prosím o radu,máme 1roč.rotvíka,vyrůstal společně s 10l NO,bohužel před týdnem zemřel,ochrnul na zadní nohy,museli jsme ho dát utratit,rotvík ale změnil své chování,chová se apaticky,nic ho nezajíma ani hry na zahradě,do krmení ho musíme přemlouvat,nehlídá,neštěká,nevítá se snámy,neloučí prostě chová se knám jako kdyby jsme mu byli ukradeni,nepřijde ani na zavolání,neposlouchá poveli prostě nic,přez noc leží v boudě a je mu uplně jedno jestli je někdo na zahradě nebo ne,přes den sem tam zaštěká a leží na zahradě,to vše se děje jen doma,venku na procházce je jiný,hraje si se psi,zajímá se o okolí,na přivolání přijde,s cvičením už je to horší,chová se zarputile,nechce se mu nic dělat a taky ho kničemu nepřinutíme,při nátlaku není na nás agresivní spíš bojácný.Když byl snáma NO vše dělal,hlídal,cvičil,napodoboval ho,doplnovali se,vím že stratil alfa psa ale NO nás na slovo poslechl takže vyděl že ve smečce jsme alfa my ale on evidentně ted neví jak se má ve svém teritorium chovat a my nevíme jak se chovat k němu,nechci mu ustupovat ale zase ho nechci nějak kněčemu násilně nutit,mám pocit že se na tý zahradě bojí,ale když kolem něho projdem a voláme ho ksobě tak prostě večer z boudy nevyleze,fizicky jsme ho nikdy netrestali,nikdy mu nikdo neublížil a on na nás nikdy nezautocil ani nezavrčel.

Dobrý večer,děkuju za odpověd,my se snažíme vyrovnat se stím co se stalo,je to náš 4 pejsek, který byl utracen během 25 let co se pejskama zabívám,vždy jsem mněla dva pejsky,takže to byla taková smečka,vždycky jsme do půl roku pořídili kamaráda ale zarazilo mně jeho chování,nikdy jsem to u těch ostatních nezpozorovala,ano byly smutní ale spíš nás vyhledávali a chtěli být snáma ale tenhle pejsek nás odmítá a to jen doma,venku je jiný,snažím se ho vychovat tak aby nebyl agresivní a aby byl poslušný,nikdy jsem neměla problém,ke každýmu se chovali ůžasně ale na zahradě vždy hlídali,už jsem přemýšlela otom že sním začnu cvičit obranu ale moc se my dotoho nechce,nechci aby byl zlí,chci aby vzbuzoval respekt ale aby nikomu neublížil,takhle jsem vychovala 4 NO a byly to hodně dobří hlídači,a hlavně když by opravdu knám někdo vlezl tak by mu neublížili,spíš by ho vyštěkali než by někdo přišel ho vysvobodit.Takže když to schrnu,nemáme ho kničemu nutit,máme to nechat přejít,to znamená že když ho budu chtít na zahradě přivolat a on pude místo toho do boudy tak ho mám nechat být?nebo ho mám stý boudy vytáhnout nebo máme vše ignorovat stejně jako ignoruje on nás,já bych potřebovala poradit spíš v těchto konkrétních věcech.

Radu jak se ke psu chovat raději dávat nebudu, abych něco nepokazila, ale asi bylo myšleno snažit se nesmutnit (i když je to těžké) a převést psí neaktivitu do aktivity. Pokud Vám pomůže, dověděla jsem se, že prý hafíni se tam nahoře nemají špatně, bylo mi řečeno že prý líp než si myslím a že si vybírají kde a kam se pak narodí - což nevím zda je pravda, ale je to pěkný - mně toto a skoro 10 měsíců dost pomohli, i když prostě člověku chibí - to se dá pochopit. Snažila bych se být k němu veselá, v pohodě, i když určitě máte co dělat se sebou a nějak ho zabavit, zaujmout - tak třeba častěji ty prochajdy. Psala jste, že jste měli vždy 2 psy, co pořídit časem 2.? Z té boudy, asi bych mu nechala stopovačku a vytáhla ho třeba za ní a na prochajdu a aportíky apod. - ale nevím, zda je to dobře, snad mi tu za to někdo nevynadá, že říkám hlouposti. Držím Vám pěsti.

Před pěti lety jsem takhle odešla s pejskem a vrátila se sama. Moje čubina se mnou nepromluvila tři neděle, i když jsme v několika dnech dostali krásné štěňátko. To přijala okamžitě, ke mně se chovala, jako bych byla vzduch nebo dokonce potencionální ohrožení. Ke zbytku rodiny se chovala jako dřív. Na Rudovu radu jsme jí brali hodně ven, na zajímavá místa, courali celé hodiny v neznámých místech, kde bylo co očuchávat, kde byli jiní psi a tak dál. Prostě jí vzít možnost se utápět ve smutku nebo ve strachu. Po třech nedělích se to srovnalo.

Děkuju moc za rady,každá rada je vtéto chvíly nad zlato,co se týče 2 pejska tak už jsme nad tím uvažovali ale my jaksi máme na ty pejsky smůlu,každé štěněě které jsme si pořídily,tak se po pár měsících projevila nějaká nemoc a spoustu výloh,samozřejmně že každý do chová nějakého pejska tak ví jak je v dnešní době veškerá veter,péče drahá pokud ten chovatel nebo majitel chce pro pejska veškerou péči a pomoct mu při jakým koli zdravotním problému,unás je sice něěkolik veter.ale při posledním problému s rotvíkem,který mněl opět zdravotní problém,popisuju to v příspěvku kloubní nemoce,tak tam jsme oběěli 4 veter.a až 5 nám určil diagnozu a léčbu,ostatní si za 10 min.konzultaci + nějaké vitamíny,protizánětlivé tablety inkasovali něěco kolem 1000 koruně,a u dvou něějaký ten rengen dalších 1500 korun,jeden mu chtěl dokonce operovat loket ale když se my to nezdálo a navštívyla i se snímky jineho specialistu tak ten tam žádný problém nenašel a přidal další rentgeny ,sunma sumárum něěco kolem 6000 za 2,5 měsíce a kde je krmení,výstroj atd.ten starší pejsek byl taky nemocný a léky nás vyšli měěsíčně na 1500,kč,když si to spočítám tak i s krmením neuvěěřitelné částky,proto jsme se rozhodli už si žádného nepořizovat,no uvidíme ale láká nás to

Dost měě zaujal příspěvek od Hanky kdy se zminuje otom že pejsek dával vinu jim když odvezli toho druhého i já jsem nad tím dost přemýšlela,jeho jsme taky zavřeli a pejska naložili a odvezli a vrátili se bez něěj,taky my to připadá že nám dává vinu že neví proč a že určitě má spoustu otázek a my mu to nedokážem vysvěětlit,my jsme totiž vždycky zavolali veter.knám a on pejska uspal u nás ikdyž ten druhý byl zavřený v kotci a nedíval se na to tak ale věěděěl že jsme pejska nikam neodváželi,prostěě se ze dvorku stratil,nespojovali si to s nějakým odvozem,pak jsme pejska zahrabaly na zahraděě ale jelikož už tam máme 3 pejsky a tenhle byl obzvlášt veliký 68 v kohoutku a 50 kylo a my máme malinkou zahradu tak jsme to museli řešit takhle a hlavně neochota doktorů knám zajéct aby ho uspali v jeho známém prostředí,takže i já doufám že se to zlepší,tet už je trošku na tom líp ale pořád je cítit jeho nezájem knám,je pravda že když si sednu na schody tak se příde přitulit ale na ročního pejska je spíš neaktyvní,uvidíme zatím ho kničemu nenutím nechávám to být ikdyž je my líto že ne nepřijde uvítat ani se nepřijde rozloučit když odcházím,tím spíš my ten druhý pejsek schází.

Šaji, týden, deset dní je příliš krátká doba, každý si musí prožít určité fáze smutku (odmítání-uvědomění-smíření) - jak člověk, tak i jeho čtyřnohý přítel, kterému se emoce nevyhýbají. Má pocity svoje a ještě vnímá i ty vaše. Píšeš, že poprvé pozoruješ takové hluboké smutnění u psa a že se chová jinak než tví předcházející psi. Jestli jsem dobře pochopila, měli jste vždy NO - celkem 4 - a tohle je mladý roťák. Víš určitě sama, že v rámci rasy jsou ve psech rozdíly-co kus-to originál-a co teprve rozdíly mezi různými rasami. A určitě v tom hraje roli i věk - vždyť ten tvůj roční pes je vlastně takový puberťák, který najednou ztratil svého "staršího bráchu". Nejen že s ním cloumá puberta - ale ještě se mu do toho zhroutil jeho do teď známý řád. Takhle to citím já - možná odborníci to vidí jinak. Mám jen zkušenosti s NO, které jsme měli celkem po sobě 3 - takže také málem 25 let života se psy. Za pár dní to bude 5 let, kdy mi v náruči umřela moje poslední milovaná fenka NO Fram, bylo ji 6 let a zemřela nečekaně po zpackané operaci. Bohužel se nám pak rodiné poměry výrazně změnily a nemohli jsme si dovolit psa. Děsivým způsobem jsem se odchodem Fram trápila. A opravdu moc mi pomohlo až na jaře 2007 pár návštěv tehdá ještě na Ovčárech a setkání se smečkou úžasných lidí a psů. A tak mě napadá, jestli by tobě i tvému pesanovi nepomohla návštěva některé freesoboty na Vlčárech na Vysočině - pokud samozřejmě máš možnost dopravy na Vlčáry. Držím pěsti -ať je líp.

četla jsem tuto diskusi ohledně ztráty kamaráda.Psal jste tu,že se pes nemá litovat my s naší fenkou nic takového neděláme,když si vzpomeneme a mluvíme o fence RTW kterou jsme museli nechat utratit kvůli mrtvici tak se spíš smějem tomu jak nás vždycky zlobila a neposlouchala tak si myslím,že nějaká lítost z nás cítit není a přesto i když je to už tři měsíce tak naše druhá fenka (oříšek,asi 8-9 let) je horší a horší.byli jsme seznámeni veterinářem,že fenka oříška bude asi tak 7 či 14 dnů "truchlit " ale tři měsíce mi přijdou už jako moc dlouhá doba.Byli zvyklé žít spolu 8let.u rodičů už nebydlím a když jsou rodiče v práci tak je tam fanka celý den sama a evidentně to snáší špatně.Skoro vůbec nejí a ani nepije.sní tedy asi jen ten jeden půlhrnek denně.Moje máma s ní chodí denně na procházky ale ona se pořád jen táhne za ní,nechce se jí samotné běhat pokud jí někdo nehází aporty.Když tam přijedu já s mými psy tak je nadšená ale venku si jich nějak nevšímá zato doma by s nima blbla.přijde mi,že fenka zestárla snad o 10 let,vždycky byla velice energická ale teď i po malé procházce dýchá jak šílená.Napadlo mě jestli by nebylo řešením pořídit si k ní druhého psa?Nevím také jestli na to nemá vliv,že moje máma se k ní chová jako by byla dítě ale tohle dělala vždy a fenka se chovala úplně jinak.dnes už jí rozveselý jen aport a jakmile se přestane házet tak se zase chová divně Bojím se aby její stav nevedl ke skonu protože mi přijde jako by na život úplně rezignovala.

Dobrý den, mám 3,5 roku starého malého knírače.Minulý týden mi umřela fena bernského salašníka (11 let), se kterou vyrostl a byl 24 hodin denně. Umřela doma. Od té doby je smutnej, nehraje si, stále někam zalízá a na všechny okolo vrčí. Nemůžeme ho nikdo pohladit ani zvednout, jenom když chce on sám, jinak vrčí. Na procházkách je normální. Je to vrčení způsobeno smutkem po kamarádce nebo si snaží vydobýt přední místo ve smečce? Zklamala jsem ho,že jsem to dopustila (tu ztrátu) nebo něco jiného? Mám mu pořídit kamaráda, aby si měl s kým hrát? Děkuji.