Prosím o radu... moje 9 týdenní štěňátko se na procházce chce kamarádit s každým člověkem, který projde kolem a nebo sedí na levečce. Když prochází, tak si Lucky lehne, začne vrtět ocasem a vrhne se láskyplně na procházejícího. Když se s ním ten člověk mazlí, tak by ho nejradši celýho olízal a lehá si na záda. Když si ho ten člověk nevšímá a jde dál, tak se za ním rozběhne a dokud ten někam nezajde, tak chce za ním. Štěňátko je roztomilé a venku se s ním chce každý pomazlit a pak se chce i on se všemi mazlit. Chodíme i do rušnějšího prostředí a to se skoro nikam nedostaneme, jak si všímá lidí okolo sebe a ke každýmu chce jít. Venku ho můžu pustit jen když v blízkosti žádný člověk není, protože kvůli každýmu, kdo sedí na lavečce ho přivolávat ke mně nechci. Mám několik teorií, jak ho to odnaučit, ale nejdřív poprosím vás, jestli nemáte nějakou radu.

Naučit přivolání mě se Bafča chtěla taky pořád mazlit. Od toho má stopovačku

Jenže já si myslím, že ikdyž ho přivolám nazpět, tak stejně se s lidmi bude chtít dál kamarádit a chodit za něma. Ale přivolání určitě důležité je a docela dobře se to už i učíme

A má být na lidi zlá a kousat je? když se lidi budou chtít mazlit nechám ji, když ne, přivolám. Je dobře že se chce kamarádit

nějak tak ...a taky počítej s tím, že až bude trošku starší, přestane být tak na lidi. Ari byl příšernej mazel, lezl za každým a teď už umí lidi klidně ignorovat (teda aspoň do chvíle, než se na něj usmějí a nebo na něj promluví )...myslím, že je to hodně v povaze psa a moc s tím nenaděláme

Kamarádit se s lidma v rozumné míře není vůbec špatné. A tou stopkou a přivoláním tomu to rozumnou míru postupně dáte.

Mě to třeba vadí. Začínám to nesnášet, protože kamkoliv jdeme, někdo se na vořecha sesype a on je z toho nadšenej a já nemám tu odvahu těm lidem říct, ať jdou pryč a nechaj ho. A vadí mi to, když čeká před krámem a někdo si stoupne dva metry před něj a mluví na něj a on se mi tam dusí, nebo když má přivolání a někdo mi ho odvolá k sobě, nebo je v buse a má lehni a někdo na něj začne šišlat a on se může zjančit... A pak s ním musím cukat a je to vina těch lidí a já nevím, jak mu vysvětlit, že ne vždycky je vhodný šílet...

Já jsem moc ráda, že má lidi rád a že se jich nebojí. Když jsem ho měla první dny, tak se bál skoro všeho. Je dobře, že už ví, že mu lidi ani každej pes neublíží. Možná mám jen přehnanou obavu, že se bude lísat ke každýmu, ikdyž bude starší a to moc dobrý není. Nechci, aby byl zlý, ale ani přehnaně kamarádský. Když jdeme a před každým, kdo jde okolo, si lehne a pak za ním vystřelí, tak bych se asi "ukeměovala".

Jj, jasně že je lepší, když lidi zbožňuje, než kdyby byl bojavej nebo agresivní, ale mě tohle přijde taky jako extrém, aspoň u mýho hafa.

Proč bys s ním cukala, když jsi sama jasně uvedla, že ty nemáš odvahu těm lidem říct........ ? Ty jsi tam od toho, abys to vyřešila a když to neuděláš, neseš následky. To, že je blbost těch lidí, že ho k sobě volají, když je uvázaný nebo má přivolání, je bez diskuse, ale jsi to zase ty, kdo to musí vyřešit.

No u mýho taky. Je to sice ještě štěně, ale už bych mu asi měla vštěpovat, co je dobře a co ne a kamarádit se a každým, koho na ulici potkáme a nechat se od každýho drbat na břichu asi dobrý není. To bych se s ním nedostala nikam a jen bych říkala "jdeme" a nebo "ke mě". Je rozdíl, když se třeba s někým zastavím, tak aby se nechal pohladit, ale nechci, aby na každýho skákal, ltětěl za ním a mohl se přetrhnout o jeho pozornost. A hold borderky kamarádský jsou, tak proto mám obavu, aby nebyl i později kamarádskej nadmíru.

Jejda, ještě ty lidi začnu nesnášet a budu na ně zlá já Ale hold se budu muset taky ozvat a nenechat každýho se s ním mazlit, je to přece jen můj pes a pokud se chtěj mazlit, tak ať si koupí svýho a nebo plyšáka. Když půjdou okolo lidi, tak budu zkoušet pozornoust upoutat na sebe, aby věděl, že jedinej, kdo se s ním bude mazlit, jsem já a když za nima vystřelí, tak zkusím jít opačným směrem a kdyžtak si pomůžu přivoláním.

Ve chvíli, kdy má povel, bude v povelu, i kdyby před ním stála armáda lidí, co na něj šišlaj. Když je na vodítku a táhne za psem, taky cuknu. Když je na vodítku a táhne za lidma, cuknu úplně stejně. Když má volno, tak ho nechám, ale přeci si nemůžu nechat kazit už takhle nedopilovaný povely kvůli lidem, ne? A když má přivolání a uprostřed toho ho za zavolá někdo jinej a on se pokusí utéct, přitáhnu si ho k sobě. Pořád je to nedodělaný přivolání. A já jsem ráda, že mi začíná dávat přednost před psama, tak mi nebude zdrhat za lidma.

Cukanie nie je to najlepsie riesenie, pes si pomerne rychlo zvykne cuknutiu odolavat a taha este raznejsie. Tvoj pes by ale nemal tahat nikdy, nemalo by ho to ani napadnut, takze by som riesila nielen privolanie, ale aj netahanie na voditku. Ked nebude moct napnut voditko, tazko sa rozbehne za inym psom alebo clovekom.

Trvat na povelu je určtiě správné, ale měla bys mu pomoct s tím, jak situaci řešit. Lidi ho k sobě lákají, volají, on za nimi chce a ty cukneš, donutí ho sice povel splnit, ale nevyřešíš situaci. Měla bys převzít kontrolu nad celou situací, to je jeho přimět poslechnout, ale mít pod kontrolou i ty lidi. To je můj názor. Myslím, že bys u něj stoupla v ceně, protože on zrovna suverén není, jak si ho pamatuju.

Lindchen: na něj už cukání neplatí, chodí v náhubku a na něm vodítko. S ním by mohl každej cukat do aleluja, ale je mu to fuk, tohle je jediná věc, co na něj zabrala a na vodítku netahá, když normálně jdeme. Když ho někdo láká, zkusí to, ale nenechám ho tahat. :) A pokud se nepletu, tak tady neřeším ani přivolání, ani chůzi na vodítku, ale ostatní lidi. :)

Essi: jj, máš pravdu... Snažím se ty lidi ignorovat, protože nemám energii na jejich nadávky, jak ho trápím a že může nakrejvat fenky a že tohle a že tamhlecto a že je malej a ti poslouchat nemusej... Suverén to rozhodně není a nemám mu v tomhle co vyčítat, i když se oba snažíme... Jestli to je vidět nebo ne, to neposoudím, ale děkuji za radu, rozhodně se budu snažit.

Nase stene se taky chce kamaradit se vsema lidma, ale resim to teda trochu jinak nez cukanim apod. Pokud si ho prochazejici lidi nevsimaji a vidim, ze on po nich zacina pokukovat, snazim se ho upoutat treba balonkem, behanim a taky zkousime cvicit treba v parku u cesty, kde nejaky lidi prochazeji, proste aby si zvykal, ze lidi kolem chodi a neni potreba si jit hned kazdyho prohlidnout zblizka. Jde to pomalu, ale zlepsuje se to, uz se nevrha uplne na kazdyho, takze to urcite casem zvadneme.
Jina situace je, kdyz mu dam povel a on i zacne delat co ma, ale ted dany clovek ho zacne k sobe lakat. V tu chvili neresim neposlusnost stenete, i kdyz si ho drzim na voditku, resp. stopovacce a nenecham ho k tomu cloveku jit, ale slizne to ode me ten clovek, protoze neuposlechnuti neni chyba psa, ale toho kdo mu to kazi.
No a pak je jeste dalsi varianta, ze si jen tak jdeme a najednou si myho mrnouse nekdo zacne lakat a nez stihnu cokoliv udelat, uz se s nim mazli. V tom pripade si pro nej proste dojdu a jdeme dal. Nejradsi mam, kdyz to lidi udelaji, kdyz je treba spinavej a uspini jim kalhoty, oni pak maji reci, ale to uz odbyvam jen s tim, ze kdyz si psa prilakali, je to jejich chyba a me je to jedno.
A samozrejme prudice co tvrdi, ze psa vychovou trapim, tu mame taky, ale ty proste ignoruju, protoze tohle mi muze rikat jen skutecny jelito. Nejvic me to pobavi u tech, co maj navic jeste psa, kterej se na zavolani ani neotoci a musej ho nahanet po celym parku.

myslim, ze aj s ludmi aj so stenuchom je to tym, ze je to stenuch. aj my sme boli taki a pomaly, ale naozaj pomaly z toho vyrastame. riesime to privolanim a stopovackou, proste tam nejdes a basta. ale uz to nie je kazdy clovek, tak kazdy treti, zacina si sama stenda vyberat a to som si na zaciatku tiez myslela, ze je to do konca zivota, za kazdym sa rozbehla, na kazdeho chcela vyskocit, vsetko pooblizovat. a my sme to aj obcas aj zneuzili hlavne vtedy, ked ludia robili tututu mututu pod ku mne tututu. a stenuch sa trhal, tak som ho proste takeho zablateneho, zafulaneho pustila, rozbehne sa, poskoci, pooblizuje kam dociahne, potom som ho privolala, pekne sme sa pozdravili a odisli a dotycny zostal stat so spinavymi nohavicami.

Jak jste kdo řešili skamarádění se psa s dětmi? Náš Rocco (teď mu bude půl roku) je dětmi fascinován, moje vlastní děcka jsou už odrostlá a zajímají ti malí lidé. Jenže.....on je velkej, takže se ho děti bojí, on by jim určitě neublížil, chtěla bych aby se s nimi mohl seznámit. Protože co zná už ho tolik nezajímá. Jenže jak například matce co jde naproti nám na chodníku vysvětlit, že se chce jen seznámit, očuchat? Navíc všechny kámošky už mají děti odrostlé jako já a Rocca zrovna zajímají ti předškoláci a jim podobní. Tak doufám v to, že se příležitost naskytne, vše proběhne v pořádku a uspokojím zvědavost psa po malých lidech.

Mám dotaz ohledně naší 6.měsíční fenky.Odmalička je ke všem hrozně přátelská,návštěvy přímo miluje.Vždycky spala nalepená ke mě,nikdy neodcházela,ale teď jsem s ní byla u rodičů a chtěla spát raději u někoho jiného,pak zase přijeli kamarádi k nám a spala u nich celou noc.Trošku mě to zarazilo,chci se zeptat,jestli je to známka něčeho negativního.Je mi to i líto,ale nedávám to znát.

Já bych k tomu řekla, nebuď taková stíhačka ... Ona přece dobře ví, kdo je její panička!

Jejda,asi budu žárlivá stíhačka .Jasně,nebudu to nějak řešit,jen mi to přišlo líto,nic víc.

Ptáče začíná objevovat větší svět. I u dětí přijde doba "oblíbenějších" tetiček a strejdů

Máš pravdu Evi,já si jen myslela,že mě třeba nějak nemá tolik ráda.Ona je děsný mazel a všichni ji zbožňujou,zrádkyně jedna!

Mám podobný problém. Naše 8 měsíční fenka maltézáčka extrémně vítá cizí lidi na procházce. S námi se po příchodu domů vítá hezky v klidu, je šťastná, ale neštěká, nanejvýš si stoupá na zadní a čeká až ji vezmu do náručí a přivítáme se. Když jsme venku na procházce a mám ji na volno, je docela poslušná, i když přivolání není 100 %..
Co mi ale vadí, že se s (některými) cizími lidmi extrémě vítá a zdraví, začně pisklavě štěkat až kňučet a jde bezhlavě za tím člověkem, dokud ji dotyčný nepohladí a nezačne se jí věnovat. V ten moment přivolání fakt nemáme Jakmile je spokojená, že jako se pozdravila, tak poslechne a přiběhne. Na druhou stranu, jsem ráda, že je přátelská a není bázlivá, lidem to dělá dobře (většině), že jsou jí tak sympatičtí, a myslí si, že jsou výjimka, že z nich "cítí pejska" a "ona pozná, že mám rád pejsky, žéé".Tak zas na ni nechci křičet ke mně, vypadá to, jako bych žárlila, nebo že ji jako zakazuju se radovat, nevím jak to přesně popsat ten pocit. Když ji ale pohladí, tak si hned třeba sedne a začne se lízat, nebo drbat.... nevím proč! Takže to zas slyším "...á, máš blešku?"
Dokonce jednou skočila chlapovi do auta jak za ním letěla a vynucovala si pozornost. Ačkoliv mně do auta ještě neskočila nikdy, myslela jsem, že ještě je na to malá. Asi by pomohlo ji mít pořád na vodítku, ale to zas nechci, je jinak bez vodítka v pohodě. Co myslíte? Nemám to řešit?

Lenule, tohle bych řešila, ne všem lidem to může bejt příjemný, když je třeba venku bláto a skáče na ně cizí pes... mně to třeba většinou nevadí, ale je fakt, že když mám věci do práce a nějakej hafan mi nechá otisky svejch pacek na oblečení, nadšená z toho nejsem.
Co zkusit stopovačku?

určitě bych jí naučila v tomhle případě vnímat a to za použití stopovačky- to je popsáno v samostatném tématu.
pokud lidi stojí o seznámení s pejskem vklidu bych jí tam dovedla a snima se domluvila že jí opohladí až se uklidní. stejně tak tam by musela dojít v klidu

je to už mnohem lepší, je klidnější s věkem samozřejmě.... se stopovačkou začínáme, tak uvidíme. Zatím s ní poslouchá dobře, ví, že je přivázaná. Spíš lidi koukají, co to mám za nemožné vodítko co tahám po zemi |
To Rynn: ona po lidech neskákala ani neskáče, to přesně chápu, že je velmi nepříjemné, když tě cizí pes ušpiní, ale naštěstí tohle nedělá.

Lenule, tak aspoň, že se to lepší :) a ze stopovačky a pohledů lidí si nic nedělej, za mnou se na procházkách ohlížej lidi normálně, jako proč to "chudáček pejsek" za sebou tahá... a když má náhubek, tak ho taky všichni litujou.... tak řikám, že náhubek má, aby nepapal pejsky a kočičky a stopovačku, protože to neni úplně poslušnej pejsek a tudíž musí mít jištění :)) jedna stará pani mi i poděkovala za vysvětlení :))
tak aspoň, že se to lepší... já bych asi měla šok, kdyby mi cizí pes skočil do auta :) ale taky jsme měli takovouhle vítací čubu, byla to jezevčice a ta milovala snad všechny lidi.... taky někdy děs...

Rynn, díky za milou podporu. S tím autem máš recht, taky bych asi nestíhala kdyby mi hupsl do auta cizí psík ale naštěstí to udělala jen tehdy jednou, to jsem sem hned v šoku psala, ale pak už nikdy. Co ta vítací čubinka? Zlepšilo se to věkem? Ta naše kolikrát vítá cizí lidi víc než nás ... ale pak jsem si řekla, že se mezi sebou doma taky nevítáme tak nadšeně jak s lidmi, které třeba vidíme po dlouhé době, takže je to vlastně přirozené

Lenule, ona se dožila jenom 5 let (potom vyhozenáí plotýnka, operace... a nakonec uspání, měla v pr.... klouby ( ), byla vítací furt, milovala prostě všechny lidi a byla schopná za nima zdrhnout i přes silnici, aby je přivítala... to teda dělala známejm, za cizíma běhala jenom tam, kde mohla, takže ne do ulice :) po pubertě se teda zlepšila ve smyslu, že už si ty lidi víc vybírala :) ale jinak tam byla všude známá, jako největší vítací čuba :)
No, mně takhle jednou přivítala pitbulka, neznala jsem jí, ale prostě ke mně přiběhla, hupsla mi na klín a snažila se mě přes košík, co měla, olízat :) měla jsem málem infartk, když na mě vletěla :) pak jsem se s ní pomazlila, ale šok to byl hroznej, neviděla jsem jí a najednou jsem jí měla na sobě :)