Při setkání s jiným psem se náš jinak snadno ovladatelný kavkazák stane psem naprosto neovladatelným. K malému psu se snaží dostat ,aby si ho očichal, ale ke psu velkému projevuje nezvladatelnou agresivitu. Nereaguje na nic, což mne vždy dost udivuje, protože jinak na procházce pečlivě dbá, aby nenašponoval vodítko a úplně mu na očích vidím, jak se snaží aby mi v čemkoliv vyhověl. K dětem je příjemný, k lidem, kteří k nám přijdou přátelský (až vtíravě).
Jak řešit tohle, ale opravdu nevím. Situace nakonec musím vyřešit vždy tak, že ho za kůži na hlavě a krku přimáčknu k zemi - přesněji přilehnu.
Když scéna skončí ,zase se omlouvá pohledem i chováním.
Moc prosím o radu.

Myslím, že ideální by bylo si udělat výlet na Vlčáry. Po netu asi návod nedostanete bych řekla. Navíc je na Vlčárech psů až až, který si Ruda rozhodně sežrat nenechá, takže si s ním třeba ,,popovídá jako chlap s chlapem" a pomůže vám to společně zvládnout.

Jdu to objednat, zatim dík.

Ale teď mě tak napadá - ta jeho snaha dostat se ke psovi se projevuje často spíš snahou vysmeknout se z obojku pomocí jakýchsi zmítavých pohybů na všechny směry - vypadá to jako chytání býčků na rodeu. Pomůže v tomhle Halti ?

Haltina ti každopádně pomůže, aby pes netahal na vodítku a když s ní cukneš, otočí se hlava psa k tobě. Každopádně co dát pejskovi povel sedni, když bude sedět, nemůže se přeci zmítat...

Martino, ten je v tu chvíli lehce nepříčetný , neslyší, nevidí ,tedy vidí ,ale jen svého "nepřítele". Kdo má kavkazáka doma asi ví o čem mluvím. Člověk, co je dřív choval mi říkal, že je to jejich přirozenost a nedá se s tím nic moc dělat.

Daj se naučit že tolerují ostatní velké psy ale není to 100%, je to daň za to že tihle psi museli přežít v divočině a jsou zvyklí používat hlavu :)

Po té co jsem poznala Rudovo Saťáčka a slyšela jsem co ,,uměl" a dělal a jakej byl u Rudy, tak si troufnu s tím nesouhlasit. Dělat se s tím jistě dá, minimálně do nějaké míry určitě, ale musí se vědět jak a to ti nejlépe asi řekne jen Ruda.
Ale sama přiznávám, že kavkazáka jsem nikdy neměla a poprvé jsem poznala až Saťáčka, takže já rozhodně radit nemohu a nebudu, jen říkám co si myslím a co jsem měla možnost poznat.

Ahoj, máme křížence kavkazáka a tuhle "nezvladatelnou agresivitu" jsem několikrát zažila... U našeho pesana se mi to stane jednou za čas (tak 1xměsíčně nebo míň), že mi - pro mě z nesmyslného důvodu - vystartuje po psovi, který si ho ale v té chvíli podle mě vůbec nevšímá, většinou je to menší pes a jde třeba po druhé straně silnice... Přiznávám, že v tu chvíli nejsem schopná řešit nic jinýho, než jak to ustát a nepustit vodítko - všechno ostatní jde stranou... Pes se v tu chvíli po mě ohání, ačkoli jinak na nás nikdy nezavrčí... Jakmile se mi podaří ho otočit tak, aby psa neviděl, je okamžitě zase úplně klidný a v pohodě... Jinak je pes pohodář, pokud běžně potkáme psa, koukne se po něm, pokud je pes nekonfliktní, můžu je k sobě pustit, očuchají se a náš jde pryč... Jen nemůžu přijít na to, co tuhle reakci spouští...

Jak je starý tvůj kavkazák?Já ho měla taky a dělal přesně to,co popisuješ,ale kolem roku a půl ho to přešlo a potom už jen štěkal,když se mu někdo vyloženě nelíbil.Ale zase je pravda,že mu vadili jen určité typy psů.S některými tento problém nebyl.Někdo mi říkal,že je to tím,že tvůj pes neumí přečíst mimiku toho psa a to je ten spouštěč.

V listopadu mu budou 3 roky... My jsme do nějakých 2 let neměli vůbec problémy, nikdy na nikoho nezavrčel, pokud na něj nějaký pes vrčel, otočil se a šel pryč, ale pak se to někde zlomilo... Nikdy ho žádný pes nenapadl. Nevím, co se mu na těch pejscích nelíbí, je to pro mě nepochopitelná reakce. Každopádně mám pak problém tu situaci zvládnout, což určitě není dobře. Nevím, co by udělal, když bych ho neudržela - ale podle jeho reakce by toho druhého roztrhal na kusy... ale třeba taky ne... fakt nevím...

Určitě někde dělám chybu já, to je mi jasné... Je pravda, že on vždycky vyrazí ve chvíli, kdy to nejmíň čekám a pak už je pozdě... Pod sebe ho nakonec dostanu, ale vždycky je to chvíli boj, než ho povalím...

jo, ještě asi trochu spím... Máš pravdu, asi by to tak dopadlo, protože není moc psů v našem okolí, kteří by byli větší a silnější..
Jakou formou mám teda tuhle agresi řešit? Pes se ve chvíli, kdy už vyrazí, ohání po všem, co mu stojí v cestě - je úplně nepříčetný, ačkoli běžně je to kliďas...

Moc ráda, přijedeme na freečko... Díky

My máme asiata 2 a půl roku. Bez Halti si procházku nedovedu představit. Nemám ji kvůli tahání na vodítku, ale abych toho "klokana" udržela v krizové situaci. Člověk musí být připraven a vidět všechno pokud možno dřív než on, aby stačil zareagovat. Každopádně Halti pomůže, ale musím ho držet uplně u huby a nedát mu šanci. Stane se, že ho taky vedu po zadních. Když je hodně běsný a snaží se ohlávku sundat, tak se někdy dostane to co má mít pod čumákem do huby a to jsou pak perné chvilky. O nějakém sedni nemůže být řeč. Jediné co pomůže je manévrovat ho tak, aby toho druhého psa neměl v zorném úhlu. A je mu uplně jedno, jestli je pes malý, nebo velký. Jen dvakrát se stalo, že pes skončil pod ním, ale nezkřivil mu ani chlup, tak nechápu, proč kolem toho dělá to šílený divadlo.Včera na procházce jsme šli kolem zaparkované dodávky. Pes vystartoval, nikde nikdo, pak jsem si všimla, že na zadním okně ve výšce 1m50 je velká samolepka hlavy bílého švýcarského ovčáka. Jsme zralí na Vlčáry. Procházka - žádný relax, ale pěknej adrenalin.

To rozhodně ano, protože když máte halti a přesto máte takovéhle problémy, rozhodně je něco špatně a to něco se musí jedině ukázat, jinak to nevyřešíte. Tak doufám, že tam pojedete co nejdřív. Ideální by bylo zítřejší freečko, které je na to tentokrát tématicky zaměřené.

Děkuji za reakci. Teď jsem si přečetla v jiném oddělení o napnutém vodítku. No tak to je jasný. Mám rozmazlenýho fracka a můžu si za to sama. On byl zlatej, vzornej, dokud k nám nevtrhla puberta, jak podzim do krušnohoří. Do té doby a do těch 50 kil - OK. Jak měl přes těch 50, začal kravit. Tedˇuž ho puberta zdá se opouští, ale s těma čoklama je to fakt horror. Jenže s tímhle nosoržcem jen tak necuknete. Jak jsem psala, dokud byl cukatelnej, tak to nedělal. Nemám ty Vlčáry zrovna nejblíž, ale pokusím se ukecat své druhé já a přijet.

Janys, teď budu rochu vyloženě papouškovat, páč osobně s tím nemám zkušenost ani praxi vůbec žádnou, ale Ruda umí škubnout i psem, který váží i tolik co on, ne-li víc. Sice jsem to na vlastní oči neviděla, ale vzhledem, že zvládá psy aĺa Sato, co měl zřejmě na tom něco bude. A Ruda mi řekl, že při správném triku s takovým psem škubne i holka jako jsem já s 54kg. Jen se prý musí vědět jak. Jelikož to nebylo nic co bych já potřebovala, protože takovýho habana nemám, tak nevím jak se to dělá, skutečně jsem to neviděla. Přesto tomu věřím, že to tedy asi lze, ale pro to si skutečně budeš muset na Vlčáry dojet. Ikdyby ti ten trik Ruda detailně popsal, nikdy to nebude rovno tomu, když ti to názorně ukáže.

Díky Dzedzy, já tomu taky věřím a vím , že si pro radu musím dojet na Vlčáry. Dnes to bohužel nešlo. Má polovice choří a sama tam jet si netroufnu, ani na tu cestu, ani na společnost tolika psů. Ohlávka neohlávka, on s ní umí pracovat zřejmě líp než já, protože když potřebuje, tak udělá takový manévr, že ji má s čumáku dole, ale ani se jí nedotkne. Je to šikula.

Mám doma také asiaty, ale to co popisuješ je pro mě nepochopitelné. Dle mého nemáte zvládnuté zakladní povely. Náš má 3 roky a od malička chodíme na procházky se stopkou bez problému i pokud vidí cizí psy, bez dovolení se k nim nepřiblíží. Asiati potřebují důslednost a zase důslednost a pak jsou opravdoví miláčči a mazliví kocouři.
Hanka

taky píše, že je to rozmazlenej fracek. Ale prvním krokem vždy je, problém si uvědomit a začít ho řešit. Což udělali