No Petro, nechat štěně volně dýchat také nebude úplně to pravé ořechové. Já jsem proti odebírání kostí z mordy, to jo, prozatím, nebo bych to brala formou hry, třeba jak jsi psala ty - forma aportování ,ale kdyby mi fena vrčela u misky, a nenechala mě misku vzít,postupovala bych přesně tak jak jsem psala u mého psa, ono beauceron a bígl je tak trochu jiné plemeno a už jsem viděla hodně narostlých BC......Končím s tímto tématem, klidně si tu diskutujte, ale toho času....

volně dýchat neznamená dělat si úplně co chce! Jen ho prostě nedusit...
Jak to vyřešit u misky tady taky padlo - do misky přidávat, pejsan pochopí že by byla blbost bránit se přídavku
Do neděle mizíííím!!!

dášo BC sama sem psala že sem to psi nidky nikterak neučila a věř že beagly nemám. ale nidky na mě u misky nezavrčeli prostě sme jim od malinka občas do misky něco přidala dala tam ěnco i v pruběhu dne. odevzdávání kostí sem řešila přes přivolání. za zavrčení u misky bych nevolila tvrdý trest nýbrž vysmátí se co blbne a neco mu tam řpihodila- piškot atd. a tohle sme psala prostě přidávání do misky je výbornej začátek atd

Ajko, neříkám nic o tvrdém trestu. jestli jsi dobře četla, nesouhlasím s tím jak věc řeší pavluša. Já psala o pohlavku, který jsem dávala psovi když mi zavrčel u misky na dítě.Když po několika cca 3 pohlavcích pochopil že nesmí a že naopak dostane pochvalu když z ruky dobře žere, byl i rád, když jsem se já, nebo syn u misky objevili. Každá máme jiné zkušenosti a jiné psy a neznamená to, že by jedna nebo druhá dělala něco špatně. V každém případě tvůj postoj byl humánější, ale nevím jestli by fungoval na mého domina ), ještě pro zajímavost, ani jedna z našich fen, celkem 4 toto nepotřebovaly, nikdy je nenapadlo, že by zavrčeli. A te´d už fakt adieu

Znám jich poměrně málo. Znám nejméně dva, kteří byli vychováváni a ne buzerováni, dělají canisku, mají zkoušky z výkonu a jsou naprosto skvělí.

Já jich shodou okolností pár znám protože se na našem cvičišti vyskytují v poměrně hojném počtu a znám taky jejich majitele a všichni se k těm svým bausíkům chovají hezky a s citlivým přístupem k jejich výchově, nikdo z nich nepoužívá žádné hrubé a násilné metody. Dokonce znám jednoho hodně narostlého který spí s paničkou v posteli a má zkoušku IPO3 a je to mistr republiky

Soulasím s Rudou, diskuze jsem se ani tak moc nechtěla zúčastňovat, jen mi přišlo, že ze začátku tady nebylo moc rad, ale už toho nechám---, ani jsem se nesnažila tady popisovat co má pavluša dělat.Rudo asi myslíš Jáju viď?Ajko já se svým psem, jako Verča s Aronem(Barynem) také ležím občas v posteli ( ale nesmí to vidět páníček a Artuš má 17 zkoušek včetně IPO3 a ZVV2, obranářských a stopařských speciálek aj.., ale jak všichni víme IPO3 ještě nic neznamená že? Ne fakt nemá cenu nic probírat po netu, protože prostě psané slovo si každý vyloží jinak. Jedna fena z našeho odchovu má také canisterapeutické zkoušky. Já neříkám, že je každej bosík zabiják, ale někteří jsou hóóódně dominové. Víte co jde mi o to, aby byla feny vpohodě a panička se s ní naučila komunikovat, vždyť je to krev z Artušovi krve

Mám prosbu, včera se stala věc, která mě překvapila. Naše 3 měsíční štěňátko mě poprvé kouslo a docela s agrasivním výrazem! Do té doby nic! Začalo to tím, že si kousala do kousacího ucha a já jí ho chtěla vzít stím, že si sní budu hrát. V tom okamžiku se po mě ohnala takovým způsobem, že mě až tekla krev z prstu do kterého mě kousla Zkusil to samé udělat manžel a udělala to samé!
Když jí zavolám tak pomalu přijde a to kousací ucho si můžu vzít.
Prosím poraďte jak k ní mám teď přistupovat a co mám hlavně dělat. Mám dvě děti a do téhle doby se nebáli jí cokoliv vzít a jakkoliv si sní hrát. Nechci, aby se jejich vztah ke štěňátku změnil a oni se jí začali bát! Díky za odpovědí..

stačí trochu pohledat:

viewtopic.php?f=23&t=1018&p=41734&hilit=%C5%A1t%C4%9Bn%C4%9B+b%C3%ADgla+vr%C4%8D%C3%AD#p41734

a najde se i víc

Odkaz dobrý, ale tam se píše o tom, že jí paní trestala a proto se pejsek bojí.
My jí ale netrestáme!
Tak je tento odkaz bezvýznamný, jdu pročítat poradnu...

Už spoustukrát se tu psalo, že se psovi nemá nic brát a už vůbec ne preventivně (neřikám že ste to udělali). Když už chci teda psovi něco sebrat, tak si ho zavolám. To samé pokud si ho jdu pohladit, když je na svém místě, nebo někde leží. Také zavolám. U štěňat bych dělala výměný obchod.

Tak za prvý si fakt nemyslím,že by 3měsíční štěndo bylo "agresivní".Píšeš,že pokud jí zavoláš,přijde a můžeš jí to sebrat,tak to tak dělej.Ale zas nechápu,proč si s ní chceš hrát zrovna když si kouše ucho? Tak jí nech přece..
A co se dětí týče,proč by jí měli kdykoli cokoli brát ?Vždyt ona taky potřebuje klid na svoje věci.A taky potřebuje klid jako takový,je to malý štěně,nemůže bejt k dispozici ke hraní,kdykoli si děti usmyslej,je třeba taky nastolit nějakej režim a řád a to z obou stran.Hlavně jí nech žít a mysli na to,že je to mimino a živej tvor se svejma nárokama a potřebama.

S tím s vámi souhlasím, mé děti opravdu mají zákaz jí otravovat když spí, nebo jí apod. Jen jsem se bála kdyby to děti udělali bez mého vědomí (nikdy nevím co je napadne) jestli by je nekousla.
Vím, že 3 měsíční štěně není agresivní, jen jsem to špatně napsala. Agresivně po mě vyjelo a kouslo.
Možná to opravdu byla moje chyba, když jsem jí to vzala (s dobrým úmyslem), chtěla jsem si jí pomazlit a hrát si sní. Měla jsem si jí zavolat a pak jí to vzít, no jo chybama se člověk učí..

Ještě mě pak napadlo, co když si k ní sednu (zrovna když bude hlodat to své ucho) aby věděla o mé přítomnosti, pak se jí třeba dotku a nakonec pohladím. Třeba se mi pak podaří vzít to ucho bez problémů. Vím, že píšete proč jí to brát, když jsem jí to dala, jen jí chci naučit, že to co jí dám jí můžu i vzít.
Večer zavrčela i u jídla..Nebo to zkusím udělat výměnou za pamlsek, to tu taky někdo radil.

Čim víc to budete takhle zkoušet, tim větší problémy budete mít. Prostě ji nechte volně dejchat. Ke psovi můžu kdykoli přijít a něco mu vzít, hlavně proto, že jsme to nikdy nezkoušela, jestli mi to dá. Teď, když zapomenu mu něco do žrádla přidat, tak je to devětkrát dobrý a napodesátý hází ksichty, se mu nedivim, bych taky byla vytočená.

Končím s touto diskusí, volala jsem p. Desenskému a pochopila jsem kde jsem udělala chybu a vůbec všechno okolo. Vám všem taky děkuji.

PS: p. Desenskému patří můj obdiv a možná i proto jsem byla do telefonu docela nervózní, případně se omlouvám a ještě jednou moc děkuju!

Moje 5měsíční fena už vyrostla, je jí 16 měsíců a kouše stále Nevadí mi to, protože kouše jen z radosti a ve hře. Chňapá mi po rukách, když si chce hrát, vesele ke mně běhá a kouše mě do předloktí. Nikdy ale netiskne moc, jen naznačuje hru. Někdy jí schválně rukou rychle třepu přes čumák, abych jí trochu poškádlila. Když stiskne moc, stačí výhružný tón a ihned mě pouští. Je to miláček a zlatíčko. Ráda se mazlí a olizuje mi tvář, ruce.... Do misky jí tréninkově sahám já i 2,5letá dcera, ta jí krmí granulemi, které jí dává do po hrstech. Na obranách kouše fest, to je za zákusy chválena. Nevyměnila bych jí ani za zlatý prase

Dobry den,potrebovala by som poradit.
Mame doma skoro 8 tyzdnoveho jack russella teriera.Je u nas tyzden a pol,no velmi rychlo si zvykol az ma niekedy zaraza,aky je nebojacny.
Samozrejme,ako kazde steniatko hryze vsetko mozne aj nas.Len mam pocit,ze niekedy to s hryzanim,vrcenim a stekanim prehana.
Ked mu na nieco poviem "fuj,nesmies" zacne este viacej stekat a vrcat a zaujme obranny postoj.Cim viacej mu hovorime,ze nesmie,tym viacej si neda.Kazdy mi hovori,ze ide len o hru.Chapem,ked sa takto sprava pri hre,lenze on sa na chvilu upokoji,lahne si a potom opat zacne s kusanim a nasledne stekanim.
Doma mame starsieho a vacsieho psa,s ktorym sa hra.Pri hre mam takisto obcas pocit,ze ide skor o dokazanie jeho dominancie nad starsim psom.
Ked je unaveny,dokaze sa pritulit,pomazlit a zaspat na mne.
Mozno to riesim prilis skoro,ale bojim sa,aby sme ho dokazali zvladnut,aby potom nebolo neskoro.
Dakujem za odpovede

Deli, já nejsem žádnej pořádnej pejskař, ale zkus si pročíst poradnu, je tu hodně na téma, že zákazy typu "fuj, nesmíš" atd, nejsou moc vhodný a lepší je psovi říct, co dělat má. Kromě toho asi malý štěně ani neví, co po něm chceš...
A když tě moc hryže a tobě to vadí, tak mu nastrč něco, co kousat může, například nějakou hračku, kost... JRT je holt dost hyperaktivní hafan :)

stačí si pročíst tohle téma a pár témat okolo. Zákazové povely nemají velký smysl, obzvlášť když jim pes zjevně nerozumí. Neříkejte mu co dělat nemá, ale co dělat má. Všechno vlídně a důsledně (nikoliv tvrdě, zapomeňte na tresty!) vysvětlujte. A zapomeňte na agresi, dominanci a podobné pitomosti - u půlročního dítěte budete také přemýšlet jestli není dominantní???

Já si taky opravdu myslím, že mluvit o nějaké dominanci či agresy je blbost. Je to prostě jen divočejší hra a stačí ji pouze nasměrovat.

Taky bych se přikláněla spíš k té hře.Můj malej mne třeba šíleně kousal do nohy a když jsem ho chtěla za to zvýšeným hlasem pokárat,začal vždycky o to víc štěkat a vrčet.Tak jsem ho začala usměnovat úplně normálním hlasem a bylo to lepší.Teď když vidím,že se zas chystá ,,zaútočit´´ stačí mi jen udělat ,,no?´´ a ví,že je to nežádoucí.

Asi nejde o hru, jde o to, že nerozumí tomu Fuj a Nesmíš - jak by taky mohl, to je zákazový povel, který je naprosto k ničemu. Jak mu chcete zakázat energii, hru? Nasměrujte ho na jinou, dovolenou činnost, dejte mu na kousání jinou hračku, prostě mu řekněte, co smí. On štěká, vy štěkáte zákazové povely, on zaujímá obranný postoj a štěkání stupňuje..., je jasné, jak vaše zákazové povely chápe, ne?


Dominance dvouměsíčního štěněte nad dospělým psem? To snad ne. Štěníci v tomhle věku mají velká privilegia a dospělý pes mu je prostě dává. Dominace je snad strašidlo pejskařiny, nebo co.

Máte teriérka, hyperaktivku, malou piraňu s hubinou jak jehelníček. Užívejte si to, štěníci jsou skvělí.

Ked nie je prilis rozdovadeny,tak na fuj reaguje...Ked nas hryze,dam mu samozrejme nejaku hracku...
Dakujem za rady...pozorujem,ze ked sme na neho hnusni,on je takisto...tak pomaly skusam taktiku radsej po dobrom...radsej ho pohladkam a snazim upokojit a tusim to zabera viac ako to kricanie

Většinou to funguje tak, že do jeho emoce přileješ křičením zákazových povelů svoje emoce a pak se to stupňuje.
Moji pejskové snad fuj nebo nesmíš v životě neslyšeli. Ode mně určitě ne.

náš ben byl do tří měsíců jak čtyřnohá piraňa, pak to nějak samo ustalo, nepoužívala jsem fuj a nesmíš, jen au a hru jsem skončila. občas nás okusuje stále, ale je to ve hře. i tak pochopil, že když řeknu au, tak stiskl moc. hodně radosti s jehelníčkama

naše byla taky šílená pyraňa a zvyšování hlasu ji jen víc rozdovádělo, pomohla tvářit se jako živá socha, ale na každého psa platí asi něco jiného.
Nevidím ale oproti Essi důvod, proč nepoužít třeba i to "fuj". Zákazový povel to je pro nás lidi, pes neví, co to slovo znamená, dokud mu význam nepřiřadíš, záleží tedy, jaký význam mu dáváš ty. Pokud fuj znamená pro tebe: pusť mou ruku a žer radši tu hračku co ti strkám do tlamičky atp. tak se v postatě o zákazový povel nejedná.

Leňi- myslím že fuj se nemá dávat pro to, že jednou je fuj ruka, podruhé nějakej kentus, potřetí je fuj nějakej pes, počtvrté jídlo co chce pes ukrást.....nebo cokoliv jinýho a proto má pak pes v hlavě hokej z toho. Vždycky je lepčí nabídnout něco jinýho na hraní atd. než cokoliv zakazovat.

tj, já jen že se tu automaticky píše "fuj a nesmíš" nikdy, ale už se nikdo neptá, v jakém kontextu atp. to dotyčný užívá. Nám fuj fungovalo velmi dobře a chápala vždy, co po ní chci - bylo to poznat. Jen mi přijde, se to tu příliš až demonizuje. To jako když jsem jednou dojela na Vysočinu a ta moje plášule se chtěla schovávat za auto a já jí řekla: Neboj... A hned jsem si vyslechla od pár přítomných, že mám zajímavý "povel" atp. Nikdo už neřešil, že tón, jakým jsem to řekla, byl to nejdůležitější. Pes nezná význam slova fuj nebo neboj. Prostě můžu klidně psovi říct "neboj", pokud to budu říkat stylem: co blázníš, pse atp. To mi tady občas chybí, automaticky se hned řekne: Neboj je špatné, nesmíš je špatné, fuj je špatné... podstata je ale jinde.

Naprostý souhlas, není důležité CO říkáš, ale JAK to říkáš. Na druhou stranu my lidé význam toho konkrétního slova známe, proto máme tendenci do něj vkládat i svoje emoce, např. do neboj soucit a lítost nebo např. jako nadávku nepoužiju miláčku, protože to prostě neumím vyslovit hnusně a naopak.

to máš pravdu JaniV, ale já třeba těm svým obludám říkám: obludo, hajzlíku, trubko, ale stejným tónem, jako bych říkala miláčku Prostě to jsou někdy naše obludy. A stejné je to i s těmi výše zmíněnými tzv. zákazovými povely. Důležité je, aby jsme věděli, o co jde, celou podstatu a ne že špatné je to slovo jako takové, to není pravda a může to být pak pro někoho zavádějící.

Ad fuj: bylo to spíš myšleno tak, že spousta lidí si myslí, že pes ví co znamená fuj používaj to na všechno a pak se diví že to zůstává bez odezvy. Pokud mám fuj na jednu konkrétní činnost, tak už je to povel jako takovej, takže může dost dobře fungovat.
Jde jen o to, že mi přijde tak nějak logičtější, říct psovi co má dělat, než říkat co nemá dělat. Když bude pes kus dál a bude žrát nějakej hnus a já řeknu "fuj", tak pokud to má dobře naučený tak to pustí a pak třeba řeknu "ke mně "...(kontrola jestli nemá ještě něco v tlamce a pod. ) a on dojde. Ale je tam časová prodleva a mazanej pes se naučí, jak ji využít.
Popřípadě když si budu se psem hrát, on se rozdivočí a začne hryzat a já řeknu "fuj" tak je to povel a taková cíťa, jako moje Bára, ztratí rychle chuť si hrát a začne koukat co je špatně...tak to to radš neřeknu a strčím ji do huby něco jinýho ať si to chvíli hryže místo mých ruk. Toto není ani tak o tom slovu, jako o určité "filozofii". Prostě nebudu psa deptat tím že něco je špatně ("fuj" lidi dávaj v takových okamžicích kdy se jim něco nelíbí) ale prostě se zařídím tak, aby to bylo správný a psová měla radost, že vše je ok.

Omlouvám se za dva po sobě ale chci to ještě doplnit:

Co se týče "Neboj"... taky sem to říkala....ale tady to není o tom slovu, říkat může člověk cokoliv jakýmkoliv tónem, taky někdy říkám Báře třeba "ty potvoro" ale je každej u toho pozná, že to není myšleno zle (kdo viděl film Nuda v Brně, tak si možná vybaví herce M. Daniela jak okřikuje psa jménem "Srdíčko" ) ale u tohodle je to podle mě něco trošku jinýho. Člověk to může říkat sebevíc přesvědčeně, ale pořád je " neboj" neboj a né třeba "ahoj". Prostě to máme zažitý říkat v určitým kontextu a je to v nás. Tudíž ta stopa pochybnosti tam vždycky bude. A navíc člověk neví s čím už si to ten pes zvládl spojit sám, předtím třeba xkrát zažil "neboj" s nějakou nepříjemnou asociací a teď už to má zažitý takhle. Jde spíš asi o to, změnit myšlení celkově a nepřipouštět si vůbec to, že by se mohla bát....

Moc vás prosím, poraďte, ať neudělám nějakou blbost: Přivezla jsem domů skoro čtyřměsíční čubís (otec je cane corso, máma ridgback se stafordem), s tím, že do té doby žila na dvoře (v docela pěkných podmínkách - vážně :)) se svou matkou, otcem a jedním sourozencem. Začala jsem pomalou socializací (protože nikdy nepotkala žádné cizí psy) a to tak, že jsem ji seznámila s jedním dokonale hodným flatem, se kterým cvičím (oba byli na vodítku, očuchávali se, flat si chtěl hrát, malá tolik ne, ale bylo to v pohodě, když jsem je pak pustila, chvíli si hráli, pak si dali víceméně pokoj). Pak ale na cvičáku potkala starší ovčandu (obě byly na vodítku, ovčanda ji víceméně ignorovala), a po slibném začátku (očuchání, vrtění ocasem) po ní třikrát za sebou vystartovala s hrdelním řevem a na tvrdo zubama. Po každém "útoku" jsem ji strhla vodítkem zpátky (resp. se o něj v letu zastavila) a křikla "nesmíš!" ale nejsem si jistá, jestli to bylo správné. Čubís je přes týden na samotě u otce, má tam ovce i kočky, se všema je v pohodě. O víkendech a vyjímečně přes týden ji budu brát mezi psy, a tak vás prosím, zachraňte mě před zničením psa :) Díky

Katjo, co takhle socializace čubinky na freečku?

Jasně že vím, že by to bylo nejlepší řešení, jenže s tím, jak mám napráskané prázdniny (vydělávající student ) to není vůbec jednoduché... Ale věř, že data poctivě sleduju... :)

Sama píšeš, že nebyla socializovaná a jiné psy nezná. Místo trestání a zákazových povelů bych jí směrovala k žádoucímu chování. Jak seznámit nejisté nebo špatně socializované pejsky je tu popsáno detailně. Také pozor na napnuté vodítko. Které případnou agresi odstartuje.
Osobně nepovažuju cvičák za dobré místo k socializaci takového pejska.
Jak se jí věnuje tvůj tatínek, jak jí vede, vychovává, co jí učí? Protože si myslím, že to, že jí vezmeš dvakrát týdně na cvičák je na správnou socializace pejska hodně málo.

Nene, na cvičáku se mnou byla jednou, jinak ji beru mezi ostatní smečky, které mají moji známí a kamarádi. Vodítko napnuté nebylo a dám si pozor, aby nebylo ani příště. Můj otec ji necvičí a nedělám si iluze, že yb se to mělo změnit. Jediné, co se mi podařilo mu vštípit, je to, že používá pokaždé stejné povely ("fuj", "nesmíš", "pocem" :) ). Čuba ho poslouchá a miluje, je to (až na ty psy) dost vyrovnané zvíře. Vím, že moje časové možnosti nejsou ideální, ale lepší to prostě nebude...

už ten výběr základních povelů stojí za to

to je snad přece jedno jaké povely používá, když se jí podaří psa vychovat dobře a 100% přivolání na "pocém" je stejně dobré jako 100% na "ke mně"

No nevím, přijde mi, že je jedno, jestli na ní volá předpisově "ke mně" nebo právě třeba "pocem". Rozhodně je to jedno tomu psovi. A omlouvám se, že jsem neuvedla i ostatbí povely: "sedni", "lehni", pochvala je "hodná" a podobně...

Díky :)

To sis ještě nezvykla?

jestli to bylo na mě, tak ne, nezvykla

To sis ještě nezvykla? [/quote]


Na co myslíš?

zrovna o to pocem mi fakt nešlo (ostatně používám ho taky) - vás nezaráží že ze tří "nejdůležitějších" povelů jsou dva zákazové???

To máš svatou pravdu. Myslím, že Petra reagovala na něco jiného.

mě to právě přišlo jenom jako namátkový výběr....