Ve Vaši knížce jsem se dočetla, že jedné paní se její pes bojí u veterináře, vy jste ji na to napsal, že k ní pes ztratil důvěru, protože ho nechala napospas doktorovi.... Jak se tedy mám chovat ke psu u veterináře, aby ke mě neztratil důvěru. Ijekce dostat musí a vyšetření taky není nikdy přijemné, ale nutné... Takže co mám udělat, aby si můj pes nemyslel, že ho pán zradil a nechal mu dělat samé nepřijmené věci???

já bych se asi snažila chovat naprosto přirozeně, aby pes viděl, že není co řešit, že návštěva veta je úplně normální věc a pokud možno ještě sranda a pohoda...určitě bych se vyhnula řečem ve stylu..chudáčku, ty dostaneš injekci, to bude bolet, ty jsi ale chuďátko, tady máš piškotek atd. Prostě to neřešit a brát to, že je to normální...můj pesan si třeba injekce nebo čipování ještě nikdy moc nevšiml, jediný co se mu nelíbilo bylo pravidelný měření teploty když byl nemocnej-potom tam asi měsíc chodit nechtěl, teď už tam ale jde rád a bere to jako normální zajímavou událost.

A samozřejmě dobrý přístup veta a sestřičky

Když jsme u veta, tak je jasný, že dělám, jako že nic, normálně se bavím s ostatními, ale i tak to nazabírá pes je hrozně vystresovaný a bojí se, a to od té doby co dostal injekci, která bolela.Hodněkrát jsem třeba zkoušela se mu smát a tak ale prostě nic nezabralo...

Bobinu jsem u veta na ockovani pustila po ordinaci at si pochodi a vet ji to pichl, kdyz sla kolem - ani si toho nevsimla. Bertika musim mit vic pod dozorem a jeste to neni uplne OK. Bedrich me zase vzdy slepe nasledoval, protoze mel vzdycky dojem, ze s panickou je nejlip i kdyz ho taha tam, kde se mu moc nelibi. Az me to dojimalo, kdyz se bezvysledne pul roku lecil a porad me stejne nasledoval...
Takze jako vzdy zalezi na psu a co jeden zvlada v pohode, to druhyho muze rozhodit.

děláš JAKO že nic, hrát divadlo je na nic, pro Tebe to musí opravdu být NIC a to asi bude těžké

Smát se mu u veta mi příjde asi tak příjemné, jako kdyby mně se někdo smál v čekárně u zubaře.... . Jde spíš o to, abys ho litováním a vlastním strachem nedostala do stresu, hlídala doktora, aby dělal to, co musí tak, aby to bylo co nejmíň nepříjemné a aby se k němu doktor a ostatní chovali tak, aby ho nevyděsili a nestresovali víc, než je opravdu nutné.

No, já bych řekla že je nejlepší se chovat úplně normálně, vždyť se opravdu většinou nic vážného neděje, maximálně nějaká injekce, naše čubiny většinou ani neví že nějakou dostaly, takové prkotiny vůbec neřešíme.

podle mě de taky o to když už se psu u veta děje něco nepříjemného aby toto skončilo nějak pozitivně- náš veterinář si vždycky ankonci se psem ještě pohraje podrbe ho někdo dává pamlsek. já to osobně i pozotovně zakončím vycházkou nebo v ordinaci nastolením pohody- klidně v tý ordinaci kvuli tomu strávím o 5min dýl. je fakt že že do ordinace vchízím v pohodě i tam se naprosto v klidu a to přenáším i na psi. docela sme se bála když sme upravovali čubě dráty v hubě po zlomení čelisti takže sme jí musela trochu spacifikova- pro ní nic příjemnýho, ale zakončenýho podrbáním za ouškem a pamslkem že už je vše ok a že je šikulka jak to zvládla- nechala sme jí po zákraku pár chvil na rozdejchání aby to vstřebala. za týden sme šli na kontorlu a veterináře normálně- jako vždy- přivítala a pohodička.

je pravdou, ze my k veterinarce jdeme vzdy v pohodicce, ale tam mi psina trosku znejisti. my ho nechavame ocuchat fse co chce a zatim si v pohode povidame o tom, co se deje. veskere zakroky koncime taky, ze ho i veterinarka podrbe, da pamlsek a necha sklidnit v ordinaci. kdyz tam nejni moc dalsich pacientu, tak si s nim i hrajem. tedky mi veterinarka chodi kratce i domu a psina je v pohode. nekteri hafi pry musi mit aji kosik, ale my jsme nikdy nemuseli ani pri neprijemnych vysetreni, nebo zakrocich. vzdycky se teda tvari, jako by tise trpel, ale kdyz neco zaboli, tak max kvikne. o to je pak hezci, kdyz se potom po ordinaci probehne a zjisti, ze to holt sice bylo nutny, ale ze mu to pomuze i kdyz to v tu chvili nebylo prijemny. jednou pustila doktorka do ordinace aji svyho psinu a oni si tam v pohode hrali. zkus si to prirovnat k sobe. des na vysetreni, vis, ze prijemne nejspis nebude, ale kdyz tam jde nekdo s tebou a je v pohode, tak te to uklidnuje. no a kdyz ti zacne vykladat, jak s tebou souciti a jakej si chudacek, ze budes trpet, tak ja osobne bych zesilela, jeste nez tam vlezu. mozna bych aji zdrhla

no neviem, nechcem povedat blbost, ale mne to pride tak, ze ked ja mam doveru v lekara (viem, co ide robit, viem, ze to bude robit citlivo, viem, ze z neho citit tuzbu pomoct zvieratku), tak az vtedy mozem byt v pohode a tym aj moj pes. Aris bol strasny histerik ako stena, to bolo daco hrozne, lebo som sa bala, ze to to moje ubohe steniatko bude boliet a istotne zomrie pri injekcii proti besnote. ale nedavno sme boli vypalovat laserom polipy na usku a to bez sedacie alebo cohokolvek ineho a pes sa ani nepohol. Sestricka ho prisla istit k operacnemu stolu, keby nieco a obaja, vet aj ona kukali ako puky, ze ani nemukol. Myslim, ze ide o to, ze veta poznam, viem, ze sa vyzna a nie je poleno, tak som SKUTOCNE ok, ze to nehram a ten pes to proste vie. A este si od veta aj vzal frolika (sakra, od cudzich sa nic neberie )

Moje fenka jako maličké štěňátko byla úplně v pohodě a dokonce se do ordinace i sama cpala. Jak ale roste, stává se z ní hysterka na sebe samu. Takže po postavení na stůl začíná blbnout. Veta mám super, je rychlej a milej. Po úkonu ji vždy mazlí a dává kokino. To je hned jako vyměněná. Ale jakmile na ni někdo sahá a ještě na stole, tak se o sebe bojí. Předesílám, že já jsem pragmatickej člověk, ve stresu nebo vystrašená nejsem, takže ji v tom rozhodně svými pocity a chováním nepovzbuzuju. Sečteno podtrženo, myslím, že co pes to jiná povaha a jiné vnímání těchto věcí.
Ačkoliv mám doma hysterku, když jí chci něco udělat (čištění očí, stříhání drábků a pod), nebavím se s ní a i když to zabere delší čas, prostě neodejdu, dokud to není hotové. Pomalu ale jistě si začíná uvědomovat, že lepší bude držet a mít to rychleji za sebou

No já si myslím že záleží i na veterináři,je to podobný jako u dětí.Znám veterináře ke kterému bych psa nevzala stejně jako doktora kam dítě nedostanu.Jinak to chce klid a pohodu a pejska odměnit aby si spojil veterináře s něčím příjemným,děti přeci dostanou taky obrázek.

Ahoj! My začínáme mít u veta stále větší a větší problém. Každý půlrok chodíme na očkování a Ron návštěvu od návštěvy plaší víc a víc. K baráčku jde v pohodě, do čekárny leze zvědavý jako opička, co tam zas bude za kamarády, a do ordinace jde taky sám. Chvíli si tam čichá, ale pak - jako by mu došlo, kde je - začne couvat. Musím ho držet fakt silou, on se při tom kroutí jako žížala a posledně se strachem pos... Myslím si, že se vždycky chovám, jako by se nic nedělo, že je to přece normální, ale je to čím dál tím horší. Poradíte mi, prosím, někdo co s tím?

Zní to možná divně, ale získat si důvěru a respekt. Důvěru, že mu nikdo neublíží a respekt, kterým si vynutíte, že nebude bláznit. Hodně záleží na tom, jake se k němu chová doktor, jestli je sebejistý a klidný, nebo jestli na něj nastoupí se sestrou jako na provinilce. Podle toho, co popisuješ, to trvá hodně dlouho. Sedíte v čekárně, pak jdete dovnitř a on si čuchá a pak mu dojde..., proč to není hotové dřív, než mu dojde, a v klidu? Také bych mu to proložila návštěvami, kdy mu nikdo nic dělat nebude, kdy dostane v ordinaci třeba piškot, jestli ho má rád. Máme vynikající doktorku, která má pro tohle pochopení.

U nás na veterině než vůbec začnou psu něco dělat, tak na něj mluví, hladí a cpou dobrotama. Minule při očkování mi pes málem schodil regál s nabídkou dobrot a vetka se smála a byla pohoda.
Můj vet si dokonce klekne před Dorotu, ona mu olizuje xicht a on mi vypráví třeba o svém psu nebo odborné věci o léčbě, když nějaká probíhá a mě cukaj koutky, protože je to legrační...

lehce OT - co očkujete každý půlrok?

Doktor je naprosto senzační,hroznej kliďas, takže si myslim, že z něj to nemá. Začneme tam chodit častěji a jen tak, aby zjistil, že se mu nic neděje.
Petra: V říjnu máme přeočkování a vzteklinu a v únoru chodíme na boreliózu.

jj psa tahám k vetovi ikdyž du jen rpo odčervení nebo enchat si napsat rpášky pro čubu. rpostě v šechno v pohodě.-)). naši psi veterináře doslova zbožnujou.
chce to klid na všech frontách a opravdu proceduru nerpotahovat kldině se s vetem domluvit at už to má připravený přijdeš- naočkujete a pak teprv budete řešit ten zbytek

Možná se tady toto téma probíralo, ale nenašla jsem ho. Když byla moje fenka do 4 měsíců stáří, byla u veta v pohodě. Ale najednou se něco zlomilo a ohromně hysterčí. Prohlídka je absolutně nemožná, stříhání drápků a injekce také. Jak ji mám uklidnit? Nikdy jí tam nikdo neublížil, přístup personálu je na jedničku.Je nějaká rada?

Dělá to už v čekárně nebo až v ordinaci a když se s ní manipuluje??

Do čekárny už jí musím nést, protože tam nechce. Veta přivítá vrtěním staženého ocásku a pak jí už neudržím na stole. Vříská jako by jí brali na nože a jakmile se na ni sáhne je k neudržení.

Andy, Reda taky hysterčí, ale teda až na stole. Do čekárny vběhne sama a do ordinace taky. Jakmile ji ale dám na stůl, rozklepe se jako osika a nezabírá nic. Já ji teda udržím, ale žádná pohoda to není. Stafíci jsou citlivky, jsou na sebe velice opatrni, vlastne vsichni, ktere znam.

Tak jí nedávej na stůl...

No, já je taky nedávám na stůl.

PeKrato Amálka se jen neklepe, ta bojuje jako o život. Afro i to jsme zkoušeli a nic. Pročítala jsem tu sekci strachu a moudrá z toho stejně nejsem. Chovám se klidně, prostě tak, jak se tam popisuje, ale nic. Zaujal mne ten chvat Rudy, ale ten tam popsanej není. Jen, že nějaký vet chytil psa mezi ušima a bylo to v poho. Tuhle sobotu nemůžu, ale vidím to na freečko. Tady se asi víc nedozvím.

No když nemusíme, tak ji na stůl nedáváme. Vzhledem k velikosti psa ale někdy není zbytí. Na zemi je málo světla a vet by musel být akrobat. Na druhou stranu uz se to lepsi a to by se predpokladam nedelo, kdyby jsme ji osetrovali vzdy jen na zemi.

Andy, tak choďte na veterinu do čekárny jen tak, bez toho, že ji budete ošetřovat. Třeba ji to trochu uklidní.

Andyst- anebo i do ordinace, pokud máš dobrýho veta, ať si ji tam trochu pomazlí a zase můžete jít... Dědův vořech teda taky na stole bejt nechce, tak jsme ho minule naočkovali na zemi. A k tomu se hrozně vrtí a kroutí, ale i do ordinace jde sám a radostně. Nevadí mu ani ten stůl jako takovej, ale ta manipulace. To jsme bohužel zanedbali. jako plno dalších věcí :-/

Andy, Reda mi zacala blbnout taky az po tom RTG. Je to pro ne desnej sok, usnou, probudi se bez tebe, uspavaci injekce Redu bolela. Od te doby se na stole boji.
To chozeni do cekarny a ordinace zkus, proste aby si nespojila, ze sem jdeme a bude neco spatne. Kdyz od veta dostane jen kokino a pujde se pryc, mohla by se zklidnit.
Jinak co se tyce te manipulace, ze zacatku jsme taky bojovali, ale je to cim dal lepsi, strihani drapku, vytajovani klistat apod je bez problemu, jen kapani do usi nesnasi chce to hlavne klid a vse delat mimochodem

Děkuji Rudo. Taky mě už napadlo, že k Vám budu muset zajet na individuální radu. Na freečku bych Vás asi zaměstala moc a na ostatní by nezbyl čas. Zavolám a domluvíme se.

Záleží, jak kapeš. Inzulínka s vyrvanou jehlou umí své.

Mám takovou tu klasickou vodičku od uší přímo s kapátkem. Jen se to tam psovi nakape, protře se ucho a pes si to sám vytřepe. Je to rychlá akce, bez příprav jí to tam v nestřeženém okamžiku vkápnu a promnu. Nedělám to příliš často, takže to není nijak zvlášť problém.

A proč jsi tam nebyla? Nevím,jak to kdo dělá,ale já bych psa probírat samotného NIKDY nenechala. Ať už se jednalo jen o uspání na rentgen nebo o operaci - pes mi usíná v náručí a probouzí se opět v ní, v případě komplikovanější operace mě vet volá ještě když je pes na sále a zaintubovaný, já už ho pak sama hlídám a hlásím,kdy se začíná probírat,aby mu vytáhli hadičku. To samé platilo u očního specialisty,u kterého byl na operaci vořech. Vet byl sám potěšen,když jsem ho o to požádala - pokud by to měl být problém,najdu si jiného veta.

Jinak obecně si myslím,že není důležité,jestli se pes bojí,ale jestli je schopen svůj strach ve spolupráci s pánečkem zpracovat,ustát,překonat. Já se taky bojím,když jdu k zubaři. Pokud má pes už nějakou negativní zkušenost,je jasné,že si to pamatuje a bojí se. A určitě cítí i ty všechny negativní energie,které tam jsou. Ale právě tím,že je páneček s ním,by měl být schopen to zvládnout. Naši psi taky nejsou z veta odvázaný, jeden je i dost hysterka,přesto zvládáme rentgeny v klidu a bez uspání, další pes je dárce krve. Celou dobu na mě visí očima a je vidět,že "drží" kvůli mě, prostě panička to teď tak chce,tak to tak musí být.

Jo tak s tímhle souhlasím

Jani, nenapadlo mě, že je to možné, vet se tak netvářil, nenabídl mi to. Teď už vím, že příště bych ji tam už nenechala a při vzbouzení bych byla u ní. Holt chybama se člověk učí, byla to moje první zkušenost. Fenka to naštěstí ustála dobře, i ten stůl už se zlepšuje a věřím, že časem ten velký strach odbouráme úplně.


Ano, souhlas. Myslím, že se nám to daří čím dál víc.

No,oni to většinou sami nenabízejí,musí si člověk říct sám. Ale nikde mě neodmítli,tedy u nás to znamená vet klinika,kam chodíme,plus ten oční specialista. Ten byl i mile překvapen,říkal,že je to samozřejmé , a že je rád,že se pes bude lépe probírat a hlavně bude klidnější,ale že to sám nenabízí,protože se bohužel mockrát setkal s negativní reakcí,páč majitelé očekávají,že jim za ty prachy předá psa v plné kondici zabít málo.
Pro psa je to jednak příjemnější,méně stresující a jednak se mnohdy probere i rychleji,protože doktor,ani sestra nemusí vědět,jak na něj. My jsme to teď zažili u štěnda, byla na rentgenu v pěti měsících a nechtělo se jí vstávat, sestra se jí snažila probrat,ale ani oko neotevřela. Tak jsem jí začala šeptat do ouška - za dveřma je Samoušek, jé čeká tam Rozárka, kde je Ferda (naši další psi) a málem jsme jí nechytli,jak se snažila seskočit ze stolu a jít je hledat

No né vždy je to lepší, pokud "panička" řve, jakej je pejsek chudák a podobně hysterčí, tak je lepší, když u toho není. Stejně tak neni dobré, když vet ti dá ještě uspaného psa a ty s ním máš jít domů - to je o život zvířete.

Fakt?Tak mne předchozího psa dával veterinář domů vždy ještě spícího,ať mu čistil zuby...nebo pak operoval nádor na slezině,vždy ho operoval na večer,kolem 20h a říkal ať ho pak nechám v klidu spát.

všechny psi sem si vždycky z narkozy probírala přímo doma. a pokud vyloženě lidé neřekli že chtěj aby se jim zvíře rpobíralo u nás tak se probíralo vždycky u majitelů- kteří yly řádně poučeni

A co komplikace? Můžou nastat vždy, co by se dalo dělat doma, kdyby došlo k zástavě? Epilepťáku, zapadnutí jazyka s křečema huby...? Vlastní zkušenost na psu i "historky" z ordinace, kdy pes dostal záchvat v autě, byli pár metrů od ordinace. Bohužel, těch pár metrů ho stálo život a pod. I na střední nám to přece řikali, správná etika vetů je, že mají psa předávat majitelům omytého od krve a plně probuzeného. Ale už jsme dost OT.

Díky našim skvělým doktorům a vztahům s nimi, byla jsem u psů při narkoze, při operaci i při probouzení, jsem s nimi přímo na veterině. Domů bych si úplně spícího psa brala nerada, právě kvůli komplikacím.

vždy jsme předávali psa ve stavu- kdy reagoval a už sám polikal a ovládal jazyk nikdy se nic nestalo.
vlastní zkušenosti mám s narkozou taky svoje- při usínání žádná slast a pes to zvládal doma mnohem líp než na veterině omlouváms e za OT

No to už je něco jiného... konec

Musím říct, že docela chápu proč někde nenabízí páníkům přítomnost u psa při probírání z narkózy (nemluvím o odvezení psa od doktora ještě v narkóze, to považuju za hazard) a předávaj je až probuzené. Ono to probírání nemusí být vůbec pěkná podívaná. Z toho, co jsem jednou zažila já u naší čuby jsem byla trochu vedle, hysterická povaha by to nemusela rozdejchat (ale příště bych stejně chtěla být zase u ní).

jsme teda mírně OT, ale co jsi zažila? Já byla při všech probíráních - 2x pes, kočka, 5x kocour (3 různí, ten který to nejhůř snášel 3x)

Amálka byla v ne v narkoze, ale v sedaci 2x. Poprve mi ji probudili. Stejně nebyla vzůru pořádně. Podruhé mi řekli, že jestli chci, tak ji nechají spinkat, protože to probouzení další injekcí je dost násilné a je lepší, když se z toho vyspí sama. Chovala se v obou situacích úplně stejně. Jen podruhé to začalo trošku dýl. Fňukání, kňourání, taková celková nespokojenost a rozmrzelost. Ale druhý den byla vždy OK.

Díky všem za informace, zase jsem o něco chytřejší a pokud někdy budeme muset ještě uspávat, budu se už umět zařídit.
Jinak se přikláním k názoru, že vzbudit by se pes měl na veterině, taky mi v hlavě vyskakuje x komplikací, které můžou nastat a doma je člověk prostě není schopen vyřešit :-(

Tak přihodit se při probírání může lecos, naše bývalá kokřice měla hodně špatná buzení z narkozy,ale o to víc by u psa měl člověk být. Samozřejmě hysterický majitel ničemu nepomůže,ale to je jiná kapitola a doufám,že z diskutujících takový nikdo není. Já už zažila i majitelku,co odmítla psa odvézt na veterinu,když si rozřízl packu,protože nesnáší krev. Takže psa vezli na veterinu cizí lidi. Ale takový lidi by fakt psa mít neměli,na tom se asi shodneme

no právě, taky si nějak nedovedu představit CO by se mělo stát tak hrozného že by u toho neměl majitel být... Tlapís se mi vždycky probíral strašně blbě, ale o to víc jsem byla u něj... nehledě k tomu, že to "blbě" trvalo 24 hodin... Jo, bylo to drsný, když se "nevidící" kocour motal po bytě, protože ležet nechtěl (dostal probouzecí, protože obyčejnou blbě snášel - a bylo to mnohem horší), ale tím spíš, když si srovnám že na veterině by byl zavřený v kleci do které by po každém kroku narazil, v cizím prostředí, s protivnými pachy,... tím spíš jej přece musím mít doma, mluvit na něj, hlídat aby byl pořád na měkkém, aby nemohl do ničeho narazit, aby neležel ve výkalech... a když se nechá, tak aspoň na chvíli ještě uhladit do spánku...