Ahoj Mám 8 měsíční fenečku německého ovčáka a nevím si rady se dvěma problémy. 1. když jdeme na procházku a potkáme cizího psa začne šíleně štěkat, krčí čumák a skáče zprava do leva, ale ocas má nahoru a mává s ním jako když si hraje. Neůtočí, spíš vybízí aby se honili, jenže tím akorát toho druhého psa vyděsí. Když ale potká psa kterého zná, tak na něho z dálky štěkne a jde si hrát, ocasem u toho kroutí úplně stejně, jako když potká cizího. Příjde mi že neví jak má dát najevo, že si s ním chce hrát a nevím jak ji mám vysvětlit jak na to. 2. problém se týká jízdy ve vlaku. Miluje cestování jak autem, tak i vlakem, akorát vždycky, když má vystupovat z vlaku, tak spustí šílenou sirénu, píská, kňučí a žene se ke dveřím, ale když je venku, tak by zas chtěla zpátky dovnitř a píská. Nevím jak ji to odnaučit a proč to dělá. V případě jízdy autem je hodná a vystupuje v klidu. Zkoušeli jsme ji motivovat oblíbenou hračkou, mlskami i drbáním za ouškem, což ji vždycky uklidňuje, ale v tomhle případě to na ní neplatí.

Možná si nejdřív přečti poradnu Strach, fobie a zvýšení sebevědomí psů , tam je toho na toto téma napsáno tuny. Pokud ti ani pak nebude jasno, napiš.

Tuto část jsem si pročítála hodně dlouho, ale nenašla jsem tam přesně to co jsem hledala.
1. hry - ona se před nimi neschovává naopak jim chce běžet neproti, když není na volno tak ji zastaví vodítko, když ne tak příjde na zavolání. Zkoušela jsem to i s kamarádkou, která má velice klidného psa a axa ho nezná. Štěkala a skákala jak urvaná, tak jsem si k ní klekla a nechaly jsme je očichat s tím problém nebyl, pak se vrtěla abych ji pustila že si chce hrát, nechaly jsme je ležet naproti sobě a pokukovat po sobě, po nějaké době jsme je pustili na volno, zase začala štěkat a skákat a vrtět ocasem, pak přiběhla úplně před psa a zas odskočila podívala se jestli běží a když ne tak se pro něj vrátila. Nikdy ale neůtočí. Na cvičáku když příjde nový pes, tak k měnu v klidu příjde, očichá si ho a buď si s ním začne hrát, nebo si jde po svých. Nevím proč teda tak vyvádí když jdeme samy na procházku a někoho potkáme.
2. vlak - nemyslím si že se bojí vlaku samotného, ale možná se mýlím, pak bych teda potřebovala zjistit čeho se bojí, ale nevím jak. Když přijede vlak tak se tlačí aby byla první u něho naskočí do něj počká až nastoupíme, pak jde vybrat místo, tam se stočí do klubíčka a celou cestu prospí, jen občas mrkne co se děje, popř. koukne z okýnka a pokračuje ve spaní. Problém nastává, když čeká, až vlak zastaví a otevřou se dveře, to pak spustí tu sirénu, ale jakmile seskakuje ze schodů tak už je ticho, venku ještě dvakrát pískne a chtěla by zase nastupovat.

Je prostě vzrušená radostí když potkáte pejska nebo vystupujete z vlaku. S věkem se bude zklidňovat. Všechny pejsky tím snad nevyděsí a ta chvíle než vystoupíte se snad dá přežít. Ne? Myslím, že tohle se prostě naučit nedá.

Myslím si to samé co irenca. Na vycházkách bych dala čubině sedni nebo bych to neřešila, jen bych trvala na povolenym vodítku. A ten vlak bych natrénovala tak, že bych s ní jezdila u dveří. Sice na stojáka, ale až zjistí, že ne na každý zastávce se vystupuje tak by mohla přestat řešit. Anebo je druhá možnost, vystoupit a nastoupit na každé stanici až ji to přestane bavit. Na to je dobrá nějaká lokálka kde jsou zastávky blízko od sebe. Zleží, co bude vaší čubině vyhovovat.

Jakobys popisovala moje psy ,akorát že to bylo hlavně v buse s touhle současnou.Zvenku chtěla dovnitř a zevnitř zase ven,páč se pořád těšila bud tam anebo tam Bohužel to bylo v buse o vysazení řidičem ,ty 4 stanice na cvičák byly děsný.Nevypadalo to,že by se věkem klidnila,tož jsem použila svoje oblíbený pamlsky,neb je žravá a za 2 jízdy byl klid.

A má ve vlaku náhubek? Na některé psy, když nejsou moc zvyklí, má náhubek docela "tišící" účinky...

mlsky ve vlaku nezabírají, prostě než vystoupí tak vyšiluje, vyzkouším s ní teda jet na stojáka a uvidím, ale sirénu nedělá pokaždé, když vlak zastaví, jen když má zrovna vystupovat a náhubek má pokaždé, průvodčí ho vyžadují. Možná je jen nedočkavá, ale chtělo by, aby přestala tak ječet

My máme cca ročního voříška z útulku(jinak zlatíčko) a máme ten samý problém s pejsky - už z dálky knučí a když přijdeme blíž tak na ně zuřivě štěká Po očichání se uklidní, jenže k tomu bohužel většinou nedojde, protože se to pejskům a jejich páníčkům nelíbí. Poradíte, prosím, jak mu vysvětlit, že tohle není ten nejlepší způsob seznamování?

To by se muselo vidět, ale takhle jen z vašeho popisu bych to tipovala něco ve smyslu:,, Hele, rád bych si s tebou hrál, ale bojím se tě, takže jestli mě chceš sežrat, tak tě upozorňuju že jsem víc zlej než ty." Pak když vidí že si ho jen očuchává a sežrat ho skutečně nechce tak se zklidní. Ale to vážně jen tipuju a střílím od boku.

jj podle všeho se cizích psů bojí, ale zároveň si s nimi chce hrát. Zkoušeli jsme přivolávání pokaždé, když jsme někoho potkali (aby na ně nenabíhala), příjde ale zadek má naježený a pořád pobafává. Nevím jak ji mám vysvětlit, že ji nikdo nic neudělá, zkoušeli jsme ji seznamovat s cizími psy, ale výsledek je nulový spíš mi příjde, že je vůči nim víc agresivnější. Tzn. že ji poslední dobou radši nepouštím na volno pokud si nejsem jistá, že za rohem někoho neobjeví. Takže chodí na haltině jak kvůli dodržovíní prověšeného vodítka, tak i kvůli tomu, že lépe upoutám pozornost na mě a ne na procházejícího psa, ale i tak se naježí. Chtěla bych ji to nějak odnaučit, protože tím hlavně ubližuje sobě.

a s tím pískáním ve vlaku a autobusech ... stáli jsme přede dveřmi a byla v klidu po celou jízdu, jenže pak nastalo vystupování a cirkus se opakoval to samé je i při nástupu. Je úplně mimo a vřeští. Lidé se po nás dívají, že ji ubližujem atd. Přitom se ji snažíme uklidňovat ale nic nezabírá. Jsme z toho docela zoufalí.