Zdravím všechny.
Máme 2měs. fenku JRT a snažíme se jí již brát na malé procházky po okolí domu. Bydlíme v malém městečku, ale chodíme po co nejvíce do místech se zelenou plochou. Sofča hezky jde u nohy, na vodítko nijak špatně nereaguje a nijak neodbíhá nebo se neloudá. Problém je ten, že po chvilce i po pár metrech, vždy začne kňučet aniž by zastavovala nebo sebou nějak šila, s ocáskem sic nevrtí, ale ani nestahuje mezi nožky. Nikam s ni nepospícháme a netahnem za sebou. Takto nám kňučí i v místech kde jsme již několikrát šli nebo se nesli. Nechodíme s ní v žádném provozu, hluku nebo mezi hodně lidmi. Když ji vezmem do náruče a jdem dál, začne i tak kňučet.

Díky za pomoc, Tom

Jak dlouho jí máte doma?
Mám stejnou zkušenost,moje labina taky první dny tohle dělala...chce to jen si toho nevšímat,prostě to ignoruj...může to být i stesk po rodině...a za pár dní to přejde samo

Nebrala bych jí do náruče. I to si tím může vynucovat možná. Jak píše Karin ignorovala bych to a šla dál. A proč se vyhýbáte lidem a hlučnému prostředí? Spíš naopak by si na to měla zvyknout, že je to úplně normální ne? Taky mám trochu pocit, že když začne kňučet, vy jí začnete litovat ikdyž vlastně nevíte proč, protože nevíte proč vlastně kňučí a tím můžete být v uzavřeném kruhu, protože ony kňučí, vy jí litujete, ona cítí, že jí litujete, tak k tomu máte asi důvod, takže je ,,chudinka" a už se v tom točíte dokolečka. Asi bych to okomentovala slovy:,, Co blbneš? Nech toho a pojď." a šla dál a víc si toho nevšímala.

My jsme prošli něčím podobným, když byla úplně malinká, taky pokňukávala a někdy i blokovala chůzi dál od domova. Ignorovala jsem to, jen řekla jdeme, napověděla vodítek, co tím myslím a pokračovali jsem dál...samo to přešlo, jak nabyla trochu jistoty

Ahoj všem, tak kňučení přestalo, holka s námi cupitá hezky. Jen máme stále problém při rozcházení. Naši 3 měsíční JRT vyvenčíme (na kšírách) na plácku před domem a chcem jít na procházku, ona však lehne nebo se i obrati na zada a kouká na nás. Povel jdeme vetšinou zvládá dobře, ale v této chvíli vždy jak kdyby neslyšela. Když se otočíme a jdem, nechá se klidne tahat po trávě a třebas i po polní cestě. Nereaguje na žadný slova, pobídky, odměny jsme nechtěli dávat.Trochu zabírá když se s ní silně cukne, až pomalu "popoletí", ale to se zdá být celkem drastické a když nám takhle lehne na asfaltu na naměsti jsme fakt bezradní. Tohle se odehrává prakticky vždy když chceme jít dál než jen vyčůrat. Vše vlastně už začíná tím když jí chcem nasadit kšíry a ona si zaleze do pelechu a snad smutně kouká. Při procházce je v pohodě, nijak neodmítá, drží se u nohy nebo za námi a to jak na vodítku tak i bez něj.

Máte někdo nějaký nápad jak tomu zabránit?

Kšíry bych vyměnila za obojek a nesundavala doma. Já když jsem venčila štěně s podobnými móresy, pomohlo mi ho vynést vždy za hranici blokování a až pak položit na zem. Postupně jsem to zmenšovala až vycházelo ze dveří samo. No a samozřejmě zábava

Mozna je problem v ksirech, mame s nimi podobnou zkusenost. Ven je sice nenosime, ale pouzivame je do auta a jakmile je vezmu do ruky, pes se snazi nekam zmizet a kdyz je ma na sobe, tvari se jako by silene trpel a jen tak se pomalu plouzi. Pritom s autem problem neni, tam se tesi a sam se do nej hrne jako velka voda. Jen ty ksiry proste nema rad.

Mě fenka SBT v tomhle věku dělala úplně to samé. Před barákem se cítila jistě, všechno tam znala, ale měla tzv. "bludný kořen" na chodníku u silnice (je to slepá, bez provozu, ale už to nebyl trávníček) a přes ten se nechtěla pohnout. Prostě se jen toho světa venku bála. Nenutila jsem ji násilím, ale použila jsem jako lákadlo fenku JRT, se kterou si ráda hrála. Ta nám to za dva dny pomohla překlenout a malá se začala cítit jistěji a šla i na delší trasy od domu. Jak rostla, začala se na procházky i těšit. Ale v těch 3 měsících taky nechtěla chodit ven a raději byla doma. Chce to čas a nenásilně ale důsledně postupovat. Zkuste toho psího kamaráda, vemte ho sebou na prochajdu a třeba to pomůže. Venku si s ní hrajte na procházce a ona časem pochopí, že největší sranda je právě venku

Nemyslíme si, že by to bylo kšírama, to samě dělá i s obojkem. Ale přijde nám, že to je čím dál horší než aby se to zlepšavalo. Dřív to dělala jen na trávníku a když se rozchodila tak cupitala sama, Ale poslední dobou po pár metrech i na chodníku z ničeho nic lehne a nehneme s ní. Jakmile jí pak rozchodíme tak je jak vyměněná, to si hraje, běhá...ale ty začátky Když jsme v neznámém prostředí tak to jí problém nedělá, ale jak jí dáme na zem před barákem tak je konec. Přijde nám, že nemá vůbec radost z toho, že jde ven. Už si nevíme rady.

Náš Dex to také zkusil (11týdnů), ale platilo na něj to, co psala Eva, odnést ho za "hranici zlomu" a rázem bylo po problému. Tak jsem ho nosila stále na kratší vzdálenost a bylo. Teď už běhá sám a je mu jedno kam jdeme.

Zkoušeli jste třeba ji z mít na volno? Jak reaguje, kdybyste se vzdalovali?

To jsme zkoušeli na místě, kde si to můžeme dovolit..např.v přírodě a to za náma běží. Ale bydlíme v centru města a tam to nejde jí mít na volno. Zkoušeli jsme jí i odnést dál od domu, ale prostě nic nefunguje.

A na volno to nemuzete zkusit aspon treba pozde vecer, kdy je maly provoz a dalo by se to uhlídat?

Já bych to prostě zkusila ji mít na volno a zavelet jdeme zrovna tam, kde vám dělá problém. Ona zřejmě využívá toho, že ví že se bude něco dít, že strhne vaši pozornost. Taky pokud z vás vycítí, že jste nerzvozní, na co psi mají radar....tak je jasný, že toho zneužije. Ono s věkem se to spraví, možná to potrvá 14 dní, holt musíte být nekompromisní a nenechat se ukecat.

Mít jí navolno mi připadá velmi riskantní, protože to, co popisujete, je chování nejistého, velmi bázlivého a svým páníčkům naprosto nedůvěřujícího psa. Ona se všeho tak bojí, až s...e, a už jen to, že berete do ruky kšíry - procházka - v ní vzbuzuje strach a stres. Jestli máte jen trošku možnost, objednejte se na konzultaci. Popsat se postup dá, ale je lepší ho vidět v reálu než jen číst.

Tak myslim si, že kdyby měla takový strach jak popisujete tak by se to poznalo.neklepe se, že by měla strach.prostě jen kouká jak když čeká co uděláme a zkouší co vydržíme. Jak se rozchodí tak je vidět, že má radost, že je venku...to si hraje, běhá,je jí jedno jestli kolem jezdí auta nebo chodí lidi a už to v průběhu procházky nedělá.je to vyloženě jen na začátku.

Taky si nemyslím, že je to jak píše Essi. Moje fenka měla to stejné v zeleném. Mohla jsem nakreslit čáru, na které se dal očekávat zásek. U nás pomohla ta psí kámoška, jak z ní byla u vytržení, tak si nestihla všimnout, že už jsme za hranicí. Párkrát jsme to takhle prolomili a už šla sama. Chtělo to čas a přešlo jí to. Jinak to bylo veselé štěndo, ale do světa se jí prostě nechtělo. Pomohl by vám někdo z okolí s psím kamarádem?

Odpověděli jste si sami - ona kouká, co uděláte, bojí se..., blokuje, pak to rozchodí = odvedete její pozornost zajímavými pachy, hrou, prostě jí něco źaujme a pro ten moment řeší nové věci. Ale pořád si myslím, že v tom ten stres je.

Přesně bych taky mohla určit místa kde to dělá. A psího kámoše máme u rodičů na jiné straně města, s tím si ráda hraje, ale u nás žádný nebydlí. Ale je pravda, že když v tu chvíli vidí jiného psa procházet, nebo někoho cizího kdo jí zaujme tak hned k němu s radostí běží a úplně zapomene na to svoje trucování.I když třeba jedeme autem na nějaký výlet a nezná to tam, tak problémy nejsou. No budem doufat, že se to zlepší už to trvá asi měsíc.

Essi - no stres tam asi je, jinak by to neřešila a šla. S tím souhlasím. Na druhou stranu, pro tak malé štěndo je hodně věcí stres a jde jen o to ho odbourat, štěně navyknout na ty situace.

neophoto - zkuste se v okolí s někým seznámit, ve městě budete mít v okolí určitě hodně psů. najděte milého psíka a máte vyhráno si myslím. jakmile dojde na to, že svět venku je super, nebudete mít problém. mojí malé to taky trvalo, těšit se ven začala až někdy kolem čtvrtého měsíce, teď máme opačný problém, nechce se jí domů