Přeji pěkný den,
mám doma šestiměsíční fenku a přítel pětiměsíčního psa německého ovčáka. Já jezdím od neděle do středy do Brna a fenku beru sebou. Když přijedeme zpátky domů, tak pejsek začíná mít problémy se žraním. Nejdříve žere sám z vlastní misky, ale čím delší dobu jsme všichni doma, tím se to zhoršuje. Prvně začíná chodit žrát společně s fenou z jedné misky, to se přítelovi nelíbí, tak ho pokárá a navede k vlastní misce. Postupem času pejsek sám nechce žrát vůbec. Když opět odjedeme, přítel říká že pejsek žere normálně a celkem velké množství.
Máme problém i s tím, že když přijedu pejsek se fixuje na fenku a na mě a to se přítelovi moc nelíbí a myslím, že to pejsek cítí a z toho má stres.(Toto je můj pocit, který je podložen jen mou intuicí)
Chtěla bych poradit jak se chovat a co udělat pro to aby byli především pejsci spokojeni.

Máte pravdu, je dobře, že jsem to od někoho slyšela a děkuji za odpověď....
Měla bych ještě jednu otázku. V Brně bydlím na privátě kde je společně s námi dvouletý pes bígla. Vždy když pes přijde k nám do pokoje (kde má fena místo), tak Vera začne štěkat velmi pištivým tónem a běží k psovi snažíc se ho vyhnat pryč z pokoje. Vždy ji napomenu a pošlu na místo. Dělám to správně, nebo mám zvolit jiný přístup?

Dobrý večer pán Desenský,
mám problém s našimi dvoma takmer trojmesačnými šteniatkami (SAO). Sú to dvaja psíkovia, dokonca bratia (plánovali sme len jedného, avšak zhodou náhod sa k nám dostal aj druhý). Môj prvý problém spočíva v tom, že už neviem ako by som ich naučila na ich mená. Inak povedané, nevedia si zvyknúť na oslovenie. Ďalší, rovnako závažný problém, spočíva v privolaní (snažím sa pristupovať k výchove každému zvlášť, jedného dám nachvíľu do ohradky, druhého mám na stopovačke a pokúšam sa ho naučiť "ku mne" ). Aj keď sa mu nechce a doslova ho ku sebe ťahám, vždy ho pochválim (aj keď vyzerá že mu je to srdečne jedno ). Nečakám, že budú po týždni ku mne nadšene behať, ale stále nevidím výsledky . Chlapci majú odpor dokonca aj k vodítkam, čiže sme dodnes neboli ani na jednej prechádzke, pretože hneď potom ako sme nasadili vodítko dali packy dopredu a ani za nič sa nechceli pohnúť z miesta... nechcem ich učiť na piškóty a iné dobroty za posluch, pretože mám s tým zlé skúsenosti. Budem vďačná za každú radu :) Vopred veľmi pekne ďakujem :)

Alexia od šteniat očakávaš s veľkou pravdepodobnosťou viac, ako sú v tomto veku schopné, sú to trdlá a majú na to plné právo, na druhej strane možno nevieš ako a jednoducho nestíhaš vychovávať dve šteňatá naraz, netvorí sa tá správna väzba na teba, tvorí sa medzi nimi. Vystačia si sami, nepotrebujú ťa. Posúdiť na diaľku, v čom konkrétne robíš chyby, sa nedá. Na meno budú reagovať vtedy, keď im dáš dôvod, teda motiváciu a s menom ju spojíš, k odmenám máš averziu, tak vymysli inú motiváciu, možno s nimi pracuješ (v tomto veku najmä dúfam hrou) aj oddelene, ale je otázkou, ako účinne, zrozumiteľne a v neposlednej rade pre šteňa zaujímavo... Majú prečo k tebe nadšene behať?

Osobně bych si asi nikdy netroufla do výchovy dvou stejně starých asiatů a ještě ke všemu samců... to na začátek. Krom toho, co napsala Rea, mi ještě není jasné, jak štěňata můžou nechodit na vodítku a při tom jak vy můžete s nima pracovat se stopovačkou. To si dost silně odporuje. Zapomeňte na nějaké přivolání. Priorita je teď vodítko a zájem o člověka. Když u nich budete a budete na ně dávat pozor, dejte jim obojky a na ně kousek - třeba metr - provázku. Lehký bez smyčky a uzlíků- lehoučká karabinka nebo bez karabinky vůbec. A nechte je tak ve výběhu (zahradě, ohrádce....) Ať se za to tahaj a vláčej. Takhle si na šňůru zvyknou a navzájem se naučí vodit se na vodítku. Až jim to nepřijde divné, chce to sundat, aby se nenaučili to přehryzávat. A na jméno jde dobře naučit třeba při podávání krmení: jméno -> podám misku. Jméno druhého -> položím misku. A nedělala bych si naději, že u asiata bude motivací míček nebo něco podobného. Takových je velmi málo. Co jsem zde napsala, jsou jen příklady, jak to lze dělat, možností je nepřeberně.

To ja úplne chápem že mi neprídu hneď :) my sa viac spolu hráme ako "vychovávame". Veď prejav nejakej "aktivity" na výchovu trvá maximálne 20 m. (častejšie však menej :) ), nikdy to nesilím :) čo sa týka stopovačky, presne to isté ako s vodítkom - packy dopredu a nechcú... Keď ich k sebe pritiahnem a pochválim, že sa vôbec dali ku mne pritiahnuť, pozrú sa na mňa pohľadom typu " ok, tak si ma natešená vychválila, už ma konečne pusť" a prečo máme dvoch SAO? ako som písala, chceli sme len jedného. Avšak hrou osudu sa u nás ocitol aj druhý a viem že u nás mu bude lepšie ako tam kde mal pôvodne byť.....
Asi to teda skúsim podľa vás, najskôr ich nechám nech si zvyknú na "nejakú šnúrku na krku", potom skúsime niečo ovládané mnou :) ďakujem za tipy :)

S pastevci nemám moc zkušeností krom jedné čuvačky, ale takhle bych rozhodně nepostupovala. Tím, že štěňata k sobě rvete násilím, zapamatují si ten odpor, který kladly a s tím spojený nepříjemný pocity. Co až budou silnější a rychlejší??? Už je nepřitáhneš. Malá štěňátka musí přibíhat sama - protože přiběhnout k vám znamená jídlo, nové úžasné objevy, vy jste zábava, vy jste jistota, ochrana... Ovšem, jestli štěňata tráví více času spolu než s váma a fungují jako soudržná smečka... to je vyšší dívčí Asi bych zauvažovala jedno štěně udat a pořídit si druhého psa později.

souhlas se Zitou a Evčou...tohle není dobrý postup se stopovačkou, takhle "násilně" pracovat se štěníky nebude dělat dobrotu - tohle se ještě dá použít u protestujícího puberťáka, kterej nechce přijít od háravky, ale když už bych požívala u štěníků stopovačku, tak jen jako pohodovou nápovědu, popř. jištění. S těmihle úplnými drobky by bylo vůbec nejlepší pracovat bez ní...jenže u dvou nezávisláků SAO to nebude nic jednoduchého...
Jinak bych do dvou středoasiátků naráz taky nešla...a možná by opravdu stálo za to, zamyslet se nad možností najít tomu druhému dobrý domov...aby to nakonec nedopadlo špatně - ale to už musíte posoudit vy, na co máte síly

Alexia: Já mám taky štěně SAO, teďkom 13.3. mu budou 4 Měsíce. A pokud jsem dobře četla těm Vašim jsou téměř 3 měsíce tzn. že jim ani 3 měsíce nejsou. Na nějaké učení přivolání a tahání na vodítku se teďkom vykašlete, teď se radujte ze společných chvilek. Můj Goran ze začátku taky nesnášel vodítko a utíkal před ním, protože ještě tenkrák na něm neuměl chodit a bylo to pro něho nepřijemné, ale pokaždé když jsem mu voditko nasadila, prostě jsem šli na mini procházku, ale většinou jsme jeli někde autem. A teďkom jak vidí vodítko, tak z radostí běží ke mně a čeká jak přikovaný až ho zapnu. Nějaké povely jsem Gorovi začala dávat až teďkom před 4 měsícem, SAO je velmi inteligentní zvíře, ale také velmi svéhlavé a tvrdohlavé, takže nemá smysl je drtit cvičákovským drilem(ani bych Vám to nedoporučovala a ani neříkám, že to děláte) a ne moc dlouho a hlavně tam musí být velká motivace. Zatím zvládame na jedničku sedni a dej pac a to je tak všechno , ale pokaždé to udělá s radostí a rád a asi taky proto, že to chci po něm tak 2x denně. Jinak přeji spoustu krásných společných chvilek, ze začátku jsem s nim trošku ,,bojovala,, ale jakmile jsme najeli na společnou notu, nemůžu si stěžovat, je to vyborný společník a parťák. Je to skvělé zvíře.

Ahojky, máme dvě tříměsíční štěňata Havaňáčka, fenečky...
potřebovala bych poradit, jak je začít cvičit základní povely...lépe řečeno, má je cvičit jen jeden člen rodiny? Nebo každý jedno štěně? Je mi jasné, že je musíme cvičit každé zvlášť...
Na jména reagují a rychle se učí, ale když jsou spolu, tak dělají blbosti
S obojkem už chodí ven a postupně přidáváme vodítko...(chodíme jen na zahradu)
Díky za rady

Pokial chcem psa cvičiť nejaký cvik,musím byť dôsledná a to pri dvoch šteňatách nie že nejde,ale keď sa zaoberám s jedným šteňaťom,druhé sa mi do toho motá takže z celého cvičenia vznikne chaos a psík nevie čo má robiť Privolanie môžete učiť obe fenky naraz.Osobne by som zapojila aj člena v rodine nech jedno šteňa zabaví až ja budem cvičiť to druhé a potom ich vymenila,najlepšie aby na seba nevideli lebo budú čumieť všade okolo len nie na vás Cvičenie má trvať vždy len chvíločku a celé to ukončiť hrou.Čo sa týka stejného pohlavia,záleží na povahe feniek a vašom prístupe k nim,ja osobne som mala x rokov len feny a nikdy s nimi problém nebol(ale to neznamená že inde problém byť nemusí) Viac práce mám teraz s dvomi samcami,resp.s jedným ktorý občas zabúda kde je jeho miesto v smečke.Fenky by som brala aj mimo záhradu po okolí,medzi ludí,iné psy atd.je to pre ich socializáciu mimoriadne dôležité v tomto veku,aby z nich neskôr neboli vyplašenky čo sa boja aj vlastného tieňa.Na zákl.poveli ich môže učiť aj iný člen rodiny,ale dohodnite sa aby boli rovnaké,nech v tom nemá pes guláš.Ale ja mám napr.psa ktorého som získala v jeho 8rokoch,cvičený bol v češtine,ale mne rozumie aj po slovensky

To ale přece nikdo nezpochybňuje. Ruda měl a má ve smečce taky jenom (nebo teď s Billíkem převážně) feny, stejně tak spoustě jinejch lidí fungujou jen feny nebo jen psi dohromady. Potenciální problém je tohle:

Holky se spolu perou pořád a o všechno, ale v rámci hry... není tam žádná agrese...
Jejích matky jsou sestry, které taky vyrůstaly spolu.... A štěňata měly od sebe jen o 4 dny, takže obě moje holky jsou spolu už od narození...To si myslím, že je asi lepší, než kdybych měla 2 štěňata a poznaly se až v 10ti týdnech, ne? Co myslíte??

Díky

Já myslím, že zrovna na tomhle nezáleží.
Naopak tam vidím ještě jeden rizikový moment, a to příbuznost. To, že teď tam není žádná agrese, je ve třech měsících pochopitelné. Krizová bude puberta.