Dobrý den.

Již delší dobu si pečlivě pročítám psí poradnu a vím, že jenom opakuji zodpovězené otázky, ale i přesto bych chtěl napsat náš problém, který máme s pejskem.
Máme doma 5měsíční fenečku chesapeake bay retrívr. Dlouhou dobu ji trvalo, než si zvykla na nové prostředí a na to, že kolem sebe nemá své štěňátka (braly jsme si ji ve 4 měsících). Od té doby se hodně zlepšilo, ale není to ještě OK. Má strach chodit ven, proto když vidí doma, že ji chci dát obojek, tak se jde schovat pod postel, kde nám také spí (koupeného pelíšku si moc nevšímá, nosí si tam spíše hračky a hraje si tam), na povel ,,ke mně,, nereaguje a tak si ji z pod postele musím vytáhnout. Venku se bojí lidí, všech různých aut, kol…. Někdy je to opravdu bez problémů, ale někdy jako bychom zase se vším začínali znova a bojí se opět úplně všeho. Jediná místa, kde se směje a má i trochu zvednutý ocas a radost je v lese, doma nebo někde u vody, kde je ale klid.
Když jsme na procházce tak kolem některých lidí jde jako by nic, za některýma se dokonce otáčí a při chůzi se je snaží očichat, ale když si ji někdo chce pohladit, nebo se ji někdo prostě nelíbí, tak se snaží couvat a někam schovat. Někdy tahá na vodítku a kolikrát mě nebo mého přítele ani nevnímá. Zkoušela jsem s ní cukat, tahat za kůži za krkem, ale bez odezvy, tahá si pořád dál. Nejvíce vždy tahá, když se přibližujeme k domovu (to můžeme být třeba ještě i 2km od baráku). Snaží se dostat co nejrychleji domů. Lze proti tomu něco dělat?
Snažíme se s ní chodit mezi lidi, na procházky do města… Hned od prvního týdne chodíme na cvičák (kde nám moc lidí říká, že děláme pokroky), ale chtěla bych se zeptat, jak se mám k pejskovi chovat a co dělat, aby se to zlepšilo? Za odpověď moc děkuji.

chce to vytrvat jestli utíká při nadavání objku a vodítka nechte jí o na krku pořád prostě jí ho anndejte ansundavejte- snažte se jí zabránit v uprku- vše ej dobře popsané v tématu stupňující se strach tak tam koukněte

Jak psala Ajka, nechávejte jí obojek a vodítko i doma. Nedělejte žádné odcházecí rituály, protože jí to evidentně stresuje. Jak se k ní celkově chováte? Nelitujete, neutěšujete, nemluvíte konejšívým tónem? Tím byste jí do toho hodili ještě víc. A s tím, že nereaguje na povel Ke mně - vy jste jí ho už naučili v jejím věku tak spolehlivě, aby ho zvládla i když se cítí být ve stresu? To se mi moc nezdá, máte jí podle vlastního popisu asi měsíc.... . To, že jí venku škubete za obojek a ještě taháte za kůži - vyhrožujete jí tím taháním za kůži vlastně zabitím - určitě moc nepomůže tomu, aby se venku s vámi cítila dobře a jistě a měla pocit, že se nemusí bát.
Podle toho, co jsi napsala, by byla nejlepší návštěva na Vlčárech. Čím dřív, tím líp.

Dříve jsme ji utěšovali a i litovali, ale po poradách a čtení rad zde na psí poradně jsme obrátili. Spíše se tváříme, že věcí kterých se bojí jsou úplně normální, běžné... Mám ale problém s tím, že ji litují lidi kolem mě a nedokážu jim vysvětlit, že litováním se nic nevyřeší..
Že bychom na ni byli nějak tvrdí to taky ne, je to náš miláček, ale přece jenom poslouchat se musí. Každá rada je pro nás strašně užitečná.
Máme v plánu, jet se podívat na plánovanou free sobotu, ale uvidíme, jak to vyřešíme s dopravou, pač to máme trochu z ruky.

na to aby ji nelitovali ostatní lidi je dobrý navázat s nima kontakt a hodit nějaký ten vtip o tom jaká je strašpytel a tak. většinou se chytnou líp než při vysvětlování.

Když jí někdo lituje, vyvolává v ní svým chováním další strach. Tyhle lidi od ní klidně vyhoď a vyhledávejte seznámení pokud možno jenom s předem poučenými lidmi.
Nevím, jestli jste tvrdí, ale vypadá to, že jste hodně nesrozumitelní. Poslouchat určitě musí, to je fakt. V tom případě byste se měli naučit jí svoje požadavky vysvětlit, ne formou cukání na obojku a třepáním za kůži a jinými tresty. Trest přece neslouží k vysvětlení toho, co od psa chci.
Domluvte si konzultaci.

Tomu nějak nerozumím, má se cukat když pes na vodítku táhne a nebo ne?

Alčo, rozlišuj laskavě mezi čtyřletým psem a pětiměsíčním štěnětem!

O to se snažím, ale nějak se v tom neorientuju.





Neber to jako rejpání, ale mám s tím taháním u štěněte docela problém a čtu tady dost protichůdné názory, nerada bych škubáním něco zkazila, tak jak to vlastně je? Když ho nechám tak táhne jak saňový pes

Kolikrát tahá tak, že mám strach, aby se mi na vodítku neuškrtila. Přítel to řešil tím, že když tahala moc, tak se zastavili a nerozešli, dokud se neuklidní, až byla v klidu, tak se rozešli, ale tahala zvesela dál. Kolikrát mívá úplně červené oči, tak mám strach, aby ji třeba nepraskla nějaké žilka.
Mírné přitáhnutí k sobě jsem taky zkoušela, ale nepomáhá to. Prostě její jediný cíl je, dostat se co nejrychleji pryč z míst, kde se ji nelíbí.

Hodne trpelivosti. Mela jsem podobný problem, muj setrowart se bál vseho od malinka, i bouchnutí dverma. Na Vlcarech jsme byli dva víkendy, to jak mu to prospelo, bylo uzasný. Ale porád je treba posilovat jeho sebevedomí a nedovolit mu se bát:-) Obojek bych taky nesundavala.
A hlavne nenachat ji utíkat a schovávat se:-)

Alčo co na tom nechápeš?


Prostě štěníka spíš usměrňuju, nechávám mu pokud možno maximální volnost aby se nemusel pořád soustředit na to že nemá táhnout a netahání učím po krátkých intervalech, kdy je už v začátku lehkým cuknutím (odpovídajícím velikosti štěněte - tak aby to cítilo jako nepříjemné, ale aby nelítalo vzduchem) a doprovodným povelem učím že tahat nee. Odměnou za krátké netahání je vypuštění navolno. Kdykoliv necvičím a přesto musí být prcek na vodítku, pak je lepší mít vodítko delší a opravdu se prckovi přizpůbobit, aby prostě nikdy neměl šanci přijít na to že by táhnutím mohl něco získat. Což ty už jsi asi prošvihla, když tě prcek tahá
S dospělákem to takhle nejde právě proto že už táhne. Důležité je pak rozhodnout okamžik od kterého "už nikdy". A udělat si v tu chvíli moře času, protože první lekce je zastavování. Zatáhneš-li, zastavím. Můžu přidat pomocný povel. Další lekcí je přiměřené cuknutí - opět není potřeba aby pes lítal vzduchem, ale měl by zjistit že zas tak dobrej nápad to tahání není. Proloženo zastavováním, změnou směru atd. Prostě výsledkem zatáhnutí je vždy pravý opak. Až když pes vcelku chápe co po něm chci a přesto se občas zapomene, můžu použít ráznější cuknutí s ostrým povelem. Později by měl stačit povel a i ten časem odbourat.
Ale zase platí - než psa půl hodiny buzerovat, protože někam strašně chce, to to radši zařídím jinak - byť třeba tak, že půjdu jinam nebo se budu domů přibližovat po spirále.

Petro děkuju, tohle všechno vím a taky to dělám, není to náš první pes. Mě šlo spíš o to, že se někdy doporučuje cuknutí vodítkem když zastavování nepomáhá a někdy se to vytýká jako chyba, takže je dost složité se v tom orientovat zvlášt pro začátečníka.

no ono je složité to na netu nějak smysluplně popsat... jak chceš popsat věci které děláš automaticky a navíc které řídíš konkrétním psem? Jinak budu cvičit s jorkšírem a jinak s labradorem, jinak s bázlivkou a jina s hyperaktivním ztřeštěncem. A s každým jedincem ještě trochu jinak než s jiným. Proto taky nejlepší radou je praktická lekce na Vlčárech.

Pokud pes nevnímá, tak nějaké cukání na vodítku je zbytečné, důležité je zjistit proč nevnímá a třeba si jej mechanicky otočit na sebe. Ideálně pokud zná přivolání, tak dám přivolání a trvám na jeho splnění. Tím by se měl "přepnout" zase do fungování.
A s tou cestou k domovu: zatáhneš = změna směru. Ne úplně dozadu, to byste se asi domů nedostali, ale do strany. Holt nepůjdeme domů napřímo, ale budeme kličkovat.

S tímhle bych souhlasila, s Mařkou postupuju stejně. U nás nebylo tak těžký přijít na motivaci, ale pokud je hodně mimo (snažim, se aby se tak moc nepřetočila), štípnu jí třeba do zadku, jen aby se lekla a obrátila na mě, hned po ní něco chci, co vím, že umí a není to tak obtížné splnit. Ty strachy jsou prekérka, trvá to dlouho a je potřeba na tom pořád pracovat.

Petro náš případ není bázlivost, ale spíš hyperaktivní ztřeštěnost a bohužel se mi v poslední době stalo že štěně na neustálé cukání vodítkem reagovalo přetočením do nervů, proto jsem se ptala na to jestli cukání u 5. štěněte opravdu ano.
Myslím že asi bude lepší v našem případě chůze cik cak, protože nepomáhá ani zastavení bohužel má snahu táhnout i když se stojí, no je to belgičák a vypustit jí můžu kvůli bezpečnosti až na místě určení.

Alčo, jen prosím pochop že tohle se takhle po netu prostě nedá odhadnout. Kdybych vás vidělá já, tak možná "něco" vymyslím a možná to bude fungovat. Věřím že kdyby na vás kouknul Ruda, tak odpadne to možná. To je přesně o tom, že každý pes je trochu jiný a pokud nevycítíš ty jak na něj nejlíp, tak jak to můžem vycítit přes net?

Zkus štěně nejprve nechat vylítat a pak si sednout na lavičku a mít psa na lajně na krátko, moc se jím nezabývat. Ze začátku bude hodně netrpělivé. Po pár sedáncích by se měl zklidnít- také zastavování, jak píšeš, že nefunguje, chce svůj čas. Každou vycházku bych se s někým zastavila a vykecávala bych si rozumy, aniž bych se věnovala štěněti, jenom mírně bych ho mechanicky umravňovala. aby nevyžadovalo chůzi.
A ještě dodám, jak tě čtu, zdá se mi že toho chceš po tom miminu hodně, uvidíš. že to nakonec příjde a ani nebudeš vědět jak.

Dneska jsme na procházce vyzkoušeli novou metodu. Když pejsek tahá, tak pokud nepomůže lehké zatáhnutí za vodítko se slovy ,,netahej,,, tak jsem se zastavili a pejsek se musel posadit a čekala jsem až se zklidní a nebo jsme šli úplně jinam, než chtěla ona. Cesta která nám běžně trvá cca 10 min. nám trvala asi 1 hodinu, ale trochu se zklidnila....Třeba to, že tahat nemá, časem pochopí.....

My sme to robili podobnym sposobom.U nas to zabralo tak drzim palce.Pes pri spravnom vedeni sa velmi rychlo uci.:)

Dobrý den!
Máme doma tříletého pejska rhodéského ridgebacka. Je to asi rok zpátky, co se u něj začalo projevovat pro mě zatím nepochopitelného jednání. Když někdo z rodiny vezme do ruky vodítko, ví, že jde na procházku, má velkou radost. Jenže když dojdeme k poslednímu domu vesnice, zastaví se a nechce jít dál. Má z něčeho strach. Kňučí, stažený ocas mezi nohy, třese se. Ovšem není to pokaždé. V neděli jsem s ním prošla celý les, pole, louky a bylo to bez problémů, radostně šel a včera s mamkou už nešel. Myslela jsem, že je problém s důvěrou, že se bojí jít ven s jen s někým z nás, ale střídavě to dělá všem členům rodiny. Zkoušela jsem různé metody, zabavit ho přes inkriminované místo, někdy kus běžíme a bavíme se u toho, ale kousek to funguje a pak se stejně zablokuje a nechce jít dál. Dokonce jsem ho tam zkoušela nechat a přivolat ho k sobě, přijde, ale spíš se připlazí s kňučením, dojde až ke mně a hned chce jít zase domů. Vodíváme ho na 5m vodítku, takže ho mám pořád pod kontrolou a nejsem si vědomá ničeho, co ho mohlo vyděsit, aby se v lese bál. Ráda bych pochopila proč to dělá, abychom to mohli pomalu odstranit. Zatím je pro nás venčení taková loterie, jestli se dneska půjde nebo ne.
Děkuji za radu, moc obdivuji co děláte

Mně tohle jednu dobu dělal muj setrowart taky. Jakmile jsme sli na procházku místama, kterýma chodíme běžně a nejčasteji, bylo vse v pohodě. Jakmile jsem mu uhla z jeho obvyklého směru a šla jinam, zastavil se, sednul si, nebo lehnul a čekal. Moc jsem to neřešila, řekla jsem prostě "jdeme",otočila se a šla jsem. On samozřejmě pak taky. Měl takové období, cca měsíc. Asi bych psovi v tomhle směru nedávala prostor na vymejšlení volovin.

Přiznávám, že rozmazlený je a to pořádně. Jsem doma jen tak jednou za měsíc a naši ho mají jako náhradu za mě. Bohužel s nimi není, co se týče výchovy, moc řeč. Především s tátou, který je sice pořád vůdcem smečky, ale poslední měsíce se mi zdá, že pes se snaží tuhle roli převzít. Pokaždé, když přijedu, zkouší, co si u mě může dovolit, snažím se mu nepovolit, ale pořád jsem pro něj téměř cizí člověk a s výcvikem asi nic moc za víkend neudělám. Mě to zatím udělal jen jednou a přiznávám, že jsem s ním vůbec nedokázala hnout víc než tak patnáct kroků, jak se zablokuje, tak ho silou nepřetáhnu, takže jsme asi po půl hodině přemlouvání a přetahování šli domů. Ráda bych s ním, aspoň na ty chvilky co jsem doma, vyrazila ven, ale přiznávám, že nevím, jak tohle řešit. Já ho asi těžko můžu nějak cvičit, když jsem pro něj v podstatě cizí a vídá mě tak zřídka, nebo se o to mám pokusit? Přijde mi to jako jít hlavou proti zdi, když naši nechtějí tyhle problémy nějak řešit. Dokáže si mě zapamatovat za tu chvilku natolik, aby věděl, že u mě si tohle dovolit nemůže? Ráda se nechám poučit a poradit jak dál postupovat.

... příde mi, že víš přesně jak na tom jsi, ale nějak si to pořád nemůžeš přiznat ... podle mého názoru s tímhle hafanem jsi to prohrála ... nemáš na něj čas .. nemáš s ním žádný vztah a tudíž není důvod aby tě respektoval .. to jsou fakta!!

S tím nesouhlasím. Je to o tvém přesvědčení, že to půjde, o tvojí sebejistotě a o tom, že s ním nebudeš smlouvat a přesvědčovat ho, ale klidně si prosadíš svoje. I když jsi s ním tak málo, je možnost, že tě bude respektovat, dokonce možná víc než tvoje rodiče. Je to opravdu o přístupu. Nechceš se s rodiči domluvit a objednat se na konzultaci nebo přijet všichni na fríčko?

Barunko, nevzdávej to předem To období, které jsem tu popisovala se svým setrowartem, te mužu ujistit, že to same delal memu tátovi. Ten vzdycky prisel z prochazky s tím, ze musí dát psa domu, nebot on nechce jít dál Já sice pracuju se psem hodne na volno bez vodítka, ale proste vem hafana na svoje dlouhe vodítko, zapomen na to, že by se mu nekam "pripadne" nechtelo jít a jdi. Nechces vyzkouset haltinu?

A kdyby se ji naucili pouzivat vsichni? i kdyz moc realne to nezní.

ale haltina je proti tomu aby pes táhnul dopředu, ne proti tahu zpátky

Taky proto se nepoužívá u bázlivých psů, kteří blokují nebo mají tendence panicky zdrhat.... To kdyby se všichni naučili psa "protáhnout" kritickým místem a ať se on třeba staví na hlavu....

Haltina brzdí, na bázlivku bych jí nepoužila, abych ho táhla za sebou. Buď to Barunka zvládne "silou osobnosti" a klidem a pohodou nebo vůbec. Pokud to nechtějí řešit rodiče, nemá to cenu. Proto by bylo dobré, kdyby všichni dojeli aspoň na fríčko.

.. tohle je podle mě, jediné možné řešení , nebo osobní konzultace ...

To je asi fakt. Brala jsem to jako že haltina je pomucka s protitahací, výchovnou a výcvikovou účinností Ale freecko je samozrejme souhlas.

Děkuji moc všem za odpovědi. Budu pokračovat tak jako doteď, zatím se mnou chodí, tak snad to tak i zůstane. A hlásím, že se mi podařilo udělat první krok a přesvědčit maminu, aby mrkla sem na stránky. Třeba se maličko zamyslí a pomaličku začne něco měnit. Dokonce by snad byla i ochotná na free sobotu vyrazit. Takže místo výcviku psa začínám s výcvikem rodičů. Snad se podaří aspoň maličko něco změnit. Ještě jednou díky

omlouvám se za předchozí příspěvek ... špatně jsem tě odhadnul .... nejsi ztracená a začínáš ze správného konce

Ahoj všem,
mám 3měsíční štěnátko bullika a máme velký problém s venčením. Dostat jí v jakoukoliv hodinu ven na venčení je boj. Z bytu jí musím vzít bud do ruky nebo táhnout na vodítku. Venku to vypadá tak, že než se rozejde sama, tak si připadám jak největší tiran na světě, protože jí musím táhnout. Sedá si, lehá si, brzdí a nechce jít. Přes den to ještě jde, protože se dřív rozejde sama. Ale ráno nebo večer je to nejhorší a to ujde 3 kroky a konečná . Zkusila jsem jí lákat na pamlsky, popoběhnout aby běžela za mnou, zkusit mluvit radostně a začít si s ní hrát, ale sedí a jen kouká ublíženě že s ní vůbec chci jít ven. Jediné co trochu pomáhá je když si sednu na bobek a lákám jí na pamlsek, tak to přiběhne. . Nejhorší pak je, že přijdeme domů a ona potřebu vykoná doma. Né hned, ale udělá. Děkuji za radu

O víkendu se seberte a jedte na chatu (na čundr, k někomu na chatu...) a at jí prostě nezbyde nic jiného, než být venku a fungovat. Nebo prostě jedte autem (vlakem...) někam do lesa a tam budte celý den. Nejlépe s nějakým psím kámošem, pohodovým

Nebo šoupnout do tašky, odnést 300 metrů a pak oklikou domu. A nelákat, nepřemlouvat, ven se prostě půjde, protože je to potřeba a taky proto že je to fajn - ona na to časem sama přijde, neboj.

Dobrý den,
mám 8týdenní štěně JRT a máme problém s tím, že když jdeme venčit, tak před barákem se vyčůrá ale když s ním chci jít dál, sedí u dveří a chce jít domů. Vím, četla jsem, že to tak štěňata dělají, že nechtějí jít pryč od domu, protože si nejsou jistá a bojí se. Ale nevím, jak jej to mám naučit. Vždy ho odnesu za roh domu (bydlíme ve městě v cihlovém domě) a pak už jde bez problému. Když ho pustím dřív než za rohem, běží hned zpátky ke dveřím.
Poraďte prosím, jak ho to odnaučit. Díky Martina

Jak to, že běží zpátky domů, to nemá vodítko?

Ale má vodítko, ale běží až tam, kam mu to vodítko dovolí a pak nechce jít dál... za vodítko jej tahat nechci, aby se pak ještě nebálo, když mu jej připínám.

Vodítko je na to, aby sa s ním pracovalo. Ak máš flexi vodítko - zabijaka kontaktu, vymeň ho za poriadne vodítko, s ktorým môžeš šteňaťu pomôcť.

Dobrý den.
Máme doma pejska rasy yorkšírského teriera, je to pes a jsou mu 4 roky.
Už od malička se bál různých ran a hluku, ale ven chodil stále rád a neschovával se. Zhruba už rok máme problém, že kdykoliv, když chceme jít ven, tak zalézá na místa, kde se my těžko dostáváme, schovává se nám prostě..Problém je, že on je takhle schopný zalézat stále a celý den nejít ven, což není možné, takže se ho vždy snažíme nějak ven z jeho "úkrytu" dostat, no ale když se o to pokoušíme, tak je agresivní, ohání se nám po rukou, už i kousl.. Takovýhle byl už dříve, ale to jen večer, když chtěl mít už svůj klid a chtěl spát, tak jsme to nějak neřešili, ale teď s tím venčením, to je horší, ven prostě chodit musí.. Nikdo z nás, kdo ho doma venčíme si neuvědomujeme, že by se někdy mu venku stalo něco, proč by nechtěl chodit ven..
Prosím poraďte.
Děkuji moc :)

Pokud bude zpod té skříně koukat konec permanentního vodítka, máte po problému. Při vytahování nebudete zasahovat do psovy osobní zóny, ten se nebude tolik bát, nekousne, vy ho bez problémů vyvenčíte a vyřešíte problém raz dva.

A jak probíhá následné venčení? Jak se k psovi chováte, když se venku něčeho bojí?

Často se chce hned vracet domů, my ho pak musíme spíše tahat, aby se "rozchodil", ale někdy zase je venku rád a domů se mu ani tolik nechce.. Když se něčeho venku bojí? Snažím se ho uklidnit, že to nic nebylo, pohladím ho, popřípadě vezmu do ruky, ale to že by se venku něčeho bál se nám moc nestává..:)