No asi máte pravdu, ona to pravděpodobně dělá i když je nevyblbnutá, i když je vyblbnutá až moc, najít tu správnou hranici utahání asi bude složitější . Ještě bych se chtěla omluvit, že toto téma zahlcuju příspěvky tak podobnými těm, které jsem tu už četla a stejně nedokážu najít řešení, asi to chce čas. Jen se občas obávám, jestli jí tyhle záchvaty věkem opravdu přejdou, pokud to budu ignorovat a budu si s ní snažit místo toho hrát/uklidnit jí hlazením. Vím, že tu psali lidi s podobnýmy problémy, tak pokud ještě navštěvují tuto poradnu, ráda bych se zeptala, jak to u nich dopadlo:-) Nemám obavy z toho, že by mě jednou opravdu sežrala, ale je mi nepříjemné když s ní jdu po městě a ona ze mě pomalu svlíkne kalhoty, jak moc trhá, to pak mají kolemjdoucí o zábavu postaráno nebo když takhle vyjede po někom jiném, já se jí snažím od dané osoby odlepit a ona se pak obrátí na mě a cirkus pokračuje...No u štěněte se to pochopit dá, u dospělého psa bych to těm lidem asi moc nevysvětlila, že si chce jen hrát...

Dobrý den,

možná, snad jsem vyřešil stejný problém. Problém s kousáním rukou, uší, nosu, nohou, kde ani odlákání na hračku moc nepomáhalo.

Měl jsem dojem, že štěňátko mě takto vítá a je to jeho způsob mazlení. Tak jsem zkusil, ať si ochutná vlastní polívčičku.
Jakmile začalo kousat, začal jsem já blbnout a kousat ( velmi jemně ) štěňátko. Funím a koušu ho do nohou, do oušek, do zádíček. Klapu zuby, ono kouká a klape na mě také. Morduju ho na bříšku a hladím ho u toho. Hlavou ho šimrám a neustále ho morduju a koušu. Ono se převrací a blbne se mnou, ale jeho kousání přestává. Pak už jen slastně leží a nechá se takhle ničit. Vidím, že je naprosto spokojené a šťastné, že někdo konečně přistoupil na jeho hru a oplácí ( hraje si s ním) podle jeho chápání o hře.
Občas mě jen velmi jemně stiskne, spíš přidrží tlamičkou a olízne. Ale hra pokračuje, já nepolevuji a "mastím" ho pořád. Pořád koušu a funím a lechtám a pusinkuju a štěně se převrací na stranu, kde chce být kousáno a mučeno, ale nekouše a to je to hlavní.
Když přestanu, už jen klidně ležíme a funíme oba .

Jestli je to špatně,upozorněte mě prosím, ať neudělám tímto blbnutím víc škody, než užitku.

Děkuji

Dejvy

Tady bych se trošku obávala toho, že pes až vyroste, bude mít naučeno, že se mu člověk ve hře přizpůsobí. Copak s malým štěnětem to jde, ale jestli se jedná o větší plemeno, mohl by nastat problém.

Mně se to naopak líbí, jak to Dejvy popsal . S mou nynější "měkkou" bernicí to nejde, ale s dřívější sebevědomou a poměrně tvrdou erdelkou jsme tyhle oboustranně zubaté hry hrávaly pořád, i v dospělosti. A perfektně respektovala pojmy "stačí" i "au".

Já vycházela z toho, že štěně není zatím schopno hru zabrzdit. Asi bych nejprve naučila hru korigovat a pak se k ní klidně přidala, když budu vědět, že mě rostoucí pes u toho nesežere. Člověk má přece jen méně odolnou kůži a nemůže si nechat mordovat svou tělesnou schránku tolik, jako pes. A je třeba, aby to ten pes uměl respektovat.

Já sem chodím sice jen pro rady, ale musím reagovat. Dejvy, já naučila našeho rotvíka hračky milovat. Bez obyčejné staré boty na provázku (později na vodítku, bez karabiny) bychom ve štěněčím období ani nepřešli zahradu. V době puberty, kdy ho vytočí hádky sousedovic psů, si sám botu nosí, abych jí přidržela a on se do ní mohl vynadávat. A když je venku sám, tak si s ní umí bezvadně hrát na tahaní kačera. Manžel to dělal jako vy, a proto si náš pes do dnes myslí, že mu udělá největší radost, když ho pořádně pomorduje. Škoda, že manželovi se to už nelíbí. Na hračku učím v době klidu. A když vycítím, že začínají explodovat psí emoce, zavolám "bota!" a zamávám před čumákem. Hra musí být zajímavá a vzrušující, ne nuda.

Rudo, aha, to jsem nějak nepostřehla, že má Dejvy aziata... s tím bych pravda byla o dost velkej kus opatrnější .

Dejvy píše, že má křížence retrievr x fila.
Taky se mi zdá, že to dělá dobře, štěně nerozdivočuje ale klidní. By to chtělo v rámci toho naučit nějaké povelky ve smyslu "dost, pusť, auu...."

Dobrý den,

máte zřejmě pravdu. Ten můj nápad neměl dlouhý účinek.

Nyní přiznávám, ač nerad, že štěně je nad moje psychické síly.Je mu 11 týdnů a neustále kouše všechny členy rodiny. Jakmile se u ní objevíme vrtí ocáskem, ale přitom kouše. Do rukou, do nohou. Hračky, ať jsou jakékoli nemají šanci. Naprosto a 100% jí vůbec nezajímají. Zajímá se jen o naše ruce a nohy.
Mladší dcera už odmítá ke štěněti chodit.
Nevidím v tom zlobu a agresi. Štěně při tom nevrčí, o to víc kouše.
Nikde jsem nenašel, proč štěňata koušou. Jestli je to z radosti, nebo je to způsob jejich mazlení, ale teď je to dá se říct úplně jedno. Je mi jedno proč to dělá. chci, aby to nedělalo.
Určitě jsem udělal při výchově už několik hrubých chyb, vždy mi to potom bylo moc líto, ale prostě v tom okamžiku jsem udělal, co jsem udělal a nejde to vzít zpět. Nějaké kňučení au au au au na štěně vůbec nezabírá. Je to stejné, jako bych nedělal nic, bez efektu. Zvýšení hlasu také nepomáhá, jeho kousání se nezmění ani v nejmenším.
Přidržení a důrazné pokárání ho rozjede ještě více, sice nekouše, ale doráží a štěká. Poskakuje jako míč, stále doráží a lehce nakusuje.

Původně jsem si myslel, že je to výzva ke hře, že si chce hrát, ale jak jsem psal, tak hračky ( ponožky, hadry, boty, pešky, plyšáci, rukáv, balonky, provazy, kostičky, klacíky, pet lahve ) jsou mu putna, bez zájmu. Já laik, v tom opravdu nevidím agresi, ale radost a potěšení. Jenže ......... nejde prostě aby štěně, které je se mnou denně minimálně 8 hodin venku, každé vítání a pak téměř celý průběh doby kdy jsme s ním takhle kousalo.

Nerad bych udělal více chyb, ale nevím jak štěně tohle odnaučit. Pomalu a jistě cítím, že to štěně přestávám mít rád. Je to hloupé to takhle napsat, ale prostě je to otravné stále dokola mít zatnuté zuby do oblečení, nebo do těla.
Občas mi přijde, že ho nezajímá nic jiného, než žužlat a okousávat naše ruce. Vypadám jako "smažka" protože moje ruce jsou jedna krvavá ranka vedle druhé

Nechci štěně bít, ani tahat za kůži, jenže nemohu za tohle chválit. A jak mu vysvětlit, že tohle a v takové intenzitě se nedělá já nedokážu.

Nikdy bych neřekl, že budu muset přiznat, že nestačím na štěněcího prcka, ale je to tak.

Dejvy, ale kuš, jak se ti po tom kousání bude stýskat.....

Napíšu ti zcela konkrétně, jak jsem naučila "pusť" svého štěníka akčního pastevce (povel pusť proto, protože nám to kousání tak nevadilo ):
seděla jsem na zemi, mladej mi žral ruku tedy situace - moje ruka v jeho tlamě - zmrtvím - ruku jsem zatlačila DO TLAMY= automatická reakce štěněte je, že tlamu otevře. V okamžiku, kdy tu tlamu začne otevírat musíš stihnout následující v přesném pořadí : povel "pusť" + pochvala+odměna+okamžitá náhrada ruky za (u nás) přetahovací lanečko+aktivní hra. Pokud jde zase po ruce, opakuji od začátku atd. atd. Pastevec se "pusť" naučil během tohoto jednoho sezení, takže už nebyl problém dejme tomu se zákusem do oblečení = okamžité zmrtvění člověka+pusť+viz výše.

Edit:

ano, je to výzva ke hře, náklonnost...

Dejvy, intenzivně už štěně uč základní poslušnost (reakce na jméno, přivolání, sedni lehni stůj, místo) včetně chvilek soustředění, včetně ukončení činnosti (mám "dost", "jdeme"...). Ono ti to pomůže i při tom kousání - můžeš mu pak říct, co MÁ dělat, aby to bylo správně (třeba při tom vítání - štěně posadíš a pak se k němu sehneš a pomazlíte se, třeba...).

Dobrý den,
děkuji moc za povzbuzující odpověď. Pokusím se používat Vaši metodu o které píšete. Jsem rád, že si také myslíte, že štěňátko si takto chce jen hrát a že je to projev náklonnosti. Nerad bych totiž štěně frustroval nějakými tvrdými tresty.

Dejvy

Tohle bezhlavé kousání může být chyba na straně chovatele. Pokud u něj štěňátka rostla jak dříví v lese a nikdo je neučil, jak se ve smíšené smečce má hrát, nemůžou to umět. Dobrý chovatel od úplného malička učí štěňata, jak se například přetahovat o plyšáka nebo o jiné hračky, k čemu slouží míček atd... Vypadá to, že tvoje štěně to neumí, protože jediné, co mělo na hraní k dispozici, byli sourozenci. A štěněcí hry jsou kousací, tak to prostě je. Teď to praktikuje i na tebe. Budeš muset s velikou trpělivostí dohnat to, co zanedbal chovatel, a učit štěně lidsko-psím hrám.

Nechcete ho někdo ?
Pravděpodobně mu víc škodím, než prospívám a to je mi moc líto, ale já to jinak nedokážu.

Dejvy

Děkuji, Dejvy, ale Rexoun Pekelník a Bazinka mi stačí.
Hele, hlavu hore! Já si v poslední době začala myslet, že ke mě mí psi nepřišli náhodou. Musela jsem se něco naučit. (Má předloktí by Ti napověděly jaksi víc... ) Tak to zkus takhle brát i u sebe. Jo a šupky dupky k Rudovi a konzultaci, co Ty na to?! Rozhokaždopádně Ti držím pěsti, ať vydržíš a brzy si to vyjasníte!

Dobrý den, nyní již nejde o kousání, to již skoro úplně po přezubení pominulo, spíš jde o to, že se mi zdá, že pejsek mě intelektuálně značně převyšuje.
Je to osobnost a já ho podle mě nezvládám psychicky. Dělám chybu za chybou a pak si to moc vyčítám, ale co naplat, jednou udělané chyby v pejskovi zůstávají a i když ho nechci polidšťovat, tak mám pocit, že v jeho pohledu vidím něco, co tam dřív nebylo.

Pravděpodobně jsem pos... co se dalo a nechtěl bych v tom dál pokračovat, protože tohle štěňátko si to nezaslouží ( ono žádné zvířátko si to nezalouží´).
Nyní je mu 5 měsíců a já jsem do něj vnesl tolik zmatku ze svých chybných rozhodnutí, že tady už není cesta ven. Teda je, ale u jiného lepšího majitele.

Dejvy

Dejvy nevěš hlavu. Je to o tom, že se učíte oba dva. Byť se ti zdá, že každý mluvíte jinou řečí, stále se snažíte dorozumět. Věřím, že je jen malé % psů, kteří nemilují své pány a nechtějí pro ně udělat naprosto všechno. Pes ti chyby odpustí, důležitější je, aby sis odpustil ty sám. Nemá smysl se obviňovat a nadávat si, že jsem udělal chybu, je důležité se z té chyby poučit, pochopit, kde je příčina chybného jednání a pokusit se na to jít jinak. Dle mého názoru výchova psa není jen o učení zvířete, je to sebevzdělávání, které tě v životě posouvá dál, protože máš motivaci a děláš to s láskou. Podívej se na děti ve škole, myslíš že většinu z nich baví biflovat zbytečnosti? Ty se učíš praxí, to má smysl. Jestli nevíš, kde děláš chyby nech se natočit na video a podívej se na to zpětně, třeba ti to pomůže. Jestli skutečně nepřijdeš na příčinu vaší neshody zajeď za Rudou, on ti spolehlivě řekne. Můj názor je takový, že pokud se v životě potkáš s překážkou a obejdeš jí, nebo podlezeš, pak jí za nedlouho potkáš znovu a bude mnohem větší a těžší, protože celou tu dobu si navíc valíš kupu dalších problémů. Myslím si, že většina z nás, co tu jsme na poradně, jsme se potýkali s většími či menšími problémy, ale chtěli jsme je řešit, a proto jsme tu. Kdybys věděl, když se podívám zpětně, kolik jsem udělala chyb já. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale taky nic nedokáže.
Hodně štěstí

Dobrý den,

bohužel, nebo spíš bohudík nemám telefon a ani jej neplánuji mít, takže zavolat nemohu.
Každopádně děkuji za podporu a za zájem mi pomoci.
Chyba nebude v pejskovi, ale spíše ve mně a tak si myslím, že "Fríčko" nebude nejspíš to nejlepší k vyřešení mého problému.
Těch situací, kdy selhávám já je spousta, spousta různých variant, spousta modelových situací jak ze strany pejska, tak z mé strany a všechno se tak různě kombinuje, že tyhle situace vůbec nemusejí na případném "fríčku" nastat.
Tudíž se ani nedostaneme k jejich řešení.
Třeba jedna naprosto nová z včerejšího večera.
Pejsek běhá na dvoře a připravujeme se na večerní vycházku. Je už tma, pejsek má obojek z předchozí vycházky ( asi hodinu zpětně ). Pejsek je na volno, nemá připnuté vodítko, proč taky, vždyť si jen tak nenásilně pobíhá na dvorku a čeká na to, až se připravím. Já otevírám vrata a chystám se vyjít na ulici a čekám samozřejmě, že mě pejsek bude vesele následovat v předtuše pěkné vycházky, kdy si může začmuchat, vylítat se a být se mnou venku. Jenže ona zůstává stát na dvorku asi 4 metry od vrat, sedne si a kouká. Tak jí lákám, mluvím na ní, aniž bych vydal přesný povel, protože předpokládám, že na zavolání, "tak pojď miláčku" se rozběhne, protože přece "venku je to tak príma". Nic se neděje, ona jen sedí.

Zavírám tedy vrata a dělám, že jsem odešel - zůstávám venku. Čekám, že přiběhne k vratům a bude se dožadovat jít ven za mnou, když tam zůstala sama.
Po asi minutě potichu otevírám a ona si sedí stále na stejném, místě. A teď jsem asi udělal chybu, že jsem nedal příkaz "ke mně", ale došel si pro štěně s vodítkem v ruce, že si ho připnu. Štěně ale začalo utíkat a očividně nechtělo na vodítko. V ten moment jsem dal povel a pejsek přišel a sedl si přede mnou. Pak už bylo připnutí vodítka otázkou okamžiku.

Proč jsem nedal příkaz ke mně ihned , když jsem stál mezi vraty ? Bylo mi jasné, že se něco děje, když sedí stále na místě a nejeví radost z nadcházející procházky a jelikož nebyla na vodítku, nechtěl jsem riskovat nesplnění příkazu s tím, že by ho nesplnila a tudíž by příkaz padl na neúrodnou půdu. Proto jsem si k ní přišel. Byla chyba, že jsem šel já k ní a ne ona ke mně ?

Když jsme vyšli ven, tak po asi 10 metrech si přilehla přední částí těla k zemi a nechtěla jít dál, pak si dokonce lehla cela na zem a ležela a koukala mi do očí. Ne že jen tak lelkovala a ležela, ona mě sledovala, co udělám. Tak jsem jí musel několikrát jemně slovně pobídnout a nakonec jsem musel tahem za vodítko ( tedy z pozice své síly ) štěně donutit zdvihnout a jít.

Další bod, kde jsem podle mě selhal a kdy mě pejsek dostal do situace, odkud jsem neuměl vybruslit tak, jak by to mělo být.

nechápu proč tohle vidíš jako selhání. Žes psa nedokázal okamžitě přečíst? No a? Kdoví co mu zrovna přelítlo přes čumák. Důležité je, že jsi psa bez problému přivolal - to je přece základ všeho! A žes musel venku potáhnout za vodítko? Od toho přece to vodítko je, abys jeho prostřednictvím dosáhnul toho co chceš. Jak se pes tvářil když jste se vraceli domů? Jak se dnes tváří na tvé přivolání? A na vodítko? Pokud je pes ok, udělal jsi to dobře.

Dejvy, to že na freečku nemusí dané situace nastat vůbec neřeš, život se skládá z maličkostí a ty maličkosti dávají dohromady celek a smysl. Pokud si odvezeš třeba jen jediný poznatek nebo myšlenku, pak má smysl tam jet. Mej oči otevřené, uši nastražené a nasávej informace jako houba. Až přijde čas, všechno se ti spojí a ty pochopíš.

Ahoj ahoj,

mám takové chování u našeho štěněte labradora, které mě poslední dobou trápí a nevím jak se ho zbavit. Teda je toho víc! Fórum mám pročtené od zhora dolů, takže základní věci jak se chovat ke psům už jsem si osvojil.

1. Nereaguje na povel "Pusť" při přetahování o uzel, ale jakmile naznačím, že mu dám pysky do zubů tak už pustí. Každopádně povel pusť máme venku natrénován dobře a vše co mu řeknu tak pustí, ale problém je při tom přetahování. Když mu nabídnu piškot, tak na něj chvíli čumí a pak pustí teda, ale to se mi nelíbí :)

2. Pes při hraní má tendenci kousat, nemyslím tím kousnout a stisknout, jen si tak prostě něco jemně zkousnout a okusovat - ruce a nebo třeba mikiny. Co s tím? Jak na to? Je to v pořádku?

3. Když si hrajeme a přejdeme do fáze, že na psa už dělám blbosti, jakože třeba tlesknu, tak na místě vyskoči a kouše naprázdno. Je to v rámci hry? nebo pes dělá, že chce zaútočit jen se neodváží?

4. Ze všeho nejvíc mě trápí, když si pes lehne na přední tlapky ale zárověň stojí na zadních nohách a zadek má ve vzduchu a čumí na mě. V této situaci vůbec nevím, co mám dělat! Jakmile se přiblížím, tak hodí nohy na ramena a uteče o 2 metry ode mě a zase zaujme tuto pozici. Co to znaméná? Teď me napadlo, že by nebylo špatný mu dát najevo, že to dělat nebude a otočit se a jít pryč.

5. Co pes dělá, když se třeba 10x ve zběsilé rychlosti začne točit na místě? Hledá místo útěku?

Děkujiiiii za rady

Dobrý večer,

stále mě trápí okusování a skákání. Fence je 10 měsíců a změna žádná. Netuším, co tím chce říct, ale nepředpokládám, že je to výzva ke hře. Nemůžeme si neustále jen hrát. Přiběhne, skočí na mě, stojí na zadních, vezme mi ruku do zubů a drží, někdy víc, někdy méně. Dám povel, třeba sedni.Sedne si dostane odměnu a opět skočí a drží. I když ji shodím, i když ji odeženu, je to neustále a dokola dokolečka pořád. Ten stisk není nijak hodně bolestivý, ale cítím to a to platí o všech členech naší rodiny.
To že skáče se dá teď vydržet, ale v létě, až odložíme zimní bundy a kalhoty budeme, pokud to nepřestane, podrápaní a to velmi.
Přijdu si jako tupec, který hraje šachy s Karpovem. Zdá se mi, že fenka je mentálně nade mnou a stále je o několik tahů dále než já. Nechápu to. Místo, abych zvládal já jí, spíš se mi zdá, že ona přejímá roli toho " Kdo tady tahá za nitky". Násilí nic neřeší a ani se k tomu nechci snižovat.. Každopádně mentálně jí prostě nestíhám.

Je někdo z okolí Rakovníka s kým bych si o tom mohl pokecat a probrat všechny ty situace,kdy prohrávám ?

Dejvy

Dejvy, na Vlčáry to nemáš zas tak daleko a dozvíš se tam všechno potřebný včetně té nejasnosti u krmení. Přes internet se těžko pozná, co přesně je u vás za problém, co přesně fena dělá, co děláš ty. Prostě jí nějak nerozumíš a potřebuješ se na to podívat z úplně jinýho úhlu. A to přes internet nejde, to se musí vidět osobně.

Dejvy, pokud nechceš, aby tvůj pes něco dělal, tak mu řekni (nauč), co místo toho dělat má.
Pokud nechceš, aby na tebe fena skákala, tak jí to sedni (něco) musíš dát dřív, než na tebe skočí. Pokud nechceš, aby ti kousala ruku, tak jí nabídni něco jiného místo ruky a hrej si s ní (pokud to teda je výzva ke hře.....můj pastevec taky moc rád ruku, místo toho má balónek, ale i tu ruku mu někdy nechám, on už umí něžně )


Tak to obrať a buď aktivní ty. Ty říkej jí, co má dělat a ne jen reaguj na to, co dělá ona.

Dejvy, fakt nejlépe jet na Vlčáry za panem Desenským a to i s milou fenkou.

Bud aktivnejsi nez to stene... Presmeruj nezadouci cinnost na zadouci... Zamestnej fence hlavu i svaly... Atd...

Zdravím! Také mám problém se svojí 3měsíční fenkou staforda. Dala jsem jí sušené ucho na žvýkání, tak si tak chvíli v pelechu žvýká ucho pak se přítel natáhne že jí pohladí a ona na něj začla vrčet tak jsem ji okřikla a ona začla vrčet i na mě pak přišel pes z vedlejšího pokoje a po něm už chtěla jít. Kdyz k ní příjdu tak na mě vrčí když ji nabidnu nějaký pamlsek nechá si ucho vzít bez vrceni. Také me přijde ze kdyz se k ni přiblížim tak se s tím uchem chce někam schovat. Nikdy jsem ji nijak neublížila tak nevím proč to dela? A jak ji to odnaucit. Do misky s granulemi si sáhnout normalne nechá ale po tomto zážitku něčím co by delala kdyby tam mela něco jiného

Asi hledám špatně. Kdyz nápisu do vyhledávače Majetnictvi tak mi to nic nenajde a okrikovani taky nic moc. Prosim o odkaz

Zdravím všechny, jmenuji se Renata a mám štěně SAO,psa, je mu skoro 14 týdnu. Vrčení a kousání řešíme teď pořád. Je to náš druhý SAO, předtím jsme měli fenku , zemřela když ji bylo 12 let. Čtu příběhy a rady tady v poradně, v některých okamžicích se dokážu najít. Také jsem si sehnala druhou knihu Rudolfa, a používám jeho rady při výchově. První knihu jsem nesehnala, těším se na dotisk. A třetí jsem taky marně sháněla. Přesto všechno si někdy nejsem jista, zda dobře reaguji když mlaďoch si chce přetlačit svoje. Mám dvě děti 10 a 13 let, a řekla bych že s něma řádí až moc. Od vrčení, běhání, kousání. Nejsem tam pořád s něma, ale tak si někdy myslím, že ho kluci vyzvou či vyprovokujou ke hře, a pak se jím ta jeho štěněcí kousací hra už moc nelíbí. Snažím se řešit situaci s klidem. Někdy mi připadá, že mlaďoch je jakoby přede mnou napřed. Jdeme na vycházku, a dá se říct, že reaguje na přivolání docela slušně, na jeho věk, ale jakmile jsme zase doma , kde nemá vodítko, tak je to horší. Tak jsem mu udělala couračku, no uvidíme jak to bude dál. Máme doma slepice, a jiná domácí zvířata. Jednu slepici už dorval, ale zachránila jsem ji Jak ho zvyknout na slepice? Chodit s ním mezi ně? Protože mají jiný výběh než on. S kočkou se postupně seznamuje sám, dostal pár facek a teď už si na sebe zvykaji.

To bych velmi rád, ale udělat něco dřív prostě nejde. Jdeme, fenka si pobíhá okolo mě, očuchává travičku a najednou chňap a už mi visí na ruce.
Tohle nemohu předvídat a tudíž nemohu dát nějaký povel dřív,než se tohle stane.

Napište konkrétně jak ? Nežádoucí činnost už začala ( kousání ) a nic, ani pokus o přesměrování na hračku nezabírá, okřikování také ne. Dám povel, ten fenka udělá, ale okamžitě po pochvale a po pamlsku začne opět vyskakovat a kousat. Pokud dám ruce nahoru kouše, štípe do nohou a do zadku.

Tohle jsme nezvládli a nezvládáme.
K fyzickým trestům nechci sáhnout, ale manželka a děti to už brzy pravděpodobně zkusí.

dejvy, nejsi ty náhodou chlap?....aneb vymyslet, jak to NEJDE


ale no, že to dělá už víš a to dlouho,tudíž to musíš předpokládat. Aby se mohla zakousnout, musí jít na kontakt - toho si nevšimneš? Takže už máš mít v ruce balónek či co a reagovat.....Krom toho,povel PUSŤ už snad umí, ne? Takže ho případně použij a pak už vel ty (ať už přetahování s něčím, házení čehokoliv, rychlý běh kol rybníka či hravé cvičení poslušnosti...) - hlavně to musí být nějaká AKTIVITA a ne jenom nějaké fuj či co...

Já bych si teda v tomto případě myslela, že pes dostal pár facek o té kočky, se kterou se postupně seznamuje - na tom nevidím nic až tak špatného .

Ano, pes dostal pár facek od té kočky. Na základě toho co jsem četla ve vašich knihách Rudo, ho nebiju. Docela na něho zabírají nevšímačky a pak intonace hlasu, sice se někdy musím ovládat abych se třeba nesmála nebo nešla dřív za ním, než on za mnou. Ale vždy vzpomenu jak říkaté a píšete, že máme byt v klidu. Tak se snažim. První slepice zařvala, sice ji nezabil úplně, pouze docela oškubal a pak si k ní sedl, a čekal až příjdeme. Pustili jsme ovce na pastvu, a tak jsem si říkala že by se mohl s nima zkamarádit, ale ovcím se to moc nelíbí. A chtěla jsem se zeptat: proč ten náš psík tak šíleně žere hovna?je mu jedno zda to jsou ovčí, slepičí nebo králičí...ale je to docela brutální. Je schopny rozkopat celé záhony jenom proto že byly zality zředěnými slepičinci. Dá se nějak najít příčina? Naše fena Sára sice je taky sem uzmula, ale ne tak jak mladas. Rozdíl mezi ní a ním je docela veliký. Snažím se důsledně vychovávat dle rad Rudy. Hodně věci se mladému nelíbí, pak jsou to zajímavé situace.

Tato otázka se týká krmení.

Dobrý den, jsem tu nová a ráda bych poprosila hnedky o radu, jak pochopit toto jednání 9 týdenního štěněte (fenka, zlatý retriever). Je u nás v novém domě cca týden. Včera jsme byli na zahradě a přišli sousedovic kluci (8 let, 12 let). Štěně se jich bálo a utíkalo (i když v rodině, odkud štěně máme bylo 5 dětí, takže na děti zvyklé). Takže jsme to zkusili přes hru (větvička s listím). To zabralo. Vypadalo to dobře, nechalo se pohladit apod. Za chvíli, když si klučina chtěl štěně pohladit (sedělo), docela škaredě se na něj kouklo a zavrčelo.. Cítila jsem jako by říkala "ne, nešahej na mě". Nevěděla jsem, jestli nějak reagovat či ne.. Jak to chápat a řešit to vůbec? Kluk se lekl. Hra to pro štěndo nebyla. Je dost bojácná, snažím se jí seznamovat s lidmi a i některými psy (i když není ještě plně naočkovaná), vždycky se ale celá třepe. Nevím zda ji brát do náruče a nebo nechat raděj na zemi. Nerada bych něco pokazila. Moc díky za radu, popř. vysvětlení chování štěnda. Dana

Děkuji Vám, Rudo, za rychlou odpověď. Včera mě překvapilo, když jsme venku potkali další děti, ale holky, že reakce byla úplně jiná, beze strachu si s nimi chtěla hrát. Nebo se bála štěkání sousedovic psa, poprvé sem jí nenechala utéct a s klidným hlasem jsem ji v té situaci "podržela" a od tý doby se nebojí k plotu, takže to půjde. Sekci o strachu sem si přečetla, možná se Vám ještě v týdnu na telefon ozvu. Zajímalo by mě, jak fenku více podpořit, jak píšete..Každopádně načteny Vaše knížky mám, poradnu pročítám a Vaše DVD mám skoro jako večerníček , takže tímto díky. Tak jak vše podáváte je srozumitelné a logické. Zdraví D.

Dobrý den,mám dotaz ohledně 4 měsíční fenky,kříženec nejspíše barvař x labrador.
Fenka mě neustále okusuje jako kus klacku ruce nohy předevšim vždy když si chce hrát.Při hře jí vždy nabídnu hračku ale ta jí nezabaví ani na chvilku a zas jde po rukou či nohou. jinak je velice hyperaktivni,pozorna,venku bez vodika suprově posloucha.Porade mi prosím jak jí odnaučit to kousaní mých končetin dekuji