Ahojky,já mam problém s fenkou VOK,začala na mě vrčet,je to v situaci,když se jí něco nelíbí. Bydlíme v prvním patře a ona neustále, když se vracíme domů z procházky utíká do druhého patra. Po schodech dolu se ještě bojí,jsou jí tři měsíce a když vylezu na horu, chytnu ji do ruky a ona na mě začne vrčet. To samé, když ležím na gauči. Poslední dobou se tam snaží dostat- přitom nikdy nemohla,nikdy jsem jí to nedovolila a ani dovolit nechci, když se jí podaří tam vyskočit, což je teď čím dál víc často, tak já se zvednu chytnu ji, že ji dám dolu a znovu zavrčí.
Praktikuji na ni to, že na ni zavrčím také a pošlu ji na místo. Poslechne a pak už se neodváží znovu to zkusit, ale další den to jede na novo.
Poradíte co dělat? Vrčím na ni hned, jak to udělá ona, ale nechápu, proč je neponaučitelná. Když jsem zrovna v jiném pokoji, klidně si tam vyskočí a spí tam nebo blbne, když si toho všimnu, zavolám ji povelem ke mě a pošlu ji na místo. To se obejde bez vrčení. Vadí ji tedy, že ji beru do ruky? Jak ji odnaučit to vrčení?
Děkuji za radu.
Lucka.

Když jí jdeš "chytit" a usměrnit, tváříš se asi ne zrovna přátelsky, i se pohybuješ jinak, než když jsi v pohodě. Ona vnímá tvůj nespokojený výraz a pohyby a preventivně ti vrčením asi říká, že se tě bojí a že by byla ráda, kdybys jí nechala na pokoji. Bereš jí do ruky také jindy, než když jí chceš napomínat? Může to mít spojené s tím, že braní do ruky znamená v podstatě trest.
Když si zavolám štěně k sobě a ono příjde, pomazlím, odměním, dám mu najevo radost, že přišlo. Nebudu ho k sobě volat z trestu a pak ho protivně nepošlu na místo, protože tím si jen zadělávám na to, že příště místo ke mně raději zaleze rovnou.

Nosím ji dost často a s tím problém nemá, snáším ji i ze schodů, když jdeme ven, když si hrajeme, sama mi leze do klína, takže ví, že to není spojeno jen s trestem.
Sama ji pak akorát dám najevo, že tohle se mi nelíbí a pošlu ji na místo. V klidu, bez křiku, bez násilí. Dřív, když tam skočila a já ji vzala do ruky a sundala, tak to bylo bez vrčení. Nechápu to

Navíc povel ke mě má spojený s odměnou, jak pamlskem tak pohlazením, protože ho zvládáme už od dvou měsíců, doma, venku, kdekoli, zavolám "ke mě" a přijde. Samozřejmě s očekáváním, kdy něco dostane. Už nedostává ani pokaždý odměnu a vždycky si přijde, tak pochválím, pohladím a jde až když ji dám volno. Je vážně chytrá a učenlivá, proto mě tohle docela trápí. Nechci, aby si myslela, že ve mě má nepřítele, přes den si hrajeme, spinkáme, běháme venku, vše bez problému. Skákání na gauč začne většinou až večer. Přijde mi, že nechce být sama v pelechu nebo na koberci... ale nesamostatná není, je zvyklá být i několik, hodin sama doma. Neničí nábytek, nic, hraje si a nebo spí.
Jsem z toho taková vykolejená

Co mám zkušenost tak psi moc nedokážou rozlišovat patra - netuší jestli bydlí ve 2. nebo ve 3., prostě jdou. Jako nejvhodnější bych asi viděla brát ji v domě na vodítko a prostě ji nahoru nepustit. Případně ji můžeš naučit aby chodila do schodů za tebou, tedy taky nahoru nezdrhne. Časem zjistí u kterých dveří má zastavit - nebylo by na škodu je NĚJAK psu označit, vymyslet NĚCO podle čeho pozná že už má brzdit - pokud nemáte třeba boty venku přede dveřma, jsou pro ni opravdu všechna patra stejná.

Mno a gauč - chtělo by to vychytat okamžik kdy se na gauč chystá vyskočit - u takového šídla to jde asi těžko, ale čím lepší načasování stopnutí nežádoucí činnosti, tím líp a rychleji pes chápe. Pokud už na gauči chvíli leží, nenaučí se že tam nemá lézt. A když už, tak místo sundávání použijte rovnou povel "místo". Bez sundávání, bez přivolávání (je poslána na místo za to že přišla k vám!). A případnou nespokojenost vyjadřovat pouze dokud je fena na gauči, ne až z něj sleze a jde k vám nebo na místo - vaši nespokojenost si pak vztahuje k provedení povelu!

Bydlíme v rodinnym domku,jsou tu jen dvě patra, v prvnim já v druhym naši. Jindy čeká u našich dveří, jindy si vyběhne nahoru a čučí a kňučí, že nemůže dolu.

A s tim místem, posílám ji tam po povelu ke mě, protože když ji pošlu rovnou na místo, ví, že ji chci poslat pryč z gauče a to se jí jaksi nechce , snažim se jí zabránit i když chce vyskočit, ale jak jsem říkala, je neponaučitelná, nechápu, co jí to popadlo. Pošlu ji na místo už když naskakuje, odejde a přijde znovu, když už mi to udělá po třicátý za večer během dvou hodin, začíná mi docházet trpělivost takže jdu napočítat do deseti, protože křičet na ní nechci a nechci udělat něco, čeho bych později mohla litovat.

Nelézt do patra se podle mě naučí časem, jsou jí jenom 3 měsíce! A co se týče gauče, sundavejte (ještě ve výskoku) a možná by vám zabralo, kdybyste si občas sedli k ní na zem. Časem si na gauč třeba lehli a měli ruku dole a hráli si s ní (při tom se dá celkem dobře koukat na film ) a pak si s ní hrát nohama když na gauči sedíte - mě to pomohlo u několika štěňat, když se to sešlo na prázdniny. Postupně se tak štěňata naučila ležet u nohou a necpat se nahoru na gauč.

Dobrý den. Mám 3 měsíční štěně křížence (Rhodézský Ridgeback a Rotwajler). Je můj první pes a snažím se s ní pracovat, nic zásadního nekazit a komunikovat s ní. HODNĚ čtu. Nemáme žádné zásadní problémy.JEN: kouše. Všichni říkají, nechte jí, je to štěně. Jenže tohle štěně má už 10 kg a tlamu plnou ostrých zubů. Když je rozespalá, nebo unavená, dá se pohladit, ráda se mazlí. Ale jakmile se trochu "probere", chce si hrát, a dává to najevo dost nepříjemně: začne na lidi skákat a kousat do nich. "Plácnutí a okřiknutí" na ni naplatí, to ji akorát rozdovádí. Řeším to tak, že toto chování naprosto ignoruji. To zabírá - chvíli kouše a štěká, pak přestane. Jak se uklidní, jdu za ní a hrajeme si. Nejsem si jistá, jestli je to správně. Občas na ni nepoznám, "jak to myslí", někdy, když se jí snažím třeba zvednout (kvůli schodům, u veterináře) tak hnusně zavrčí a "použije zuby". A někdy se nechá zvednout uplně v klidu, jako by nic. Taky "používá zuby" když se jí snažím třeba pohladit, ale ne ve zlém - i tak je to nepříjemné. Hraček má dost, věnuji se jí-ale nepřeháním to. Mohl byste mi prosím říci, kde dělám chybu? Jinak si myslím, že v komunikaci mezi námi problém není, na povely reaguje krásně(až na "fuj"), cvičení ji moc baví, vždy mě bedlivě pozoruje a "čeká" co bude dál. Mám ji moc ráda, ale tento "zlozvyk" obtěžuje celou rodinu... Mám něco načteno, ale nepoznám, kde dělám chybu. Moc Vám děkuji za odpověď.

Dobrý den, mám problém se svojí 4,5 měsíční fenkou jezevčíka - v poslední době na mě začala z pro mě nepochopitelných důvodů cenit zuby a vrčet, když ji hladím. Do minulého týdne to dělala jen velmi výjimečně, když jsme ji třeba „otravovali“ hlazením v pelíšku nebo při konzumaci pamlsku (poučili jsme se a dnes už to neděláme), ale v posledních několika dnech vrčí docela často a skoro vždy je to při hře či mazlení nebo když ji beru do náruče, což děláme od jejích 6 týdnů a je na to zvyklá. Když zavrčí, pustím ji nebo ji od sebe odstrčím, někdy mě to namíchne víc a plácnu ji po zadku (což je jinak jediný případ, kdy to dělám) a přestanu si jí všímat. Ona se vzápětí začne chovat jakoby nic, přijde ke mně a lísá se, ale když ji pohladím, zavrčí zase. Ještě nikdy mě nekousla, i když jsem měl ruku blízko její tlamky, spíš vždycky jenom hrozí. Jinak je to poslušný pes, na svůj věk až překvapivě, respektuje přivolání i odeslání na místo. Ještě dodávám, že přítelkyni to nedělá nebo jí to výjimečně jen omylem uklouzne, když je zrovna „naštvaná“ na mě. Jakými prostředky docílit toho, aby se takhle agresivně nechovala a zároveň se mě nebála (jedná-li se o strachovou agresi)? Určitě mi řeknete, že chyba je ve mně, a já to nevylučuju, jen nedokážu příjít na to, v čem je jádro jezevčíka:-)) Předem díky za vaše názory.

Mylsím, že je to strachová agrese a svým chováním to jenom zhoršujete. Když zase začne vrčet, v klidu štěndo hlaďte dál, jako by se ni nedělo. Jemně se jí snažte uhladit do spánku. Prostě je to mmino a i kdyby vás kousla, tak to nebude horší jak při hře (i když jehličkama to bolí). A pokud vás kousne, tak v klidu hlaďte dál. Bez trestů, bez mračení.

Díky za reakci, obával jsem se takového závěru. Stavíme se tuto neděli odpoledne - snad nebude vadit, že je to Ne - jindy nám to bohužel z Brna nevychází. Jen nevím, zda Barča bude zrovna v tu chvíli, kdy bude obklopená cizími lidmi a psy, ve svém "nerudném" rozpoložení, abychom mohli zkusit, co na ni zabírá. Jen ještě předesílám, že metodu "být v klidu a usmívat se" jsem už také několikrát zkoušel a nezdálo se mi, že by to mělo efekt - za chvíli vrčela zas... :-( Pokud jde jen a jen o trpělivost a dobrou vůli, udělám pro to maximum - mám ji moc rád a určitě nechci přijít o její přátelství a důvěru.

Pane Desenský, díky za přijetí na Vlčárech a cenné rady. Po návštěvě u vás pracujeme na tom, abychom se tváří v tvář vrčení psa chovali s nadhledem a klidem, ale občas se stane, že začne vrčet při hlazení a nepřestává, i když hladíme v klidu dál a mluvíme na ni ironickým či tázavým tónem (Co chceš, co se děje, O co ti jde…?). Stalo se vám, že na vás i po vaší protiakci a komentáři pes dál vrčel? Co máme dělat, když vrčení nepřestává a poleví až ve chvíli, kdy je pes hlazením unaven? Máte nějaké tipy, jak to se ctí ukončit, aby neměla pocit, že z toho vyšla jako vítěz? Stačí jen ironický komentář a přestat si jí všímat? Při pokusu pohladit ji po hrudi či předních tlapkách někdy se někdy i ožene, sice zatím nikdy ne do krve, ale co kdyby... Jak mám postupovat dál poté, co se ohnala a já jsem jí znehybnil pomocí šňůry? A co dělat, když vrčením protestuje proti něčemu, co po ní chceme? Třeba aby něco nechala být? To je asi jiný případ – nedostatek respektu? – tam asi hlazení asi moc nepomůže…? To vše jsou otázky, na které hledáme odpověď a prosíme vás o radu. Poslední dobou fenka vrčí mnohem víc na mě než na přítelkyni; když jsme spolu sami, je v pohodě, ale když je s námi i přítelkyně, tak jí jakoby nadržuje a na mě vrčí…
Taky by mě zajímalo, co si myslíte o braní psa do náruče – je to vhodné, jak na psa působí a líbí se mu to? Předem díky za odezvu.

Jejda, máte tak malý štěně a tolik se ho bojíte? Proč vše neotočíte v legraci a hru, která skončí třeba pusinou?

Ale my se jí nebojíme, jen nám je prostě nepříjemný neustále se dívat na ty její vyceněné zuby, protože mnohem raději bysme si s tím prckem hráli a mazlili než pořád řešili, jestli na hlazení či na cokoli jiného (úkol, povel, zákaz) má nebo nemá náladu... S tím hraním máte pravdu, to praktikujem a zabírá to, když jí začnem dorážet na tlapky, většinou přistoupí na hru a je po vrčení, ale neřeší to problém vrčení dlouhodobě a trvale, pouze dočasně a za kratší či delší dobu vrčí zase...
Pane Desenský, pokud se jedná o projevy tvrdohlavosti, náladovosti či nerespektování hierarchie, vyřešíme to hlazením a hrou, nebo je potřeba vůči psovi zaujmout důraznější postoj?

A kdo nebo co vás nutí to řešit? Když dáte povel, tak ho musí splnit. Chcete se jí dotknout, musí si to nechat líbit. Copak vaše štěně vás může k něčemu nutit? Vy jste její páni a vy přece víte, co je pro ni nejlepší, tak se tak chovejte. Se obávám, že dokud to nepřestanete ŘEŠIT, tak se problému nezbavíte...

Takhle striktně bych to neviděla. Když se ho chcete dotknout, nestačilo by mi, že si to musí nechat líbit, ale chtěla bych, aby mu to bylo příjemné, vyhledávalo ty doteky a věřilo mi. Pak si to líbit nechá ne proto, že musí, ale že chce. Když dáte povel, ono ho musí splnit za předpokladu, že jste ho dali tak, že ho chápe, nebo že jste mu ho klidně, příjemně a srozumitelně vysvětlili. Pak ho splnit bude nejen muset, ale i chtít.
Chtělo by to získat zpátky důvěru toho štěníka a možná i respekt. Vidím to na další návštěvu na Vlčárech. A do té doby klid, pohoda, důslednost a suverenita. Nelezení psovi někam, neotravování psa a hlavně nepostupovat stylem pes musí - pes nesmí do té doby, než si co musí a co nesmí naučí i lidi.

Naše Rozinka - 2měsíční berňule - kouše děsně. Vůbec nesnese, aby na ní sáhl cizí člověk, aby jí někdo zvedal ze země, aby jí někdo cizí hladil. Kouše, vrčí, známým se věší za kalhoty a venčí se zavěšená na nohavici (jako blahé paměti Nána, ovčanda, když byla štěndo). Strkáme jí do tlamice to, co žvejkat smí, nejlépe jiné štěně, potažmo Anetu, starší labradorku, co má to ohlodávání ráda. Zároveň se všichni těšíme, až Rozince narostou nové zuby. Štěně neplácáme, převádíme jeho hru jinam, její panička vůbec nemá pocit, že by někde udělala chybu. Je to štěně, doteď se mastilo s jinými štěňaty zubama, naučilo se vrčet, tak vrčí, naučilo se štěkat, tak štěká, používá to, co už umí, a dělá to. Až ho člověk naučí něco dalšího, bude dělat i to. Zatím bych doporučila dlouhý rukáv, ať vás nemaj za klienta Dropinu. Mylsim že 3měsíční štěně ještě zdaleka "neobtěžuje" rodinu tak, jak to bude dělat cca 8-10měsíční puberťácký pako )) Na ty zoubky si ještě rádi v dobrém vzpomenete )))

Naprosto trefné Ještě nedávno jsme tak chodili, ještě že jsme si holku přivezli na podzim a ne v létě Volně jsme přešli z ohryzávání našich končetin na věci vhodnější - jak začala hryzat, hned jsme svůj prst nahradili uzlem, pípákem, kusem hadru. Když pak měnila zuby, nastoupily bůvolí kostičky. Dneska má 8 měs. a naše končetiny už jen láskyplně oblízává (je to boxer, tzn. hned potom jdeme pod srpchu )

nevíte prosím někdo, jak zamezit štěněti (fena,bulterier, 4měs)chňapání po xichtu a vlasech?dělá to ze hry, ale je to nepříjemný, když si chce hrát jen ona, přiběhne a chramst!. Mi už prokousla ret, tak ji chci naučit dávat jiné pusinky, než tyhle zběsilé Jo a sice je to mimo téma , ale nikdo jsem to tu nenašla...nevíte, jak odnaučit psa somrovat?ta naše popelnice je strašná, vždycky vyskočí předníma na stůl nebo na židli, sápe se po žrádle a během jídla ji musím několikrát sundavat...zkoušela jsem ji tlačit dlaní hlavu dolů s povelem dolů, ale radši by si nechala zalomit krk sedni a čekej nevydrží moc dlouho, ještě nemáme tolik natrénováno tak ji vždycky musím sundat za ty packy, to teda neprotestuje, jen blbě čumí a za pár vteřin je tam zas. Horší je, když mám jidlo třeba v posteli, to klidně i strčí hlavu do talíře, když je rychlejší než já...sice by bylo výchovnější pro mě nežrat v posteli, ale občas člověk má potřebu si tam něco vzít třeba k filmu a tak Tak nevím, jestli mám i při tom jídle cvičit povel čekej za odměnu, jestli to není moc blbý nápad, nebo co s tím díky

Tak ja sa musím pochváliť,Ashoňáka som odnaučila žrať kočke granule,ktoré má hneď vedla jeho misky,a jedlo možem mať položené na zemi.(Keď kŕmim malého v polohovacom vaku a seba,sedím pri ňom na zemi,takže nedočiahnem na stol a jedlo si volne položím vedla seba na zem)A ako som to urobila? Proste som mu to zatrhla,to jedlo je moje a keby mi do toho lez,so zlou sa potáže. (bez bitia prosím)Pokial ma pri hraní alebo pusinkovaní silnejšie kusne,vykríknem áu,poprípade vrátim.(aby to pes pocítil,ale nebolelo ho to) So psom po psovsku,ako inak.

indiánka no jo, ale ty jsi už protřelá a zkušená krotitelka dravých šelem ta moje opice když vidí žrádlo..tak to je prostě konec..hne s ní až zase jenom žrádlo.... jiank je jako zlatá a dřevo by se na ni dalo štípat

Jak už jsem jinde psala, mám půlroční kavalírku, bydlím na malinkaté vesničce, kde lidi nepotkáte a psy rovněž. Seznámila se s jednou fenkou mé maminky a druhou mé kamarádky. Zná pár lidí, co k nám jezdí na návštěvu.
A teď k problému, když se někdo z rodiny převleče a vrátí se do místnosti v jiném oblečení, piští strachy a počůrá se u toho.
Zato, když ji pustím na dvůr vyvenčit, tak první, co udělá, že běží k plotu a začne bezdůvodně štěkat na celou ves.
Na povel ke mně se tryskem vrátí, ale jak ji naučit, že když ji pustím, aby se vyvenčila, tak aby neletěla místo toho vyštěkávat?
Na freečko se chystám, o víkendu nebylo auto, tak doufám, že se to zadaří co nejdřív.

channah oba prejavy sú prejavy strachu. Strach má svoju vlastnú sekciu v poradni,veľa sa tam dozvieš. Aj o prílišnom štekaní za plotom je téma, stačí čítať. Nešteká bezdôvodne. Nenechávaj ju vyraziť, ak vieš, že to urobí. Freečko je dobrý nápad, len sa tam treba pýtať.

Jasný, takže ji nemám pouštět navolno, ale chodit venčit na vodítku, aby neměla možnost nekontrolovaně letět vyštěkávat, ale co dál?

Keď som Ashona priniesla domov,vrhal sa na všetko žrádlo čo videl,Báre sa pri kŕmení prvý drzo vocpal do misky,kočke do granulí.Pri jedle chcem mať klud a ne sa o to preťahovať so psom.Povel vypadni je velmi dobrý. Ja mám okrem neho "to je moje". Keď sa mi nechce to okecávať,"zdvihnem pysky"a vie čo sa patrí.Ale to je už medzi mnou a mojimi psami,každý máme komunikáciu so svojím psom inak zaužívanú.Na Shanti to nebude platiť,musíš ju to najprv naučiť.Je ešte malá,máte pred sebou kus práce.

Tak jsem vypadni šla hned vyzkoušet se svačinou a na potřetí kupodivu přestala, když jsme naznačila že se na ni jinak vrhnu jestli nepřestane, jakoby věděla, že si tu stěžuju bude to nadlouho, to je fakt...ale času dost..děkuju za radu

Dobry den,mam na Vas prozbu. Mame doma 14dni pejska- stenatko bulika za tyden mu budou 4mesice. Bohuzel nas trapi jeho neustale chnapani-kousani i kdyz se zda,ze to je ze hry..ale mam 4leteho syna a v tom je asi trosku ten hacek hafan ho asi bere jako tzv.stene takze jakmile si malej lehne jak byl zvykly na koberec pes pribehne a chnap do usi,nohou,rukou...muzem na nej volat a on neraguje dokud nevstanu a nepodivam se na nej a hlasite reknu fuj. Samo.to dela i me jak ma moznost kousne i me do stejnych mist jako maleho..takze udelam to same reknu mu fuj a dam mu jeho hracku at si kouse do ni..tak to by slo,sklidni se..Slysela jsem mnoho ruznych tzv.upozorneni psa dokonce vyklepani za kozich atd..ale bojim se,aby z nej nevyrost agresor.. Tak prosim o radu tady jelikoz tady se pise o podobnych situacich,ale o jinych plemen a jen preci se na toto plemeno musi jinak nez na napr.NO. Nerada bych udelala nekde chybu ve vychove naseho pejska a pokud by se to nejak nevyresilo musela bych ho dat pryc coz bych nerada ( ale zase nemuzu dovolit,aby malemu nebo nekomu ublizil.. Urcite se v budoucnu prijedem podivat do ,,Vlcarny,, .. Dekuji moc za pomocnou radu i za jakekoliv info.co se tyce spravneho ,,vychovani,, tohoto plemene..

kousací štěňata jsou všechna, bulíci jako NO. Hlídat, měnit za hračky a modlit se ať rychle přezubí
Nepostupovat agresivně a hlavně přestat řešit "aby z něj nevyrostl agresor". vyroste z něj přesně to, co si z něj uděláte - chovejte se k němu srozumitelně a laskavě, pak z něj vyroste skvělý pes

U takovehleho psiho mimina je uplne jedno, jaka rasa to je - kousou vsechna stenata (taky mam ted jedno doma a s nim male lidske miminko, a taky ma tendenci ozuzlavat rucicky a nozicky). Vytrepavani za kozich nebo kriceni po nem nema vyznam, jedine, co funguje je trpelive presmerovavat jeho kousani na to, co ma dovoleno - takze mu misto detske rucicky dat balon nebo nejakou jeho hracku, aby se mohl vyradit a pritom neublizil. Casem toho sam necha, zmoudri, uklidni se. Pristupovat k nemu s tim, ze je to "bojove plemeno" a tim padem ma sklony byt agresor je nesmysl, bude takovy, jakeho si ho s trpelivosti a laskou vychovate.

Dekuji za odpovedi,to co pisete taky tak delame...on bude i problem v tom,ze malej na nej asi zarli takze pejska provokuje...oba jsou tvrdohlavi ... takze se clovek nezastavi hlidat,aby mu malej neco neudelal a pak pejsek jemu.. Jeste mam na vas prozbu tady kouse od nas jsou za vraty hned vedle sebe dva NO a jak jdeme kolem tak ten muj bulik-skoro 4mesicni by ani nereagoval kdyby oni tak silene hnusne na nej nestekali a vyjizdeli je to hruza,protoze pak dostane amok a je agresivni vrci,steka tahne me k nim a mam obavu,aby na me nevyjel kdyz ho budu chtit uklidnit-uz na moji mamku ,,vyjel,, kdyz se k nemu skolinila,aby ho ,,uklidnila,,aby toho nechal....a ani v teto situaci nevim jak na nej... Jinak na ostani pejsky reaguje venku v poradku hral si tady u nas doma s 9ti mesicni agrentinskou dogou i 5ti letou stafordkou..oba mu dali ,,ceres,, a on skrotl provokater jeden ..

U nás přesměrovávání třeba nefungovalo, protože noha páničky je vždycky zajímavější objekt než kostička :-D Resp. NĚKDY to fungovalo, ale jindy ne. To mi pak asi nejlíp pomáhá psa znehybnit, je jedno, jak. A pustit, až se uklidní. Pak si jdeme hrát s oblíbenou hračkou a je to.

Hezký den všem,

máme 3 měsíční štěňátko (kříženec Patterdale teriera), které při hře neustále kouše do rukou nebodo nohou. Hned jí dávám na kousání něco jiného a tahám se s ní o to, ale po čase jí to přestane bavit a jde zase po rukách nebo nohách. Kouše docela dost a ani vykviknutí příliš nezabírá. Řeším to většinou tím, že odejdu a ukončím hru. Je to správně nebo poradíte něco lepšího. Už jsem si tu hodně přečetl a chápu, že je to štěně a chce si hrát, ale je to můj první pes a byl bych nerad, aby mi to pak přerostlo přes hlavu a vracel se ze zahrady domů celej krvavej.
Další problém je na procházce na vodítku. Většinu cesty jde bez problémů (buď na volno s couračkou nebo i na vodítku u nohy) ale pak jí to popadne a začne dorážet, tahat nohavice a tkaničky nebo kousat do nohou. Držím jí na vodítku od sebe a dám "sedni". Poslechne a pak i v klidu sedí a čeká (úplně ideální to ještě rozhodně není, ale každopádně se uklidní). Pak dám ale "volno" nebo "jdeme" a zase začne trojčit. Opakuje se to i několikrát za sebou. Za měsíc jedeme do Itálie na dovolenou a rádi by jsme jí vzali sebou, ale neradi by jsme na každém rohu předváděli toto divadélko. Poradíte prosím, jak jí to do té doby odnaučit. Předem děkuji za rady a přeji hezký den.

Tiky

Co to je za klíč? 1=NE, 2=důrazné NE, 5=fixovat hlavu a dívat se do očí? Díky

Min. 3x - v říjnu 2009, a teď to pročítám zas a zas, jak dovolí čas, mám totiž více dětí, opravuju barák, chodím do práce atd. Nejsem holčička, co má pejska na hraní a prázdniny a moře času na své koníčky... Nebyla by možná stručná odpověď jednou větou?

Máte doma štěně, které rádo používá tlamičku. Využijte to pro budoucnost-pro aportování a potažmo později k přinášení různých věcí na povel. Teď vám nezbyde nic jiného než chodit na procházky s několika starými tričky nebo s hračkama. Po vyvenčení, kdy je pes vyběhaný a musíte se vracet domů na vodítku zamezíte zakusování do nohavic tím, že mu nabídnete něco jiného-staré tričko, hračku. Teriéři jsou akční, lehké přetahování a nošení hračky mu neublíží a vás ochrání od šrámů. Toto divadlo se dá hrát několik měsíců. Postupně se naučíte hrát si jako prťáci, kdy člověk přebere organizaci hry. Bude ji ukončovat dřív než se pes rozvášní do nepolapitelna, budete ho učit různé cviky atd atd...
Jakýkoliv zákazový povel je zbytečný, štěně tomu nerozumí. Místo zákazu se štěněti řekne co má dělat. Neříkáme Azore fuj fuj nééé, ale Azore fuj, pocem-sedni-aport-pocem-ták je hodný, sedni-aport atd.
Hodně štěstí a pevné nervy, každý jsme si tímto obdobím prošli...

Postupně se naučíte hrát si jako prťáci - to je překlep, má být parťáci...

nebyla. U každého psa je to totiž nastavené jinak a co je u jednoho psa dvojka je u jiného pětka a u dalšího může být ještě výš. Obecně je pětka takový stupeň že si pes nepřeje situaci ještě zopakovat, ale nepřetočí se do strachu nebo jiné nežádoucí reakce. V každém případě jsme v tématu o štěňatech a u nich je tento postup adekvátní pouze ve velmi výjimečných případech. O zákazových povelech si tu trochu počti - jak a proč (ne)fungují - stačí "čudlík" hledat.

S tím musím jen souhlasit. Na čsv je zkrátka potřeba stále vymýšlet nové neprohlídnuté fígle.
Za ten týden, co to zkouším jinak, se nám povedlo zredukovat kousání tak na čtvrtinu, fenku trochu zklidnit, a to močení jaksi samo odeznívá. Zaměřil jsem se v prvé řadě na svůj přístup k trestům. Ještě to nemám úplně vychytané, ale už i tak komunikujeme mnohem lépe. Zjistil jsem, že ji ohromně baví aportování, což je u tohoto plemene vzácnost. Aportujeme, dokud je do toho nažhavená, ale dávám si bacha, abych hru ukončil ještě před tím, než ji začne nudit. Díky za obsáhlý komentář ) Teď trénujem vození v autě, aby mi vydržela těch 250 kiláků k tobě.

Cestování příliš neřeš. Moje vlčice má už naježděných skoro osm tisíc kilometrů a to jí byli v sobotu teprve tři měsíce. Jak ji hodím do auta, vždycky protestuje jenom do té doby, než vyjedeme na hlavní silnici. Vadí jí, jak to přes tu mojí pěšinu hází a chce chovat na přední sedačce. Přesto jí to není nic platné. Protesty přijímám pouze písemně. Ještě několik tisíc kilometrů a přestane to řešit úplně. Jiná volba totiž není.

...usmevne spomienky, ked som v lete vlani chodil v trenkach a v gumenych cizmach vyvencit Charlieho dozadu na dvor, ked ma kusal do achiloviek, nepacilo sa mu do gumy hryzt, tak mi "vercajch" posteklil tymi ihlickami....

lenka apenzelka
Hodně štěstí a pevné nervy, každý jsme si tímto obdobím prošli...

Té dovolené jsem se opravdu trochu obával a ne jenom toho divadýlka před Itali, ale i dlouhé cesty autem, pití slané vody, písku v očích, veder atd. Naštěstí jsme to zvládli úplně bez problémů a mámé spoustu krásných zážitků. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Tiky

Zdravím, mám 3 měsíční fenku NO, je to můj první pes, a rád bych si ověřil, jestli postupuju správně při usměrňování jejího kousání. Pokud ji omrzí hračky, a začne na mě dorážet, (v připadě že u sebe nemám žádnou hračku) ji nastavim před čumák rozevřenou dlaň, aby nemohla kousnout, a důrazně řeknu NE!, ve většině případů pochopí, sedne na zadek a smutně na mě kouká. Někdy je ale moc rozdováděná, na povel NE! nereaguje a trhá mi kalhoty i s nohama. V tomto případě ji lehce plácnu přes zadek, tak aby neviděla nápřah. To zafungovalo zatím vždy, mam ale strach, aby to nenarušilo naše vztahy.

Děláš to špatně, když nemůžeš převést její kousání na něco jiného (klacek, papír....), tak jí radši vem za čumák a na pár vteřin (stačí jedna dvě, když to uděláš dobře) jí tak znehybni. Při tom se na ní "přísně podívej" - nevím jak to jinak popsat a pak se otoč a dělje to co do té doby. Žádné chválení, že přestala. To by zase začala kousat. Ale pro tyhle případy je lepší mít u sebe vždy něco - třeba papírové kapesníky v kapse.

nebo jí nech at se kousne ona sama- do jazyku tváře spoustu psu to odnaučí kousat naplno