Dobrý den. Abych popsala situaci dostatečně začnu od výchovy. Mám fenku JRT 6 let. Byl to náš první pes a tak jsme ji s bývalým přítelem zrovna k 100% poslušnosti nevedli.Vždy byla spíš takový "mazel". Nikdy to, ale nebyl pro nás velký problém až doposud. Problém vznikl cca před 4 měsíci. Chodíme již 4 roky na agility, vždy běhala s radostí. Ale nyní fena omítá běhat, je vystresovaná z prostředí cvičáku, nesoustředěná při běhu, utíká z placu, jediné co chce, jít ke mně a pokud ji ignoruji a není přivázaná, tak utíká k bráně a chce pryč. Postřehla jsem, že ji zde nejvíc vystresuje kňučení jiných psů. Zkoušela jsem i jiné prostředí (závody),celou dobu byla ok, ale jakmile jsem ji postavila před překážky, začala být opět vystresovaná a chtěla utéct. Nevím, jestli to nemá i něco společného s tím, že můj nový přítel se ji snaží převychovat, aby poslouchala za každé situace. Někdy ji i na můj vkus celkem hodně plácne (já ji spíš trestala chytnutím za kůži na hřbetu krku a položením na zem). Je pravda, že nyní víc poslechne, ale taky když ji někde pustíme na volno a nechce přiběhnout, zvýší se hlas tak se bojí dojít, protože ví že je něco špatně a je pak vystresovaná a nervní. Je správně, aby ji teď v 6 letech zkoušel převychovat a měnil ji tím? Mám strach aby se tady tyto projevy deprese nezačaly rozšiřovat i do běžného bytí a pokud možno, abych její strach z agility odstranila. Můžete mi aspoň trochu poradit, nebo nasměrovat. Děkuji.

Přijde mi, že fena nemá strach primárně z agility, ale z vás, z nepochopení a trestu. Nevím jaký je váš cvičák, ale základem veškerého agilitění by měla být chuť psa jít na parkur. Pokud je až takto přetočená, museli jste nasekat poměrně velké chyby - nebo jednu obrovskou.
Nejdřív se na nějakou dobu na agi vykašlete. Srovnejte se s přítelem na stejný styl výchovy nebo se o fenu starejte jen vy. Pozitivně - ne "moderně pozitivně", ale za použití rozumu - chci-li po psovi něco, nejprve mu ukážu co a pochválím. Dělá-li pes něco špatně, opravím jej a pochválím. Nemám-li možnost psa opravit, např. proto že jsem jej pustila z vodítka a on teď nechce přijít, není na facku pes, ale já.
Až se to srovná, domluvte si na cvičáku individuálku. Dejte jednu oblíbenou překážku, naveďte, překonejte, odměňte, jako se začátečníkem. Pauza, hraní. Jedna překážka. Ono to časem povolí, nespěchej. NIKDY na agi netrestat. Podporovat jakoukoli chuť do běhání, jedno že letí na špatnou překážku, ale hlavně ať letí. Jóóó, ty seš šikovná, já jsem tam blbě máchla rukou, máš paničku kozu, jdeme znovu, seš šikovná. Běhejte spolu i venku - odložím piškot tak aby pes viděl, kus jej odvedu a spolu k němu vystartujem. Posléze psa odkládám o kus dál a musí mě předběhnout. K piškotu přidávám pochvalu.
A návštěva u p. Desenského není na škodu nikdy

Určitě jsou tu na rady povolanější, než jsem já, ale nedá mi to. Když jsem si přečetla, co píšeš, podívala jsem se prvně, jak dlouho jsi na poradně. Vše na co se ptáš, už se tu psalo, musíš číst, číst a číst a u toho přemýšlet. Kdyby na tebe někdo řval, ať k němu přijdeš, co uděláš? Buď půjdeš se strachem nebo utečeš, proč by se měl pes chovat jinak? Nedovol, aby přítel psa bil. Přečti si Rudovi knihy a dej je přečíst příteli. Doporučuji taky přečíst knihu Poslušnost i bez vodítka od Leslie McDevittové, přímo se zabývá tvým problémem. Chce to klid a přemýšlet. Pes se něčeho v agility bojí, přes počítač na to nikdo nepřijde. Násilím strach neodbouráš.

Jestli jste s ní zacházeli tak, jak popisuješ - trestání pokládáním na zem a škubáním za kůži a plácáním, nedivím se, že jí vytekly nervy. Nehledejte chybu u ní, ale jednoznačně u sebe. Nepochopím, jak můžeš dovolit, aby tvůj přítel bil tvého psa.... .

Moc děkuji za rady. S trenérem se samozřejmě domlouváme na individuálním přístupu. On bude asi hlavní problém s prostředím na cvičáku, doma mi normálně běhá a skáče. Takže to budeme muset pomaličku zjistit, kde je problém a postupně ho odbourat. Jinak vím, že jsou zde už podobné rady, pročítala jsem si je, ale napsala jsem hlavně proto, abych to popsala přímo na moji situaci... na knížky se určitě podívám. A k tomu trestání, asi to vyznělo, že ji řežeme jako žito, ale tak to není. Já ji trestám, jen když udělá fakt něco co má zakázané. tzn vyválí se v nějaké mrtvolce apod... Příteli jsem od začátku dávala najevo, že takhle ne, asi nedostatečně, protože párkrát zkusil ten jeho styl výchovy. Vše jsem ale probrali a teď už to dělat nebude.

Když už je v mrtvolce vyválená, tak je zbytečné ji trestat. Možná si ulevíte, ale špinavá bude pořád.

Asi před 13 lety, když přiběhl Bony na zahradu celý zválený v nějakém hovně a skočil na mě a pěkně mě ovoněl, jsem vzala hadici a celého jsem ho studenou vodou osprchovala. Nikdy se té hadice nepřestal bát, jak jsem začala zalívat, zmizel. Nikdy jsem toho nepřestala litovat, ale bylo pozdě. Člověk se učí celý život. Jsem daleko klidnější než 13 lety a děkuji za to psům. Je toho hodně, co se od těch "němých tvorů" můžeme naučit.