máme bígla který ví že na kuchyňské lince a na stolech bývá jídlo při večeři,obědě a snídani jíme a on si klidně vyskočí na židli packy dá na stůl a pokouší se dostat k jídlu někdy se mu podaří jídlo vytrhnout z ruky.někdy vyskočí uplně na stůl a na něho hlubokým hlasem křičíme slez a nebo jménem ale on na nás hledí a jako kdyby si říkal co to je za blbečky snad něco dělám??? prosím o radu

pes zřejmě neví co povel slez nebo dolů znamená tudíž ani nemuže psoelchnout. osobně sme to psi učila tak že sme dala povel dolů počkala vteřinuna reflexní oblouk a psa strhla dolů tak aby mu to nebylo zrovna příjemný.

Náš pes umí povel dolů...taky se to naučil tím, že jsem řekla dolů a po chviličce ho strhla. Dneska seskočí z gauče, nebo odkudkoliv sám.

hehe skusim to nejak s nim vyresit diky moc za radu

Já to ze začátku ještě podporovala gestem, že jsem prstem ukázala na zem.

No ja bych spis pilovala nesmis. U me psi nemaji pravo spouzet po zidlich a uz vubec ne po stole. Maji pelisek, hracky a mame "umluvu", ze si muzou vzit papiry, co jsou v kyblu na ne urcene, a roztrhat. Povel dolu je sice super, ale ten bych napr. pouzila pokud mi treba vyskoci na klin a ja potrebuji nekam jit, takze pri "legalni" cinnosti a spouzeni po stole neni rozhone legalni - to bych se snazila uplne zakazat.

Zákazovým povelem? To asi zrovna fungovat nebude.

No jde o to rozlisit dolu (treba z klina) a dolu treba ze stolu, kde se to nesmi. Jinak se muze stat, ze tak jak mi pes vesele skace na klin, i kdyz ho nakonec odeslu do pryc, bude skakat na stul. A pokud je to druh, co rad plni povely, tak se jeste bude tesit na ten povel :=)))

Pes, který rád plní povely, se bude těšit na povel, kterým ho vyženu z mazlení a chování, vyženu ho od sebe?????
Zákazovým povelem nenaučím psa, aby nelezl na stůl. Když potřebuju, aby tam nelezl ani za mojí nepřítomnosti, určitě na to nepůjdu přes povely.

ja sem u dedecka teda slovo nesmis pouzivala taky, ale vzdycky, kdyz sem ho pouzila, vzala sem ho a doprovodila tam, kdy mel svuj dlabanec se slovy tady mas pejskove papanicko a tamto je clovickove papanicko.

Dyk je naprosto jedno co říkáš za slova, pes jim stejně nerozumí. Pes rozumí intonaci a obsahu (to že se dokáže povel naučit). Povel dolu z klína bude znít uplně jinak než povel dolu ze stolu, přestože to je jedno a totéž slovo "dolu".

Kazdy mame jine zkusenosti...
Tak treba kdyz jsem si poridila Bertika, tak jsem mu zakazovym povelem zakazala chodit do pokoje. Kdyz jsem si v prosinci poridila Bobinu, tak jsa poucena jsem zkousela ven ci bez. Bobina povel ven ci bez plnila, coz o to, ale to, ze do pokoje sama od sebe nemuze nejak uplne nechapala - brala to proste pouze jako "odeslani" - a trvalo mnohem dele, nez vubec pochopila, ze do pokoje ne. Bertik to stejne chapal velmi dobre za mnohem kratsi casovy usek a od te doby pokoj ze sveho rozhodnuti nikdy nenavstivil.

Já taky řvu na psy hluboké "fuj" nebo "nesmíš", když se chystaj na nějakou lumpárnu (něco honit, něco hnusnýho sežrat, lézt kam nemají). Většinou si sednou nebo jdou ke mně, tak je pochválím a dám zas volno. Pochopili by bez toho zákazovýho povelu, že dělali (chtěli dělat) něco špatnýho, co já nechci?
Jak bych psici vysvětlila, že nesmí do koupelny, než "nesmíš" a prostě ji vyhodit?

Řekla bych, že přivoláním, povelem stůj nebo vyhozením, když už tam vleze.

Ale přivolání a stopku děláme i "jen tak", i když nic špatného nepáchá. Když ji chci odnaučit, aby někam chodila nebo něco dělala, musím jí přece dát nějak najevo, co je špatně. Nebo ne?
Třeba zákaz chození do koupelny pochopila rychle (ale např. žraní fujtajblů je problém stále)

hele já nevim,ale s tou koupelnou třeba..mě by klidně stačilo,že na Vypadni nebo tak něco prostě vypadne.Úplně bych nebazírovala na tom,aby chápala,že koupelna je tabu.Koneckonců pokud jí vyhodíš pokaždý,asi to nakonec stejně pochopí a přestane to zkoušet.Žraní hnusů je pro mne osobně jiná kapitola,tam jsem dost nekompromisní,páč to klidně může psa ohrozit na zdraví či dokonce životě(třá žiletky v buřtu co byl pohozenej kdysi u nás v parku).

Tak to u nás taky byly za to nejtěžší tresty ze stejného důvodu. U nás se zas prý objevili paštičky s jedem na krysy, salámky s hřebíkama a podobné věci. Takže za žraní venku čehokoliv jsem pomalu vyhrožovala smrtí já ve smyslu ,,tě zabiju sama než abych koukala na to jak mi umíráš na otravu." Raději pochopil rychle.

já to dělám tak: párkrát velim vypadni (dost ostře). Pes chápe, ale ještě občas třeba zkusí, tak už ho nevyhazuju, anýbrž když už k tomu míří, nebo si chce čuchnout a pod. tak jen temně a tiše řeknu "zkus" nebo něco takovýho. A mam klid. Stejné je to u tý koupelny...

A neni to zakazovy povel... ?

nic na "vypadni" zakazoveho nevidim.

A co na zkus?

"Vypadni" říká psovi, co dělat má, ne co dělat nemá. A to "zkus" není povel, tam jde o intonaci hlasu a výraz obličeje.

A odkdy pes rozlišuje mezi příkazem a zákazem, když obojí provedu naprosto stejně, pouze použiju jiná slova - jedno jazykově příkazové a druhé jazykově zákazové (dělej versus nedělej)? Jazyk (verbální komunikace) je lidský nástroj, psovi je jedno, jestli řeknu jdi dolů nebo nechoď na stůl a užiju při tom zcela stejnou intonaci i provedení. Takže z tohoho pohledu je "vypadni" stejně příkazové jako zákazové a "nechoď sem" zrovna tak.

Něco jiného je, když pes vleze na stůl, a já přivoláním změním jeho činnost, tedy řeknu mu, aby dělal něco jiného. Ale to si pak nejsem jistá, že pochopil, že na stůl se lézt nemá nikdy, a ne jen tehdy, když dostane povel jiný.

(ne)rozumím tomu přesně jako Nemesis, akorát ona to líp vyjádřila.

Když mám naučený povel třeba to "vypadni" a pes ví, že to znamená odejít z místa, kde je jinam, není to přece zákazový povel. Neříkám mu "tohle nedělej" - třeba nelez do koupelny, ale říkám mu "tohle dělej" - odejdi pryč. Tím pádem se mi nestane, že pes se zastaví, nevleze do koupelny, ale nebude vědět, co dál. Když budu dávat zákazové povely, stejně pes bude fungovat jen v mojí přítomnosti, protože když tam nejsem, nikdo mu nezakáže činnost, tak jí stejně udělá. Proto považuju za lepší psovi říct, co má dělat = odejít než mu zakazovat to, co dělat nemá - jít do koupelny.

To "zkus" je varování ve stylu - sleduju tě, něco po tobě hodím nebo něco podobného. Fungovat bude jen tehdy, kdy pse přesně ví, co je dovoleno a co je zakázáno. Pokud to neví, jen ho tím zblbnu.

A jak vi ten pes, ze je koupelna zakazana? On prece plni jen opakovane jdi pryc z koupelny - "odeslani".
No nic, uz se zase tocime v kruhu...

Myslíš, že ten pes je padlý na hlavu a že když ho 10* vyhodíš z koupelny, že mu nedojde, že by tam asi neměl chodit? To je jako když psa vyhodím opakovaně z postele, nebude mi tam lézt, dokud jsem v dohledu.

přesně jak píše essi když psovi řeknu vypadni znamená to jdi odtamtud pryč. řeknu u co chci aby udělal když mu to u jedný věci řeknu 10x pravděpoodobně si spojí že tam nemá chodit.

Já sem to, co psala Nemesis pochopila asi tak, že -př. když Boris tahá řikám mu "přestaň" (nikdy jindy to neřikám) a má to podle mě asi stejný výsledek, jako bych řikala "pomalu" nebo něco jinýho

Opravdu nezáleží úplně na tom jestli velím vypadni nebo nelez na ten stůl. Hodně udělá intonace, ale pes taky musí vědět co se po něm chce - tedy povel pro něj musí bejt srozumitelnej. Myslím tím, že povel nelez na stůl může bejt řečenej a myšlenej uplně stejně jako vypadni (od toho stolu). A pokud opakovaně okřiknu psa, že nemá (třeba lízt do koupelny), nezapomínám na reflexní oblouk a že všeho moc škodí.
Protože já sem línej, učil jsem psa jeden povel na všechna vypadni - jinak bych musel učit každej zvlášť nelez na stůl, nelez do koupelny, nelez do postele, aj. - přitom všechny vjádru znamenaj totéž - VYPADNI.

Že tam nemá chodit - to podle mě znamená, že cílem je, aby něco nedělal.
A v tom vidím háček metody "vždycky říkám psovi jen to, co má dělat", tedy učím ho pozitivně. Můžu opakovat stokrát, že mu dávám jen příkazy a nikdy zákazy, ale pokud je cílem zákaz určité činnosti, je vypadni zákazem. A když u toho ještě užiju zákazavou intonaci a mimiku, můžu mu klidně říkat "miláčku" nebo "hurá", ale tím to nepřestane být zákazem. Pokud je cílem naučit ho chůzi vpřed a o koupelnu vůbec nejde, jen ho tam prostě aktuálně nechci, protože se motá mezi nohama, je to příkaz. To jsou ale různé věci.

Co se týče převádění nežádoucí činnosti na žádoucí, jako že když třeba leze na stůl, tak ho přivolám, vlastně tím odvádím jeho pozornost. Taky užívám metodu odvádění pozornosti - jsme venku, on něco v dálce zahlédne, já tuším, že je to těch 5-10% procent, kdy na zavolání nepřijde, tak začnu hrabošit u země, aby ho to zaujalo. Když leze na stůl a mám ho v dosahu, dám ho dolů a řeknu dolů. Když vidím, že se k tomu jen chystá, řeknu mu ne (=zkus) a on tam nevleze. To samé když si jde ukrást papírový kapesník. Nedávám mu sedni, řeknu ne a on ho nechá být. Když jeden pes zavrčí na druhého, protože má kost, dá se to interpretovat jako příkaz jdi pryč, anebo - jako nepřibližuj se. Podle mě je cílem zákaz činnosti, kterou je snaha sebrat kost.

Jestli chceš slovíčkařit, přidám se. Psovi povelem vypadni nezakazuju určitou činnost, ale říkám mu, aby se přemístil z jednoho místa jinam. Pes příjde sám na to, za jakých okolností a odkud je opakovaně vyhozen a příjde na to, že tam nemá chodit. Takže to vidím tak, že tím, že řeknu psovi, co za určitých okolností dělat má, zamezím tomu, co dělat nemá. Když mu říkáš miláčku nebo hurá, je to něco o dost jiného, pokud pod těmito slovy nemáš naučený nějaký význam, povel, protože jinak je to na houby.

Nevznikají tím psovi otázky Tohle ne, co teda ano...., protože jsou pejskové, kterým tahle otázka opravdu hodně nedělá dobře.

Když mi jde pes něco ukrás, neříkám ne, nedávám mu vůbec najevo, že ho sleduju, ale třeba po něm hodím něčím, co ho vyruší a neublíží mu to, klidně míčkem, krabičkou naplněnou třeba knoflíky... , řetízkovým obojkem. Když ho budu okřikovat a fujovat a říkat nesmíš nebo ne, dosáhnu tím toho, že se pes podívá, jestli je pod kontrolou a když ne, udělá si svoje. Proto si myslím,že zákazové povely opravdu nic neřeší.

Když si u těch slov, řikej si třeba "bota" místo "vypadni", ale nejsem si jistá, že tam zvolíš správný a právě ten veledůležitý tón. Zkoušela jsem to už onehdá. Nefungovalo to (a navíc jsme si ta slova ani nepamatovala ). A jak pes rozliší že např do tý koupelny nemůže nikdy? Když ho tam načapám poprvé, hodně ostře ho vykážu. A když to bude ještě zkoušet, tak ho vždy ostře odešlu dělat něco jinýho (vypadni, ke mně, místo.....) už jen když tam chce jít. To je formou slovní. Nebo po něm vždy něco hodim/cuknu vodítkem.... Ale vždy to musim myslet tak, že tam opravdu nesmí vkročit. A pokaždé razanci zvýšim, protože je to podle mě drzost, že jsem mu to řekla už šx a on tam počtvrté stejně jde. Samozřejmě záleží načasování a vychytání, že ho vyhodim vždy. No a když tam tam nesmí jenoim někdy, tak mam naučenej povel "ven" nebo taktéž vypadni (odvolání), ale řeknu to úplně jiným hlasem, tónem, výrazem.

Mám v bytě jednu místnost, kam psi nesmějí - kuřárnu ( kvůli nim ). Pokud tam jdu, tak nemáme žádné dohady, je to samozřejmost, stačilo je jednou upozornit tak, aby pochopili.
Je jasné, že slovo "vypadni" řeknu s větší razancí než třeba "bota", ale když ho musím opakovat 10x nebo pokaždé, když jdu do té místnosti, jak se tady píše a pes pořád zkouší, tak mi to nepřijde moc účinné.

moje dcera používá zákazové povely " nesmíš "a pak si myslí,že si z ní dělá pes legraci.na Vlčáry jet nechce,tak doufám,že v Praze potká ty správné lidi.

Jak tak koukám, tak i když jsem si myslela, že po té době,co sem chodím, tak už něco znám, ale občas narazím na něco, co mi jaksi uniklo... S tím žraním venku máme pořád problém. Neustále za ní musím chodit a koukat, jestli něco nežere. Jakmile vidím, že se chystá něco dát do huby, tak zakřičím Fuj! a ona to nechá (pokud je ta věc takových rozměrů, že ji vidím), nebo když už něco má a řeknu jí "vyplivni to",tak to vyplivne. Ale jaksi jsem pořád nedocílila toho, že prostě si nic nevezme. Takže to pro mě pořád znamená chodit za ní a sledovat (kvůli tomu ji večer radši nepouštím z vodítka, protože nevidím na zem a i tak někdy něco sežere, když se nedívám).
Takže jestli jsem to správně pochopila, tak mám spíš dělat, že se nedívám a jakmile něco vezme, tak třeba po ní něco hodit nebo razantně škubnout?
Problém trochu vidím v tom, že někdy jenom čuchá (třeba stopu od pejska), aby to pak přečůrala a někdy čuchá a pak si něco sebere, takže nedokážu rozeznat, z jakých důvodů to dělá. Poznám to až v momentě, kdy vidím že něco žvejká... a čuchat z důvodu přečůrání jí přeci nemůžu zakázat...

Nicol, nejlíp ho to vodnaučíš ( podle mého názoru ), když pes něco žere, nedívá se na tebe a ty ho bez upozornění něčím trefíš - řádně. Překvapíš ho, žádné fuj, nesmíš, prostě pes je zabrán do fujtablu, nevnímá tě, přiletí řetízek, který mu tuto činnost přeruší. Pokud nemáš jistotu, že něco žere, tak bych ničím neházela a spíš bych něco narafičila, abych měla jistotu.
U nás taky zabírá, když jsem blízko, ho chytit za ocas a jakoby ho odhodit - to jsem udělala doma, když zajel do kočičího písku. Mluvit u toho vlastně nemusíš.
Pak taky můžeš psa přivolat...

chtěla bych se zeptat, jak pejska odnačit brát jídlo ze stolu?
předem děkuju za odpověď

Co je to za psa? Jak starý? Dělá to ve vaší přítomnosti nebo nepřítomnosti?

[quote="barca"]máme bígla který ví že na kuchyňské lince a na stolech bývá jídlo při večeři,obědě a snídani jíme a on si klidně vyskočí na židli packy dá na stůl a pokouší se dostat k jídlu někdy se mu podaří jídlo vytrhnout z ruky.

Nevim, kolik mu je, ale náš Badouš nám teda z ruky nic nevezme, to by si nedovolil, ale třeba mladší sestře to udělal....my když jíme, tak on musí bbýt ve své boudě, co má v kuchyni, nebo když jíme v obýváku, tak na svém místě. Jakmile jednou povolíme, somruje! TO s linkou nám dělal taky a občas v naší nepřítomnosti ho třeba na chotbě slyším...moc dobře ví, že to nesmí. My ho okřikujeme povelem fuj, nebo nesmiš. Jako pomůcku jsme použili plechovku s různýma věcma a omotali provázek, na druhý konec přidali kus salámu, sedli jsme si do obýváku a čekali jsme, kdy se chytí na špek....chvílu to trvalo, ale stalo se, měli jste vidět ty mety až pod postel...dal si majzla, ale občas to musíme zopakovat, protože to za čas zkusí.....
Jeho místo je v kuchyni v boudičce, ale veškeré suroviny od mouky až po jeho jídlo, musí být opravdu vysoko, jsou velice vynalézaví. Tak dejte vědět pokroky.

Druhý problém máme s tím, že je strašně na jídlo a na cokoliv co jí přijde chuťově zajímavé. Bohužel přijde mi, že ještě nepochopila, že naše jídlo je naše a její je její a že si ho nebudeme vzájemně brát. Jako příklad uvedu: šli jsme na výšlap úzkou cestičkou mezi stromy, fenku jsem měla na vodítku - kraťučko - téměř jsem ji držela za obojek. Do protivky nám šla paní, v ruce rohlík a ta naše potvůrka se jí do něj zakousla - strašně jsem se styděla. Ona je totiž schopná vytrhnou jídlo přímo z ruky komukoliv nebo vlézt do talíře, i když z něj dotyčný člověk právě jí. Já držím v ruce jídlo nebo jen třeba čaj sednu si na pohovku a už se na mě valí a leze mi k puse k ruce apod... Nemůžeme nechat ležet jídlo na kuchyňské lince ani v naší přítomnosti, hned po něm jde a vůbec jí nevadí, že ji přitom přistihneme. Tohle se netýká jen jídla, ale třeba nám neustále nosí boty, oblečení ze šňůry - vždy se dojde ukázat a v tomto případě - ví, že je to špatně, že nesmí, ale i přesto dojde jako hromádka neštěstí s nějakou věcí v puse, téměř hned pouští, ale přesto to vždycky zkusí.
Budu velmi vděčná za pár rad, které by mi pomohli vyřešit tyto problémy. Nějaký návod jak se v daných situacích zachovat apod...
Předem moc děkuji.