Peťo díky u nás právě stačí jen klidným hlasem říct ,,já te vidím ,, to pak změní směr od lesa na loučku abych jako viděla že nemá žádne úmysly. Asi musím koukat pořád a upozorňovat ho že ho vidím nebo on pak využije každou chviličku :-( Ale bohužel se někdy stane kdy v pozoru nejsem

Tak tomu se mi moc věřit nechce že by mě slyšel a nechtěl přijít , ale zase neříkám že to není nepravděpodobné jen mi to příjde teda neskutečné.Vím kde lítá protože když příjde mokrý že se byl ještě po cestě napít tak k řece je to celkem z ruky , nebo když dojde pošpiněn od toho žlutého bince z pole, které je taky minimálně za 2 kopcama . No nevím , nevím že by mě tam doslechl Jinak na přivolání se snažím pracovat pořád snažím se o to aby se mu nepodařilo vůbec vyběhnout za zvěří což je celkem účiné , protože když už vyběhne a je ve sprintu nezastavím ho, jen párkrát se mi to povedlo. PS: I kdyby mě tedy v dálce slyšel jak píšeš a lovil by tak to máš pravdu že by nedošel , jak jsem psala když je v běhu už tak ho ¨povětšinou nezastavím, takže by se na mě asi vyprd aji kdyby mě slyšel. No asi jste měli pravdu s tím přivoláním, akorát jsem to brala trochu jinak to přivolání

no mmt, když na něj voláš po čtvrt hodině, tak to už tě fakt slyšet nemusí, ale já mám teda zkušenost že pes přestává "slyšet" (rozumněj poslouchat) v okamžiku kdy ti zmizí z očí, tedy hned jak zaběhne za druhý strom.
Ale pokud ho neodvoláš ani když utíká pryč a vidíš na něj, jak jej chceš zastavit když utíká pryč a nevidíš ho?
Já to měla tak, že pokud jsem na psa viděla, měl vzorné zastavení (i na 100m kdy byl kousek za srnama - tehdy jsem fakt nečekala že poslechne), ale stačilo 5 vteřin nedávat pozor a pes zahnul za dva stromy a "neslyšel"

Chcela by som sa spytat tu pritomnych: ake mate privolanie, ked prebehne srna tesne okolo psa? Okamzite brzdi a otaca sa na privolanie? Zrovna dnes nam prebehla srna tak tesne pred nami, ze som myslela, ze mi chce uchmatnut pamlskovnik . Aris bol zrovna pri mojej lavej nohe ani som sa nestihla spamätat a uz za nou letel. Privolat sa sice nechal, ale prisiel asi do 3 minut, z coho vyplyva, ze ju trochu prehnal. Robim si zaznamy a vdzy sa mu to stane, ked je spln alebo den pred alebo den po. Ovsem pred troma mesiacmi mi zdrhol tak, ze som ho cakala skoro dve hodiny. Inak chodi v pohode na volno, ked sa zacucha, tak mu len pistalkou pripomeniem, ze nabral kurz trochu mimo. Moze s tym ten spln realne suvisiet? Jeden polovnik mi vravel, ze sa vtedy chodi na diviaky Co myslite, asi bude najlepsie, ked si zistim spln a budem mu davat lano v tom case, pretoze inokedy to nerobi. Trosku sa ale toho lana bojim, lebo sme s nim mali skaredy uraz, tak aby sa nam to nestalo znova

no, takhle úplně těsně jsem srnu mockrát nezažila, spíš mi pes párkrát zakopnul (doslova!) o zajíce. Ale já používám místo přivolání zastavení (prostě mi to víc vyhovuje a tím i líp funguje) a když se takhle nečekaně nějaké zvířátko objeví, automaticky dám hlasité stůj! - a vcelku mám pocit že i kdybych byla zticha, oni už jsou tak naučení, že stejně zastavěj...
Jinak to zmizení psa když se chvíli nedívám se mi naposledy stalo před rokem a půl (čerstvě zamilovaná, tak jsem se nekoukala po psovi, no...) a mám pocit že už bych musela být hodně zakoukaná jinam (asi jako tehdy) na to aby to zkusil. Prostě jsem se mu pokusila vysvětlit že vidím i za sebe... nebo dostal rozum?

LIndchen, někde už jsem tady pár zážitků z takto blízkých setkání popisovala:
šli jsme s mamkou zimním lese, najednou proti nám dvě srny, skoro jako by čekaly že jim něco neseme (nenesly). Dala jsem bardu k noze a šly jsme pomalu proti nim, ony pomalu proti nám. Až na pár metrů jim došlo že krmení asi nebude, zato to malé čtyřnohé je pes a vzaly to obravskými skoky do strany a do pryč. To už jsem myslím Bardu držela za obojek, takže netuším jak by zareagoval, při tom popocházení k sobě byl sice napnutý, ale poslušně se držel u nohy.
Vloni po vánocích jsme šli stejným lesem s přítelem, byla už skoro tma, on měl choďáka na vodítku, Barda kousek před náma jako tmavá skvrna. Najednou tam těch skvrn bylo víc a společně zmizely za kopcem - přeběhly mu pod nosem 2 nebo 3 srny. Zařvala jsem STŮJ a cestou do kopce se jen modlila aby poslechl. Poslechl, stál za horizontem. Párkrát už jsem zažila situaci kterou bych si moc přála vyfotit - zatím jsem to nikdy nestihla - kdy Barda (nebo oba) je kus přede mnou a o další kousek před ním se z mlází vyloupnou srnky a jak je jejich zvykem na vteřinku ztuhnou než vystřelí dál. Fotka v popředí volný bígl, v pozadí koukající srny, tu bych fakt chtěla... nestihla jsem to ani když jsem zrovna držela foťák v ruce.

Peťo právě píšu že když na něho nedávám pozor jinak tam nezdrhá nebo vyloženě nevyhledává a když ho vidím tak ho ukočíruju.Poznám když se někde blízko schovává zajíc, srna podle jeho chování a když chce vyběhnout. Prostě ho zarazím dřív než vyběhne Ale když se zakecám tak on vyloženě jde na ty zajíce hledat aji když tam nejsou prostě je to pořád dokola když se jen tak procházíme je vpohodě ani tam nejde jen se zastavím otočím příklad když na mě někdo volá zamávám on spozoruje že koukám jinam a přísahám ti je to vteřine kdy on zmizne No nevím jestli to dobře vysvětluju jak se chová

No to mě jak kdysi utekl se stopovačkou honit zajíce tak se zachytil se stopovačkou o plot asi km od nás fakt dost daleko hledali jsme ho snad 4 hodiny převážně chodily kolem něj a volali a ten blbounek seděl a ani se neozval. Zaplať pánbůch jsme ho našli.

můj blbounek se tehdy naštěstí ozval - několik km v lese, ale díky štěkotu jsem ho za hodinu měla
Na tohle fakt bacha!!!

Toto sa mne nastastie este nestalo, ze by mi usiel aj so stopovackou (inak on by reval ako zmyslov zbaveny, mame taku dohodu, ze ked sa nieco deje, reve o zivot, aj ked sa vracia, musi sa hlasit v pravidelnych intervaloch, ze je na mojej stope a smeruje ku mne), na to si davam fakt bacha, ale stalo sa nam ine. Havo si len tak chuchal, chodil z jednej strany lesnej cesty na druhu. V dialke som zbadala srny, taksi hovorim, len vystartuj, potvora, hned ta zrusim. V momente ako vystartoval, chcela som stupit na stopovacku, ale nestastnou nahodou som stupila do slucky, ktora vznikla prave preto, ze sa motkal hore-dolu. Ako pes vyrazil, slucka sa stiahla, strhla ma a ja som letela ma zem, hlavu som si buchla o skaly, ktore boli popri ceste. Pes si natiahol sval na zadnej nozicke, pretoze stopka mu podrazilo zadnu nohu. Domov som sla krvacajuca a pes kryvajuci, ani neviem ako som dosla domov. Mohla som byt fakt rada, ze som sa o tie skaly nezabila, chudak Aris, neviem, ci by sa dovolal (lepsie povedane dostekal) pomoci, boli sme hlboko v horach. Pre mna dost traumatizujuci zazitok, vtedy mi mama zakazala tu vec este raz tymto sposobom pouzit, takze chodil na stopovacke a na canicrossovom postroji Lenze mi ho bolo luto, ze musi chodit na voditku, tak som ho zase zacala pustat, no a takto mi pocas splnu obcas zdrhne, pretoze som trubka a vzdy si zadubne pozriet kalendar

Pokud bys přijela na fríčko, nemohla by sis nevšimnout, když se bavím s lidmi, málokdy se jim dívám do očí, ale pořád sleduji psy okolo a mám přehled minimálně o dvaceti psech s tím, že předvídám, kde budou za pět vteřin a co mají v plánu. Někdo to zpočátku bere jako nezdvořilost, ale pak když zjistí, proč se jim při hovoru nedívám do očí, vemou to. Ono jim ani nic jiného nezbývá, jelikož mám jinak nastavené priority než vy. Mojí prioritou je především to, aby se nic se psy, které hlídám, nestalo.
Uhlídat jednoho psa je začátečnícká lekce, kterou jsem nějaký čas učil děcka ze základky tak, že jsem dal třeba šesti z nich hlídat profesionálního zdrhače kavkazáka Askota Bublíka, který měl v merku těch všech šest děcek a počkal si přesně na moment, kdy se zakecají. V tu chvíli tam už prostě nebyl. Vždycky šel za kámoškou asiatkou o kilometr dál, proto jsem se nezneklidňoval, ale naopak pobavil tím, že šest lidí neuhlídá jednoho psa a jeden pes si umí uhlídat šest lidí. Pak pro něj museli ten kilák tam a další zpátky jít a přivést ho zpátky s totální potupou, protože ti puberťáci se dost shodili před holkama, když se před tím holedbali, jací jsou profíci a že ho uhlídat umí. Nejprve se bavili oni tím, že v šesti lidech je sranda uhlídat jednoho psa a pak jsem se bavil já, když pro něho se sklopenýma ušima museli jít. Na jedno ta děcka přišla, je to jenom o prioritách a hlavně o zodpovědnosti, protože kecy jsou jedním a skutky druhým. Později už jsem se nebál jim dát nastarosti i více takovýchto psů a uhlídali to.
Měl jsem tam i třináctiletého kluka, který uměl intuitivně předvídat, kudy který pes ze smečky asi dvanácti psů a hlavně kdy ten který vezme čáru, výborně to stíhal i uměl řešit. Pak teprve mohl machrovat před holkama, protože měl na co. Naučil si je buď přivolání, nebo je tlačil jen do prostoru, odkud museli jít kolem něho, kdyby chtěli zdrhnout. Podotýkám, že obvykle neměl dostatek stopovaček. O necelý rok později tohle zvládal i u lesa na otevřeném prostoru a když nestíhal, uměl si úkolovat ostatní s tím, že je to rovnou učil.
Když to zvládal takovýto synek, navíc který měl víc návštěv kurátorů než svých kámošů, proč by to s jedním psem nemohl zvládnout normální člověk...

Tak to je ještě dobrý,cca před necelým měsícem se tohle stalo jedné dívčině s bíglicí a našla jí 3.!!! den náhodou nějaká paní zaseklou právě za tu stopku

No přesně to jsem myslela Když pak s někým mluvím tak ho skoro nevnímám protože sleduji občas zavolám že ho vidím ať tam neleze a připadám si blbě , že toho člověka neposlouchám tak se zakecám a pes včudu. No až se teď stydím že nezvládnu jednoho psa sledovat po tom příběhu co jsi psal Ale klukům teda obdiv Jinak na fríčko bych velmi ráda přijela, ale kolik psů vidím na fotkách z fríček tak si myslím že my by jsme to nezvládli , ale to už patří do jiného tématu.

tak to závidím - choďák je nejradši daleko přede mnou (pokud teda neposkakuje přímo před mýma nohama a nepochtívá nějaký aport), zatímco bíglouš se snaží být co nejvíc vzadu... když se mu to podaří tak si připadám jak na tenise

no já nevím, ale já učím psy, že oni si hlídají mě a ne já je, samozřejmě jsou pod dozorem a vím co dělaj, protože hlasová korekce u zvěře je potřeba pořád, ale pokud se tak nějak blemcáme po poli a lesních cestách, tak je jejich starost kde jsem já a kam jdu

isdpch což nemění nic na tom že o spech musíš mít přehled

isdpch, vtip je právě v tom že jsou psi co si hlídaj aby jim páník nezmizel a jsou jiní co si hlídaj kdy se nedíváš aby mohli zmizet oni...

Petro a pak je ještě jedna kategorie do tý patří naši psi, že si nás hlídají, ale mezi tím si občas ještě proženou kočku a nebo zajocha, ale jenom tak cvičně vždycky jsou na dohled, že by pes někam zmizel na několik minut se ještě nestalo

no vtip je v tom, že musím makat, aby se pes z kategorie druhé přeřadil do kategorie první, což se nám povedlo.
Tudíž bych to směřoval ne k tomu, jak psa neustále hlídat, ale jak to udělat, aby si on hlídal mě.
Ajko jasně, že mám o psech přehled a každou vteřinu vím co dělaj, ale je to o tom, že ten pes si hlídá mě, tudíž je ta prochajda podstatně jednodušší, protože můžu v klidu sledovat okolí (zvěř, jiní psi apod) a snahou psa není zmizet za horama, ale jde tam kam jdu já.

Alčo totéž byl choďák, ale tam stačilo jenom vysvětlit že tohle nechci a už zvěř neřeší. To jsou prostě psi kteří jsou bez páníka jak bez nohy - zkus se jim při takovém odběhnutí schovat a zjistíš jak budou hotoví a příště si hodně dobře rozmyslí jestli jít za zajícem a riskovat že panička zase někam zmizí a oni budou chudinky sami opuštění nešťastní...
Zatímco ta druhá kategorie je přesvědčená že ONI tě k životu nepotřebují a ty je jenom zdržuješ od pořádné práce - rozumněj lovu. Když se mu schováš, buď si tě s klidem vyčuchá nebo si jde ještě zaběhat - a to v tom lepším případě, tedy když se pes vrátí...

Ještě se vrátím k původní otázce Heny - nevím co máš za psa, ale Barouš když byl "zdrhnutej" tak nevnímal. Párkrát se mi stalo že se prohnal za zajícem těšně okolo mě a kdybych mu v tu chvíli neskočila do cesty, vůbec by o mně nevěděl (i když jsem na něj řvala). Prostě byl přepnutej. Tím že jsem mu vstoupila do cesty se teprve "resetoval" a jako bys probudila náměsíčníka - jé, kdy se tu bereš? A kde se tu beru já?

no vtip je právě v tom,že je musíš přesvědčit,že právě jen s tebou je ta největší zábava! Vzpomínáš,jak jsi tohle nedávno zrovínka isdpchovi psala,že jo?

Já neříkám že to nejde, mě už Barda nezdrhá... vtip je v tom, že u choďáka mi to trvalo 2 procházky, u Bardy 2 roky než začal fungovat aspoň když jsem se dívala a další dva než se smířil s faktem že nemá zdrhat ani když se nedívám. Myslím že zhruba vloni touto dobou došel k názoru že teda my 2 patříme k sobě a že zvířátka fakt nehonit. Nikdy. Nepřepínat. A možná právě v té době došlo i k té změně že začal vnímat i když je přepnutej (z jiného důvodu než zvěř).
Ostatně já ho nehlídám proto aby mi nezdrhl, ale proto že je to šílenej čenich a je schopný nechat mě odejít klidně 100m, což nechci (sice nás pak doběhne, ale já chci mít psa pod dohledem třeba i proto aby mu někdo neublížil a 100m je prostě moc). Takže ho buď můžu každou chvíli přivolávat, vždycky čekat jako *** než dokluše až ke mně, načež po volnu zarazí čumák do země, já poodejdu, přivolám,... nebo psa prostě nepustím za sebe a je mi jedno jestli jde nebo čenichá, ale musí být přede mnou.

a co když právě letí vpřed a já ho musím dokola volat protože se mi zdá že je daleko. Finty na schovku už nějak nefungujou Protože má dobrej nos a najde mě hned pak to bere spíš jako hru a ne že jsem ho tam nechala Za mnou vzadu teda nechodí téměř nikdy.

zastavuj ho kdykoliv překročí to co považuješ za rozumnou vzdálenost, nějak ho natáhni na sebe - jestli je aportér tak pomocí aportíků, měň směr chůze aby když odběhne moc dopředu musel se hodně vracet...

teď mě napadlo že u choďáka to neodbíhání moc dopředu možná začalo rychle fungovat protože nepoužívám přivolání ale zastavení - a on když takovej hyperaktivka má stát a čekat než k němu dojdu tak je to pro něj horší než kdybych ho za tu dobu 3x přivolala a 3x pustila... ale je to jenom teorie, možná víc zapůsobily aportíky...

Jo jsou to závisláci, už jsem to zkoušela, ale schovat se nestačím, většinou to okamžitě otočí.

Aris si ma strazil do deviatich mesiacov. Bolo uplne normalne, ze som sa mu do toho veku schovala za stromy a on knuciac, cely zufaly hladal stopu, aby zistil, kade som sla a kde som sa schovala. Mimochodom vtedy sa naucil vypracovavat stopu vodica, co sa nam neskor dost zislo. Ako 9-mesacny prvykrat zdrhol, asi mu napadlo, ze je vlastne duric Asi v 15 mesiacoch zacal byt uplne OK, vyskakovala som od radosti. Dnes je to pes, ktory trha karabiny (podotykam, horolezecke na 150 kg) a obojky z koze, dvakrat presivane a ked po nom hodim plechovku s kamienkami (co mi poradil jeden vycvikar), mysli si o tom prisernom rachote, ze okolo neho preletela ovocna muska Som dost zvedava, ako budem riesit tieto nove skutocnosti, ktore dnes nastali. Napada ma uz len poriadna retaz, aby ju nemohol roztrhnut... Ovsem, ako mu ju pristupim, to by ma zaujimalo.

Mám dotaz....jak dlouho trvalo vašemu psu než se odnaučil pomocí stopky lovit?já jen abych se psychicky připravila ....Salyna jí tahá teprve měsíc a mi přijde jak když už je to rok a ještě ke všemu se za ten měsíc pokusila zdrhnout jen 2x...to teda nic moc, hlavně že když byla navolno, tak utekla každou procházku, mrška jedna ...ona teda nikdy neutekla na půl hodiny atd. jak tu píší ostatní, do 3 min. byla vždy zpět, tak aspoň v tomhle je lepší,haha .....

Každý pes je jiný, já třeba s bíglem byla na stopovačce tři čtvrtě roku. S odhodláním to nevzdat a moct mít psa navolno v lese. Jde o zvyk, ze začátku jsem obnovila slovník o dost sprostých slov při vyprošťování psa z porostu lesa, lidi na nás hleděli jak na zjevení, že toto ještě neviděli atd. Ale už je to vše za námi, ikdyž jí často stopkou vyhrožuji. Není vyloučeno, že jakmile začne zase vyvádět ty bígloviny, hezkých pár dní či rovnou měsíců si na ní pobyde....

To přeci záleží na tobě, jak budeš rychlá, pohotová a srozumitelná.

Tak přece to nezáleží jen na mě, ale taky na Salyně ne? Přece každý pes je jinej a někomu to stačí vysvětlit se stopkou 2x a jinej má loveckej pud tak silnej, že to může trvat klidně rok, nebo né? Já právě počítám, že u Salyny to bude na dýl, páč se párkrát za srnkou proběhla (no jo, byla jsem blbá a o stopce jsem věděla houby ) takže jí teď přesvědčit o opaku budu mít těžší. Si teda aspoň myslím.
Petro, to je právě to nejvíc co mě žene dopředu - ta představa, že si budu chodit v klídku po lese a Salynka krásně u mě ... ach jo ... to je sci-fi a to teď Barda chodí jen po cestě nebo může lítat i mimo cestu kousek do lesa? Jak to máte nastavený?
Právě proto všechno mě zajímalo, jak jste byli úspěšný se svým hafem vy? Třeba tady bude mít někdo rekord.

Já mám křížence setra a howavarta, takže svým způsobem exemplář k lovení jako stvořenej:-) Nikdy jsem ho na stopovačce neučila nelovit. Je závislák na mně. Takže po lese v pohodě. Když jsme na poli a vidí zajíce a srnky, tak samozřejme běží a běží. Odvolám ho na píštalku, na kterou jsem ho učila od 4 měsíců. Má dosah údajne do 2 km a pes, i když mi zmizí se mi vrátí. V zásadě hned.

Albi, klidně odpovím i já - já chci po psu aby byl přede mnou a v tu chvíli je mi relativně jedno jestli na cestě nebo vedle. Většinou se drží na cestě, ale když si chce čichnout pár metrů vedle nebo jdeme po poli a on jde stejným směrem ale o 20 metrů bokem, neřeším. Když už to moc přehání, přivolám, ale ne "ke mně" ale "zpět" - čili nemusíš až ke mně a předsedat, ale vrať se do správného koridoru. Snažím se abych na něj vždy viděla, ale v tuto chvíli už neblázním když nee - VÍM že čeká za rohem. Ale raději to nepřeháním, náhoda je blbec a 100% jistotu že sám od sebe zastaví když se mu před čumákem něco zvedne nemám (na povel jo, ale bez povelu to 100% není).

Jo na mě- tak takhle, v zásadě taky neřeším, když si vyjde s čumákem u země do porostu. Ale na pracovní povel "deme" nebo "tady"(cesta, chodník) nebo "dopředu" samozřejmě musí jít, kam chci já. Musím ji ale vždy sledovat, zatím nejsem na takovém stupni, kdy si nedovolí někam vyběhnout při mé nepozornosti. S bíglem je to vždy jak na tenkém ledě. Abych Tě trošku uklidnila, dnes jsem měla málem "zabíjecí den", kdy si má skoro už dvouletá bíglina cestou na Hostýn dělala, co chtěla, ze dne na den jakoby zapomněla povely či co. Prostě na méně známých místech ji musím asi zase připomnět stopovačku.

Ahoj všem...prosím o radu, opět ...první útulkář Salynka je lovec, je jak posedlá. Pak k nám přišla ještě malá Bára, která byla z útulku hroznej ťuňťa, držela se nás na krok, nikam neutíkala. Jenže Salynka párkrát zdrhla a Bára se to samozřejmě naučila taky. Prcek nic nechytí, ale dělá Salyně takovýho hlavního naháněče, když vidí srnu, tak jí Salyně vyštěká a pak běží spolu, Bára se vrací tak po 2 min, Salyna do 5 min. Vím, že jsme udělali obrovskou chybu, když jsme nechali Báru od Salyny takhle zkazit, jenže to jsem o nějaký stopce neměla ani šajn .....no nyní je situace taková, že na stopce chodí Salyna a Bára navolno. Je to z toho důvodu, že Salyna je větší a je u ní nebezpečí, že srnu opravdu dožene a strhne, u Báry, která má 5 kilo to myslím nehrozí. Bára sama do lesa občas vyběhne, ale v půlce se zastaví, podívá se na Salynu a když vidí, že neběží, tak se vrátí...zkrátka jí to samotnou až tolik nebere, ale zdrhačský tendence už má. Nevím jestli je pro Salču výchovný když vidí, že Bára běžet může a ona ne. Je možný aby se nelovení na stopce naučila nejdřív Salča a pak na ní vzít Báru?...nebo je mít na stopce obě?máte s tím někdo zkušenosti?vůbec si to nedokážu představit, hlídat 2 stopky ...prosím, jakej by byl nejlepší způsob je to obě odnaučit....díky

Chodila bych s každou zvlášť, a učila je přivolání a nelovení, jestli to zvládáte časově. Jestli ne, vzala bych na stopku obě. Takhle jednu něco naučíte, druhá jí stáhen zpátky a je to do kolečka.

děkuju, toho jsem se bála ...že je to pro Salču kontraproduktivní. Dobře, ale přece jen...když to naučíme nejdřív Salču a pak hned šoupnem na stopku Báru, tak Salča už by zdrhat nemusela když Báru na stopce nikam nepustíme nebo jo?....chodit s každou zvlášť opravdu nejde, chodíme s nima každej den na 2 hoďky a to by bylo časově fakt nereálný. Mám strach z toho, že obě stopky neuhlídám a někde se mi jedna zamotá v lese ...myslíš že by bylo bezpečný je mít na dvou stopkách který k sobě budou přivázaný?....Essi, jinak más můj obdiv, nechápu jak se ti povedlo psa odnaučit lovit během 3 měsíců. Já jí to snad nikdy neodnaučim....jestli bude fríčko na odnaučení lovení, jsem tam mezi prvníma...ona Salyna by prohnala i ovce když by mohla...třeba mi tam Ruda ukáže na svých ovečkách jak na to a hlavně s úspěchem

To v žádnym případě nedělejte. když už, tak teda mějte na stopce obě, ale jedné ještě připnete krátký vodítko. Ta pude na vodítku a druhá se může vylítat na stopce, v průběhu procházky je prohazujte.

Jak píše Eva, nebo jednu stopku delší a hozenou na zem, druhou stopku v ruce a prohazovat.

Zvládneš to taky, není to nic obdivuhodného, půlku práce za mně udělal u feny Ruda jedním perfektně načasovaným hozením kamínku jí a ještě jednomu pejskovi před čumák, když mi vysvětloval, jak na to. U bělouška jsme to už věděli a nebyl problém od malinka.

Včera se nám stala taková divná věc....byli jsme lízt na skálách, čubinky samozřejmě s náma. Když lezeme tak čubiny k ničemu nepřivazujeme ani nemají stopku a to z toho důvodu, že když jsme oba na skále tak nemůžeme stopku uhlídat, holky čekají v klidu dole, znají to. A nepřivazujem je hlavně kvůli tomu, že se nám může nahoře cokoliv stát -pád atd. a nerada bych aby holky čekaly přivázáný třeba 3 dny u stromu než nás někdo najde. No stalo se to, že už jsme balili vercajk a jak na potvoru těsně u nás vyběhla srna, holky samozřejmě bohužel za ní Bára se za chviličku vrátila, jenže Salyna se na ní neskutečně dlouho nevracela. Já už si začínala malovat ty nejčernější scénaře, prostě hnus. Pak jsme šli každej na jinou stranu a volali, pískali. Pořád nic!Nakonec šel přítel k autu, jestli nebude náhodou tam a mě napadlo se jít ještě jednou podívat ke skále, kde jsme naposled lezli. A tam Salyna ležela. Měla jsem pocit jak když má nějakej útlum, byla jsem u ní tak na 10 m a ona mě pořád nevnímala. Až když jsem byla skoro u ní, tak jak když se vzbudí ze sna se na mě podívala, rozzářili se jí oči a letěla ke mně. Já to nechápu....musela nás slyšet pískat a přesto nepřišla k nám a ležela u tý skály. Vím že psi se vrací na místo odkud předtím utekli, ale to platí i když slyší páníčka pískat a volat nebo co?Nikdy se mi to nestalo, vždy se vrátila přímo ke mně na pískání ještě dodám že jsem jí za příchod nikdy nebila, že by se bála přijít..moc by mě zajímalo proč to udělala

U nás se zase o chlup pohnnuly ledy. Tady je pořád přesrnkováno a přezajícováno. No a tenhle tejden, co se zadařilo. Ušli jsme asi 10km vylezli jsme z lesa a ja Koudyho pustila. Řikam si, tady nás určitě nic nepřekvapí. A ani jsem moc nevnímala, koukala do země, myslela na kraviny. A najednou zvednu oči na Koudyho- on brutální postoj těsně před vyběhnutím za čímsi. Skříplej pysk jak to zažraně pozoroval. Řeknu Stůj! - automaticky a kouknu kam čumí - ani ne 30m od nás peláší zajíc!!....Koudy stojí - nehejbe se. Řikám zůstaň ( asi 4x, než jsem se k němu skoro připlazila- nevim proč, ale normalně jsem si plížila - asi abych ho nevyplašila:)). Zůstal! Bylo to poprvý, co se takhle zadařilo. Neměli jsme stopovačku. Přivolání ovšem nevim jestli by tý situaci dal - nejspíš by ho to rozrušilo, mám z něj takovej pocit. Na šnůře sice přijde - spíš přilítne, přiskáče s šílenou vitalitou, ale furt hypnotizuje, ovšem nedělá u toho scény jako dřív, i když zvěř proběhne třeba 10m od nás...pak chce brutálně stopovat, ale respektuje slovo cesta nebo "tady deme". Tak doufám, že to bude čím dál lepší.

joo... a to dřív bezmyšlenkovitě vilítl za čímkoliv, co se rozeběhlo nebo někde zašustilo. Jakykoli povel "neslyšel". Doufám, že začíná pomalu chápat, že se nic nehoní. Ale zatim máme v globále spíš lepší zastavení a odložení, než přivolání - a to asi kvuli tomu, že na svuj cíl se strašně rád kouká. A já sem až ta druhá, co ho v tu chvíli zajímá (prostě by na mě nejradši dlabal). Určitě hraje roli respekt. Myslim, že je to v tom. Asi musíme zapracovat, aby líp vnímal. Třeba tím, že bychom si na tom místě pak hráli, zacvičili a tak, hlavně poutat pozornost na sebe. I přes to všechno co tam cítí. Nevim, jestli na to jdu dobře. časem to určitě doladíme, hlavně když se posunujem aspon pomalu. Jo a když jde volně metr ode mě a ucítí zvěř dost blízko, tak se mi sám přilepí k noze a vim, která bije. To začal taky dělat teď poslední dobou. Dost často jsem ho k noze volala, když se něco blízko šustlo.

Jen chci napísat takový příběh ohledně lovení můj hafan měl v krku dreny, takže krk vyholenej a hadičky v něm, pak když už měl vše vytáhle a byl ok jen už to chtělo nechat zarůst krk tak jsme byli na prochajdě v lese, od nás byl pár metrů zajíc já stihla říct jen ne !!! k mému podivu pes zůstal stát civět na zajíce jak utíká někam. On stál klepaly se mu nohy a cukal sebou že by šel ale vždy se zarazil. Myslíte že díky tomu krku že je vyholený? Jinak po fyzické stránce byl ok normálně si hrál a běhal.

Ahoj. Vím, že přivolání u našich psů se jednou za čas změní v zdrhnutí za nečím. Přivolání nemáme 100%. Ale o to mi teď nejde. Jen jsem se chtěla optat jestli máte zkušenost, když Vám, nedej Bože, pes zdrhnul a tam bylo prase... divoké. Náš veterán, pes 11 let všechny možné myslivecké zkoušky, zlatý retrívr, se na mne vybodl a zdrhnul... za prasátkem. Díky Bohu to odnesl pouze kompletně vyraženým špičákem a dírou v pleci. Pral se a dle štěkotu fakt nic moc, po snad miliontém volání ke mě, přiběhl. Má otázka zní: co dělat když potkáte prase divoké? Já osobně je potkala 2xna koni, jednou to si mašíroval přímo na nás a po mém zařvání, řev dle kamaráda byl fakt děsný, to naštěstí stočilo okolo nás a za ním další zbytek asi 6ti kusů. Srdce mi bušilo fakt dost dlouho. Jestli se tento příspěvěk sem nehodí, tak se omlouvám, jsem tu nová, popř. prosím o přesunutí do jiné části poradny. Děkuji.

Mě se teď o dovolený stalo něco podobnýho.Byli jsme na houbách a najednou se nedaleko nás ozvalo chrochtání...upřímně se mi úplně udělalo zle.Psa jsem měla na šňůře,takže jeho útěk nehrozil,ale při představě,že by to prase na něj přilítlo.....v duchu jsem přemejšlela co dělat a rychle jsem mazala zpátky k autu.

prase by na něj přilítlo pouze v případě že byste se pohybovali v blízkosti brlohu s malejma prasátkama a jejich mámou. jiank je rpase poměrně plaché zvíře a kolizi se vyhne

O prasatech tu snad někde bylo celé téma - zkus pochledat - dost lidí tam napsalo svoje zkušenosti ze setkání.