Ahoj, chtěla jsem se zeptat, co znamená když mi můj 4měsíční pejsek leze za krk když sedím na sedačce. Jelikož má 22kg tak už se mu to moc nedaří, ale výsledek by měl být takový,že se natáhne přes ramena jako by to byla kočka a snaží se mi ležet za krkem.

Čo budeš robiť,až tvoj pejsek bude mať rok a bude vážiť cca 70kg?To sa už asi na to pýtať nebudeš,lebo budeš mať ulomený krk a zlomenú páteř.Nedovoluj mu to.Čo to znamená? Možno prejav prítulnosti,ale u tak velkého psa nemiestna.Okrem psa mám aj kočku,ale teda za krkom si ju ležať nenechám.

Mě to příjde jako naprosto přátelské gesto, zvláště pak od štěněte. Vůbec bych se tím neznepokojoval.
Moji psi mi můžou lízt kam chtěj, ale rektální alpinizmus neuznávám. No a pokud se mi to nelíbí, máme odvolání...

Indiánka: nevidím jedný důvod proč bych to štěněti nedovoloval - ono stejně až bude 70-kilovej pes, tak nebude mít touhu dělat takové "štěněčiny"

A co když jo?

Aj 70 kg teľa to vie urobiť s citom.

A co když ne ?

Dává ti pozitivní energii, tak nasávej.

Jirko, síce ťa nepoznám, ale tvoje príspevky mi vždy zlepšia náladu
no a ak mi pes vylezie až za krk tak je to pre mňa určite príjemná záležitosť

Ája mi za krk neleze,ráda lehává na polštáři za hlavou.Pokud ležím,často mi stoupne předníma nohama na hrudník,případně si mě zalehne a olíže mi celý obličej.Pokud schválně uhýbám,ještě si mě packou přitáhne.Provádí to s takovým kníkáním a výrazem nadšení,že mne nikdy nenapadlo považovat to za cokoliv jiného,než přátelské gesto.Naštěstí má jen 10 kg.Většinou ji potom já převalím na záda a pomucám jí bříško a ona u toho má výraz největší slasti.

Naše 30kg labradorka nám taky leze za krk. Mohla bych jí to zakázat, ale proč, dyť je to sranda, ne?

Ludia,keď vám to nevadí,tak prečo nie.Jedná sa o to,že až si na to pes zvykne a bude ťažší,začne vám to náhodou vadiť,a bude zrazu za to trestaný alebo napomínaný.A pes bude koukat,o co go.V knihách o velkých plemenách píšu,že sa šteňa,čo može mať v dospelosti 40-50 a viac kg,nemá učiť na niečo,čo potom može byť nežiadúce.Napr.kvoli velkej váhe.Tak než neskor psa stresovať,tak mu to nedovoliť vobec.Ale pokial vám to vaše drobátko nebude vadiť,aj keď bude mať 100kilo,nech si na vás lehá kedy chce. Prajem pevné kosti.

Indiánka, nemaluj čerta na zeď, tenhle pejsem měl necelý metrák (kousek nad 90kg) a bavilo nás to oba: viz. zde

...a to nechtěj vědět, jaké přátelské hry hrajeme s mojí Mufinou nebo asiatkou Ket, které mají obě něco přes padesát (viděla's je v Liberci)...

Krásny pesan.Hrozne rada by som sa k tebe prišla pozrieť na Vlčáre,a poprípade by si mi to mohol predviesť názorne? Človek sa učí celý život.

Indiánka, copa vy neděláte s Bárou psí kusy?

Ale hej.Na krk lezem ja jej.

A copak to ten pes nepochopí, když mu to najednou zakážu, až už bude moc těžkej (teda já ne, páč ten náš už neporoste)? Prostě něco dřív šlo a teď už to nejde, tečka. V životě se přece mění spousta věcí.

myslim,ze s tim teda bude mit problem,proc,kdyz doted mohl najednou nemuze.co je dovoleno,je dovolen naporad a naopak. nevim,jak psovi vysvetlis,ze je velkej

S tím tak úplně nesouhlasím. Když to převedu jinam, tak někdy taky mám chuť se mazlit nebo chci aby šel ke mně do klína, někdy to vysloveně vyžaduju (tzv. povinné mazlení ) a někdy zas nemám náladu a odeženu ho. Prostě něky to jde a někdy ne, jak kdy a v jaké situaci.

Báre tiež niekedy dovolím vyliezť si ku mne na gauč.Jej sa tam samozrejme páči,tak dojde,aj keď ju nevolám.Ale sa vždy "opýta",či može.Keď mám na ňu náladu,uhnem jej aby si mohla vyskočiť ku mne,keď nie,pošlem ju na miesto a ide bez "kecov" na to svoje. Len ten smutný pohľad čo nahodí...

Rocky už smutnej pohled nenahazuje jen si ztěžka vzdychne. Jak kdyby si řekl:,, Ach jo paničko, mám já to s tebou těžkej život."

U mě smí psi všude, vůbec neřeším, pokud si tam nechci sednout já, to je potom mazec, jak letěj dolů. Oni se už naučili mi nechávat na gauči místečko, sice malinký, ale je tam. Akorát nesmím ztloustnout, pro velký zadek to není.

No a nemyslíš, že ten pes to tak trochu pozná sám ? Naše čuba např. spávala pod stolečkem, ale pak už se tam nevešla, tak si našla jiný místo. Taky se s tím smířila a nevidím na ní nějaký psychický problémy.

ja vo zadnejch psychickej problemech nemluvim.kdyz se pes nekam uz nevejde,tak se tam nevejde ,velblouda uchem jehly neprostrcis to.ale pokud rok dovolim lezt psovi za krk a pak teda uz ne,protoze si myslim,ze je velkej,tak by me zajimalo,jak to vnima,kdyz to mel po celou dobu dovoleny. to by me zajimalo treba i u spani v posteli,kdyz si tam lidi natahnou stene a pak si to rozmysli. nevim,jestli neni lepsi si to ujasnit na zacatku,co ano a co ne.

Aj môj psík mi lezie za krk, keď sedím, alebo keď má možnosť na mňa vyliezť ale s tým rozdielom, že je to čivava a má len 2 kg ale tiež som si to jeho správanie nevedela vysvetliť - či sa chce pre niečím schovať, alebo sa len pritúliť. Napadla ma aj možnosť, že sa cíti bezpečne keď je vyššie ako ja.

můj jorki, když jej ráno vezmu do postele ( přes noc do postele nesmí, ale ráno až se probudíme může. Jde o zvyk, prostě to bere tak, že já, nebo manžel rozhodujeme, kdy jo a kdy ne), tak mi vleze na krk zepředu a dělá tzv. šálu a usne tam. Podle mne chce jen patřit do smečky, chce se ujistit, že tam patří, i když přes noc musel spát ve svých pelíšku (separace). Také večer než se jde spát může za náma do postele, a to má zase jiné chování , např.se stočí do klubíčka pod paži a usne, nebo zaleze pod peřinu, to ho pak ale přeneseme do pelíšku. Nebo si lehne na mne na břicho když ležím a jen tak kouká...myslím, že je to projev náklonnosti a ne dominance.
A když něco provede a manžel jej pokárá, tak uteče ke mně a snaží se schovat si hlavu např. do klína, nebo, když jej vezmu do náruče tak pod paži.( stalo se jen 2x kdy ke mně utekl aby se schoval, my ho moc nekáráme, on je dost citlivka stačí jen snížit hlas a zavrčet a on už ví, že je něco špatně)

a ještě k tomu, jak někdo zde píše, že pes musí mít u všeho jasná pravidla, např.když jednou řeknu, že nepoleze do postele, tak to musí být na vždy, jinak pes bude zmatený. Ono záleží na tom, co považuji za jasnou prioritu pro koexistenci se psem.
Uvedu příklad ze života, měli jsme dvě bíglice, obě mohly ležet v křesle, křesla byla dvě. A jedna z nich, ta dominantější tu mladší buzerovala např. tak, že mladší si sedla do křesla, starší přišla k ní ke křeslu a významně se na ní podívala, mladší odešla do jiného křesla. Za vcelku malou chvíli si to ta starší rozmyslela, a šla k té mladší, opět se významně podívala do očí té mladší, ta mladší ( někdy s mírným nesouhlasem) si zase musela přesednout. Jednou to takto zopakovaly 3x. Podle tohoto modelu si myslím, že já si klidně mohu rozhodnout např. co se týká přístupu do postele, kdy to dovolím . Jsou to totiž ( pro mne) nedůležité věci, u kterých není třeba jasné pravidlo ( pakliže ale nechci aby do postele, či na křeslu NIKDY nechodil, pak je třeba to vždy bylo dodržováno, samozřejmě, to by jinak zmatený pejsek byl).
A pak jsou věci, které jasné pravidlo vyžadují, protože je to v zásadě nejen praktické, ale může to psu zachránit život.( např. fuj musí být navždy fuj, stát,.. ap..)