Zdravím pana Desenského, jehož si velice vážím a také ostatní účastníky diskuse. Řeším následující situaci. Před týdnem jsme si přivezli fenku křížence velkého knírače, jsou jí dva roky, v útulku nám ji doporučili jako vhodnou k dětem a k jiným psům, s ostatními fenkami jako nekonfliktní, přátelskou.
K lidem i dětem je skutečně přátelská, venku však útočí na psy, fenky i štěňata..Když vidí jakékoli zvíře, lehne si na zem a čeká, dokud není blíž, pak vystartuje a začne šíleně očuchávat, honit (přijde mi to trochu i jako lovení, má podobné chování jako u králíka, kterého máme doma v kleci), nezajímá jí velikost psa, nic, prostě temno, nevnímá nic jiného...Nosí košík, ale včera jsme zkusili "seznámit" jí s hodnou fenkou labradora..Servala košík a přestože si fenka lehla na záda, štípla jí do zadku hned, jak se otočila zpět...Přitom s naším druhým pejskem je úplně v pohodě..Nevím, co s tím. Nerozumím tomu psovi, zda se bojí, chce útočit, prát se, lovit nebo je jen nejistá. Vím, že toto lze určit jedině osobně, přesto se ptám na zkušenosti ostatních..
Je tedy pravda, že s výcvikem začínáme zítra, takže je skutečně zatím dost nezvladatelná, divoká, tudíž nespolehlivě přivolatelná (přestože povelu "ke mně" rozumí a přijde vždy, když nemá v zorném poli nic "zajímavého")...Nepřijde mi, že by byla týrána, spíše to vypadá, jako, že někdo začal s výcvikem, potom ji z nějakých důvodů vyhodil a několik měsíců se toulala (je vyhublá, zanedbaná, zadredovaná).

Buďte klidní. To co popisujete u vaší fenky je hra. Hra na lov. Dělá to spoustu psů. Je dobré akorát ohlídat aby to nědělala psům kteří jsou ustrašení nebo líní a tenhle způsob hry se jim nelíbí. Lepší je nechat takhle startovat fenku jen na pejsky které už znáte a víte, že mají tenhle druh zábavy rádi. Pokud si nebudete jistí jestli se to tomu druhému pejskovi líbí, můžete se zeptat jeho majitele. Štípnutí do zadku není agrese. Vaše fenka si sundala košík, ne aby mohla někoho napadnout, ale aby jí nepřekážel v hře.

fatima čemu se divíš. moje fena to dělá taky docela často taky někdy když pes sedí a nevšímá si jí tak ho tahá za ocas. a agrese to určitě není. spíš bych fneku učila se trošku rkotit a s bázlivějšíma psama si hrát klidnějš a ne takhle hrrr dá se to zvládnout přes základní poslušnost

Už se nedivím ničemu, raději.

Podľa opisu fenka chce komunikovať, ale netuší, ako. Popri tom to u nej riadia rôzne emócie, ako je možno trochu strach, neistota, chuť hrať sa, trochu málo sebavedomia... Základná ovládateľnosť iste pomôže, ale je treba počítať s tým, že treba riadiť jej emócie a pomôcť jej samej spracovať a kontrolovať ich a to nie je len záležitosť výcviku. Záleží aj na tom, ako bude výcvik a celá komunikácia vedená a pre fenku zrozumiteľná, teda na tom, ako situáciu dokážete vyhodnotiť.
Ak už sa niečo rozhodnete robiť, je dobré vedieť, čo a ako. Pustiť sa do riešenia tak, že chcem použiť košík a pritom si to nezariadim tak, že košík aj splní svoju funkciu, je nanič. To, čo robíte, musí byť účinné.
Používate pri zoznamovaní vodítko? Viete, ako ho správne používať? Nakoľko ste si istí, že vás fenka vníma?
Neostáva nič iné, ako poradiť, aby ste si prečítali poradňu a pýtali sa ďalej tak, aby sme sa k riešeniu problému priblížili, ale ešte jednoduchšie bude zavolať Rudovi, alebo prísť.

Ano, souhlasím, že musím přesně vědět, co chci a jak to mám dělat. Vzhledem k tomu, že jsem naprostý výcvikový začátečník, tak nevím v podstatě nic..Vodítko používám, ale nevím, zda správně, musím si to tady pročíst, nasbírat informace, objednat se k Rudolfovi a začít jednat..

U pejsků z útulku člověk neví, co mají za sebou, ale tipovala bych, že je fenka nejistá. Já jsem 11 let žila s křížencem nejspíš ovčáka a pitbula, kterého jsem našla na ulici ve strašném stavu, na prádelní šňůře, vyhublého, že sotva stál na nohou, vystrašeného, stoprocentně bitého... Přilnul k nám takřka okamžitě, prvních pár dní se před návštěvami (bydleli jsme na koleji, než jsme našli podnájem) schovával pod stůl, ale ze dne na den začal startovat na lidi i na psy. Já jsem mu mohla cokoli, čistit oči, uši, ale jinak byl v počátcích docela drsný - samozřejmě že jsem ho útočit na nikoho nenechala, musela jsem dbát do detailů na prevenci. Viděl psa, přikrčil se, někdy zalehl, a kdybych ho neměla na vodítku, vypálil by a rozhodně u něj nešlo o hru. U toho měl ještě občas tendenci mi očurávat nohy, když se k nám někdo blížil. Vypadalo to, že za něj nikdo nikdy nic neřešil a byl zvyklý spoléhat se na sebe. Návštěvy a ostatní psy bral jako ohrožení, takže jsem pracovala na tom, aby mi začal věřit i v tom, že budu věci řešit za něj. Šlo to pomalu, zubožený byl psychicky trestuhodně, ale zvládli jsme to.
Moje současné čévéčko někdy chce zalehnout taky, když vidí psa, ale jiným způsobem, je to hravé.

To jste mě docela překvapili s těmi reakcemi.
Můj pes si takhle (myslím to zalehávání a pak honění se) hraje běžně s jinými mladými psy a vypadají při tom všichni šťastně. Dělá to snad většina štěňat, hlavně ty lehce hyperaktivní a lovečtí. Myslela jsem si, že je to běžná štěněcí hra, aby si natrénovali lov. Akorát hlídám aby to nědělal při seznamování s cizími psy. No a štípání do zadku to taky vidím běžně. Můj pes to teda nedělá (nebo jsem si nevšimla, protože jsem se na to nezaměřila), ale někdy ho štípou, když ho nemůžou dohonit, ale nevypadá, že by mu to vadilo.
Tak by mě zajímalo
1. Štípání do zadku - myslíte tím, že je to vždycky špatně?
2. A co hra na lov, pokud je z obou stran dobrovolná - to je snad v pořádku ne?

ne
ano

problém je v tom, že z příspěvku prostě nevíš jestli jde o hru nebo ne. U nás je např. labík, co zalehává už na 10 metrů, jakmile se ale pes přiblíží, chce ho sežrat... může to být i forma "honění si trika" těch možností je víc.

moje čévéčková párkrát štípla do zadku i mě,docela to bolelo,protože jak známo,nemám srst.zatím. Osobně v tom mezi psy problém nevidím.nevím,nazvu-li to správně,ale je to něco jako výzva ke hře? co se týká hry na lov,pokud to oba baví,tak je to v pořádku,myslím,pokud se znají a honí se jako šílenci.S tím zaleháváním jsem si taky myslela,že to dělají štěnata,jakože baf,ty mě jakože nevidíš a já na tebe skočím....

Máte sice pravdu, že tímto způsobem se projevuje hra, ale z příspěvku jsem neměla tak jednoznačný pocit, myslím, že to není tak naprosto v pořádku a hravé, jak se píše. To by se ale muselo znát více souvislostí, jak už naznačovali jiní. Je velmi nezřetelná a nejistá hranice mezi tím, kdy je to ještě hra a kdy už se děje něco špatného...

je nutně rozlišovat kousání a vrčení při hře, které je v přijatelné míře zcela v pořádku a při kterém není třeba nic řešit, a vrčení, které znamená reálnou hrozbu. Dinuša při hře vrčí jako šílena, ale nikomu nikdy neublížila, naopak má par kámošů, kterým se to dokonce libí . Neříkám, že je to v pořádku, většinou jde o špatnou socializaci nebo špatnou zkušenost… Ale když vidím, že se jí pejsan bojí a že ze hry stává šikana, okamžitě to stopnu nejlépe stopovačkou nebo přivoláním jakkoli, záleží na situaci. Šikana není žádná hra! A to musí pochopit

Dobrý den, tak jsem měla možnost s odstupem času vypozorovat, že vyjíždí především na malé psy i štěňátka a to sice tím způsobem, jako kdyby si myslela, že vše, co je menší a pohybuje se to, je kořist, kterou musí zakousnout a zneškodnit...Stejně se chová i k našim králíkům (téměř beze změny a to je u nás už tři týdny, kdy je s nimi v denním kontaktu). Se stejně velkými psy problém nemá, sice si na ně také dovoluje, ale když vidí, že na ně nemá, tak se zklidní a je schopna si s nimi hrát..Hodně mne to trápí, protože mám další zvířata a děti (proto jsem také chtěla fenku vhodnou k dětem a zvířatům, o čemž jsem byla ujištěna, že ona skutečně je)..Ale je fakt, že u pejska z útulku člověk skutečně nikdy neví..P. Desenský mi poradil, abych se snažila zbavit svého strachu z rvačky a nerozrušovala ji tím, ale ona začne tuhnout a větřit ještě dříve, než já vůbec v dálce objekt spatřím:( Přivolání cvičíme, zatím je to velice nespolehlivé, takže chodí s košíkem a na stopovačce..Nevím, jak správně postupovat, abychom mohli být všichni spokojeni...

Raskolnikov
Zakladem je byt vprvni rade sam v pohode,podlepopisu z púosledniho pripevku je patrne ze fenule si moc neveri a kde tusi snadne vitezstvi si zvysuje sve sebevedomi.
Pokud jeste neni zvladnuta ovladatelnost je potreba mit fenulypod kontrolu tj. na voditku.
Viz. vlakno o zvysovani sebevedomi.Doporuciji se zamerit na zvladnuti ovladtelnosti stim aby fenule mnela ve Vas oporu avedela ze ji vzdy ochranite a budete zani.Na druhou stranu je nezadouci aby si na slabsich dal honila tryko...

No mě připadá, že spíš fence nevěří majitelé. Je úplně normální, když hra mezi psy vypadá jako lov. Nevím z čeho usuzujete, že je to agrese. Ona už někoho kousla? Poprala se? Mě to podle popisu připadá spíš jako hra, kdy ta fenka nemá možná odhad, co ten druhý pejsek ustojí. Píšete že s velkými psy si klidně hraje - tak to mi moc nezní, jako by byla nejistá. Co vám řekl pan Desenský k jejímu chování - že je to agrese nebo hra? No a že se 2 letá fenka s loveckými pudy za celé 3 týdny neskamarádila s králíky? Myslím, že po ní chcete zázraky!

No, to je trochu problém, protože se skutečně bojím, že někomu něco udělá...S košíkem sice moc nezmůže, ale ti malí pejsci tak kvičí, když je začne "lovit", že to vypadá, že je žere...Jak mám tedy zabránit tomu, aby si zvyšovala sebevědomí na menších pejsích?

Raskolnikov
Pokud neni zvladnute privolani pes je na stopovace...ta taky pomuze pri krocich vedoucich k osvojeni zakladni poslusnosti.

Pro Irenču:
Ano, je pravda, že vzhledem k tomu, že ji máme chvilku, tak nevím, co je schopna udělat, tudíž ji nemohu ještě plně důvěřovat..
Že je to agrese mne napadlo, když jsme se ji pokusili seznámit s hodnou fenkou labradora a po tom, co jí zuřivě očuchávala a nadzvedávala jí čumákem tělo, jí kousla (lehce) do zadku a potom si jednou sundala košík a prohnala malého pejska tak, že hrozně kvičel, jeho panička mi (právem) vynadala a nevím, co by následovalo, kdybych ji nechytla..No, a když teď má košík, tak vyšiluje naprosto katastrofálně...Vidí malého pejska (spíše tedy malý hýbající se objekt), zalehne, pak pomalu jde směrem k němu a jakmile je u něj, tak ho začně košíkem atakovat a vůbec u toho nevypadá přátelsky (má naježené chlupy, uši nahoru, vrásky mezi ušima a je naprosto neovladatelná)
S velkými psy jsme měli setkání poprvé včera a bez košíku s nimi lítala za míčkem...Sice také prudila, ale jeden pes ji vyštěkal a ona se stáhla...
Pan Desenský mi řekl, že si nemyslí, že je agresivní, ale zase jí neviděl v takovéto akci naživo...Ohledně králíků - jasně, že nečekám, že budou přátelé, ale že to třeba nepostupuje alespoň trochu k lepšímu...Když se poprvé chystala k útoku, tak jí manžel vzal a zahodil jí kus dál, řekl důrazné nesmíš..Chvíli byl klid, ale zanedlouho se stejná situace opakovala..Evidentně to děláme špatně..

A mám jí na té stopovačce s košíkem pouštět na ty malé psy? A pokud je bude obtěžovat, jak mám správně zakročit? Moc děkuji za radu.

Raskolnikov ak je tá otázka myslená vážne... Aký by mala tá stopovačka zmysel? Písalo sa o privolaní...

No, měla by ten smysl, že na ní budu trénovat přivolání, pokud ho nemáme bez ní. Spíše mi šlo o to, zda ji mám k těm psům pouštět nebo nepouštět, aby si na ně zvykala. To, že mi přijde na zavolání sice vyřeší problém ten, že k nim nebude chodit, když já nebudu chtít, ale nevyřeší se ta příčina, proč na ně útočí..

Pokiaľ ty sama nebudeš v pohode, tak to bude stále takto .....

Ak by si na nich mala zvykať s jej pravidlami, tak nie. Pokiaľ ju zvládneš natoľko, že ju dokážeš usmerňovať, tak ju k nim v rámci svojich pravidiel púšťaj. Kým ťa bude vypínať, nemáš šancu ju usmerniť. O lovení tu toho nájdeš...

Potom tedy zůstává otázkou, proč tato on-line poradna vůbec vznikla..

zkus si ji přečíst, možná to pochopíš

Ne vsechny problemy se daji napsat navod step by step. A nektere jsou si tak podobne, ze tady radu nejdes, ale predevsim si musis uvedomit, kde problem zacal a jakeho mas psa. Coz ti nikdo jen tak nerekne po netu.

To celkem chápu, že se nedají popsat krok po kroku, nicméně pokud vznikla on-line poradna, tak mi připadá zcela v pořádku se v ní zeptat na to, co mne zajímá....Uvědomit si, kde problém začal nemohu, mám ji cca 21 dní z útulku, takže nevím, kde byla předtím a kde se stala chyba, nicméně chci to řešit a proto se táži zkušenějších...

tady je zásadní problém že některé problémy potřebujou přesnou analýzu psa i pánečka a tu ti nikdo přes internet nedá. popřípadě rada musí bejt ušita natolik na míru že kdyby si jí tu někdo přečetl a aplikoval na svého psa toho psa tím zničí

Raskolnikov- neznám tebe ani tvého psa, ale vzhledem k tomu, že já mám taky psa z útulku, fenu zhruba 2letou, tak můžu říct, že problém můžeš prohloubit( nebo způsobit třeba další) svým nezkušeným jednáním, klidně za jeden den. Moje Barů, když jsem byla s ní na 1. seznamovací procházce ještě v útulku, tak se psů bála, a snažila se utíkat za každou cenu před nima. Nebyla tam ani stopa po agresi. Teď už je u mě skoro rok a když se jí nějakej nelíbí, tak vyjíždí. Takže velká změna a někde jsem prostě já udělala chybu..

jenže tady konkrétně u join může jít prostě o dospění, nukouš byl v roce taky naprostý mazlík a beránek, když jsem si ho vzala z útulku, teď je teda v pohodě pořád, ale už je to taková ta dospělácká pohoda, kdy se nerve, nevyvolává konflikty, ale když se na něj někdo moc blbě tváří, tak to taky neignoruje a neodchází... což by jako roční udělal...

No já bych řekla, protože mám velice podobnou zkušenost, že je to vývoj právě tím směrem, kdy jsi u psa prohloubila to, s čím přišel. Jak se začala čubina otrkávat, začala svůj zdroj strachu vyhánět vyjížděním. Takže mi to zas tak velká a nelogická změna nepřijde. Moje Mařka dělala to samý. Ze začátku nic, žádný projev, sem tam strach z nějakého psíka, a já to dotáhla tak daleko, že Mařena začala preventivně vraždit všechny psy, aby náhodou nějakej nezavraždil první jí. Moc nám pomohlo ono pověstné prověšené vodítko, zachování co největšího klidu, neřešit vypjatýma emocema, obracet psa pozorností na sebe, trénovat a učit se chování v krizových situacích - návštěva ovčár, kde jsem si právě tyhle rady vzala k srdci a následně potom pravidelné a časté procházky s člověkem a fenkou velice silnými v kramflecích, dodávajícími jistotu zvládnutí každé situace. A výsledky se pomalu dostavují.

Jestli vona to nebude srabka, co si dovolí leda tak na štěně, nebo spolehlivě slabšího psa....ale jak je někdo neodhadnutelnej, nebo rozhodně silnější, raději stáhne ocas a seká latinu. Nám pomohlo hlavně prověšené vodítko, koš na tlamu a zachovat klid. Když bude mít čuba koš, nebudeš trnout ve strachu ze rvačky, když bude mít prověšené vodítko, nemůže ti po nikom vystartit, protože by ho napla a to se nedělá. Řešila sem a řešim skoro to samý co ty. A víš, v čem mě ovčáry pomohly? Přehodila sem svou čubu Rudovi do rukou, s naprostou jistotou, že se mu tam porve se všema čubkama, co měl na place. Ale ouha, vona se neporvala. Protože měla kolem sebe klid, žádný napjatý vodítka, žádný vyhrocený emoce, žádnou hysterku na konci vodítka (tim jako myslim sebe). Prostě normál: "Seš blbá? Proč je budeš žrát, dyš se tě vůbec nevšímaj?" ...atd

Gerda- máš pravdu, akorát si myslím, že kdybych od začátku veděla jak s ní správně zacházet a našla jí nějakýho psího klidnýho kámoše, tak bych to teď možná neřešila. Jinak předpokládám že když mluvíš o člověku a fence silných v kramflecích, tak mluvíš o Davídkové a Nýný. Přiznám se že závidím.. to bysme taky potřebovaly..

Jo, o těch mluvím

Gerdo ...a já to dotáhla tak daleko,že Mařena začala žrát všechny psy......
Múžu se zeptat jak? Co k tomu vedlo,jak si se k ní chovala anebo co způsobilo to,že se tak začala chovat?Promiň,že jsem zvědavá,ale myslím si že mi k tomu máme taky sklony.Jo a spolehlivý psí kamarád-to je jen jeden a co ti ostatní?

No stačilo se chovat jako hysterka. Mít nerva před každy procházejícím psem, že toho mýho sežere, že ten můj toho druhýho hned sežere, že vznikne konflikt, že ho neustojim, přitom napínat vodítko a jít už na procházku s tím vědomím, že se něco semele. Odtahovat psa za napnuté vodítko pomalým tahem, různě u toho vykřikovat nesmysly, nervovat se, nepouštět psa už k žádnýmu jinýmu atd atd. Prostě sem ty procházky začala nesnášet, furt sem byla ve střehu, co se kde semele, pes byl ze mě nervozní a nevěděl, proč vyvolávám tyhle situace, takže to vyhodnotil tak, že všechno musí preventivně z naší cesty odstranit, že mu hrozí všude venku nebezpečí a tudíž že sežereme vše, co by nás mohlo ohrozit.

Join by o tom po dnešním venčení mohla povídat... stačí pohodoví psi a pohodový přístup a najednou není problém ;)

Jj, byla naprotá hodňule, mě ju asi někdo vyměnil nebo co

Dobrý den, chtěl jsem se zeptat ohledně zalehávání, lovení a co s tím. Máme shibu rok starý. z 90%, když vidí psa zalehává už na 10m. Prvě se ježí, krčí a pak de do zalehnutí. Jakmile se obět přiblíží startuje, ale jen očuchává a je v klidu. Špatnou zkušenost nemá. Psi o jeho pozornost vůbec někdy nestojí. Nevím co s tím, zda ho nechat zalehávat, neboť při tom většinou neví o světě, nebo jak postupovat? Táhnout ho za sebou na šňůře, aby se rozešel, nebo dávat povel? Určitě to není ustrašený pes, spíše naopak.
Děkuji za odpovědi

Ani ak sa jedna o border koliu? Tu ich mame na mraky a vsetky zalahnu a potom startuju ale vzdy len v priatelskom tone

Kedze sa mi neda upravit prispevok som nutena napisat napriek pravidlam v diskusii este jeden.

Znamena vzdy zalahnutie nieco negativne? Vsimla som si to u vela psov ale negativnu skusenost mame len s vlciakom. Ten sa nehral na lov, ten lovil. Ostatni sa len hrali. Zalahli, pobehli, ocuchali a odbehli. Pripadne len lezali az kym sme k nim neprisli. Vzdy az na toho vlciaka to bolo vo velmi priatelskom tone. Aj moj pes to obcas robi ale vrti pri tom chvostom a velmi sa tesi.

Oki, díky přizpůsobíme se tomu. On vodítko nenapíná v tomto přpadě, prostě vyčká až k němu dojde, vyletí z lehu pár kroků a kámoší se. Ale rozumím tomu, kdyby bylo hodně krátký stalo by se to.

S chodenim problem nemame. Vie chodit na volno pri nohe bez toho aby sa len obzrel inym smerom. Ked idemem tak ideme a neni cas na somariny. Ked ma volno tak ho necham nech sa vyblbne. Chape rozdiel medzi tymito dvoma aktivitami. Dakujem za objasnenie.