Já teď vezla v podstatě bez přípravy štěně nějakých 2x 1000 km. No a taky to šlo. Sice prvních pár set kilometrů brblal, ale pak to vzal jako skutečnost, se kterou nic nenadělá. Jsem si jistá, že dnešní cestu od Prahy do Prostějova s novými majiteli zvládne na jedničku.

Dobry vecer,
uz fakt neviem na koho sa obratit.Uz som to riesila s viacerymi cvicitelmi,s veterinarmi,mam kopec knih,presla som vsetky fora a videa a nic nepomaha.Moj problem je s vytim a knucanim psa,ked je osamote.Mam fenu baseta(7rocnu),cca 5-6rokov mi doma vyla a knucala(dozvedela som sa to asi pred rokom).V marci som ju zacala cvicit na samotu pomalym krokom-3tyzdne.Bola uz krasne ticho,no pocas harania zacala opat vyt.Po 2tyzdnoch vsak bola opat ticho a to jej vydrzalo pol roka.Dalsie haranie a opat vytie,knucanie.A tentoraz uz neprestala.Skoncilo haranie a zacala hned faloska a po 2tyzdnoch zistena pyometra.Este v ten den bola operovana-2.10.Po operacii som s nou zacala nanovo cvicit(cca 2tyzdne)a po tyzdni ticha zacala opat vyt.Tak sme zas zacali odzaciatku-opat dalsia veterinarka(ktora mi dala pokyny: denny rezim a postup prevychovy,ktory som poznala a robila este davno predtym ako som k nej prisla+bachove kvapky a homeopatika).Presli 3tyzdne od cvicenia-uz mi krasne vydrzala az 3a1/2hodiny chrapkajuc po cely cas.Dalsi den mi hned po odchode zavyla a zaknucala a potom bol klud hodinu(dalej neviem,uz som ju nemohla sledovat).Prisiel dalsi den a po odchode vytie bez prestavky+knucanie hodinu v kuse.A opat dalsi den vytie,knucanie a ked som prisla domov,tak ma uz aj zacala sledovat z pelechu zakazdym ked som sa pohla.Vie mi to niekto vysvetlit?O chvilu ma privedie do sialenstva

No ako pisem - uz som presla kazdou radou cvicitela, veterinara, vsetkymi diskusiami a nepomohlo NIC! Ja po nej nechcem, aby prespala cely cas - len som uviedla priklad, ze jeden den krasne samotu prespala po trojtyzdnovom cviceni a po 24hodinach sa to otocilo naopak a zacala opat vyt a knucat kazdy den pocas samoty. A je zvlastne, ze mi nikto nedokaze pomoct, co robit. Naspamat mozem odrecitovat vsetky mozne rady a na nu proste nezaberaju. Dnes po mantrailingu prisla utahana doslova ako pes a po mojom odchode - knucanie, vytie..

To mi vazne nik nepomoze? Uz som fakt vyskusala vsetko - AJ CO SA PISE V PORADNI! - a pes nadalej vyje, knuci, pobehuje po byte. Dva dni je v "klude" (vyje a knuci len sem tam) a dalsie dni to robi kym sa nevratim. Potom zas nejaky den v klude a tak to ide dookola. Pred obchodom vydrzi dokonca aj bez priviazania cakat na mieste a ticho, no doma na porazenie. Uz som s nou cvicila tolko, ze iny pes by sa uz vzdal a ona nie a nie.. Dokonca sme uz museli prejst na lieky na prirodnej baze, ktore neutlmuju, len zvysuju serotonin a zlepsuju zvladanie stresu a naladu - ani to nezabera. Kopu penazi som uz nechala aj za cvicitelov a vypracovanie planov a za knihy, ktore aj tak nepomahaju.. Skusala som vsetky metody na nu a nic! Kde robim chybu? Prosim o radu

Ahoj,
máme problém s vytím. Máme 11měs. ridgebacka, který ráno, jakmile odejdeme do práce, vyje a to asi do 9-12.hod. Odpoledne ho jde večit známá, pak už je klid do 6hod. Já ho pak beru ven na hodinu až 2 (často i dýl). Doma už neničí (když byl menší pár papučí padlo, ale nic zásadního), hračky má, ale ty ho beze mě nezajímají (vidím ho na kameře, že jen bloumá z předsíně do pokoje a vyje).
Jinak jsem si vědoma, že jde o aktivní plemeno, bereme ho všude sebou, taháme ho na různá místa, byl s námi na dovolené v Chorvatsku, je zvyklý občas přespat u různých známých, vše v pohodě. V poslední době teda ještě začal vyjíždět na psy, snažím se na tom pracovat, začali jsme cvičit pozitivku, pracujem na jeho zklidnění.
Jinak doma se neloučíme, nevítáme, odložení venku zvládá v pohodě, v noci spí sám v pokoji. Doma je to nohsled, ale když mu zavřu před čumákem (jak tu radíte), tak si lehne a čeká, ale nikdy nekňučí, ani se nedožaduje. Přiznávám, že je mi zatěžko ho odvolávat na místo, když je celý den sám, navíc on to zvládá, jenom vždycky tak smutně kouká.
Nerozumím, že odpoledne dokáže být v klidu, ale ráno je to problém (údajně ne vždy, ale několikrát do týdne to bude).
Ráno se jde venčit na půl až hod, kde i cvičíme, někdy jdeme běhat, ale nejsem schopná ho unavit, aby nevyváděl. Navíc jsem se chystala to odpolední venčení omezit. Děkuji moc za vaše rady.

Pokud jste si opravdu vědoma toho, že ridgeback je aktivní plemeno, uvědomujete si věk štěněte a přesto chcete omezit venčení, není něco v pořádku.
S pozitivkou opatrně, jen málo instruktorů ji dovede používat tak, aby zároveň psy neponičilo. V jedenácti měsících bych se na to spíš vykašlala a pracovala na vzájemném vztahu tradičními metodami. Tedy spolužitím. Pozitivní posilování je pouze jedním ze čtyř psychologických motivačních principů, a jak už to v práci se živými tvory (a v přírodě vůbec) bývá, nelze se omezit pouze na jednu čtvrtinu celého komunikačního spektra. Ano, existují jedinci, kteří to ustojí. Ale těch je mizivé procento proti tomu zbytku, který to nedá. Výsledkem bývá mezidruhová agrese, psychická labilita, neschopnost odpočinku, nesamostatnost a další psychické a výchovné problémy. Zvažte to, ale fakt není o co stát.

Jak dlouho by byl doma sám, když by odpadlo odpolední venčení? 10h je naprosté maximum pro dospělého psa!
Vím že v těchto vedrech je to problém, ale chce to hodně utahat a vylítat, jak ráno, tak odpoledne, v tomto počasí klidně dlouhá procházka před spaním (tak aby pes po návratu "padnul na hubu" a spal). Když to nejde, žádné výčitky - psi v útulku jsou zavření furt a přežijou to, takže naši miláčci v nutných případech klidně vydrží jen s vyprazdňovacím venčením. Ne schválně, ale když to nejde, tak to nejde.
Jinak hromada různých rad tady padla, chce to pročíst a popřemýšlet, případně pak zavolat RD - možná by jej zajímalo i to video.

Zdravím
Mám doma 7 týdenní štěňátko jezevčíka a chci se zeptat zda tak malé štěně už mohu trénovat na samotu kterou tu popisujete. Tedy nevítat neloučit a zavírání před ním. Jak správně u tak malého pejska začít.

Dobrý den,
vím, že se na téma nesamostatnosti a s tím spojené štěkání v této poradně již napsalo dostatek rad. Všechny tyto rady jsem pročetla, a přesto bych ráda položila pár dotazů. Máme dvouletého Jack Russela a v naší nepřítomnosti vytrvale štěká, čímž samozřejmě obtěžuje všechny sousedy. Zkoušeli jsme snad téměř vše, co jsme se různě dočetly - utahání před odchodem, zabavení hračkou (klacky z venku, naplněné "pamlskovníky"), položení mého oblečení, aby mu nebylo smutno, postupné přivykání samotně jako u malých štěňat.... Ale stále se s tímto problémem potýkáme. Bohužel tentokrát nám teče do bot a majitelé bytu, ve kterém bydlíme, nám hrozí vystěhováním. Je mi jasné, že během měsíce se tohoto nešvaru nezbavíme, ale chci se zeptat, zda existuje ještě nějaká metoda, pomocí které bychom na nové adrese mohli žít v klidu a pohodě. Největším problémem, který u pejska zřejmě způsobuje štěkot je nepravidelnost. Já i partner pracujeme z domova a dálkově studujeme. Nemáme tedy pravidelný režim jako ostatní domácnosti a pejsek je doma sám zhruba 3 dny v týdnů (avšak není to pravidelně každé pondělí, apod.). Chci se zeptat, zda je možné s tímto nepravidelným režimem vůbec pejska štěkotu odnaučit. Při postupném přivykání samotě se mi zdálo, že díky této nepravidelnosti je veškeré snaha úplně zbytečná. Moc prosím o radu zkušené pejskaře. Nechceme se stěhovat každých pár měsíců a našeho pejska máme moc rádi.

Ahojte!
Tieto detaily majú niečo spoločného s nesamostatnosťou:
1) hádzanie loptičiek - keď mu ich však nehádžem, ako keby sa nevedel vonku sám zabaviť, furt sa otočí ku mne, vyštartuje a vyskočí na mňa a pohryzie ma do ruky. Keď to spraví už piaty krát, tak mu vyhrabem z kapse tú loptičku a hádžem mu ju, alebo sa trochu "pobijeme", kým ma to baví a kým nezačne byť príliš tvrdý. Ale nakoniec je asi to čo on chce . . . mal by som mu vymyslieť nejakú inú aktivitu (je to kríženec belgičáka a veľkého pudla) a na loptičky úplne zabudnúť?
2) rýchle rozrušenie sa - nielen pri odchodoch, ale niekedy pri každodenných veciach, ako je vstávanie z postele, alebo z kresla a presun do inej miestnosti. Sleduje ma potom či idem k vchodovým dverám a keď nie tak zaľahne späť. Odchody sa nám daria väčšinou až po niekoľkominútových odkladačkách a ešte aj po nich pes dychčí, ale kým neprestane skákať, hrýzť mňa a/alebo obojok, nikam sa nejde. Neviem však, či je potom zo zdravotného hľadiska dobré čakať s venčením dovtedy, kým sa pes úplne neupokojí, neprestane aj dychčať - prvých pár krát by to trvalo určite dlhšie.
Ako učiť psa samostatnosti, čiže všetky tu popísané postupy, keď ráno ho vyvenčím a nakŕmim, cez deň je vo voliére max 8-9 hodín a potom ho poriadne vyvenčím a beriem domov? Po večernom kŕmení prvadepodobne z celodenného stresu už len zaľahne a spí. Je táto psychická únava zo stresu práve dobrá na cvičenie odchodov a príchodov, alebo ho už ďalej nemám "týrať"?

Problem sme vyriesili adopciou fenky z utulku (zial kastrovanej). Isli sme tam spolu s nasim psom, zoznamovali sme ich pomaly, nechali sme ich spolu sa hrat, nahanat lopticku. Bol to vlastne n-ty pokus v utulku, pricom tato fenka bola prva, ktora tolerovala jeho dotieravu povahu s tym, ze nereagovala agresivne, ale razne. Prve tri mesiace sa konal zazrak, boli obi dvaja potichu, uplne si si sadli, vedeli sa spolu hrat, nahanat sa vonku a pod. Potom sa situacia ustalila, prestali sa tolko hrat a zacali po nasom odchode spolu zavyjat. Na stastie je to len maximalne 2 minuty, pricom je jednoznacne, ze mala fenka len napodobnuje vacsieho, nakolko ked je sama, tak nema ziaden problem prespat cely den. Je neskutocne pokojna, tolerantna, ale popri tom hrava ked treba. Asi tak dokazala upokojit vacsieho a zredukovat jeho nesamostatnost a popri tom sa aj moja pozornost rozdelila na dvoch psov, cize uz nie je jedinacik. Tie 2 minuty uz neriesim, resp. pokracujem s vychovou k samostatnosti ako pred tym, ale neocakavam u tohto psa, ze dosiahnem 100 %, podobne ako pri tahani na voditku. Podobne ako neexistuje dokonaly clovek, neexistuje ani dokonaly pes, aspon podla mna.

Dobrý den, jsem moc ráda, že taková stránka vůbec existuje a hlavně co děláte pro své pejsky i ostatní. Je možné, že tohle téma tu už bylo, prostudovala jsem dost, ale nenašla primou odpověď na naší situaci. Máme 3 a půl měsíční fenecku anglického kokršpaněla. Všechno je vicemene super, je hodná, klidná , spinká . Ale jakmile odjedeme z místnosti a necháme ji tam samotnou ,okamžitě utíká ke dveřím a steka a vyje ( úplně rve, žádné knucenicko ) klidně bez prestavky i 8 hodin . Chtěli jsme ji tam nechat, že přestane, ale nepřestala. Nechtěli jsme tam za ní chodit, ať si nemysli, že nás tím přivolá , ale nepomohlo to. Pak jsme zkusili zvýšit hlas, zarvat, už i bít novinama, ale nic jí nevadí . Vůbec nic. Stejně zase leti ke dveřím a knuci . Ještě máme měsíc na naučení, ale pak musíme do práce a nevíme jak ji máme pomoct, aby nebyla tak ve stresu. Dávali jsme ji už i propocené trika, hračky po celým pokoji a nic . Ničeho si nevšimne a stojí celou noc za dverma. Teď už když odjedeme z pokoje , tak je vzhůru a usne za chvíli , ale hned jakk se probudí, zase řve - toho jsme docílili za měsíc. Ale sama hrát si nevydrží. Jak ji mame naučit, aby byla doma sama a klidně si hrála, papala a věděla, že se jí vrátíme ?
S pozdravem
Slawikova Martina