Ahoj. 11-ti měs. toy pudlík. "Veselý malý hodný pejsek". Na procházce odešel se psem. Běžet za ním směl, byl viděn, navíc je naprosto nekonfliktní. Pokud je to bezpečné je vždy na volno a od psa se nechal přivolat vždy. Za rohem mi šel naproti a krčil se. Plácla jsem ho 2x řetízkem (lehký-27g), pár metrů ho nesla za kůži za krkem (netřepala, ale zná to) a postavila ho na zem (asi docela rázně)-začal utíkat ode mě. Zvažovala jsem nechat ho tak a jít domů (polní cesta, kousek od domu), ale pak jsem se rozběhla za ním. Zastavil se a když jsem ho chtěla obrátit k sobě, začal kvílet a chňapat zuby. Chytla jsem mu čumák rukou a položila ho na bok. Pak jsem mu dala vodítko, chtěl jí za mnou, ne u nohy a já jsem vodítkem poškubávala (určitě ne přiměřeně jeho 3 kg). Na zahradě jsem ho na chvíle uvázala. Nic z toho (krom nadávání a ponesení za kůži) zatím nepoznal. Doma byl nejdřív celkem v pohodě, pak ležel a třepal se. Venku nejdřív za mnou nechtěl jít ani od branky, po ponesení v náručí šel. Na místech, kde jsem trestala jsem ho přivolala (přišel, ale hodně nejistě) a pohladila, pomazlila. Doma jsem ho jenom občas pohladila, řekla, že to bude OK. Když přišel sám a já ho hladila, ztuhl a odvracel hlavu. Přestala jsem a on hned odešel. Další den už byl skoro "normální" a teď po týdnu v něm vnímám "jen" občas náznaky nejistoty. Chtěla bych vědět, jestli jsem měla nebo mám něco dělat jinak. Nemyslím potrestání (vše špatně), ale to jak to dát do pořádku.

Děkuji za odpověď. Nicméně zhodnotit takhle na dálku vztah se psem ("To, co tam máte teď, není o respektu ale o strachu.") aniž byste znal minimálně náturu a minulost psa (do těch povolených 1.500 znaků se mi zkrátka víc nevešlo), na to snad musí být křišťálová koule. Dotaz jsem psala s pokorou a vědomím vlastní chyby. Vím, že to bylo poprvé a naposledy, co jsem se takto nechala unést - svou reakcí mi to pesan vrátil i s úroky. Jo, pes se kterým zdrhnul byla fenka, která až v těchto dnech začala hárat - asi to už věděl. Psík už je teď úplně v pohodě.

Vztah se psem máte ve stylu tzv. "Znalce psí duše" CM z Ameriky. Zaměňuje on i Vy v přístupu ke psovi "respekt" a "strach": chcete respekt, ale dosáhnete toho takovými prostředky, že se Vás psík bojí, má z Vás strach. A to není o vztahu psovod - pes, a už vůbec ne dobrém vztahu. Možná by pomohlo, kdybyste si přečetla nějaké knihy pana Rudolfa Desenského a tak poznala a zkusila pochopit jeho přístup ke psovi, zcela odlišný od přístupu například již zmíněného pana CM.

??? Pojem "Znalec psí duše CM z Ameriky" vidím prvně. Pokud však chcete srovnávat 2 subjekty, musíte je nejprve znát. Nejsem si vědoma, že bychom se někdy potkaly, či snad dokonce poznaly...

XPavla - Nezlobte se, ale zrovna ve Vašem případě fakt není těžké uhodnout, co se asi bude dít psovi v hlavě. Mě někdo zradit tak, jako jste to udělala Vy svému psovi, nebudu mu věřit ještě sakra dlouho a můžu se navenek tvářit taky úplně v pohodě. Napravíte to jedině tak, že se budete ke psu chovat normálně, srozumitelně, spravedlivě a vlídně a už nikdy takhle šíleně neujedete. To jak jste se k psovi zachovala bylo odporné, ale pokud se z toho poučíte a začnete se k němu chovat jako k příteli (samozřejmě s nastavenými pravidly), odpustí Vám. Jen to nebude hned a bude to chtít práci.