Je možné nějak nejistého psa naučit jiné chování?
Jde o fenku bišonka, velice hodná, šestiletá, ale vpodstatě necvičená. Takový gaučový mazlicí pes. Rodině která ho vlastní to tak vyhovuje, ale trochu problémy to způsobuje.
Když je v "úzkých", zůstane stát, nahrbí se, stáhne ocas a stojí. Hraje si s dětmi naprosto bez problémů, ale když děti moc rozdovádí a začnou jí trochu zlobit, nebo i nechtěně strkat nebo tahat, tak místo aby se někam zdekovala a zdrhla, tak stojí trpí, nechá se tahat a strkat. Někdy je to i nebezpečné, když proti ní jede dítě na kole, nebo na stavbě jede zednik s kolečkem, tak misto aby zdrhla, nahrbi se, stahne ocas a stoji a snad by se nechala přejet. Zatím se jí nic nestalo, ale i v bytě jí majitelé občas přišlápnou nebo nakopnou, když se nedívají kam šlapou.
Nejde o mojí fenu, ale o fenu mých známých (skoro příbuzných) a je mi jí někdy docela líto, protože jinak je opravdu milá a hravá. Adeptka na ceduli na vrata: Pozor pes - nešlápněte na něj!
Existuje nějaká rada, nějaký trik, jak jí naučit někam se schovat, zalézt, uhnout, když se cítí ohrožená? Ta pasivita jí může stát zdraví.

Díky za reakci. Není to tedy asi vyjímečná vlastnost. V tomhle případě ani tak nepůjde o to naučit ji uhýbat na povel, když to člověk ví, že jí něco hrozí, tak jí odstrčí nebo zavolá, podle situace, ale spis o to, aby byla trochu samostatnější, když jde o její zdraví a nestála na místě. Nějaký trik, nebo cvik, při kterém by se v případě ohrožení chovala jinak.
Ono to jde asi tak trochu proti pravidlům výcviku, že v neznámé situaci čeká na pokyn vůdce smečky, že sama nerozhoduje co má dělat. Její povaha je v určitém ohledu výhodou, protože i bez systématického výcviku a jakéhokoliv učení je snadno ovladatelná a poslouchá, od dětí si nechá všechno líbit a na nic neútočí. Jen to trochu přehání a občas by mohla projevit trochu vlastní vůle a zareagovat na nebezpečí místo pasivitou raději útěkem, skrytím se, ...

Ale jak jsem tak pročítal diskusi o sebevědomí psů, pudu sebezáchovy, samostatnosti, ... tak to asi bude neřešitelný problém - tedy řešení jako dosud - myslet za ní a včas ji odvolat-přivolat, odstrčit, ... podle situace, prože pokud ten pud sebezáchovy - řešení útěkem - nemá, tak naučit jí samostatně se rozhodovat asi nepůjde, protože problém jsou právě nové situace se kterými se setká.

Včera jsme venku potkali čerty , kteří byli hodně hluční. Karča z nich byla úplně hotová, neštěkala na ně , jen se otočila a hurá domů. Někdy mám dojem , že je hodně bázlivá.Utíká k plotu se zdviženým ocasem, párkrát zaštěká , otočí se a peláší zpátky a sedne si mi na nohu. Taky mám pořád problém při vítání příbuzných, kteří se u nás objeví pouze občas. Vždycky si ucvrnkne. Dřív to dělala i u mě a manžela , ale teď už ne. Jinak je v pohodě, poslušná, nekouše a nevrčí, při překračování leží ani se nehne. Doma není nijak ustrašená, není nijak trestaná, když něco vyvádí třeba hrabe , nebo něco kouše zavolám ji a pak pochválím , že přišla. Když k nám jde pošťák , tak raděj uteče za roh , kde na něj nakukuje. Nechci z ní mít nějakého trhače, ale trocha odvahy by neškodila. Snažím se jí zdvihnout sebevědomí, ale nevím přesně jak na to.

Našla jsem si jednu vaši odpověď, která se mi líbí a které se budu držet" nech to tak, každý se velkým šéfem nenarodí", budu ji dál podporovat a uvidíme třeba se to zlepší. Děkuji

Touhle větou odpovídal pan Desenský mě a taky mě to hodně uklidnilo. Přestala jsem to tak řešit, povbuzuju ji když se něčeho bojí a odhalujeme spolu bubáky, jsem celkově v klidu a její submisivní postoj k ostatním psům prostě neřeším. Nenechám ji šikanovat od příliš dominantních psů a jinak všemu nechávám volný průběh a jsem jen na blízku jako opora. O něco se to zlepšilo, ale jak říkal pna Desenský, nikdy z ní nebude kápo a já ji za to zbožňuju

Já měla od počátku příliš submisivní štěně vůči lidem i psům, nějak jsem to přespříliš neřešila a brala ji k pohodovým lidem a psům, popř. jí samozřejmě stála po boku jako opora a dodávala odvahu atd. Myslela jsem, že to bude stačit, ale zvrtlo se to ve strachovou agresi. Takže by mě i pro příště jako ponaučení zajímalo, řešit nebo neřešit? Spousta psů je submisivních a není to problém, spíš naopak-jedná se o bezkonfliktní tvorečky. Já myslela, že když já budu v pohodě a budu ji brát mezi pohodáře, tak pes uvidí, že se nic neděje, ale u nás to prostě nestačilo; před ničím neutíkala, to ne, jen se vždy podřídila, ostatní si jí oňuchňali a bylo to. U její sestry došlo k témuž, stále se podřizovala, ale v určitém věku dospěla k názoru, že aktivní obrana je lepší.

Řekla bych, že tím pádem nevnímala tebe jako pána situace a nakonec se rozhodla vzít věci do svých tlapek a bránit se sama. Moje fenka je hravé a jak píšeš nekonfliktní psisko. Podřizování je pro ni naprosto přirozené od malička. Já jsem hodně hlídala, aby ji žádný pes při snaze o očuchání nerafl nebo nebyla jinak napadená a když byli ostatní psi příliš drsní a snažili se ji šikanovat, tak jsem ji odvedla pryč. Stejně tak věční nakrývači. Ona je trpělivá a naštve se až časem, tak ji nenechávám obtěžovat a psi z ní sundávám. Brzy tak pochopila, že když je jí něco nepříjemné, tak u mě je v pohodě a teď když se jí něco nelíbí, tak se mi jde "schovat" k nohám. Prostě si mi sedne k nohám a čeká, až to za ni vyřeším. Vzhledem k její povaze to považuju za ideální stav, taky by mohla mít tendence z těch situací utíkat. Ale trvalo to dlouho relativně, než to takto začala vnímat. Základem bylo, že jsem 90% problémů se psi za ni řešila já. Te´d už si řadu situací umí zvládnout sama a azyl hledá jen když neví, jak z toho ven Věřím, že by to i u nás mohlo přerůst ve strachovou agresi, tak si na to dávám velký pozor (mám stafbulíka, jejich kousnutí nemusí být neškodné). Jak z toho ven teď? Asi bych začala od začátku.

Dobrý den,

mam problém z mojí fenkou , neni to přímo vada ale chování které mi vadí. Nechá si všechno líbit od ostatních psů neumí si prosadit svoje, když někdo na ní zavrčí i štěně, radši jde stranou a necha ji. Nevíte jak napravit takové chování? Nechtěl bych aby byla agresivní, ale i to bych měl radší jak submisivní chování. Myslíte ,že se to ještě spraví věkem ? Nebo je chyba ve mě, moc ji rozmazluju? Je to americký stafordšírský teriér a bude ji 15 měsíců. Děkuju za odpovědi.

Hele těžko posoudit, jak málo je sebevědomá. Nechá si vše líbit... Půlka lidí tady z poradny, která má "drzouny" včetně mě, by byla vděčná za psa, který neřeší všechno sám. Zvedni ji sebevědomí. Je to stále ještě štěně. Je možné, že se bojí a ze strachu se stahuje, protože nemá výbušnou povahu a nerve se. Ale posoudit to na dálku nemůže asik nikdo.

dáš prosim nějaky příklad , jak zvednout mojí fence sebevědomí?

Chování je správné. Když se jí někdo nezdá, odejde. Z jakého důvodu by se něco mělo měnit? Z vaší věty
"Nechtěl bych aby byla agresivní, ale i to bych měl radší jak submisivní chování" mi - promiňte - není ani trošku dobře.

Věř, že bys nebyl radši, kdyby byla agresivní A jak by se podle tebe měla chovat? Vrčením jeden pes dává najevo něco (strach, prosbu o nechání být, že nemá náladu, že si chce hrát ...). Tvoje fenka mi přijde chytrá, že to řeší odchodem. Nemusí si nic dokazovat, má jasno, nechce konflikt. A že uhne i štěněti? Proboha, komu jinýmu by měla uhnout, když ne štěněti?! Štěně může vše!

A ještě, jak víš, že si neumí prosadit svoje? Co když to prostě její názor je? Jen ty bys chtěl něco jiného

Ale jak psala VlkXY, takhle na dálku jsou to jen dohady. A další příklad, než psala ona.

Tak takovej pes je můj sen.Kdyby se takhle choval můj pes byla bych nejštastnější na světě....

Fenku mam dost často na volno, když něco provede stačí jen zvýšit hlas. Přivolání mam dobré, ale bojim se toho že v parku bude běhat a přiběhne jiný pes který by na ni zaůtočil... myslíte ,že se bude bránit i když je submisivní? Nenechá se zakousnout?

Já dám příklad. Mám submisivní fenku. Je to vrozená vlastnost. A není žádoucí to měnit. Ale můžeš změnit její pocity, třeba aby se nestrachovala volovin, aby v rámci svého pohledu byla spokojená, čili aby věděla, že když jsi tam ty, tak není se čeho bát. Nebo že bubák je jenom v její fantazii. Jasně, zní to divně.
Takže rada, kterou jsem dostala (od mého nejlepšího přítele) a která bezpečně zabrala - jednak umět zasáhnout, když je potřeba z jejího pohledu a druhak jít příkladem. Tzn. chovat se nenuceně, fenku do ničeho nenutit, ať se jenom dívá, jak "komunikuješ" s těmi, co ona nechce. Cokoliv co dokáže, že je všechno jak má být. A třeťak nečekat výsledky hned, je to běh na dlouhou trať, vše dělat přirozeně jakoby mimochodem bez cíle něco změnit.
Nikdy bych nevěřila, že je možný takovouhle fenu změnit. Nemyslím její náturu, ale myšlení. Opravdu to jde. Zjistila jsem, že většina psů je v našich rukou. Chovají se tak, jak si myslí, že to chceme resp. jak se chováme my k nim, tak se chovají oni k nám. Za dvě období s mými fenami ( každá je absolutně povahově jiná ) , které jsme spolu prožily a teď prožíváme třetí - nové, se chovají jinak resp. můj pohled na ně jiný, moje chování je jiné. Ony se jen přizpůsobují.

Od toho je tam majitel psa, aby svého svěřence ochránil. a i tím, jak píše Dorotka, jí zvedáš sebevědomí. Ne vše řešit za ní, ale jen jí moct v situaci, aby to zvládla sama (tím ted nemyslím to napadení, tak agresora prostě sundáš - tvou ženu taky nikdo nebude chtít přepadnout a ty nebudeš přece vyžadovat, aby si to vyřešila sama. Od toho jste smečka - pár)

Dobrý den,

mám podobný problém.
mám 2letou fenku Taru plemene Tosa Inu. Na prochajdě budí vcelku obstojně respekt, přitom je velice kamarádská a při bližším setkání až bázlivá. Až moc. Nicméně se nebojí její kamarádky ridgebečky...
.. se kterou se Tara zná od jednoho roku věku a ta se do ní pěkně obouvá ( kouše do nohou, trhá uši, povaluje ji na záda a pak se jí zakousne do tlamy a vrtí hlavou jakože trhá.No a Tara si to prostě nechá líbit a hraje si s ní dál. Občas už mám tendence tu ridgebacku čapnout a srovnat jí, protože trpim evidentně víc než Tara. Přitom Tara má o 15kg víc, takže kdyby chtěla, tak jí uválcuje. Tedy zasahovat a nebo ne?. nevím.

jednou jsem mezi ně vkročila, jelikož už jsem se nemohla dívat jak ta ridgebecka jí dává za uši, vzala sem ji za obojek a odhodila, kousla mě asi nechtěně do ruky a pak zdrhla...no a co myslíte? Ta moje Tara za ní okamžitě běžela a zase se rvaly.

Obecně je velice bázlivá. Bojí se mužů, bojí se malých psů, pořád se leká. Ale s ridgebackou si hraje dál.


děkuji za názor