Už od mala, když se naše malamutka převalí na záda a drbeme jí na bříšku, tak vrčí a kope nožičkama. Ale já mám pocit, že se jí to líbí. Kolegyně to dneska viděly na videu a divily se, že se jí nebojim. Mě to ale ani nepřijde, necítím z toho žádnou hrozbu.

Vrčanie neznamená automaticky agresivitu tak, ako každé vrtenie chvostom nie je vždy radosť. Pokiaľ cítiš, že si jednoducho brble, tak to riešiš zbytočne. Snáď poznáš svojho psa natoľko, aby ťa kolegyne nezneistili.

Určitě mě neznejistily. Jen mě zajímá, co tím chce pes říci .

Nemůže být lechtivá? Kdyby mě někdo drbal na bříšku, tak budu vrčet taky.

tak pokud se sama převalí na záda a nechá se drbat, přece, když by se jí to nelíbilo tak si to dělat nenechá, a nemůže vrnět spokojeností??

Neskutečně záleží na intonaci, Dráče si třeba velmi spokojeně blblo-vrčí při mazlení nebo i jiné důvěrné komunikaci.
Bíba třeba krátce temně zavrčí když chce pohladit (prostě na sebe upozorní, když je líná zvednout packu), ale přiznám, že poprvé jsem se lekla

Ja ti nevim, ja takove zvuky rozlisuji na vrci (upozorneni, projev nelibosti, varovani, agrese,..) a mruci. Zni to sice podobne, ale neni to to stejny A mruceni je bud vyzva ke hre, nebo projev netrpelivosti (neco jako delej uz a pojd) a nebo projev radosti a nadseni. Takze bych to videla spis na ten projev radosti

Mimochodem, mruci mi jak doga, tak grona a komunikujou spolu naprosto v pohode. Ale je fakt, ze obcas to nekteri psi a spousta lidi nepochopi. Ani kdyz ten pes u toho mlati hlavou o zem a zadek si muze ukroutit

Tak já mám teda extra ukecanýho psa a ten vrčí skoro furt!Vrčí když běží,vrčí když mu dávám volno,když ho hladím,drbu,mazlím,když spolu blbnem.....no prostě skoro při všem,beru to tak že je to jeho komunikační prvek a neřeším.

Hodne vrceni/mruceni resime jenom otazkou plnou smichu: "Co drzkujes?" Pripadne mazlive " Na mne drzkujes?" a ma za to jeste pomuchlani
Vystrazne vrceni u starocha ve stylu: Dejte mi stenata blba pokoj a jestli na mne slapnes, tak uvidis! - zaroven u toho odchazi na klidnejsi misto- To taky neresime. Nerous povrkava hodne, hlavne chce vsechny (psy, kocku) upozornit, at mu daji pokoj. Sam se radeji stahne.
Zle vrceni - kdyz si Tereza chtela dovolovat na Nera - to sme resili.

Jinak, vrceni, stekani a jine pazvuky- taky povazuji za soucast normalni komunikace psu. Je dulezite rozlisit a chapat vyznam, je dulezite si pohlidat, jestli pes se kterym se potkaji to umi taky rozlisit a hlavne se nenechat zviklat lidmi, co to vubec nechapou.

Zorro přííííšerně vrčí ve chvíli, kdy ho drbu na páteři a na zadku, případně plácám po zadku, to začne strašlivě vrčet, začne vrtět ocasem, pak právě "mlátit hlavou o zem" a to děsný vrčení zakončí takovym zabučením se zavytím, štěknutím a kníknutím dohromady, pak si zívne, protáhne se, usměje se a je to :))

Je to s pejskama sranda. U ní je vidět, že se jí to líbí. Myslím, že si chce hrát. Tohle dělala taky, když jsme jí řekli: Enný, ven! A ona začala a pak jsme jí začali honit a ona běhala a zadek měla podsazenej, to byla sranda

Přesně tak!Já to slyším pořád : ,,Ježíšmarjá,ten vrčí...ten je určitě děsně agresivní ´´!!Kdysi dávno než jsem začala číst tady jsem měla u svého prvního psa taky pocit,že jeho vrčení je agrese,nerozuměla jsem mu a byla jsem na něj za to hnusná,ted´ vím,že to byla chyba!Zbytečně nám to kazilo vztah!Ted´ co mám Jackieho uvrčence ještě většího,jsem ráda že už to umím řešit líp.....

Mám dotaz. Moje teta má fenku (štěně) a psa (2 roky) chocholatých číňanů. Fenka je hravá, milá, v pohodě. Ale ten pes absolutně při jakémkoliv pohybu začne strašně štěkat. Když přijdeme s přítelem na návštěvu-štěká a štěká a štěká. Sedneme si na gauč, jsme v klidu, nevšímáme si ho-pořád štěká. Tak si ho zkusíme zavolat k sobě, v ruce máme i pamlsek-pes pořád štěká a nejde k nám. Tak já se třeba v klidu a pomalu zvednu, abych mu nezpůsobila ještě větší stres a sednu si k němu na zem-pořád štěká a když po něm natáhnu ruku, aby si mě očuchal, utíká a schovává se. Když se zase zvednu a jdu si zpátky sednout, běží za mnou a u toho pořád štěká. Dokud ho někdo od tety nevezme do ruky, štěkat nepřestane ani po napomenutí paničky. Když je u někoho v ruce a já k němu přijdu, nechám mu očuchat moji ruku a pohladím ho. To je v klidu. Jen co se ale otočím, hnedka zase začne štěkat. I v té naruči. Když dloooouho sedíme a skoro se nepohnem, je v klidu ale jen do té doby, dokud se někdo pro něco nezvedne nebo neudělá prudší pohyb. když ke mě přijde a vrčením si vydobývá místo vedle mě na gauči, vyhodím ho a fenku, která přijde v pohodě a nevrčí, k sobě pustím. To si na mě zavrčí ještě jednou a uraženě odejde. JAK SE MÁM V TOMTO PŘÍPADĚ ZACHOVAT? Teta tvrdí, že to má nějakou psychickou nevyrovnanost od štěněte, že si ho brali až na půl roce a ta majitelka byla nějaká prapodivná..

Pejsek vypadá jako bázlivý a nejistý, a teta ho nechává, aby si dělal, co chce, nesměruje ho, nevede ho. Ty jako návštěva s tím toho moc nenaděláš. Promluv si s tetou a nasměruj jí na stránky.

mě se právě taky zdá jakoby se pořád něčeho bál. Přitom není čeho, nikdo ho nebije ani nijak netýrá nebo nediskriminuje. Mazlí se, všechno. Asi to musí mít opravdu základ někde ze štěněte. Ale to, že to štěkání oni řeší maximálně braním do náruče nebo ječením ať přestane, to asi není správná cesta. Jenže teta je někdo, kdo si to sice vyslechne ale podle mě se tím nebude řídit. Stejně si to udělá podle sebe. Jen jsem se spíš chtěla zeptat, jak se mám zachovat třeba já, když jsem u nich na návštěvě, aby se mě nemusel bát. Ale opravdu s tím asi nic nezmůžu.