Mám 8 letou fenku RR. Žije ve smečce 4 až 5 psů. Když jsme si jí přivezli od chovatele, všimla jsem si, že má tendenci se schovávat před dětmi. Jinak se chovala zcela normálně. Je to fenka, kterou jsme nikdy necvičili, přesto je naprosto poslušná a důvěřuje nám. Snaží se nám být stále nablízku ale ne tak, abychom se jí dotýkali. Když např. leží na kanapi a já si sednu vedle ní, ihned vyskočí a jde si lehnout jinam. Největším utrpením pro ní je, když jí chceme pohladit po hlavě nebo se k ní sklonit a dát na ní hlavu. To se snaží schovat čumák pod packu, kňučí a stahuje koutky. Jinak ale např. ošetřování rány toleruje bez problému. Vadí jí i když se na ní díváme. V tu ránu se jakoby přikrčí a raději poodejde. Ve smečce se drží vždy trochu stranou a vše pozoruje z mírného povzdálí. Venku chodí navolno, o cizí psy ani lidi nejeví žádný zájem. Pokud ovšem někdo cizí přijde k nám, je neustále ve střehu, hlídá ho a případně štípnutím usměrní. Velice dobře hlídá a nikoho cizího by k nám nepustila. Ve smečce působí jako pečovatelka o mladší fenky. Její odtažitost ostatní tolerují a nedovolí si jí obtěžovat. A na co se vlastně ptám? Ráda bych své feně lépe porozuměla. Jeví se mi jako velice nedůvěřivá, z čehož zřejmě pramení ta její ostražitost vůči cizím osobám. Je to tak? Proč jí vadí mazlení? Nevnucujeme se jí, jen by mě zajímalo proč?

Tohle může mít mnoho příčin a ještě více řešení. Nevidím to jinak než si domluvit konzultaci na Vlčárech.

Vaše fenka má podle popisovaného velmi nízké sebevědomí a nevěří.

To sebavedomie a nedôvera vyplývajú z toho, že komunikácii nerozumela a sama komunikovať nevedela. Vo veľkej svorke sa to nejak stratilo a ona ostala v tom, že to rieši tak, že sa stiahne. Aj to stráženie vyplýva len z toho, že sa vlastne bojí. Chcelo to trochu jej pomôcť.

Jen bych chtěla doplnit, že fenku máme od štěněte, což je asi podstatná informace.
Do puberty to bylo takové veselé děťátko, pak se změnila.
Nedůvěrou je myšleno, že nedůvěřuje nám? To právě takový pocit nemám. Naopak, stále na nás visí očima a udělá vše na pouhý pokyn ruky, tiché slovo. Chodí s námi téměř jakoby na neviditelném vodítku. Samozřejmě ne neustále, na procházkách si odběhne, počuchá a chová se přirozeně.
Ale stačí tichý pokyn a je u mě.
Nejšťastnější je, když třeba někam jedeme autem, nikdo ze psů neví, koho bereme s sebou a my ukážeme na ní. To se úplně rozzáří.
Její chování mi nevadí, jen je trochu jiné, než ostatních psů. Chtěla bych jí lépe porozumět a pokud bych jí mohla udělat šťastnější, byla bych ráda.

Vieš, aj dôvera v majiteľa spočíva aj v tom, že je pes schopný sa k niečomu osmeliť. Ona sa neosmelila. Skôr, ako by som tu robila nejaké závery o tom, ako vám dôveruje, sa ťa opýtam. Prečo ju teda nevezmeš napríklad na fríčko?

Racku, teď vycházím čistě ze své smečky. Ale náhoda je někdy blbec.
Moje fena je taky submisivní, kterou ještě ke všemu šikanovala moje druhá feňule. Vůbec jsem tomu nepřikládala váhu, jednoduše jsem nepoznala, že se jedná o šikanu. Bylo to velmi ( pro mě ) nenápadné, spíše legrační, protože je mezi nima 30kg rozdíl ve prospěch té šikanované. Až k nám přišel pes a ten okamžitě šikanu zatrhl, mimo jiné. Submisivní feňulka hodně změnila chování, přestala být bojácná, i když torpédo z ní nebude nikdy. Uvědomila jsem si, že chování druhé feňule bylo pro tu submisivní velkým stresem, ačkoliv to bylo pro mě nepostřehnutelné.

Pro rea:
Toto je můj první krok, zajímají mě názory ostatních. Tolik odpověď na otázku.

Ještě pro rea.
Myslíš, že nedůvěra v majitele se projevuje tím, že feně není příjemné, když se s ní chceme pomazlit?
Já chápu nedůvěru jako očekávání něčeho nepříjemného co by mohlo následovat. Tedy, co nepříjemného by mohla očekávat po pomazlení?
Ale něco mě napadlo. V rodině, kde se narodila, měli malé děti. A když jsme si jí přivezli domů, měla z dětí respekt, uhýbala před nimi.
Nemůže to být důsledek mazlení a tahání dětí štěňat v době vtiskávání?

Racek poznať názory ostatných je fajn, to schvaľujem, len takéto veci sa dosť ťažko posudzujú. Ono je dotknúť sa psa a "dotknúť sa psa". Je iné, ak pes odchádza kvôli strachu a neistote a iné, ak odchádza preto, lebo kontakt nepotrebuje. Nepríjemná skúsenosť s deťmi je možná, mohla niečo spustiť a tú nedôveru som myslela v tom zmysle, že dôvera psa v majiteľa mu pomôže prekonať veľa, napríklad aj zistiť, že ten dotyk je príjemný, aj keď každý pes môže mať inú potrebu kontaktu, podľa opisu tam ale vidím neistotu, s ktorou jej jednoducho nikto nepomohol pretože ste si povedali, že je skrátka taká. Možno preto, že ste nevedeli, ako. Ale opakujem, ťažko posúdiť takto, preto som písala o tom fríčku.
Aj Dorotka napísala dobrý prííklad, jej pes jej ukázal, že druhý krát sa k tomu ona sama môže postaviť inak.

Určitě, stále se učím u svého skvělého učitele. Jsem ráda, že jsem ho dokázala pochopit. Naše začátky nebyly lehké..A když něčemu nerozumím, tak se zeptám tady. Naposledy mě dostala Rudova odpověď, že můj pes kopíruje moje chování, došlo mi, že pokud budu umět tuto informaci použít v praxi, tak ten pes udělá, co budu chtít. Začínám si to ověřovat a ono to fakt funguje - např. při korekci feňule, pokud na feňuli reaguju jen slovně ( co blbneš?), tak pes nereaguje, pokud přiostřím, tak pes jde feňuli napomenout. On to dělal asi vždycky, ale neviděla jsem to, až teď. Pochopitelně tuto informaci využiju při výchově jeho samotného.
Myslím si, že když se nám ( pejskařům ) tato informace dostane do krve, tak je položen základ k úspěchu.