Tak to, co jsem zatím přečetla tu a vyzkoušela, to vcelku zabírá. Tak uvidím. Zatím to zkoušíme 14 dní, takže, aby z toho byl stabilní výsledek, na to je ještě brzo. Hlavně se asi teď budu muset uklidnit já sama, abych vůbec se psem mohla něco dělat. Začíná mě pohlcovat beznaděj. Takže si chvilku musím dát oraz a srovnat čakry.:)

takze zase stiznost na psa,prej moc vyje... ja se z toho picnu...

chrtisko vydrzi klidne i par hodin na pelisu na chodbe, mohu tam chodit, delat si jidlo v pokoji on tam klidne lezi,neleze za mnou... nevim co dal, jaky je dalsi level....
cetla jsem prispevek od Rudy o uvazovani nekde mimo obydli, ale ted je ven zima, psisko to vydrzi na miste tak 5min a uz se klepe... nevim kde jinde bych ho mohla uvazat...
a jaky je vas nazor na davani kosti, susenych pamlsku na hlodani pred odchodem z domu? myslela jsem ze to je dobry napad, pak nevnima muj odchod a venuje se dobrutce, ale nedavam mu tim signal ze prijdu az za dlohou dobu?
no a jeden docela zasadni dotaz, ma to vubec smysl cvicit jenom o viendech, kdyz pak stejne musim v pondeli na x hodin do prace? nevracim se furt na zacatek?

stale premyslim o druhem psu ale bojim se toho... Jack sice vyje od doby co odesel Tommy,a myslim ze spolecnost mu udela dobre, ale ted nemam cas ucit samotu jeste druheho psa... co kdyz budou delat bordel oba dva? myslite ze mi pujci psa treba z utulku na par dni, na vyzkousenou? sli by jste do toho???

Tak to si fakt nemylsím. Spíš si vzít psa na depozit.

Ahoj lidičky, mám tentýž problém jako Mariska. Máme doma RR (Rhodéského ridgebacka) kterému budou v dubnu tři roky. Vzali jsme si ho v jednom roce od starších lidí, kteří se o něj nadále nemohli starat. A pak nastal ten problém, náš Monty nedokáže být ani pět minut sám, vyje neustále a v kuse, též jsme měli problémi se sousedy, jelikož si stěžovali a já se jim nedivím, je to pořádný kus pesana a když začne výt, slyšíte ho na hony daleko. Jelikož jsem pracující osoba mám stím dost velký problém. Zkoušely jsme už snad všecko, od pomalého navykání až po hotel pro psi Nevím si už rady a Montyho dát pryč nechci, patří k našemu životu a bez něj by to nebylo ono, ale pokud to takhle půjde dál, tak by to asi jinak nešlo. Prosím, poraď te mi...Děkuji

Hodně lidí, když má problémového psa, si pořídí druhého, by tomu prvnímu nebylo smutno. Ale představte si, že mladý pes to odkouká od staršího, protože to se dost často děje a vy nebudete mít 1 psa, co vyje, ale dva psi, kteří vyjí spolu a navzájem se ve špatném chování podporují.

Dokud nebude první pes bez problémový, dalšího bych si nepořídila.

Hračky nenápadně schovat, ať o nich třeba zprvu neví a nedáte mu tím signál. A má dostatek pohybu? A nikdy jindy si u vás nic nevynucuje? Nepopískává, když něco chce?

Dobrý den,
dlouho jsem hledala někoho, kdo by mi poradil, co mám udělat se svou fenkou amerického kokršpaněla - Beruška. Je na mě hrozně závislá už od začátku, co ji mám. Musím přiznat, že jsem si ji pořídila, protože mi bylo smutno a potřebovala jsem s někým žít. Zezačátku jsem nechtěla s ní spát v posteli atd, ale podlehla jsem. Pět let jsem ji brala všude sebou (práce mi to umožňovala), spaly jsme spolu v posteli, o všem jsem si s ní povídala, přerostla mi jaksi v "dítě", což určitě nečtete rád, protože pes je pes a ne dítě. Já ji miluji celým srdcem, ale poslední dobou mě začíná zlobit. Přestěhovala jsem se k partnerovi (podotýkám, že za šest let, co ji mám, jsme se spolu stěhovali tak pětkrát - takže změnou prostředí to zřejmě není) a on nechce, aby byla na sedačce, v posteli...má v obýváku svoje místo, v ložnici boudičku a ráda tyhle místa využívá. Ale kdykoliv se zvednu a popojdu do jiné místnosti, jde se mnou. Je to až hrozné, protože se klidně i vzbudí ze spánku, aby mě následovala. Když si balím věci, že někam pojedu (občas cestuji) nosí si hračky do mé tašky a lehne si do ní, jakoby se chtěla "přibalit". Když jdu přes den do práce, nebo do města a nechám ji doma hrozně naříká a celou dobu sedí za dveřmi a hodně nahlas pláče. Není to ani štěkot, ani vytí... Jinak poslouchá na slovo, sedni, lehni, pac, druhou, pusu, zůstaň, ke mě, nesmíš... je v tomto skvělá. Jenže sousedi už mi dali ultimátum, že když s ní něco neudělám, budou si stěžovat, což bohužel chápu. Nevím si rady,nemůžu jít ani do kina nebo na večeři... Nikdy jsem neměla problém s její výchovou, šlo to samo... ale jsem zoufalá, mám ji tolik ráda a nechci se kvůli jejímu vytí stěhovat jinam, protože by to bylo stejné. A dávat ji k našim, nebo k sestře, aby nebyla sama není také snadné řešení. Pokud by bylo možné s ní za vámi přijít, byla bych moc vděčná. Můj email je kacenka.davidova@email.cz
Budu ráda za jakoukoliv odpověď.
Pěkný den vám přeji.
Kačka

Dobrý den,
mám následující problém: kamarád si ode mne pořídil fenu NO a když byla štěně, tak ji maximálně rozmazlili. V podstatě z ní udělali domácího psa v bytě. Pak se přestěhovali a psa šoupli na dvorek za domem. Je sice fakt, že má krásnou boudu, ale tím, že byla zvyklá být doma, tak vyla. Celé noci. Kamarád má 2 syny: starší zvířata nemusí, tak ji za vytí bil a mladší, který je od přírody cholerik a ten ji taky nemusí. K tomu mají ještě pudla, který je ovšem nadále doma v bytě. Na dvorku s fenou je jen když jdou do práce.
Když byly před pár lety ty strašné mrazy, o psa se nestarali a nechali ho na dvorku. Prý má boudu, ale fena celé noci prochodila, aby nezmrzla. Čili teď i když je v pohodě, stále chodí. Loni na podzim když manželka byla na návštěvě, zjistila, že fena je kost a kůže, dle manželky mohla vážit cca 12-15 kg. Manželka nechala fenu převést k nám na Vysočinu, kde jsme ji v podstatě doteď vykrmovali, takže má předepsanou váhu, jenže jakmile manželka odejde na nákup nebo jen ven, začne výt. A vyje i v mé přítomnosti. A to vytí je strašné. Navrhl jsem, aby si kamarád fenu odvezl, protože přes léto není možné ji zde mít. Dozvěděl jsem se ale, že doma bude výt zas a že zas bude za vytí bita. Já 2 NO mít nemohu, jsem v CHKO a problém je i s 1 NO. V útulku by zešíleli. Bez společnosti vyje. Děkuji za radu

Pane Desenský, bylo mi to jasné, že takhle odpovíte. Moc děkuji.
Je mi fenky líto, ale po dnešním extempore, kdy mi málem zakousla mou fenku NO, vůbec nehrozí, že by zde byla i nadále. Roztrhnout dva rvoucí se NO je fakt zážitek a strach jsem měl až potom.
Ještě jednou děkuji.

Dobrý den, mám sedmiměsíční štěně jack russela teriera, kterému se plně věnujem, chodíme pravidelně na cvičák a dáváme mu dostatek pohybu. Je velmi chytrý a učenlivý. Jenže co se týče toho být sám doma přichází katastrofa v podobě nepřetržitého štěkání a ničení všeho co mu přijde do cesty, jinak je doma ůplně v pohodě , tedy pokud tam je někdo s ním. Od začíátku sme se toho snažili vyvarovat a nechávali jsme ho doma a mysleli si že to časem ustane, ale ono se ti spíš zhoršuje. O to je to horší že se mu naplno věnujem a nevíme co děláme špatně, sousedi už to nevydrželi tak jsme teď nuceni ho všude brát ssebou nebo nám ho přes den hlídá matka. ale tak to nechceme má teprve 7 měsíců tak doufáme že se to dá ještě napravit. Je všeobecně bázlivější než ostatní psy, bojí se hluku, aut, atd..Před ostatními psy je silně submisivní . Tak jen jestly to nebude mít spojitost. Moc vám předem děkujeme za jakoukoliv radu či návrh jak to řešit. PS: nebráníme se vůbec ničemu

Dobrý den,
přečetla jsem si některé články,dá se říct, že mi mnohé na mého psíka pasují,uvědomuji si,volba rasy hladkosrstý foxteriér do panelového bytu 1+1 v době kdy mi končila mateřská dovolená nebyla správná. Nicméně už psa přes rok mám a chtěla bych najít řešení,aby mohl zůstat i nadále.Chodím ke koním a tam se Minnie narodila,nebylo to plánované a proto jsem si jí vzala,abych jí já s malým synkem poskytli domov,byla jsem na mateřské měla dost času a tím už do budoucna "zadělala" na problém, z Minnie se stal "závislák" a ikdyž jsme jí postupně nechávali samotnou doma,můj nástup do práce neustála,demolovala,znečišťovala byt a kňučela.Když vše začínalo jít postupně k lepšímu,zasáhla jí osudová rána,přes plot si jí protáhla smečka psů a ona jentak tak utekla hrobníkovi z lopaty léčba byla nákladná, zdlouhavá,měla jsem povoleno mít ji v práci,další chyba,Minnie si mě "přivlastnila",po uzdravení začal stejný běh na dlouhou trať,nechtěla být doma sama, dopadlo to až tak,že si zlomila doma nohu a byla opět na operaci a skončila se mnou opět v práci,kde je doteď.Vím,není to nejlepší řešení, ikdyž chodím na kurzy poslušnosti,snažím se jí nechávat v menších intervalech samotnou doma, je vidět,že je si svým pánem a já její "otrok" což je špatně Nevýhoda je, že ráno,než jdu do práce a syn do školky není tolik prostoru ji unavit,jako odpoledne,kdy se jí intenzivně můžeme věnovat a pak sama ulehá do pelechu.
Díky předem za příspěvky a pomoc.

No tak čtětě dál. Až si uvědomíte, že nemáte doma nic extra (opravdu to tak budete cítit, ani špetka po litování za vše, co si prožil), tak začněte jednat, jak je tu popsáno. Základní 4 povely na první a jediný povel, hlavně odložení. To trénujte i venku. Nenechte jí, aby za váma všude chodila jak vocas. Zvírejte jí bez komentáře před nosem. Chodte z místnosti do místnosti nebo z bytu a hned za sebou zavřete. Klidně ať i trčí čumák do dveří. Příště už to neudělá (samozřejmě s citem!). A to dělejte do zblbnutí, až to přestane bavit psa (vás to přestane bavit po první minutě ). Ale pomáhá to. O psa při tomto "cvičení" ani pohledem nezavaďte. Stejně tak se nastřídačku oblékejte a dejte si kafe, pak se zase svlékněte, pak si hrajte s klíči a zase je odložte, pak s obojkem a vodítkem.... Prostě totálně přeházejte všechny rituály. Je to hodně vyčerpávající, taky jsem si tím prošla,ale pomáhá to. A chce to dělat tak dlouho a pak občas zopakovat, dokud pes při vašem odchodu nehne ani uchem.

No a když nebudete vědět, tak nahoře je banner s údaji v kolik, na jaké číslo volat pro konzultaci - bud telefoní nebo osobní.

..dobrý den..mám doma 13 měsíční štěně, bohužel ho nesmím mít doma..:-/..Má venku kotec a pokud mám na odpoledne v práci, jdu s ním ven ráno na min. hodinu a večer ještě na dvě na procházku.. Sem s ním veškerý svůj volný čas.. Ale jak ho chci jít zavřít do kotce, tak nechce jít, začne přede mnou utíkat, najde si většinou ještě nějakej klacek do pusy a ja jej nemůžu zavřit.... Co s tím prosím?..a nechci tu slyšet ohlasy, jako, ze ho nezvládám a podobný.. Je to můj první pes a snažím se opravdu ho cvičit.. Dekuji predem za odpověď..

Závirat ho do kotce cvičně, třeba jen na chvíli, s žrádlem, s kostí, s něčím za odměnu(NE ho na to lákat. Prostě povel a v kotci čeká odměna). Cvičit to několikrát denně. Ne jen ve chvíli, kdy tam bude trávit X hodin. Máš pejska, co se učí, jak tě oblafne, už to není štěňátko, co ti visí na rtech, vidí tvé nedostatky a slabiny a hodlá je využít ve svůj prospěch. Pokud tě neposlouchá nasaď stopovačku a po povelu dodrž reflexní oblouk a stopovačkou mu do toho kotce pomoz. Nedej mu šanci neuposlechnout. Prostě poslání psa na místo na první povel je opravdu jeden z nejzákladnějších povelů. Že psa nezvládáš poznáš sám. Ake kdo se ptá ten se dozví a nenadělá zbytečné chyby. Takhle jsem to dělala já. Když se šedivce nechtělo do kotce.

Taky bych ještě udělala z kotce místo odpočinku... klidně tam s ním chvíli pobuď, kutálejte si s míčkem, tahejte se o hračku, mazlete ať se tam prostě cítí dobře a ne, jako že to má "za trest" :)
Jinak jak psala vlkxy, dělej to v klidu a hlavně se nerozčiluj, když už tam vleze, tak bych moc nechválila, prostě spokojenost a ještě tam chvíli třeba pobuď (v okolí, kolem kotce)... ví, že potom pudeš pryč, o to víc se mu tam nechce.
Ještě taky můžete cvičit "místo" bez zavírání, prostě ho tam párkrát pošli na libovolně dlouhou dobu

Souhlasím s radami,co tu už byli napsané. Jen se zeptám - a nemůže být pes na zahradě,musíš ho zavírat do kotce? Podle fotky máš labradora,a ti kotec opravdu špatně snášejí Jinak je opravu nutné mu udělat z kotce místo,kde bude rád,takže buď tam s ním,hrajte si tam,sedni si k němu,něco mu dej na kousání a ty tam s ním prostě jen buď,plus zavírej občas jen na chvilku,zas ho pus´t. Jestli ho tam zavíráš jen když jdeš na dlouho pryč,tak je to špatně - je to stejný problém,jako když někdo přivolává a připíná na vodítko,jen když končí procházka - pes si to velice rychle spojí a pak prostě nespolupracuje

Zvláštní, když už předem víš, co chceš a co nechceš slyšet.... . Možná by bylo lepší, kdybys ses ho snažila vychovávat a cvičení brala jako nadstavbu té výchovy. Udělej mu z kotce místo, kterého se nebude bát, které mu bude příjemné. Dávej mu do kotce jídlo, vezmi si knížku, sedni do kotce a buď tam s ním, hrajte si tam, poschovávej mu tam třeba piškoty, aby je hledal, a tak dál. Prostě kotec není samotka za trest, ale místo, kde je teplý pelech, jídlo, čerstvá voda, panička si tam čte a hraje si s ním.

Dobrý den, ráda bych si nechala poradit,jak mám reagovat,když mě můj pes nechce pustit z domu.Ani nevím,co mu mám dát za povel,když mě tahá za rukáv.Povel zůstaň,bych nerada dávala,to by mě na odložení zachvíli vybíhal.Kolikrát mám problém opravdu odejít.Snaží se i proklouznout mezi dveřima,protože chce jít se mnou.

Dobrý večer,

díky za odpověď, čtu si dál,měla jsem teď dovolenou a odjeli jsme se synem na koňský tábor, Minnie byla přes noc i den ve stáji, bohužel mi tam za mé nepřítomnosti opět dorážela za plotem na rotvajlerku a 2 křížence, co jí loni málem zabili, vím, že je nepoučitelná, řekl mi to už veterinář, že ať si nemyslím, že se tím zážitkem poučí,pak si ještě zapoměla v sedlovně, kde čuba spala přes noc, na stole jezdkyně přilbu a Minnie ji poškodila,ačkoliv má doma i tam na kousání hračky psí, lákají jí cizí předměty jí neurčené,jako boty, syna plyšové hračky,toaletní papír, samozřejmě koš na odpadky, smetáček a lopatka atd, to když jsem jí nechávala doma samotnou snažila jsem se zabezpečit, takže jsme si jí museli vzít k sobě na táboře na pokoj, tam byla za naší přítomnosti celkem poslušná,jen někdy opět nereaguje stále na přivolání, přijde až za nějakou dobu co jí dám povel, klidně se totiž někde začuchá a dělá jako by mě neslyšela, někdy přijde ochotně, někdy se strachem, málokdy radostně,odložení hrozný problém, povel lehni a sedni dělá jen za pamlsek a zůstaň jí vydrží jen na chvíli, na velmi krátkou vzdálenost, jeden krok od ní.

Bohužel se musím přiznat, že doma mám už na Minnie klec,jak mi poradila cvičitelka na výcviku poslušnosti, koupila jsem velikou, kde má i svůj pelech, má jí stále otevřenou, zavřenou jí má jen, když je doma sama, zatím jen 2x, nejdéle 2,5 hod., šli jsme s klukem plavat,po příchodu spala, sousedi si nestěžovali na kňučení a ani jí neznečistila, jinak chodí stále se mnou do práce na 8 hod., někdy dělám 9,5 hod.
Snad mě za klec neodsoudíte, ale po dlouhé době jsem mohla se synem na plavání a do kina aniž by jsme se domů vraceli se strachem, že najdeme pokálený byt, spoušť a zmrzačenou Minnie.
Děkuji za odpověď, pokud by jste mohla poradit, jak na to přivolání a odložení v parku i doma.

Na internetu dnes píšou, že na psy působí uklidňujícím dojmem klasická hudba. Některé zahraniční útulky prý zavedly přehrávání Beethovena a Mozarta a potvrzují zklidnění vybraných psů. Čím to?

Nám doma běží telka, aby trochu eliminovala přísun zvuků z chodby domu, protože někteří sousedi jsou bezohlední a jsou schopní se postavit za cizí dveře a tam se vybavovat, bodejť by se pak pes nechtěl za nima dostat

mám téměř sedmiletého křížence, poslední dobou vyje, když je sám.

Od mala byl se starším pejskem, kterého jsem na konci září musela nechat utratit z důvodu nemoci, která nad pejskem začala vyhrávat..Mladší pes, Ron ho od té doby začal samozřejmě hledat. Hledal ho všude, štěkal k jeho pelíšku
V listopadu jsme začali řešit epilepsii Rona, začal brát léky (Phanaemal 1/4 tabl. 2 x denně)
od září Ron vyje, má to stupňující se intenzitu. Režim máme víceméně pořád stejný, jenom na vycházky už chodíme jen ve dvou, krmení oproti dřívějšku probíhá v domě, proti dřívějším věčeřím podávaným v kotci každého ze psů. Ranní krmení je v kotci.

Vyje,když zůstane na zahradě, nebo v kotci sám. Nevyje po večerním krmení, a v noci (spí v boudě ve svém kotci)

Napadlo mne, zda by nebylo dobré si pořídit štěně - trochu se ale bojím, že se štěně bude učit od staršího psa, a začne výt ve velkém taky.

Co se jeho chování ke štěňatům týče, můj děda si loni pořídil štěně pejska jezevčíka. Ron, který viděl , že si s ním hraju, hladím jej, štěně úplně ignoruje.

Dále, je to cca dva měsíce, co k němu na zahradu skočil sousedovic pes - notorický útěkář - nejdřív se spolu očuchávali, vrtěli ocásky, pak šla sestra pro sousedovic psa, že jim ho odvede a ještě než na zahradu vůbec došla, tak se do sebe dali... U našeho to skončilo roztrženým uchem, pokousanými zády, krkem. Sousedovic vyvázl bez škrábance.(že náš váží 13 kg a sousedovic je pěkný, statný labrador. )

Otázkou je, jak Rona odnaučit vytí

Toho bych se nebál jen trochu.

Pokud druhého psa, tak již psa hotového, který samotu zvládá. Ale i to nese svoje rizika...

Mám podobný problém. Když odcházím pryč můj pes začne štěkat po chvilce vyje, ale dělá to jenom když odcházím já, když odchází kdokoliv jiný nedělá to. Nevíte co s tím ?

Vieme. Píše sa to v predošlých príspevkoch.

Mě by pouze zajímalo, kdy můžu začít s učením samostatnosti v případě štěňátka? Přivezli jsme si v sobotu odpoledne dvouměsíční fenku maďarského ohaře. Zatím bude pořád někdo doma, ale pochopitelně přijde doba, kdy bude muset vydržet sama a nechci aby se na nás stala závislou, jelikož sklony se projevují už teď. Mám už zkoušet zavírat před ní dveře, nechávat ji samotnou a podobně? Nebude to hned ze začátku velký stres? Se psy už nějakou zkušenost máme, ale neradi bychom něco pokazili.

Moc Vám děkuji za odpověď, začneme tedy samostatnost učit hned.

Nebude to stres, pokud se to byti sam bude ucit nenasilne a jako samozrejmost. Hlavne z toho nedelat udalost stylu mamo, tato, tak se jdem schovat za dvere, schvalne jestli bude knucet. Delali jsme to postupne, nejdriv skutecne jen par vterin v jinem pokoji, pak par minut ven se smetim a pozvolna se doba prodluzovala. Zjistila jsem nahravanim na diktafon, ze knikal max 2 min a pak uz byl v klidu. Zahy i to ustalo a dnes odchod a samotu nijak zvlastne neproziva. Cili zacala bych hned, s citem a prirozenosti a nemel by byt problem

Dobrý den,
kousek nahoru jsem psal o NO, co ho měl kamarád. Bohužel to došlo tak daleko, že když pejsek od někoho doma chytil svrab a vyl, tak skončil u nás na Vysočině. Svrab úspěšně léčíme, ale problém je v tom, že pejsek, byť na povely slyší a jinak je hodný, tak je tak neskutečně rozmazlený, že brzy zešílím já.
Venku být sám nemůže, protože vyje takovým stylem, že opadávají šišky ze stromů a doma, jak nemá ženský element, tak bez přestání stále kňučí a píská přes nos. Zkoušel jsem komunikovat, ale jelikož jsem chlap, tak mne má zcela na háku a nehodlá mě vůbec vnímat. Navíc, je psí dámě již 8 let, tak na nějaké učení asi již nebude. Navíc - v minulé rodině jí chlapi asi dost ubližovali, tak je prostě nevnímá.
Začínám si připadat jako hrabě ve Psu Baskervillském, kdy zešílel z vytí.
Manželka si našla práci, takže mne čeká nejméně takových 8 let, co budu s pejskovou doma sám a rozhodně nehodlám den co den poslouchat to její kňučení a pískání. Kdyby aspoň na chvíli přestala, ale ona ne.
Problém je i to, že já sám nemohu bez pomoci nějak extra chodit, takže cvičák apod. nehrozí. Prosím poraďte. Moc děkuji

Upřímně lituju. Vím, jaké to je. Takhle jsem hlídala jednoho pejska, který tu hubu nezavřel. Stálo to neskutečné úsilí, nervy těsně před prasknutím. Ale podařilo se to zvládnout. Bohužel nenapíši jak. byla to kombinace všeho možnýho, co se každou vteřinou měnilo. Byla to fakt zkouška ohněm. Doporučuji couračku, nemyslet, že jí už osm a tak se nic nenaučí. To je nesmysl. A utahat - to asi pujde těžko, ale třeba je vás v okolí nějaký "dorostenec", co by jí bral třeba běhat. A povely, a režim 1, 2, 5. Konzultace na Vlčárech nebo alespoň telefonát nebude vůbec ke škodě. Naopak.

Já plně chápu, že ona za to nemůže, že problém je v lidech, co ji měli, ale nedovedu pochopit, co je to za lidi, když jim zavolám a řeknu, že ač je hodná a poslušná, že mi leze na nervy, když stále za někým pochoduje a je jedno, zda je to přes den nebo v noci a bývalá majitelka mi na to řekne, že to ji těžko odnaučím, protože jí dalo velkou práci ji to naučit.
Možná je problém ve mě, že to neumím pochopit, ale od našich NO jsem byl zvyklý, že tohle kňučení a profukování nosu je vždycky po 5 minutách přešlo a pokud i panička odjela, tak se nic nedělo. Zajímavé je, že když ji sem dovezli a odjeli, vůbec netesknila a vypadalo to spíš, že je ráda.
Kdyby bylo teplo, šel bych si s ní sednout ven, ale v tomhle počasí to zkrátka nejde. A i když bych ji mohl pustit na volno, protože se drží v dosahu domu, je zde problém s přemnoženými divočáky a myslivci, co střílí po všem co se hýbe.
Ale abych si na naši pejskovou jen nestěžoval - jediné, co zvládla dokonale, je to, že nám totálně zblbla kocoura. Je to asi 3 letý nalezený Vánoční kluk, přišel loni na Vánoce a zůstal. Celý černý, váha 6 kg a nevleze se do přepravky na kočky. A tenhle maxikocour je z naší psí dámy totál na větvi. Chodí spolu na záchůdek, chodí na procházku, honí se po louce, žerou z jedné misky, psí dámě nevadí, že si hraje s jejím ocasem /asi ho má za větší chlupatou myš/ a pokud by to šlo, tak by spolu i spali, což kvůli svrabu nejde.

tak tohle nějak nechápu, jaký je rozdíl, že spolu nespěj, když jsou stejně v kontaktu?

Naše Sára(labík) je jí už 9 let.byla od štěňátka zvyklá být doma sama 12.hodin s miskama a hračkou dělám krátký dlouhý týden 12.hodin.Začátky byli složité vždy roztrhané povlečení,překousaná vodítka,kabely od rádia.Nekňučela nevyváděla ale demolovala doslova celý byt.Jednou mi vypárala koberec až do půlky obýváku,že jsem nemohla po příchodu ani otevřít dveře abych se k ní dostala.Teď a už pár let zpátky.Ráno vstávám do práce a kolem 4.00 jdeme ven,přijdu z venku,dám jí najíst,čerstvou vodu,pohladím,jdi na místo,hodná.Já jdu do koupelny a dělám si ranní hygienu,obleču se a při obouvání bot Sára vstává z místa a jde se zamnou podívat.Když jsem hotová řeknu "jdi na místo,já příjdu poslechne až na potřetí jindy zas po vyvenčení a nejezení jde sama hned na místo a ani už zamnou nejde tak to si také neumím vysvětlit?Takže dělám dobře,že se snažím nevyčítat si že je tam Sára 12.hodin sama?Nic jiného nám nezbývá.A přesně jak říkáte když jsem se na ní někdy těšila tak moc že jsem to vítání svým tonem a slovy (halo,panička už je doma) přehnala,Sára skákala jak jelítko,šlapala po nohou a mlátila mě ocasem.A když jsem přišla domu a zrovna v té chvilce jsem náhle musela řešit jinou věc,tak Sára dělala jako bych doma byla už hodinu a byla na místě když jsem dokončila cinost,tak se na mě podíval jako "už můžu"? tak "ahoj Sárinko"poplácala po zadku a vše proběhlo bez skákání.Myslíte Rudo,že je pro psa únosné být doma 12.hodin bez vyvenčení?Děkuji předem za odpověď

Řešíte "kraviny". Není to normální, nechávat psa tak dlouho doma....věnujte čubu někomu jinému. Tohle chcete slyšet?

Děkuji Rudo za odpověď,samozřejmě,že i já si nemyslím,že je to vpořádku...a nejsem z toho nadšená.Sáru si do práce bohužel brát nemůžu až Sára jednou nebude tak už teď MÁM MYŠLENKY NA TO ŽE JE TO MŮJ PRVNÍ A POSLEDNÍ HAFÍK V MÉM ŽIVOTĚ protože já jiné šichty mít nebudu.Je to pro mě hrozná představa,že už bych nikdy neměla mít psího miláčka jsou to moje jedinné radosti v mém životě,žiju jen pro ně na ně se těším domu,těším se na ráno až půjdeme spolu ven a koupím jí rohlík,na to až se budem chodit koupat a na spoustu jiných čiností...bez kterých si nedukážu představit jeden jedinný den v našem životě

Urcite by slo domluvit se s nekym, at vam pejska vyvenci behem doby, co jste v praci, ne? Pribuzni, znami, kamaradka, sousedka v dome nebo treba slecna na inzerat. Pokud pejska milujete tak, jak rikate, za devet let, co je cuba sama doma dvanact hodin, vas tahle varianta nikdy nenapadla? Studentky, ktere si vencenim pejsku privydelavaji, nebyvaji drahe, takze by to ani na financni strance nemelo ztroskotat, pokud tedy nemate okolo sebe nekoho jineho, komu byste platit nemusela. Dvanact a vice hodin denne skutecne hranici s tyranim a pritom to je pomerne snadno resitelne...

Ženská, přestaň se už konečně litovat a furt jen fňukat... Vždyť ta čuba musí být vedle tebe psychicky úplně na dně. Jestli ji nezabije rakovina, tak tvoje kňourání zaručeně ano.

Za prvé je blbost, že budeš věčně dělat dvanáctky a další pes proto nebude možný. Ty jako nepůjdeš nikdy do důchodu, nebo co? Co třeba mateřská? A navíc teda neznám nikoho (a to znám hodně lidí), kdo by vydržel v jednom stejném zaměstnání celý život. Především zaměstnavatelé mívají kratší životnost.

Za druhé seš na tom vopravdu špatně, když na jednoho jedinýho psa upínáš veškerý smysl svého života. Teda pokud by to byla pravda. Zkus se zamyslet, věřím, že zjistíš, že existují i další. (Co třeba ta kočka?)

Dej se do kupy, tvoje zvířata tě potřebujou celou a ne takhle rozsypanou.

Tak rodina uřčitě ne,tu nezajímám ani já natož pes,dobrých přátel je málo a lidí kterým by člověk v dnešní době mohl důvěřovat ještě míň,své dítě by jste určitě také nesvěřila jen tak někomu,já osobně teda nikomu!

Abych to upřesnila: Dělám krátký a dlouhý týden ale z toho nejsou všechny šichty 12 hodin (středy,sobotya neděle jsou jen 7 hodin) takže to vypadá následovně: 1-týden=2 dny-12hod,2dny-74hod (3dny volna)
2-týden=2dny-12hod,1den-7hod (4dny volna)
3-týden=2dny-12hod,2dny-7hod (3dny volna)
4-týden=2dny-12hod,1-den-7hod (4dny volna)

Uprimne, Petro, vase laska ke psu mi prijde ponekud opici. Na jednu stranu byste se pro nej rozkrajela, je to stredobod vaseho zivota, na stranu druhou ho decimujete neustalym litovanim, svou zhroucenou psychikou, tim, ze je 12 hodin denne doma sam a peskovanim za sezrane zradlo kocce.... Nevidim nejmensi problem v tom sverit psa nekomu z okoli na vyvenceni, pokud mu date patricne informace, jak se psem zachazet. Verte, ze sve dite i sve psy sveruji proverenym lidem, nevidim v tom problem. Prijde mi,ze jen hledate duvody, proc to nejde. Pisete tu, jak je pro vas pes vsim, jak ho desne milujete, ale vase chovani tomu neodpovida, zahrnujete ho pouze opici laskou....

Moje čuba je vedle mě psichycky tam kde má být.Tady člověk nemůže říct,že má svého psa rád,že se na něj těší,že s ním rád lítá venku,hned to znamená že je můj pes ze mě psichycky na dně ( proto si snad psa pořizujeme ne) nebo ty ho máš jako modní doplněk,ci jen proto že ho každý druhý-to by bylo smutný.6e si děláš utkvělé představi z pár písmenek a máš bujnou fantazii-tě neopravnuje k tomu aby jsi mi tady psala můj život,mojí povahu která je jen tvá bázlivá představa z pár vět.Takže ze mě nedělej ufňukánka.Jestli teda ty odchod svého psa budeš brát v klidu,nebo si snad neřekneš že jsi ho měla ráda,že to byl báječný pes a že je ho škoda,tak ses ledová královna.
A psa si snad pořizuješ na několik let,ttakže musíš přemýšlet dopředu,jak jsi schopný se o něj starat,kolik času jsi schopný se mu věnovat,jestli si schopný ho strčit do psího hotelu a jet bez něj na dovolenou aby sis užila apd.
Důchod je snad ještě daleko ne? a mateřská také někdy končí,nebo ty už jsi nešla nebo nepudeš poo mateřský makat?Tohle sem vůbec nepatří,pes není chvilková záležitost pro zábavu na pár roků.Stejně tak jako dítě.
A nevím co je tak k udivení,že člověk vydrží v jednom zaměstnání několik let (třeba zrvna tolik let kolika se tvůj pes dožije) a časté změny,stěhování atd.zvířatům nedělají moc dobře.Kočku mám taky ale každé zvíře má svou osobnost )nemůžeš házet všechny do jednoho pytle.

budu trochu ale nedá mi to ....
Petro nezlob se prosím na mě, že budu možná trochu nepříjemně upřímný, ale tvůj nástup na poradnu a záležitosti, které tu řešíš a způsob jak se k nim vyjadřuješ je dost v rozporu a působí na mě mírně řečeno "chaoticky". Buď jen hledáš stránky na pokec a nebo nemáš vůbec jasno v tom co to je soužití se zvířetem a hledáš jak z toho ven. Pak poslouchej a neargumentuj za každou cenu proti
Každopádně co tu uvádíš není rozhodně ku prospěchu tvé jak uvádíš milované čubinky a mě osobně to připadá jako kompenzování si nějaké části svého života na zvířeti, které ti jistě pomáhá, ale na svůj úkor. Pokud si přečteš Rudovo knížky a nebo budeš opravdu hodně číst (a míň psát) tady na poradně, pak zjistíš že silný, vyrovnaný a zdravý pes může být jen vedle silného a vyrovnaného majitele (který má v životě jasno) Neznám tebe ani tvou čubís, ale to co tu "předvádíš" mě vede k této úvaze.
Chceš psa učit něčemu co je proti jeho přirozenosti, chceš mu nutit věci kterým nerozumí a ani nemůže a pak máš výčitky z toho, že to nechápe a "pouštíš" tyhle své pocity zpět do ní, aby ti z nich pomohla?? ... mě to připadá jako týrání láskou.
Pod svými příspěvky mám tuhle větu:
V myšlení neusilujte o informaci, ale o přeměnu.
Zkus se nad tím zamyslet

Petro, tak si přečti ještě jednou svoje příspěvky a zkus si je posoudit nezasvěceně. Opravdu působíš trochu jako "ofňukánek" a to nemyslim zle, tady si lidé záměrně nenadávají. Snaží se si navzájem pomoct a poradit. Vždycky sem tady našla podporu, ale i kritiku, když sem něco zvrzala. Ale zárověň tady netrávíme svůj čas proto, abychom vypisovali, že máme svoje psy rádi jako sůl a víc :)
O tom, že máš feňuli ráda, nikdo nepochybuje, tady sme všichni milovnící psů. Jde o to, že to lze projevovat v jistých hranicích a né mít psa místo dítěte nebo náhradu za všechny křivdy na světě. On totiž narozdíl od lidí nemůže a ani neumí říct "tohle už přeháníš". Kdybych se takhle projevovala na svého psa, nebo třeba i na přítele, brzy by mě oba poslali někam A taky je to dost nebezpečný, když vezmu v uvahu, že pes nežije navždy, jak sama píšeš. Já svýho psa miluju, ale vím, že život je i o smrti a tý se nevyhne nikdo a život jde dál.
A přece nemůžeš život žít stylem "já tě tak miluju, ale ty mi umřeš"
A co píše Aňula je pravda, je to o tom, co pro psa objetuješ. Pokud budeš chtít dalšího, budeš třeba ochotná změnit zamestnání. Pokud ne, tak ho asi tolik k životu nepotřebuješ. Mimo jiné si toho v těch tvých příspěvcích napsala zatím nejvíc jen o sobě samé než o tvém miláčkovi.
Tímhle sem tě nechtěla urazit nebo cokoliv, myslím to dobře... pro zamyšlení

je spousta lidí co dělají dvanáctky i delší prostě si poté musí zajistit venčení. mě se občas tohle psoštětí řkeněme jendou za čtvrt roku a bud doma musím počítat s loužičkounebo nějaké venčení zajistím. existují specializovaný frimy mužeš člověka nejdříve poznat enž mu pejska svěříš abys mu mohla věřit

Prosím o radu. Amálka - bílý švýcarský, dnes už 6 měsíců - dopoledne jsem odjela na nákup, po třech hodinách se vrátím a zjistím, že pes celou dobu čekal u plotu - byla zasněžená a místy malé rampouchy. Doma vůbec nebyla / má padací most ve zdi/, nežrala, nepila. Nešla si ani lehnout na krytou verandu / kam dříve chodila/ V sobotu jsem na toto téma mluvila s R.D - nejsem doma - nežere a nepije - rada - půjčovat. Zkusila jsem včera - dala jsem jí sousedům / které má ráda/ se stopovačkou / neposlechla by / a určením trasy / žádné silnice, nepřátelští psi za ploty/, za půl hodiny byla čubina u branky. Vyrazili jsme zpět. Předala jsem jí sousedům, poslala je domů, ať si daj kafe, že dorazím. Došli domů, sundali obojek a čubina vylítla na zahrádku. A otevřela si branku / poprvé ve svém životě/ a nadšeně doběhla za mnou. Nic jsem v tu chvíli neřešila, jen jsme došli domů. A teď nevím jak dál. Mám podezření, že včerejší půjčení ji zradilo /obrazně řečeno/. Neječela, nevyla, jen seděla u plotu, čekala a padal na ní sníh. /říkal sousedovic děda/ Co můžu udělat, aby to nebylo ještě horší, nevím jestli se v sobotu dostanu na fríčko. Jinak se projevuje jako celkem samostatná jednotka, odchází na zahrádku, kde si hraje sama nebo s kočkou nebo vychrupuje na verandě, sem tam mě přijde zkontrolovat nebo se napít, není mi v patách jako stín celý den. Opouštím a vracím se od jejích tří měsíců, neloučím se, nevítám, někdy ji beru s sebou na nákup, někdy ne. Žádné pravidlo. Tak co s námi?

Nepřipravuje se na hárání? Jinak nabízím výměnný pobyt - tvoji bílou za mýho černýho třeba na týden.

Podle stavu "spodku" to nevypadá. Denně večer v rámci tréninku kontroluju co se dá. Pro jistotu i kočce, aby to nebylo jedné líto. Nějak jsem se do toho zamotala - v rámci socializace ji tahám co nejvíce s sebou / holt dvě venkovanky/ a tudíž je méně sama / pracuju z domova/ Takže děti, lidi, provoz, auto, psí školka - nic problém. S pejskama po dvou fríčkách taky lepší / máme tu na vsi nevhodnou socializační partu - jak to nazval Ruda/, ale teď si vymyslela tohle. A Ruda mi vysvětlil proč to není dobré, taková závislost. Je to můj druhý běloušek - takže něco o málo o nich tuším ale tohle mě zaskočilo. Za nabídku výměny moc děkuju, musím to ale dobře promyslet- abych to nějak dokonale nepo . Bych tak řekla - jakej pán, takovej pes......