Ahojky ,
chtěla bych se s vámi jen podělit o příběh mého milovaného pejska Matýska.Budou to bohužel už dva týdny kdy zemřel.Bylo mu 14 let,když ho náhle postihla mrtvice.I když to byl malý trpasličí pudlík měl obrovskou odvahu a chuť do života.Poslední 2 roky se jeho stav zhoršil.Přestal úplně vidět a slyšet a k tomu ještě měl nádor,ale nevzdával se.Ikdyž neviděl vždycky mě poznal.Měl svůj svět,ale miloval,když jsem ho hladila a škrábala za ouškem.Nejraději chodil ven.Vždycky si našel svou oblíbenou hračku,kterou měl už od štěňátka,ikdyž už nemohl běhat,chtěl být u ní.Jakoby mu připomínala dobu jeho mládí,kdy strašně rád aportoval a běhal.Těch 14 let bylo nádherných.Dal mi tolik radosti,štěstí a bezmezné lásky a za to mu strašně moc děkuji a nikdy nezapomenu.I když staří pejsci už nemohou být tolik aktivní a mají svůj svět,měli bychom být na ně moc hodní,trpěliví a jemní,protože za to,kolik štěstí nám dávali si zaslouží královskou péči.

Joy21 tak to upřímnou soustrast. To je smutný, ale takovej je život. Však se neboj, za duhovým mostem kde teď je, zase běhá a skáče a aportuje. A až jednou přijde ten správnej čas jednou, tak se tam jistě setkáte.
Četla jsi tady už o Duhovém mostě?

Dúhový most je krásne čítanie, ale nečítaj to v práci ako ja, lebo sa určite vyplačeš.....ja som sa so svojou milovanou Danny musela rozlúčiť pred rokom a pol a stále sa s tým neviem celkom vyrovnať.....mala 15 rokov....pred 3 týždňami odišla za dúhový most rodinná yorkica, tiež po mŕtvici, bola už hluchá a slepá.....poslednú noc som ju mala ja......odišla tichúčko v spánku.....

Ahojky Dzedzy,
Děkuji za zprávičku.O duhovém mostě jsem nečetla,ale vím,že všichni pejsci a zvířata jsou po smrti šťastná.Cítím,že Matýsek se na mě někdy dívá a rozhodně by si nepřál,abych byla nešťastná.Když ještě žil,a já byla někdy smutná,třeba jsem plakala,vždycky za mnou přišel a slízával mi slzičky.Když,na mě teď přijde smutek a chce se mi brečet,vzpomenu si na něho a vím,že by ho moc trápilo,kdyby mě viděl smutnou.Byl to takový andílek.

[quote="joy21"][quote]

Škoda,že zmizela sekce Duhový most.Dočetla by ses tam mnoho příběhů podobných tomu tvému.Vždycky si říkám,proč psi nemohou mít trochu delší život Ale tvůj pejsek už přešel přes duhový most a je mu tam dobře,jen ten tvůj smutek přetrvává.Nejlepší bude,když se brzy poohlédneš po novém.

To máš pravdu,pejsci by tady s námi měli být delší dobu,ale tak je to bohužel na světě zařízeno.Dneska to budou 3 týdny,kdy umřel.Je zvláštní,že se mi o něm skoro každou noc zdá.Už teď mi strašně moc chybí přítomnost pejsků.Nového pejska zatím mít nemůžu,ale rozhodla jsem se,že budu pomáhat v útulku pro psy.Nedokážu už bez pejsků být. .Taky bych chtěla navštívit Ovčáry a dozvědět se o pejscích něco nového,no a kdyby to šlo tak trošku pomoct.Jenže jsem,až z Ostravy a sama bych to asi nenašla .Takže zatím čekám,zda by někdo nejel se mnou.

Lidičky, nemáte někdo ta dvě povídání o duhovém mostě z tématu Duhový most? Moc se mi to líbilo, i když jsem přes slzy neviděla písmenka...Chtěla jsem si je uložit do počítače, ale nebyla jsem schopná a teď už je to téma smáznuté

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.
Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč.
Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček, přítel největší. Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.
Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou.
V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
A tehdy, překročí Duhový most společně …

To druhý bohužel nemám,dávala to sem Dzedzy,snad až přijde,napíše,odkud to bylo..

tak to bylo smutně krásný........

Ten druhej je asi podobnej, ale zkrácenej, ale říká to samé, tak nevím.

"Duhový most" "

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.
Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.
Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete."

Díky holkííí, a to druhý nikdo nemá?

A pak tu mám ještě jedno, to nevím jestli znáte. Mám to z kočky-online.

Tři dny
Martin Scott Kosins

Pokud jsi někdy měl rád nějaké zvíře, pak máš ve svém životě tři dny, na které nikdy nezapomeneš.

Ten první je šťastný a blažený den, kdy sis přinesl domů nového kamaráda. Mohls strávit spoustu týdnů volbou druhu. Mohl ses vyptávat na názory mnoha veterinářů a dlouze pátrat po chovateli. A nebo, možná, ses v jediné letmé chvilce mohl rozhodnout pro nějakého bláznivku z útulku, protože cosi v jeho očích ti dosáhlo až do srdce. Ale když sis vyvolené zvířátko přinesl domů a koukal se jak všechno zkoumá a vyžaduje své místečko v tvém obýváku nebo v předsíni, a když přitom poprvé cítíš jak o tebe třeba zavadí, vštípí ti to, že sis přinesl tvora s čistou láskou pro spoustu let.

Druhý den přijde o osm, devět, nebo deset let později. Je to den jako kterýkoliv jiný. Obyčejný a ničím výjimečný. Ale přijde překvapující okamžik, kdy se koukneš na svého dlouholetého kamaráda a spatříš věky, tam kde jsi dřív viděl mládí. Spatříš pomalý a uvážlivý krok, tam kde jsi dřív vídal energičnost. Spánek tam, kde dřív byla aktivita. Takže začneš svému kamarádovi přizpůsobovat jídelníček, můžeš mu přidat prášek nebo dva do jídla. A narůstá v tobě strach z blížící se prázdnoty. Tyto nepříjemné pocity budeš mít, dokud konečně nepřijde Třetí den.

A v tento den, když se tvůj kamarád a Bůh nerozhodli pro tebe, budeš ty kvůli svému životnímu kamarádovi vystaven svému vlastnímu rozhodnutí, povede tě přitom tvoje duše. Nejhlubší. Ale ať už zvolíš jakoukoliv cestu, tvůj kamarád tě nakonec opustí a budeš se cítit sám jako jediná hvězda v temné noci.

Jsi li moudrý, necháš slzy volně téct, tak často a tak hojně jak budeš muset. A obyčejně zjištíš, že málokdo z kruhu tvé rodiny či přátel bude schopen pochopit tvůj zármutek, nebo tě utěšit. Ale jestli jsi své zvířátko opravdu miloval, staral se o něj v té spoustě radostných let, najdeš jeho dušičku, menší než je třeba tvoje, bude se zdát, že tě doprovází v osamělých dnech, které přijdou. A ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, ucítíš jak o tvou nohu něco lehounce zavadí. Pohlédneš na místo, kde tvůj drahý, možná nejdražší kamarád lehával - a rozpomeneš se na Tři významné dny. Vzpomínky budou možná bolestné a přinesou ti bolest do srdce.

Jak jde čas, bolest přichází a odchází, žije vlastním životem - odvrhneš ji nebo přijmeš, může tě to pak splést. když totiž bolest odvrhuješ, skličuje tě. Když ji přijmeš, prohlubuje tvou duši. Tak jako tak pořád je to bolest.

Ale přijde, ujišťuji tě, den čtvrtý. Láska tvých přátel s tebou totiž zůstává, to nemůže nic změnit. Láska, kterou sis zasloužil. Odkaz lásky přátel, kteří nás opustili. Je jenom tvoje. Je to láska, která umožní, abyste se znovu setkali. Láska, která přemůže všechno. Ta láska je totiž Duhový most.

Chjo, tak jsem si to zas přečetla a řvu jak kr....a a to ani nemám důvod. Chjo.

Teď jsem zas eobjevila na kočičím foru něco novýho, ale je to o kočičkách, ale zase řvu jak ta k....a.

níže je překlad zápisku z deníčku kocoura Abbieho (celý jeho blog v angličtině zde: http://abbie.blogspot.com) ze dnů, kdy umírala jeho kámoška, kočička Martha. Kocourek píše sám tlapkama na klávesnici a podle toho to taky vypadá Je to strašně smutné a vždycky mě to hrozně dojme. Jestli jste taky takové měkoty, čtěte jen s momentální dobrou náladou... A samozřejmě doporučuju originál.
------------------------------------------------------

Abbie The Cat Has A Posse
Sobota, 24. září, 2005


dnes je Smutný den
cítím se moc mizěrně
ta druhá kočka je navždykcy pryč
nevím proč
já sem to neudělal

prvně jí bylo špatně a nikomu neřekla, že je jí špatně
dokonce ani mně
řekl jsem porč jseš tak vyzáblá a ona řekla nevim nech mě spát
řekl jsem proč tolik spíš a ona řekla protože jsem unavená jasný nech mě spát
a když sem řekl ty už ani nejíš moje jídlo proč už nejíš moje jídlo taksi jenom olízla packu a
šla spát

tak jsme šel a řekl hej já myslím že tý druhý kočce není moc dobře měl bys ji vzítk veterináři
přinejmenščím jestli jej í opravdu dobře a jenom se mě pokouší oklamat a
předstírá že je jí špatně ze soucitu
tak výlet k veteriníáři by to hned potvrdil
tak ji vzali k veterináři a tohle je co veterinář řekl
no ona nejí a nepije a má tučný játra
tak to je když nejíš a tvý játra se úplně naplní tukem
musí tam pár dní zůstat a jít na nějaký testy

tak ji tam p ár dní drželi a dělali jí testy
a ona zhubla pár kil
a oni řekli že má pankraesis nebo něco jako pankres nevim co to je jenom se
snažím přečíst slova na tom papíře
říkali, že by se o ni mělo pečovat ale že to vezme h odně práce a hodně lékůa já vím jaký to je
brát léky a nikdo to nemá rád

minulou noc ji pustili domů
měla sebou velkej balík l=ků
a jídlo který já nemůžu jíst
měli léky na antibiotika a a léky aby jedla
a léky na žaludek a léjy na játra
a velkou tubu na podávání jídla

seděla na své oblíbené židlui a jedla trochu jídla
a pak si položila hlavu na packy

řekl sme co je s tbeou
on ařekla abbie já jsem unavenej pirát
já řekl ty nejseš pirát ty seš kočka a seš tu s emnou a brzo budeš vzhůrua zase se se mnou budeš
prát o mý jídlo
řekla ne byla to dlouhá cest a a teď\je čas abych šla
šla kam
řekla no znáš ty kočky které byly dřív
ty o kterých zpíváme písně
které jsou pořád tady i když je nevidíme ani s očima dokořán

to je ta cesta přes duhový most řekl sem já
odfrkla a řekla pchá to je celý nesymsl
není žádnej most
prostě se jen posuneš dál , to je celý

okej řekl jsem to je úleva
protože s emi moc nelíbí začínat s moc mostama
ale co má být s tím že chceš být s kočkama co tu byly předtím
řekla no je to tak že já nemám moc na výber abbie
řekl jsem to je blbost a navíc my patříme k sobě a jestli půjdeš tak
co bude se mnou samotným řeknu ti to není fér
řekla vždycky budu někde nablízku ale t ymě prostě nebudeš moct vidět
aůe když někde bude hezkej stín na podlaze
nebo když se otevřou dveře skříňky
tak jsem tam

já tě kousnu řekl jsem
tvoje přemyšlení je bláznívý a tobě bude líp
jak mylsíš řekla ona
pak ji chlápek vzal nahoru a položil ji n apostel a ona usnula

poslouchej říkám já prootže sleduju každýho nahoru do patra
nemůžeš jít
omouvám se jestli jsem tě otravoal
omlouvaám se za to když jsme se rvali a já tě kousnul do ucha
a možná jsem ti mohl nechat trochu víc z kočičího jídla
nebo když jsem chtšl abys šla pryč
omlouvám se
nechtěl jsem doopravdy abys šla pryč

otevřela oko
a řekla já vím
jsme bratr a sestra a to zanmenáh odně
a ty vždycky bdeš můj nejlepčší kámoš
ale jsem unavená abbie
jeslti chceš můžeš mi pomoct

jak řekl sem
řekla pamatuješ tu písničku co jsem ti zpívala
tu co ses naučil ode mě a koček které odešly přede mnou
kdybys cghtěl mohl bys mi ji teď zazpísvat

dobrou noc vám kočky zpíval jsem
teď je čas aby všechny dobré kočky šly spát
jsou věci které je třeba zítra udělat
a můžes je udělat potom
ale teď je čas jít spát
a ty můžeš snít

a když jsem se podíval, tak spala a docela šťastná

tohle ráno byla tichá a klidná
a dýchala velmi slabě
seděla na klíně
na slunci
jmenovala se martha
a byla jemně hýčkaná
lidmi kteří ji milovali
a to bylo když umřela



nemusela jít

- napsal Abbie @ 17:58

Tady to je, já si to s Rudovým dovolením kdysi stáhla pro kamarádčiny děti.
Duhový most"

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.
Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.
Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete."

Chjo ... včera odešel za Duhový most Prcek (krysařík mejch rodičů).

To je mi líto ,byl moc pěknej...Nenaděláš nic.Kolik mu bylo?

V srpnu mu bylo devět, ale fyzicky byl o dost starší ... selhaly mu ledviny, na veterině mu dali dva dny na "vzpamatování", ale včera už na tom byl hodně špatně, tak se naši radši rozhodli to dál neprodlužovat.

No to není moc na krysaříka...ale ledviny v háji je většinou konečná

Víš co, von byl celkově takovej "nepovedenej", jsem si myslela, že když jsem si toho vědoma, že jsem na to vlastně připravená ... a houbelec Aspoň vim, že je mu teď už dobře ...

Na to nebudeš NIKDY připravená,ale holt každej máme nějakej čas no..

Teď už to vim ...

U naší první Betušky (13 let) to bylo v půli února to samé = ledviny... .A léčba ledvin v kombinaci s epilepsií je nemyslitelná
Soucítím se Tebou

Taky vyjadřuji upřímnou soustrast. Je to smutná stránka života.

chudisek.

ahoj lidičky nevím kam to zařadit a nechce se mi zakládat nové téma.
jak většina z vás ví mám doma mimo jiné i zhruba 17ti letého voříška v poslední době- nebyl jsme 14dní doma takže přesně nevím jak dlouho ale začal hrozně moc pít a zhruba steně hodně močit- přirovnala ybch to k prutokovému potrubí co vypije vymočí. a přesně v tomto období přestal při močení zvedat nožičku močí pod sebe jako štěně- to muže být ale zpusobeno výkyvem počasí těžko říct jeslti tomá spolu něco společného. jinak mu ale chutná jíst stolicimá dobrou a chová se jinak vcelku normálně až na to pití a močení bych na něm neviděla jiné změny lae to pití je velice markantní. čím by to mohlo být u takto starého psa způsobeno?

napadlo mě jedině že mu selhávaj ledviny - preventivně bych mu nasadila urologickej čaj a - nevim jestli to psi můžou - brusinky. taky by asi nebylo špatný ho přestěhovat zvenčí dovnitř (teda jestli je venku)

je vevnitř má standartní teplotu furt ten urologickej čaj mě taky napdl ale to do něj asi nedostanu jen tak uvidím zkusím. ty ledviny mě taky napadli a nák furt doufám že to nebude vono :-/

no hele, je to to první co mě napadlo vzhledem k jeho věku, jinak fakt nevim a taky doufám, že je to prostě jen "počasim" - teď mě napadá, rači kontrolujte jak moč tak kožní řasu - kvůli dehydrataci

jo dehydrpvanej enní to kontrolujem to se neboj zatím je v pohodě jak říkám žrát mu chutná

nemůžete toho nechat...přes slzy na to nevidím...je to hrozný..ještě že už sekce duhový most neexistuje, protože bych se nemohla malovat...teď mě od řasenky pěkně štípou oči..

Ty příběhy tu ale jsou oba. Sekce ,,Duhový most" existovat musí dokonce se snažíme aby nezanikla, protože kdyř někomu odejde jeho miláček za duhový most, tak kam jinam to má napsat? Ty příběhy jsou hrozně smutný, ale v takovéto chvíli dávají jakousi útěchu a lépe se ta bolest snáší.

tak je rozhodnuto veterinář mi dneska potvrdil to co už jsem věděla asi týden a ve čtvrtek necháme Čertíka navždy uspat. bude nám tu moc chybět, ale strávil tu s náma 17let což je skoro celý můj život. vždycky mu bude patřit místo v srdíčku i ve zpomínkách a bude nám smutno.:-( ale věřím. že za duhovým mostem se zase potkáme- jednou určitě

To je mi líto

Ajko, to je mi líto taky! Ach jo! nechci mít starýho pejska, je to vždycky tak smutný.

Ahoj Ajko, teda to ti upřímně nezávidím a přeju hodně síly na to to zvládnout.

tak čertík s námi ztrávil ještě vánoce- jeho stav se stabilizoval. bohužel na nový rok se je jeho stav opět zhoršil a dnes nás navždy opustil. byl to pejsek s kterým jsem prožila takřka celý svůj dosavadní život. milovali jsme ho a on miloval nás. ikdyž to byl záletník a nikdy neposlouchal. vždy na něj budeme s láskou vzpomínat nikdy na něj nezapomenu- on mě naučil lásce ke psům a zvířatům vůbec. užili sjem si sním své- at to byly nemoci jeho i několika dení nepřítomnost- když se háraly fenky. nikdy nezapomu jak nesnášel hrášek a dokázal ho rozeznat v jakékoliv podobě. že miloval lentilky. prostě na nic . bylo to naše zlatíčko chundelatý. Čertíčku věřím že už jsi u duhového mostu již tě nic netrápí a hraješ si tam s kamarádama .

Ajka nevim co říct,je to děs a všechno zní jak fráze..

ajko, už je mu dobře...

to je smutný já to zažila skoro před 2 roky, naše fenka měla leukémii třeba se s Čertíkem potkali

helena hošková

Ajko, však ty se s ním jednou taky setkáš. Pro tebe je to sice ještě za hodně dlouho, ale jemu to uteče jako chvilička. Vím, že ti není hej, ale jemu už je dobře.

P.S. Včera chtěl jeden můj kámoš poradit s pejskem. Prý mu selhávají játra a podchlazuje se. Prý byli na veterině a vet vzal nějaké odběry nebo co a výsledky prý budou až za týden. Dala jsem mu pár rad co mám odtud z diskuze a odkázala ho na to, aby hned ráno zavolal Rudovi, že jestli mu bude pomoci, tak Ruda mu to poradí. Dneska mi psal, že v půl sedmé ráno mu odešel do psího nebe. Je mi to taky moc líto, ikdyž to nebyl můj pes a já ho prakticky neznala.

Ahoj lidi,chci se zeptat,jestli máte někdo podobnou zkušenost.Mám kámošku,která kdysi před 12 lety projevila přání vzít si z útulku malou bílou fenku.Tak jsme jí bryskně opatřili středního černýho psa,páč to zrovna potřeboval Večer jsem jí potkala a že má problém...psovi je skoro 14 a poslední dobou jí začal dělat to,že z ničeho nic,jakoby mu přeskočilo,začne na ní vrčet,cenit zuby a vypadá,že nemá daleko k tomu aby jí napad.Stává se to doma i venku,trvá to cca 10 minut.Venku třeba takhle vrčí celou cestu domů.Včera ty vyvrcholilo tím,že se v noci vzbudila ,protože pes jí vrčel do ksichtu jak magor.Je celý našponovaný,vypadá,že nevnímá,nereaguje.Řeší to tak,že ho ignoruje.Pak,jakoby mávnul proutkem,se hodí do normálu,dostane normální výraz a chová se normálně.Upozornuju,že kámoška není žádná hysterka co by se hroutila když pes zabručí,ale z tohohle je teda vyděšená.Dneska jde na veterinu,ale mám dojem,že ten pes moc šancí nemá... .Může to bejt prostě věkem,jako u lidí,že jim normálně "hrábne".máte s tim někdo zkušenost?

Já myslím, že jo. Dokonce tu Ruda už něco podobnýho psal. Tak snad odpoví.

No asi je to už jedno...vet psa včera uspal s tím,že u starých psů se toto někdy objevuje a konstruktivní řešení neexistuje..

No, tak jsem si pěkně umokřila kapesníček. Nikdy jsme o DUHOVÉM MOSTĚ neslyšeli, ale je to pro nás povzbuzující. Zde jsem prvně.
Nejsmutnější slova "ano je čas, nedá se už nic dělat"
Ronýsek u nás byl "jen" od roku 2003. Ani nevíme kolik mu bylo skutečně let. Údajně mu mělo být v tomto roce 10.(vet. říkal, že se mu zdá tak o 3- 4 roky starší. Přišel kulhající,(zjistilo se, že má zhojenou neléčenou zlomeninu kolena).Nikdy neplakal a miloval dlouhé vycházky, na kterých si trval. Každé pomazlení 100x vrátil. Měl 2 mrtvičky, ale stále bojoval a ukazoval, jaký je pašák. Až přišla černá mazlavá stolice. Srdíčko také zesláblo a i nožičky byly slabé. Stejně se nevzdal, vstal a hrdě šel.
S velkou bolestí jsme se na doporučení vet.
27.12.2007 v 15.16 rozloučili.
Jsme rádi, že jsi tu byl. Jen doufáme, že existuje DUHOVÝ MOST a že jsi konečně zdravý,šťastný a máš tam své kamarády.

Prosím o radu.
Náš Andy 12 kříženec NO+Labrador, měl před 2 roky zánět v celém těle.(po klíštěti) Má velmi oslabenou imunitu. Často má rýmu někdy i krvavou a pak mu teče z pravé dírky krev. Zadní nožky se mu podklesávají. Snaží se, když ho neudrží, tak si sedne odpočine a pak se zase postaví.
Bere léky. Ale nemá někdo nějaký recept, jak zlepšit jeho stav? Díky

Andýsek dnes důstojně po in. odešel z naší smečky v 9.30 hod

K večeru ho náhle přestaly poslouchat i přední pacičky, špatně se mu dýchalo a přestal jíst i pít. Další léky sice na noc trochu pomohly a ráno mu bylo lépe (měl i trochu chuť na mlsky a vodu), ale i když chtěl a snažil se jít do auta sám, hodně se zadýchal a bez naší pomoci už mu to nešlo.

Celý svůj život rozdával lásku a radost všem, které potkal. A takového si ho zachováme ve vzpomínkách.
Andýs, DÍKY !!!

Velké díky také Rudovi za rady a pochopení.

Ava