Ahoj, jsem poměrně čerstvou "paničkou" asi ročního většího křížence z útulku. Mám eho cca měsíc. Zvládáme už poměrně dost věcí, ale problémem pro nás je potkat jiného pejska. V tom okamžiku oesan tzv. "přepne na pako" a s vrtícím ocasem a ohromným elánem má tendenci s vrhnout ke druhému psovi. Zatím chodíme ve městě na vodítku, v lese se učíme se stopovačkou. Vím že bych ho tyto reakce měla nějak odnaučit, ale nevím moc jak na to. Nejde mi o to ho izolovat od ostatních psů ale, nechi aby se , byť radostně, vrhal na všechny kolemjdoucí pesany.

Je to prostě mimčo a chce si hrát. Izolace od ostatních psů by byla jenom ke škodě. My to řešili taky vodítkem a tím, že jsme se snažili potkávat hodné páníčky i pejsky a po dovolení se, jestli je můžu nechat si hrát jsem povolila vodítko a pesani se vyblbli. S věkem si myslím, že ho to přejde se vrhat ke každému psovi. Už proto, že dřív nebo později pozná, že nééééé každej pesan je fajn a kamarád a to ho ani nemusí nijak extra napadnout ten pes.
Doufám, teda, že nepíšu nějakou blbost. U nás to tak teda bylo.

Ahoj. Já mám štěndo, 4 měsíce, a dělá to samé. Samozřejmě na ulici ho mám na vodítku, jenže když na něj ten kolemjdoucí pes štěká, protože se ho malý pejsci už začínají bát, tak ho to vyprovokuje ještě víc a skáče kolem nich jako blázen. Myslím si, že ho to přejde, už teď je to jak kdy a jak který pes ho zaujme. Problém máme spíš s tím, že náš malej miluje děti, protože kolem něj jsou pořád děti mojí sestry a tudíž by si chtěl pak hrát na ulici i s cizími. Takže to už ho musím krotit a být důslednější, néé každý pochopí, že by si náš 20kg šmudla chtěl jen hrát a neublížit, což na druhou stranu taky chápu.
Uvidíš, že ho to časem přejde. Jsou to všechno janci bláznivý

My jsme přílutnost k dětem používali jako canisteraputickoamatérský prvek někdy, když byla maminka v pohodě a dítě mělo hrůzu ze psů a jeho maminka kolikrát ani netušila proč se její dítko tak moc psů bojí, že mu prý nikdy žádné neublížilo. Měla jsem tu výhodu, že u dětí nebyl Rocky zbrklej, takže tuhle fobii nakonec ,,vyléčil" asi u tří dětí ze sídliště. Je to všechno o tom dobře znát svého vlastního psa a umět komunikovat s těmi ostatními kolem sebe.

je to OT, ale já tuhle "skorocanisterapii" provozuju poměrně často - když teda překonám tu počáteční lenost a nechuť (ve smyslu "kdo to ty děti učí") - zastavím psy, drapnu je za obojky a zavolám dítě ať si jde toho malého pohladit - je-li dítě OK, pohladíme i velkého. Ovšem jak píše Dzedzy, základ je vidět svému psu až do nejtemnějšího koutku mysli aby se náhodou nestalo že výsledek bude přesně opačný.

Také nechávám děti pohladit si našeho prcka, když se dovolí nebo vidím, že by chtěli, ale bojí se zeptat. Když si štěndo hraje s dětmi mojí sestry, je super. Řekla bych, že si dobře uvědomuje svou sílu a vždy přibrzdí, když je vidí. Hraje si hlavně s mým synovcem (6 let), ale už i roční neteř za ním cupitá s jeho uzlem na přetahování a dráždí ho. Jsem moc ráda, že to s dětmi umí, nemusím se pak bát až budeme mít vlastní

my jsme tohle zmírnili teďka na táboře dětí jako smetí ruznýho věku takže bylo mazleníčko .-))

Díky všem za radu. S dětmi jsme v pohodě. Zakk i když z útulku je mazel, takže jediným "problémem" byli ti ostatní pesani. ale jak jste psali, je to asi ještě věkem.

Ještě k těm dětem. Před Zakkem jsme měli vlkodavku a ta děti milovala tak že občas měla tendence i strkat hlavu do kočárku a juknout jestli je to kluk nebo holka . Naštěstí většina známých maminek ji znala a bylo to vpohodě.

Rada by som sa vratila k prvemu prispevku, nakolko aj toto patri k nasim kazdodennym problemom. Havino bol v utulku zvyknuty na riadnu partiu a teraz salie za kazdym psom, ktoreho stretneme pricom zvukove prejavy su riadne. Dnes sme napr. uhanali zo zvieracieho megaobchodu prave kvoli tomu, ze pri pohlade na inych psikov spustil doslova sirenu. Partakov na hranie tu vela nema, iba nasu prvu psicu, ktora sa zatial tvari tak, ze on je iba docasna navsteva. Co s tym?

V prvom rade potrebuješ dosiahnuť to, aby pes vnímal teba a nesprával sa, ako samostatná jednotka, pri ktorej si ty zbytočná. To, že si z obchodu utiekla, svedčí o tom, že si nevieš poradiť s tým, ako psa zvládnuť. O tom, za kým a ako sa pôjde, rozhoduj ty. Základom je povolené vodítko a to, že pes robí to, čo chceš ty.

Tak tenhle problém s vrháním se na psy máme taky. Už se mi podařilo odnaučit ho vláčení mě za psem pokud je třeba přes ulici nebo deset metrů od nás (to jen poskakuje, ale vodítko nechává prověšené), ale jakmile máme projít kolem nějakého psíka nebo vidí, že k němu jdeme, tak zabere, škubání neškubání, a táhne mě tam.
Tak nevím, mám mu teda vodítkem trhnout víc? Protože když už jsme tak blízko tak převedení jeho pozornosti na cokoliv jiného je naprosto nemožné. Nevadí mi, že se chce očuchat s jiným psem, jen bych chtěla, aby k němu došel klidně.

(Je mu 8 měsíců.)

My mame stejny problem, je nam 8 mesicu a vsichni pejsci jsou jako magnet. Snazim se alespon, aby si sedla a dokud ji to nedovolim, nemuze za pejskem letet. Teda ona bezet a ja letet za ni Taky doufam, ze po case ji to omrzi a sama zjisti, ze 80% z tech psu, jsou stejne stari, ktere je tim jen otravuje a nechteji si s ni hrat...

O tahání tu byla napsána jedna krásná věta. Pokusím se jí tedy zopakovat svými slovy tak jak jí chápu já.
Považuji za nehoráznou drzost psa, pokud tahá za MOJE vodítko! Nesmí mi vodítko napnout ani kdyby půl metru od něj byl plnej koš voňavejch buřtů a na něm napsáno "jen pro tebe, pse" (samozřejmě předpokládám psa žravce ). Pokud má zájem jít nějkam, kam mu nedovolí vodítko, smí se mě zeptat jestli ho pustím - a já se rozhodnu, jestli smí nebo nesmí. Detaily najdete v dalších tématech této poradny.
Originál věty si tu můžete vyhledat.

Jirko, tohle jsou rozjívená štěňata, které se to teprve učí. Takže bych nebyla tak kategorická, všechno chce svůj čas. Ono prověšené či naopak napnuté vodítko signalizuje vztah mezi těma dvěma a v této fázi se teprve utváří a záleží na spoustě věcí.

Mě na tohle pomohlo provlíknout vodítko pod packou - ne že by se teda vůbec nepokoušel tahat, ale nemá v tom takovou sílu a je to pro něj nepohodlný, takže to občas i vzdá.

Ahoj všichni.Chtěla bych se zeptat když jdu s mojí roční fenkou jorkšíra ven a potkáme psa tak ona za ním hned chce běžet.Většinou jí to neodvolím ale nevím jestli by si měla dovolit prostě vyrazit a nebo jak jí dát najevo že musí počkat na moje svolení.Díky všem

Zákon napnutého vodítka

Náš pes (briard) má 7 měsíců a pár dní k tomu. Na vodítku je poslušný, krom toho, že bohužel chodí ze strany na stranu mi vodítko nepropíná. Ale má tendenci "zamrzat". Když procházíme kolem otevřeného auta - zamrzne a čučí na auto (přitom autem jezdíme, je v něm velice poslušný). Nebo jde kousek od nás nějaký člověk, co je nějak zajímavý (má velkou, bundu, nahlas telefonuje apod.), tak Thor zamrzne a čučí. A to samé platí o psech. Ty buď loví, anebo zamrzne a čučí na ně, i když jsou přes ulici. Nereaguje na volání, ani na klacíček a ani na pamlsek, když mu s ním mávám před nosem. Je to dost nanic, pokud takhle zamrzne uprostřed cesty, kde jezdí auta. Je to ještě mimino, tak doufám, že to časem nějak alespoň trochu odezní, ale dost to komplikuje výcvik. Pokud jsme na cvičáku s jiným psem, je to bída a bez ohledu na pozitivní motivaci je prostě jiný pes mnohem větší lákadlo, než jakákoli hračka, pamlsek nebo klidně i buřt Často říkáme, že máme přesocializováného psa, protože podle něj je každý kamarád S tím samozřejmě souvísí naše neúspěchy u přivolání, které funguje jen v oblasti totálního klidu ..takže vlastně nefunguje. On se prostě s jiným psem v okolí dostane do nějakého podivného stavu tranzu a bez fyzického odchycení a odvrácení od objektu zájmu není možné ho z toho vytrhnout. Máte s tímhle také nějaké zkušenosti? Opravdu to nějak trochu odezní s věkem, nebo jak máme pracovat s tím, aby se naučil nás vnímat i v blízkosti jiného psa?

Já jsem v podobných případech jednoduše používala vodítko nebo stopku. Příšera se po vyléčení většiny strachů stala hrozně zvědavou ženskou a byla schopná stát a zírat i několik minut. Pokud jsem neměla náladu nebo čas s ní někde mrznout, prostě jsem ji zavolala a šlo se dál. Žádný mávání buřtem před čumákem a doprošování se, aby laskavě pokračovala v cestě, prostě jsem ji klasicky zavolala, přitáhla - to už mě začala vnímat - a šlo se. Docela rychle se naučila nevypínat uši a reagovat na povely v každé situaci.

To je sice pěkné, ale jeho můžu tahat jak kačera klidně 100m, než se rozhodne, že koukat před sebe je možná výhodnější, než čučet na psa do strany. Nepřemlouvám ho, v tomhle se s ním nepárám. Ale jednou jsem si udělala takový pokus, když čučel na psa, dát mu před nos klacek nebo pamlsek, jestli ho vůbec bude sledovat...ani to s ním nehlo. Takže mě spíš zajímá, jestli jsou ještě i nějaké jiné metody "obrácení pozornosti", než pamlsky, hračky nebo fyzický tah. Má tyhle záseky odjakživa...popravdě už to dělal jako měsíční štěně

Máte pravdu, zrychlení leckdy pomůže, ale někdy musím začít až utíkat, a to už pes bere jako hru a v tu chvíli ho mám na ruce, protože jeho nejoblíbenější hraní je tahání a kousání. S uzlíkem je to fajn, s rukávem moc ne. S tím máme taky trable. Je nadšený, když přijdeme domů, ale jeho vítání zahrnuje hodně skákání a kousání do rukávu, o které se chce přetahovat. Jak odbourat tohle, na to se budeme muset taky ještě podívat...