Ahoj,

mám fenku českosl. vlčáka, nyní má 9 měsíců. Týden poté, co jsme ji přivezli od chovatele, nepostála ani neposeděla. Dělali jsme časté a poměrně dlouhé vycházky, aby se pořádně vyběhala. Až do věku sedmi měsíců nepostála v klidu, abych ji mohl např. změřit v kohoutku. Neustále chňape zuby po rukou, i když ji to odnaučujeme odmalička (nesmíš). Lidi má ráda, nebojí se jich, ani aut, ruchu města. Má kotec 3x4 m, kde tráví většinu dne. Chodíme ven vyběhat se, i na delší procházky. Pouštíme ji na dvůr, atd. Už při přeočkování, když jí byly 3 měsíce, veterinář nechápal, jak je hysterická. Vyváděla hrozně. Nemohl jsem ji ani plácnout, když mě kousla jako výzvu ke hře - začala šíleně hystericky ječet. Nevěděl jsme, co dělat. Sousedi si museli myslet, že jí řežu nohu. Stejně šílí, když se jí třeba tlapka dostane mezi pláňky plotu.
Čím častěji se jí věnuju, ať už vycházkama nebo hrou na dvorku, tím víc je pak závislá a hlasitě vyšiluje. Hned odmalička se při kontaktu pomočí, a dosud to trvá. Lidem hned plně důvěřuje. Měli jsme už dřív 4 čévéčka, ale tohle jsme s nimi nezažili.
Ignorovat hlasitý jekot nemůžeme, jsme obklopeni sousedy. Když ji jdu krmit, vyvádí, ale nedám jí žrádlo, dokud si nesedne a neztichne. Před vycházkou, když vyšiluje a překotně do všeho naráží, jí dám povel sedni a sedí, dokud se nezklidní. Co ta celková neposednot, kousavost a hysterie? Kvůli kousání s ní můžu chodit jen já, děti mají strach, z rozkousaných trik a kalhot.
Dá se s tím něco dělat?

čtěte čtěte a čtěte

a) Jak píše Ajka
b) asi bych si udělal čas zavolal Rudovi a zajel se podívat na Vlčáry ..

Jinak se tu dočteš, že když si pes o něco takhle "říká" tak se mu to "dopřeje" a to tak, že si příště dá moc velký pozor o co si říká a jakým stylem a komu si o to říká, ale to je na ten osobní pokec.

snad na vše, co píšete je tu odpověď...stačí fakt číst a hledat...je tu tolik informací, co vám mohou pomoci...ale jak už je výše uvedeno Vlčáry to jistí ale do té doby, když si projedete poradnu, pochopíte spoustu věcí, ze začátku třeba něčemu neporozumíte, ale časem, až budete mít více načteno se vám to ucelí, nezoufejte...vše to chce vklidu učit, bez plácání, a dalších podobných trestů...chápu vás...ale když mě pes nas*** odejdu se uklidnit a pak ho to zkouším naučit znova...mě se taky Enny při emocích učůrávala...jen si nemůžu vzpomenout jak dlouho to trvalo...chce to naučit samostatnost, pes nechápe, kde je hranice, co smí a co ne...nějakým nesmíš to nepochopí...toho je tolik, co vám na to napsat...ale vše se tu dozvíte, když se začtete...trpělivost, trpělivost a klid

Vyndat z kotce a začít s ní žít, netlatič na ní, nedávat zákazové povely, zmírnit tlak, dát jí víc vaší přítomnosti (ale neudělat z ní závislo), zaměstnat jí hlavu. A hlavně získat její důvěru, kterou nemáte. A objednat se na Vlčáry, včera bylo pozdě.

Než jsme si štěně pořídili, koupil jsem si Vaši knížku a přečetl ji i pozpátku, stejně jako dcera. V rodinném kruhu jsme pak konzultovali, jak na případné problémy, protože s čévéčkem se problémy dají očekávat.
Po přečtení knížky jsem si pročetl i tuto poradnu a těšil jsem se, že to se štěnětem bude v pořádku, když znám tolik vašich rad a doporučení. Dokonce jsem sepsal na A4 nejčastější problémy s čsv a vedle problému jsem napsal, co radíte. vyselo na na ledničce asi měsíc, aby si to celá rodina vštípila do hlavy. Jenže...realita byla jiná. Bylo tam hodně nečekaných faktorů, není to o jednom, míchá se tam víc věcí.

...dát jí víc vaší přítomnosti (ale neudělat z ní závislo), ...
Čím víc se jí věnuju, tím víc je závislá. Vaše rada je jistě míněna upřímně, ale nedovedu si představit, jak to v praxi udělat ) Máte návod?

Nevím, jestli návod. Mám doma čubinu, bude jí 9 let. Je s námi v bytě, v domě, prostě s námi žije. Co nejvíc s nimi chodím ven, pro zábavu stopujeme, učíme se různé blbosti. Byla s námi od mala, věří nám, nechá se ošetřit bez toho, aby jí někdo musel držet nebo tak něco. Neloví, neničí, není nesamostatná, nepiští, když jse doma sama nebo s druhým psem. O krmení neměla nikdy moc zájem, ani o hračky. Podle toho, co vidím kolem sebe, mají s čsv největší problémy ti, co je chovají v kotcích a cvičí s nimi podle běžných cvičákovských postupů. Nejméně problémů zase mají ti, kdo s nimi žijí, mají společnou zábavu (např. treky a tak). Návod to není, ale pokud budu ještě mít někdy ČSV, bude se mnou a ne v kotci a budu s ním dělat tak, aby neměl důvod být nervní. Doufám, že se vyvaruju chyb, které jsem udělala u čubiny. Ona mi je až na jednu velkou velkoryse odpustila, naštěstí.

Neber to prosím jako útok nebo něco takového. Chápu, že jste chtěli udělat vše, jak nejlíp to jde. Možná jste udělali jednu velkou chybu - řešili jste věci, které ještě nenastaly a tím jste si je stvořili. Ono přistupovat k čsv už s tím, že jsou pravděpodobné problémy, znamená si o ně říct. Oni nám rádi splní to, o co si řekneme.

ano oni se chyby a problémy opravdu nevyskytujou ejdnotlivě ale většinou je to komplex- proto se to i řeší komplexně a hlavně individuálně

Ne ne, to já neberu jako útok ), jsem tady proto, že věřím, že mi pomůžete svými zkušenostmi. To je naprosto v pohodě.
No, tak jsme se vrátili z vycházky a mám dohryzané předloktí. Ona je fenka prostě ještě velké mimino, strašlivě hravé a neposedné. Že je temperantnější než naše předchozí čsv, to je jasné. Ty už v jejím věku měli jakousi psí důstojnost. Ona ne, je to rošťák a mazel. Cvičili jsme přivolání. Vždycky hrozně ráda přiběhne, dostane hlazení, ale jak to přeženu, hned začne okousávat ruku. A to se mi nelíbí. Následuje NE!, a odběhne s tím, že mě vyzývá ke hře - přední nohy předsune před sebe, osac se vrtí a čeká, že ji budu honit...no mimino. S tím ječením to řeším tak, že řeknu TICHO, a většinou rozumí a ztichne. Podle Rudy se snažím nedat najevo rozčílení, snažím se pořád v klidu. Tož tak válčíme.

Možná jste udělali jednu velkou chybu - řešili jste věci, které ještě nenastaly a tím jste si je stvořili. Ono přistupovat k čsv už s tím, že jsou pravděpodobné problémy, znamená si o ně říct. Oni nám rádi splní to, o co si řekneme.[/quote]

No, víš, ona byla hned od zažátku jiná. Když jsme ji hladili, močila, a pořád. Na velkou nechodila ven snad 4 měsíce a proto jsme ji nenechali v domě. Škoda. Kdyby nebyla tak hyperaktivní a nemočila při každém doteku a milém slově, určitě by v domě bývala často. Močí pořád, kdykoliv se jí někdo dotkne a přitom jak je ráda, že chceme za ní. Tady jsem bezradný. Nedávno jsme přistavili k domu přístavbu, schgválně kvůli psovi je všude dlažba, zeď neomítnutá z cihel, jenže za 5 minut udělá 5 loužiček a po celém baráku to tlapkama roznese. A to se nelíbí mé ženě.

To jsou nervy a nízké sebevědomí. Chtělo by to uklidnit celkově atmosféru kolem ní. A nejlepší rada - co nejdřív se objednejte na konzultaci na Vlčáry.

Je to možné. Jsem do toho asi tak zavrtaný, že mi unikají skutečnosti, které druzí, co v tom nejsou, vidí na první pohled. Ona ještě jako štěně u chovatele se vrhala jako první na misku a ostatní od ní odháněla, a úspěšně. Nevím, jak to bylo s kousáním a močením u chovatele, těžko z něj cokoliv dostanu (= téměř nereaguje). Právě u rodičů fenky vidím jednu z příčin. Oba jsou málo vedení. Hlasitě vítají návštěvy. Jsou velmi důvěřiví, lidí se vůbec nebojí a jsou velmi hluční. Když takto žije štěně v kotci a vnímá chování matky, musí to mít na něj vliv. Bude se to asi těžko odbourávat. Znovu si pročítám celou poradnu i knížku.

Málo vedení? To, co popisuješ, že nejsou bázliví a jsou přátelští k lidem je přece super, ne? Máš doma štěníka. Podle tvých příspěvků mám dojem, že se ho snažíš dostat do nějaké škatulky, do tabulky. To nejde. Hoď tabulky za hlavu, zapoj cit a selský rozum, měj ho ráda a užívej si ho a nech jeho, aby měl rád tebe, užíval si tě a ssrovná se to. Na Vlčáry se objednej co nejdřív. Je lepší jedno vidět, než mockrát číst.

Právě pro jejich super přístup ke všem lidem jsem chtěl štěně od nich. To je super. Na nějaké škatulkování ale nejsem, asi se neumím vyjádřit. Sám jsem naprosto nezařaditelná osoba, už podle koníčků... psi jsou jen špička ledovce...

Co chci?
1) aby nekousala = aby ji mohli venčit i jiní (děti, žena)
2) aby nemočila a mohli jsme ji brát co nejvíc domů

Problém s hyperaktivitou, u které to všechno začalo, je asi trvalý a nechci fenku povahově předělávat. Akceptuji to. Jedna moje dcera je zároveň hyperaktivní a má i LMD, což je pro rodiče hodně náročná kombinace. Kdo zvládne jednat s takovým dítětem, zvládne všechno )

Do Vlčárů bysme moc rádi přijeli, o tom žádná.

Co chci?
1) aby nekousala = aby ji mohli venčit i jiní (děti, žena)
2) aby nemočila a mohli jsme ji brát co nejvíc domů


S tím močením to bude asi pravda, asi je hodně submisivní. Ale i tak - měli jsme více psů od štěněte a tohle nám nikdy nedělali. Nemočili ani nekousali. Tahle fenka od prvního dne.

měli jste i víc štěnat CSV:-)) kousání převést na něco jinýho a močení přehlížet a zvedat jí sebevědomí- jak se dovíš tady i na vlčárech

Nechápu "víc štěňat", vyjádři se jasně.

Močení přehlížím, nijak to v ten okamžik nekomentuju, ani se na ni nedívám. Dělám jakoby nic, hledím si svého. Cvičíme poslušnost, zklidnění při krmení, při hře, při procházkách. Jak začne vyšilovat, povel k noze (klidný, žádné nervy), sedni a čekáme, dokud není v klidu.

Jedině má nejstarší dcera se občas nabídne a jdou na procházku. S kousáním nemá problém, vůbec fenku nehladí, nedívá se na ni, nemluví na ni, jen jdou spolu. Jenže abych si psa nemohl ani pohladit a vůbec si ho nevšímat, proč si ho teda pořízovat?

mě to přijde celé zamotané...jak to vypadá s cestou na Vlčáry?pokud jste si spřečetli knížku i celou poradnu - a jednáte podle toho...pak to tu nevyřešíme, protože rady už jste dostali na jiných vláknech...a pokud to nepomohlo, vidím cestu na vlčáry jako jediné řešení...

Zkouším to na ni jinak, podle doporučení. Ale doma je nás 5, takže se to nejprve musí naučit všech pět. Nejde to dělat tak, že já změním přístup a ostatí budou dělat jinak. Co si pak pes z toho veme? Jen ho to ještě víc zmate. Chce to čas, klídek, dát šanci psovi i nám. Věřím, že se to za čas zlepší.
Nechci zbytečně pana Desenského otravovat, když knížku mám doma, poradnu na netu, jen to naučit sebe a rodinu uplatnit v praxi. Když to po nějaké době pořád nepůjde, jedeme do Vlčárů.

nejrychleji a nejlíp se to naučíte na vlčárech přímo

na nic nečekejte než to bude jenom horší, někde je chyba, a tu vy už nejspíš nenajdete a nevyřešíte sami...zbalte se celá rodina a nechte si to vysvětlit a ukázat všichni...zítra zavolejte ráno na Vlčáry a domluvte se jak dál...čekat je podle mě zbytečný risk toho, že to půjde ještě hůř napravit...

OK, zavolám tam.

Nechce se mi zakládat nové téma,tak se zeptám tady. Mam 2letou kříženku NOx hovawarta a border kolie,do 7měsíců byla naprosto pohodová,nebála se,nechala se od všeho odvolat,potom sem jednou zaváhala,nepřivolala ji včas a od té doby je posedlá lovením zajíců,koček,srn a ptáků,to řešim stopovačkou a už se to lepší,ale jakmile ji dám na krátké vodítko a uvidí kočku začne hystericky štěkat tak,že to vypadá,že jí vraždim,to samé dělá když sme venku se psími kamárady (oni jsou na volno) a vzdálí se tam kam ona nemůže,začne štěkat a nepřestane dokud se psi nevrátí (pokud od nich už odcházíme tak je v klidu) a nedej bože kdyby se před ní chtěli ti psi očuchat s nějakým cizím a ona u toho nemohla být,to začne zase hystericky štěkat,tohle se poprvé stalo na cvičáku,kam sme chodili se sousedkou a její fenkou a vrčel tam na ní jiný pes (na tu fenku sousedů),poslední dobou se mi zdá,že je pořád ve střehu,na každé štěknutí co slyší venku hned vylítne i když spí a je celá napnutá,jako by se nedokázala uvolnit. Teď nám asi týden na zahradě pobýhá zajíc (bohužel ještě nemáme postavený celý plot) a když ho viděla začala štěkat což by se dalo pochopit,ale jakmile sem se přiblížila ke dveřím na zahradu přez které toho zajíce viděla,začala zase vyvádět jako bych jí vraždila a i teď po 2dnech je ve střehu když se někdo k těm dveřím přiblíží.

Spíš projevy já chci a já nechci a bude po mém. Navíc necháváš iniciativu na její straně, necháš jí chovat se špatně a pak jí asi napomínáš nebo něco takového. Bylo by lepší převzít iniciativu, říct jí, co dělat má a trvat na tom, vést jí k tomu, co je správně.

Když tohle dělá,že někam chce tak se s ní otočim a jdu jinam,to je jediná situace kdy se ztlumí,samozřejmě sem se jí snažila ze začátku okřiknout,ale to nemělo vůbec žádný význam jenže stejně to příště udělá zase,když začne štěkat u těch dveří tak si jí přivolám a snažim se převést pozornost jinam,jenže to zabere na chvíli a pak se tam zase vrátí,takže jí musim poslat na místo,ale i tak tam nakukuje jestli se zas neoběví. V tomhle absolutně netušim jak jí vysvětlit,že si to nepřeju.

Okřikování není k ničemu, navíc se přidáváš k jejímu štěkání. Na štěkání u dveří bych asi reagovala tak, že bych po ní bez varování něco hodila, třeba řetízkový obojek, krabičku sirek.

Tak celou noc jsem nad tim přemýšlela a opravdu si také myslim,že je to já chci já chci,dřív mě to nějak nenapadlo,asi mě pokaždé zmátl ten vysoký ton v ječení,ale když si to dávám víc a víc dohromady.... Díky moc

Taky myslím, že křičení je naprosto k ničemu. Když máte čubinu na krátkém vodítku, máte ji blízko u sebe a můžete nad ní mít dobrou kontrolu, v tom případě, bych ji hlídala a čekala na počáteční příznaky běsnění a zarazila ho hned v začátcích - převést pozornost na sebe, na hračku, případně na pamlsek, dát pár povelů s odměnou, tak aby se prostě věnovala něčemu jinému než tomu, co ji tak rozrušuje... Když se to běsnění nechá rozjet, tak už se z něj jen velmi špatně vytrhává...
Nevím, jak moc pomáhá to, že od toho, co ji rozrušuje odcházíte, podle mě by bylo lepší ji udržet v klidu právě tam, kde je (ale je mi jasné, že když se to zvrtne k té hysterii, tak je v podstatě jediná možnost odejít, než se zklidní...).

Mohla bych jen poprosit o fotečku čubiny? Je to zajímavá kombinace a celkem by mě zajímalo, jak vypadá ...

To křičení nebo spíš okřiknutí (ticho) jsem zkoušela jen na začátku,jakmile jsem pochopila,že to k ničemu nevede tak jsem toho nechala. S tim zaražením na začátku,je to těžké,protože ona hned vybuchne aniž bych si něčeho všimla,ale budu jí víc v těhle situacích pozorovat abych odhlalila pro mě teď nepatrné příznaky

Krásná je. Sleduj ji tak, aby ona si toho nevšimla.

Tak se mi hned po probuzení poštěstilo a čuba začala zase štěkat na zajíce přes dveře,sice sem neměla po ruce řetízkový obojek,ale hodila jsem po ní obal od foťáku (to jediný bylo po ruce) lekla se koukla na to a přinesla mi to (holt je to aporterka) pak tam sice zase běžela,byla ticho,ale byla strnulá,ocas až k nebi,takže sem to po ní hodila zas,to mi to zas přinesla a pak si sedla na svojí deku a koukala úplně uvolněná,takže z toho mam opravdu radost,hlavně sem nemusela vydat ani hlásku :)

pekne

Mám 9měsíční štěně Beaucerona,když není v dohlednu nikdo známý poslechne jak hodinky,ovšem když zahlédne někoho známého v tu chvíly ho nic jiného nezajímá,začne vyvádět a když mu dám povel třeba lehni,aby za nimi hned neutekl začne hysterčit a chnapat mi po ruce,jinak hysterčí když má obecenstvo,což v praxi znamená třeba v čekárně na veterině nevydrží v klidu,začne skákat na lidi,na mě,na psy,na židle a hysterčí.Co s tím?Děkuji za radu

Především... číst a vzdělávat se... tady i v knihách nahoře v banneru.

Bohužel s ohlávkou či košíkem ho povely nezajímají jen ta hnusná věc na čumáku

To, čo píšeš, znamená, že nevieš, ako na to. Pes je v puberte, šijú s ním všetci čerti, čo je prirodzené, ale takto bez primeraného usmernenia si nastaví vlastné pravidlá. Aj podľa ostatných otázok, ktoré si tu položila, potrebuješ vidieť, ako na to. O Halti a o tom, ako na nej pracovať so psom, sa tu dočítaš tiež. Nezabudni na to, že beauceron musí mať guráž takú, že si dokáže poradiť s kravou, aby pomohol človeku. Ten človek mu ale musí vedieť vysvetliť, čo očakáva.

Vím že je pes v pubertě není to můj první pes když má haltinu neposlouchá vůbec zajímáho jen haltina a jak se jí zbavit ale byl i na převýchově u profesionálů a je to tak o 5procent lepší.Vysvětlení proč převýchova-když mu bylo5měsíců zjistili mi nádor a já musela na dlouho dobu do nemocnice abych něco nezanedbala dala jsem psa na převýchovu když jsem si pro něj po více než měsíci přijela poslouchal jak je(to je jasný je neznal nevěděl co očekávat) tak i mě ukázali mi jak s ním pracovat ale jak jsem dojela domu pes byl prakticky tam kde byl předtím a to pravidelně cvičím min.3hodiny denně a to je minimálně jinak se mu věnuji o mnohem víc.Ale jak už jsem psala když je sám vše je tak na 98procentech a to i přivolání jak ale zahlédne jednu známou tvář je konec s celým posloucháním.Pes chytá hysterák když mu dám jakýkoliv povel,prostě ho zajímají známí lidé a nic víc a když ho nutím začne mi chnapat po ruce.

Ty s tím psem 3 hodiny cvičíš ??? No ani se nedivím, že vidí kohokoli jiného a zdrhá.

Ted už vím že jsem chybu udělala,ale v tu chvíly kdy jsem šla do nemocnice mě nic jiného nenapadlo,že to zkusit beze mě.A to že s ním mám cvičit min.2hodiny denně mi poradili v té psí škole kde byl na převýchově.Ale je zase fakt,že jakmile trochu povolím je zle.Je to nadlouho,co všechno náš malý Ronísek vyvádí.

Zapomeňte na rady koholi, naučte se přečíst psa, co se mu líbí, nelíbí, co se mu zdá a nezdá...A budete mít vyhráno.

A jak reagujete vy?

To mi poradili v psí škole.A ne kohokoliv,ale jen známé lidi,ostatních si nevšimne a poslechne.Konkrétně 3holky od nás z vesnice pubertálního věku,je jedno jak jsou daleko,prostě je zahlédne a vezme čáru,ale i jim je to nepříjemné,protože Ron je nevítá obvyklým způsobem ale chytá je za ruce za nohy a nebo se naproti nim rozeběhne a srazí je bokem k zemi jak bagr,má z toho vysloveně srandu,když se mu to podaří začne štěkat hystericky.

A jak často ty známý lidi potkává? Denně? Jednou za tejden? Pro představu...
Jak často s ním chodíte do města, mezi psy, mezi cizí lidi?

Snažím se ho zklidnit dám do povelu lehni a čekej ale takhle vydrží tak max.minutu.Myslím si že zneužívá toho,že ze mě cítí že jsem nemocná po operaci a tudíž v oslabení.Tady je nejhorší že jak cítí že má publikum(a to se fakt baví)začne ještě víc nakonec když už nic nepomáhá(čím větší publikum tím lépe)musím jít ven a tam je hned klidnější.Je pravda že tohle dělá odmala nevydrží nikdy v klidu v žádné poloze nesmí být moc dlouho jinak je zle.