Dobrý den a ahojky, máme skorolabradorku, která nebere nic vážně.Koupila jsem jí dětem a jelikož jsem dělala ranní dvanáctky tak jsem moc času na výchovu neměla.... Nyní se to snažím vzít do vlastních rukou a nevím jak začít. Umí se jen radovat, hopsat skákat, blbnout. Děti už s ní nechtěj chodit ven, protože by mohly skončit papulou na silnici....Dokonce se raduje i když jí plácnu, když jí tahám klíště apod...Nikdy jsem jí neslyšela vrčet, to asi neumí....Neublíží zvířeti(máme kočku a fretky)to bylo první co jsem jí naučila,pak ještě umí sedni, lehni a to je tak všechno....Když jdem na procházku, tak si nemůžu ani sednout na zadek a dát v klidu cigáro, nebo se vyčůrat, protože má takovou radost, že po mě hned skáče...Ale já se nechci vracet z procházek špinavá jak prase, chtěla bych si sama sundat ze šnůry prádlo...Je moc hodná, skoro tak hodná jako já:-)))Vím, že nás miluje víc jak sebe, máme stejné povahy jsme obě flegmouši,.... Rady z okolí jsou, to je labík, s ní nic neuděláš......Máte lepší rady? Pokud né tak doufám, že jsem vás aspoň trochu pobavila....

Myslím, že tady dostanete i jiné rady, než to, že je to labík (to je teda postřeh od těch lidí nic ve zlým).
No v první řadě je opravdu nutné ji začít vychovávat a naučit alespoň základní povely. Což je v první řadě přivolání a pak dále taky odvolání a odeslání na místo a to vše pokud možno na první povel. To je základní abeceda výchovy a výcviku psa. Jak na to se tu dočtete v ostatních tématech a na hlavním webu Rudolfa Desenského. Až tohle zvládnete budete mít minimálně 90% problémů se psem vyřešené. Hodně štěstí.

P.S. Snad jsme to nepřehlédla, ale neviděla jsem ve vašem příspěvku jak je pejsek starý.

Děkuji za radu trochu to počtu a koupím si knížku protože se v práci dloubu nudou v nose:-))) Něco už se učíme a zkrátka to prostě půjde.... Já chtěla za panem Desenským jet, ale nyní vidím, že něco zvládnu sama a pojedem tam až se něco naučíme a hlavně ukázníme, abychom ukázaly co jsme se naučily.Tak nám držte labky, packy a tlapky, aby z nás byla supr dvojka:-)))a já se mohla radovat i ze svého psa a nejen ona.

Ještě jsem neodpověděla jak je stará, máme jí od štenítka,a je jí rok a půl. Viděla jsem její sestru, kterou má kamarádka a tiše jsem záviděla, že má uši jak maj u labíka být.Spinkala v autě, tak jsem je pozvala k nám na kafíčko, aby si sestry trochu pohrály.Tlemit jsem se začala hned co vylezla z auta, protože má asi metrové nohy:-))))Od té doby, když o nich mluvíme je ta naše křivo uch a ta její dlouhohnát:-)))Koupily jsme je za standartní labradorskou cenu, ale nemáme je o to méně rády, že se moc nepovedly, zkrátka to neřeším, jen nás čeká kastrace, protože podobných pejsíčků by byli plné útulky.Já bych jí štěnítka, moc přála, ale zkrátka to nejde.Máte i pro tenhle případ nějakou radu?Budeme mít kočičky:-)))Mám zkušenosti s fretkou, že odchová jaké koli mimino a že je za to ráda. Nebude labici chybět, že nebude mámou?

To rozhodně nebude. Je to stará fáma, naprosto nesmyslná. Osobně nechám svojí Tequilku (kníračku) taky kastrovat, je to lepší, štěnata nechystáme. A z vlastní zkušenosti vím, že je lepší nechat v roce a půl kastrovat, než pak v 9 letech a déle řešit zánět dělohy a podobných věcí a jestli vůbec pes přežije narkozu. a koneckonců to doporučila i veterinářka.

Když nechcete štěňátka, nemusíte kvůli tomu kastrovat, stačí jí dvakrát ročně ohlídat.

Měli byste jí začít vychovávat, bez plácání. Určitě si tu knížku i poradnu důkladně pročti, ale nejlepší bude se objednat na konzultaci.

Už neplácáme, to nedávalo smysl, byla v tom jen výzva ke hře ))

Ahoj vsem, nektere ze svych problemu už jsem tu vyresila co a jak mam delat, ale ted me trapi jeste jedna vec.Muj retrivr 8 mesicu se vzdy k dyž k nam prijde navsteva pocura, ale radosti vzdy hned u navstevy..2x pocural botky a to same dela kdyz jdeme ven..cura na chodbe a u vytahu a take hned pred panelakem na schodech..Jinak venku kadi a cura jen na chodniku..Co s tim mam delat?

Naše Pepsina, když byla štěně, tak se taky u každé návštěvy, co k nám přišla počurala radostí. Nevím přesně do kolika měsíců, ale pak to časem přešlo a už to nedělá.

U nás to máme to samé, jakékoliv "plácnutí" je pro naší čubičku jen výzva ke hře a zvýšený hlas rovná se radostný štěkot , akorát že ta moje má teprv 5 měsíců...ale je to v povaze . Je to jediný pes, kterého znám, který nemá strach z mého exmanžela, ale ochotně ho oslintá v obličejií při každém pokusu o usazení se u mně na návštěvě

Tohle se tu už taky několikrát řešilo - myslím, že v sekci Nečistotnost. A co se týče toho venčení nachodníku, když ho máte na vodítkiu, tak ho nasměrujte na trávu, pokud ne, tak já jsme to řešila tak, že jsem se trávila otráveně a něco mu k tomu řekla - že je třeba prase. Ale nesměl z toho cítit, že ho za to kárám. A když se vyvenčil na trávě, tak jsme ho pochvlila, ale zase ně nijak moc, jenom jsem se tvářila spokojeně.

Počurávání při radostném vítání přešlo naši Aiku asi kolem roku. Co se týká čurání na chodníku, dělala mi to taky. Aika je strašně vybíravá, co se týká místa pro vyprázdnění. Nejradši chodí tam, kde už někdy byla. Takže to u nás chtělo jen trpělivost a dostatek času, a vodit ji vytrvale po trávníku, než to nevydržela a pustila. A příště na stejné místo znovu, to už šlo lépe. A když se ten fleky z toho chodníku smyly deštěm a vyčichnuly, byl pokoj. Podobně, když jsme někde na cestách, tak první venčení je vždycky problém, ale když už tam pak má svou značku, venčí se ochotně a bez průtahů na stejném místě.

dnes pri venceni se me vykadil primo u prostred prechodu pro chodce a auta museli cekat az to uklidim..Kdyz vidim že potrebuje tak ho vemu k nejbližšímu travniku, ale když nikde nic neni tak se vykadi i klidne uprostred namesti..Je mi to takovy neprijemny.

Jinak on cura i když jdeme ven pred vytahem a i když jdeme na nakup a on zustane doma sam.