Už jsem o návštěvě u vás uvažovala. Příští týden nás ovšem čeká operace toho prasklého vazu a pak hned termín porodu. Neexistují nějaké alespoň zásadní pravidla, jak to v tom psovi neprohlubovat (alespoň prozatím než-li by jsme vás mohli navštívit)

Je mi to jasné. Ale stejně nemohl by jste mi alespoň poradit, zda je či není dobré psa stáhnout, okřiknout nebo to ignorovat.
Je mi jasné, že každý pes je individuální, tak jako člověk a ucelený vzorec pomoci neexistuje.

Dobrý den,od té doby co jsem u vás s Belou byla,tak se zlepšila,a na výstavě na sebe nechala bez problému sahnout,děkuju vám. Někdy zase přijedem.

Zajímalo by mne, proč moje čubinka (ND, 9 měsíců) na některé lidi štěká a to jen někdy. Konkrétně teď se mi stalo, že byla v úterý na operaci kloubu a tak jsem jí měla další dny v práci s sebou, abych na ní mohla dávat pozor. Naštěstí mám chápavé vedení :) . No, měla jsem jí v práci už poněkolikáté a tak se s většinou lidí už setkala. Nikdy na nikoho z nich neštěkala, ani nevrčela. Ale dneska přišel do kanceláře kluk, se kterým si včera hrála (v jeho kanceláři) a na něj začala najednou štěkat. Dost drsně. Několikrát jsem jí musela říci přestaň a dost. Za cca půl hodiny přišel můj šéf, kterého viděla už taky poněkolikáté, vždy to probíhalo v pohodě, ale teď na něj taky začala štěkat. Já jsem jí to zakázala příkazem "dost", přestala, ale vrčela si pod fousky a schovávala se za mně. Zajímalo by mne jednak proč to dělala, když je znala a pak taky jestli je dobře, že jí to zakazuji. Mám se na ní proto zlobit, nebo jí jakoby bránit. Mám pocit, že to dělala ze strachu. Jsem z toho zmatená. Vím, že dogy jsou takové, že cizí lidi nemusí, ale když už s nimi byla v kontaktu, tak snad cizí nejsou ne?

Nebudu Ti dávat komplexní odpověd od toho tady nejsem. Vím jen z osobní zkušenosti, že se mnohdy jedná o detaily.
Např. můj pes je občas trochu mimo z lidí v kapuci a jde jen o to mu ukázat že to pro něj není hrozba a je to v pohodě.
Kdysi před časem mi vyštěkal opilce a přistoupil jsem k tomu opilci a poplácal ho po ramenou a pokecal s ním. Benda na to reagoval tak že si ho očuchal a šel si po svém. A takhle to funguje u nás s více věcma.
Obecně u nás platí jedno čím dřív se mu to vysvětlí tím snadnější to je.

Jedným z tých detailov môže byť a často býva aj to, že sa s tebou v práci udomácnila a snaží sa tak trochu šteniatkovsky strážiť váš "klídeček", nejaký priestor, kde za zdržuje len "vaša svorka" a oznamuje im, že "tu teraz bývame my" a sama bude pravdepodobne zvedavá, čo na to oni. V tom prípade jej treba vysvetliť, že ty máš pod dohľadom, kto sa kde pohybuje a že ona to tam neriadi. Môže tam byť tých dôvodov viac, treba ju len v kľude usmerniť. Dôležitá je aj reakcia tých vyštekávaných, ak budú ochotní s tebou spolupracovať, tak máš šťastie na kolegov.

Kolegové jsou v pohodě, naštěstí jsou to také pejskaři, takže reagují dobře. Mně spíš zajímá jestli jí mám v tu chvíli okřiknout, nebo vysvětlovat, že je to kamarád a nebo reagovat prostě ještě nějak jinak. Zkoušela jsem to tak i tak. Ale nevím co je lepší.

Keď šteká ona, ty nemusíš. Teda okrikovať nie. Vysvetľovať tak, že teda poďme pozrieť toho kolegu, že je v pohode a že nijak nenarúša vaše pohodlie a že bude teda bežné, že tam kolegovci chodia. Zároveň by som pracovala na ovládateľnosti v rámci možností ešte šteniatka. Vodidlo pomôže.

díky moc, asi to tak bude nejlepší. Díky za radu :)

Tohle se mi moc dobře osvědčilo, musím říct, že to čubině udělalo celkem čáru přes rozpočet, vůbec nechápala. Místo okřiknutí jsem po ní začala chtít nějaký úkol....překvapeně se podívala, štěkat přestala, splnila a všechno bylo fajn.

Dobrý den mám podobný problém i se svým pejskem. Je to kříženec hladkosrstého jezevčíka s krátkosrtstým. Je hrozně šikovný všechno se naučí, ale už od té doby co jsem si ho jako štěnátko přivezla se hrozně bál cizích lidí. Vždycky začne štěkat a vypadá to jako by toho člověka chtěl kousnout, ale utíká před ním. Moc děkuji za odpověď

tohle mi dělala půlroční čuba z útulku, šel z ní fakt strach.... ale začala jsem se smát (fakt byla legrační) a na člověka kterého se bála jsem šáhla (objala, podala ruku) a řekla tomu člověku, ať na ní okamžitě šáhne a začne jí hladit i když bude uhybat (100% jsem věděla že nekousne!) a směje se jí - ted už štěká na málokoho

Pročítala jsem si příspěvky na téma strach "z mužů". případne lidí, včetně úvodní Ruduv článek na toto téma.
Několikrát jsem zde psala, že má, nyní už dospívající štěně křížene ir.setra s howavartem. Nyní mu bude 8 mešíců. Předtím jsem měla 10 let němec.ovčáka s nímž jsem problem strachu nikdy nemusela řešit. Tenhle kříženec je zvláštní a já mám dojem, že občas bojuju s dvěma povahama, s povahou a charakterem setra a na druhé strane howavarta.
Ale ke strachu: pejska jsem musela hodne a trpělive socializovat, aby se nebál takřka všeho: jako malinky-tmy v lese, dopravních prostředku, aut, zvuků, bouchání, strojů, jízdy autem (ted nastupuje sám, i kdyz auto stojí a jsou jen otevřene dveře:-), atd. Stejný přístup měl pochopitelně k lidem.
Se ženskýma vychází bez problemu, az na 1 nebo dvě vyjímky, které potkávame pravidelne. Problem jsou chlapi. Zatím jsem přesně nepochopila, jaký filtr u nich pouzíva. Potkáme cizí na ulici a jde k nim bez zaváhání, pak je dalsí skupina, které zná, nebot jsou to např. mí přátele nebo kolegove z práce a nepřijde k nim, ani na žrádlo. Dokonce jsou 2-3 lidi, u nichž mám pocit, ze k nim nepřijde nikdy. Zkoušela jsem ho vzít na vodítko a vzít normálne, aby k nim přišel, nechal se pohladit,
aniž by vrčel nebo cokoliv jiného, ale je na nem videt - že strach má. Jídlo si však nevezme stejně. Takový extrem pro nej predstavují cca 3-4 jedinci, kteří mu nikdy nic neudelali.
Pokud je na volno a já s těmi lidmi nekam jdu, začne na ne dorážet. Ale to mi spíše připomíná hru.
Co u nich cítí? větší dominanci než u jiných? nebo je to opravdu jen strach? Omlouvám se za délku textu, snažila jsem se to nějak srozumitelne popsat.

No já bych psa asi do kontaktu s lidmi nenutila. Nenutila bych ho nechat se hladit od někoho, komu nedůvěřuje. Ale zároveň by před tím člověkem nesměl panicky zdrhat, nebo na něj dorážet, nebo si ho jakkoli testovat. Sama bych čógla předhodila Rudovi, aby mu s tim strachem pomohl. Když jsem Mařku zbavovala strachu z lidí, teda nám to trvalo opravdu dost dlouho, vodila jsem jí mezi cizí lidi pořád a pořád, ale jakoby nic. Nikdo na ní nesahal, všichni se chovali úplně normálně pozornost na psa nesoustředili. Když si na přítomnost cizích lidí zvykla, pokračovaly sme dalším stupněm. A vždy stupeň po stupni, nic sme nepřeskakovaly. Dnes si sama dojde vyloudit dobrotu k cizímu člověku (na žrádlo s ní jde úplně všechno), nechá se od cizích pohladit, ale pokud si není jistá, uskočí. A já jí ke kontaktu nenutim. Když nechce, nemusí. Ovšem řekly sme si, že jediná správná odmítavá reakce je, že odejde stranou. Žádný ohánění, nebo kousání, nebo vrčení, nebo tak. Hlavně nesmí z těch lidí cítit, že oni sami jsou si z ní nejistí, že se jí třeba snad bojí, že k ní přistupují s nejistotou, co ten pes udělá. Asi bych psa nechala v klidu, ať si svým vlastním tempem zvykne na lidi a přijde se pohladit, až se na to bude cítit.

Ano, to se snažím taky, na vodítku jsem ho k tem dvěma privedla jednou a uz jsem to neopakovala. Proste ten jeho odstup od nich byl tak zásadní, ze jsem ho nechtela dál nutit.


Tohle zkouším např. u jednoho z nich dlouho, chodil s námi na procházky, venčit a pod., ani si ho treba nevsímá, pak si sedneme, povídáme si a muj pes se proste nikdy k nám nepřiblízí a drzí si odstup. Ani pres to zrádlo.

věro Black má takhle- teda teď už ne ale měl respekt až strach z mého strejdy nevím rpoč prostě z něj asi něco cejtil. od doby co malá trošku povyrostla a strejdu miluje- což Black vidí tak k němu chdoí naprosto v pohodě i sám pro podrbání oblízneho a tak. prostě vidí že ten člověk není zase asi až tak hroznej co to zkusit takovýmhle zpusobem? sehnat psa kterého tvuj pes zná a kterej je v pohodě a s lidma kontaktní žeby viděl že se nic neděje třeba i trošku přes žárlivost?

A přivolání? Přes poslušnost? Když přivoláš, tak prostě přijít musí...a že je tam holt eště někdo další....

Ano, tohle muzu zkusit. Dobrý nápad. Díky za tip.

Přijde, to jo, ale tak aby se tomu cloveku vyhnul:-) oklikou, s odstupem, nedej bůh, aby ten clovek po něm vztáhnul ruku:-(

No jo, ale přijde, to si myslim je důležitý.

ať na něj ti lidi nesahají, ať ho nekrmí, chtěj po něm ať se je naučí ignorovat. Takhle jej jenom upozorňuješ na to že jsou "divní" - normální lidi přece nelákají pejska na piškoty, tak se nediv že jim nevěří

Věro,
myslím si, že to máš založeno všechno buď na síle - povel, vodítko nebo na oblbování - žrádlo, piškoty. Navíc, když už na to jdeš tím vodítkem a pejsek se zatváří, svou si neprosadíš a uhneš mu, jak jsi psala. Když lidi psa lákají na žrádlo, většinou do toho tónu dávají dost podlézavosti a falše, takové to ... nechceš perníček?... To pes musí chápat jako divné, nepřirozené a tak nedůvěryhodné jednání a pokud není fakt totálně nenažraný, na pamlsky se vykašle.
Snažila bych se získat si psovu důvěru a jít se s těma lidma normálně pobavit, v klídku si s nimi povídat. Pak přistrčit pejska tak, aby na něj dosáhli a dát svoji ruku přibližně tam, kam jí dají oni. Tvoje ruka by ho "jistí", že se nic nestane jistí i je, že on se neotočí, jejich ruka ho hladí. Zjistí, že jde opravdu o nic a postupně to přestane řešit.
A základ toho je, aby věděla, jestli to chceš skutečně řešit ty sama.

Pres jídlo jsme to zkouseli jen jednou, dvakrát, spíse, aby si overila, co v tom je. Proste pes nepujde k tomu cloveku ani za nic. Jinak já osobne dávam psovi pamslky minimálne, myslím, ze on to pro to, aby me poslouchal prílis nepotrebuju.
Vodítko skoro nepouzívam, jen tam kde je treba. Pejska ovládám spíse komunikací mezi nami, ocima, pohledem, zapískáním
a dotekem.
Je na me dost závisly, má me hodne rád a proste dost vecí delá z radosti. Spíse nerozumím, proc si vytipoval tyhle 3-4 jedince...Pokud bys videla, jak se chová v te situaci, budes mít take pocit, ze k nemu neprijde nikdy.
Proto jsem se zde o tom zmínila, zda s tím má nekdo zkusenosti, ze by vás pes mel takhle malý okruh 2-3 lidí, k nemz by zachával podobný odstup.

Dekuji Rudo za zprávu. Ráda bych to vyresila, je to zatím asi první vec s níz si u nej nevím rady a nevím proc to delá. Na jednu stranu se k tomuto cloveku nikdy nepriblízí, na druhou si je schopen lehnout k nemu pod stul, kde má nohy, ale zase bez prímeho kontaktu. Lze tento problem vyresit bez onoho cloveka, pokud psa vezmu napr. na freecko? Nebo jinak? Díky moc.

Dobrý den. Pořídila jsem si pejska - německého ovčáka z útulku. Tento pejsek Teddy se bojí lidí a nečekaných pohybů. Na mě a mého přítele si zvykal 4 dny než nám začal důvěřovat. Ale ostatních lidí, které nezná, hlavně mužů se bojí. Je mu rok a dá se říci, že v útulku vyrostl. Potřebovala bych poradit, jestli mu jde od strachu pomoci a proč se bojí.
Děkuji Janča

Dobrý den,
děkuji za čas který jste v pátek spolu s ostatními věnoval naší Chitě, která se ještě pořád, ale už podstatně méně bojí chlapů. Od té doby se nám podařilo sehnat pár chlapů co nám ji otlapkávali, tak snad budeme úspěšně pokračovat.
Přemýšlela jsem nad tim osázením Vašeho pozemku a napadlo mě bambus, který se dá (pokud do té doby vydrží) na jaře ořezat a použít třeba na výrobu zastínění), pak mám nějaký javor nějaké pokryvné jalovce, modříny, nějaké ty keře jako ptačí zob šeřík a z listnáčů dub, buk, lísku a jasan. Dejte mi prosím vědět jestli máte nějakou představu nebo necháte výběr na mě.
Protože se Chita začala hárat a i na výsadbu by bylo vhodnější září, dejte mi vědět jak by Vám to vyhovovalo, popřípadě jestli by bylo možné přijet až tam budete mít víc lidí, aby měl Chitu kdo ošahávat.
Díky moc Dvořákovi

Dobrý den. Potřebovala bych poradit s mým 9-ti měsíčním křížencem. Mám ho od 5-ti měsíců a nikdy neměl špatné zkušenosti s lidmi. Do 3 měsíců žil ve stáji, kde se motali každý den cizí turisté se svými psy, takže jsem myslela, že s lidmi a psy, nebude mít žádný problém, jenže potom bydlel 2 měsíce na samotě u kamarádky, než jsem ho dostala já a tam se asi všechno zlomilo... Mám teď problém, že kdykoli Deny uslyšlí otevření dveří od bytu, uteče do pelechu nebo pod stůl a vrčí. V tu chvíli vnímá jen velmi pomalu a neochotně na jméno, natož tak na povely, nebo hračky, či pamlsky. Když na něj zavolám, tak přijde, přimáčkne se k zemi a stále vrčí. Konečně, když uvidí, že přišli rodiče nebo sestra, tak najednou s nadšeným štěkotem letí se přivítat. Pokud ale jsme v jiné místnosti a někdo přijde a já ho (zatímco vrčí) dovedu až k tomu členu rodiny, tak dokud ho držím i když třeba půl metru od člověka, tak vrčí, ale sotva ho pustím, tak se začne okamžitě vítat.

Vůbec jeho chování nechápu. Předpokládala bych, že když mají psi lepší čich než lidé, tak poznají, jestli přišel někdo z rodiny nebo někdo cizí.

Snažila jsem se odpověď nalézt tady na fóru, ale nenašla jsem. Pokud by tu něco podobného bylo a já to jen přehlédla, tak mě prosím odkažte.
Předem děkuju za odpověď. Monika Š. + Deny

Mal ten psík v stajni a na samote "svojho" človeka, alebo to bol pes všetkých a nikoho?





Pes musí zistiť, že sa nemá prečo schovávať. To zistí len tak, že sa schovávať nebude. Na to má vás. Túto radu ste si tu už iste prečítali.




Nedajte mu možnosť rozhodovať sa, či povel platí, alebo nie.




Je neistý, pretože nevie, čo príde. Dôvod zatiaľ asi poznáte len vy, alebo dokonca len pes.




Ako ho dovediete?



O strachu a fóbiách : http://www.psycholog-psu.com/poradna/viewforum.php?f=10

--- zrovna jsme opravovali bytové jádro a pár týdnů jsme i bydleli u babičky a pes přišel "tak trochu nevhod" (problém byl hlavně v rodičích), ale každý den jsem s ním byla celé odpoledne a o víkendech byl všude se mnou. Problém byl jenom v tom, že neměl kde být přes školu (byt rozestavěný, babička psy nesnášela), a tak byl u kamarádky, než se dostal domů, až jsme dostavěli.
--- dovedu do jemně za obojek. Ochotně jde (nemusím ho tahat ani brzdit), jenže furt vrčí.
--- snažím se dělat si z něj srandu, najednou do začít provokovat ke hře, ale za 4 měsíce se nic nezměnilo
--- jenše nevím, když ve vteřině změní svoje chování, jestli mám své chování změnit i já a když s hromovým štěkotem najednou vyrazí se přivítat, jestli ho mám mít na vodítku a škubnout zpátky i když jsem ho před vteřinou provokovala ke hře, protože vzhledem k našim sousedům by bylo dobré, aby zároveň neřval...

Nevím, mám z toho v hlavě guláš. Za žádnou cenu ho nenechávám se schovat, ale sama nevím, jak se k němu mám zachovat a nechci tu moji nejistotu na něho přenášet.

Takže je pravdepodobné, že ako malé šteňa sa psík stretol s tým, s čím si nevedel poradiť a nemal ho kto usmerniť. U malého šteňaťa stačí na začiatok jeden hysterický výstup radosti cudzieho návštevníka stajne z krásneho šteniatka. Napríklad. Vznikli reakcie, ktoré vyplývajú čisto z jeho naturelu. Bohužiaľ. Ak sú upevnené, je nutné naučiť ho riešiť tieto situácie inak. Základný postup a aj odpovede na otázky, ktoré ešte len prídu, sú napísané v témach pod linkom, ktorý som uviedla vyššie.
Lepšie, ako doviesť psa za obojok, je manipulovať s vodítkom, ktoré je k obojku pripnuté. V takýchto prípadoch nonstop, neviete, kedy ho budete potrebovať.
Provokácia ku hre priraďuje zbytočne danej situácii dôležitosť a aj preto sa správanie môže stupňovať. Je lepšie správať sa len prirodzene a psa usmerniť s kľudom. Tak či tak pre lepšie pochopenie a zrušenie toho guláša v hlave odporúčam kontaktovať Ruda telefonicky.

Děkuju za rady a jen co si konečně koupím kredit, tak panu desenskému určitě zavolám

Dobry den p. Desensky, procetla jsem tu o strachu a fobiich asi vsechno, ale nejak nevim, kam mam zaradit nas problem. Mam 2 letou fenku vlkodava. Od malicka, kdyz jsem si ji privezla byla zakriknuta, ale do puberty to bylo docela v pohode. Od puberty je jeji chovani zvlastni. Hodne jsem se snazila reagovat na jeji strachy tak jak se nejcasteji radi, vysmech, ze je divna, kdyz se boji, nebo jsem proste jen sla a vubec niceho jsem si nevsimala. Ale nejak nic nepomahalo. Docela pomaha, kdyz mluvim. Otaci se, porad si hlida zada. Nenapina voditko, kdyz jdeme, tak jde u nohy a kdyz i zrychli, tak ji upozornim, ze neni tam kde ma byt, pripadne zastavim, aby se vratila k noze. Kdyz jde nekdo proti nam, tak se ke mne pritlaci, kdyz prejde, tak se nekolikrat otoci. Kdyz se s nekym zastavime a ja s tim clovekem mluvim, tak si stoupne za mne, nebo sedne vedle mne. Jakmile si sedne, nebo lehne, ma vsechno na salame a hraje mrtveho brouka. kdyz stojime s nekym vic jak pul hodiny, tak uz je v klidu a necha na sebe i ve stoje sahnout a pohladit se...da se tohle nazvat nejak jako "otukavani a provereni duvery" u toho druheho cloveka? Kdyz treba nejsme tyden mimo dvur, tak prvni den venku je horor, ale kdyz jdem denne treba 2 tydny v kuse, tak posledni dny ani nevim, ze jde se mnou, netaha, neotaci se, jen jde. Nekdy bych se s Vama rada setkala na nejake free sobote...Zatim diky za odpoved

Dobrý den.

Vím, že o štěkání je tu toho napsaného už hodně, možná jsme i něco přehlédla, ale aspoň mě když tak někdo nasměrujete kam kouknout.

Máme nyní už 6 měsíční fenku chesapeake bay retrívr. Je velmi plachá a všeho a všech se dost bojí, i když už se to lepší. V posledních asi 3 týdnech mi začala štěkat a vrčet na lidi. Dělá to např. když k nám někdo přijde domů, když jsme v lese a ona je puštěná a někoho potkáme (jinak ji míváme vždy na vodítku ale bez stopovačky samozřejmě nechodí), pokud jsme na procházce venku a lidi si ji nevšímají, tak si ona nevšímá jich, maximálně si jde k někomu čichnout. Pokud na mě třeba někdo promluví, nebo se k nám začne přibližovat, nebo udělá prudší pohyb, tak začne štěkat a schovávat se za mě.
V baráku máme teď dělníky, a když šel přítel z venčení domů a opodál za nimi šel jeden z dělníků, tak na něho strašně vrčela a prý i vypadala, že by ho kousla. Také štěkává na malé děti. Hlavně na mojí malou 3letou sestřenku hodně štěká a vrčí na ni a snaží se před ní schovat. Tady jsem to řešila tím, že jsem feně (Klei) řekla, že štěkat nesmí a dala ji povel „sedni“ a řekla jsem sestřence, ať si ji jde pohladit. Potom se jí Klea už tak moc nebála a dál na ni neštěkala, dokonce si s ní chtěla pak i hrát a lízala jí ruku, ale nevím, co bude dělat při příští návštěvě. Mám strach, aby třeba někoho fakt nepokousala.
Vždy když na někoho štěká, tak stáhne ocas a snaží se někam schovat, proto usuzuji, že se samozřejmě bojí.
Když začne štěkat a vrčet na lidi, tak ji řeknu, že nesmí a pokud to nepomůže, tak ji jemně plácnu přes čumák, většinou přestane štěkat, ale ještě trochu pobručuje.

Chci se zeptat, co mám v takovýhle situacích dělat a zda něco nedělám třeba špatně. Za odpověď děkuji.

projev- koukej jaká sme zlá- prostě si chrání svuj vlastní zadek dřív než by jí mohlo náhodou něco sežrat- jednoduše se bojí a řeší to tím že štěká a vrčí- radši tě sežeru než ty sežereš mě, všehcno to souvisí s tou plachostí a tím strachem. takže bych navodila v hlase trochu výsměchu- jako co blbneš on tě nesežere přivolala si jí a šla bych dál

a pokud seženeš člověka, kterej by se jí nebál, tak mu řekni, ať jí pohladí stylem "čáu pés, proč řveš?" prostě pohoda

Mám tiež podobný problém so 6 mes.štendom.Rozdiel je len v tom,že on sa za mňa neschováva,ťahá sa dopredu k "objektu",vždy má vztýčený chvost,trochu naježenú srsť na chrbte,stiahnuté uši a pysk stiahnutý dopredu... Najskôr oštekáva,ale to sa dá odvolať. Ale ak je už príliš vydráždený,tak ide kúsať... Neviem,či to je strach... Možno aj hej,je veľmi nedôverčivý k cudzím ľuďom. Ak by som aj zohnala človeka,ktorý by ho išiel suverénne pohladiť spôsobom "čáu pés, proč řveš?" prostě pohoda,chytil by ho...

A potom ako to mám riešiť,keď je navoľno?/navoľno síce býva minimálne,používame vonku stopovačku/Rovnako reagoval aj keď bol navoľno.../ťahal za sebou stopovačku,nebola napnutá/Ale nesmie byť odomňna ďalej ako 2-3m.Ak je ďalej,vráti sa ku mne do "mojej" vzdialenosti a až potom šteká...Väčšinou prestane,máme takú formulku "nič sa nedeje",tak potom už nič nerieši.Ale mali sme už pár horších skúseností...keď to skoro skončilo jeho kúsnutím.Klasický postup:najskôr štekanie,potom nasleduje ježenie a nakoniec vyráža vpred v horepopís.postoji.Raz to spravil,keď ho skoro kopol zozadu jeden chlap,raz,keď som sa zrazila na chodníku a dotyčný mi išiel pomôcť na nohy.Vtedy vyštartoval,keď ma chytil za ruku...V oboch prípadoch bol už dosť vydráždený,predtým štekal,ale ukludnila som ho. Výpad nasledoval až potom...
Dnes má práve 6 mesiacov,na svoj vek je ozaj dosť ukecaný...