Holka,co chceš slyšet...
Je to děs,ale ty už jsi asi v podstatě rozhodnutá,jen sbíráš sílu.Souhlas s Ajkou,netrap ho.Dnes už je docela běžné,že vet přijede domů.Pokud to půjde,udělej to tak.
Držím palce a přeju hodně sil..

Nám vet přišel domů a Dášenka tak usnula tam, kde to měla ráda a s těmi, kteří ji měli rádi (Dášíí, chybíš nám ).
Věro, věřím, že je to pro vás člen rodiny, tak ho netrapte a ulehčete mu odchod za duhový most...Určitě si to za to vše, co pro vás udělal zaslouží..
Hodně sil přeju, není to jednoduchý, ale je to život

Díky za rychlé reakce. Ano, já rozhodnutá jsem, protože to z jeho očí vidím, jen nevím a pochybuju o tom, jak to udělat a taky tu mám svýho tátu, který je na něj hodně fixovanej a bude hodně strádat. Takže tak. Proto jenom řeším, jak to udělat, co nejšetrněji. Pokud to vůbec jde.Díky.

Co nejšetrněji? Podle mě je to rychle...protože čím víc to prodlužuješ, tím víc přemýšlíš a tím víc to bolí

a bolí to nejen tebe ale hlavně toho pejsku sama víš že si o to řekl takže volej veterinářovy a nepřemýšlej nad tím kvuli sobě i kvuli tomu posvi

domluvit se s vetem na doma je nejlepší, pesjek bude ve svém a nebude se stresovat ordinací. kámoška to taky takhle udělala.
je mi to líto, je to vždycky hrozně smutný.

Nejdřív si pro to udělej čas a prostor-nejlépe odpoledne a k večeru.Domluv se s vetem,aby přijel v určitou dobu.Před tím psa pěkně vyčesej,odnes ho ven tam,kde rád lehával a chvilku si tam s ním povídej a proberte spolu vzpomínky,zkus mu dát nějaký mls,který měl rád.Až přijede vet,tak ho popros,ať mu dá nejdřív narkozu a pak ve spánku tu "další"injekci a jestli máš prostor,tak mu udělej hrobeček na zahradě.Zapal mu tam svíčku a doma taky a v slzách si zavzpomínejte s tátou na časy,kdy byl pesan v plné síle.Nenech ho déle trápit.
Já už u toho zase brečím-letos jsem pohřbila 1 ovčandu a domácího kocoura,před rokem poničku,ach jo.

Věrko tvou situaci ti nezávidím, my jsme stáli před obdobným rozhodnutím přesně před rokem, pouze s tím rozdílem, že máš malamut měl jenom 6 let. Měl rakovinu a začal se zavodňovat. Mebylo mu pomoci, šlo to velmi rychle. Ztráta psa dlouho ještě potom bolí, protože je doma prázdno, nemáš s kým chodit na procházky a nemáš se komu vyzpovídat, aspoň tak to bylo u nás. Máme na zahradě hrobeček a děcka mu rožly svíčku i na památku zesnulých, byl to člen rodiny. Držím ti pěsti. Hanka.

veterinari domu jezdeji.Znama to taky takhle udelala.Nechala doma uspat Dalmatina 17leteho,kdyz uz to bylo spatne.Nezavidim ti to vubec.Neni to tak dlouho co mi umrel Ovcak 12,5let torze zaludku

Zdravím a dlužím vám odpovědˇ:
Včera jsme byli u veterináře. Mezitím se změnilo to, že Ringo začal žrát, kuřecí maso, bujon, jogurt, nastrouhaný sýr. Hodně pije, ale to je spojené s nějakým zánětem, na který dostal antibiotika. Měl i zvýšenou teplotu.
Bylo vidět, že má hlad. Změnil se mu i pohled v očích, vyjasnili se, zmizel ten skelný výraz. Změnila se mu vnímavost, když někam jdu, má zase tendenci jít se mnou. S veterinářem jsem se domluvila, že až bude potřeba, tak přijde. (chodím ke Svobodníkovi /Svobodníkům/- býv. vet ze ZOO)
Poctivě chodí čurat a venčit se ven, jen mu musím hodne pomáhat s těmi zadními nožkami. Přijde mi, že jedna mu úplně ochrnula. Zvláštně jak rychle.Tak přemýšlím, jak mu umožnit s tím chodit. Přední fungují dobře a má je silné. A taky řeším potravu, aby byla více méně tekuta, ale výživná.
Chci říci, nechci ho držet za každou cenu a nechat ho trápit, jen kvůli sobě. Jak tu zaznělo, neměli bychom to vidět svými očima, ale pohledem zvířete a umět pochopit jeho priority a myšlenky. Já chci udělat jen to, co se udělat ještě dá.

Věro,

on ti řekne, až se rozhodne, že už dál nechce. Pak to vyřeš co nejrychleji a s maximálními ohledy pro něj, ne pro sebe.

Ahoj po víkendu, pátrala jsem po něčem jak mu usnadnit chození. Přední nohy má dost silné, ty ho drží. Vymysleli jsme mu takove kšíry, zespoda v místech kde se opírá nohama v gumové měkké hadici (vanové), nahoře spojene a pásek přes hřbet až k vodítku. Tím můžu jít vedle něho a držet mu zadní nohy lehce nad zemí, aby mohl našlapovat. Venčení je v pohodě, bez problemů.
Jinak jsem to poptávala ještě v obchodě a poradili mi firmu, která by to měla dovážet. Jen si vzpomenu, hodím sem odkaz. Je to nová věc a mělo by to být z Německa. Trefila jsem prodavače, co řešili ten samý problem u svých psů. Jinak samozřejmě pátram. Trochu řeším to jídlo, jí málo, kuřecí, vař.hovězí, tav.syry, Nutridrink, hodne pije. Nevím, co ještě.
Včera jsem jela ven, tak jsem ho autem vzala sebou, obcas si sedl, koukal ven. Pak jsme se prosli kousek podel řeky. Tak zatím tak.

Tak jak po tydnu: ve středu dobral Ringo antibiotika. V pondelí-uterý jeste nemel moc chut k jídlu. Od stredy mu pomalu zvysuju dávky jídla, po mensích porcích behem dne, aby si zaludek zase zvykal. Je videt, ze zacína mít chut k jídlu, jen mám obavy, abych to neprehnala a aby to nevyzvracel. To se mi stalo behem cele doby 2x. Jak jsem jiz psala, dávam mu hodne dietní veci + nejaké ty tvarohy, pribinaky...atd. Prubezne jsem pridala Bomazeal Senior a Pangamin. Na bolest zadních nohou mu dávam Surgam po pul tabletách, rano, vecer. Zkusím to prostřídat s Rimadylem. Stabilizovalo se pití - pije zase normálne, ne jako predtím - kdy pil hodne. Ven chodí 3xdenne. Vzdy na male procházky kolem baraku. Moc se mu nechce. (moc s mu nedivím) . Zpátky jde vzdy rychleji a taky mnohem lépe. Pri chuzi mu pomáham - udelali jsme takovy - jakoby horolezecký kšíry na zadní nohy. Kdyz je pekne, nechám ho chvíli venku lezet, sedet a koukat. Snad se jeho stav na nejakou dobu stabilizuje.

náš Scrabynko (13,5 ročný) ochorel deň pred Vianocami. ešte deň predtým behal, skákal a bol šťastný. zrazu na druhý deň už nechcel byť s nami a bol akýsi zvláštny, ale ešte papal. zavolali sme veterinára, dostal antibiotiká a niečo na posilnenie. za 15 minút bol ako vymenený, celkom ožil. mysleli sme si, že bude v poriadku. takéto stavu mával už aj predtým, ale za pár dní sa z toho vždy dostal a bol ako predtým. dnes však už nepapa, trochu sa moce po chodbe a spi. veterinár ho chcel uspať, ale nedovolili sme mu to zatiaľ a nedovolíme, kým sa nám zdá, že je kľudný a nemá bolesti. nehcem, aby moj malý anjelik odišiel so strachom. mám pocit, že zatiaľ to ešte celkom nevzdal, i keď sa bojím, ze tentoraz mu už nedokážeme pomôcť.

Ach jo. Počkej dva dny,antibiotika zabírají až za 48 hodin a uvidíš.A hodně sil-tyhle psí konce jsou smutné.

Nevim co mu je, ale ja bych v takovemhle stavu necekal az bude mit viditelny bolesti. Psi jsou k sobe strasne tvrdy a nedaji hned tak na sobe neco znat, pokud je jeho stav takovy jako ho popisujes tak uz to znamena ze je mu hodne zle. A tvoji povinosti je nenechat ho trapit a pomoct mu odejit v klidu z tohoto sveta. pokud dokazes sveho psa dobre cist poznas to na nem az on to vzda a v ten okamzik by jsi to mela ukoncit.

tchor: veterinarna starostlivost v nasom okoli nie je bohvie co. vacsina veterinarov povie, ze k "neznackovemu" psovi ani pride. a ja ho neviem nalozit do auta a odviest k inemu s lepsim vybavenim, kedze v zivote mimo domu a nasej zahrady nebol. to by bol pre neho hrozny šok.vlastne ani nevieme, co mu je. mozno infekcia, mozno rakovina... netusim. ako vravim, bol uz aj v horsom stave a dostal sa z toho. poznam ho velmi dobre, mam ho takmer cely moj zivot. ak budem vidiet, ze to uz vzdal, urobime to - zatial by vsak asi od nas odisiel so strachom z veterinara.

Takového "veterináře" bych se zeptala, jestli to myslí opravdu vážně.... . Sežeň někoho, kdo se mu bude věnovat a pomůže mu.

Essi: problem je aj v tom, ze su Vianoce a veterinari su nedostupni. najblizsia veterinarna pohotovost je vyse 100 km od nas.tych mladsich vozime k inemu, ktorý ma celkom fajn vybavenie a dost iny pristup. lenze on zo zasady nechodi k svojim pacientom domov... i ked by sme mu zaplatili, kolko by si zapytal.a cestu v aute by zrejme nevydrzal. ani by sme ho nevedeli nalozit - nie je navyknuty na zdvihanie.

To je blbý.Tady je hustota veterinářů až moc velká-jen na našem okrese jich je 15 .A o vánocích mají pohotovost snad všichni,protože díky některým majitelům psů a koček nedochází,že o vánocích se nemají miláčkové překrmovat.Takže můj vet mívá tak 5 -8 torsí žaludku odoperovaných už 25.12. každý rok.

na nasom okoli plati rovnica : 10 rocný pes = stary pes = mrtvy pes. aj ked je stary a vyzaduje viac pozornosti, nic to nemeni na nasom vztahu k nemu. dnes uz vsak asi musime uvazovat o tom najhorsom - zacal zvracat akusi lepkavu bielu penu.

Okamžitě volej veta.S největší pravděpodobností selhaly ledviny a to je velmi bolestivé pro psa. Je mi to líto.

dnes rano nam nas anjelik zomrel. museli sme zavolat doktora. vcera este vysiel von, pochodil po svojich oblubenych miestach a sedeli sme spolu na chodniku ako kedysi. verim, ze odisiel v pokoji. nikdy nanho nezabudneme.

Je mi to líto,ale v psím nebíčku ho čekají samé radosti.

To je mi líto. Určitě na vás bude za Duhovým mostem čekat. Tam už mu bude jenom dobře

Zdravím všechny v novem roce a přeji vám všem hodně radosti s těmi co máte rádi.
Můj příběh s Ringem se koncem roku nachýlil ke konci. Týden před vánocemi začal zvracet, tmavé zvratky a jakoby chrčel při trávení. Opět jsme byli u Svobodníka, dostal tablety proti zvracení. Pak se jeho stav stabilizoval, jedl trochu, 3 x denně jsme chodili ven na malé procházky.
Ve čtvrtek večer 28.prosince - ten večer, co napadl sníh.jsem s ním byla venku - vždycky měl sníh moc rád, tak jsem byla šťastná, že se dožil toho "letošního". Pak ještě trochu jedl. Kolem půlnoci vstal a začal pobíhat po bytě, tatínek šel s ním ven, protože si myslel, že musí. Pak přisli a Ringo si lehl zase na své místo v obýváku. Táta mě k němu zavolal, s tím, že se mu nezdá. Ležel tak, hlavu položenou jako vždycky. A tak v klidu a zvláštně i umřel. Netrvalo to dlouho, měl klidný výraz v očích a bylo to jako by usnul. Těžko se budu domnívat, co mu vlastně bylo. Pravděpodobně něco se zažívacím traktem. Byli jsme spolu přes 10-let.
Pohřbili jsme ho u nás na chalupě, v kraji z něhož pochází a kde byl vždy s námi rád.

To je mi líto. Je dobře, že jste s pejskem byli až do konce

je mi to luto. ale je dobre, ze odisiel takymto pokojnym sposobom.

Pro: mudr.z.radotinska, MELODY, Lucie Tocekova a další, co nám přáli k Vánocům pejska

Omlouvám se, že teď budu v této místnosti OT, proto na tenhle vzkaz nereagujte, ať nás správce nevynese všechny v zubech. ;-)
Pejska jsme v roce 2006 pod stromečkem skutečně měli. Asi týden před Vánoci někdo kousek od nás vyhodil pejska z auta. Běhal za tmavými auty, nikoho k sobě nenechal přiblížit, na všechny štěkal a utíkal. Po třech dnech už jenom ležel na louce, kterou asi týden před tím zemědělci důkladně zalili hnojůvkou. Bylo hnusně, zima, lezavo... prostě že by ani psa nevyhnal. Tak dal táta ohřát hovězí polévku a poslal sestru, ať mu ji odnese, že už ten chudák tři dny nežral a potřebuje se zahřát. Pejsek polévku spořádal a přišel za sestrou k nám. Ovšem nikoho nepustil blíž než na několik metrů... Teď už se nás nebojí a vzorně hlídá zahradu, je vykoupaný a odblešený, táta mu udělal k Vánocům boudu,... jenom nás ještě moc neposlouchá, protože jsme nepřišli na to, jak mu říkali jeho původní majitelé. My mu říkáme Šmudla. Táta je z něj nadšený, protože Šmudla na každého kolemjdoucího zuřivě štěká a hlavně okamžitě vymlaskne úplně všechno, co do misky dostane, což podle táty znamená, že je to pořádný pes (i když je vysoký jenom jako jezevčík a ještě asi o třetinu kratší). ;-)
Dala bych sem obrázek, ale nepřišla jsem na to, jak se to dělá.

Náš Scooby (14,5 roka) v poslednej dobe akosi menej žerie. Nie je to, že odmieta potravu, ale v porovnaní so svojími stravovacími návykmi je to o dosť menej. Minule dokonca nechal nedojedené mäso. Mohlo by to byť niečo vážne? Po tom, čo sme prišli pred týždňom o jeho mladšieho brata, už mám o neho vážny strach. ináč je aktívny, hraje sa s mladšími, dokonca aj s ich hračkami, behá za frajerkami,.... odkedy Scraby zomrel, všetci sa správajú trochu zvláštne, nechcú ostávať sami, ale nedá sa povedať, že by mali vyslovene nejakú derpesiu. snažili sme sa, aby nič z toho nevideli.

Pokud se vám zdá jinak zdravý a v pohodě, může to být jen tím, že už prostě tolik potravy nepotřebuje. Štěňata potřebují spoustu živin, protože rostou, mladí psi pořád lítají jak diví, ale staří už jsou klidnější, víc leží a tak, takže jim stačí méně žrádla. Taky je zima, a jestli máte pejska doma v teple, neztrácí energii na termoregulaci a možná ani nechodíte na tak dlouhé a běhací procházky. Psi asi mají (nebo aspoň většina) nějak nastavené, že ze sebe neudělají kouli a vezmou si jen, kolik potřebují a kolik zvládnou strávit.
Táta dělal pokus, kolik toho náš nový Šmudla sežere (pravda, není to asi tak starý pes, i když podle táty mu už minimálně nějakých pět šest let určitě bude). Zjistil, že maximálně asi 300g v jedné dávce. I když z něj pořád lezou kosti, najednou si víc nevezme, i když je to jeho oblíbené (ale po procházce to s chutí dojedl). Takže dostává dvakrát denně asi čtvrtkilové porce, nenechává nic a nevypadá, že by měl hlad. Tak si asi také vyzkoušejte, s jakou dávkou bude váš pejsek spokojený.

jemu sa znížil apetít len asi pred týždňom. ináč práve sme sa vrátili z ranného rozbehu v záhrade. tak snáď je v pohode. už som na nich asi hypochondrická. dnes ráno som zistila, že mu viac chutia šteniatkovské granule, než tie jeho. bola som rada, keď ich kradol moxleymu

Ahojky,
tak 27.12.2007 jsme se také museli rozloučit s naším Ronýskem.Bylo to také pro nějakou nemoc. Raději jsme to nechtěli vědět.
A začaly se dít věci. Dannýs, dlouholetý kamarád a soused ve vedlejším kotci si zalezl do boudy a odmítal jít ven.Jedl jen malinko. Při každém návratu z procházky,radostně běžel domu a zaběhl k prázdnému kotci.Jednou, když tam Ronečka nenašel, vytáhl deku, kterou měl Ronýs poslední den na zádech. Vyskočil na svou boudu i dekou. Tam už zůstala.Stále na ní leží a nechce jí nikomu dát.(deka byla již vypraná).Je stále smutný, žádná radost, nic.
2x za den je radostnější, když kolem 13 hod. běháme a když jde k večeru na louku. Stále hledá Ronýska, když ho nikde nenajde je zase uzavřený.
Miluje naší Avarku stále se pacičkují, hrají si a povídají. Tak jsme po 14 dnech, přestěhovali Avinu do prázdného kotce a mysleli si, že bude lépe. Nebylo. Je asi jěště hůř. Už si nepovídají, nevítají se, nereagují na sebe. Jen, když je jeden z kotce. Avina je stále uštěkaná a začala si kousat ocas. Dnes tak hrozně, že celý kotec je od krve. Zdi, podlaha i její bouda. No hrůza!! Domácí Cézar spí a z ničeho nic, začne strašně, ale tak divně štěkat na vchodové dveře. Když tam chvilku postojím, uklidní se. Stává se to hlavně v době krmení (8-9) venkovních pesanů, poledního běhání (12-13.30), odpoledních vycházek a večerního krmení (19.30-20.30). Nevíme na co štěká, nikdo nikde, všichni doma. Co dělat dál?

A všechny je domů jako do baráku vzít nemůžete?

Ne, venkovní jsou služební vysloužilci, žijící celý život v kotci. A ani vet to nedoporučil.

Kdyby to šlo, tak je tam už mám. Myslím, že problém není to, že jsou venku. Nějak na to asi působí odchod Ronečka.

To co jsem si přečetla všecno o tomhle tématu,tak tu brečím..nemůžu si pomoct:(..ale máme14letou fenku,je to voříšek, a na svůj věk aktivní..a doufám že tu ještě tak 2-3roky bude..Páč nemá problémy se sluchem se žrádlem s ničím(musím někam zaklepat)...

Ale jde o druhou fenku..loni jsme si ji pořídili jako štěnátko..holčička rostla..v září ale onemocněla..nechtěla žrát..ztrácela se před očima,už bych tohle nechtěla zažít..měsíc byla nemocná..doktoři jí furt dávali injekce a ládovali práškama..holčička,ale neustále hubla..Odjela jsem na týden do Francie..víte jak mi bylo když jsem přijela..a zavolala na ní..Ona ležela a aninezvedla hlavu..vždycky mě děsně vítala..tak jsem k ní šla..a tak smutně se na mě dívala,že jsem tam brečela a pak musela jít do domu,nemohla jsem to snýst...

neustále jsme něco zkoušeli,až doktorům došli nápady a chtěli ji otevřít co jí teda je..Holčička nemohla chodit,strašně kňučela,když jí člověk vzal vyčůrat..bolelo jí celý tělo a byla kost a kůže.. k tomu jí bolel zadek z průjmu..a jen ležela a smutně se dívala..před datumem operace Jsem k ní každou hodinu chodila,dávla jí pít..vzala jí do náruče,byl zrovna úplněk a šla se se ní naposledy projít kousíček a povídala jí,jak to bude všechno dobrý,jak jí už pomůžou,a že si bud ezase hrát..9 měsíční štěně který si mělo hrát bylo v hroznýn stavu!...Furt jsem jí říkala jak jí mám ráda..a brečela u toho..je to půl roku..a zase tady řvu jak dětsko..ale hrozně mi holčička chybí..

Ráno jsme ji tam odvezli..čekali jsme ještě v čekárně plnou psů..nikdy nezapoměnu jak na mě koukala když jsme ji vezli autem..takový očička..smutný..a už plná beznaděje,co jí to děláme.v čekárně seděla a jen smutně koukala..lidé nechápali okolo mě...pak nás doktor vyzval do ordinace..myslela jsem že ji podržim až ji uspěj,ale říkali že ji daj přes hadičku..no a čekali jsme v čekárně..půl hodinemy když nás doktor vyzval...a to jestli ji má utratit..že má vrozenou vadu..necelou slinivku a špatně jí obtékala krev kolem jater...ani nevíte jak mi s mamkou bylo..nedá se to popsat..já tam brečela..a nakonec jsem řekli že jo,aby se netrápila..málem jsem se složila..páč jsem ji pak už vůbec neviděla..nechali jsme ji tam..páč ji vézt ještě domů mrtvou..je asi lepší že si ji člověk pamatuje jaká byla...sice taky nemocná..bolí mě to neustále...ale člověk asi nic neudělá..Umřel mi táta,mámin přítel,pak fenečka..je to život..ale je to boj..

Nyní máme neustále 14letou fenečku,která si užívá života..mám ji strašně ráda,páč se mnou vyrůstala..a doufám že tu bude ještě dlouhova doufám že si už pojedem pro nějaké štěnátko..

Mrzí mě jedna věc.a to že čekám už půl roku..a musela jsem si to prázdno zase protrpět..Chtěla jsem pejska hned,ale na zimu prý ne..tak já se snad konečně dočkám..
Claudinka mi tu hrozně chybí..asi si říkáte proč jsem to takhle popisovala,asi to že jsem se potřebovala taky trošku vypsat apodělit se..je mi maličko lépe..tak jsem si na ní zase vzpoměla..a je jí líp..musím tomu věřit...

Když jsem musela nechat uspat svou 16 let. fenku, byla to ta nejhorší věc v mém životě. Pro ni to byla v tu dobu ta nejlepší věc, co jsem pro ni mohla udělat. Přeji ti, aby tě potkávalo už jen to dobré.