Ahoj všem, po delším pročítání poradny jsem se taky odhodlala poprosit o radu. Máme s přítelem cca 9 měsíčního křížence z útulku, je u nás měsíc a nevíme si rady s několika věcmi. (Jeho historie je taková, že ho jako štěně někdo vyhodil do opuštěné zahrady, pak byl do 4 měsíců v útulku, pak byl 4 měsíce u někoho na zahradě, kdo se mu údajně moc nevěnoval, pak byl 14 dní v útulku a teď je u nás).

1) nechápe, co je to vztah k lidem, ale rozumí si se psy, takže jakmile potkáme venku psa, celý ožije, zvedne ocas, vyplázne jazyk a jde si hrát. Zato na lidi úplně prdí, speciálně na nás. První týden doma jen apaticky ležel, teď už si lehne tak, aby na nás trochu viděl, ale nerad se mazlí (resp. u toho má výraz "když to teda musí bejt..."). Když není okolo žádný pes, tak chodí a tváří se jak troska. Takže nevím, zda nejdřív budovat důvěru a respekt k nám- ale jak, když nestojí o kontakt s námi a jediné co ho zajímá, je připojit se k nějaké psí smečce, a až pak ho cokoliv učit?
2) s tím souvisí, že kdykoliv může a nějak se mu to podaří, uteče pryč za psem. (Jak ho potrestat za to, že utekl?)
3) jakmile je sám, brutálně likviduje vybavení bytu. Má klacky a hračky na kousání, učili jsme ho hrát si s nimi podle Rudových metod, takže občas si hraje, ale nijak valně. Taky se ho snažíme utahat na procházkách, ale k žádné činnosti se moc vyburcovat nedá, pokud není okolo další pes.

Ruda doporučil přijet na fríčko, ale bůhví kdy teď nějaké nejbližší bude ... děkuji!

Vidím v tom hlavně dvě chyby - vnucujete se mu. A proto si vás drží znechuceně od těla. ALe zas takovej drsňák to nebude, když je nesamostatnej. A pak to trestání - v první řadě ho naučte přivolání a zapomeňte na tresty. To znamená, pernamentně stopovačka.

No a jak bych postupovala já (nejspíš). Jezděte na dlouhé celodenní,nebo klidně několikadenní výlety do lesa.ideálně někam na skály, na žebříky a podobě, kde ho budete muset jistit a pomáhat mu. To je ale docela nebezpečné,tak nevím, jak by ste to dali. Ale je tu alternativa návštěvy hradů, kam může pes teřba na hradby, nebo jít do města na eskalátory, různé drátěné schodiště, vyhlídky .... prostě situace, kde je pes na vás závislej a vy mu pomůžete, zvýšíte sebevědomí. Prostě společné zážitky. Stejně tak učení nějakých triků. U vás nejspíš za žrádlo. Ale vše bez vynucování si jeho "projevu lásky". Smiřte se s tím, že je takove. Chtějte po něm klasickou poslušnost a fungování,jako u jakéhokoli jiného psa. A zbytek třeba přijde časem. Neodepírejte mu psi. Naopak toho využijte a kontakt se psama můžete pužít jako odměnu,pokud bude mít dost fantazie.

Dodám niečo, čo tam vidím veľmi dôležité kvôli tejto otázke v zátvorke


Tento spôsob myslenia je obzvlášť pre takéhoto psa a pre váš vzájomný vzťah úplne zničujúci, zbavte sa tohto smeru rozmýšľania, použite vodítko (nonstop), aby neutekal - je to základ riešenia strachu, s ktorým treba pracovať, prečítajte si témy o privolaní a o riešení strachu. Je potrebných veľa pozitívnych zážitkov s nápovedami od vás, iba tak vás začne pes vnímať, dôverovať vám a rešpektovať vás.

Mohlo by trochu pomoct krmení z ruky.

A určitě se nevnucovat, jak už zde padlo.

Dekuji za rady.

Temata o strachu a privolavani, a vlastne i ostatni temata mam nactene a snazim se podle nich pracovat, a trestat jsem vubec nemyslela napr. ho bit. Ale pritel rikal, ze kdyz utekl, tak opustil svevolne smecku, a ze by za to mel padnout trest (treba ho ignorovat mimo nejnutnejsi peci, jako je krmeni a venceni; proto se na to ptam). Na druhou stranu si myslim, ze je fajn, ze se po tom uteku aspon vratil domu. Na stopovacce ho vodime porad, zkousime i halti, privolani trenujeme hlavne doma a tam mu to jde, a je videt, ze rozumi, co chceme, jen kasle na provedeni.

Jsme docela akcni, zazitky podobneho druhu mu uz poskytujeme a pozitivne motivovat se snazime co to jde, respektujeme ho, vlastne mu poskytujeme vsechno, co by si mohl prat, a jeste o hodne navic.... ale nekdy mi prijde, ze by mu nevadilo byt v utulku, hlavne, kdyz budou okolo psi.

OK, tak se nebudeme vnucovat. I kdyz je to tezky... ted jsme byli delsi dobu bez zvirete a ja se tak tesila na kamarada a spolecnika.

A považuje vás za smečku? Mimochodem, tohle je hoodně tenký led, na to se vykašlete, takhle jednoduše to nefunguje a ignorovat? Za prvé by to nepochopil, za druhé - nebyla by to pro něj spíš odměna?

Bob,
měli byste mu podkytnout důvod, aby vás za tu smečku bral a bylo mu s vámi dobře. Tohle chce čas a postup každému psovi na míru, což se po netu moc nedá. Vypadá to, že zatím moc nechápe lidskou komunikaci a utíká k té, ve které se cítí lépe, tedy ke psí. U takového psa bych určitě nevolila ignoraci za opuštění "smečky", protože by pejsek mohl reagovat hledáním si jiné, vhodnější. Na vašem místě bych přestala s experimenty a objednala se na konzultaci k Rudovi.

Ahoj,

radost je asi ponekud predcasna, ale vcera vecer se nechal zavolat k televizi a nastavil na me hrudnik k podrbani. :))) A dnes rano mi oliznul ruku. Musim rict, ze po vice nez mesici premysleni a hledani cesty jak na nej (s tim, ze to vypadalo, ze nic nefunguje) jsem uz byla trochu psychicky unavena a tohle mi ukazalo, ze se to snad opravdu jednou zpravi. A taky to, ze Rudovy metody fungujou i pro lidi, kteri (jako ja) nemaji se psy zadnou zkusenost! :) (pritel zkusenosti ma, ale ne s deprivovanym psem)

Jen nevim, jak si poradit s rozporem nevnucovat se/deprivanta co nejvic mazlit, hladit, brat mezi lidi...

Rudovi jsem volala, ale poradil prijet na nejblizsi fricko, proto jsem se zacala ptat i tady.

Tohle říkal kdo?

Evo,
to jsem vycetla v knizce, a take nam to poradili v utulku, co nejvic ho mazlit a brat vsude s sebou, mezi lidi, taky aby ho hladili i dalsi lidi, napr. kamaradi.

Neodsuzuji to, jen mě to zajímalo, protože to jde provést různým způsobem. V knížce? Myslíš Rudovi? Pokud jsi je nečetla, tak se do nich koukni, je to tam lépe "scelené" než tady na poradně. Než se dostaneš na freečko

Jinak ano, brát mezi lidi ano, ale takhle po netu ti neřeknu, že by bylo dobré ho nechávat hladit a tak. To "co nejvíc mazlit" právě zavání tím podlejzáním. Blbě se to vysvětluje, protože tohle je práce s energií - pocitem. Prostě platí to výše napsané, nevnucovat se, chtít po něm normální poslušnost jak po normálním psu. Pochavali sopjte nejen s pamlskem ale i s pohlazením - řekla bych, že s klidným, rozvážným, kdy do něj bude přes ruku "pouštět" pohodu v dlouhých tazích (ono je také umění, dobře pochválit psa ). Nemyslím, že to bude typ, který bude milovat zběsilé drbání (ale je dost možné, ež se takhle po netu pletu). V bytě ho puste všude, i do postele. Nechtějte aby spal nuceně někde jinde, než vy (kdyby náhodou ). Prostě to nechte plynout a mejtě ho rádi. Berte ho, takový, jaký je. A on vám to vrátí, jak už se ukázalo v náznaku. A vysvětlujte, netrestejte.

Malý vyžádaný update: drželi jsme se zdejších rad ohledně pozitivního přístupu. Vytyčili jsme si cíl naučit přivolání se stopovačkou, a to se myslím zdařilo. Poslední dobou byl trochu laxnější, ale na jeden den dostal zase stopovačku a začal se zase snažit. :) Taky jsme ho naučili si hrát s větví nebo s míčkem tím, že jsme si s tím házeli a hráli sami. Sice aport je hudba budoucnosti a doma si pořád nechce hrát, ale aspoň venku...
Jinak ho docela hodně bereme na výlety do přírody - to má hodně rád, když vyrazíme třeba na chalupě na Šumavě, jezdíme s ním do centra Prahy (často se mnou musí do práce), tak jak jsem psala, konečně začal zvládat eskalátory. Sice se u toho tváří jak hromádla neštěstí, ale už se nedere dopředu za každou cenu. :)
Doma ho moc samotnýho nenecháváme, protože se bojíme mu nechat napospas novej byt. :) Je to teda úmorný ho tahat všude s sebou, ale nějak to jde, semtam pohlídá tchýně, jenže ta mu zase dává žrát věci, co nesmí a on pak má průjem a drbe, se tak jí ho radši moc nedáváme. Ale občas zkusíme třeba 2-3 hodiny a to zvládá, sice si rozškube svoje hračky, ale budiž, pořád lepší, než nábytek, nebo boty. :)
No a oblíbil si hodně přítele, že ho takovým introvertním způsobem vítá (nenápadně se k němu přiblíží zezadu a nechá hlavu poblíže jeho ruky :)). Já jsem pro něj spíš zásobovač masem a náhradník na házení klacků, když není poblíž páníček. To mě dost mrzí, v únoru jsem s tím hodně bojovala, ale co už. Pořád si to tady pročítám a jenom zírám, jak vaši psi vás milujou a co všechno se naučili... a doufám, že bude jednou takovej taky, nebo si pořídíme ještě druhýho :), kterej by se se mnou mazlil, vítal mě, a i jinak mi dával najevo, že mě má rád. :) Ale zatím máme plno práce i s tímhle jedním. Občas mi to přijde, že máme autistu. :) Neříkám, že by měl plnit bůhvíjaký zkoušky, ale spíš bych chtěla, aby byl kontaktní a veselej pes.

Zlúčené s časťou ďalšieho príspevku. V metodickej časti čakajú príspevky na schválenie, než sa objavia na poradni. Preto neboli hneď vidieť. rea

Tak co pejsek, jak se vám spolu žije?

Taky mam fenečku z útulku a trochu řeším to co vy, ale naštěstí je jen slabej odvárek toho vašeho. Z počátku jsem ji třeba moc nevítala, když jsem odněkud přišla, neb jsem četla, že to může vyvolávat to, že pak pes dělá neplechu, když páníček doma neni. Po měsíci jsem to ale vzdala s tím, že jinak se se svým psem pořádně nepomazlím, jindy než při mém příchodu o to moc zájem neměla.

Pejsek je po smrti - viz anabáze zde.