zina no já nevím ale jestli máš tu stopku dobře vedenou vede psovi mezi předníma a zadníma tlapama- zde žádné zamotání nehrozí možná leda v případě že je stopka moc dlouhá

Co je to moc dlouhá stopka? Já měla 54m a pes se do ní nemotal.(to spíš teda já a stopovačka za ní, furt jsem někde odmotávala konec z pařezů atd.). Teď jsem jí ji zkrátila a PES se do ní nemotá. Spíš JÁ. I do té kratší.

Ajko, no prave nemam, teda na zacatku mam, ale ujdeme par metru a uz mu vede odnekud blbe (stopovacka ma jenom 10 metru).

jak dlouho na ní chodí? si zvykne a za chvíli ji bude courat pod sebou aniž by to měl omotaný kolem nohy - nám se to ještě občas stane ale do pěti kroků ji má zase vymotanou (pokud ne tak změnim tempo nebo směr chůze a tim se vymotá), a ještě jak máte utáhlej obojek? jestli ho má volnej (víc jak na 2 prsty) tak se mu může točit dokola a tim se zamotá

Cca 14 dni - ale je pravda, ze kdyz jsme ted o Vanocich chodili v liduprazdnejch Novohradskejch horach, tak ji nemel. Ten obojek ma urcite volnejsi, kdyz jsem videla pana Desenskeho, jak utahuje haltinu na dva prsty, tak tak to Terk urcite utazene nema.
Diky za tip, obojek utahnem a zbytek se tedy urcite poda casem, hadam, ze Terk v tom nebude jiny nez ostatni odrostla stenata

Dobrý den,
mám 6.5 letého psa křížence střední velikosti.
Měla bych dotaz ohledně délky stopovačky. Používám 22 metrovou, ale na to, abych na ni vždy dosáhla mi ani náhodou nestačí. Můj pes se pohybuje nejčastěji středně rychlým klusem, a tak se za chvilku stane, že už na něj nedošáhnu... Mám si tedy opatřit ještě delší šňůru? A nebo mu tak velké vzdalování nemám tolerovat? To bych ho ale musela volat snad každých 15 vteřin... a tím bych ho asi docela otrávila... Jinak reaguje na přivolání celkem pěkně...
A ještě bych se chtěla zeptat ohledně odměny při příchodu... Když přijde na zavolání pochválím ho a dostane pamlsek(ne uplně vždy)... Má z toho radost a přibíhá s nadšením(většinou). Ale teď si říkám jestli bych už ty pamlsky neměla začít omezovat. Jako hlavní odměnu pak bere pamlsek a ne mé pochválení.
A ještě, když ho přivolávám do polohy, aby si předsedl tak píšete, že mám ňákou dobu počkat a pak pochválit... Často se ale stává, že sice pěkně sedí, ale nevnímá... Kouká kde co lítá... Snažím se tedy upoutat jeho pozornost a když na mě hledí,tak ho chválím, po celou dobu co na něj laskavě mluvím na mě dává pozor(většinou) a je plný očekávání když už příde odměna, když ale chválit přestanu zase jeho pozornost začne upadat... Co tedy s tím?

Moc děkuji za odpověď Krsková

když se zakouká, tak krok dva zacouvejte, aby musel jít s vámi, v ruce mějte např piškot a ruce mějte podél těla ale před sebou - tim si taky udržíte pozornost - to pak postupně můžete odbourat

Děkuji za odpověď,
pochopila jsem to tedy správně, když si to představuji tak, že lokty mám podél těla a předloktí vlastně u hrudníku a v ruce držím piškot?
A ještě se trápím s tím, zda mu mám opatřit ještě delší šňůru nebo mu příliš velké vzdalování nemám tolerovat...
Krsková

ne ruce máš v úrovni přesky na opasku, a stopku bych asi neprodlužovala, mě taky pes odbíhla během pár vteřin fuč i se stopkou, ale vždy, když hrozilo že nedosáhnu na polovinu stopky, tak jsem buď změnila směr (nejlíp o 90°) nebo jsem dala nějakej povel: sedni, ke mně, čekej, lehni, stuj...., nebo jsem na něj hvízdla a ukázala mu aport... a taky jsem ji prostě zašlápla aniž bych se na psa podivala - prostě sorry pes, ale pleteš se mi pod nohy...

No jo, ale to bych ho musela volat nebo po něm něco chít snad čtyřikrát do minuty. Abych ho tim nezprudila... A nebo naopak pochopí, že když už je daleko, že si ho stejně zavolám? Jinak on přiběhne i z velký dálky....je prostě hodně lítavej... ale problém je, když je na obzoru něco příliš zajmavého a nečekaného a já na šňůru už nedosáhnu...
Jo a ještě s tou změnou směru... ňák mi nejde do hlavy s čim mi to pomůže

bude si tě muset hlídat a nebude tak jiistej kudy se zrovna teď pude, taky pokud je to závisláček tak by mu mohlo pomoci zkrátit vzdálenost schovávání se mu - nebo by to mohla bejt pro něj alespoň supr hra

Jo schovávání praktikujeme a hledá s nadšením, když mě ale najde tak se tváří jako že mě vůbec nesháněl a de si někam čuchat...
Omlouvám se za svou nechápavost, ale když už je příliš daleko tak se mu mám buď třeba schovat(aby si dal příště větší pozor) nebo změnit směra jiná možnost už asi není... Jeho chování je také hrozně proměnlivé, někdy se celou vycházku drží v mé blízkosti a velice dobře vnímá a někdy naopak zdrhá za vším možným, čuchá a nevnímá -asi to bude kvůli háravkám- ty změny chování jsou totiž opravdu razantní

Mě změna směru moc nepomáhá. Když změním směr o 180, tak mi pes chvíli běží svým směrem než zaregistruje, že jdu opačně, pak se zastaví, kouká na mě a čeká, ale nejde za mnou. Někdy jo někdy ne. Většinou se na něj při změně směru nedívám, ani na něj nemluvím.
Chci se vás všech tedy zeptat, když změníte směr, tak psovi řeknete např. jdeme nebo prostě jdete bez ohlížení, bez řečí a čekáte až vás dožene?
A ještě k tomu schovávání, můj pes se vzdycky přiřítí hrozně nadšeně, ale jakmile mě uvidí a zjistí se že jsem se mu nikam neztratila, tak si jde po svém a zase letí dopředu jak střela. Stejně jak psala Kačka a Flíček. Co s tím?

Ja nerikam nic. Obecne mi prijde, ze cim vic se na psa mluvi, tim rychlejc to prestane vnimat. Mozna mi nekdo rekne, ze je to spatne, ale proste mi prijde, ze mnohem lepe funguje, kdyz ho sleduju spis jakoby mimochodem. Kdyz pak neco chci, tak staci rict jenom jmeno a hned mam plnou pozornost. Dosta casto ale vidam lidi, co do psa porad neco perou "Dasto, pojd sem, Dasto, nesmis, Dasto, co to zeres, Dasto, no tady jsi" atp. "Dasta" se pak vetsinou vypne, ani se mu nedivim.

taky nic neřikám když měnim směr, a s tim shovávánim - proč by se měl chovat histericky a bejt nadšenej že vás našel? to neni důvod proč to dělám a když mě najde hned tak prohodim: to ti to ale trvalo, zato když s tim má potíže tak jsem ráda že mě našel (když vidim že mu začínaj pracovat nervi tak se mu ozvu třeba zlomenim větvičky) a začnu mu třeba házet klacek

Tak jsem to schovávání zkoušela a výsledek byl následující: všimnul si toho, že tam nejsem až za hrozně dlouho... samozřejmě že hned jak to zjistil, že mu chybím mě letěl hledat... tak jsme pokračovali dál... když už zase vypadal, že na mě kašle a čuchá si, tak jsem se mu opět schovala... znovu si toho všimnul až po strašně dlouhé době...( při každém pokusu to samé...) no prostě si to vůbec nespojil s tim, že si mě má víc hlídat... Myslíte, že když to budu dělat pravidelně, že to pochopí nebo je to s ním beznadějné? Stává se ale také, že někdy se mu během procházky schovat ani nestačím, protože mě střeží jak oko v hlavě... Prostě jeden měsíc je to nejhodnější hafan na světě a během druhého měsíce je venku roztržitý a nesoutředěný... Sem z toho na nervy...A ještě dotaz, myslíte že moc časté schovávání na procházce je na škodu( aby ho to neodradilo)

Kačko, já myslím, že v tom máš velkou pravidelnost. Já jsem se mu neschovávala jen když si mě nehlídal, ale i jsem testovala, zda si mě vůbec hlídá. Někdy se mi stane, že se mu ani schovat nestihnu, protože dneksa už si třeba myslím že si mě nehlídá, když jde přede mnou a čmuchá si, ale jakmile udělám jen krok stranou a třeba místo cesty zašustí tráva, tak ihned už má hlavu otočenou dozadu kam že to jako jdu. Takže mě často i ,,načape" že se mu chci schovat. To jsem pak bez šance. :-D A taky mi za to pěkně nadává, že se mu schovávám.

časté schovávání je opravdu na škodu - může si "zvyknout", ovšem záleží jako vždy na psovi, jinak ty moji zezačátku taky si dávali načas než zjistili že tam nejsem, vydrž, bude líp, hlavně musíš bejt v pohodě, mě pomáhá dostat se do stavu: když ty ke mě takhle tak počkej! - a narostou mi malinký růžky

mam dotaz: každej tady píše, že když už mu pes začíná reagovat na přivolání na první povel "bere nůžky" a zkracuje stopovačku. Mě to připadá jako "protimluv", naopak když mě pes už poslouchá tak mu tu stopku prodlužuju a umožnim mu větší radius působení až jednou mu tu stopku sundám (nejdřív kde nic nehrozí a pak čas bezstopky prodlužuju až už ji némá vůbec)

super, takhle sem to brala dokud jsem nad tim nezačala moc přemejšlet, díky už se mi

Já střídám volnost, dlouhou stopovačku, kratší stopovačku, vodítko. Vždy podle prostředí, ve kterém se nacházíme. Snad nedělám chybu, co myslíte?

Tak já mu tedy stopovačku prodloužím, aby jsem na něj dosáhla opravdu vždy. Jen jsem si říkala, jestli nedělám nějakou blbost, když už za sebou bude tahat třeba 40 metrovou šňůru...

nesmí se ti stát že zdrhne! Kromě toho že si tím kazíš přivolání, tak riskuješ že uteče dál a tam se zamotá a už ho nenajdeš! Lidi, fakt si na útěky se stopovačkou dejte bacha!

Pane Desenský a jak učíte kratší akční rádius?

jo a jeste jeden dotaz: a zkouseli jste tady nekdo menit delku stopovacky? (myslim to tak, ze tam kde se nevyskytuje zver mu dam napr. ty 2, 3 metry, jen aby vedela ze za sebou neco tahne, no a v lese nebo na louce, popr. neznamem prostredi bude met snura delku treba tech 20 m) protoze vlastne potrebujem zlepsit odvolani od zvere a ne lidi a psu, tam vim ze to privolani mam.. nebo je to blbost, a menit to nemam? diky za radu.

Čas pokročil, my ne, začínáme vesele odznova a natvrdo (bez šňůry už ani metr, z principu i tam, kde nadělá víc škody než užitku). Takže další otazníky:

1) Když si psi hrajou, necháváte stopku? Přijde mi to docela nebezpečný - zamotává se můj i cizí, párkrát oběhne strom a je v pasti, navíc když se zasekne, je ta šlupka stejná nebo ještě větší, než když ji zadupnu při zdrhnutí, čili nedává náhodou signál, že hraní si je horší než zdrhání?

2) Co když se sejdou dva psi nebo víc se stopkou? To je pletenec hotový hned. Jednomu sundat? Nebo oběma? (Viz 1) Nebo nechat hrát jenom se psy bez ní?

3) Když bych chtěla využít stopku k odvolávání od psů, jak vyřeším toho cizího? Moje by třeba i přišla, ale druhý se po ní sápe = psina reaguje na něj a ne na mě. Přicukávat i s přivěšeným cizím psem?

4) Pokud bude stopku vláčet pořád, jak dlouho tak trvá, než ji přestane vnímat? (Zatím jsem ji dávala jen v přírodě, kde hrozil úlet, v parku "není potřeba".)

stopku nechávám při jakýkoli příležitosti (krom když jsme ve výběhu se zvířaty) - při hraní s cizími psi i když maj stopku (hru přibržduju a psi rozmotávám ), odvolání od psa kterej ji otravuje je až na vyšší příčce žebříčku, proto učim nejdřív od psa kterýho si páníček zavolá taky, a poslední bod? záleži na tom kterym psu

Projeví se nějak na psu, že někdy chodí se stopkou a někdy bez ní? Já totiž psa na stopku beru pokaždé, ale přítel s ním chodí zásadně navolno.

Ještě jeden dotaz mě napadl. V některém z témat jste psal, že si děláte přivolání pokaždé trochu jinak. Mohl byste to trošičku osvětlit? Poslední dobou mi přijde, že se s hafanem při přivolání dostáváme do stereotypu a chtěla bych to nějak oživit. Zkouším přivolání s ukázáním míčku nebo zavolám a začnu pomalu utíkat, ale stejně...

Při práci se stopovačkou vlastně vnucuji psovi vzdálenost od sebe kratší, než je (většinou) jeho "přirozenost". Při 20 m stopovačky, mám-li si hlídat půlku, ho nutím pohybovat se tak do 10 m ode mne, což je opravdu dost blízko.

Co na to psí psychika? Je to tak v pořádku a je výhodné psovi vypěstovat návyk na tuto blízkost i v budoucnu? Nebo to brát spíše jako nutné zlo a časem mu povolovat víc (až bude 100% poslušný)? Vím samozřejmě, že to strašně záleží na konkrétním psovi - ale jde mi o to, do jaké míry je ten jeho "akční rádius" potřebou toho druhu, který mu můžu a mám trvale vecpat jinak (jako i jiné povely - ono odvolání od zvěře či háravky je přece taky "proti přirozenosti"), anebo spíše něco, co je potřeba se pro pohodu psa snažit mu umožnit (např. asi jako mu musím umožnit běhat, nejen chodit).

Snad jsem se vyjádřila srozumitelně...

A co v případě, že někdy/podle místa, situace chodíme bez šňůry a jinde s ní? Nematu ho, dovolím-li mu na vhodných místech vzdálit se víc? Měla bych raději vyžadovat stále stejnou vzdálenost?

Nevyžadovala jsem od psů, aby se drželi v určité vzdálenosti. Vodítko nebo stopovačku za sebou tahali tak, aby si na ní zvykli a přestali jí vnímat.

Tak to by byl ideál, ale jak tu stopovačku pak ale použila, když bylo potřeba škubnout a pes byl na 30 m stopovačce vzdálený 50 m a rozběhl se za nějakým objektem? Pokud nejsi mistr světa ve sprintu, tak nevím, jak jsi aspoň konec dohnala?

Na sprint už nemám bohužel leta ani postavu.... .

Stopovačku jako jistící prvek jsme používali hodně dlouhou. Snažila jsem se vyvolat u psů dojem, že si jich zase tak moc nevšímám, aby se nenaučili si hlídat, jestli já hlídám je. Aby se mohly projevit jejich případné špatné nápady a tak. Teprve pak jsem stopovačku použila.
Kdybych je držela kolem sebe "pod povelem", nesplnilo by to tenhle účel.

To by mě taky zajímalo. Kdybych psa nechala se stopkou lítat kolem sebe jak se mu zlíbí, tak by byl hodně daleko okolo a kdyby poté nastala nějaká krizová situace a já potřebovala zašlápnou a vynutit si povel, tak jsem v pytli pač bych neměla stopku v dosahu a hlavní její hlavní účel by tedy naprosto ztratil smysl.

A jak jsi jí měla dlouhou? Já mám 20metr a ten je za chvíli fuč, takže aspoň na pole dávám 40 metrů. Jinak člověk by si měl přeci hlídat polovinu délky stopovačky a překročit nějakých 20 metrů pro aktivního a ne zrovna moc závislého pejska není problém, a když si mám u takhle dlouhého vodítka hlídat střed, tak je to 10 metrů a to se pes vážně neproběhně a musela bych ho korigovat po pár krocích (a tím mu vlastně dávala najevo, že si ho hlídám) a tím bych psa asi docela vyprudila a z prochajdy by nebyl zrovna dvakrát nadšenej. Já když je pes daleko tak měním směr, ale i tak bych ho musela měnit x-krát za procházku aby pes nebyl moc daleko, takže projít 200 metrů by nám trvalo asi tak hodinu.

Nevím přesně, používala jsem popruh z řemeslnických potřeb. Asi okolo 50 m. Moji pejsci byli a jsou závisláci, měla jsem výhodu. K "nenápadnému" přilákání psa k sobě jsem používala všechny možné triky, jako že je něco zajímavého na zemi, stačilo koukat si pod nohy, zpomalit chůzi a tak... a oni to přišli "zkontrolovat", aby jim náhodou něco neuteklo. Také třeba pohazovat si s nějakou hračkou, hrát si s větvičkou a tak.

Mě se osvědčilo, zavazovat si tkaničky u bot. To vždycky zvědavě příletí a chtějí vědět, co dělám.

50 m ve městě ovšem nejde ... to by dopadlo.
Skoro se ve svém případě bojím 50 metrů i v polích, jak se znám. Při takové délce už to má fakt sílu, když se všecky ty psí kila rozběhnou...

Mohl by mě někdo poradit něco kolem stopovačky?Mám BD která váží 50 kg,používám 20 m ,ale protože je má fenka stále v poklusu tak běhám za ní což se moc dlouho nedá vydržet. Přemýšlím nad 50 m ale mám strach z toho což už jse mi jednou stalo, vystartovala po zajícovi mě se podařilo chytit stopovačku na konci a vyletěla jsem snad 1 m do vzduchu,fena přišla ale já jsem se nemohla týden na záda. Jak na to? :cry

na stopovačce? 20metrové? není to už nebezpečné, že si poškodí pes krk?


Jinak, Evo, já minimálně ten metr na brždění nárazu psa rozhodně používám (mám dost špatná záda) - bez toho by to vůbec nešlo; a nejlíp v rukavicích, jinak i plochá šňůra umí pěkně spálit.

Se omlouvám, teď tomu nerozumím....?
Jak odře čenich o zem??
Nebo to jako vtip, že bez obav používáte haltinu i na stopovačku? To by pro moje záda byla hodně dobrá zpráva. Měla jsem dosud obavu, jestli je to dost bezpečné.