téda.. znala jsem ji jen z pár příspěvků, ale každého (vlčího) života je mi líto, že si jej nemůžeme užívat i v našem světě.

Kdo by si to byl pomyslel,ze takhle brzy odejde po Waye i Bessynka...Prijde mi to,jakoby tady uz s nami nechteli vlci zit a odchazeji do lepsich svetu....

Amen.

Odcházejí po vlčích stezkách ke hvězdám. (William Horwood - Čas vlků)

Kocourku nebyl jsi od velkých mrazů na jídle, stále jsme doufali, že se ohříváš ve svém úkrytu na trubkách a najíst se chodíš, kdy chceš, když bývá miska prázdná, ale pořád nechodíš ...
Sbohem Ty náš Macíku , znali jsme Tě necelý rok a těšívali se s Tebou cestou na zahradu nebo při venčení, kdy jsi čekal na baštu a pohlazení . Snad ses netrápil a už je jen dobře, chybíš nám ...

...raz som v jednom krásnom a múdrom filme o pelikánovi a malom chlapcovi počula takúto myšlienku:

"Zvieratá sú nesmrteľné...lebo nevedia,čo je smrť..."
Bolo to krátko po tom,čo naša Treffka zahynula pod kolesami nákladiaka.

Určite sa dá o jej pravdivosti polemizovať,aj ja nad tým premýšľam,ale čiastočnú útechu mi to poskytuje doteraz.

...kiezby som to citala skor, nedala by som sa spochybnit....


Je ok vidiet to, co clovek chce. Pokial by sa cely zivot dival na to, ako to je, tak dodnes svietime svieckami ....
Rozumiem Ti.
Dakujem Ti za vsetko.
Opatrne s tym,co sa Ti zda.
Lucim sa s touto poradnou, drzim Vam palce pri vsetkych rozhodovaniach,nikdy sa nemusite rozhodnut hned, nikdy nemusite vidiet "pravdu/realitu" niekoho ineho, pretoze "pravdy" sa menia z desatroci na desatrocie - ja to viem.

Dnes by mal 10 rokov.Dnes su to 2 mesiace, co som ho zabila.

Darujem niekomu, kto potrebuje, 9 flasticiek Ostropestrec od Gresika a skoro celu flasticku DragsImun, najlepsie z BA, pretoze poslat to do Ciech neviem.

Prosim te,ted me neber nejak zle,ale prijde mi,ze bys mozna potrebovala odbornou pomoc,to myslim zcela vazne.Pomoct trpicimu nemocnemu zvireti odejit na druhou stranu prece neni vrazda....

Od začátku, co tohle téma čtu, vím, že k tomu mám co říct, ale celou dobu se zdráhám přispět, neboť vím i to, že člověk zacyklený ve své bolesti nepřijme slova útěchy ani povzbuzení. Je na tobě se s tím vyrovnat, a přestože tě neznám, přála bych si, aby se ti to brzy povedlo, protože na antidepresivech stojí život za h...o.

Rozepisovat se o dluhu, který stále cítím ke svému prvnímu psovi, by bylo zbytečně na dlouho. Vím, že mě miloval jako nikoho jiného a já jeho také a když umíral byla jsem 2000 km daleko. Zbývaly už jen dva dny, abych ho ještě viděla, pouhé dva dny, ale nešlo to. Tatínek ho musel dát uspat, jistě by ještě vydržel, snad by byl pak i šťastný, ale jsem moc ráda, že otec dokázal odhadnout situaci a neprodlužoval jeho utrpení. Naopak nikdy bych si neodpustila, kdyby to na mě muselo ještě 2 dny čekat. Kéž by člověk mohl učinit stejnou službu i svým lidským blízkým, já tu možnost u psa beru jako dar. Nevím, kdo to řekl, ale zvířata jsou prý šťastná, protože se nebojí smrti...

Nic z toho, co píšu, není kritika a jsem také totálně OT, ale jestli jedna věta z toho ti i bezděčně pomůže ten žal překonat, jsem ráda, že jsem to napsala.

Napsala jsi to krasne. Myslim, ze jsi vystihla presnou podstatu toho, jak se na to divam i ja sama. Naprosto presne...

Odbornou pomoci jsem nemyslela jen a pouze leky,ale treba duchovni utechu,jsi- verici, rozhovor s psychoterapeutem,cokoliv,co by ti ulevilo.Tohle sebemrskacstvi nikam nepovede.Jsme zodpovedni za tvory,ktere jsme si k sobe pripoutali a k tomu patri i tohle.Uleva od bolesti, posledni sluzba,oni sami to nedokazi...A pokud se takto rozhodneme, odpovednost za tohle rozhodnuti je samozrejme na nas. Muzeme tesknit, nezapomeneme,ale nemeli bychom nasim zalem drzet tu dusi mezi svety.Mela by jit dat....

To je přesně to, co mě napadlo jako první...
Taky máme tuhle smutnou zkušenost, byl to nejhorší den mýho života, ALE vím, že sem jí pomohla a nechala ji jít dál a stejně tak vím, že až bude potřebovat další, tak ho tu nebudu zuby nehty držet u sebe, ale udělám to, co je pro něj nejlepší -poděkuju mu za všechno krásný, omluvím se a odpustím mu za to horší a pustím ho dál...
Ne všechna správná rozhodnutí jsou lehká, kor když nás poutá "sobecká láska", ale pes je a bude pro mě na prvním místě

Precitala som vela odvtedy, ako sa snazili dlhsie "zabojovat",kopec rad, aj u starsich psikov. Ja som si neni ista a nikdy uz nebudem, ze som spravila dobre a toto je TO. Skor mam pocit, ze som ho zradila, ako keby som mu urobila sluzbu. Jeho dusu nedrzim, spojil sa so svojou nefyzickou castou a mozno je uz v inom telicku. Kazdy den zacinam odznova - I feeling in my fingers....LOVE is all around me... Ale to sem nepatri.Viem, ze ho nic neboli.Som rada, ze ho nic neboli. Viem, ze mi odpustil. Na odpusteni sebe pracujem.
Nedalo mi neozvat sa na jeho vyrocie.
Kajda.m-je to z Abrahama, knihy od Esther and Jerry/ktory dnes uz nie je medzi nami/Hicks.

Uz nie je aktualne.

Janey, doporucuju poridit si dalsiho psiho kamose, prestanes se trapit, prestanes se uzirat pocity viny, prijdes na jine myslenky, zas ti vysvitne slunicko.... je dobre pro ztraceneho partaka truchlit, je dobre si pobrecet, ale nema cenu trapit se a tryznit sam sebe za neco, co jsi udelala (a co bylo z meho pohledu spravne). Tim svym zalem a trapenim drzis dusicku svyho psiho partaka nekde v mezisvete a neni mu dovoleno spocinout v pokoji. Rozsvit za nej svicku, pobrec si a dej domov dalsimu pesanovi, uvidis, ze bude lip a na smutky nebude cas, budes jen vzpominat na to hezke, co jste spolu zazili.

Chce to cas.

Moja prvá doga odišla za dúhový most docela v nešťastnej dobe,bola som tehotná so svojou prvou dcérou,konečne som mala na čubu viac času pretože som ostala na predčasnej materskej a plánovala som si ako budeme spolu chodiť na prechádzky a užijeme si to.Bohužial nám tieto plány skrížila torzia a hoci operáciu prežila,dodnes si hovorím či som jej nepomohla na druhú stranu predčasne tým že som ju chodila venčiť z druhého poschodia v baráku bez výťahu miesto toho aby som ju nechala vyčúrať sa doma na handru,bola slabá,nemohla žrať tri dni po operácii a ja som ju miesto maximálneho šetrenia ťahala von kde aj skolabovala tretí deň po operácii Domov sme ju vyniesli so švagrom a tam za chvílu umrela.Dodnes mi je z toho smutno a to je odvtedy už 10 rokov.Do psíčkarskeho života ma vrátila až Bára po 4rokoch,nemať psa tak ma to neprejde asi nikdy.Rozlúčiť sa s Gerou mi pomohol taký malý vlastný rituál a až potom som cítila že naozaj odišla v pokoji a je jej dobre

Ahoj,
ahoj Rudo, je mi zle. Musela jsem nechat uspat Břeťánka. Byl to můj osudový pes. Byl zvláštní, jiný, ukázal mi, jak to funguje mezi psy. Hodně mě toho naučil, dokonce i to, že člověk může měnit názor nebo že názor momentální není definitivní.
Moc to bolí a vůbec netuším, co budu dělat.
Jsem na dně a snad proto píšu i sem, kde jsem s ním začínala, a měla pocit, že jsem si vzala na hrb víc, než unesu. Možná, že to tak ze začátku bylo, ale nakonec jsem sklidila asi víc, než si zasloužím.
Jediné, co mě drží ještě nad vodou, je pocit, že už ho nic nebolí. Poslední úkol. který dostal, aby mi držel místo tam nahoře....

buď ráda za to co tě naučil bud mu vděčná a vzpoínej na to rkásný co jste spolu zažili. a hlavně další pejske určitě čeká

Dorotko, upřímnou soustrast... buď statečná! To je holt smutná část koloběhu života, buď ráda, že ste se poznali a mohli si to spolu užít. Byli ste pro nás inspirací a za to vám děkuju. Drž se

Dorotko, ač jsem ho skoro neznala, vzpomínala jsem na něj poslední dobou docela často ... odešel ale ne navždy

Dorotka: upřímnou soustrast.

Měli jste štěstí, že jste se potkali....

Díky moc. Pořád to bolí. Vite, co je strašný, že byl zdravej. Srdce, plíce, klouby, střeva vše v pohodě. Přitom ze začátku to byl chcípáček, který nikam nedošel.
Měl problém ( pořádně to neumím vysvětlit ) s kaděním, protože mu střeva nevedla do konečníku, přestože mu fungovala normálně. Nakonec se mu udělala pod konečníkem taková kapsa a tam ty trousky měl. Vždycky, když kadil, tak jsem mu tu kapsu nadzvedla a tím se vyprázdnil. Musel tlačit, jinak nám to nefungovalo. No a nevím, co se stalo, najednou kapsa byla prázdná a on měl pořád nutkání.Asi se to celé pohnulo nebo kapsa praskla, nevím. Už jsem mu nemohla pomoct. Vetka říkala, že by to nespravila ani operace. Měl to rozsáhlý. Bylo to strašně rychlý. Jeden den zdravý a druhý den jsem ho už neměla. Měl velké bolesti, nemohl ani ležet, nic. Nechtěla jsem ho nechat trpět.
Teď se musím vzchopit, nejde o mě, ale o mé psy. Musím jít dál. Alespoň zatím....

Dorotko, sice Tě neznám, ale přeju hodně sil, pro sebe i pro ostatní hafáky... alespoň víš, že netrpěl dlouho a už je mu líp.
Ještě posílám kus jara do duše, ať to jde všecko snadněji .

Anální píštěle všeho druhu jsou strašné ... a když to bolí, tak se nedá nic dělat. To by jinak nebyl život ...

Dorotko, je mi to moc líto

Dorotko je mi to moc líto...osobně jsem ho sice neznala, ale věřím, že to musela být osobnost, pan Pes. Ale hlavně že jsi ho tu násilím nedržela a pomohla jsi mu přejít na lepší místo...zase se uvidíte...

Dorotko, je mi to moc líto. A smekám před Tebou, žes dokázala pomoci tak, že netrpěl. Vím, jak je to těžké. Drž se.

Včera navečer jsem se s bolestí rozloučila s mojí ovčandou Diny. Prožila se mnou skoro čtrnáct let. Byla úžasná a milá.
Každý pes má v mém životě místo, které po jeho odchodu zůstane navždycky prázné.

Rachel, posíláme léčivé blejz a Diny přejeme šťastnou cestu. 14 let je dobrej věk...

Aničko, děkuju.
Dina si už zasloužila pokoj a klid. Ale já jsem slaboch. Dlouho to potrvá. Nejhorší je, že teď prožívám bolest i lítost za každým psem který prošel mým životem. Čím jsem starší, tím je to horší.

I když jsi nebyla naše, měli jsme Tě rádi, byla jsi tak moc hodná a hezké vzpomínky zůstanou. Krásnou cestu za duhový most .

Přeji klidnou cestu..

Bolest a prázdnota v srdci zůstane napořád, stejně tak krásné a adrenalinové zážitky. Ani se nechce uvěřit, že jsou to již 3 roky.

Dnes je to 11let, co nam odešel Denny, je to jako včera...jen už to bolí o něco míň.
Doufam, že se tam má krasně a má u sebe svou nejoblibenější hračku - tenisák.
Byl to úžasněj psík a vždycky na něj budu moc vzpomínat!

Nádhernej, určitě se má skvěle a není mu takové vedro jako nám tady
Oprávdu krásný sympatický psík.

A jak se uměl krásně smát. Snad někde honí tenisák s mým Bonečkem, taky si rád hrál.

Byl to nadhernej belgicacek
tahle fotka nic moc,ale jinou v kompu nemam..nojoo v te dobe digitalni podoba nebyla

Ja som včera vyprevadila za dúhový most môjho Hera...Tento svet bol už nad jeho sily a nechcela som aby sa trápil...Som mu vďačná za všetko čo ma naučil a čo pre mňa odpoľoval...Bol to môj prvý "papierový" pes, s ktorým som urobila mnohé poľovné skúšky...a tiež som sa aj vďaka nemu dostala na túto poradňu a spoznala Ruda a mnohých kamarátov a ich miláčikov, ktorých mám tu na poradni....Kruh sa zasa raz uzavrel...

Přejeme Herovi šťastnou cestu.

Eriko myslím na Tebe i Kazanka, Heroušek byl můj oblíbenec na Tvých fotkách. Určitě jste spolu prožili krásný a smysluplný život, teď na vás bude dávat pozor zeshora....

Zuzka, Evi -dík! Aj Kazanovi včera pri večeri "niečo" nesedelo...

I já se přidávám a přeju Herovi šťastnou cestu... s takovou paničkou a s takovým Kazankem měl určitě krásný život .

Cože, ještě nedávno běhal za prasátkama a teď je pryč Eriko, přejeme hodně síly a Herouškovi rychlé nohy a spoustu prasátek v křoviskách za duhovým mostem....

Keď on ten čas tak strašne letí...a dúfam, že už niekde šantí a naháňa tie svine!