Mám 4-letou fenku, kříženku teriéra, středního, spíše menšího vzrůstu. (Od 3.měsíců z útulku.) Dlouho nesnesla, aby jí nějaký pes "přepsal" její loužičku či značku - zvedá nohu. Dnes už za to na psy nevyjíždí, ale když může, vrátí se a znovu "přepíše". Když vidí, dva spolu hrající si psy, přiběhne k nim a jednoho se snaží zahnat. Když si ona hraje s nějakým psem a přijde další, hned ho žene. Každé hře se psem musí velet ona. Na většinu psů, kteří se jen přiblíží, vyjede - toto se týká hlavně psů, fen méně. Ještě horší to je, když jde s náma ven přítel. Nemyslím, že ho hlídá jako vůdce smečky, spíše něco jako - "Sakra, teď musím hlídat ještě jeho." Několikrát se stalo, když přítel odcházel ráno do práce, chtěl mi dát pusu a já ještě spala, fena na něj zavrčela a začala mi olizovat obličej. Myslím, že mě hlídá a chrání. To se ovšem nedá říci o mě vůči ní (2x napadena-bohužel jsem ji nechránila). Když vidí fenu, které se bojí (týká se určitých ras), vezme to raději obloukem nebo projde s vrčením. Pokud k ní fena "hrozba" jen čuchne, tak nastává potyčka. Jinak je od mala celkově dost samostatná, ale poslušná, není problém ji hned přivolat, navíc se mě dost drží. Jen nevím, co dělat s tím vyjížděním po psech, hlídáním a strachem z některých fen a případně jak ji mám chránit. Možná mě bere jako vůdce, ale ochranu prostě musela převzít sama. Navíc teď čekáme lidský přírůstek, tak se obávám, že pak převezme ochranu i nad tím dítětem.

Děkuji za odpověď.
Z počátku jsem to řešila,asi jako spousta lidí,tzn.povely:"Fuj","Nesmíš",chycením za čumák...Pak jsem začala"hrát",že pejsci jsou kamarádi a smát se.Někdy to možná pomohlo,ale prostě jen někdy.Je chytrá a citlivá,pozná,že můj smích a radost nejsou upřímné.(Ona vůbec velmi vnímá mé emoce-např.pokud třeba při večerní procházce z někoho znervózním,přilepí se mi na nohu a zavrčí si "pod vousy"-ale to mi nevadí.)Zpět ke psům-lepší je to v případě,že si můžu psa"protivníka"pohladit a popovídat s jeho majitelem.Pak je z toho asi trochu zmatená.To ale bohužel lze jen vyjimečně.Dříve nesnesla ani,když jsem si nějakého psa hladila,což jsme naštěstí odbouraly.Dnes to ignoruje.U psů "kámošů"má snad i radost,že máme všichni radost.
Vše,výše popsáno,platí i o strachu z některých fen-také hraju,že jsou to kámošky,pohlazení "protivnice"se zde většinou nekoná.Pokud přeci,strachu jí to nezbaví,ale možná to zklidní situaci.Problém asi je,že takto nelze postupovat vždy-páníčkové a paničky ostatních pejsků v Praze pořád někam spěchají,jsou nervózní,hysteričtí a na psy řvou.Samozřejmě né všichni. Bohužel ale majitelé pejsků jsou asi můj problém,že prostě venku nemám vše pod kontrolou,tak jako doma.Ale to asi v sobě řeší také spousta lidí.

Mám vyzkoušeno, když se bavím s páníčkem, myslím opravdu ne na oko kvůli psovi a přestanu si všímat svého psa, zaberu se do hovoru, ideálně do veselého rozhovoru, tak aniž bych cokoliv ovlivňovala, pes se uklidní. Prostě být přirozená. Často stačí pozdravit a pes je hned v pohodě. Lepší míň řešit a nelámat věci přes koleno, vždyť času je dost.

Dorotka-Ano,když se s někým v pohodě a přirozeně bavím,je to lepší.Tedy také ne vždy-někdy je prostě i ten druhý pes provokatér.Problém právě je,že bychom tyto situace potřebovaly zažívat častěji,ale většina lidí spěchá,prostě-honem vyvenčit psa,ať to mám co nejrychleji za sebou.

Také řeším,jestli mám nějak zasahovat do situace,kdy mi nějaký pes naskakuje na fenu a ta o to evidentně nestojí (ať už hárá nebo ne-některým psíkům je to jedno.)Ona si s ním většinou poradí sama,já zasahuji jen,když si na ní ten pes"otevře hubu".
Jinak při hárání je ale dobré,že takřka o nikoho nestojí,ani v ty"hlavní"dny.Má fakt jen pár"vyvolených",jinak všechny žene a sedá si.Naše dřívější fena byla tedy pravý opak.

p.Desenský-Určitě se někdy ráda zastavím,ale vzhledem k mému stavu a zimě,která momentálně je,to budu muset ještě o něco odložit.
Nebo ještě uvidím-pár známých řikalo,že by se také jelo někdy alespoň podívat,tak bych se třeba s nima svezla.

Tohle je třeba dobře odhadnout. Já bych psa sundala a nenechala jí to řešit, když na ní naskakuje. Na druhou stranu bych se snažila jí nechat přiměřeně "otrkat" mezi pohodovými psy, aby z ní nebyla skleníkovka.

Taky nenechám mojí feňulce ubližovat, i když já ji trochu rozmazluju, protože ona je taková trupka. Zkoušela jsem, když byla mladší, ji nechat, ať si poradí sama - moc jí to nešlo, vlastně vůbec, teď jsem připravená, kdykoliv potřebuje, zasáhnout. Tak mě napadá, že co máme "bodygárda" ( psa ), tak jsem ještě nemusela hnout prstem.

Ono se to,že na ní nějaký pes naskakuje,naštěstí neděje tak často,většina psů si jí jde samozřejmě jen očuchat a ona na něj buď vyjede nebo ne.No,spíše ano. Ale párkrát se právě stalo,že na ní pes lezl (mimo hárání) a když se jí to nelíbilo,tak měl i chuť se s ní prát.V tom případě jsem jí pomohla.I když prvně taky ne,protože jsem prostě čekala co bude.Nakonec ho tehdy zahnala.Ale to její vyjíždění je proto,že jí zkrátka málo chráním.Když mně právě z počátku přišlo,že to není třeba.Ony jí často ustupovaly i fenky.Také má pár kámošek,které,dle slov svých majitelů,se s jinýma fenama nesnesou a rvou se,jen s tou mojí se kamarádí.
Ale pak jsou právě také feny,kterých se ta moje bojí-na ty je schopna vyjet ze strachu.Jsou to,jak už jsem dříve psala,spíše konkrétní rasy,kterými byla napadena-dokonce po té,co jsem ji přivolala a posadila k noze.Moje naprosté selhání.
Ale jinak jí to na sebevědomí rozhodně neubralo.

To ta moje potvora je sama takový "bodygárd",nic si nenechá líbit,hlídá sebe,mě a někdy i některé svoje psí kámoše a kámošky.Když otravuje nějaký pes její oblíbenou kámošku,tak ho taky žene.(Ale nevím,zda to není spíše žárlivost nebo tak něco.Při hárání kámošky,by to tak být mohlo,ale ona to dělá i jindy.)Chovala se tak už jako malá,já to ale v ní asi podpořila tím,že jsem jí nijak moc nechránila.
Jinak dá ve všem na mě,jen v tom hlídání a chránění si nějak nerozumíme.
Ona vyjíždí třeba na psy,kteří si k ní jen čuchnou(ne na všechny),ale na druhou stranu,když si jí nějaký pes nevšímá,tak jí to nedá a jde si ho "zkontrolovat" ona. (Také se to netýká všech).
Občas potkáváme např.jednoho ridgebacka,který si jí vůbec nevšímá a k němu vždy jde a doslova mu olizuje kulky.
Asi mu je doma potírají kuřecím vývarem.

Dobrý den, mám doma fenku, která má velké sebevědomí. Tváří se, jako by snědla všechno vědění světa a jako by byla královnou země Na těchto stránkách jsem se dozvěděla už spousty. A některé rady teprve budu zkoušet, třeba například odnaučení se bát bouřky apod. Venku si vystačí sama, nepotřebuje si hrát s námi, hraje si s klacíčkem a nebo jen tak běhá Spíše lítá, protože je to hrozný rebel. Doma si sama moc nehraje, chodí za námi. Doma ale si tak nevyskakuje Venku je opravdu jak jiný pes. Nikdy jsem sebevědomého psa neměla, spíše submisivní, tak nevím abych něco nezkazila

Fakt si myslíš,že je seběvědomá?

A kde je problém? Nějak ho tam nevidím?!

Dobry den ,
mam francouzkého buldočka fenku a pitbula psa. Když si chci hrat s pitbulem a přetahuji se sním o uzel tak fenka mi po něm vyjede tim spusobem že ho kousne do krku nebo do nohy samozřejmě pitbul se snaží odejít ale ona po něm pořad jde i když ji vytřepu a zařvu naní ,,nesmíš" tak stejně se za chvilku opět rozeběhne za ním a zase na něho utočí když pejsek se chce branit a snaží se ji uzemnit tím že na ni zavrči a štipne ji tak stejne ona je sebevědoma a stale po něm jde když pitbulovi řeknu nesmiš fuj je to, odejde ale fenka te přikazi ani vytřepani ani odhození nepomaha.Doma ho nechce poučtět do pelíšku a pořad po něm startuje vubec nevím co snou.Nevadí ji že oproti pejskovi by neměla šanci. Pes stale ustupuje a přijde mi že je utěsňovan doma a to jsme ho měli jako prvního a ona přišla jako druhá.
Co mam dělat její chovaní mi zašina vadit oba dva maji přece stejny pravo. Singerova Petra

Mám 4-letou fenku, kříženku teriéra, středního, spíše menšího vzrůstu. ....

Tak to máme asi dvojnice. Nechávala jsem ji jako malou, aby si hrála s ostatníma pesanama. Kolikrát se na mě dívala, že jí mám pomoct, ale mně ta daná situace nepřišla nebezpečná nebo důležitá. Myslela jsem, že tak banální věci, by si měla umět vyřešit sama. Bohužel pak začala "problémy" řešit sama. Teď se snažíme následky odnaučovat. Bohužel mám pocit, že mi to nějak nejde, takže se chystáme na vl.

Mám tříletou fenku westíka, která se v pohodě snáší téměř se všemi fenami ale přísně selektuje psy. Pokud je pes příliš dotěrný a intenzivně jí očichává zadek, vyštěkne na něj a odhání ho. Na velikosti psa nezáleží, nejčastěji je to ridžbek a stření špic. Když máme tyto psy potkat, fenka se jakoby stáhne, nahrbí, ale neutíká. Když pes přiběhne, zůstane fenka stát a při čichání k zadečku vyjede. Spolehlivě psa od dalšího čichání odradí. Například špic se nadále snaží přibližovat se k ní pouze zepředu. Ridgebak na ni koukne jako na dotěrný hmyz a jde svou cestou. Stejně odhání i psy, které dobře nezná a kteří si (podle mne) nepřišli hrát, ale jen zjišťovat, zda nehárá. Na kamarády to nedělá vůbec, ale při intenzivnějším očmuchávání uskočí. S fenkami problémy nemá. Bylo mi řečeno, že je zapotřebí toto chování zatrhnout. Mně to ale nepříjde nežádoucí - neubližuje ani konflikty nevyvolává, jen jí určité důvěrnosti nejsou po chuti.
Co si o tom myslíte?

Myslím si, že jsi tam od toho ty, abys posoudila, jestli se v každé jedné situaci chová dobře nebo ne. Pokud vidíš, že pes se chová jako úchyl nebo že pes jí moc otravuje, nastoupil na ní moc hrrr nebo něco takového, jsi tam ty, abys zakročila a situaci vyřešila, psa vyhodila a jí ochránila. Pokud se ona chová přehnaně a je na zbytečně protivná, usměrni zase jí. Přece si nemusí nechat líbit všechno, ne? Na druhou stranu by se neměla chovat jako hysterka.

Trochu to na co se chci zeptat patří sem. Jako kdybych totiž (viz první příspěvek) viděla svou fenečku. Nechce nechat si dva pejsky z naší smečky hrát-to smí jen ona. Když si hrát nechce-nereaguje na výzvy ke hře a vyzyvatel si najde jiného psa na hraní, tak ona to jde okamžitě zkazit. když se přidá jiný pes a ona si zrovna naše dáma hraje, tak se jí to taky nelíbí! Ale přeci jen, je tu s prvním příspěvkem rozdíl!!! Normálně to totiž nedělá, ano, míchá se do hry dvěma psům, ale jen jako rozhodčí nebo aby si hráli všichni dohromady-trochu žárlivost, normálně běhá s jinými jak šílená, radostně a soutěživě. Tak kdy se z ní stane taková protivná, nedůtklivá, nevyzpytatelná mrška? Když přestane hárat! Tři týdny při hárání je to nej fenečka, hravá, mazlivá, živý důkaz radosti ze života. Skončí hárání a je konec. Na den přesně po hárání se z ní stane nedůtklivá, vyjíždějicí až agresivní lenoška, lemra líná, plouží se na procházkách, žádné hraní, jen odhánění...A tak to trvá celé tři měsíce!!! Co s tím? Ano, ubírám krmení, doporučují i ubrat vodu-to nedělám, víc aktivity, jsme spolu venku půl dne, jak to jde, prostě co nejvíc unavit ji psychicky i fyzicky aby neměla ty myšlenky...A NIC! Jakmile skončí její imaginární doba hárání - zas je to veselá, milá rošťanda. Ale celé tři měsíce? Prostě mne to takhle nebaví. Všechny procházky jsou zkažené, neustálé hlídání a posuzování jak moc byla protivná...Není nějaká rada?

Je. Nenechat jí policajtovat a ukázat jí, že nemá dělat nic navíc. Podchytit to, jaká je v průběhu hárání a udržet to dál. A k tomu bude nutné zavolat Rudovi a objednat se na konzultaci.

Ok, tato rada mne napadla taky... Podchytit to, jaká je v průběhu hárání a udržet to? Hm...no nevím, v době hárání přeci všichni psi mají trochu jiné vnímání:-), prostě hormony. Pak hladina hormonů klesne..a pak je to docela jiný pes - fena. U lidí to je taky podobné-špatné a dobré nálady... Jak poručit dobrou náladu postháravé feně? Má někdo nějakou zkušenost prosím?

Jak na to se dozvíš na konzultaci.