Ahoj,
mame 2 pejsky - k 9-letou fenu VK a voriska,kteremu je asi 8 mesicu.Je z utulku,mame ho 2 mesice.
Uprimne receno,nebyla jsem tak uplne pripravena na nektere veci,takze se neco muselo zvladnout tak nejak "za pochodu",ale i tak jsme z nejhorsiho venku .Uz nas nekouse,klidne mu muzeme vzit misku,obcas se sam od sebe prijde pomazlit - i kdyz se mi zda,ze to dela spis proto,aby nam udelal radost ,prestal se na noc schovavat do kouta v predsini...No,nejsou to zadne zazraky,ale i na to jsme docela hrdi
Ted k tomu problemu.Doma sice vubec nesteka,je klidny,ale jen co vylezeme z baraku,zacina jecet.Steka jak pominuty,chnape po kazdem,na koho dosahne,trha se z voditka...Vyvadi opravdu neuveritelne.Na to,ze bydlime v centru Prahy,docela problem
Vyzkouseli jsme uz snad vsechno - a vysledek nic moc.V utulku mi rekli,ze o nem toho moc nevedi,asi se toulal po ulicich,privezla ho tam MP.Potom byl zavreny v kotci.Socializace fakt zadna,byl takovy "neochoceny",utocil snad na vsechno,nasazovani obojku se menilo v opravdovy zapas (ted uz mu vubec nevadi ),misku branil tak zurive,ze byl problem mu do ni vubec neco dat ...A mel panickou hruzu z chlapu,i to uz se zlepsilo,ale porad se boji.
Nejdriv jsem ten rev na ulici vnimala jako projev strachu.Jenze ted mam takovy pocit,ze proste vi,ze je venku s "mamkou",ktera ho (kdyby neco ) zachrani,tak proste provokuje.Steka na lidi,psy,auta...Opravdu to tak trochu vypada,jako ze "kdyz jsem byl maly a sam,tak jsem se bal,ale ted se vsichni budou bat me" .Neco obdobneho provadi,kdyz je venku spolu s nasi fenou.Kdyz je sam,hraje si s pejskami,sem tam se porve,ale jinak pohoda.Ale kdyz ma za zady "adoptivni maminku" (a fena ho fakt miluje ),tak schvalne provokuje velke psy jako treba AST,RW nebo "aspon" NO.Vi,ze ho bude branit,tak si dovoluje a ohromne ho to bavi.
S tim stekanim venku se urcite neco delat da,jenze uz nevim,co .Muzete mi neco poradit?

Ale ano: http://www.psycholog-psu.com/cesta.html

Dekuji za rychlou odpoved!!!
No,je mi jasne,ze nejlepsi by bylo prijet,ale to je prave druha cast naseho problemu - z auta prece vidi ULICI !!!Takze rve... Fakt jeci v jednom kuse...Nemuzeme ho brat na cesty,ktere trvaji vic nez 10 minut,i tak uz jsme malem nabourali - takhle se opravdu ridit proste neda .
Premyslim o tom,ze bychom jeli vlakem,ale docela se bojim,ze nas cestou vyhodi - tam jsou prece take okna ,takze muzeme cekat stejne divadlo,jako v aute (auto samotne mu vubec nevadi,na louku se necha svezt velmi rad ).
Ted jsem prochazela temata z teto casti poradny,tak jsem se docetla,ze umite vycist spoustu veci z fotek.Nepomoho by to?Kdybych vam jich par poslala?Proste potrebuji nejaky "figl",jak ho trochu (opravdu staci jen trochu) zklidnit - uz proto,abychom ho mohli dovezt k Vam.Jinak chapu,ze je nerealne radit pres Internet,ale treba nejaka moznost je,prece ho nemuzu zavrit v kufru...Skutecne velmi rada bych prijela,jen nevim,jak zvladnout tu cestu...
Jeste jednou dekuji !

Tak to asi zkusim autobusem,zatim se mi to jevi jako nejbezpecnejsi varianta.Ale kdyby hodne vyvadel - mam ho brat do naruce,uklidnovat ho nebo naopak se mu vysmivat?Ono to zatim totiz nikdy nezabralo...Pro takove "krizove scenare" mame sice nylonovy kosik,v tom moc rvat nemuze,ale ten mu davame jen na par minut,on je totiz docela nepohodlny...
Mohla bych teda zavolat?V pondeli mezi 9 a 10 (kdyby to nevadilo,tak tesne pred 9 nebo chvilku po 10)?

Hmm, čo tak psa do prepravky, prepravku do auta a prehodiť cez ňu kus handry aby nevidel von?
To je len prve čo ma napadlo, ale odporúčam najprv nacvičiť tú prepravku. Napríklad na tie krátke cesty na výlet na louku.

asi nejlepší bude osobní návštěva u Rudy,hlavně mějte trpělivost, ono se to zlepší,ale dva měsíce je krátká doba,vydržte,držím palce.
nebude lepší auto?vy to vydržíte,ale z vlaku nebo busu vás můžou vyloučit.co mu strčit do auta nějakou žužlací kostičku?

Kosticku,jo ? Ani sunka v tu chvili neni zajimava !A to ma k jidlu veeeeeelmi kladny vztah .No,snad to vydrzime,ale jde o to,aby jsme se v tom aute cestou nezabili,to by bylo prece jen prilis radikalni reseni problemu se stekanim .
Prepravku bych asi nezkousela,on nema rad uzavreny prostor,vadi mu i zavrene dvere,kdyz je v pokoji - neboji se,ale je mu to proste neprijemne.Ale v prepravce by se asi bal,a kdyby si to potom jeste spojil s jizdou v aute,tak za chvili jsem tady zas s novym tematem .Ale dik za radu

ˇVždy ma zarmúti keď ľudia dokážu vymyslieť 1000 dôvodov prečo sa to nedá, a nehľadajú ten, ako to urobiť, aby sa to dalo.
To o tej prepravke, je ešte fajn. Poznám ale ľudí, ktorí nechceli naučiť psa nosiť košík (vraj "Čo by to bol za život?" ), radšej sa rohodli ho utratiť a vziať si z útulku psíka iného - vychovaného.

Sory, ale takýto prístup ma vždy zamrzí

GabiˇVždy ma zarmúti keď ľudia dokážu vymyslieť 1000 dôvodov prečo sa to nedá, a nehľadajú ten, ako to urobiť, aby sa to dalo.
To o tej prepravke, je ešte fajn. Poznám ale ľudí, ktorí nechceli naučiť psa nosiť košík (vraj "Čo by to bol za život?" ), radšej sa rohodli ho utratiť a vziať si z útulku psíka iného - vychovaného.
To jsem asi blbe pochopila ja,nebo me obvinujes z neceho,co by me v zivote nenapadlo .Nehledam duvody,proc se to neda,hledam zpusob,jak to udelat,aby se "to" dalo,ale uvedomuji si,ze ta duvera je zatim velmi krehka,a kdyz udelam (byt bych mela ti nejlepsi umysly) neco,co toho psa vydesi,jsem...no,vzdyt vis,kde .Prave proto chci prijet na Ovcary - nikdy jsem psa z utulku nemela,je trochu jiny,nez "domaci" hafici,tak at ve snaze mu (sobe teda take ) pomoct nenadelam vic skody,nez uzitku .Takze pokud na nas pan Desensky bude mit cas,urcite pojedeme,jen premyslim,jaky zpusob prepravy vriskajiciho pejska bude lepsi .Tak nevim,co na takovem pristupu Te tak mrzi?O tom utraceni jsem to take nejak nepochopila,pokud to bylo na me,tak se me to hodne dotklo,protoze nemyslim,ze bych dala nejaky duvod,aby jsi o mne myslela neco tak neuveritelne odporneho.
Proste dost tapu,nechci delat zbytecne chyby,asi jich beztak delam dost ,tak hledam radu - snad na tom neni nic spatneho ?

Se tak blbe vyjadruji,ze furt musim dopisovat,jak jsem to vlastne myslela .Sorry,normalne se slovni zasobou problemy nemam .
Jsem tak (mozna az prehnane) opatrna,protoze vidim,ze mame problem,se kterym si nevim rady - uz proto,ze nevim,proc a jak vznikl a,jak jsem uvedla v tematu,ani nevim,jestli je to strach.A proto radeji budu zvazovat kazdou blbost vcetne vyberu dopravniho prostredku a zpusobu uklidneni (pripadne rozptyleni ) pejska,a pockam na radu skutecneho odbornika (myslim tim pana Desenskeho,samozrejme),nez razne zasahnu a neco zvoram.

No hele, jestli jsi z Prahy, tak na Ovčáry je to kousek ... mimochodem, napadlo že, že pokud tam přeci jen zajedeš, můžeš "zabít dvě mouchy jednou ranou"? Osobně bych volila jet autem ve složení pes, řidič a spolujezdec (kterej by měl na starosti hafa)

Lexa, nechcela som ťa uraziť. Ani by ma nikdy nenapadlo, že by si vôbec uvažovala nad utratením.

Napísala som práve preto takýto extrémny príklad, lebo som takých ľudí zažila na vlastné oči. Opakujem , le to extrém, ale bohužial častejší ako by sa normálnemu človeku chcelo veriť.
Musíš svojho psa naučiť všetko, čo bude potrebovať pre život, alebo prežitie. Či už voditko, košík, prepravku, cudzích psov, ľudí. Čím viac ho naučíš, tým viac mu uľahčíš život.

Ty si napísala:
"Prepravku bych asi nezkousela,on nema rad uzavreny prostor,vadi mu i zavrene dvere,kdyz je v pokoji - neboji se,ale je mu to proste neprijemne."
Z toho som usúdila že radšej nebudeš skúšať, lebo ON to nemá rád.

Možno som reagovala v tvojom prípade prehnane, možno si sa len ty vyjadrila nie celkom presne. Možno si moje slová vzala veľmi osobne.
Už to, že hľadáš radu, je skvelé.
Sama mám doma dvoch tulákov a problémy s nimi. Navyše sa stretávam s dosť veľa psami v útulku, kde vidím prípady vyslovene ľuďmi rozmaznaných či skazených psov. Od psov, čo útočia na všetko čo sa pohne (aj na vlastný chvost) cez rozmaznaných debilov, až po zhýčkané psy, ktoré sú sice prekŕmené, ale nevedia čo je to vodítko alebo košík a nedovolia nikomu na seba siahnuť .

Všetko dokážeš psa naučiť. Chce to len používať hlavu.
Želám ti, aby si sa k Rudovi dostala čím skôr a dokázala stráviť a aj správne využiť jeho rady.
Vačšinou sme to my - ludia čo robíme chyby vo výchove, nie naši psi.

gabi
V pohode,je to normalni problem internetovych diskuzi,ze se lidi navzajem spatne pochopi Tak mir,jo ?
S tim voditkem to bylo take rodeo,o nasazovani obojku ani nemluvim (ale nakonec poraneni od stenecich zoubku se hoji rychle a ten svetr,co mi ho roztrhal, byl take docela hnusny,takze vlastne o nic neslo ).Ale holt se nedalo nic delat,mel sice prvnich par tydnu ksiry,potom ksiry a obojek,ted uz jen obojek a ten uz ma rad ,pac vi,ze se jde na prochazku.Kosik teda rad nema,ale nejak se s tim uz smril.Ale hlavne,ze uz snad vi,ze mu neublizime,tak prestal byt agresivni,driv mel strach i kdyz jsem ho chtela pohladit,a tak se po nas porad jen ohanel,vrcel a schovaval se v koute,ale ted uz je "zdrave" drzy a obcas se i rad mazli.
Čím viac ho naučíš, tým viac mu uľahčíš život.

no to je prave ono,jen jeste tu spravnou metodu,JAK ho to naucit .Ja si strasne moc od te navstevy na Ovcarech slibuji.
A vis,ono je tezke takovou potvurku nerozmazlovat - on me nastve,a ja si v tu chvili vzpomenu,jak lezl po tom pletivu v kotci,abychom ho videli,zacnu ho litovat -a misto abych mu vynadala,tak letim mu neco donest z lednicky .

Tak po vcerejsi navsteve u pana Desenskeho jsem zase tady .
Nejdriv asi reknu neco o tom,jak jsme zvladli cestu (pro gabi,Tintu a dalsi ).
Jelikoz nase auto ma tak dokonaly klimat-kontrol,ze pri -1 proste nenastartuje ,nezbylo nam nic jineho,nez ten autobus (a metro...).Tak jsem rano narvala vzpirajiciho se hafika do kombinezy (nejak nebere vazne doporuceni veterinare,cune jedno maly ),vzala tasku a vyrazila s pocitem,ze pokud preziju cestovani s malym,tak pak uz snad vsechno.
Tradicne udelal hysterickou scenu na krizovatce,sklidil uspech v podobe laviny litostivych poznamek od kolemjdoucich ("Jeeee,ty chudacku malinky,no co ti je,no ty se bojis,vid,no pod seeeeem...") a s pocitem,ze jsem prave prodelala infarkt,jsem s vresticim pejskem vesla do metra.A najednou bylo ticho.Zalezl do tasky a mlcel.Mlcel v metru,na autobusove zastavce a celou cestu az do konecne.Choval se tak vzorne,ze jsem se kazdou chvili divala,jestli v te tasce vubec je .
Kdyz jsme vystoupili z busu,pro jistotu jsem se zeptala mistnich na cestu.Ujistili me,ze to je docela blizko (take ze meli pravdu ),ale vydali jsme se spatnym smerem a tak se nam ta prochazka trochu protahla.
Na navsteve u pana Desenskeho byl Max nejdriv tak trochu zarazeny,ale vzhledem k tomu,ze tam byly dve uzasne feny,jedna ze kterych si s nim hrala,tak se rychle "oklepal".
No,myslim,ze nam obema ta navsteva moc prospela.A holt uznavam,ze cim vic ho budu litovat a omlouvat jeho...rekneme,nezadouci chovani tim,ze se to,chudacek,nemel kde naucit,tim toho asi bude vic a vic...Take jsem konecne prisla na to,proc si nedovoli ke dceri ani ctvrtinu toho,co si dovoluje k nam.Porad jsem si rikala - vzdyt je to 6-lete dite,vetsina psu by respektovalo dospele,a dite by neposlouchalo - no,u nas je to obracene.A jo,ma to logiku,dcera sice vi,ze se jako maly nemel moc dobre,ale uz to nerozmazava,ale resi to zpusobem "kdyz ty me kousnes,ja te prastim.Kdyz mi budes nicit veci,ja te vyhodim ze sveho pokoje".A hele,jak tomu rozumi .
No,zpatky uz jsme dojeli uuuuuuplne v pohode (tim myslim,ze byl klidny nejenom pes,ale i ja) .Hned pri vecerni prochazce jsem zkusila poradne smyknout voditkem,aby netahal a nejecel - a ono bylo najednou takove ticho...az jsem byla prekvapena.Jo,trochu to voditko napinal,ale sel u nohy a hlavne - vubec,ale vubec nejecel.Cestou jsme minuli nejakeho chlapa,ktery stal u naseho baraku a telefonoval.Jeste rano by maly stekal jak pominuty.Vecer si ho ani nevsimnul...
Takze jeste jednou moc dekuji !

Lexa, super, jen tak dál

Dik !
Jeste jsem ale vlastne nic neudelala,jen parkrat skubla voditkem .Ale funguje to uzasne.Ted si musm jeste koupit permanentku do posilovny,at to ma uroven .
Proste od narozeni mam kolem sebe velke psy,a najednou ve 30 letech mam "drobecka",ktereho muzu vzit do naruce...To potom takoveho prcka clovek rozmazluje,aniz by si to nejak uvedomoval.Ale budu se snazit chovat se k nemu "jako k velkemu"
Jinak me strasne prekvapila jeste jedna vec.Od vcerejska s nami take spi v posteli.Fakt poprve vcera u nas usnul,driv se maximalne prisel pomazlit nebo se jen chvilku valel,ale nikdy nespal - az ted .

Dobrý den,
mám problém se svým psem. Je to 7měsíční kříženec irského setra a retrívra. Když spolu jdeme na procházku, všeho se leká. Např. minule to byla sojka, ale i zašustění stopovačky, kterou za sebou táhl nebo cinkání vlastní známky. Se psi je to půl na půl, mám pocit, že si vybírá, kterých se bát a kterých ne. Zvláštní je, že se bojí malých psíků(typu chodící mop nebo trpasl. pinč), ale z velkých psů a psů bojových plemen strach nemá. Pak máme ještě jeden "problém", který s tím myslím souvisí. Náš Teddy si totiž venku nikdy nedojde, ať už čůrat či dělat hromádky. Jak to výstižně pojmenoval pán na cvičáku: "nosí si to domů". Když jsem se na jich na to ptala, řekli, že si mám zvyknout a být ráda, že to nemusím uklízet. Také mi řekli, že je to tím, že je moc submisivní a nechce nikoho"přečůrat". Docela mě to děsí. Co když budu muset s ním někam jet na delší dobu? Poradíte mi prosím?
Děkuji Zuzka

osobně bych doporučila navštívit některou z Free sobot

Zkopíruji sem svůj dotaz, který byl původně v sekci o přivolání, snad je to tady správně:
Když se něčeho bojí, tak si to hezky zblízka prozkoumáme. Problém je, že když se něčeho lekne, tak když chce vystartovat a zdrhat, mám-li vodítko v ruce, přivolám si ji, nepřijde, je mimo, tak ji přitáhnu k noze a jdeme. Po chvíli klepání se uklidní. Když jde na stopovačce, tak šňůru přišlápnu, když se lekne a bere do zaječích, zavolám si ji - zase přitáhnu atd. Ale takhle už to děláme od listopadu a bojím se, že bez stopovačky už nikdy chodit nebudeme. Asi mám přijet na nějakou free sobotu? Tipuju, že něco babrám a po netu to nejde vysvětlit.?

Praha je přes kopec...

Dojedeme rádi. Jen co se doma domluvíme.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat někoho zkušenějšího jak se mám připravit a chovat k 2ročnímu psovy který vyrůstal celý život mezi 3 stejnými lidmi, 3 fenamy, na stejné zahradě a ve stejném bytě na vesnici, kde ho nevychovávali a jelikož to je malé plemeno tak se o to ani nesnažili. Jejich výmluva byla: je to smečka ta se vycvičit nedá. Takže žádný z těch psů nic neuměl. Nikdy ho nikdo nevzal mimo barák,mezi cizí psy a lidi. Když jsem se psem (u nich doma) byla asi týden, zjistila jsem, že neumí chodit na vodítku (po týdnu se to ale naučil, stejně jako "sedni"), bojí se všech neznámích lidí, aut, vlastně se bojí i když nikdo nikde nejde a je venku ticho. Už za týden si pejska musím vzít k sobě domů (do méňe rušné části Prahy) a bojím se, že to pro něj bude hrozně velký šok. Z ticha jeho zahrady a všeho známého do nového bytu, mezi jezdící auta a panelák plný cizích lidí a psů. Nevím co mám očekávat a jak ho naučit a seznámit s tolika věcmi. Děkuji za Vaši odpověď

Martinka vopred ho príliš nerieš, nechaj ho prejaviť sa a rieš, a primerane usmerňuj, až keď sa prejaví. Samozrejmosťou je istenie psa vodítkom a zoznamovanie s tým, čoho sa bude báť, postupy riešenia strachu sú tu opísané niekoľko krát, dôležitá je tvoja suverenita voči okoliu a voči psovi. Nemôžeme ti tu dať bližšiu radu, pretože rovnako, ako ty netušíme, aký by mohol mať problém.

Jen taková velmi obecná rada - chovej se ty k němu tak, jako by ses chovala ke psovi, který všechny tyhle věci zná. Tvař se suverenně, aby se on o tvou sebejistotu mohl opřít. Tedy žádné ohledy za minulostí, rovnýma nohama do toho, pravidla platí od okamžiku překročení prahu a město je úplně normální věc a nestojí za zvláštní pozornost.

Dobře, děkuji moc. Je to báječný pejsek a rychle se učí tak nám to určitě půjde dobře. Jen jsem chtěla do začátku nějakou radu jak začít. Děkuji

Pořádně utažený nestahovací obojek, aby se z něj pes nevyvlíkl ani když dostane hgysterák, pevné vodítko bez zbytečných ozdob a kroužků. 6ádná haltina, nic. Projdi si tu zatim sekci netahání na vodítku, strach, přivolání. Tam s evše píše. Vem to od nejstarších příspúěvků.

Dobry den, mala by som prosim otazku. Zijeme v Prahe v byte a mame cca 1,5 r. krizenca kratkosrstej borderky a kokrspaniela. Cca od polovice mesiaca mame noveho spolubydliciho . Ked dorazim z prace vzdy idem so psom na dlhu prechadzku do parku , no a odkedy je tam ten spolubydla tak akonahle vyjdeme pred barak, tak sa moj pejsek okamzite sekne , odmieta sa pohnut a klepe sa ( pride mi ze od strachu ). Predtym to nikdy v zivote nespravil , mali sme aj inych spolubydlicich predtym. Sam na byte je vzdy max. 2-3 dni do tyzdna , max. 6 hodin. Neviem aku pracovnu dobu ma ten spolubydla. Ked som doma ja alebo priatel tak je vsetko ok a ide normalne. Moze to byt nejaky varovny signal ze mu ten spolubydla nejak ublizuje alebo neco ? Som z toho na vazkach, neviem co si o tom mysliet. Vopred dakujem za nazor. Veronika

ok, dakujem. nejak na jaro sa urcite stavime.

Hezký večer přeju,
chtěl bych Vás poprosit o radu ohledně naší 6.ti měsíční Belgické ovčandy. Přivedli jsme si jí domů z vesnice asi před dvěmi měsíci do prahy a máme s ní problém. Doma je nás 5, je hravá, mazlivá, naprosto klidná. Problém nastane, když opustíme vchodové dveře. Pes přestane absolutně reagovat. Všude se zastavuje a kouká po lidech, psech, po čemkoli co se hne, nebo vydá nějaký zvuk.
Ze začátku jsme udělali tu chybu, že jsme jí nechávali pobíhat na volno. Každý tu byl ze psa nadšený a tak jsme byli spíš rádi, že nám pes neuteče, než aby jsme hleděli na nějaké dodržovaní povelu. Po měsíci mě to však přestalo bavit. Přečetl jsem jednu vaší knihu, prohledávám toto fórum atd. Stejně však vůbec nevím, co udělat pro zaujmutí psa venku.
Koupil jsem stopovačku a bez ní se nesmí chodit ven. Venku s ní chodím naprosto v klidu, pokud nechce jit řikám vždy v klidu "jdeme" a jdu dál ať se na druhé straně vodítka děje cokoli. Pokaždé když vidím lidi, vezmu to kolem nich, jdu naprosto v klidu, pozdravím. Pes se snaží utíkat, tak se mu škodolibě směju a ptám se "co blbneš? vidíš někde nějakej problém? ja sem si ničeho nevšim". Pokud se ani trochu nezklidní přivolám si jí "ke mě". Když jde ke mě tak jí nechám sednout, když ne, tak si jí přitáhnu, taky nechám sednout a musí zůstat na místě dokud neřeknu jínak. Mezitím se dál bavím s lidmi, nebo jen tak koukám kolem sebe a dělam všechno to stejné co bych dělal bez ní.
Občas už některý situace zvládáme, ať jo či ne, 100% dbám na to, aby plnila to co po ní zcela jasně chci (doma je jinak vše víceméně bez problému), stejně však necítím žádné zlepšení. Všeho se leká, od lidí se snaží utéct za každou cenu a co největším obloukem, psů už se bát přestala, hraje si s nimi. Ale jakmile se někdo cizí přiblíží, tak uteče i kdyby všichni ostatní šli za ním. Nevím co dělat. Nejhorší je však její ignorace. Venku se po nás podívá jen zřídka, vše co se po ní chce, že má splnit tak dělá, ale vždy kouká někam jinam a pořád někde něco sleduje. Můžu si sednout před ní, můžu na ní mluvit s klidem, rázně, popichovat jí, hladit cokoli, ale nikdy se na nás nedívá, pořád sleduje svoje (pro mě neviditelné) cíle. Jakmile příjdeme domů, tak už je vše naopak, vynucuje si pozornost, pořád si chce hrát, chodí za náma jak ocásek. Nevím co s tím.
Proto bych Vás chtěl poprosit o nějaké rady s kterými bych mohl začít pracovat hned teď a zkoušet je. A pokud by se nic nezlepšilo, tak bysme za Vámi přijeli. Ale nevím co dělat teď do té doby a nechci to nechat lhostejné a nechci dělat něco špatně. Chtěl bych, aby byla více poslušná, klidnější a venku si všímala víc nás a ne všeho ostaního, ale nevím co dělat nebo zkoušet.
Předem moc děkuji za každou reakci a přeji hezký zbytek večera.

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Od nedělě máme 3měsíční štěňátko JRT. Je to fenečka. Když jsme si pro ní přjeli, dozvěděli jsme se že byla odchovaná v garáži.... Je bázlivá a hodně se bojí a hlavně aut... Chodím s ní ven, ale jakmile uslyší auto který už je docela blýzko, tak se snaží utéct a nebo se přikrčí co nejdál od silnice... A hlavní je, že pro strach neudělá svou potřebu ani tam kde to nezná s cítí se tam nesvá... Má stáhnutý ocas mezi nožkama a potřeba je tatam... Ale jen co přijdeme domů, hned svou potřebu udělá. Večer když už je klid, tak se venku vyčůrá i vykaká a jde vidět že je klidná.... Doma když udělá svou potřebu, tak to jen utřu nebo uklidím a nevšímám si jí. Když večer venku, tak dostane pamlsek a radujeme se s toho..... A hlavně jak se bojí, tak se pořád plete pod nohy... Jde pár metrů přede mnou ale jak vidí, že nejdeme stejnou trasu jak děláme večer, tak se stáhne za mně pokukuje po mně a vyžaduje si vzít na ruce. A jak se chová doma? Jdu do kuchyně, ona za mnou, pokud vařím, tak sedí v obýváku na křesle a kouká na mně... Jdu do ložnice, jde si lehnou do plišáku u radiátoru... Je to její místečko který si našla sama po příjezdu. Poradíte mi jak jí naučit že i venku je dobře a nemá se tam čeho bát?