S tou klecí mi to nepříjde jako moc dobrý nápad. Sice uchráníte byt, ale připadá mi, že si tím čubinka odblokovává nějaké docela velké nervy. Ruda vám řekne, proč to dělá. Do té doby bych se snažila odstranit z dosahu, co může zničit a koupit nové koště.....

Asi tak. klec mi připadá, že nebude nic řešit. Obvzlášť v tomto případě by to bylo vyhánění čerta ďáblem.

Ahoj.Tak zatím chodím venčit oba pesany po 2-3 hodinách.Cindy se zatím naučila nečůrat po tu dobu v bytě. A dnes nic nezničila.Jen to , co jsem ji nastražila: papírové kapesníčky v koši na odpadky a větvičky z venku. Tak to tak budu dělat dále. Zvládli jsme tak celé dopoledne bez úhony, po obědě hlídá mamka.Tak si mohu oddechnout a konečně začít pracovat bez myšlenky na to, co zase Cindy provede. Cítím, že mě Cindy už má ráda a moc.Z rodiny nejvíc, nehne se ode mě.Zvykla si, i když potkáme původního majitele, skáče po něm , ale jde se mnou domů. Bude to pusinka.Black si od ní nechá vzít vše i kousací kostičku, to je vrchol.

U pesků ze špatných podmínek nebo ve stresu je rozkousávání docela normální. Aspoň u nás to dělali všichni tři a časem se to u všech srovnalo. Bandoci ještě občas něco zlikvidujou, ale docela výjimečně a spíš proto, že si z toho z nudy udělali hračku, o kterou se přetahovali. Časem by se to mělo spravit i u vás. Nám se osvědčilo spoušť bez řečí a kvílení uklidit. Trestat jen pokud pejska opravdu přichytím při činu. (Což skoro nejde).

Ahoj, měla jsem tu čest, zúčastnit se pár seminářů o psí psychologii v zahraničí, kde mají vše opravdu řádně propracované a každý majitel psa je povinen chodit s ním do psí školy...
Když majitel odešel a pes začal devastovat byt nebo štěkat(výt)praktikovali metodu: 1. (finančně náročnější) zakoupili obojek s menším sprejem přidělaným tak, že na dálku ve správné chvíli psovi stříkl na čumák)což ho totálně vyvedlo z míry. Psa sledovali kamerou (proto finančně náročnější..) nebo oknem. Jakmile pes např. skočil na stůl - stříkli.., začal hrabat - stříkli...Pes byl hrozně překvapený a ve 100% si lehl na své místo a v klidu vzorně čekal..
2. jestliže pes štěká po odchodu majitele nebo dělá jiný hlučný efekt, aby na sebe upoutal, musí se páníček vrátit zpět, psa ABSOLUTNĚ IGNOROVAT, ignorovat jeho vítání a radost, napít se třeba něčeho z lednice, nebo zkrátka jen tak projít bytem něco vzít a zase odejít. PSA SI NEVŠÍMAT A UPLNĚ HO IGNOROVAT. Odejít, zavřít dveře. Jakmile pes začne znova...udělat uplně ten samý princip. Ve většině případů je pes natolik vyvedený z míry, že ho panička nevítá, že si lehne a čeká...
Pokud je možné psa sledovat nebo alespon nahrát na kameru - jeho údivný pohled při neustálém příchodu a odchodu paničky - STOJÍ TO ZA TO! Výsledkem je psovi ukázat, že já jsem pán, přijdu a odejdu si kdy já chci a nikoli, když on se nudí a bude jančit. Možností je ještě více, ale zkuste nějakou z těchto variant a dejte vědít. Snad pomůže.. Vlaďka

taky se mi tyhle metody nezdaj zrovna v některých- většině případech použitelný

Před chvílí jsem byla na obhlídce doma a málem mě ranila mrtvice.Cindinka mě sice samou radostí málem snědla,ale při pohledu na tu spoušť , co za dvě hodiny provedla jsem jí normálně seřvala.Celý obývák vzhůru nohama, hlavně postel.Zřejmě se chystala kousat do matrace.Přitom je vyvenčená, nakrmená, měla hračku, papír na trhání i starou vařečku na kousání.Nevím, proč jí to najednou nestačí, když před měsícem ano, a hledá, co by zničila.Jsem už z toho nešťastná.Také ráno rozkousala dceři přezůvky a sluchátka, i když ona ještě v bytě byla, spala v pokoji.To ještě nikdy neudělala.Když byl někdo v bytě, nikdy nic neponičila.Nevím, co se s ní stalo, najednou taková změna k horšímu.Opravdu už si nevím rady.

Nepomohl by náhubek? Nemám přímo zkušenost s devastací takového kalibru, u nás celkem 4 boty (z toho jedna pojišťovacího agenta - ta mě stála tisícovku), pár hraček našich dětí (aspoň se naučily trošku uklízet své věci), nohy od stolu, několik úchytů od šuplíků a jeden šuplík celý, na dvou místech internetový kabel, dvě propisky a miska na vodu, což není tak hrozné. Kdykoli jsem řešila nějakou nežádoucí činnost, vždy to šlo líp, když si od ní dala na chvíli pohov, třeba použitím nějaké mechanické lsti a pak jsem jí schválndě danou situaci předhodila v době, kdy jsem měla možnost ji korigovat. Vybíráš koš? Tak se k němu nějakou dobu nedostaneš. Okusuješ mi kabel? Dobrá, dáme před něj těžké krabice. Pak to uvolním - jakoby náhodou - a počkej, co ti řeknu, až se zase pokusíš. Vzhledem k rozsahu zájmu Vaší demolátorky bych to řešila mechanickou zábranou přimo na čumáku, alespoň dočasně. Vy se nebudete celou pracovní dobu nervovat, o co jste zase přišla. A půjde Vám to líp. (Vždy, když moje děti nebo pes zlobí, najdu nakonec vinu u sebe, ve své nevyrovnané psychice. Těžko si to člověk přiznává. ) A ušetříte.

Díky za rady, ale nějak je nemohu použít.Asi jsem blbá, od p. Desenského čtu vše a snažím se podle toho lespoň trochu řídit,tak jak umím.Ráno je vyvenčím, pohraju si s nimi, nakrmím, počkám půl hoďky a jdu do práce.Na hraní mají buď dvě hračky, kousací kostičky nebo starý papír nebo klacek, ob dvě hodiny je kontroluje mamka po třech hodinách je venčí.Po o. jsou většinou u ní.Black nic nekouše, on jen přihlíží, toto období má už za sebou, jen s ní lítá po postelích a tak. Možná dělám chybu v tom, že jsou odpoledne u mámy a tak nejsou vlastně úplně samostatní.Týden to mamka podle mých pokynů dělala tak, že každou hodinu šla do našeho bytu, vše zkontrolovalla, příp. uklidila, nesměla je hubovat, jen se tvářit přísně, když něco Cindy vyvedla, uklidit, pohrát s nimi a jít pryč.Jenže to nešlo dělat donekonečna.Má taky svůj program.Pak byly prázdniny, byli na chatě, byt jsem dala do pořádku, pak celé září pohoda bez ničení a teď ten magorismus.Jedno vím ale jistě, tolik psy miluju, že náhubek jí tedy nedám.Takovou představu bych nesnesla.Promiň, Zuzi.Uznávám, že momentálně moc klidná nejsem.Ono to ani moc nejde, když si představíš ty problémy se dvěma psy.Teď už vím, že jeden pes, žádnej pes, dva, smečka.

Přečti si Rudův příspěvek o tom, jak upoutat psovu pozornost na jednu konkrétní věc, se kterou si člověk "hraje" sám a nahraje situaci tak, aby pes o ní měl zájem. Pak jí psovi odstraní několikrát z dosahu. Pak znovu upoutá pozornost na věc a při odchodu z domova tu věc někde v psím dosahu "zapomene". Pes pak okouše tu věc a ostatního si většinou nevšimne. Nám se tohle osvědčilo pře lety opravdu na 100%, naše ČSV přestala cupovat všechno, co našla, a ohryzávala březovou větvičku.

Z tvého psaní mám pocit, že to strašně "řešíš". Tím, že ty jsi ve stresu a odchodům a příchodům přikládáš už předem význam - čekáš, co zase vyvedla - jí v tom stresu podporuješ. Zkus zachovat nebo aspoň dobře nahrát klid, při odchodu se neloučit, při příchodu moc nevítat, prostě klídek, málo emocí.

http://www.psycholog-psu.com/poradna/vi ... php?t=1558


Myslela jsem tenhle, myslím, že se vás to přesně týká.

Tomu poslednímu rozumím, donedávna jsem si tu smečku taky neuměla moc představit, teď mám fenky tři a už má člověk hned co řešit. Ale Aice (10 měsíců) dávám náhubek do tramvaje a do metra, i když je mimořádně nekonfliktní a v životě na nikoho nevyjela, nechci řešit situaci, kdy jí někdo šlápne na ocas, ona se otočí (jen otočí!!) a hned budu mít na krku problém a minimálně pokutu. Aidu a Astu (babky) zase zavírám do kotce, a dokonce pod zámek, aby mi necourali po vsi, když nejsem doma, i když jsem si myslela, že to v životě psovi udělat nemůžu, někam ho zavřít. Ale je to lepší, než si udělat nepřátele mezi sousedy a riskovat, že se babkám něco stane.
To vše mi dává klid a já se pak pejskům můžu věnovat bez nervů a hlavně neřešit zbytečnosti, kterým se dá takto mechanicky a hlavně v klidu zabránit. Náhubek většina psů nakonec snese dobře, i když ze začátku se urážejí a nelíbí se jim to. Taky psy miluju, hodně, o to víc se snažím uchránit je problémů. A náhubek a kotec jsou v tom mými pomocníky.

Taky mám doma smečku, která když to rozbalí, tak to je rachot. Já si sednu do křesla a koukám na ně, nesmírně mě to baví a taky je hodně pozoruju, abych jim trošku rozuměla. Oni spolu vyvádějí, protože mají radost, že jsem třeba nešla do práce nebo příšla návštěva. Předvádějí se.
Když to přesáhne určité meze, tak odejdu do jiné místnosti, přivolám je, "učešu jim ofinky", aby to přivolání mělo nějaký smysl a oni se už k té hře nevrátí, sklidní se.
A k té devastaci - poté, co mi Dorotka jako štěně zdevastovala byt, jsem pevně rozhudnutá, kdybych měla ještě štěně, vymezila bych mu vyklizený prostor (třeba předsíň) s jednou hračkou a pelechem a po dobu mé nepřítomnosti by jinam nemělo přístup.
A jestli ti můžu doporučit, opravdu není na škodu je občas oddělit, já chodím na dvě procházky společně a na třetí jdou holky spolu a klučík jde po nich. Neumím to přesně pojmenovat, ale vím, že jim to prospívá. Jakoby ztratili jistotu a čekají, kdo půjde ven, jsou takoví pokornější. Či čo.

Dorotka píše:

Taky mám doma smečku, která když to rozbalí, tak to je rachot. Já si sednu do křesla a koukám na ně, nesmírně mě to baví a taky je hodně pozoruju, abych jim trošku rozuměla. Oni spolu vyvádějí, protože mají radost, že jsem třeba nešla do práce nebo příšla návštěva. Předvádějí se.
Když to přesáhne určité meze, tak odejdu do jiné místnosti, přivolám je, "učešu jim ofinky", aby to přivolání mělo nějaký smysl a oni se už k té hře nevrátí, sklidní se.
A k té devastaci - poté, co mi Dorotka jako štěně zdevastovala byt, jsem pevně rozhudnutá, kdybych měla ještě štěně, vymezila bych mu vyklizený prostor (třeba předsíň) s jednou hračkou a pelechem a po dobu mé nepřítomnosti by jinam nemělo přístup.
A jestli ti můžu doporučit, opravdu není na škodu je občas oddělit, já chodím na dvě procházky společně a na třetí jdou holky spolu a klučík jde po nich. Neumím to přesně pojmenovat, ale vím, že jim to prospívá. Jakoby ztratili jistotu a čekají, kdo půjde ven, jsou takoví pokornější. Či čo.
Asi to zkusím venčit 1x denně odděleně.Přemýšlela jsem o rozdělení prostoru, konkrétně oddělit předsíň od obýváku, ale asi to nepůjde.Cindy hravě vyskočí metr vysoko a hlavně mám zavěšené prosklené dveře.

A náhubek a kotec jsou v tom mými pomocníky
Náhubek mezi lidmi beru, ale v bytě?Já ho tedy používám jen na veterině a při stříhání Blacka.
Také se chci zeptat, co na vše říkají ostatní členové rodiny?Já jsem zralá na rozvod, protože prostě jsem Cindy vyvzdorovala proti všem a teď to mám.

Nevidím rozdíl, jestli náhubek použiji mezi lidmi nebo v bytě, zvlášť když v tom bytě to potřebuji víc. Pes nesmí zubama ohrožovat nic, ani lidi kolem, ani můj majetek.

Taky mám fenečky, protože jsem je chtěla já. O to víc se musím snažit, aby neobtěžovaly nejen nikoho na ulici, ale hlavně zbytek vlastní rodiny. To bych se manželovi za jeho vstřícnost špatně odvděčila, kdybych dovolila psům tropit doma alotria. A protože vztah já a manžel je přece jen nadřazený tomu já a psi, tak psi musí být korigováni třeba i ve věcech, které mě osobně nevadí. Trochu mě to mrzí, ale alfa samec je alfa samec a chci-li zachovat jeho přízeň celé smečce, musí se celá smečka chovat podle jeho představ. Jednou jsem nechala babky procházet se po zahradě za mé nepřítomnosti a Asta skončila v sousedovic bazénu. Nehledě na to, že se mohla utopit, tak to byla patálie ještě na týden. Takže takhle už ne.

Nevím přesně, jestli je náhubek řešení, které určitě pomůže, ale pokud bych byla ve stejné situaci, určitě bych ho zkusila. Protože nervní panička je to poslední, co by ti naši miláčci potřebovali.

Na tvém místě bych zavolala Rudovi co nejdřív. Ty klece můžou fungovat, pokud ničí byt z nadbytku energie. Jestli je to ale ze stresu, může se stát, že se do sebe dají, pokud budou v jedné kleci, nebo si čubina začne okusovat třeba ocas nebo si o klec vyláme zuby.
Zařídila bych se podle Rudovy rady.

Sice jste mi odpověděli i Ti, kterých rady a příspěvky sleduji nejraději,přesto prostě náhubek a klec nepoužiji.Psala jsem,že měsíc byl totální klid, tak proč taková razantní řešení.Protiřečím si, jasně, ale mám je strašně ráda, Black je naprosto v poho , nic neničí,jen zlobí a ZOO opravdu nemusím.Strašně moc by mě zajímal názor p.Desenského, jestli sem náhodou nakoukne.Jinak mu zavolám.Kdybych stála před rozhodnutím, jestli psi nebo manžel , psy bych nevydala a to ostatní obrečela.Neumím bez nich žít, i když mi dávají sodu, protože Cindy neumím vychovat.Doufám, že je to puberta a že ji to přejde.Je to moje chyba,ne její.Manželovi jsem řekla, že do toho útulku ji prostě její původní majitel neodveze a já si ji už musím nechat,protože nikdo z mých známých si ji vzít nemohl.Znala jsem ji totiž už jako štěně od vidění.Všem se Vám omlouvám, že si Vaše dobře míněné rady neberu k srdci, radši tuhle diskusi už ukončím,abych se neopakovala.PS.Napadlo mě také, jestli to u nás není způsobeno i tím, že manžel psy jen toleruje, nevenčí,nevychovává,jen pomazlí.Pan Desenský naznačil, že tím pádem u nás chybí alfa a že já jsem spíše chůva,Ach jo...

Stáňo,
tvoje pozice bude taková, jakou si jí uděláš. Alfa nemusí být zrovna manžel, když mu to z jakýchkoli důvodů nevyhovuje. Jestli máš možnost, přijeď za Rudou, on ti to ukáže v praxi. Psát podrobné návody po netu je někdy dost nebezpečné.
Trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila, že je ráda můžu mít možná víc než předtím, ale přesto jim musím být schopná dát určité mantinely. Neříkám, že se mi to zrovna podařilo, ale mantinely a mít rád se navzájem nevylučují. Podle tvého psaní mi připadá, že jsi vynervená a v defenzivě a proto je z tebe nervák čubina ještě víc vynervená. Zkus sama sebe hodit trošku do pohody.

Protože teď už klid není.
Já chci mít oboje, tak proto dělám věci tak, jak dělám. U nás se psům nedovolují zásahy do složení smečky.
Taky jsem jen chůva, ale jsem chůva přesvědčená o tom, že musím psi zvládnout. Tedy především Aiku, u bábulí je to s poslušností všelijaké, ale ovládat se dají třeba stále připnutým vodítkem nebo přes plnou misku, a tak. Manžel nikdy psy nevenčil, krmení jim nikdy nedal, jen je občas pohladí a podrbe. Výchovu jsem mu raději s ohledem na jeho nedůslednost rozmluvila, jedině by mi pokazil, co já složitě buduju. (Oni kareláci jsou poměrně málo ochotní plnit povely.) Takže maximálně cvičí s Aikou pořadová s pytlíkem piškotů v ruce. A Aika se může zbláznit, když on přichází domů, až mu tu přízeň občas závidím.

Vlastně jsem si Vaší situací prošla o něco dřív, takže dobře vím, o čem mluvím. Samozřejmě nevidím do Vašich rodinných vztahů, ale já jsem se rozhodla rodinu, resp. celou smečku, udržet pohromadě a s dobrými vztahy stůj co stůj. Příchod prvního psa byl takovou ranou do vazu manželovu stylu života (estét a nenapravitelný puntičkář), že hrozilo stejné dilema, jako u Vás. Ale ať to každý nazve jak chce, jestli přirozený řád věci, hierarchické uspořádání atd., manželovy nároky dostaly přednost, jen jsem mu musela občas vysvětlit některé psí zákonitosti, přes které nejede vlak (s tím jsem si taky užila, protože jsem ze začátku byla zblblá fámami typu točení psa na záda a pořadí plných misek či talířů, že mi nejednou bylo vyčítáno, že si protiřečím, že předtím jsem chtěla něco jiného a teď taky..., ale to sem nepatří). A rozhodně neznamená, že když Aice nasadím náhubek, tak ji mám méně ráda, než předtím. Je to stejné, jak když malému dítěti zavřením postýlky zabráníte vypadnout na zem a ublížit si, nebo ho vedete na očkování proti nějaké hnusné chorobě, nebo mu zakážete nějakou sice lákavou, ale nebezpečnou zábavu. Krátkodobě možná nepříjemné (u té postýlky asi ani ne), celkově k dobru. Opak bych považovala za přehnané rozmazlování, které se ve finále obrátí i proti mě.

Přeju Vám hodně sil, psychických i fyzických, je to opravdu někdy na mašli, když se to nepotká. Máte mou podporu, sice vzdálenou, ale držím Vám palce z celého srdce.

Zuzko, mohu se zeptat, pejskové spí s Vámi v posteli ?Typuji, že ne.Moji ano,manželovi to vadí, mně kvůli pohodlí někdy také, ale bez jejich teplého kožíšku a ranních pusinek by se mi asi stýskalo.Ostatně, v této poradně se to už probíralo, nejsem sama.Jen by mě zajímal Váš názor.
Nehodlám se rozvádět, tedy pokud se nerozvede manžel, dělám, co mu vidím na očích .Chtěla jsem tím jen říci, že bych nemohla s takovým člověkem žít, kdyby mé psi chtěl vyhodit nebo kvůli nim ode mě odejít.Nemám ráda rozmazlené, načesané psi bez výrazu, kteří se válí celý den na gauči, proto nemám psy "s papírama", ale voříšky.Mám opravdu problém je ale zařadit na ten správný stupeň ve smečce, to přiznávám.Jsem přísná, ječím na ně, protože Cindy je fakt mazec, ale jsou pro mě víc, než pes-zvíře.Ne děti nebo partner, jak si myslí můj manžel.Možná, vzhledem k věku Cindy pubescent, ale Black přítel.

Ps. Před odchodem z bytu provádím veškerá bezpečnostní opatření typu "vše dát co možná nejvýše, nejlépe ke stropu", Cindinka ale vždy překvapí.Dnes si podala čokoládu Gejša a doutníčky, nic naštěstí na posteli nestačila spapat, mamčin příchod jí v tom zabránil.Přitom měla ráno staré noviny, klacek, starý rohlík, kousací kostičku..Přesto ji to vše za hodinu omrzelo.Ta čokoláda byla metr a půl vysoko, vůbec nechápu, jak se k ní dostala, jedině, že by vyskočila na stůl.

tak jeceni vypustte a prisnost nahradte duslednosti.

a zkuste si je ve sve hlave zase trochu "snizit"..tohle je jedna z nejtezsich veci, pro nas, kteri toho psa bereme/brali jako nejakeho cumacka tutacka. cim vic na ne budete "kaslat" (snad se dobre chapeme), tim spokojenejsi budou a tim vic se k vam budou mit - ale takovym zdravym zpusobem..

Stanislavo, já si nemůžu pomoc, ale přesto, že říkáte, že psi občas seřvete, tak z vašich příspěvků mám nějak pocit, že psi u vás doma šéfují a to možná tak nenápadně, že si to ani neuvědomujete- nepřímo, skrze vaši velkou lásku k nim,v podobě toho, že se jejich požadavkům nenápadně přizpůsobuje chod celé rodiny. Možná, že základní otázkou je, když dojde na " lámání chleba" zda si můžu dovolit upřednostnit své potřeby na úkor toho, že ty psí budou omezeny, aniž bych měla pocit, že je málo miluju.

Stáňo,
píšeš, že na ně ječíš. Proč? Křik a rozčilení znamenají emoce. Cindy je emocí plná a je třeba jí mírnit, to je emocí ubrat. Křikem a neklidem naopak emocí přidáváš tam, kde jich je už tak moc. Je třeba zachovat klid, pohodu, ale absolutní důslednost a možnost vynutit si nenásilnou formou splnění povelů, které jsi dala. Křikem ničeho nedosáhneš. Zavolej Rudovi, ukáže ti v reálu, jak je možné psy mít hodně ráda a přitom je v klidu a pohodě ovládat.

Jo, to člověk občas nechápe. Psí schopnosti jsou úžasné. Babky jsem taky podcenila a byl z toho výlet po Modleticích spojený s koupáním (v říjnu!!!). Odpověď na otázku výš jsem Vám poslala jako SZ.

Máte všichni pravdu.Přesto nevím, jak v klidu zastavit rvoucí a honící se psi, zklidním jednoho, druhý provokuje. Povyšuji je?Jak?Nešišlám na ně, nedávám jim mašličky, v krmení jsem důsledná, momentálně je převádím na granule. Jen přiznávám, že to pro mě nejsou obyčejná zvířátka.Pes je přítel člověka , ne? Podle toho se k nim chovám .Cindy je prostě dynamit, štěně,zatím je-li rozdováděná, neovladatelná.

Každé ráno dávám Cindy kus klacku, se kterým si před ní hraji. Funguje to, asi ho chvíli cupuje, ale určitě ne 8 hodin, co jsem v práci.Podle mého ona prostě nevydrží u jednoho předmětu-hračky, ani v klidu neleží, šmejdí po bytě a hledá jiné zajímavé hračky nebo honí Blacka,je hyperaktivní.

v klidu oba přivolej, udělej pár cviků poslušnosti, pochval. Tím odvedeš jejich pozornost od blbnutí. Píšeš že Cindy je dynamit - tak jí dej pořádnou činnost venku - poslušnost, stopy, aportování (nepostřehla jsem jak je stará, takže přiměřeně věku) - prostě ji unav hlavně psychicky, ať má přes den o čem přemýšlet.
Naši psi po 100km dogtreku jsou lehce nevyspalí, ale ráno by šli klidně zas. Jeden den na vodě, kdy vlastně celý den jen seděli/leželi v lodi a jen párkrát se proběhli + ráno a večer delší venčení, je utahal mnohem víc, večer už padali únavou, po třech dnech byli KO - a to je Barda zvyklý na velkou psychickou zátěž

Ráno s nimi dělám tak dvacetiminutovou procházku, víc nemám čas, už tak vstávám v pět a oni si taky do té doby rádi pospí.Tak nevím,pak doma ještě blbnem, ale je to málo.

[quote="Desenský"][quote="Stanislava Horáková"]...Ráno s nimi dělám tak dvacetiminutovou procházku, víc nemám čas

A zbytek dne dělá pes co? Jsou další procházky nebo nějaké aktivity?

těch dvacet minut pro hyperaktivistu je pekelně málo když pak pes nemá možnost nějakého vyžití.
ano pes se naučíže má přes dobu kdy je člověk v práci spát- časem. ale musí bejt utahanej nebo apson zabavenej

Pane Desenský a ostatní, děkuji.Myslela jsem si, že asi v tom bude ten oříšek.Zkusím to od zítra , vzbudím je dříve a půjdeme na delší prochajdu.Nechci se nějak flákat, jen tu není žádná možnost vylítání se na stopovačce, prostě jen sídliště a další psi s páníčky.Takže ona ji ta dvacetiminutová chůze po chodníku asi neunaví, no.To je o možnostech, ne lenosti.Pane Desenský, oni ti psi ke mě tak nějak přišli a už zůstali, já jsem si je nikde nevybírala podle typu a tak.Ale jiné bych stejně nechtěla...Black je z naší procházky docela spokojený, leží, jen naše blondýna lítá dál.No a po ránu mám také jiné povinnosti, jako každá ženská.Také chodím do práce.Můj problém,jasně.Když jsem si Cindy rozhodla nechat, protože jsem se do ní zbláznila, byla mladší a menší a bázlivější.Nevěděla jsem přece dopředu, co mi to přinese.Proto ještě teď nemusím být špatná.Také, když se rozhlédnu kolem sebe, nikdo tady nedělá se psy kilometrové procházky, nění kde.Jsme ve městě, kde je trend zastavět každý metr čtvereční a park tu také nemáme.Opravdu ne každý má možnost své pejsky vypustit vyběhat na zahradu a odpolko po práci udělat prochajdu.

Staňko, přečti si co jsem psala před chvílí - pes opravdu nepotřebuje kilometry procházky (vsadím se že tvoje fenka by po padesáti kilometrech byla stejně čerstvá jako na startu), ale spíš utahat psychicky - poslušnost, hledání - to může i v omezeném prostoru. Nauč ji prvky z tance se psem. Najdi cestou nějaké prolézačky, nauč ji obíhat na povel např. strom který jí ukážeš, práce pro psa se dá najít všude, jen se musí chtít... ostatně nejvíc psa unaví právě učení nového!

Stanislavo, také bydlím na sídlišti, ale naštěstí máme v okolí les a jsme na konci Prahy, kde můžu psa vyběhat. Naštěstí mám lenocha, což mi maximálně vyhovuje, ale právě kvůli tomu, že teď musím začít chodit do práce trošku dřív, se učíme aport a běhat za míčkem. Tím si psa unavím právě třeba na půlhodinové procházce, která s tímto běháním a přinášením má nahradit obvyklou 1,5h ranní procházku. Procházka nemusí být nijak dlouhá, nejde o to, že se pmalu budete ploužit sídliště třeba 2 hodiny. Zkuste svojí "dynamitce" najít zábavu, která jí uondá hlavně psychicky, když se bude muset soustředit a přemýšlet a to by jí mělo odpálit během několika minut. Když už jdu s čubou vážně jen po sídlišti a nemám náladu na žádný míčkování, nechávám jí aspoň přeskakovat lavičky a naučila jsem jí přeskakovat zábradlí stylem hop sem, hop tam a takhle si vyberu to nejdelší a ona skáče a skáče a pak je ráda, že jdem jen po sídlišti. Anebo jí taky strašně unaví, když se teď učíme hledat nosem, soustředěně hledat (zatím smrdutou dobrotu) věc v trávě. A ještě dělám to, že jí vezmu na kraj lesa, k hlubšímu příkopu a ona musí vyhledávat dobroty po jedné stylem, že musí vběhnout do příkopu, najít to a z vesela si přiběhnout pro odměnu zas nahoru ke mě. A tomu mýmu lenochovi to stačí udělat 4x a je zničená. Tak jen zkuste vymyslet způsob, co by odpálil psy, ale vás moc neponičil a časově vám vyhovoval.

Super nápady, což o to.Připadám si jak v první třídě, úplně blbá,s touhou se něco naučit.Venčíte někdo z Vás mimo Zuzky, to už vím, psy dva?
Já jsem jen chtěla pro dva pejsky domov a lásku a teď se dovídám, že člověk musí být kynolog, aby to mohl udělat.

Stáňo, teď tě vůbec nepotěším, také jsem si prožila něco podobného s Aňulí - mojí nejstarší feňulí. Pořád chtěla něco podnikat, byla k neutahání, i když jsem se snažila jako blázen. Venku jsem jí zaměstnávala, co to šlo a přeci doma zase nespala. Prostě taková byla. Doma teda nic neničila, soustředila se hlavně na mě. Ze zoufalství jsem jí pořídila živý balónek - Dorotku a zároveň jsem si splnila svůj sen - mít německou dogu.
Výhoda byla, že poměrně dost poslouchala, ale musela pořád něco dělat.
Ještě dnes mi jde mráz po zádech, když si na to vzpomenu.
A pak se najednou zklidnila, už ani nevím, kdy to bylo. Myslím příchodem Doroty. Chci jenom říct, že některé věci je potřeba brát tak, jak jsou a někdy to za nás vyřeší čas.
Tím nechci říct, aby ses na to vykašlala, ale abys z toho nebyla nešťastná, všecho zlé je k něčemu dobré. Já třeba díky poděsce Anče potkala Dorotku a za to jí děkuji.

Dorotko, díky.Moc jste mě potěšila.Přesně i to jsem měla na mysli,když budou dva, bude jejich život veselejší,budou šťastnější.Vždy myslím na ně, ne na sebe.Jsem s nimi šťastná, i když mi někdy lezou na nervy a nestíhám nic jiného.Díky a přeji krásný zbytek dne.

Myslím, že tak zlé to není. Akorát, když jim chce člověk dát opravdu to nejlepší, tak se halt pořád učí a pracuje nejen na psech, ale i na sobě- myslím, že drtivá většina lidiček tady o tom něco ví

venčím dva psy - bíglouš flegmouš se navolno tak nějak pročmuchá trasou, zatímco hyperchoďákovi hodím pár aportíků nebo trošku pocvičíme. Je fakt že jsou oba čtyřletí, takže už trochu (v rámci jejich možností) rozumnější

my jeden čas venčili psa a kočku...

Zdravím
my taky venčíme dvojmo : Když na vodítku, tak na dvojvodítku tvaru "Y" a když navolno, tak Zlatce HODINU (i víc, podle okolností) házím tenisák a Beruška buď poposedává (jsme-li samy tři) nebo se honí s jinými pejsky.

taky večívám dva psy- čubísku rozumější a poslušnější na volno a hafana na vodítku- taky občas pocvičíme nebo našlápneme stopu když je nálada

Hm, Blacka na volno ani náhodou,Cindy možná, ale bojím se.Hlavně ne ráno, potmě, když jediný travnatý kus země je vedle frekventované výpadovky.Jedině tak na chatě.Závidím.Dvojvodítko asi nemohu použít kvůli většímu výškovému rozdílu a rozdílnému temperamentu.Oba mají samonavíjecí vodítko 5m a já se bavím větším rozmotáváním obou psů.

Tak to máš můj obdiv,nikdy jsem nepochopila,jak někdo může venčit víc psů na flexinách:-) My venčím najednou tři psy, labradoři chodí navolno, vořech na vodítku. U labrošů máme naštěstí jistotu,že nepůjdou do silnice a poslechnou,u vořecha ne,takže chodí přivázanej,jinak to nejde.
Ale to je možná další věc,proč je čubina jak likvidační četa,pro hyperaktivku dvacet minut na vodítku je o ničem,bohužel. Asi budeš muset fakt něco změnit,i když chápu,že je to záhul a kor po ránu. Aspoň je brát odděleně a s čubinou si pohrát,pocvičit.......

Stanislavo, já si nemůžu pomoc, ale přesto, že říkáte, že psi občas seřvete, tak z vašich příspěvků mám nějak pocit, že psi u vás doma šéfují a to možná tak nenápadně, že si to ani neuvědomujete- nepřímo, skrze vaši velkou lásku k nim,v podobě toho, že se jejich požadavkům nenápadně přizpůsobuje chod celé rodiny. Možná, že základní otázkou je, když dojde na " lámání chleba" zda si můžu dovolit upřednostnit své potřeby na úkor toho, že ty psí budou omezeny, aniž bych měla pocit, že je málo miluju.
Tohle mi tedy nejde z hlavy a nechápu...

Nevím, jestli to budu interpretovat přesně, ale zkusím to: jde o situaci, kdy se potřeby Vás a pejsků kříží, míněny jsou zde tedy potřeby v subjektivním pojetí.

Cindy má dojem, že potřebuje za Vaší nepřítomnosti zničit, co se dá. Taky má dojem, že je nutné Vám vlézt na noc do postele. Vy máte dojem, že byste své věci ráda nerozkousané. A taky máte dojem, že to v té posteli ve třech není příliš pohodlné. Ten, kdo šéfuje, by měl toho druhého umět přimět k tomu, aby ustoupil ze svých požadavků a zároveň by neměl mít špatné svědomí z toho, že toho druhého utiskuje, zvlášť když si umí jako chytřejší odůvodnit, proč ta potřeba toho druhého není až tak žhavá - teď mluvím hlavně o té destrukci. Cindy si určitě nedělá vrásky z toho, že Vám něco rozkousala, miluje Vás pořád stejně a po Vašem návratu vítá, jako by se nechumelilo. Omezuje značným způsobem Vaše potřeby ve prospěch těch svých. Naprosto si nepřipouští, že je něco jinak, než by mělo být, podle ní je vše v naprostém pořádku.

Jedna věc je dát pejskovi vše co potřebuje, druhá je dávat mu i to, co si jen myslí, že potřebuje. Těch věcí, které dostává jako nadstandard možná bude mnohem víc, ale jsou nenápadné, protože se nijak nemusí křížit s Vašimi potřebami a jsou zakuklené do běžné péče. Ale asi i tady je třeba nad tím přemýšlet, jestli se má člověk přetrhnout, aby vyhověl (i když člověk zrovna může a nic mu to neudělá), nebo je lepší dát psovi něco jako bonus, když má člověk zrovna náladu.

Asi bylo míněno to, že byste měla být schopná Cindy to řádění zatrhnout bez toho, abyste z toho měla špatné svědomí, že ji omezujete. To by totiž byl spíše projev podřízeného postavení. Vy jste přece ta chytřejší a moudřejší a tudíž máte právo rozhodnout, co a jak bude. Víte proč, teď jen najít cestu jak. Každopádně ji budete muset nějak omezit (takhle to dál nejde), ale nesmíte si to vyčítat.

Tak snad jsem to nezmotala, přeju pěkný večer.

Teorii rozumím zcela přesně, jen v reálu jaksi pokulhávám s výsledky.Mám dispoziční řešení bytu, které mi v tom příliš nepomáhá.Předsíň malá , úzká , tmavá, bez oken,mezi obývákem a touto předsíní zavěšené prosklené dveře,ne moc pevné. Zbytek prostoru ,kde se volně pohybují je bez dveří a jen s jednou polopříčkou mezi kuchyní a obývákem, takže obývák, spací kout, pracovna s počítačem, jídelna, vše v jednom.Mohu je zkusit tedy zavřít v předsíni, ale to se mi moc nezdá.Problém se spaním v posteli z toho také vyplývá, nemáme ložnici.I když ji z postele desetkrát vyhodím,jedenáckrát vleze zpět a Black tím pádem za ní.Ale ten, až když spíme.
Snažím se blondýnku unavit.Ráno jsem vstávala po páté, obešli jsme celou čtvrť,víc nestíhám, cestou jsem sebrala klacek a hrála si s ním.Doma ještě blbli, házeli jsme míčkem, Cindi docela nosí,baví ji to, pár cviků s piškotkem v ruce. Chvilka s kávou, cigárkem a miláčky na balkoně,ještě jedno vyvenčení jen na vyčůrání a šup bez rozloučení do práce,do práce.Uvidíme, jestli bude lépe.
Ještě se vrátím k Vašim odpovědím na mou otázku, kdo u nás šéfuje a tak...Jasně, je jich všude plno, jsou živí, tak proto.Jinak ráno a odpoledne je venčím já, dcera jen ještě před odchodem do školy a večer před usnutím, jen kvůli vyčůrání, manžel nic nedělá.Převádím je na granule, protože manželovi vadilo stálé vaření masa.Snažím se, ale nejde to najednou.Ano, asi je moc miluju, připadají mi totiž takoví odstrčení, kvůli manželovi.Nevím, jestli jim to vadí, že si jich moc nevšímá.Mám mu to za zlé.Protože je vše na mě, proto nemohu mít jiné zájmy a nestíhám vše v domácnosti.Manžel s dcerou si své dělají,neomezuji je.Pomáhá mi s nimi matka, která je dopolko vyvenčí a zkoukne.Mají ji po mně asi nejradši.
Chtěla jsem se zeptat, Cindy si asi tak týden olizuje nožičky, tlapky.Vím, že se tu o tom někde psalo, ale myslíte, že je to stresem?

Vaši pejsci jsou ti nejméně odstrčení ze všech, co znám. A jestli se manžel o ně nezajímá, je to čistě jeho problém, neví, o co přichází. Ale za zlé mu to nemějte, pejskové tím zcela určitě netrpí a on je spíš tím, koho je třeba politovat.

Je čas začít myslet na sebe. Kdyby psi uměli vydělávat na živobytí, uklízet, vařit, prát a žehlit, sami se venčit a ještě se postarat o zbytek smečky, bylo by možné jim svěřit velení. Ale uznejte, kdo tohle všechno udělá, až se pod náporem Cindiných domnělých potřeb složíte? Šéf smečky musí být v pořádku, aby vše fungovalo. I za cenu mírného diskomfortu svých podřízených. Ať už použijete jakoukoli z nabízených možností, jak Cindy zamezit ničit Vám byt a nervy, nesmí to být s výčitkami, protože to ona pozná a donutí Vás vrátit se zpět pod její vliv. Tu zavřenou předsíň bych klidně zkusila, třeba to klapne. Že tam není okno, nevadí, určitě můžete nechat svítit světlo. Můj příbuzný takhle zavíral psa do předsíně ze stejného důvodu a fungovalo to dobře. Já předsíň používám taky, a sice kvůli ranním nájezdům Aiky na obličej spícího manžela - nemá to rád. Taky zatím nemáme ložnici, jen jednu místnost 6x4 metry jako obývák, kuchyň i spací a pracovní kout. Večer, když jdeme spát, řeknu "Aika - místečko", a ona v klidu jde a uloží se tam. Zavřu dveře a celou noc o ní nevím.

S těmi tlapkami nevím, když si mí psi hodně olizují tlapky, tak buď kvůli špíně, nebo předtím prošli kopřivami. Tady bude muset poradit někdo zkušenější.