Jenže, když je budím já, tak ani nevrkne a je jedno jestli do něj šťouchnu nebo jen slovně, prostě se zvedne a jde. Určitě to, ale není agresivní, on je dost ukecanej. Jen manžel je z toho takovej smutnej, že to na něj dělá a taky nevím jestli se na manžela nevytahuje, protože cití, že v tu chvíli, když zavrčí, tak manžel neraguje (je jak solnej sloup ).

myslím že je to podobné jako když ti v nevhodnou chvíli zavolá šéf (ano, šéfe, samozřejmě) a kamarád (hele kámo nešlo by to jindy?). Pokud to není ve zlém, ve stylu "teď mě ale FAKT neotravuj!" a pokud pak s manžou poslušně nakluše ven, neřešila bych to. Pokud by se to zhoršovalo nebo by sice nechtěl manžu sežrat, ale taky by ho nechtěl poslechnout, už by to řešení chtělo, ale v tom si fakt radit netroufnu (i takhle mě možná zkušenější opraví).

My jsme řešili nedávno podobný problém. Pes se mnou v posteli pod peřinou a přicházející manžel do ložnice a následné hysterické výlevy psa. Tohle může být taky o pocitech přicházejícího? Nemá s ní nějaké jiné problémy, ale chytám se všeho už . Prostě jak vejde do ložnice a i před vstupem do ní, jak ho Eny slyší třeba už i v koupelně, prostě reaguje a vrčí, blafá, má to různé podoby.

Lenko a jak jste to vyřešili?

Nijak, situace je právě stále stejná. Jen mě to už v noci nebudí, zvykla jsem si.

To mi Andy dělá taky. Večer si zalezu do postele, ona se přijde přitulit. Leží, nastavuje bříško, chce drbat a u toho vrčí, někdy i cení zuby. Ten tón už znám a nevyvádí mě to z míry, ale pak přijde snoubenec a ona zpozorní, pozoruje ho a vrčí jinak.... zle.... tak jí řeknu: jdi si lehnout, ukážu na její místo a ona s vrčením jde.

Nevím, jak to jinak vyřešit. Ona vrčí prostě pořád.

Paráda!!! ono to funguje :) Pre vysvetlenie: máme doma 5 dni sucku krízenca z utulku. Hned na zaciatku sa na mna silne naviazala, avsak nezniesla mojho priatela.Zo zaciatku na neho stekala, vrcala a vyjizdela, a dokonca si parkrat dovolila cvaknut zubami aj po mne (pri manipulacii). Z utulku som sa dozvedela, ze nema rada muzov (ale az po tom, co mi ju dali,samozrejme:-/).Dnes som si precitala rady pana Desenskeho, ako sa chovat v takychto situaciach. No a dneska, ked som sedela v izbe, zavolala som priatela na chvilku k sebe do izby. Zuzka lezala samozrejme pri mne,a hned ako vstupil ,zacala do neho vrcat. Tak som sa na nu vrhla a kusla som ju, hodila som ju na zem z postele a takmer doslova som s nou vymachala podlahu. lahla si predomnou na chrbat a zacala knucat. este som na nu zavrcala a potom som ju pustila. Potom chodila za mnou a zacala sa mi ospravedlnovat,chvost medzi nohami a cumak si pchala ku mne medzi nohy. Ja som si ju nevsimala a tvarila som sa vrazedne (bola som riadne nahnevana). Pak sa sla ospravedlnit aj priatelovi, kyvajuc chvostom a pekne pokorne. Teraz ked neposluchne a ja sa na nu len skaredo pozriem tak ustupuje, a dava sa do podriadenej pozicie (cumak na zemi a zahanbene na mna pozera)Ja jej dam, nech to este raz skusi.

Jo este som zabudla, predtym som sa to snazila riesit tym ze som jej povedal a fuj,tapla som ju po zadku,alebo som po nej nakricala.samozrejme to nepomohlo, robila to veselo dalej. Ked priatel sedel na kresle,tak si ho moc nevsimala, ale akonahle vstal, a chcel niekam prejst (okolo nej alebo smerom k nej), tak sa rozstekala a vrcala,mozno by do neho aj skocila,keby som ju nezachytila. Teraz tu uz veselo chodi okolo mna a kyve chvostom. Uvidime,ako sa to bude vyvijat dalej.

Máš doma 5 dní psa z útulku a takto s ním riešiš problémi? Pokial viem,tak sa tu píše,že agresia prináša zasa len agresiu.Fenka je z teba akurát vystreslá a bojí sa ťa,ale pochybujem že pochopila za čo bol taký krutý trest.Kde si čítala takúto radu prosím ťa?

Jej agresia je strachového povodu a ty miesto toho aby si jej pomohla,si v nej ten strach ešte viac prehĺbila.Tri krát hádaj prečo nakričanie a bitie po zadku nezabralo .Veselo kýva chvostom? Po takomto treste?

Blbost, vobec sa ma neboji.Nekrci sa ani nic podobne. Chodi za mnou ,pomazna sa, komunikuje . Je taka ako predtym, akurat ked teraz priatel prejde okolo nej tak veselo trepe chvostom , ziadny naznak agresie. Ak som urobila spatnu vec,tak mi vysvetli, preco je to tak.

Inak nemyslim si, ze jej agresia bola strachoveho povodu. Ona sa priatela neboji, to on sa boji jej. Ma totiz nejaku traumu z detstva, kedy sa ho snazil pokusat pes, a chodi okolo zuzky dobreze nie prikrceny. Ked na neho zastekala, tak vzdy ustupoval. Snazila som sa ho presvecit, nech sa hodi do klidu, ze to cubina z neho vyciti, ze nie je pre nu autorita, a ona si na neho dovoluje,ale je tazke ho presvedcit.

Já když na psa naposledy zařvala tak sem zkončila na chíře, kdybych se s nim pokusila vymíst podlahu tak mám rozhodně krásný stehy, takhle mám jen pár děr...
Náš pes je schopnej se za nepřiměřený trest do nás otočit a dát nám to jasně najevo, já se naučila s ním pracovat a vim co rozhodně dělat nemám. Můžeš být ráda, že pes stočil ocas a zalezl, já tohle zkusit na Borka tak už tu nejsem..

Je to útulkový pes,vieš akú má minulosť? Pokial by mala dobré skúsenosti s mužmi,prečo by na nich inak vrčala? Nenapadlo ťa,že ťa mohla pred ním brániť napríklad?Priatel sa chová podozrivo,cíti z neho strach.Ty miesto toho aby si ju hodila do klidu,s ňou vymetieš podlahu.Ty si pre ňu alfa a ona dostala od teba trest,ktorý zdá sa,nepochopila,okrem toho do toho vkladáš moc ludských emócií.Pes ich nechápe a udobruje si ťa svojím podriadeným správaním.Bude veselo trepať chvostom aj vtedy,keď s ňou bude priatel sám doma a ona opäť zavrčí? Si si istá na 100% že si to vyriešila k spokojnosti vás všetkých? Agresia prináša zasa len agresiu.

Ano napadlo ma ,ze ma mozno brani. Ja som to skusala s nou aj po dobrom, citala som o tom ,ze si mam z nej robit srandu, ked ma strach, pretoze som si myslela,ze to robi zo strachu. Tak som si z nej utahovala,usmievala som sa,snazila som sa mysliet pozitivne. Snazila som sa mat pred nou k priatelovi pekne, ukazovala som jej, ze ho mam rada,hladkala ho (ako by som hladkala ineho psa,keby sme nejakeho mali). Bez uspechu. ?Ked do neho vrcala, alebo chcela do neho skocit, postavila som sa medzi neho a ju. To sice pomohlo, ale len pre ten jeden krat, odisla. Ale po chvili znovu vrcala. Ked to robim spatne,tak mi porad,ako to mam robit dobre Co sa tika tej minulosti, to skutocne neviem presne, len zbezne,slecna z utulku mi pvoedala, ze prveo polroka byvala v byte, ale ze si nemysli ze bola tyrana alebo nieco podobne. Negativnu skusenost s muzom samozrejme mat moze, ale slecna mi tvrdila, ze v utulku maju aj osetrovatela, a s tym je v pohode, lenze ten sa jej nebal,nedal jej nikdy najavo strach. Lenze ak je to prave ten dovod, preco na priatela utoci (pretoze on strach z nej ma), tak potom skutocne neviem,ako to riesit,pretoze priatel sa neda presvedcit o tom, aby sa nebal. Nema k zvieratam taky vztah ako ja. On len chce,aby ho respektovala a nechala ho na pokoji,ale venovat sa jej prilis nechce. skratka to s nou nevie vobec.

Ja to vidím tak,že nalož priatela aj fenku do auta a choďte na Vlčáry.Pomoc potrebujú obaja,priatel aj pes.Pokial priatel nezmení svoje chovanie,bude problém zmeniť chovanie psa. Vieš čo sa hovorí-klin sa klinom vybíja.

.....on jen chce programovat na počítači, ale věnovat se tomu příliš nechce, prostě s tím neumí..... . Promiň, ale dává ti tahle věta smysl?? Že ne?
Jak můžete po té čubě chtít, aby respektovala někoho, kdo se chová divně, chodí skoro přikrčený a pro ní je cítit adrenalinem na sto honů? Ona se ho evidentně bojí, tebe už taky. Nejlepší, co můžete udělat, je domluvit si co nejdřív konzultaci na Vlčárech, všichni tři. A do té doby to neřešit, protože naděláte víc škody než užitku.

Proč se do ní tak pouštíš? Podle popisu vyřešila situaci moc dobře. Doma už není napětí, čubina si nevyskakuje na manžu.... Řídí se pravidlem, že je fuk, co si pes zažil dřív. Teď je teď a nic jinýho se neřeší. Věřím, že je lepší psici jendou a provždy vysvětlit, že agrese se netoleruje a přivlastňování taktéž a je klid. Kéž bych to uměla. Měla bych po veškerých problémech...

Evo, ten zákrok byl dost razantní a proto je potřeba dobře znát svého psa a mít s ním určitou vazbu, což se mi zdá, že po pěti dnech není možné. Příklad - jedna moje fena by se sesypala, druhé by to asi sedlo a pes po pěti dnech u mě by mě dozajista sejmul...

Nechci hodnotit jestli ten zákrok Nadji byl adekvátní či nikoli, ale každopádně mi přijde v rozporu s tím, co se zde všeobecně radí. Pokud by Nadja zde vznesla dotaz co s tou čubinkou a přítelem, pochybuju, že by jí někdo poradil takovéto řešení.

Ano, to určitě, nicméně po tom, co aplikovali - plácnutí, křičení, zákazové povely... by se tvý nebo muj pes taky buď sesypal nebo se otočil do tebe. A jelikož toto zabralo - zdravé nas*ání a je klid. A myslím, že pokud pro toho psa máš cit, tak to dokážeš vyhodnotit po dni, co ho máš doma - nenechám sebou přece vorat nějkým "zablešencem" a je mi fuk, zda ho mam pět minut na hlídání nebo ne. Jano, já bych to každopádně nedoporučila nikomu takhle po netu. Ale to, že je to v rozporu s touto poradnou - to nikoli. Když si místo manži představím místního psa, po kterým mi nově příchozí jde, udělám to stejně. S Rikkynou, když jsem jí přitáhla z útulku, jsem udělala to samé - teda s ní jsem nemusela vytřít, jí stačilo hezky zblízka jí domluvit - když mi útočila a vyřvávala chlapy, co jsme potkali venku na procházce. Stačilo jednou pořádně a byl klid.
Takže já to rozhodně nedoporučuju, aby to někdo zkusil na svého psa, protože se to může krutě vymstít. Ale zde to bylo, podle popisu, na místě. Jinak čuba by mohla po manželovi takhle vrčet a vyjíždět ještě půl roku. Jsem zvědavá, co k tomu napíše Ruda.

A vychází mi tedy z toho správně, že na strachovou agresi můžu použít svoji agresi? Pak se ale asi u psa nejedná o strachovou agresi, protože tím ten strach jako takový přeci nemůžu vyřešit?

No, ze zdravy nas..ni a patricna razance zakroku muze leckdy (ale rozhodne ne vzdycky!) bejt ku prospechu veci, o tom zadna. Me ale zarazilo neco jinyho:
Kdepak tady Ruda takovyhle rady napsal?

Ne. když to zase stáhnu na vztah pes - pes. tak Bony se ostatních samců bojí. Od toho je agresivní. Ale to, že mi po nějakém vyjede ze strachu (s úmyslem ho sežrat) mi nezabrání, abych ho za to nesejmula. Ale po tom, co si mě uvědmí, že mam takovou moc, ho pujdu s objektem jeho strachu seznámit už napohodu. A tím mu ukážu, že nebude startovat a že já ho ochráním (stejnou silou bych sejmula i toho druhýho psa). Ale zase, toto nejde použít u všech psů a ani u toho jednoho to nejde použít v každé situaci, ať je sebepodobnější. Jak jsem psala, tenhle postup vymlouvám všem, kteří by ho chtěli zkusit. Ale nezavrhuju Nadju, že to použila, protože podle toho co píše, to bylo přesně to, co všichni potřebovali. Čubina získala jistotu, že je tam někdo, kdo ví co dělá a co chce. A to nejspíš potřebovala ze všeho nejvíc. To, jestli mam já a jestli měli oni pravdu, když to použili, se teprv ukáže. A jestli to dotáhli dokonce.

Evo dík, už jsem si myslela, že je to tak jednoduchý. Stejně si myslím, že klasická strachová reakce (agrese) je max. zahánění zdroje svýho strachu, ale ne že se do toho druhýho natrvdo pustim. Jak poznám tu hranici strachové agrese a agrese jako takové?

Ty jsi opravdu presvedcena ze situaci "vyresila"? Ja jsem presvedcenej ze problem "jen" odsunula a casem vyplave i s urokama.

Napíšu to ještě jinak. Umím si představit situaci, kdy by tohle bylo přesně to správné. Ale zároveň si umím představt jiná řešení, jak by se jejich situace dala řešit (od odvázání se od paničky a manžel by se začal starat o čubinu úplně a jenom on - po chování, že kdykoli zavrčí, manža by si jí podržel za couračku a hladil by jí). Mě se jen nelíbilo, že se zde ozývaly hlasy že to bylo úplně špatně. Já to beru tak, že čubině ukázala, co je skutečný problém, tak ať neřeší kraviny. jano, není to vůbec jednoduché. A už to tu nebudu dál řešit, jinak se od toho zamotám. Uznávám, že se mohu dost mýlit. Ráda budu poučena.

tchoři, doufám že jo. Že to ukončila jendou pro vždy - kdy samozřejmě nemůže setrvat v tom, že psici sejmula a tím to končí. To by bylo hodně špatně.

Ještě oprava mého příspěvku (se mi to rozleželo), žádnému mému psu by tento zákrok nesedl. Pro mě byl nepřiměřený, vžďyť co bude dělat, až půjde skutečně do tuhého, nevím, co má za psa. Už vystřílela téměř všechny náboje. Myslím si, že Tchoř má pravdu. A ani čas to nemusí ukázat, protože to jednoduše nepozná, kde se stala chyba...

Evi- no já nevím jestli to bylo úplně správně možná to zabralo ted je otázka na jak dlouho- doufejme že to opravdu bylo adekvátní nikdo sme u toho enbyl a to možná vyvolalo ty reakce protože pdole toho ajk je to napsaný to vypadá děsně a desivě- pro příklad tak jak je to napsaný já sme nidky žádnýho psa nesejmula za cokoliv

Jo máš pravdu, ale z toho jak je to napsané. Já osobně mam problém s přisazovat když něco píšu. Pak si to po osbě přečtu a napíšu to jinak, bez emocí. Ono to celé mohlo trvat 5 vteřin. A bylo po všem.

Nejsem tak zkušená jako vy, ale tento zákrok mi připadá naprosto neadekvátní, obzvlášť u psa , kterého dobře nezná.Tyto metody patří do rukou pouze zkušeným odborníkům, v konečném důsledku si myslím že se můžou otočit proti nim. Kamarádský vztah si tak určitě nevybuduje, možná strach a podřízenost , ale ze strachu může dojít taky k napadení.

A čo keď s čubou ostane priatel sám doma a ona na neho zavrčí? Nadja nepísala,že by svoje chovanie zmenil aj priatel.Ten sa psa naďalej bojí.Chcelo by to zmenu na oboch stranách.Čube bolo povedané,že takto ne,ale priatel sa chová stejne.Čo pes urobí příště? To nemožme vedieť,lebo situácia je z priatelovej strany nedoriešená.

Jsem si jistá, že to nevyřešila. Přítel má stále strach (pes cítí adrenalin, jako u vzteku), chová se díky tomu v psích očích asi dost divně, nedůvěryhodně. Čubina je z toho pořád asi nejistá, jen zjistila, že nesmí svoje pocity projevit, jinak bude potrestána. Samotné mi na tom vadí to slovo ASI, proto považuju za nejlepší se objednat na konzultaci a do té doby do toho moc nesahat.

Aha, tak to se omlouvám . Teď jsem si to přečetla znovu a prve jsem omylem přeskočila příspěvky . To, že se manžel psice bojí, celou věc mění. To je to, jak jsem psala, že pokud to dotáhli dokonce, tak si umím představit, že to maj jednou pro vždy vyřešené - nedotáhli. Takže ještě jednou pardon, svojí první reakci beru zpět a slibuju, že už budu pořádně číst Možná by to stálo za promazání.

Zatial kým sa nedostanú na Vlčáre by to chcelo všetko začať znova,s kludom.Najprv zoznámiť priatela so psom,žijú v jednej domácnosti,tak je to nutné myslím si.Je to asi ťažké prestať sa báť psov,keď som s nimi zažila špatné skúsenosti,ale tak u vlastného psa ktorého spoznám,by to mohlo ísť,nie? Nemusí sa hneď kamarátiť so všetkými psami,zo začiatku bude stačiť ten domáci.Napr.sadnúť si spolu,vziať si nejaké mlsky,(piškóty) a priatel može dávať čube jednoduché poveli,daj pac,sadni a odmeniť ju piškótom.Priatelovi sa bude páčiť,že ho pes poslúchne a je v pohode a čuba bude rada,že dostane dobrotu,okrem toho si spojí priatela s pozitívnou činnosťou a nie že keď na neho len blbo pozre,dostane vylágoš.Poviem príklad,aj keď sa jedná o dva psi a nie človeka+psa.Ako k nám pribudlo hyperaktívne štendo,nedá Báre pokoj,stále ju otravuje a chce sa hrať.Bára má rada svoj klud a chce spať,čo jej štendo nedovolí.Takže dnes keď si k nej Ashon len ide lahnúť,vrčí a prchá preč zo svojeho miesta.Pokial sa s ňou chce hrať,vrčí na neho tak,že to vypadá,akoby ho chcela zakusnúť,keď to vidia ostatný,tak reakcia je-ježiši,oni sa bijú.Keby som na Báru šla silou a agresiou,mohlo by sa stať,že by som po príchode domov našla štendo na malé kúsky.Takto to riešim tak,že chlácholivým tónom Báre povie-"sim ťa,je to len bláznivé šteňa,že si ho vobec všímaš".Bára to rieši tak,že keď má nejaký problém so štendom,príde za mnou,čo stým.

(Pardon za dva príspevky za sebou,nevošlo sa to do jedného.)Ashona prevediem na inú činnosť a je klud.Iné by bolo,keby bola čuba v rozbehu na priatela s otvorenou papulou a vycerenými tesákmi,to by som si nebrala rukavičky ani ja,ale pokial na neho z povzdiali vrčí,máš dosť času to vyriešiť v klude,ku spokojnosti všetkých.

Podľa opisu to nebude len o strachu fenky, ale aj o to, že novú paničku si pravdepodobne privlastnila a priateľ je tam pre ňu navyše. Je ťažké posúdiť, či išlo o agresívny zákrok, ktorý by problém naozaj len odsunul a neskôr by sa vrátil podľa vzoru správania aj s úrokmi, alebo o primeraný argument. Ja sa pocitovo prikláňam k tomu prvému. Radšej jasne z očí do očí, ako fyzickými trestami. Priateľov postoj bude problémom... Chcelo by to prebrať osobne, postup podľa knižky Nadja naozaj poupravila, aspoň podľa opisu. Ona to objektívne nepopíše, chcelo by to pohľad zvonku.

...a co zas ten krpec nevymyslel...zacal ma hryzt, nie sice silno, do bosych prstov na nohe, ak mam ponozku, ani si nevsimne,...ak ho pristihnem, ze sa "chysta", "Charlie", vystrazne, a on na mna kukne, a "haf",...a ide si akoze prec, ale i tak ma brnkne do nohy, akoby nechtiac, ...uz i par krat v noci, ak mi trcala "haksna" spod paplona, tak mi isiel po prstoch (na jednej stane dobre, ze si vybral nohy, kedze spavam holy"...
....ked bol maly, tak nas hryzol vsetkych,...ma skoro rok, nastastie maltezacik, ale i tak to nie je prijemne...a este som i steklivy...

Tak je přes týden, co jsme se psem navštívili p.Desenského ( kvůli vrčení, vyjíždění, a útokům na psy ), tak týden pejsek sekal latinu a byl z toho hodně vykulenej... ale teď tak dva dny mám pocit, že zkouší, co vydržíme... občas je to pro mě velká lekce sebeovládání... p.Desenský mě upozorňoval, že ze začátku bude sekat latinu, ale že je to klid před bouří...a že bude protivnej, jen nevím jestli je to už bouře, nebo opět něco děláme špatně...

Andrejka najprv je pes v začiatku riešenia "vykulený", pretože sa deje niečo iné, ako bolo zvykom. Potom sa v tom zorientuje a usadí a hľadá svoje východiská. Či sa deje to, čo sa diať má, alebo to nie je to správne, je ťažké z tejto otázky posúdiť.

jo ten první tejden opravdu sekal latinu, a teď mám pocit, že se snaží vrátit do normálu a zkouší jestli povolíme nebo kam až ho necháme zajít... akorát mám pocit,že když jsem s ním celej den já tak pak na přítele je protivnej, vrčí na něj úplně bezdůvodně a neposlouchá, pokud je s ním tak je to naopak... a nevím proč...

jo taky se mi to tak zdalo... ja vím ze je ještě brzy jen mě to občas znepokojuje... dnes jedeme na chatu ještě s pitbulem tak uvidíme jak to zvladnem,určitě napisu jak jsme bojovali:)) bude to asi první naše zkouška

tak boj jsme bohužel prohráli... při prvním kontaktu vystartoval náš pes, tak jsem mu zastoupila cestu a z očí do očí jsem se mu snažila vysvětlit, že je to kámoš tak ať je v klidu... zkusili jsme to znovu, tentokrát se Sam držel ale vystartoval první pitbul... a pak už se náš Samík klepal strachy tak jsem ho vzala pryč a celej víkend jsme to museli kombinovat aby se nepotkali... bojim se, že z nich kámoši nebudou.. Ale zajímavé je, že ten pitbul je vychovanej dost tvrdě a poprvé sem zažila to, že ten poslouchá, protože má z pána strach... až mi toho psa bylo líto:(( ale jinak je hrozně mazlivej a přítulnej a bojácnej... myslíte, že tohle chování se u něj může změnit?

Ahoj,
pečlivě jsem si pročetl celou poradnu, přesto bych zde rád vznesl svůj dotaz.
Mám rotvajlera, budou mu dva roky. Je to dominantní pes, ale vždycky se mi ho podařilo při jeho pokusech dostat se do vedení smečky srovnat. Až dnes jsem, bohužel, asi podlehl.
Pes vyjel na cizího psa co šel naproti (sám si nezačal, ale to asi nehraje roli). Měl jsem ho na vodítku, podařilo se mi ho párkrát usadit ale nedal si říct. Proto jsem na něj rázně zařval a několikrát vyškubal. A pak to přišlo - pes se na mně otočil, vycenil zuby, začal šíleně vrčet a výraz měl tak zlý, jako jsem ještě nikdy neviděl. Byl napružený, měl jsem strach, že když cokoliv udělám tak půjde po mně. V tu chvíli jsem selhal, přiznám se, že jsem z něj měl strach a nijak jsem ho za projevenou agresi vůči mě nevytrestal.
Bojím se, že to pes vycítil a nyní ví, co na mě platí. Co by jste v mé situaci radili? Budu opravdu moc vděčný za všechny reakce.

skutečně přečíst poradnu, zejména ty části kde se píše co se psu NEMÁ dělat

Zajet za odborníkem, nechat si poradit a kompletně změnit přístup ke psovi, nebo ho někomu dát.