Vážený pane Desenský,
Velmi si vážím Vaší práce a často navštěvuji Vaše stránky.
Ráda bych Vás požádala o radu.
Jsem majitelkou ročního labradorka Bennyho.Je to můj první pes, kterého mám od štěněte
a stejně jako já učím jeho, učím se i já.
Povely – sedni a lehni zvládáme, přivolání zatím tak na 50% takže jsme začali používat stopovačku.
V poslední době se se mnou ale o stopovačku nebo vodítko začal doslova rvát. Vezme ji do tlamy, tahá se se mnou o ni,
vyskakuje na mě a někdy i zavrčí. V tom okamžiku nezabírá domlouvání ani důraznější povely, prostě vůbec nic.
Bojujeme spolu, jsem samá modřina a velmi mě to trápí.Řekla bych, že se to stupňuje.
Mám velký problém mu vodítko už jen připnout. Dříve byl zvyklý chodit na volno, s vodítkem jen občas.
Asi jsem ho na vodítko začala učit příliš pozdě?
Poradíte mi prosím způsob, jak na něj?
Už s ním nechci bojovat.
Mnohokráte Vám děkuji a přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci.

Vodítka se pes nesmí dotknout, protože není jeho, ale psovoda. Dálkové ovládání od televize mu také hned seberete, ne? Vodítko je dálkovým ovladačem psa. Jestli ho kouše, dá se před stopovačku připnout kovové řetízkové vodítko, tomu se nic nestane a psi ho na zubech moc nemají rádi. Nebo se jeho výbava vylepší jednoduše o náhubek, případně o halti ohlávku, ale tu bych nechal na to, až se nebude prát s náhubkem.

Děkuji za radu. Tak jsem to zkusila, měl jste pravdu, řetízkové vodítko
mu opravdu nechutná.
Přesto si ten lumpík našel pro začátek alespoň ten malinký kousek nylonu, který na vodítku našel. Naneštěstí pro mě, měla jsem ho omotaný
kolem zápěstí! Taky jsem si zakusila, alespoň na chvíli, co znam být
spoutána řetězy.
Ale už si zvyká a je to lepší a lepší. Už povyskočí jen občas a modřin
je o něco méně.

Asi jde o něco jíného, co sem nepatří, ale chci se zeptat v souvislosti s tím citovaným.... co takhle tak zvaní jak já říkám , samovodící psi? Co se vedou na vodítku sami? Jaký na to máte názor?

Hermina se mnou taky jeden cas bojovala o voditko, jenze cim vic jsem se s ni o nej prala, tim vic ji to asi bavilo - poradna pretahovacka, hrave vrceni a uskoky.

Resila jsem to tak, ze jsem ignorovala voditko jako to o co se s ni budu prat a misto toho jsem ji zacala davat povely - striktnim hlasem, aby pochopila ze ja si nehraju. Kdyz neposlechla, vubec jsem se na ni nepodivala a nasadila pochodove tempo (s ignoraci toho co se na voditku deje) a po raznem zastaveni zopakovala nejaky povel. Teprve kdyz se prestala o voditko zajimat dostala zaslouzene "volno" a hrani si, ale ne okamzite, aby si nezvykla si ho takto vynucovat.

Ted uz se o voditko "jako"taha jen v navalu radosti ze jdem na prochazku, ale hned venku ho pusti a hledi si znacek a jinych lakadel :) Jen obcas chce byt dulezita a "vede si me" na prochazku. To je pak cela vztycena, voditko nese jak medali a obcas se po me ohledne, asi jestli se neflakam ;-)))

Jak to praktikujete,pokud chcete naučit chodit 2 psy na dvojvodítku?

Chodíme s každým zvlášť a to už zvládají velice dobře.. dělali jsme to tak, že pokud pes na táhne vodítku okamžitě se obracím a jdeme zpátky..pokud jde dobře..pochvala..odměna a jdeme tam kam jsme šli předtím a takhle pořád dokola..pes rychle pochopil,že když nebude táhnout půjdeme dopředu, kam ho to táhne.. taky často měníme směr,aby pochoopili, že já určuju kam se jde..

Teď ale chceme chodit na dvojvodítku a to už je trochu problém..jeden jde..jeden táhne..pak zase jeden chce jít do strany apod..

máme s tím někdo zkušenost?

OK.. prostě to sami už zvládali, tak jsem chtěl popojít o metu dál.. kdy tedy nastane správný čas?

Protože si myslím, že jim to spolu prostě jen tak nepůjde..tak jsem to chtěl po malých dávkách cvičit.

Oggy,

odporucam dve voditka, jedno v jednej ruke druhe v druhej ruke

Tak budes moct korigovat oboch psov samostatne. Najprv ich nauc netahat, potom sa vzajomne nepliest, potom pripadne chodit oboch po lavej strane, potom blizsie pri nohe, potom...

Hele když já jdu s dvouma psema na vodítku (můj bíglíka kámošky ridž), tak se strašně pletou do sebe, i když má každej svý vodítko....

tohle se mi taky stávalo, ale ted mi nedělá problémy jít se třema havákama na vodítkách. kamarádka se mě ptala jak to dělám,že se do sebe nazapletou, nejprve jsem myslela že mám tak vzorné psiska , že se holt nepřekřižují , ale když jsem se na naši chůzi soustředila, tak jsem zjistila, že už mám vyvinuté automatické pohyby, že už nějak podvědomě zacházím s těma vodítkama , blbě se mi to popisuje, je to něco podobného,jako když jdu třeba jen s jedním a neustále mu podle potřeby vodítko prodlužuju a zkracuju - aby se mu nepletlo pod nohy. jen doplním, že mám obyčejné vodítka ne ty samo navíjecí.

Tak to já navíjecí nemám ani náhodou. zkoušela sem ho jednou a dopadlototak, že se naviják přetrhl

Travy
Když chodím venčit s kamarádkou, tak psi taky vždycky už nějak podvědomě rozmotáváme, ale problém je když jdu venčit s někým kdo to ještě neumí.

A čo robiť ak pes sadne alebo sa zaprie a na vodítku nechce pokračovať prípadne sa začne vzpierať ako býček? je to šteňa.

A čo robíte ak pes odmieta pokračovať na vodítku, sadne si alebo začne cúvať a ťahať sa smerom vzad?

vyzvem ho aby pokracoval...

Tak to je vidět, že ještě neumí chodit na vodítku. Ale co třeba zkusit ten piškot, nebo něco dobrýho? a když dojdete, kam chceš, tak ho pořádně pochval.No schválně co se mu líbí víc? nudit se doma, nebo poznácat okolí

My jsme na vodítku začínali tak, že nejprve jsem já následovala jí, aby se vodítka nebála a pomalinku nenápadně jsem jí začala zvykat na tah a korigovat. Nejprve jemným tahem, postupně víc a víc. každá správná reakce byla následována odměnou. Snažila jsem se vyhnout vyhrocení situací směrem k vzpírání. raději jsem chtěla míň, ale tak,aby pes mohl být úspěšný a tudíž pochválen. Nevím, zda je to správný postup, ale nám to vyšlo a čubís chodí na vodítku v pohodě. A to máme pěkně temperamentní zvířátko

No my to s naší malým krokodílom robíme tiež tak - ak ho musím potiahnuť, jasné že s citom, tak ho pri tom veľmi chválim a on o chvíľu radostne vykročí - pár krokov. Hlavne v neznámom prostredí ide super a ak sme tam, kde to on pozná, tak tam vymýšla. Vtedy vezmem paličku alebo jeho aport na ťahanie on ho vezme do papule a tak ide až domov.

já myslela, že oba haváky vedeš sama, když se zamotávájí. tak to nevím, bud venčit jen s tím, kdo vymotávat umí , nebo pejsky pustit.
v tomhle opravdu neporadím

No tak to nemáš co řešit ne? Hlavně, že ho dostaneš domů. To mě se většinou nepovede,když je na volno. Když zjistí, že mířím domů, tak pustí míček a utíká pryč!

Jana Flídrová - nechápu jak si můžeš dovolit nechat psa běhat na volno, když nemáte zvládnuté přivolání. Nepřipadá mi to zodpovědné. Co když se pejsovi něco stane?

Tohle jsem řešila když jsem se někdy slitovala nad babiččinou fenou NO - jakmile jsme se přiblížily k domovu, odmítla přijít, ačkoliv jinak poslouchala obstojně (chodily jsme do polí, zvěř nehonila a nikdo jiný tam nebyl) - stačilo se otočit a jít zase "do pryč" a fenka nadšeně přiběhla - následovala pochvala, uvázání, pár kroků do pryč a obloukem domů... ale je to jen takové východisko z nouze, já fenu viděla jen párkrát do roka, takže jsem ji prostě nemohla nic naučit a takhle se mohla aspoň proběhnout... jinak byla klasický vesnický pes, věčně uvázaná nebo zavřená, přitom neuvěřitelně milá, ale bohužel plná nevybité energie...

Jen bych Vám chtěla doporučit skvělou věc! Líza taky strašně tahá na vodítku... Nejlepší na tom je, že když jde navolno a já řeknu k noze, tak jde u té nohy lépe, než s vodítkem... Nicméně jsem slaboch na to, abych s ní takhle šla třeba ve městě a tak jsem po dlouhém pátrání objevila SUPER věc. Jsou to takový kšíry a když pes zatáhne, tak mu to stáhne slabiny u předních nohou a on zpomalí:) Určitě je to lepší jak stahovací obojek a navíc to lépe funguje!!!!

bára ale i natohle už jsme slyšela že si pes po čase zvyknul

Ty kšíry fungujou na stejnym principu jako stahovák ... Myslím, že lepší než tyhle kšíry (a stahovák) je Halti ohlávka ...

My máme kšíry asi 4-5měsíců a nemůžu si je vynachválit, psovi nevadí, tah je minimální a je to i pro lidi co neumí s haltinou nebo spíš jejich pes to s ní umí líp.

Mám taky s Leopoldem problém, jak správně chodit na vodítku. Na cvičáku nám radí, ať s ním pořádně škubnu a on půjde potom vedle nohy jako beránek. No ono to funguje tak napůl. Když s ním škubne přítel (a kolikrát s ním nemusí ani škubat), tak Leopold jde krásně u nohy, že o něm ani neví. No a když jde se mnou, tak to můžu škubat kolikrát jak chci a žádný dlouhodobější účinek. Zkoušela jsem se i sním zastavovat, jak to tady kdosi psal. Ale připadala jsem si jako nějakej cvok, kterej neujde více než dva kroky. On mi jde u pěkně nohy pouze když se vracíme z lesa a je unavenej. Taky s čím mě dál zkouší je to, že když přecházíme (vlastně v poklusu) docela rušnou silnici, tak mi začne kousat vodítko. Já na něho řvu fůj, ale nemám čas se zastavovat nebo to nějak dál řešit u prostředka silnice. Až ji přejdem, tak si vodítka ani nevšimne.

zkus v poklusu přecházet i ty méně rušné silnice, vyčíhni si okamžik kdy si budeš moct uprostřed zastavit a psu vysvětlit že tohle ne. Na těch rušných ho pak měj nakrátko, aby kousat nemohl - když ho za to nemůžu potrestat, nedovolím mu to udělat.
k té chůzi u nohy - chce to vidět kde přesně děláš chybu, může to být cokoliv od špatného načasování až po to, že tě pes prostě neuznává... to se po netu zjistí blbě...

Může to být nedostatečnou autoritou, nedostatečnou razancí škubnutí, případně oboje. Takové škubnutí má být ostré a přiměřeně silné. Přiměřeně znamená, že neutrhneme psovi hlavu, ale určitě mu to bude natolik nepříjemné, že nebude mít chuť to zkoušet znova. Ostré znamená, že nepopotahuju pejska vzad celou vteřinu, ale škubnu s ním v desetině vteřiny tak, že pejsek zapomene na to, co dělal a začne si všímat psovoda.
Také bývá často chyba v tom, že psovod nechá občas pejska vodítko natahovat a jindy po něm chce, aby vodítko nenapnul. Je to nedůslednost! Je třeba NIKDY nenechat pejska vodítko natáhnout.


Není to z mé hlavy, ale z Artemisovy: mezi vodítko a obojek připni jako mezičlánek kovový řetízek. Ten mu určitě chutnat nebude.
Hodně štěstí.

[quote="Jitule"]Mám taky s Leopoldem problém, jak správně chodit na vodítku. Na cvičáku nám radí, ať s ním pořádně škubnu a on půjde potom vedle nohy jako beránek.

No já se štěnětem - 9 týdnů moc škubat nechci, protože bych mu nerada ublížila. A na vodítku tahá jako když mu u ocasu hoří. Potom se zastaví a sedí a nic nedělá. Potom si lehne do trávy a pase se. No je to bezva, takovéhle venčení. Teď, když je zima, tak začínám mít omrzliny, protože procházka večer se protáhne na hodinu a to jdeme jen kousek. Podle knihy o výchově štěňat jsem dělala to, že když tahá, tak jsem se zastavila. Ale potom se buď znovu rozběhl(a) a nebo jen seděla.

Zdraví Olga

V 9-ti týdnech bych s ním taky neškubala. Možná jen slabounce. Nemyslím si, že by tak malý pejsek se měl učit poslušnost natvrdo.

Dneska jsme byli zase na cvičáku a už chodíme na vodítku lépe. Dostala jsem radu, že mám chodit svižným tempem a Leo to pochopil. Stačilo jen malé škubnutí. Takže to chce asi trošku více času a cvičit a cvičit.

taky jsem vyzkoušela Halti /do doby než je Dag zničil-ukradl -rozkousal/, a to je jiný kafe při procházkách.zase je někdy koupím.

Pokud já vím o nějakém problému u mého psa, snažím se ho trénovat (tedy vyhledávat)... Koně mě naučili, že nejdůležitější je řeč těla, spravedlnost, důslednost a načasování. Pokud chybí cokoli z tohoto, dělám chybu. U koní jsem zjistila, že chyba je opravit ho dřív,než chybu udělá. Znám lidi, kteří preventivně volají ke mně a rovnou tahají za vodítko. Přebírají tím odpovědnost toho psa. Takže pokud nemají pak vodítko, ten pes nepříjde. Je totiž naučený, že přijít má tehdy, pokud páníček zavolá ke mně a zároveň zatáhne. Vždycky,když něco cvičím, řeknu si na začaátku jak to má vypada (jaký povel použiji) a až následně používám pomůcky či opravná opatření. Pes si časem spojí, že pokud příjde ke mně při použití 1.fáze (povel), nepřijde už ta 2., 3., 4.(škubnutí za vodítko...) A zde je pak důležitá i ta důslednost (udělat to vždy) a spravedlnost (pochválit či pokárat pokud je třeba). Lze to aplikovat na všechno. I na Víš problém. Trénovala bych to. Nechala bych lezet voditko kdekoli, aby se mu stalo naprosto beznym,ze voditko lezi a on prochazi. Jasne bych mu vysvetlila, ze to nesmi, a pouzila faze, 1.vysvetleni, 2.okriknuti 3.sahnu si pro nej 4. chytnu ho za krk a stupnuji, dokud pes nepochopi. (pak samozrejme nasleduje pochvala) Vyhoda je, pokud jste dusledna a spavedliva. Protoze pokud ano, nedojdete vetsinou dal nez do faze 2

No, ja to v podstate tak myslela, asi hur popsala. chtela jsem rict,ze dulezite je, aby se nejdriv vydal povel a pak az opravne pomucky. Vim,ze se to u psu neda aplikovat stejne, mam 11 let rotvika a proto jsem se snazila napsat, ze by se mel dodrzet sousled fazi (ja si teda udelala 4 . Protoze jsou lidi, kteri skonci u faze 1 i kdyz je treba dojit k posledni fazi a stejne tak naopak, lidi zacnou posledni fazi i kdyby stacila ta 1. Diky tomu, ze se kone stale chovaji vice jako korist a cloveka stale chapou jako predatora, musi se k nim pristupvat velice citlive a cloveka to pak ve spouste vecech nauci lepe vnimat, citit a chapat pohled toho zvirete. Vice si pak clovek uvedomi dulezitost reci tela (muzu rikat co chci, ale pokud rec tela bude jina, je mi to houby platne-tolikrat jsem videla jak se snazil majtel zacouvat kone a pritom mu telem rikal pojd za mnou . Jasne ze u psu je to v necem jine, ale podstata mi prijde myslim stejna... Samozrejme u kazdeho plemene a jedince je to jine (rotvik me naucil snazit se byt vzdy krok pred nim
P.S.Nemyslela jsem chytnout pod krkem, ale za krk ... lepe receno za kuzi na krku a na chvili podrzet

Jak byste postupovali u mého psa??? - jsou mu 2 roky, je to deprivant, ale už se celkem zlepšil. Mám ho přes 2 měsíce a za tu dobu jsem ho nenaučila chodit na vodítku bez tahání. Chodíme ven denně a pracujeme. Pan Desenský nám ukázal, jak docílit chůze na prověšeném vodítku, ale nedaří se. Vždy to vydrží jen kousek a znovu se opře do vodítka i do helti. Teď jsem helti vysadila, aby se úplně neotupěl. Naše vycházka vypadá tak, že na rušných místech, kde se ještě bojí ho nechám táhnout, jen se snažím aby jsme v klidu prošli. Na klidném místě ho při táhnutí scuknu (možná málo, váží 40kg), kousek jdem a znovu musím cuknout. Používám povel pomalu, když je vodítko volné chválím ho. Neudrží moc dlouho pozornost. Někde dělám chybu. Pamlsky jsem zkoušela, ale venku si nic nevezme, natož aby za pamlsek něco udělal. Do těch 2 let s ním nikdo nic nedělal, vpodstatě dodneška neumí ani pořádně sedni. Téměř vždy ho musím usadit tlakem na zadek a vytáhnutím za vodítko. Zůstaň - musím být od něho na krok daleko a hlídat, jinak se hned zvedne a jde pryč. A to opravdu denně děláme. Nechci být na něho tvrdá, takže vše pořád dokola vysvětlujem a opakujem.

Není to můj první pes, s předešlými jsem chodila dlouho na cvičiště a pěkne poslouchali. Dominantní taky není, takže v autoritě snad problém nebude. Mám ze stejných podmínek ještě jednoho psa a ten chlůzi na vodítku zvládá (až na některé rušivé situace, na kterých pracujeme), i ostatní povely.

Přijet bych určitě chtěla, domluvím se manželem a ozvu se kvůli termínu. Někdy mám pocit, že je hrozně tvrdohlavej a prostě se mu poslouchat nechce. Zajímevé, že přivolání má velice dobré.

Chtěla bych poprosit o radu na takovou banální záležitost, jako je naučení štěněte chůzi na vodítku. Vím, že o tom bylo napsáno hodně, většinou se to ale týká psů dospělých. Můžete mi prosím poradit, jak mám správně postupovat, aby se to štěník naučil? Asi mi řeknete, že toho po takovém prckovi (retrívr, 9 týdnů), co ho máme doma pár dní, chci moc, bohužel náš panelák je ze všech stran obklíčený silnicí, takže bychom to potřebovali zvládnout, zároveň ale nechci hned na začátku něco pokopat. Takže - jaký je správný postup, když si pejsek lehne, co dělat, když naopak táhne někam do křoví, kde zahlídnul vysoce zajímavý blivajz? Když má světlou chvilku a jde hezky, tak chválím, když si ho hodně pozdě v noci dovolím pustit, tak je také vzorný, jen to vodítko ho prostě neskutečně štve.

mam 2-rocnu krizenku a neviem si vysvetlit jedno jej chovanie .napr. vacsinou ked ideme niekde vonku a je pustena tak pekne ma sleduje a chodi za mnou .lenze dakedy z nicoho nic zastane a pozera sa na mna .ja idem dalej a myslim si ze ona pride .ked uz som daleko a vidim ze ona tam stale sedi a pozera sa mojim smerom , potom ju aj volam ale nepride stale tam sedi .robim to tak ze sa po nu vratim pridem blisie a zavolam ju vtedy uz ide .robi to najme ked ideme na cvicak po takom dlhom chodniku chodi po nom vela psov a vtedy ked v dialke vidi vacsieho psa tak zvikne zastat a nechce ist so mnou .neviem preco to robi mozno ma strach zo psov ale robi to obcas aj ked ziadneho psa nevidi .zastane a pozera na mna ako keby mi chcela nieco povedat ja ju volam a ona tam stale stoji a takym zvlastnym pohladom na mna pozera .neviem co moze znamenat . moze mi to niekto vysvetlit aa aj co mam robit aby prisla na moje zavolanie . ona normalmalne pocuva aj na privolanie , chodime na cvicak ale dakedy malokedy sa jej to stane .

Ahoj, potřebuju poradit, jak naucit starsiho psa (asi 8 let) chodit na voditku? Je to krizenec NO a neumi vubec nic, tu a tam prijde na zavolani, ujala jsem se ho pred par mesici. Dala jsem mu obojek s voditkem a nechala ho, ale on asi 4 hodiny lezel v koute schouleny a nehnul se, dokud jsem to nesundala. No a kdyz jsem za to voditko mirne zatahala, tak mel z toho velky strach. Dokonce ke mne asi na 14 dni evidentne ztratil duveru, vyhybal se mi, namisto loudeni o pohlazeni.. Kdyz jdu s mym druhym psem ven, on kouka za plotem a knuci a chtel by s nami, ale bez voditka ho brat nemuzu. Diky za radu a zdravim.

Ja by som sa chcela spytat, mam podobny problem...Moja fenka - krizenec pudlika s neviem cim....Tento tyzden mala rok, je velmi pritulna, mila, hrava, jednoducho bezproblemovy psik....Ak ju vencim v cudzom prostredi, poslucha na slovo....Nespusti ma z oci, pride na povel....Avsak, ak sa pohybujeme na sidlisku, kde byvame a kde to dokonale pozna, a zamierim smerom k brane, akoze ideme domov tak si sadne a je schopna na mieste sediet aj hodinu (mam to vyskusane)...Pozera tym smerom, kde som ja a ked sa za nou vyberiem, zacne sa nahanat a mam pocit, ze sa mi vysmieva....jednoducho sa jej este nechce ist domov a hotovo! Ked uz po urcitom case vidi, ze je zle tak pride a pochvalim ju, ale je mi to prd platne ked sa kolkokrat ponahlam a ona tam zacne poskakovat ako ovecka a mna ide roztrhnut od zlosti....

Mám krásnou labradorku, je jí rok a tři měsíce. Jenže se někdy stává, že s ní jdu přes silnici, ona chce jít doprava, ale my musíme doleva, tak ona si sedne doprostřed silnice a já s ní prostě nehnu. Vím, že by mě měla poslechnout, tak ja tahám za vodítko, lákám na sladkosti, vodítkem ju švihám, štípu ju do uší, nebo ju tam tak nechám a jdu....jenže ona se opravdu nehne a jelikož jsme na silnici, tak musím povolit a jít tím směrem kterým ona chce...Vím, že by se to němělo, ale prostě jinak to nejde...Prosím poraďte co s tím...