Dobrý den,

mám 5-měsíčního havajského psíka odkoupeného od známého,který se o něho údajně nemůže z rodinných důvodů starat.Máme ho už pomalu měsíc, ale :
1.) Když doma udělá louži a vidím ho při činu, tak hned nasadí vystrašený výraz,skloní hlavu k zemi a jde mi z dosahu.Přivolat ho je pomalu nemožné.Pokouším se mu vysvětlit s normálním výrazem "Co děláš, vždyť se toho tolik snad nestalo?", že se nemusí bát a bez jakéhokoli trestu s ním jdu po chvíli kdy se uklidní ven.
2.) Při pokusu o pohlazení na hlavě nebo za krkem mi couvne a začne na mě nedůvěřivě civět.
Když ho pohladím kdekoli jinde tak je to OK.

Podle mě ho známý při počůrání doma pěkně seřval a ještě mu nafackoval nebo ho vytahal za kůži na krku (samozřejmě mu prý nic nedělal) což je bohužel přežívajícím trendem, který používají nezkušení majitelé nerváci co si myslí, že naučí štěně čůrat kam si poručí a nebude to mít žádné následky.

Prosím poraďte, jak tuto situaci zvládnout.
Jinak je pejsek naprosto úžasný, hravý, ale bohužel v těchto momentech bojácný :-(
Předem mooooc děkuji

Po hlavě zezhora ho nehlaďte, je to "ponižování" psa. Vy sám se necítíte dobře, kdyby k vám někdo přišel, nejlíp o hlavu větší chlap, a položil vám zezhora na hlavu ruku. Už jen ten úmysl, nemuselo by ani dojít ke kontaktu, by vám nedělalo dobře. Už se to tu taky někde probíralo. Většina domácích psů to ustojí, protože jsou hodně schovívaví vůči nám lidem, ale někteří jsou holt citlivější.

Dobrý den Evo,

moc děkuji za reakci, ale co dělat s tím strachem při počůrání?
Nicméně i na tom, že ho chci pohladit po hlavě snad není nic špatného a u takhle malého plemene a mladého psíka by to mělo být bez strachu.
On se při tom pohlazení dle mého vyloženě bojí, že přijde něco nepříjemného a já mu chci ukázat, že nic jiného než dobrý úmysl v tom není.

netlačiila bych s tím na něj tolik, hlaďte ho pod bradou, na prsou a pak pomalu na chvilinku přejděte i mezi uši. A pak zase zpět. Jen tak mimochodem. A s tim čůráním, to je těžký. Mohlo by zabrat spousta věcí, naopak by to taky mohli zhoršit. njelepší bude venčit tak často, aby se to nedělo. Když už byste viděli, že se chystá, vzít vodítko do ruky a honem ven. když se náhodou stane, tak maximálně ignorovat, max se smát, že je trubka bojavá.

opravdu může mít špatné zážitky. Myslím že nejvíc pomůže váš klidný přístup. Tomu počůrání doma pokud možno předcházejte - když píšete že se na něj díváte, nevšimnete si že se mu chce? A když už, možná bych šla ven rovnou (předpokládám že ven chodí rád), bez proslovů a přemlouvání. S hlazením bych začínala někde jinde a postupně se k hlavě propracovala, on si zvykne že je to příjemné. Ještě k vám zřejmě nemá takovou důvěru aby si na tu hlavu nechal jen tak sáhnout.

Díky moc!

Jen ještě jedna věc...ta reakce při počůraní je stejná i venku.
Kdybych ho neměl na vodítku, tak by byl schopný mi snad utéct.
Řeším to tak, že si ho jakoby nevšímám a po chvíli zahlásím vyrovnaným a příjemným tónem"tak pojď šikulo", ale ani to nepomáhá.
Podle mě má toho za sebou opravdu dost a dost.
Poraďte ještě nějaká tip jak ho toho strachu zbavit
Asi to bude chtít moooc trpělivosti, ale já to nevzdám )

Když uvidíte, že se chystá, tak se k němu otočte zády a nechte ho v klidu vymočit. Pak to nijak nekomentujte. Neni přece potřeba, je to zcela normální. S pochvalami to taky nepřehánějte - nepřehrávejte, radši jen upřímný úsměv, než hysterické "táák je hodný".

Přesně tak to dělám...při udělání potřeby venku dělám, že si ho pomalu nevšímám a pak jen klidně zahlásím "tak pojď,šikulo" a nedělám z toho žádnou vědu.
Jako kdyby se nic nestalo, ale pořád si myslí, že vyvedl něco hrozného za co musí následovat něco nepříjemného.
Bude se to chtít asi vyzbrojit velkou trpělivostí a překousnout to, že měl tak špatné zkušenosti.
Díky moc za rady:-)

Díky všem za Váš čas a hlavně za cenné rady:-)

Dobrý den, doma máme čínského chocholatého psa, kterého k nám můj brácha dovezl když mu byly 2 roky.
Bohužel pes byl ve strašném stavu. Bál se naprosto všeho a základní povely??Ani jeden!!
Pes opravdu neuměl ani přivolání.. Páneček s námi zůstal a já jsem se pustil do převýchovy.
První týdny jsem psa učil jenom to aby se tak strašně nebál ruky.. Jakmile k němu dal kdokoliv kromě pánečka ruku, okamžitě kousl. Až jsme to zvládli šli jsme k povelům. Teď už je pochopitelně umí..
Té ruky se, ale bát nepřestal. Neustále vrčí při kontaktu ruky.
Co s tím??
Děkuji

Hladit, hladit, hladit, hladit. Tak, jak je mu to příjemné. Pozor na nápřah, i když není myšlen na něj, může si ho vztáhnout.

Jenomže když na tu ruku vrčí??

No právě, pokud je schopný kousnout, tak klidně zakošíkovat (napořád, než se uklidní). Je to stejné, jako s jiným strachem. Ukázat mu, že se bát nemusí, nenechat ho utíkat... Prost ěna pohodu, vzít si ho na gauč k televizi, nějaký hezký klidný film, pohádku, aby se člověk hezky naladil a hladit a hladit. Ať si klidně vrčí.

Jen dodám, co jsem zapomněla napsat. Je strašně důležitý, JAK hladíš. Po kterých místech, s jakým pocitem... Pokud to nebude dobře, nepomůže to, spíš naopak. Ale tohle nejde vysvětlit po netu.

No.. Zhruba po minutě už přestal vrčet.. Jak dlouho ho mám poté ještě hladit??

20 sekúnd... Nie, robím si srandu. Jednoducho musíš cítiť, ako a kedy to ukončiť. Podľa psa.

Dobrý den, pročetla jsem diskusi, ale bohužel jsem podobnou situaci té naší v ní nenalezla, proto se chci dotázat: mám doma dva starší pejsky. Před 6 týdny jsme adoptovali 3,5letou čivavu od organizace, která se o ní postarala po jejím vysvobození z množírny. Hned nás upozorňovali, že je extrémně plachá. Jessinka dělá ohromné pokroky, je velice chytrá a zvídavá. Oba pejskové ji pomohli ve chvílích, kdy nevěděla - vše od nich okoukala. Problém je v tom, že má někde hluboce v sobě zakořeněný strach z dotyku lidí. Za těch 6 týdnů se přestala bát skoro všeho, naučila se mít hračky, lítat na zahrádce. Překonala strach se přiblížit ke mně nebo ostatním členům rodiny, vezme si pamlsek z ruky, ale to už je v napětí, že se jí můžeme dotknout. To samé, když prochází kolem nás - ohromné nervové vypětí. Mám dojem, že již vícekráte chtěla sama přijít ke mně a nechat se pohladit, neboť to vidí u svých dvou "psích bratříčků", ale v tu chvíli jakoby zamrzne, zvedne pacinku a začne se celá třást. Můžete mi poradit? Nechci jí zklamat - nic lámat přes koleno. Za těch 6 týdnů jsme na ni ještě nikdo nesáhl (pokusili jsme se jen jednou, ale v tu chvíli nastal panický úprk). Ráda bych jí pomohla se zbavit tohoto strachu.

Prosím, pomozte mi. Děkuji Hana Vrbatová