Taky vím, jak to bolí i když je doma další pejsek....Ale jak říkáš, už ho nic nebolí a je mezi spoustou kamarádů. Díky tobě měl krásný život a byl tady rád. Ty se drž. Ale klidně se vybreč. Nic špatného na tom není. JJ.

Zase se jednou setkáte až přijde čas.

Když nám s přítelem odelša Dastyna. Nejdřív jsem nechtěla hned dalšího psa, protože by to byla jen náhrada, nová Dastyna. Tak jsme počkali měsíc (víc jsme to nevydrželi) a vybrali Arču, která je naprosto báječná a klacíčkoidně střelená. A protože to bylo naše 1 štěně a hrozně se mi líbilo tak jsem si k ní skoro po 2 letech pořídila ještě Bafču ještě jednou jsem chtěla zazít to štěněcí období, to je podle mě nejúžasnější, jak jí učíš poznávat svět a poslouchat, paráda. Přítel o tom nejdřív nevěděl a moc rád nebyl, nakonec si zvykl A jsme jedna velká šťastná rodinka

Bolí to, já to vydržela bez psa týden. Můžeš dát šanci na krásný život jinému pesanu, třeba několika.

Tak dneska sem přišla o Otylku Možná si řeknete, že to byla jenom husa. Ale husa, co příde na zavolání, spí se psem na prahu od dveří a hlídá skoro líp než všichni tři dohromady... Byla to prostě moje bílá holka a bude mi moc chybět

to je krásný přátelství mamčina známá měla syna co se takhle kamarádil s kohoutem a dokonce mu domů tahal slečny

Vhero, to je mi moc líto. To teda nebyla jenom husa, úplně ti rozumím, byla tvoje a měla jsi ji moc, moc ráda. Tak jí posílám písničku na cestu .

Já jsem minulý rok na podzim, přesně deset dní po mých narozeninách, nechala uspat mýho do té doby nej kámoše, který se mnou byl 12 let, Beníka. Našla jsem ho jako 5 měsíční štěně přesně na Vánoce, takže takový vánoční dárek. Podle mě měl krásný život, podíval se skoro po celé republuce, do Alp, plavil se na kánoi, raftu, lozil s náma po skalách, doprovázel mě na vyjížďkách na koni... zkrátka dělal vše a byl všude, kde my. Bohužel ve 12 letech začal mít problémy s páteří, možná nádor. Celý noci a dny prokňučel, nemohl chodit a prášky proti bolesti přestaly zabírat. A protože jsem ho měla moc ráda, nedovolila jsem, aby trpěl. Přece mu ten život nakonec nenechám zkazit trápením a bolestmi.
Před pár týdny jsem si pořídila borderáčka Luckyho, takže máme doma zase bafana. Ale na Beníka nezapomenu nikdy a budu ho nosi v srdíčku vedle Luckyho

Ťap nečekaně umřel. Víc teď nemůžu pro slzy psát. Zřejmě selhání srdce nebo mozková příhoda. Do poslední chvíle to nikdo netušil, v tomto ohledu neměl nikdy žádné zdravotní problémy. Posílám parte administrátorovi těchto stránek, aby ho umístil do rubriky Duhový most. V urně ho budu mít pořád u sebe.Nemohu teď používat přihlášení Ťap, protože to nezvládám.

Dnes ráno mi písala mama,že uhynula naša čubinka NO,mala 13 rokov.Ostala mojej mame ako spoločníčka,keď som sa odsťahovala do čiech.Vychovávala som ju od šteniatka a bola dobrá kamoška mojim obom dogám.Tak sú tam teraz opäť s Gerou spolu.Na svoj vek bola zdravá a nepotrebovala žiadne lieky,behala ako mladica.Tak nech jej je zem lahká.Zbohom Azoli.

Hneď ráno si ma rozplakala, Indiánka....Tie fotky sú krááásne.

to je mi moc líto, mám dva psany tomu jednomu je 16 let a druhýmu jen 1 rok, nevím da to pomůže ale nedávno jsem četla knížku, kde píšou - pelech nesmí nikdy vychladnout, nezní to nijak zvláštně ale je v tom hluboká pravda. chce to dalšího mazlíka, ten rozežene chmury a bude dělat zase další radost. držím pěsti ať se najde další čumák, kterej Ti bude dělat spolenost

Včera, 9.2. 2010, umřel ve věku cca 13 let poslední člen mé psí smečky Ben. Béňovy dny byly sečtené už v březnu 2002, kdy měl být utracený, protože v Rumburku zabil sedmiletého kluka, který po něm střílel z pistolky. Spolu s mamkou jsme si ho vzaly a nelitovaly jsme ani jednou - byl to naprosto pohodový a klidný pes, ideální parťák na vycházky i mazlení - nezdrhal, nepral se, byl vděčný za každé pohlazení a milé slovo. Včera přešel přes Duhový most, ani ne 3 týdny po tom, co mi umřel Athos. Snad tam někde běhají spolu...

Anulo měla jsi toho tedy poslední dobou dost Drž se a popřemýšlej o novém kamarádovi. Jsi skvělá, že jsi dala šanci takovýmu pejskovi. Třeba na tebe čeká další. A pejsanům přeju krásný život za duhovým mostem.

fakt se toho na tebe teď sesypalo strašně moc, je mi to moc líto . Je ale úžasné, že jste Benovi umožnili krásný život...Určitě všichni čekají za Duhovým mostem...

Určitě teď Béňa s Athoskem pobíhají na "nebeských lukách" a je jim fajn. Myslím, že ti teď začíná úplně nová etapa jedné části života (prcek a určitě nějaký nový "parťák") a mělo to tak být. Čas který jsi dala Beníkovi se ti určitě vrátí .. věřím, že takové činy nezůstávají bez odezvy.

Eliško, to je mi moc líto. Teď určitě Ben s Athoskem vyvádějí za duhovým mostem a nic je nebolí a nikdo je nezlobí. Tož je čas na další smečku. Držím pěsti a Jazz tlapky ať máš konec trápení a ať začne něco nového, krásného...
Zia + Jazz

Přeji Ti, ať odchod svých dvou kamarádů zvládáš co nejlíp a ať se vše otočí v dobré příchodem miminka.

oba dva se dožili uctyhodného věku a hlavně ten život prožili a to je duležitý. drž se a těš se na lepší zítřky- miminko který budeš mít co nevidět a novýho partáka který příjde taky brzo

Oni ti odtamtud někoho pošlou, počkej jen chvilku než se domluví a vyberou ho. Také mi Lucky poslal za sebe náhradu.

To je mi moc líto, tolik smutku v tak krátké době. Upřímnou soustrast.

Eli... myslime na tebe a drzime pesti i vsech 12 tlapicek , at jsi brzy v pohode a at te brzy rozptýli nejen vrnění spokojeného miminka, ale i ňafání nějakého čtyřnového zlatíčka

Ztratit kamaráda je smutné,ale přijít o dva to si nedovedu představit.Teď bude mít Anulka starosti s miminkem a na hledání nové psí radosti nebude mít asi čas-tak co kdybybychom jí trochu pomohli? Pokud uvidíte někdo někde nějakou nabídku psa co by se Atoskovi a Benikovi trochu podobali tak to sem napište ,třeba i foto pošlete a kdo ví,třeba se ten správnej novej psí kamarád pro Anulku najde a ona si pak sama vybere.

už má nové psí kamarády - čti téma lakki

Dík za info-to hned udělém abych tu příště netropila trapné okamžiky,někdy se pletu do věcí o kterých nevím dost.

tak jsem si pročetla toto téma, sice mi to trvalo dost dlouho, protože jsem přes slzy neviděla na monitor loni na podzim jsme museli nechat uspat našeho pudlíka bleka, bylo mu 15 a půl. ten konec byl hrozný, skoro neviděl, neslyšel, měl problémy s játry a pak asi i se střevy a ještě k tomu špatně chodil, museli jsme ho ze země zvedat, když upadl a sám nemohl vstát z dlaždic, ke konci se nezvedl už ani z koberce. bohužel jsme dali na veterináře, který nám tvrdili, že se ještě dá dohromady i když bleček říkal, že je už čas jít..... doufám jen, že jsme ho netrápili naší touhou aby s námi zůstal navěky.....

byl to skvělý pejsek a osud nám do cesty poslal beníčka, je to ďáblík, který trochu zacelil rány....

doufám, že si bleček hraje se psími kamarády za duhovým mostem

ahoj všem,
bohužel Jazzynku porazila rakovina jater i když jsme dělali vše pro to, abychom to zvládli...

byl to ten nejlepší pes na světě, a měla jsem ji od 17, kdy jsem si ji na rodičích vyprosila...byla milá, společenská, hravá no prostě úžasná

s klidným svědomím můžu říct,že jsme ji nenechali trápit a do poslední chvíle jsme byli s ní,to je asi moje jediná útěcha...

stejně mi strašně moc chybí...

Nádherná feňulka! Tak šťastnou cestu za duhový most. Ať jsi tam Jazzynko šťastná, jako jsi byla u nás dole se svými páníčky. Eficko hodně síly a drž se.

Efičko, takto mi rakovina vzala Cida, usnul mi v náručí. Udělalas dobře, žes Jazzynku nenechala trápit. Teď si prázdno rychle nahraď štěníkem , Jazz Ti jistě nějaké pošle

jj taky doufám, byl to náš miláček a vím, že jí teď je líp...říkam si, že měla hezký život i důchod (bylo jí 12).
samozřejmě brečím, když čtu vaše hezké příspěvky ...
tak teď budeme čekat koho nám pošle

Mně umřela Aginka na Vánoce 2008. Nepřežila narkozu. A poslala mi Amálku, která se narodila 21.12. 2008. Chvilku jsem to brala, jako bych měla Aginku zradit, když bych si Amálku vzala. Ale pak jsem věděla, že ona bude ráda, že nejsem sama.

Jazzynce preju stastnou cestu za Duhovy most, a at tam prosim vyridi Athoskovi s Benou, ze dekuju za ty raubire, co mi poslali. Tobe drzim palce, at se rada v srdicku co nejrychleji zahoji.

Co na to říci, slova jsou málo. Jenom ji přejeme ať je i dál šťastná za tím duhovým mostem, kde má určitě spoustu kamarádů a pošle nějaké príma štěndo.

budu verit, ze toho raubire, co nam posle, poslala opradu ona...ted mam pocit, ze bych ji zradila kdybych si vzala jineho hafika,ale zase si zivot bez psa neumim predstavit...stejne budu muset jeste chvili pockat, protoze je to moc cerstve...diky vsen za krasna slova utechy

moc dlouho nečekej. Není to zrada na Jazzynce. Ona bude ráda, že nejsi smutná a se štěníkem nebudeš mít tolik času smutnit. A přesto ti žadny pejsek nedovolí na ni zapomenout. Je to nejlepší lék na smutek. Mluvim ze zkušeností. A držím pěsti, at se brzy na tebe smějí štastné psí kukadla.

Včera jsem musela jít nechat uspat našeho voříška Benečka. Už druhý den mi nic nesnědl, ke slepotě a hluchotě se přidalo to, že mu vypověděli pacenky, nebo alespon síla potřebná pro chůzi.
Nezbylo nic jiného než ho nechat jít.
I když vím, že mu bylo 17 let a čekat jestli se ještě nezlepší by způsobilo akorát nám oboum další bolest... stejně si budu pořád klást otázku jestli by se z toho třeba ještě neodstal a nebyl tu s námi dalších pár měsíců.
Jediný co jsem mohla v poslední chvíly udělat, že jsem slzy odložila na potom a místo nich naladila pohodu aby ze mě necítil strach. Trvalo to chvíli, ale i cestou zpátky jsem ho drbala za uchem a přišlo mi, že spíš jen spinká. Byl stejně roztomiloučký jako když sme si ho jako štěnátko přivedly. Jen měl na čumáčku více šedin než tenkrát.
Doufám, že je Beneček už za duhovým mostem spolu se svoji paničkou (babčou)a odpustí mi, že jsem za něj udělala toto rozhodnutí. Nikdy si neodpustím, že jsem vzala do rukou moc rozhodnout o tom kdy umře

Nevyčítej si to. Taky jsem to musela před 4 roky rozhodnout. Slzy mám i dnes, když to tu čtu. Týnuška se také nedokázala sama postavit na nohy,ale jinak jedla, pokud jsem jí postavila tak i chodila, viděla špatně, ale slepá nebyla. Ale chodím do práce a co v té době, jak by se napila a pod. Bylo jí 16 a půl.

občas tuto zodpovědnost na sebe vzít musíme, je to těžký a složitý ale rpo toho pejska většinou vysvobozující. nic si nevyčítej, většina z nás si tím už taky prošla a vždy to hodně bolelo, ale věděli sjem že bez toho by se pejsek spíše trápil a to zbytečně

Moc Vám děkuji za podporu. Chce to ještě nějakej čas. Ale jednou budu mluvit stejně jako vy. Ted se chci o to víc věnovat našem Falcovi (labrador) - je to asi to nejlepší co pomáhá

opravdu to chce jen čas.....

V úterý nám navždy odešla naše černá láska Pepsinka. Nedokážem se smířit s tím, že už tu není. Je to tak hrozná bolest, že jsem si to nikdy ani nedokázala představit.
Píše se tu hodně, že to chce si pořídit hned dalšího pejska, ale já nevím. Přece nejde tu bolest hned tak zaplácnout jiným pejskem, myslím, že by mi to ani nepomohlo.Naše Pepsinka byla jednom jedna a jiná taková už nikdy nebude.

Pepsinka byla a bude jen jedna. Ale věř, že nový pejsek ti pomůže v tý ukrutný bolesti. Neutiší ji, ale zmírní. Pepsinka ví, jak moc jste ji milovali. Taky jsem tohle dilema před 2 lety řešila. Ty 2 měsíce bez pejska byly hrozný. Měla jsem i výčitky, že feňulka, která mi umřela mi tu novou neodpustí, ale teď mi to připadá, že mi jí poslala. Umřela 26.12. (hrozné Vánoce) a nová se narodila 21.12.

Kreckovs,(snad to píšu správně), sama dobře vytušíš, kdy bude doba "psí". Já měla "bezpsí" období 1,5 roku, ale to je naprosto individualní. Jen počkej, ona Ti Pepsinka někoho pošle. Vím o čem mluvím. Nechtěla jsem fenu, nechtěla jsem NO, nechtěla jsem staršího psa,ale ono to ňák vyšlo. Kdo zná mě a Jazz ví o čem mluvím.
Obě Ti do budoucna držíme pěsti.
Jo a to rozhodování o konci neni lehký, ale věř, že ses nakonec rozhodla správně a zabránila jen a jen trápení.
Zia + Jazz

Pepsinka tohle jistě ví a určitě tě nenechá takhle dlouho trpět. Až bude čas pošle ti za sebe jinou a taky jedinečnou kamarádku aby jste na ni mohli vzpomínat společně, jen jí musíš vyjít naproti ... a nenechej ji moc dlouho čekat.

Taky jsem měla takový pocit, že svého bývalého pejska zradím, když si hned pořídím štěně, že ho nemůže nikdy nahradit. Ale dům bez psa byl jak mrtvý, a tak jsem se vydala za 14 dní pro nové štěňátko - na starého kamaráda jsem nezapomněla, pořád bude mít v mojí paměti a srdci svoje místečko, ale starost o malého prďolu mě tak zaměstnala, že jsem alespoň přestala brečet a truchlit a začala si zase pomalu užívat života - štěně mi svou radostí a bezstarostností totiž rychle ukázalo, že život jde dál.

To jsou přesně moje pocity a zkušenosti.

Přiznám se, že když nám odešli po vlčích stezkách svých předků ke hvězdám naši útuláčci, nejdříve šestnáctiletá fenečka a po půl roce třináctiletý ovčoun, měla jsem přes pocit velké ztráty jiný dojem. Jako kdyby mi říkali: my jsme uvolnili místo, abyste mohli přivést na naše místo některé z našich kamarádů, kteří zatím neměli štěstí a nenašli nové pány. A to jsme také udělali a přivezli si nejprve z litvínovského útulku malou fenečku a posléze z děčínského ovčounského kámoše.....................

Dneska odešel za duhový most přítelovo rodičů pes Badeček, na rotwailera, v krásném věku 12ti let. BADE ŠŤASTNOU CESTU ZA DUHOVÝ MOST. Měla jsem tě ráda, budeš mi v Mošnově na zahradě chybět.

Dnes nam umrelo nase cca 7-mi lety morcatko... Pozdravuj za Duhovym mostem nasi milovanou Aru... Myslime na ni... Ritchie, Ginny a Liam