Mám 12,5 letého voříška Bobíka. Vzala jsem si ho přibližně v jeho 5 měsících z útulku. Byl velmi sebevědomý (hlavně vůči velkým psům a fenám), k lidem přátelský, fyzicky zdatný (chodili jsme spolu po beskydských vrcholech). Minulou zimu se mu velmi zhoršil zdrak a sluch. Veterinář řekl, že je to průvodní jev stáří, jakási stařecká demence psů. Bobík je mnohdy dezorientován, asi v důsledku toho, že mu už smysly spolehlivě neslouží. Na procházkách musí být na vodítku, protože mnohdy zpanikaří, když po čenichání zvedně hlavu a hned mě nevidí. Pak je schopen vyrazit úprkem kamkoliv, a protože špatně slyší, nelze jej přivolat. Chtěla bych vědět, jak se můj pejsek cítí, zda jej zhoršení sluchu a zraku a dezorientace hodně stresuje. Taky bych chtěla poradit, jak mu mohu jeho stáří zpříjemnit. Vděčím mu za mnoho, prožili jsme spolu mnoho krásného. Poradí mi někdo, jak se k Bobíkovi nejlépe chovat, abych mu dodala sebevědomí a zmírnila jeho občasnou paniku?

mám doma to samé, 14,5 letá jezevčice...
orientuje se už pouze čichem, je velice nervózní, je na ní poznat, jak ji ta nová situace vyvídí z míry...
a taky se při venčení na zahradě snaží plést hodně pod nohama mého dobrouše, asi jí to dodává větší sílu a bezpečí...
no, je to soužití s takovým pejskem někdy hodně stresující i pro mě, ale je to prostě stáří a patří k životu nás všech...

K našej jazvečici (mala vtedy 13 rokov) sme dovliekli asi tak 8mesačnú štvornohú puberťáčku.....boli obavy ako to dopadne, ale Danny naozaj veľmi ožila, Tara jej často robila oči a uši (Danny sa dožila 15-tich).....pokiaľ sú podmienky, tak druhý je pes je dobrý nápad......

Děkuji panu Desenskému, Janě-ariel a Alex za rady. Možná jsem někdy Bobíka trochu litovala, už nebudu. Druhého psa teď pořídit nemůžeme, čeká nás stavba domu, zatím jsme v 2+1 a oba s manželem zaměstnaní. Díky. Dana

no to vůbec neděj, litovat ho...
to moje Ketyna dostane i na zadek, samozřejmě málo, ale dostane...
asi půl roku, co mi dělá potřebu doma, venku neudělá nic, a to může být vyvenčená třeba 10x denně...nevím proč, já si myslím, že venku se všeho bojí, a doma má nějaký svůj pocit bezpečí...
je to fakt někdy o nervy...ale je to život...strašně ted rychle stárne, každý den je na ni vidět, jak chátrá...ale nemarodí s ničím, i po schodech vyběhne...

Tak to je ešte fakt dobre, my sme museli Danny posledné dva roky už nosiť na rukách aj dolu a aj hore schodmi, ale inak vonku bola čulá...ale zase potreba sa robila vonku okrem období, keď mala problém s močovým mechúrom a tak sa stávalo, že sme nestihli a o tretej ráno som umývala schody.....ale brala som to tak, že to k tomu patrí....

no, jak říkám, ona je taky svým způsobem čilá, ale už jí nikam neberu, když neslyší a nevidí, a na vodítku se taky ne.....á,
zrovna před chvílí byla na zahradě, a přijde domů, a vyčůrá se - to by mě fakt trefilo...nevím co s tím?

jinou metodiku? ve 14,5 letech?
od malička se chodí venčit ven průběžně, dle možností..
no, nikdy moc čistotná nebyla, ale teď ve stáří je to ještě horší, jako kdyby to měla obrácené, z venku se chce co nejdříve dostat do bytu, a tady se vyčůrá...nemyslím, že bych jí to nějak v tomhle věku dokázala vysvětlit..
jo, a je zajímavé, že přes noc skoro nikdy nic neudělá, a to nejsem zrovna ranní ptáče...

Náš starý hluchý Ludva je na procházce zase úplný mladík:) Zdá se mi, že je spíš spokojenější, že nemusí poslouchat okolní svět. Když ho pustím na volno na louce, tak si běhá a hledá nejvoňavější myší díry. Dokud je panička vidět, tak je všechno v pohodě. Když náhodou zajdu za obzor, nebo za nějaký křách, tak si mě doběhne a zasa poletuje.
Náš druhý starý pejsek Bíďulka zase špatně vidí, ale je to pejsek pohodář:)
Snad tahle spokojenost oběma ještě dloooouho vydrží.

Starouškům pomáhají homeopatika. Nemám zkušenosti s nějakými obecnými,pouze s homeopatiky "šitými na míru podle stařeckých rozmarů konkrétního psa". Jestli máte v okolí veterináře homeopata, zkontaktujte ho. Pamatujte na to, že starý pes je stejný jako starý člověk. Také potřebuje být v rámci svých možností užitečný.

Buhuzel jsem zjistil prireseni podobneho problemu u meho temer 17leteho starecka ze tohle dela zejmena pokud se rozrusi bez ohledu nato zda byl predtim vencit nebo ne.Zde je jedine velka trpelivost,a pokud mozno dobre omyvatelna podlaha.
Skousel jsem obdobny postup jak kdyz ucim male stendo,ale nezabralo to.

náš první hafík se dožil 15,5 let, za poslední rok už to nebyl on, dostal mrtvičku, měl potíže s játry, špatně viděl a špatně chodil.... už na nás byl i agresivní (prý tou mrtvičkou se mu to "porouchalo" v hlavičce) je smutné vidět svého milovaného pejska odcházet a chátrat...je to těžké, když nám tři měsíce nešel výtah, tak jsem ho musela pět pater nosit ven. když bylo venku krásně, tak se venčil, udělal potřebu, k tomu tak šest kroků a usnul:-) takže vzbudit a odnést domů.

tohle znám naštěstí u nás to chátrání proběhlo během 14ti dnů velice rychle

u nás právě že to trvalo rok.... je to smutný

No môj kríženec jazvečíka sa dožil 16-tich rokov a do poslednej chvíle s ním bola sanda...keď napríklad chcel silou-mocou prejsť cez kopu piesku, alebo sa kamarátil s kvetináčom o ktorom si myslel, že je niekto z nás/bol v ňom zasadený stromček/ a on si tam stál a radostne krútil chvostíkom a čakal, že ho pohladká...Ale ku koncu už zabúdal jesť...skrátka sa tešil keď som mu plnila misku a keď som to položila pred neho tak nevedel čo s tým...stál nad ňou a nejedol. Nikdy sme ho neľutovali a on ani nemal nejaký iný problém iba zostarol....strašne by som ho tu chcela mať ! A Hero už tiež bude mať 13 rokov a je to taká malá trubka polohluchá, poloslepá...môžem potvrdiť, že pri Kazanovi omladol. Aj keď zo začiatku to bolo dosť divoké...vrčanie, vrčanie...ale zvládli sme to! Vďaka tejto poradni...

Prosím poraďte.
Mám 16-ti letého pinče. Je chluchý a špatně vidí. Je poměrně živý, hlavně ožil před 5 měsíci, kdy k nám přišla velká Rita. Posledních půl roku je dost protivný, často bezdůvodně na nás vyjede, klidně i sekne. Je to čím dál tím horší. Začal mít fobii ze sundavování obojku po procházce. Vyjede, sekne, nenechá na sebe vůbec šáhnout. A to nemá žádnou špatnou zkušenost. Už jsme mu začali sundavat obojek i s vodítkem rovnou venku cestou z procházky a šlo to, ale teď už si ani nenechá připnout vodítko a radši na procházku nejde.
Celý léta byl zvyklý na odměnu po večerní procházce. Teď si ji ani nevezme, aby jsme mu náhodou nechtěli sundavat obojek. Nevím co s ním. Mám strach, že bude úplně nezvladatelný. Jeho vyjíždění neřešíme, odejdeme. Neslyší a nějaký trest je pro něj ještě horší a víc by se zablokoval. Tak nevím.............
Můžu mu klidně chytnout čumák, nebo za kůži na zadku, ale on si to zase spojí a problém se stále zvětšuje.

Petra

A nebylo by lepší mu obojek nechávat, než tyhle oboustraný stresy? Možná k němu i přidělat krátkou "prodlužku" na připnutí vodítka, když nemá rád manipulaci okolo krku. Kdo ví, co pod tim "vidí"

Díky, to je dobrý nápad. Obojek jsme mu začali sundavat, až když si za to očko jednou zasekl drábek a trpěl s tím dost dlouho, než jsme přišli z práce.
Teď mu ho už nechávám když si ho nenechá sundat. Tu prodlužku zkusím, jen aby se na tom při točení v pelíšku neoběsil.

Petra

A nebo mě ještě napadá pořídit nějaký lehoučký, měkký kšírky -očko by měl na zádech a bylo by

no, horší manipulace bohužel k hodně starým psíkům patří.. mamka se bála psa vynést ven byť na zahradu. náš měl volný obojek celodenně, ale bez vodítka - to by někde zamotal a hotovo /pořád se točil - v pokoji křesla, věci - stejně se někam vrtl do kouta a tam třeba celý den naříkal, protože už zapomněl, jak se tam dostal- jednou jsem ho našla ve spíži a to jsme měli v rámci starého psa doma relativně bezpečno/. přišla jsem k pejskovi k pelíšku, poseděla, než si mě všiml, hladila od .pr.., na což zareagoval, aha, ty jsi tady. následně připnout vodítko a mohlo se jít, nebo respektive nést ven. vše hodně pomalinku. ostatní psi k němu pěkně přišli pomalinku, očuchali ho, on zvedl hlavičku, buď si k němu lehli /i oba najednou/ a starý byl spokojený, že má garde.. nebo ho i pomáhali zvednout, když jsem chtěla vzít ven jeho. s přítomností psů opravdu hodně ožil, se štěnětem, dokud to bylo štěně, a s novým psem jsem ho ale nikdy nenechávala o samotě.. v přítomnosti někoho doma ale byl pes spokojený s ležením buď v mojí náruči, nebo popoložený na některého ze psů. bylo velmi dojemné, jak ho podpírali, když při chůzi padal. manipulace se starým psem je to samé, jako se starým člověkem. uvědomuje si, že je starý a že nemůže to, co dřív a je nepříjemný. do poslední chvíle mu bylo líto, že už ho neberu do lesa. na začátku demence jsem ho ještě půl vycházky nosila.

Náš 16ti letý kříženec špice je taky ve stařeckém věku. Dnes jsem ho pozorovala, při krmení musí mít navozenu stejnou situaci, tchýně u něj stojí, on žere z misky, když tam tchýně není, neví co má dělat. Pořád za ní chodí, zapomene, že dlabe a jde se projít na zahradu. Neslyší, vidí jen na 3 metry, občas reaguje na posunky, ale jen když se na mě podívá, což už nedělá často. Znám ho 5 let, to byl ještě ok, dost jsme spolu bojovali, protože to byl svéráz a vychovaný tak, že si může dovolit prakticky vše a hlavně, důr byl jeho majetek. Díky této poradně jsem se ho snažila pochopit a jít na něj jinak. Dnes jsem tomu ráda, protože manipulace s ním probíhají tak, že ho neustále někam směřuju rukama, když se ho dotknu, většinou se lekne, občas se ožene, ale když pozná, že je to ruka, tak nic neudělá. Neslyší ani necítí, když k němu někdo přijde, musím se ho dotknout, abych ho probudila, vždycky vyletí, jak splašenej zajíc. Že se něco děje pozná podle holek, to se hned přižene. Packy má špatný, když vstává, jde mu to ztuha. Když nás pozoruje, jak s holkama svičíme, tak mu dám taky pár povelů, je šťastnej jak blecha, že se mu to povedlo. Dříve hodně spal v boudě, poslední dobou se drží holek, i když překáží, stejně je raději v kolektivu. Když ho pozoruju jak bloumá po dvoře, občas se přistihnu, že mi je ho líto, jak tak stojí na dvoře a přemýšlí, co asi chtěl. Ale pak si řeknu, že to patří k životu, holky a já se učíme ohleduplnosti. A hlavně na dvoře není sám.