Máme tříletou jorkšírku a rok a půl starého chlapečka. Fenka děti moc nemusí (bojí se jich), ale i tak byla po narození syna přinejmenším zvědavá, takže ho očufávala, asistovala při všech činnostech a všechno vypadalo báječně. Ještě i potom, co začal syn lézt, tak si spolu hráli, fenka na něj dorážela (ve hře) a ňufala, ale už se občas stalo, že ji syn zatahal za dlouhé chlupy. Nedělala jsem z toho vědu (pro psa) a synovi jsem vysvětlovala, že se to nedělá. Potom začal syn chodit a od té doby se fenka začíná schovávat, hrát si chce zásadně s náma a to v době, kdy syn spí nebo není doma. Když příjde syn do místnosti, kde je fenka, tak uteče do jiné. Když jsme chtěli fence ukázat, že jí syn chce jen pohladit, tak má skoro náběh na infart, jak se bojí. A podotýkám, že syn má teď období hladící a pusinkovací, takže jí fyzicky neubližuje. Neustále jí nosí pamlsky, akorát že naposlední chvíli vždycky ucukne a dát jí ho nechce. Nakonec ho dá, ale až po mé domluvě. Ale pokud má syn nějaké jídlo, tak to je jediná chvíle, kdy se ho fenka drží a čeká, jestli něco dostane. Ráda ho určitě má, protože ho vždycky ve vítací euforii příjde olíznout, jinak ale nic. Budu ráda, když mi někdo poradíte, co dělat, aby se fenka tolik nebála. Jestli ji prostě nechat být a nenutit jí, aby se se synem víc zblížila, nebo naopak udělat něco, aby byla víc v pohodě. Děkuji Julie

duuupka problém psa a dieťaťa je natoľko citlivý, že riešiť ho nadiaľku naozaj nie je vhodné. Len zhruba podľa opisu to ale vyzerá tak, že aj napriek snahe problém riešiť sa viac hovorí, ako koná a fenka robí to, čo uzná za vhodné ona, čím sa ale strachu nezbaví. Bolo by lepšie vidieť, ako s fenkou jednať.

Bohužel teď není možné ze zdravotních důvodů jet někam daleko, proto jsem volila tohle fórum. S tím mluvením a konáním je to sice pravda, jenže to je právě ten problém, nevím jak konat, aby to někomu neublížilo.

Tiež ale bohužiaľ nie je možné dať návod "psa treba podržať 20 sekúnd zadkom k dieťaťu v 40 stupňovom uhle...", je treba naučiť sa vyhodnotiť konkrétnu situáciu a podľa toho jednať. Viac, ako základné informácie v ostatných témach poradňa seriózne poskytnúť nemôže, deti sú naozaj citlivá téma. Aj telefonát je o niečo lepší, kontakt aj čas, kedy volať, je hore v banneri.

Děkuji, určitě aspoň zavolám, protože se něco musí změnit.

Já myslím, že chování fenky je čistý pud sebezáchovy, znám spoustu rodin s jorkšírky a čím drobnější pejsek, tím raději se vyhýbá malým dětem, ne že by se vysloveně bál, ale ze psí přirozenosti sice ví, že nemotornost je normální vlastnost mláďat, ale je docela nepříjemné, když je to mládě stonásobně větší, že...
Já bych se snažila, ať pes nemá žádné negativní zkušenosti, protože to, co se nám může zdát jako roztomilé laskání pejska od miminka, může pes vidět úplně jinak. Jako velké plus bych viděla, že se pes nesnaží bránit a na malého nereaguje vztekle.

Agresivní naštěstí není, jen vystrašená. U ní je to opravdu strach. Snažím se, aby k negativnímu kontaktu nedocházelo, syn jí smí jen hladit nebo dát pamlsek. Když žere, tak musí syn pryč... ale ani tak to nepomáhá. Jak už jsem psala výš, tak se k malému přiblíží jen v době, kdy má pamlsek nebo jiné jídlo, které by mohla dostat... ale i tak si drží odstup aspoň metr.

nejsem odborník, ale možná by potěšila syna i psa nějaká nekontaktní zábava...házení hračky nebo přetahovaná..a taky aby si syn psa pořád nevšímal, když je poblíž...i mnohem větší psi často raději zalezou pod postel před dítětem v tomhle věku

Ono už to zašlo tak daleko, že se pes zvedá už ve chvíli, kdy se syn teprve začne blížit do místnosti. Je pravda teda, že pes teď dostal nový míček a syna to samozřejmě taky zajímalo, tak se šel podívat a fenka mu ho nabídla a celkem pěkně si spolu hráli. Syn hodil, fenka pro míček zašla a šprtla ho synovi. Teď už je to ale zase při starém, hračka už není nová, takže si pes už s malým hrát nechce. A když příjde syn za psem i s míčkem, tak pes uteče.

Podle toho, co píšeš, se nemůžu zbavit dojmu, že fenku synovy hrátky bolí, nebo že se cítí v ohrožení. Zní to sice ošklivě, ale bude asi třeba dát nějaký čas přednost základním potřebám psa před synovou snahou poznávat. Vymýšlet společnou zábavu bez nutnosti kontaktu, stále mít syna na pozoru. Dítě neubližuje úmyslně.
Zajímavou hračkou nemusí být jen nový míček, ale třeba kousek odřezku dřeva nebo zauzlovaný starý kapesník.
Možná to bude špatně, co teď napíšu a někdo mně opraví, ale já bych nějaké potáhnutí za chlupy nebo přimáčknutí tlapky u tak malého psa asi řešila, ať radši skočí ke mně do klína a hledá u mně bezpečí a pak mám šanci je pomalu naučit hrát si spolu, než aby pes zdrhal do vedlejší místnosti.
Jo a ještě něco - co znám i u svého psa, který dětem trápení toleruje a jejich společnost vyhledává a moc nehrozí, že by mu děti polámaly páteř - pokud naše feňule cítí u mně napětí - třeba když přijde cizí malé dítě a já jsem ve střehu, aby psovi neprovedlo něco nečekaného (přece jen člověk nikdy neví, jak pes zareaguje) - tak Cindy je taky ve střehu a nebaví se s děckem tak bezprostředně a bez obav - čeká něco nepříjemného.

já jen doplním poslední věc:

dobrý den, mám roční fenku cane corso. Bezproblémová se vším co potká, včetně koček, koní, domácích potkanů a mám pocit že kdyby jsme potkali mimozemštana tak se taky bude kamarádit. Jediným problémem jsou děti(nebo lidi menšího vzrůstu-to nerozděluje) těm se obloukem vyhýbá. S dětmi přicházela do styku od štěněte a nikdy s nimi nebyla sama takže vím že jí nemohlo ublížít. Když se k nám blíží vrčí, jako když hlídá a na povel "je to kamarád" si sedne a nechá se pohladit, následuje pochvala a volno ale kamarádi nejsou. Vyhýbá se jakémukoliv kontaktu a pokud je jen vzdálená možnost že by se k ní mohlo dítě přiblížit radši se uklidí ke mně. Zkoušeli jsme aport. Nechá si ho hodit, doběhne, přinese, ale položí metr od "nebezpečí". Stejně tak přetahovaná, se mnou se tahá jako divá, ale jenom předám dítěti(třeba i 12-ti letému) okamžitě pouští. Zatím děti nemám, ale v budoucnu bych nechtěla aby se bála ve vlastní rodině. Nemáte někdo nějakou radu?

Je otázka, ako pobrala a pochopila správanie detí, ako bola usmernená v situáciách, ktoré nechápala. V prípade detí je najistejšia rada, ktorá je pred tvojim príspevkom v tejto téme.

Moje štěnice, nyní 7 měsíců, byla od narození v kontaku s dětma. Od dvou měsíců s mým 3 letým synovcem. K ní se chvoval vždy hezky. Miluje štěňátka a umí se ke zvířatům chovat. Ale, štěnice je z dětí nejistá. Na jednu stranu si chce hrát, ale na druhou stranu se bojí. Vím proč - byla svědkem, několikrát, jak si děti hrajou spolu. A to dost divoce. I když jí ani nevšimly. Ale to stačilo. Ona je k lidem celkově nedůvěřivá (k cizím). A ví, že děti se chovají "nestandartně". Hraje si, využívám jí, když se nějaké dítě bojí, aby se překonalo a pohladilo si jí. To je v klidu a krásně pracuje s dítětem. Ale jakmile je to živé dítě nebo děti, už si dává majzla.

Popisuju to tu proto, abys pochopil, že se nemuselo stát nic jí osobně, ale stačí být u něčeho, co plně nepochopí a je to tu.

Moja nemecká doga prišla do rodiny s už dvoma deťmi ako šteňa,vtedy 2 a 3 ročnými.Takže bola v prostredí kde sa deti naháňajú,hrajú,robia vylomeniny,vonku sa hrávala s ďalšími deťmi z baráku a nikdy jej žiadne neublížilo.Potom začala dcéra chodiť do školy a zistila som že pri vyprevádzaní do školy chytá paniku a nechce ísť do toho chumla čo býva pred školou než deti pustia do školy.Vzala som ju skrátka,dostala povel k nohe a deme,do stredu toho chumlu,kto si ju chcel pohladiť tomu som to dovolila s tým,že som jej sebavedomím hlasom hovorila aby bola v klidu a keď na ňu dieťa šáhlo a ona sa necukala,povedala som "no vidíš to že to de".Dneska sa trocha pri škole zasekáva,ale do takého hysteráku ako mávala na začiatku už nejde.Podobný strach máva aj z osamelých ludí idúcich večer po chodníku (cez deň jej ludia nevadia) Konkrétne mala strach z dvoch známich,na nich som trénovala aby sa ich prestala báť a dnes k nim ide sama.Jedného sa teda bála aj cez deň,to bol asi jediný zdravý človek ktorého sa bála za bieleho dňa,inak jej nesedia postihnutý ludia všeobecne.

Nepřijde mi nic špatného na tom, pokud si pes drží děti od těla. Kolik času s nima měla možnost strávit? Vždy jen chvíli nebo třeba i víkend nebo pár dní pohromadě? A navíc, vlastní dítě nebo štěně patřící do smečky je něco úplně jiného než cizí.

máme dvouletou fenku,je to kříženec rotvika a bernského,sama děti nemám ani v okolí,takže se dětí bojí,vrčí na ně a stáhne se...jak jí mám strachu odnaučit?Nevim co dělat,až budu mít svoje děti...jinak je nekonfliktní a k ostatním lidem hodná

Kamila presunula som tvoju otázku do témy, ktorá má ten istý názov, ako tá, ktorú si založila. Je potrebné sa najprv presvedčiť, či sa v poradni podobný problém už neriešil. Ak si prečítaš predošlé príspevky, zistíš, že téma dieťa a pes je natoľko citlivá, že sa rieši osobne, nie cez internet.
Mimochodom, ak chcem socializovať na niekoho, alebo niečo, nejde to bez tohto podnetu. To znamená, že deti musíš so svojou fenkou jednoducho vyhľadať, čo nie je jednoduché, ale dá sa to. Na to, ako na to, je najlepšie zavolať priamo p. Desenskému, info v banneri hore.

Poradí mi někdo jak odbourat strach z dětí?zlatý retrívr 5let,45kilo.Dospělích se bojí jen trochu pohladit se nehá,ale s nejistotou..ale od dětí ne.Jednou zavrčel když ho tahalo roční dítě za ocas-matka čuměla já ji řikala at jde od něj pryč,držela sem ho nakrátko,s tlamou u mě-kdyby náhodou.

Ale normálně jak k nemu natáhne dítě ruku -čím menší tím horší-uskočí 2 metry jak kdyby ho píchly špendlíkem,
Snažím se mu ukázat že je to zábava když ho hladí jiné děti.hladím ho též...
nějaké rady?ještě vlatní děti nemáme ale mám strach až nějaké bude at to špatně nedopadne...díky za rady.

Zdravím, mám roční fenku křížence ovčáka a (pravděpodobně) dobrmana. Mám ji od lidí, kteří měli dvě malé děti a když jsem si ji na 4rech měsících brala (darovali ji, protože nezvládali výchovu) fenka byla hodně zanedbaná a podvyzivena. Předchozí podmínky jsem neviděla, takže ani netuším co všechno se tam stalo. Bohužel teď se ukázalo, že má strach z dětí a to takový, že po nich vyjíždí. Jakmile je víc dětí pohromadě je to pro ni strašný stres a většinou se schovává za mě, ale pokud se nemuze schovat vyjede a kousla by. (Ale nosíme košík) chtěla bych poprosit o radu jak postupovat abychom tenhle blok zvládly překonat. Předem děkuji za jakékoli rady