Přibližně před 2 týdny jsme byli pro rady u Rudy ohledně našeho agresivního labradora.
Když jsme vešli k Rudovi dovnitř měl tam 2 menší pejsky, náš pes hned jak zjistil, že tam je nějaký jiný pes hned začal vrčet a tak. Ruda ho ihned z očí do očí ujistil, že tohle se nedělá a náš miláček ihned zkrotnul.
Ruda nám ukázal jak na to.
Vyzkoušet jsme to mohli hned, jak jsme vylezli ze vrat, jak tam jsou ty vzdálenější kotce hned zase začal vrčet a tak. Hned jsem ho otočila k sobě a snažila se mu do očí vysvětlit, že tohle se nedělá. Pomohlo to a ihned přestal.
Takhle to fungovalo asi týden, když jsem potkali psa, tak se snažil na ně vrčet, ale ihned jsem zareagovala a vysvětlila, že tohle teda dělat nebude.
Poslechl ale pamatoval si to tak dalších pět psů. že tohle dělat nemá, pak zase zapoměl, tak jsem mu to zase vysvětlila.
Jenže to nějak přestáva fungovat, když potkáme psa, hned ho otočím hlavou k sobě a vysvětluju, že tohle dělat nebude, jenže jak ho pustím a ten pes na kterého se sápal je ještě v dohledu, tak začne hned zbovu. Zase ho otočím a takhle pořád dokola.
Jenže si z toho přestal něco dělat, prostě nezájem, že mu něco vysvětluju, on to během vteřiny udělá znovu.
Možná dělám něco špatně, nevím.
Možná že taky nemám ten správný výraz v očích, který by měl být.
Pak nám taky Ruda poradil když takhle začne vyvádět v autě, tak dupnout na brzdy aby si namlátil. Zkouším to skoro pořád. Ale zatím nic, žádný úspěch a ani trošku zlepšení. Přitom si tolikrát už namlátil o přední sedačky, kolikrát spadnul dolů ze sedačky a nic. Jedině co pomáhá je doslova skoro zařvat "Nech toho" to pomáhá.
Jinak jsme mu nasadili menší dietku, když nám Ruda řekl, že je tlustej, tak dáváme o trochu mín jídla a více pohybu.
Ale jinak zjištuju, že se chová agresivně hlavně na vodítku, když je volně na louce a přijde tam někdo se psem, tak k němu běží, očuchá ho a pak si hrajou a je to v pohodě. A někdy k němu ani nejde, zajimá ho více tenisák který mu házím.

Psovi sa len vyhrážate...a on zistil, ze za vyhrážkou, ktorej sa sprvu bal, nenasleduje vlastne nic. Chyba mi tam trochu to, ze nejde iba o to, aby psovi bolo vysvetlene nespravne spravanie, ale treba ho usmernit do spravneho. TEda co ma robit... povel k nohe, ak splni, usmev pochvala a ide sa. A nevyhrazajte sa ked neviete co potom dalej, lebo si tym zoberiete velmi ucinnu zbran.

este ako som to dorazne riesila ja. presne podla rudu, samozrejme sme sa dopracovali k bodu tri prizabit, ale este stale som si myslela ze chudatko moje 35 kilove vsak ju to bude boliet. az ked sa zase pobili v obyvacke a drzala som ju pod krkom tak som si spomenula ako ruda hovoril ze si vsetku tu zlost a agresiu mam vyventilovat na nej kedze bola taka blba a vsetko to sposobila. pozametala som s nou dlazky otrepala ju o steny a ked uz nedychala asi minutu a ja som bola kludna tak som ju vyplula a poslala na miesto. odvtedy sme ziadny incident nemali. priatel sa ma odvtedy boji a hovori ze by uz nikdy nechcel zazit stav ked sa nastvem. proste vsetko zalezi na sile argumentu. ked raz zisti ze to prizabit myslis vazne nikdy viac to v zaujme vlastneho zdravia skusat nebude

Eliska nehnevaj sa na mna,ale podla mna to hranici so zdravym rozumom.Pozametat so psom dlazku,otrepat ho o stenu a este aj pridusit?Tak ty si fakt ,,psickarka''

Eliska este jedna vec,ktoru si treba uvedomit:pes neprisiel k tebe a nepovedal ja tu teraz budem byvat a ty sa budes o mna starat,ale ty si bola ta,ktora si vybrala jeho.Takze si na to pomysli vzdy,ked budes chciet nieco riesit. Suhlasim s p.Desenskym,co sa tyka sily argumentou.

ta fenka k nam prisla v 4.5 rokoch byvali majitelia ju bili nedavali jej zrat a ak nieco dostala musela sa o to bit s ostatnymi psami. vsetko riesila absolutnym vrazdenim. bolo jej to jedno, bud zabijem ja alebo zabiju mna bolo jej heslo. absolutne sa s nou nedalo kommunikovat nikto ju nechcel a mala skoncit s gulkou od polovnika alebo obesena bohvie kde. proste sme robili co sa dalo a teraz je uz skoro absolutne v pohode. len obcas ma take strasne skraty ze to si este nevidela a jedina vec co na to zabera je sila argumentu. a hlavne ssi nemysli ze sa to robi casto. ten popisany moment bol jediny kedy sme obe sli na doraz. odvtedy vie ze ona nesmie ale ani ze nikto neublizi jej lebo ja to nedovolim a vzdy ked je neista postavi sa za mna a caka. myslim si ze nie som dokonala ale robili sme co sme mohli, takze sa ospravedlnujem ak som napisala nieco co sa dakoho mohlo dotknut

hm ... skor by ma zaujimalo, ako fenka zareagovala, ked sa Eliskou popisovany incident skoncil. Pise iba, ze ju poslala na miesto - predpokladam, ze fena posluchla. Ak potom neprejavovala strach, ale akceptovala trest, nemyslim si, ze by Eliska postupovala nespravne.
Ono - to sebaovladanie ... Samozrejme, pri vychove psa a pri spoluziti s nim je absolutne nevyhnutne... Ale tak u dietata ako aj u psa plati: jedna dobre mierena facka v spravnom okamziku, je viac ako hodiny dohovarania. Precitala som si ten uvod o labradorovi - tam jednoznacne ide o "dohovaranie" - a vysledok? U Elisky jednoznacne islo o "facku" - a zda sa, ze vysledok sa dostavil.
Rudo ma pozna - takze vie, ze surove spravanie sa k psovi nie je v mojom repertoári, a netolerujem ho ani u svojho okolia - to len na margo pripradnych vycitiek, co som to za bestiu...

dakujem, ze to niekto pochopil spravne... ani ja nie som za bitie zvierat, ale pokial vykonava akciu ktora ho priamo ohrozuje na zivote argumenty musia byt silne. s fenkou nemame narusene vztahy dokonca by som povedala ze vtedy pochopila ze ona uz nic riesit nemusi a omnoho viac vyhladava moju spolocnost. samozrejme nic podobne sa uz nikdy nezopakovalo a pevne dufam ze ani nezopakuje

Vies,toto mi neprislo ako vychovna facka,ale to je moj nazor.Avsak chcela by som podotknut,ze Eliska ma velke Plus,lebo zachranila psi zivot.

MonikaArko,
"vychovna facka" pre psa predsa nemoze byt to iste ako tzv. "vychovna facka" pre decko. Tam naozaj - zvycajne - staci jedna poriadna poza usi. U psa to pokojne moze byt aj to otrieskanie o stenu, o ktorom pise eliska. dolezite je, ze pes sa sprava slusne a nevyblbuje.
Podla mna reagovala eliska - sice v afekte - ale spravne

Před chvilkou jsme přijeli zvenku, když jsem sbírala věci z auta, tak okolo šel pes. Náš se samozřejmě začal chovat jako blázen, strašně začal vyvádět. Dala jsemna vaše rady napomenutí předem nepomohlo, vysvětlení taky ne, tak přišlo na hrubou sílu. Pár jich ode mě schytal a v tu ráno jako mávnutí proutkem byl vyměněnej. Okamžitě přestal vyvádět a bylo to v pohodě.
Jenže dalšího psa jako naschvál jsem nepotkali, abych zjistila, jestli si z toho něco pamatuje. Tak uvidíme, až půjdeme pak zase ven.
Teďka jak tu sedím a píšu, tak kě mě přišel a lísá se, takže se přišel omluvit.
Tak uvidíme další venčení.

Možno je chyba ani nie tak v tej "Jednej Výchovnej facke" ako v pochopení jazyka.

U nás je to bežné slovné spojenie: "Takú ti strelím (facku), že ti stena dá druhú.
Je to skôr vyjadrenie sily ako skutočné otrieskanie o stenu.

Aj keď neviem ako sa to odohralo u vás.

Pri trestoch je jedno nebezpečenstvo že ak sa sila stupňuje pomaly vznika rezistencia a pes si na to rýchlo zvyká ako na každodenný chlebíček.
Práve preto je treba pridať medzi trestanie práve žiadúcu činnosť a ukázať výhody, ktoré z toho psovi plynú.
Skrátka, aby sa mohol slobodne rozhodnúť, čo je pre neho lepšie.

Gabi,
absolutne suhlasim - pokial ide o tu "rezistenciu" na trest - keď trest tak rychly a ucinny - nešpekulovať zbytočne a urobiť to, čo je potrebné.
Mimochodom - môj Bello - a to sa stalo po druhý raz v jeho psom živote - neuveriteľne schytal práve túto nedeľu - česala som ho, jemu sa to nepáčilo, a keďže si nedovoli nerešpektovať ma, vyštartoval po inom psovi - klasické preskokové konanie: svoju paničku kúsnuť nemôžem, kúsnem psa!!!
Skončil na zemi a skoro uškrtený - nie preto, že napadol cudzieho psa, ale preto, že ma neposlúchol, keď som ho od neho odvolávala

... mimochodom - nikomu sa nič nestalo - ani Bellovi, ani tomu druhemu psovi...

Ahoj chtela bych se zeptat jak domluvit psovi ze nema byt agresivni na jine psy.Stalo se mi ze se mi vyvlekl zlosti z obojku a napadl druheho psa nastesti byli od sebe oddeleni.Nikdy mu zadny pes neublizil a on se tak chova sem tam vyjizdi i po autech a traktorech nevim co stim.

Nechci to zkřiknout, ale vypadá to že se náš miláček už konečně začal chovat normálně. Včera jsme potkali psa hned jak jsme vyšli, zkusil decentně zavrčet, ale když viděl můj pohled, tak se okamžitě stánhul a nechal toho.
Schválně jsem šla zatím psem asi 10 minut a JUsty (můj pes) si ho pak už ani nevšiml. Pak jsem potkali dalšího a nic! Byl zticha. Sice byl zježenej jako dikobraz, ale nevidal ani hlásku.
Asi si pamatuje, jak jsem ho minule málem přizabila.
Mám z toho takovou radost!!!!
Konečně normální procházka bez nervů, křiku atd.
Tak jsem zvědavá, jak budeme pokračovat.
A tahání na vodítku? To už je taky v pořádku, hlavně díky ohlávce HALTI, ale když jdeme bez ní, tak ještě občas zatahá, ale už to není na urvání rukou jako dřív.
Strašně moc Vám děkuji za Vaše rady!!!!!!!!!!!!

pokud jsem správně pochopila, když zavrčí, napomeneš ho a když ani potom nereaguje, dostane výchovnou lekci? Co si pod tím mám představit? co mu uděláš?

Nejprve čti, pak se ptej: http://www.psycholog-psu.com/poradna/vi ... 6302#46302

Mám cca 8mi měsíčního labradora. Už v cca 4 měsících se u něho začala ukazovat agerese, když si něco ukořistil a my jsme mu to chtěli vzít. V tu chvíli nastal problém a on na nás začal vrčet a nebo se i ohnal.
Jinak je mazlivý a hodný prostě paličák.
Když na nás zavrčel tak dostal přes čumák a pak přestal. Vzala jsem si danou věc a pak moc chválila a vše bylo v pořádku. Ale zase jenom určitou dobu. Potom jsem na něm vyděla, že on si zavrčí a už ví že ho plácnu a tak stáhnul ocas couval vrčel a štěkal a měl vyceněný zuby. Proto jsem můj přístup k němu změnila. Když někde něco čmajznul a nechtěl mě to dát (to je tak z 10ti případů jeden, kdy si prostě řekně tohle jí nedám i když jde o blbost třeba cívka s nitěma) tak jsem mu řekla jenom "pusť" on to pustí na zem kouká na to a zavrčí. Ale v momentě kdy nevrčí ho chválim už ho neplácnu, protože jak jsem psala, tak se bojí.
Teď mi poprvé udělal to, že já ho drbu na pupíku a on mě začal kousat do ruky, tak jsem mu chytla tlamku, on přestal a já ho pochválila. Pak začal znovu, tak jsem to zopkovala a potřetí už věděl, že ho za ní chytnu a tak na mě zavrčel..............už věděl, že je zle a tak začal zdrhat a já akorát na něho zařvala, že nesmí a byl opět klid.
Nevím co s ním, pořád se to prostě opakuje i když už v malé míře, ale opakuje. Když se mu prostě něco už nelíbí, tak třeba vycení zuby a kouše.............ono už to od 30kg telátka docela bolí.
Prosím o radu. Děkuji

Zuzko, jak moc tě při mazlení do té ruky kousal? Moje čubina, když se s ní mazlím, mi bere ruku do huby jako aport a žužlá, ne zrovna jemně, ale ne agresivně. Považuju to za projev náklonnosti z její strany a ožužlávat se nechám, v mazlení pokračujem. Nebylo to zrovna tohle? Protože jestli ano, nediv se jeho reakci, zmátla jsi ho.
Napiš k tomu vrčení trochu víc, prosím.
Podle toho, co jsi napsala celkově - nejdeš na něj zrovna nejlepším způsobem. Domluv si s Rudou konzultaci.

No on poslední dobou kouše, prostě chňape po rukou. Když byl malé štěňátko, tak jsme ho učili, že to nesmí a přestal, ale teď (asi jak se dostal do pubery) tak se mu všechno vrátilo včetně toho vrčení a kousání.
On to při tom mazlení nemyslel zle...............on mi připadá s tím, že si hraje. Ale když mu dám najevo a nedávám mu to najevo porvé, že tohle se nedělá..............tak přece na mě nezavrčí ne.
Tuhle jsem ho myla, a byl to boj, ale zvládli jsme ho (vyválej se v hnoji, jinak ho nekoupu). Museli jsme ho držet ve třech, protože by se mu to nelíbilo, což by nám dal najevo. Moje sestra se ho jednu chvíli bála, když jsme ho sušili, protože on vycenil zuby a už nám ne jako při hře lapal po rukách, ale docela agresivně, jako, že tohle se mu nelíbí. Ne zase, že by nás pokousal a vrhnul se na nás, to zase ne.
Ale při tom hraní mě to jeho kousání už fakt vadí a nevim jak ho to mám odnaučit.
S tím vrčením už taky nevím. Někdy mu můžu vzít jednu věc 100x a on mi ji dá bez problému, ale po 101 zavrčí. Poprvé na nás zavrčel, když jsme mu vzali úlovek vepřovou kost. Pak jsme ho to odnaučovali na prasečí ouško. Byli jsme taky za jedním cvičitelem Alanem a od té doby nevrčel. Ale teď jak píšu, tak se to vrátilo. Ne sice v takové míře, jako před tím. Teď to buď pustí a zavrčí a někdy se ožene a nebo to když je to malé, tak ho zhltne a spolkne a tak už mu člověk nemá za co nadávat.

Začínám si myslet, že dominance a agresivita je něco jako chlupy na všem a ve všem... chjo

Ono jde o ten způsob, kterým jste to učili. Už jen podle toho, že říkáš, že jste "ho to učili na vepřové ouško" mi to zní divně. Předpokládám, že jste mu to "cvičně" brali a tak.... .
Neřeš to po netu a zavolej Rudovi a domluv si konzultaci.
Podle tvého popisu mám dojem, že vy se ho bojíte a nevěříte mu, on nemá ani jeden důvod, by věřil zase vám a dává vám to po psím najevo. Vy ho za to trestáte - ještě navíc plácáním, které považuju za přímou výzvu pro psa, aby po té ruce chňapnul - a jste v kruhu všichni.

Rozhodně zavolej Rudovi! A jak říká Essi, vy se psa bojíte a on se bojí vás. Nemáte přátelský vztah. Na co ještě čekáš? Pochybuju, že si sama poradíš.. a po netu něco řešit, když můžeš zvednout telefon...

Nečekám na nic, asi jsem potřebovala tohle slyšet.
Je pravda, že jsem se úplně v začátku Dennyho bála, když jsem viděla, jak na mě cení zuby, vrčí ještě víc a štěká u toho. To jsem se bála fakt, že mě pokouše. Ale teď se ho už nebojím a jdu do toho i přesto, že mě pokouše, protože zase vím, že kousne tím stylem, že nestiskne. Sice to bolí, ale krev mi nikdy netekla.

Ještě k tomu vrčení. Je mi Dennyho líto, protože on zavrčí a už se předem bojí co bude. Podotýkám, že já ho nemlátim. Houknu na něj a jak přestane, tak chválim, chválim.............ale prostě k ničemu to nevede.
Denny je prostě zmatený, to vidim..............ale nevim co s nim.

Zuzko,
docela hodně, fakt hodně, ho rozhazujete. Ne každé vrčení je agrese - je to většinou známka nejistoty, něco jako nerozumím ti, nechápu, co chceš, přestaň na mě tlačit, dej mi pokoj. A podle tvého popisu to vypadá, že on vrčí právě z tohoto důvodu. A když na něj ještě houkneš nebo ho jinou formou potrestáš, hodíš ho do toho ještě hlouběji, do té nejistoty. A směřujete pomalu k tomu, čemu se říká strachová agrese - pes má pocit, že se musí bránit. Tak hryzne, vy ho potrestáte....., rozumíš tomu?
Nedá se tohle přesně říct po netu, ale tvůj popis tomu nasvědčuje. Fakt neváhej a zavolej Rudovi co nejdřív.

Hezký den, máme doma 16 měsíční fenku labradora. Od malinka byla v přítomnosti psů a od minulého měsíce, kdy začala po druhé hárat pozuruji, že když potkáme jiného psa či fenu, tak se okamžitě naježí a je ve střehu. Minulý týden k nám přiběhlo štěně maďarského ohaře (fena cca 4 měsíce) se kterým už se zná a i spolu kolikrát dováděly. No a zničeho nic se naježila a vystartovala. Mysleli jsme. že je nevrlá, protože se hárá, ale už má po hárání a to ježení jí zůstává. Jakmile potkáme psa, tak má na hřbetu naježený pruh od krku až k ocasu. Zatím tedy nikomu nic neudělala, protože jsem jí držela, ale nevím jak jí toho zbavit. Prosím poraďtě co s tím. Děkuji

A značí ten její postoj agresivitu? Já to totiž nechápu, protože od malinka byla ve společnosti psů a až teď začala dělat toto.

A co s tím může udělat?? Já dělám to, že když se potkáme se psem, tak jí držím nakrátko u nohy, řeknu jí ať sedne a počkáme, jestli pes přijde k nám nebo jde pryč. Pokud jde k nám, tak dávám pozor, co se bude dít, nechám je očuchat a když Mia vystartuje, tak jí stáhnu a řeknu že nesmí.

Kamarádky fenka přesně to samé začala po hárání také dělat. Bohužel to přetrvává a kamarádka s tím nic dělat nehodlá...K p. Desenskému ji asi nedostanu..

Dobrý večer, mám 2 letou fenku labradora. Máme problém s agresí vůči ostatním psům, zejména vzrůstově větším nebo stejně velkým, malí jí nevadí pokud si nezačnou sami. Nevím zda je tento problém způsobený tím, že se bojí a preventivně utočí sama? Přitom od malička vyrůstá se dvěma fenkama křížence NO, fenkou BSP a psem NO a s těmito nemá žádný problém, před psem se hodně podřizuje. Chtěla bych přesně přiblížit její povahu, protože nám zatím nikdo nedokázal poradit. Od jejího roku chodíme na cvičák kde se setkáva s různými psy, ale snese se s málo kterým, vyjíždí už z dálky, snaží se vyškubnout s obojku a na moje škubaní absolutně nereaguje, maximalně si na povel sedne ale štěká dál a když jí seřvu tak štěká i na mě (připadá mi to jako takové odmlouvání, protože to dělá i v jiných případech, nikdy ale nevyjede). Přitom když už cvičíme tak je v klidu a ostatní ji moc nezajímají, i když vedle cizího psa leží 2 metry sama. Kdykoliv po sobě nějací jiní psi vyjedou tak se chce hned přidat.
Další problém je že na procházkách vyjíždí do psu za plotem, někdy pomůže škubnutí, někdy když si ho očichá, ale někteří psi ji vytáčejí takovým způsobem že úplně šílí i když ten pes za tím plotem není a ona ví že tam bývá...
Když je agresivní, škubnu s ní a okřiknu jí, když je klidná nebo se uklidní tak hodně chválím ale nemá to vždy efekt. Zajímalo by mě co dělám špatně a kde je zřejmě problém, co dělat abych nemusela mít strach z každého psa který se k nám přiblíží? Předem děkuji za odpověď.

tady máš hlavní chyby:

respekt a důvěru takhle fakt nezískáš, doporučuji začít od začátku, prostě jako by sis právě pořídila nového psa. Uč, vysvětluj, buď důsledná, srozumitelná, v klidu trvej na svém. Vynech nesmyslné tresty - pes povel buď splní, nebo ho stejně splní, v každém případě je pochválen. Říkej psu co má dělat, postupuj po rozumných krůčcích, nechtěj hned ignoranci psů, ze začátku se spokoj s tím že splní třeba lehni a necháš druhého psa projít. Nedovol aby ji kdokoliv napadl.

a čti poradnu...

Jak mám tedy upoutat její pozornost když mě nevnímá, jedine co udělá je to že si na dvě vteřiny sedne ale ani se na mě neotočí... Hlavně bych chtěla pochopit proč téměř vždy vyjíždí, nevnímá a neposlouchá a přitom když už sme na cvičáku a cvičíme tak jí nevadí odložení mezi psy, ani slalomy co děláme mezi ostatními. Ani při zkouškách kdy do skupinky přijde jiný pes ani nehla brvou...To škubnutí když vyjede na psa nás právě na tom cvičáku učili, že tím si pes uvědomí a začne na chvíli vnímat, jinak samozřejmě i když je třeba jen pár vteřin v klidu tak chválím, mazlím, i předem třeba když se pes přibližuje a ona je zrovna v klidu. Taky se snažím odpoutat její pozornost na mlsky ale tohle taky většinou nezabere i když je pažravá...Takže když vyjede tak jí nemám okřiknout ani škubnout ale co tedy mám dělat když jí v tu chvíli nezajímám ani já, ani mlsky ? A samozřejmě že nechci aby byla okamžitě kamarádka s každým pejsem, jen bych ráda nějaký pokrok aby tolik nevyšilovala a nedělala vyloženě přemety jen aby se vyškubla. Děkuju zkusím opravdu cokoliv.

Taky jsme uvažovala o té halti ohlávce na těch procházkách když vyjíždí na psy za plotem, že bych jí takhle mírnější cestou mohla na sebe upoutat, myslíte že to pomůže, když dělá salta a přemety s úmyslem vyvléci se?

Co děláš špatně? Podle mého názoru tohle:



Ona je agresivní, ty přidáváš svoji agresi formou křiku a škubání k její agresi = přiléváš oleje do ohně. Navíc takovýmito metodami můžeš leda tak dosáhnout toho, že ona se bude bát trestu a neprojeví se, ale důvod k agresi je tam stále.
Najdi si tady na poradně způsob, jak seznámit psa způsobem zadek - hlava (to znamená, že jeden pes očuchává zadech druhého psa, pak se psi otočí), ne hlava - hlava (to je zuby - zuby). Pejska bys měla dostat do pohody, netrestat, neřvat, v klidu a pohodě jí přidržet, pohladit a nechat jí očuchat jiným psem, pak je otočit a nechat jí zase jiného psa očuchat. Druhého psa pohladit, vlídně na něj promluvit, vlídně promluvit na ní, prostě nastolit pohodovou atmosféru. Naučit sebe i čubinu nikdy nenapínat vodítko. Nezkoušet získávat její pozornost škubáním nebo pamlskem. Nejlepší by byla praktická ukázka. Objednej se na Vlčáry nebo se domluv s Rudou, jestli s čubinou můžeš přijet na fríčko.

Ano o fríčku jsem uvažovala, to co teď bude bohužel nemůžu ale možná to další ano. Zkusím na ní jít jinak a uvidíme.

myslím že by jsi měla k tomu co ti radí Essi zapracovat na důvěře a respektu - viz. Petra. Připadá mi to jako agrese ze strachu "bojím se tě a proto tě kousnu dřív, než to uděláš ty mě" a ty salta a přemety jsou už malinko hysteráček (přestává dýchat a jde do paniky). Podle toho co píšeš tak to dělá v "nedomácím prostředí". Cvičák zná a ví že tam jí nic nehrozí, že tam je chráněná, doma je doma a je ve svém, ale venku ztrácí půdu pod nohama a je sama za sebe. Musíš ji přesvědčit že všechno řešíš ty a ona si má jen užívat. Co ti píše Essi je výborný způsob, ale myslím že to chce vidět a slyšet přesně instrukce co a jak a kdy. Udělej si čas a přijeď na free sobotu, klidně i přes víkend po domluvě s Rudou, dokud je teplo a dá se stanovat. Bude to ideální způsob jak jí ukázat, že to co dělá nemá smysl a tebe naučit jak to zvládat. Jsem přesvědčený, že cvičákovské metody ti v tomto případě fungovat nebudou.

Ty salta mi přijde že dělá aby se vyvlékla z obojku, což se ji na normálním koženém povedlo za pár vteřin, na polostahováku už ne. Na cvičáku taky takhle blázní když přijdeme dokud se necvičí (před námi je ještě kurz) je klidnější až přímo u výcviku. A to škubaní co nás tam učili jsem právě poznala že na ní nefunguje proto jsem se rozhodla se obrátit na tyto stránky. Určitě bych chtěla přijet protože je nejlepší to vidět jak se k ní mám chovat, co dělat, ale jak už jsem psala nejbližší fríčko nemůžu takže budu koukat kdy bude další termín.

Tak až pojedeš na freečko, vem s sebou i ten kožený obojek, ne jen polostahovák a tam uvidíš, jak se správně utahuje a kde.

Jinak proč je v klidu př cvičení a na zkouškách? Protože ví přesně, co má dělat a hlavně to víš i ty. Tudíž se cítí v bezpečí. Zatím, než se odstanete na Vlčáry, klidně kup tu halti, pokud ti to přjde lepší a pokaždé, když budete míjet psa, dej čubině "sedni" tak, aby seděla čelem k tobě, zády ke psu. Budeš jí muset pomoc zezačátku rukama (to je o tom respektu i důvěře) a nedovolit jí (takéž rukama) aby se za ním ohlížela. Povel neopakuj, pokud to budeš dělat, budeš se chovat jako ona, uřvaná, nejistá...., povel ani nekřič, ale naopak, začni na ní skoro šeptat, tím se naučí vnímat tě. A vždy jí pomoz rukama povel splnit po uplynutí reflexního oblouku (povel -> cca vteřina pauza -> pes povel splní nebo "je splněn" s pomocí), pochvala, ale né žádná jásavá, jen vlažná, klidně jen pohlazeí, úsměv. Stejně tak když okolo vás projde pes a čubina je v klidu - žádná velká pochvala, naco? Jen hláška typu: "No vidíš, přežilas? Přežila, tak příště nevyšiluj. Jdeme" a hlavně s úsměvěm

chtěla jsem napsat že když pes neví co dělat a ty zrovna taky ne, je ideální použít lehni, pomoct do tohoto povelu a trvat na něm - Eva mě se svým sedni předběhla

Já sem vlastně to sedni používala, ale nebyla jsem trpělivá, když si sedla a za 2 vteřiny vystřelila znova. Teď to budu zkoušet jinak, navíc sem vždy nervozní a ona to ze mě určitě vycítí, takže musím hodně zapracovat na sobě.

Lehni má výhodu že se z něj hůř vstává, ze sedu pes vystřelí mnohem rychleji.

Tohle používám u odložení, ale u tohohle ne. Z několika důvodů: 1. pes, co se bojí je ještě víc nejistej (stačí mu už jenom "sedni") a když není důvěra ani respekt... 2. při takovémhle startování trvám na "očním kontaktu" (ne přímo do očí, ale prostě nebude vejrat za objektem svého strachu/ agrese) a to je pro psa pohodlnější (a i pro mně při trvání si na tom) v sedě 3. většina psů má spolehlivější "sedni" než "lehni" a i se líp udržuje rukama v téhle pozici. Lehni dávám většinou jen v případě, že agresora - machra, chci hodně ponížit před druhým psem,a když hodně ponížit a smlsnout si na něm, dám "mrtvý". Ale to už je úplně někde jnde, než je tenhle případ a je to jen při machrování a ne př strachové agresi.