Díky za rady, jsem ráda, že opravdu nemusím škubat...na fríčko bych dojela ráda, ale vesměs všechny soboty mám pracovní, takže asi bude nějakou dobu trvat, než nějaký termín vyjde. Každopádně bych moc chtěla poděkovat za toto forum, fakt bomba, díky moc.

...aj ja by som poprosil o radu,...ked sme vonku, bez svedkov, a chyti 6 mesacneho maltezacika "šajba", brka okolo mna, vzdiali sa cca 20, mozno trosku viac metrov, ked sa blizi ku mne, skok, a tesny strajch o mna-bol zvyknuty, ked bol maly, ze som sa s nim nahanal, teraz uz nestacim...ak je vzdialeny, cucha alebo sedi, privolam ho, prisnejsie "ku mne", ale stava sa, ze nie vzdy hned predsadne predo mna, ale prebehne par metrov vedla mna, vrati sa, a predsadne,...vyrastie z toho?, a ak stopovacka, rozmyslal som cca 20 metrov, ale vraj na taketo krpca je 20 vela, je zvyknuty si sledovat vzdialenost odhadom max. 25 metrov, ak mu dam 15-ku, tak mu ju skratim, aby som ho mal vzdy pod kontrolou, len na 15....nikdy sa mi nevzdialil na vacsiu vzdialenost, ani za nicim neodbehol, na "zostan" reaguje a zostane hned ako prikovany...ak stopovacka-ale poslednych par dni je privolacka 100 percentna, nebude 15 malo ?...vdaka...

15 m mám já na svého maďarského ohaře a občas mám pocit, že i to je moc. S tím obíháním to řeším taky a dělám to tak, že mu nedovolím zaběhnout za mě....

...dam mu stopovacku, tym mu dovolim len 15 m, dostane vzdialenost do krvi, privolacka bude 100 percent,...zrusim ju, ale ja mu chcem dovolit na volno odbehnut nie 15, ale i tych 25 m ?

Stopovačka se nesundává najednou,ale pomalu zkracuje podle toho jak ti funguje pes. Po zkrácení mu muzes dovolit i delsi vzdalenost nez jakou mas stopku, ale musis vedet, ze prijde za jakekoli okolnosti

S tím obíháním to řešíme tak, že pokud se chce dostat za mě nebo rapluje a běhá všude možně, tak jdu rychle k němu a šlápnu mu tu stopovačku přímo u něj a dám si na čas. Ty mě chceš obíhat a dělat ze mě vola? Tak jo. Tak si čekej. Po pár vycházkách to už pochopil a dělá to čím dál míň. Nevím, jeslti to bude fungovat u tebe, ale u nás to zabralo takto. T5eba by to šlo i líp nebo nějak jinak, ale jak říkám u nás to jde.

Taky se mě pes snažil obíhat, občas i natruc, provokativně nebo tak, ale u nás stačilo při proběhnutí vzít stopovačku a přitáhnout si ho vždycky vyšší rychlostí než chtěl on sám. Spojil si, že je lepší splnit povel podle představ než se pak nechat vláčet.

Já zkušenosti se stopkou nemám, ale když to tady čtu, tak mi to přijde spíš jak nelítostný boj se šňůrou než pohodová vycházka. Nemohl by mi někdo zkušený vysvětlit, jestli výše popisované je správné popř. jak by to mělo být správně.
Přiznám se, že by mě to takhle moc nebavilo a už vůbec si nedovedu představit, když jde víc psů.

Dorotko, já se stopkou nemam jediný problém - vlastně jeden jo, je odporná, zablácená.... Po prvním týdnu, kdy jsem jí používala denně jsem si i já i pes dokonale zvykli a nevadila nám v ničem - a to jsem jedním okem sledovala polovinu šňůry, druhým okem psa a třetím okolí kvůli zvěři, abych byla rychlejší jak pes. Teď mám opět stopku na jiným psovi, trochu se s ní pasuju, protože jsemsi zvykla na luxus mít ruce v kapsách a nemuset si všímat psa. Ale žádná tragédie to není, jen musím udržet pozornost na: 1. psu, 2. psu se stopkou, uzlu v půlce, zvěři a okolních psů z nichž většina tu chce sežrat ty moje. Neznám zamotávání se do stopovačky sebe nebo psa, protože pes jde vždy předemnou. Tak ho mám totiž pod kontrolou.

jo taky jsem ji používala, ale jenom pár dnů ( proto píšu, že s ní zkušenosti nemám ), když fenka přišla do puberty a myslela si, že je mistr světa amoleta, ale byla zase dost chytrá na to, aby raději chodila bez šňůry. musím říct, že v té době jsem Rudu vůbec neznala, je to víc jak šest let..poradila mi to moje kamarádka...
no a právě že si vůbec nepamatuju na jakýkoliv problém, krom té zablácenosti, ale to mi nevadí, nejsem pořádkumilovná. jediné, co mi vadilo, řeči lidí, že ji jako tejrám nebo co..
tak asi platí pravidlo - jaký si to uděláš, takový to máš, protože ty to popisuješ úpa normálně nebo jak to mám nazvat. prostě z tvého popisu mi stopka přijde jako dobrá pomůcka...

Tak mně ještě nikdo neřek, že psa tejrám, že ho mám na stopovačce, to spíš, že ho tejrám, protože má náhubek :) ale občas se mě někdo zeptá, na co za sebou pes vláčí tu dlouho šňůru, popřípadě na mě blbě zíraj, co to jako je...
Jinak já jsem se stopkou taky v klidu, pes brzo pochopil, že je to pro jeho pohodlí (předtim chodil jenom na vodítku, jinak by vzal dráhu okamžitě...) a jediný, co mě štve, je to, že když je mokro je hnusná a mokrá, občas si jí pes pos*re, případně ji něčim takovym protáhne. A teda nepoužívám jí za tmy, to neriskuju... jo a ještě to, že před rušnější silnicí jí musim namotávat, aby ji nepřejelo auto :) ale jinak si myslim, že jsme si zvykli oba rychle, na to, že je na ní max. 2x tejdně...

Já jí taky měla na Bonym ještě než jsem objevila poradnu, když mi štěndo pošahaný lovilo vlak, ale to bylo neštěstí taky, páč jsem s ní neuměla pracovat. Věčně jsem jí držela v ruce... ale jakmile jsem jí hodla na zem a zašlapávala, tak se vše neskutečně usnadnilo a zbytek používání jsem přizpůsobila sobě a situaci.

Stopovačka je supa. Pesan si zachvilku zvykne a všecko jde.

To mi připomnělo moji školáckou chybu, když jsme si hráli teďka někdy na parkovišti. Bylo už šero. Tahali jsme se o PET láhev a jak ji ukradl, běžel s ní za malý kopeček takový. Tak jsem chtěl šlápnout už, ale já blb jsem na to dupnul oběma nohama, samozřejmě, že mně rony tou silou podrazil nohy a já letěl levou stranou těla přímo na asfalt. Dodnes vidím ten jeho šťastný výraz ve tváři a ten smích když šel ke mně zkontrolovat, jestli se mi teda něco nestalo. Stalo. Bolí mě remeno a koleno ještě teď. Je to smrad chlupatej.

Za týden jste si na stopku zvykli? To mi připadá jako zázrak. Já teda mám pořád problém s tím že psisko se mi vůbec nedrží ve vzdálenosti stopky. Někdy to vypadá jako by to už chápal a drží se - většinou tam kde je hodně myší takže se tam zabaví. No ale zvlášť v lese to je furt zavěšený na konci. Já zašlápnu čekám až se začne vracet pak se rozejdu udělám 2 kroky a zas už tam visí. Nebo to je takovým stylem, že se zastaví začuchá pak vyběhne vpřed a nechá se zastavit o šňůru. A takhle je to pořád dokola je to strašně otravný, už jsem z toho na prášky. Zabavit se ničím při chůzi nedá. Sem tam ze slušnosti přinese míček nebo chňapne po klacku, ale prostě nemá zájem. Je fakt že to většinou celou procházku psychicky nevydržím a beru šňůru do ruky. Tak nevím jestli je ten postup správný nebo jestli je na to nějaký jiný fígl.

Já teda nevim, ale stopku takky zašlapávám často... prostě když se moc vzdaluje tak na ní šlápnu a dělám jakoby nic a jdu dál, on někdy zpomalí, někdy se na chvilku zastaví a pak jde dál, někdy na mě čeká... když se vzdaluje už moc, tak dostane povel "čekej", hezky čeká, než k němu dojdu a zatim se zas trochu uklidní...

Mě to zašlapávání bez zastavení vůbec nefunguje to jsem taky zkoušela a to pak jdeme oba jako připosraní bez efektu - teda když nabere směr "přímo vpřed". To zastavování zabralo alespoň v některých místech, přece jen pochopil, že když bude držet vzdálenost tak se půjde rychleji. Teda myslím že zabralo tohle ale nejsem si úplně jistá protože to zkouším různě. Zkoušela jsem i volat ho nazpátky nebo dávat čekej, jestli to nezabere ale prostě každé 2 vteřiny dávat povel to je nesmysl.

Koukám, že sme na tom podobně :) občas máme procházku, kdy každej třetí krok zašlapávám stopku... někdy ale zas třeba jen 3x, to si pak o nás začnu myslet, jak nejsme dobrý a najednou je to zase zpátky :) Teď je taky hodně bláto, takže je to celkem na pr s tím zašlapáváním

Popíši ti, jak to děláme my. Pokud zašlápneš a on se začne třeba vracet, proč hnedka zase jít? On asi ví už, že pokud rychle přiběhne, rychle zase odběhne a zase si jde čuchat.

Pokud rony je na půli stopovačky, šlápnu. On si ještě čuchá chvilku a pak se třeba otočí nebo přiběhne blíž ( měl jsem stejný problém jako ty, jakmile přiběhl kousek blíže, já jsem nasadil krok a on byl zase někde v háji vepředu - takže to teda ne ) tak mu řkenu ěnco ve stylu: vidíš, že to jde. Pokud se mi v tu chvíli rozběhne, tak mu na to ostře šlápnu, přitáhnu si jej zpět a dám mu třeba sedni. A v duchu si myslím: " Ty někam spěcháš? Já teda ne... " Nechám ho pár vteřin sedět a propustím ho, pokud mi vyběhne znova, to stejný a sedí se déle. Je to hra o nervy a o tom, kdo to déle vydrží. Pokud to vzdáš, pes to ví a bude tě takto ovládat. Ještě se mi stalo, že když třeba viděl, že něco píšu na telefonu a on chtěl jít ( on chtěl! - chtít můžeš jenom TY! ) a zakňučel si třeba, dostal hnedka sedni nebo lehni. Měla jsi vidět, jak rychle pochopil, že to teda ne. Kňučením se nic neřeší.

Doufám, že je to má aspoň trošku hlavu a patu co jsem napsal a třeba ti to i pomůže. Když tak ať mě opraví někdo povolanější.

Chápu jak to myslíš, ale nějak mi to nepřipadá moc srozumitelné pro psa - dát mu volno, a když se rozběhne tak ho zase tahat zpátky. To by to spíš pochopil tak že nemá běhat - a to já nechci - já chci jen aby si hlídal vzdálenost.

Podle mě moc dobře ví, co tím myslím ( chtěl by mít všecko hned - myslím svýho ronyho samo ). On se nerozběhne, on přímo vyrazí, div mi ještě tou stopovačkou ( jak na ni musím znovu a rychle šlápnout ) neurve nohu. Upřímě řečeno, já to jeho "vyběhnutí" nesnáším úplně. To mi vždycky hejbne žlučí, takže to řešíme takto.

Já přece nechci, aby neběhal. Čuchat a značkovat se dá i v mírném poklusu ( psi vlastně běhají pořád - alespoň podle mě ) Na vyběhání máme svoje místečka, kde si pohrajeme ( kde teda přehlídnu to, že si nehlídám polovinu stopky ) a až si dohrajeme a jdeme zase ( my bydlíme v bystrci, laštůvkova ulice, takže tam je to samý chodník, hřiště, atd... - takže musí chodit pomalu, aby nesrazil děti cestou, lidi, atd... ).

Taktéž nesnáším psovo "arogantní" vylítávání (jak kdyby fakt netušil, že je na vodítku nebo co) a taky se jmenuje Rony, akorát ho všude představuju jako Ron. Tak jestli nebude v tom jménu ...

No, ve jménu to nebude, můj pes se Ron ani Rony nejmenuje. To chápu, taky to vylítávání nesnáším. Taky s tím pořád ještě bojuju - špíš tak, že se tomu snažím předcházet. Ale to na co jsem si stěžovala je něco jinýho - on vyloženě nevylítne, spíš bych to nazvala že se předchází jestli se tomu tak dá na stopce říct.

No já jsem dneska pod vlivem téhle diskuze hodila stopku na zem (jen z půlky, protože chodíme trochu mezi lidma a bylo by trochu nepraktický, kdyby se museli lidi vyhejbat stopce ležící na zemi). Z procházky jsem přišla spokojená, Ron to chápal velmi dobře. Když se moc vzdálil, tak s ním zašlápnutí cuklo dost na to, aby se zastavil a překvapeně se ohlídl a potom si dával víc bacha, kde jdu. Tak jsem ještě zvědavá, jak moc to půjde praktikovat po ránu, když jsou všude psi.

Předchází? Čo to prosím být?

Že se nedrží na vzdálenost "půl stopky", ale vzdaluje se dál?

Já to, že se lidi musí tomu vyhejbat, vůbec neřeším. Však je taky myslím neubyde, když uhnou ( já pracuju v obchodě, takže na lidi už dostávám silnou alergii - hlavně na ty, který vyloženě se tím baví a těší je to - určitě víte o čem mluvím )

Ono to toho psa šíleně otravuje ( a to je správný ). Koho by taky neotravovalo, když se rozběhne a najednou šup a už mu stojíš na špagátu a ono to jaksi nejde dál.

Já, pokud se na scéně objeví psisko nějaký, který neznám ( ale i který známe, si dáváme pozor - dvakrát stejnou chybu neudělám ) tak ronyho okamžitě volám. A je jenom na něm, jestli se s ním seznámíme v klidu a bez táhnutí a vybýhání a nebo se pořád budeme jako paka vracet a to potom se jde dál a má smůlu - když jsou tam po ránu psi, jde to taky, jenom si stůj za svým.

Aha. Tak šlapat a šlapat a šlapat. Jednou to vzdá. Mně už pomalu začíná docházet, že je to všechno jenom o tom jednom: Vydržet a nevzdát to.

Přesně tak.

A co když to nevzdá? Já už tomu moc nevěřím.

holt musíš být lepší/chytřejší/tvrdohlavější/... než tvůj pes

On to vzdá. Každý pes to dříve nebo později vzdá. Tomu právě musíš věřit. Neboj. To půjde.

No možná bych úplně nespoléhala na to, že to každej pes dřív nebo později vzdá. Pouze výdrž nestačí. Nemůže to prostě být pořád pro toho psa nesrozumitelný, že to ještě stále nedělá? Odměňuješ správné chování? Baví toho psa k tobě přijít? Učíš ho i nějaký jasný zpomalovací nebo čekací povel? Možná bych u hodně temperamentního a mladýho psa zvážila nejdřív pořádně unavit a pak na stopce cvičit - co třeba kolo? Nebo míčkování? Nebo cokoli, co by mu alespoň polovinu energie ubralo? Pak se přece i s tou stopkou pracuje mnohem líp....

Já tohleto vylítávání znám navolno - prostě jednou za čas pes dostane amok (="rovnej" amok - ještě existuje "kruhovej" a ten je praktičtější) a jak řeknu "volno", vypálí kamsi k Neumětelům. Na písknutí se přižene s přiblblým výrazem zpátky a při dalším "volno" následuje to samý. Kdybych ji chtěla udržet u sebe, musela bych pískat cca jednou za 10 vteřin. Někdy pomůže zastavit a pocvičit, někdy nepomůže nic, tak ji prostě nechám zdrhnout třeba 100m a pak teprve přivolávám a tak po 20 min, půl hodině se zklidní

Zito, dyk je to hezký ne, že maj radost ze života. to já je ještě ponoukám k blbostem a raduju se s nima...

my máme ten kruhový, kombinovaný s uchopením čehokoliv do tlamy - pes s nějakým odpadkem v tlamě, s divokým vrčením a přiblblým výrazem lítá okolo a já se sypu smíchy. Když vezme něco nevhodného tak mám problém aby to pustil - ne proto že by neposlechl, ale protože nejsem smíchy schopná dát smysluplný povel

"Rovnej" a "kruhovej" amok - úžasný termity, píšu si!

Kruhový mi dělá fena standardně a přijde mi to hlavně ftipný:-) Když jí něhrozí žádné nebezpečí (auto a pod), nechávám ji lítat. Naštěstí ji to za chvíli pustí a po takovém výkonu se tváří totálně šťastně Dělá to i kolem psů, když si chce hrát. Jen někteří méně akční na ni teda nechápavě čumí, cože to po nich chce

Já si myslím, že to pro něj srozumitelný je. Aspoň mi to tak připadá, když prostě chodíme po venku. Nevím no. Jasně. Odměny piškoty.

Ještě jeden koment ( omlouvám se, za druhý příspěvek - nešlo už dát upravit ):

To by jsi jej asi musela znát. On může být unavený jak chce, ale jak uvidí psa nebo sousedy, tak se může zbláznit a moc je chce přivítat. Já taky, ale v klidu a bez tahání. O to mi jde. On totiž to stejný dělá na vodítku. Třeba když jdeme už z procházky zpět ( vyběhán! ) a dole v paneláku někdo umývá schody a Rony už začne blbout ( chce jej přivítat ) a celý natěšený se mi rve do dveří ( přitom je na vodítku a nesmí napnout vodítko! - a to on moc dobře ví ) a to ho těmi dveřmi klidně i přivřu ( to jednou udělala Eva Štemberová na procházce mýmu ronymu, když jsem po ní chtěl, aby mi ukázala jak docílit toho, aby netahal a on ji udělal to stejný co mně, začal se cpát do dveří - a funguje to ), aby si uvědomil, že do dveří jdu já a on vedle mě. Né, že se tam nacpe první a vytahá mi ruku. Nevadí mi, že jde první v případě když je na stopce a nevyžazuji po něm prověšené vodítko. Nebo když to vodítko hodím na zem a řeknu mu: " Tak jdeme " a plácnu ho po zadku třeba jemně.

To poznám! Aj moji chalani to majú a je to fakt sranda....ale občas pri "kruhovom amoku" chce Kazan takto popadnúť Hera a on chudáčik nahluchlý, nasleplý, troška ochrnutý, nechápe že čo za hru to hráme a tak sa točí na jednom mieste ale je šťastný a vytlemený!

Právě že si myslím, že to je to pro něj nesrozumitelný, ale je fakt, že během procházky beru šňůru často do ruky - většinou tam kde to hodně voní po srnečkách a on je z toho celej zjančenej tak asi v tomhle je problém. Protože mi připadá že v některých terénech už mu to jde líp, ale taky ne vždycky. Jinak taky je ten typ, co mu energie nedojde snad nikdy, když se na něco natěší. I když z toho mám výčitky, že nemůže lítat víc. Předvylítávám si ho trochu dopředu na zahradě ale není to ono. Vypustit ho na začátku procházky to dělám nerada, protože mívá "rovné" amoky a jelikož tu je zvěře fakt hodně tak na 90% během toho amoku něco navětří a jaksi na 200 metrů pes v amoku na stopě - je jasné jak to končí.

Já bych řekla, že v tomhle je největší háček.

Jako v tom že mám výčitky, nebo že nemůže lítat víc?

Už jsem si všimla, že mu na to někdy zbytečně skáču, že prostě tu situaci nezvládne s klidem, protože je takovej temperamentní a nevybouřenej.

Myslím to tak, že když nejsi smířená se stopovačkou ty, jak se s ní může smířit ten pes a respektovat jí? A když mu děláš něco, o čem nejsi přesvědčená, jak může respektovat tebe a dodržovat určenou zvdálenost? Protože já osobně po určité době (záleží na psu a okolnostech) považuju za velkou drzost, když pes překračuje zásadně mnou danou vzdálenost.

No jo, to je pravda.

Hoď stopku na zem, nasaď klidnej výraz a dělej, jakože tam ten špagát vůbec není.

Si vzpomínám ( doufám, že nejsem OT ) jak mi jsme poprvé dávali stopku ( vím, nedáváte poprvé, ale jenom ti zase nastíním ). Ronymu jsem ji nechal očmuchat, připnul a šlo se. Po chvíli ani nevěděl, že ji má na sobě. Když se zamotal, šel jsem k němu a rozmotal ho. Prostě pohoda. On se zachvilec naučí s ní chodit. Když nic neřešíš Ty, nic nebude ani řešit pes a všichni budou vysmátí.

Začali jsme se stopku před 14dny a mám pocit, že dělám něco blbě, proto bych Vás chtěl poprosit o upřesnění některých situací, mám stěně NO(6měsíců) a stopku 15m v deseti metrech uzel a na konci další :
1)jdeme, mine mne na zemi ten uzel v deseti metrech a teď mám jenom zašlápnout, nebo i povel "Pomalu" ?
2)po přišlápnutí hned vyrazí, aby dohnala co zameškala, znovu přišlápnu a tak pořád dokola, nebo jí přivolat a nechat chvíli sedět?
3) bylo tady napsáno, že během procházky přivolávat jen párkrát, ale to teď budu muset snad stokrát
4) jak píšete výše, pes očichává v příkopu a kolem cesty, páč je rád, že je na procházce, ale to zase já ztratím kontrolu nad koncem stopovačky(bo po dvaceti metrech v příkopu je pochopitelně celá v příkopu)
5) jakým povelem ji ovládat, aby šla polní cestou a ne dva metry vedle ní ??
6) pořád po ní musím pyskovat, kde dělám chybu, nebo je to opravdu jen otázka času, kdy mu dojde jak daleko má být a kudy jít ?? v žádném případě teď nemá pocit, že se o něj nestarám a že jí jen občas koriguji
7)když se zastaví a ňufá, dám povel "Jdeme", někdy je ale to na zemi sakra zajímavé a já můžu jen hlasově zdůraznit, že to "jdeme" myslím vážně, páč stopovačka, kterou bych si měl pomoci, leží za mnou na zemi??

chci být důsledný a vychovat fajn hafana, ale jen to chci dělat správně

Máš půlroční štěně, tak se tak chová, je na tobě, abys použil fantazii. To, že na Jdeme nereaguje já řeším tím, že psa nepustím za sebe. Když chce značkovat nebo čuchat, počkám nenápadně taky, nebo ho popoženu dopředu. Pohybuju se neusále tak, že mám stopku těsně vedle nohy nebo mezi nohama, tzn že chodím od krajnice ke krajnici zezačátku a zašlapuju. Pořád, někdy si po stopce dojdu až k epsu, někdy na ní stojím tak dlouho, dokud se pes neotočí na mě a nezeptá se co se děje a tím nepovolí stopovačku, někdy si ho zavolám ke hře..... je to různé. Nepřivolávám nikdy, pokud nepotřebuju, aby pes byl u mě (lov, cizí pes, auto..) Pokud mi eps schází z cesty, tak zase zašlapuju tak, aby mi nestáhnul i stopku s sebou, něldy sejdu s ním, pa k ho zase navedu na cestu. Používám povely "vpravo, vlevo", "cesta", "tady"... prostě to měním co nejčastějš. A jak už jsem tu psala, tím, že psu omezím prostor na nějakých 5-6 metrů ode mě, musím ho zabavit, aby se to vykompenzovalo.

děkuji

po přišlápnutí příjde ten povel, nebo ovládáte povely a to přišlápnutí je jen za neuposlechnutí a vy předstíráte, že to tak nějak samo

a nemohla byste mi prozradit co je přivolám ke hře, máme ssebou jen aportovací míček o který se občas i přetahujeme, zápasíme o klacek,
beru to tak, že na procházce prozkoumáme okolí a cvičíme

co máte v zásobě za hry

hezké vánoční svátky všem