Ano, myslím, že JE to přístupem psovoda. A u Anie to podle mě bude přesně to samé - přístup. Dohadovat se o párování pohlaví je sice zajímavý, ale tady v tom případě se mi zdá, že hlubší problém je jinde.

My teda máme štěndo a potýkali jsme se se stejným problémem akorát Betynka poslouchala mě a mého manžela ignorovala ten by se mohl upískat a nepřiběhla by ale písknu já a je u mě hned.Manžel si s ní taky hrál dával žrádlo nakonec jsme zjistili že pokud něco "provede" tak jí trestám jenom já tak začal taky trestat a teď už ho respektuje a poslechne.Trestáme odesláním na místo a pak mračením pokud neposlechne tak řeknu místo vezmu ji za obojek odvedu na místo a zopakuji místo.Zatím to na ní platí.žádný tahání za kůži nebo výprask. Někdy už ví že je zle tak odběhne na své místo sama a kouká tak nevinýma očima že se jen zamračím a stačí to.taky někdy stačí změnit intonaci v hlase.

Nějak si nemůžu vzpomenout, kdy jsem naposledy trestala psy - myslíš, že mě přestanou poslouchat?

To není o tom, kdo jí trestal, ale podle mého názoru o tom, že ty jsi řešila věci, které se týkaly jeho - tím jsi snižovala jeho pozici u psa, byl pod tvou ochranou, ty jsi ho tím degradovala pořádně nízko. A když začal svoje záležitosti se psem řešit sám, stoupl výš. Mimochodem, co všichni máte pořád s tím trestáním psa, proč na tom stavíte pozici?

Essi - zvyk je železná košile

Essi tak to je pravda co jsi napsala ale manžel si to způsobil sám protože když byl nějakej problém tak mě k tomu zavolal abych to vyřešila.O tom trestání já jsem se asi špatně vyjádřila ono to je spíš usměrnování a ukázání co opravdu neee.Když dostane moje tříletá dcera koblížek a Betynka na ní skočí a sebere jí ho tak jí nějak musím dát najevo že tohle se nedělá.Tak udělám to co jsem psala odešlu na místo a mračím se znovu už to neudělala.nebo když jíme tak nechci aby somrovala u stolu tak jí odešlu na místo ale po chvilce jí donesu ňamku aby věděla že somrovat ne ale že i když bude na místě tak o ní vím a ňamku dostane.Takže jsem to špatně popsala omlouvám se.Ale na druhou stranu mi neříkejte že vy své psi neusměrňujete.Je to přece součást výchovy nejsem žádný zkušený pejskař tak jestli se mýlím tak mě opravte.

Když jste se do mě tak" pustili" prosím neberte to zle možná si to zasloužím ale v rubrice štěna a štěnátka ve vítání se s kýmkoliv jsem ( 5.ledna) taky ptala co mám dělat že štěnda neposlouchá manžela jestli by ste mi někdo neporadil nikdo neporadil tak jsme si museli pomoct samiJestli dobře nebo špatně to nevím ale nic jiného než to usměrňování nás nenapadlo.Ale Bety už poslouchá manžela ne tak jako mě ale už ano.

Snažím se reagovat na své psy tak, aby tu koblihu nestačili sebrat, mám-li použít tvůj příklad. Tím pádem nemusím už dál nic řešit...

Dorotko tak to je pravda.ono se to taky u nás děje v podstatě to vyplynulo tak nějak samo přes den už děti nechá být ale dělala to u večeře tak už jsem si zvykla nandat dětem večeři a odcházím si do jiné místnosti hrát s Betynkou nebo se s ní mazlím.

Kačko,
jak ti v tomhle může někdo po netu poradit na míru? Neznáme ani psa ani manžela. Co by ti bylo platné, kdyby ti někdo poradil to, co opravdu funguje - ať se manžel chová obecně a hlavně k psovi tak, aby ho pes měl důvod respektovat. Na tohle je opravdu lepší domluvit si konzultaci s Rudou, kde se to dozvíte v praxi. Z tvého psaní mám dojem, že tvůj manžel není zrovní "psí" člověk a že má určitě dobrou vůli se naučit, ale asi nebude mít velký cit pro zvíře.

Essi ano po netu to jde špatně.S manželem je potíž v tom že je doma pouze o víkendu ale k Betynce se chová dobře hraje si sní dává jí nažrat ale spíš si myslím že ke všemu volal mě proto aby to měl u pejska dobrý,taková vyčůranost,ty seš ta "zlá" která rozkazuje a zakazuje a on ten hodnej jenže se mu to vymstilo.Na Vlčáry se chystáme na freečko ale až po očkování ještě nemáme vzteklinu.Takže určitě dorazíme.Ale jak jsem psala už ho respektuje sice ne tak jako mě ale už jo.Ale máme doma štěndo takže se pomalu vším prokousáváme zas po ní nemůžu chtít zázraky a okamžitou poslušnost takže se učíme a to všichni.

Mam super zpravu, dnes se mi podarilo najit cvicak pro naseho psa, jupi! Je to nejaky klub, kde se mesicne plati prispevek 21Euro a muze se tam chodit klidne kazdy den. Cvicitele jsou kvalifikovani a je jich tam nekolik a krome zakladniho cviceni jsou tam take agility a sposta dalsich veci. Tak jakmile doockujeme, letime tam a verim, ze nam to moc pomuze!

Pokud mas moznost bez napred na cumendu at vis, jak se tam cvici a jak zachazeji s pejsky. Ty certifikaty nejsou vsechno a z vlastni zkusenosti vim,ze cim vic ma clovet certifikatu na cvicaku, tim vetsi blbec to byva

Jojo, urcite nez tam pujdem pred tim se podivat, sami nam to nabydli. Jsou to pry lide, kteri tam pred lety zacali chodit se svejma hafakama a postupem casu uz tam zustali s tim ze si udelali nejake spec. kurzy. Jinak to asi zadni velky profici nebuou:) Zajdu tam a uvidime, ale verim ze to bude fajn, musi!:)

Dorotka: říct, že je chyba v přístupu, to fakt nepovažuju za diagnózu - to je asi jako kdyby mi doktor řek, že mám "nějakou infekci"... Možná jsem to špatně vyjádřila, ale podle mě se ten přístup musí řešit celkově od základu - postoj, tón hlasu, množství povelů, rychlost atd. Analyzovat, jak moc k sobě pes a člověk sedí, sice může být zajímavý, ale Anie se kvůli tomu psa nezbaví a pohlaví si snad taky nikdo měnit nebude.

Anie, držím palce, ať se cvičák líbí!

Opačné téma (tedy jak naučit psa poslouchat jen jednoho pána) jsem tady nalezla, ale já mám opačný problém...
Mám ročního BSP, momentálně u nás řádí puberta . Bydlíme v dvougen. domě, když jsem v práci, mají Méďu na starost prarodiče. Jsem ráda, že se o psa starají a nemusí být 3/4 dne zavřený ve výběhu...V praxi to znamená, že se kolem něj vyskytuje zhruba 5 lidí, které by v ideálním případě měl poslouchat. Jenže s nástupem puberty přestal pejsa spolupracovat a začal prarodičům utíkat (byli zvyklí chodit s ním navolno), já s ním zatím problémy nemám (utekl mi pouze jednou, většinou ho odvolám i od druhého psa).
Před víkendem jsem koupila 10m stopovačku a učila ho chodit s ní na volno (se mnou zatím chodil pouze na vodítku a pouštěla jsem ho na volno pouze na předem vytipovaných místech), sice si nemyslím, že vím, že druhý konec stopovačky nikdo nedrží, ale zatím velká spokojenost.
Jak máme postupovat při výcviku, aby se nefixoval jen na mě a měl přivolání i u ostatních?

Vycvičit také prarodiče.

Jo tak tohle dobře znám a mohu potvrdit. Jak mám Rockyho u sebe tak mi trvá den dva než si uvědomí kde je a šlape tak jak má. A čím je starší tím je to horší a těžší, teď nám to navíc začíná komplikovat stáří a problémy s ním spojené, takže pecina jako. Už bych nedovolila u svého dalšího psa aby mi do výchovy kecal někdo jiný neřkuli aby žil a byl vychováván více lidmi najednou jako je to nyní u Rockyho.

Asi dva měsíce jsme vysvětlovali mýho chlapa rodičům, že psa je třeba odnaučit tahat na vodítku. Táhla jak kráva, ale oni neměli potřebu to řešit a my se snažili marně. Až když zatáhla tchýni do příkopu, ta si zrušila asi na měsíc nohu, tak začli konečně spolupracovat.
Teď už jim asi měsíc říkám, ať jí nenechávaj čmuchat v křovinách, můžou tam být divočáci s mladýma a zaútočit... Výsledek? Naštěstí jen natržený oko...
Bohužel, majitlé psa jsou oni. A jelikož je to už jejich asi čtvrtý pes, tak ví samozřejmě všechno líp. Ach jo.

Dobrý den, mám fenku křížence ohaře a labradora a je jí 5 měsíců. Nejsem pro ni vůbec autoritou, tudíž vůbec neposlouchá a nenechá se pohladit (jen když si sama přijde). Poslechne když má dostat nažrat a za pamlsek zvladá základní povely, přivolání pouze ve známém prostředí. Cokoliv jí řekne ale můj přítel lehce zvýšeným hlasem udělá. Jak mám docílit toho aby poslouchala mě?

Naučit jí to. V tomhle věku - co po ní chceš? Je to štěně, které poznává svět a které se vaše požadavky teprve učí. Přečti si témata o přivolání na hlavní stránce, reflexním oblouku, práci se stopovačkou atd. A měj trpělivost, ty ses násobilku také neučila a ani nenaučila ve věku cca tří let, že ne? A nenech přítele, aby na ní zvyšoval hlas, zaděláváš si jinak na to, že bude reagovat v budoucnu jen na křik.

Presne tak, chce to trpelivost. My uz jsme to dopracovali tak, ze nas posloucha oba. Ke me pribehne a poslechne s radosti, pritele diky jeho predeslemu chovani k ni vetsinou poslechne, ale se strachem... A pokud budes dodrzovat rady tu na poradne, bude ti delat jen same radosti! (Me treba posloucha na prvni povel, pritel ji to musi rict milionkrat).

Dobrý den, prosím o radu. Na úterní přednášce jsem se dozvěděla že při přivolání, jakmile pejsek příjde, neměl by se otáče kolem sebe, ale měl by sledovat páníčka. na jednom pejskovi to tam bylo ukázáno, chytnout ho jakoby za tváře a donutit ho se na páníčka podívat. Zkoušela jsem to na svém pejskovi, zavolala jsem ho k sobě, přišel, ale otáčel se po ostatních psech a všude kolem. Můj pokus ho čapnout za tu jeho kedlubnu a nasměrovat si ho k soboě dopadl tak, že jsme se o tu hlavu jen strašně přetahovali.Nebylo to příjemné ani jednomu. Napadlo mě, že bych si tak mohla pěkně pokazit přivolání, když bude vědět, že kdykoliv příjde ke mně, budu ho nepříjemně tahat za hlavu a chtít po něm něco, co nechápe.. to se mi pak na nějaký přivolání pěkně vyprdne.. Když zkoušíme povely s dobrůtkou v ruce, tak se soustředí jen na ten piškot a ani neslyší že mu dávám nějaký povel,je tím úplně zaslepený..takže tímto způsobem ho k pozornosti také nepřinutím (a na hračky mi prdí taky:( Děkuji předem za jakoukoli připomínku, radu.. Přeji krásný den

Dobrý večer,
ráda bych položila otázku, která možná bude znít zvláštně, ale mírně mi vrtá hlavou - jak poznám, že pes o mě má jako o psovoda zájem a jak poznám, že jsem pro psa autorita?
Dá se z nějakých projevů chování, nebo situací určit, nebo nějakou hrou otestovat jak má pes naše vztahy v hlavě porovnané?
Předem moc díky všem, kdo mi napíšou svůj názor.
Pavla

Společný život výlety, noci v cizím prostředí, zábava, krizové situace. Prostě spolu žít...

Teď asi odpovím jako blbec, ale když jsem měla dvě feňule, často mi vrtalo hlavou, která z nich je výše postavená. Nepoznala jsem to, protože ony to neřešily. Postupně jsem nabrala ještě dva psy a najednou vidím přesně, jak si kdo stojí. S autoritou je to stejné, si myslím, prostě se to pozná, cítí a asi nejvíc v krizových situací.

přesně krizovky- potřebuju psa dostat někam kam mu to bude určitě nepříjemné a pokud mi pes bezmezně věří pujde tam atd.
jinak to opravdu poznáš jen při společném žití a soužití jak si na tom stojíš

Moc děkuji za vaše názory. Ještě bych se k tomu chtěla zeptat - jak upevňujete důvěru psa ve vás? Mám dojem, že ta moje potvůrka je docela samorost, tvrdohlavá a svá. jsem za to ráda, ale přesto bych chtěla důvěru posilovat a vybudovat trochu závislosti, prostě aby měla silnější pocit, že je to dobré když jsem na blízku a že by se měla trochu starat o to, aby si mě hlídala. ( třeba venku nijak moc neřeší, když se jí schovám, radostně zkoumá vše kolem dál :-/ )
Psa už jsem sice měla, ale nikdy takovou nezávislačku, tak nevím jak na to...

Ahojte, chtěla jsem se zeptat, když páník hodí naší fence hračku většinou ji donese mě, i když sedím a nic neříkám a nebo když ji zavolá přiběhne ke mně a ne k němu znamená to, že jsem pro ni já člověk číslo jedna nebo je to něco jiného.

Paku, my jsme začínali se psem ( 3,5 roku, který měl pocit, že mi to v kuchyni svědčí líp, než být vůdcem smečky ) opravdu od nuly. Nácvik poslušnosti důsledně, srozumitelně a hlavně trpělivě. Šlo to, někdy pomalu, ale dávala jsem velkej bacha, abych při povelu na něj vždy došáhla a mohla si tak vynutit povel mechanicky. Měla jsem štěstí, že se mi povedlo zamezit ričbekoj fyzickému kontaktu s mým psem, asi toho bylo víc, ale tenhle moment nikdy nezapomenu, protože to asi rozhodlo o jeho důvěře ke mě. Hodně se změnil a já si najednou uvědomila, co je to, když pes má rád na plný pecky. Do té doby to bylo úpa jiné. Pak jsem začala věřit já jemu a myslím, že jsme se stali dobrými kámoši a že bychom se nenechali nikdy ve štychu.
Teď to nemyslím nijak zle, ale až to přijde u vás, tak věř, že se na to nebudeš muset ptát, prostě to poznáš.

Tohle nemá s autoritou mnoho společného. Prostě je tak zvyklá.

Zvyklá? A z čeho ten zvyk vznikl? Je pravda , že s ní já chodím na cvičák a snažím se ji něčemu naučit , ale téměř celý den je s páníkem, protože pracuje doma zatím co já chodím do práce mimo dům.

jirko neviděla bych to tak jednoznačně- u nás doma to třeba funguje v mojí přítomnosti tak že než psi splní povel skonzultujou to nejdřív smenou- pokud jim ho nedávám já teda

Ajka: u nás to funguje taky tak, pokud teda dotyčná velící osoba nedrží v ruce kus žvance, který je v tu chvíli pro pesu nejzajímavější alternativa.
Ale to souvisí právě i s tím výcvikem! Pokud Milka se psem cvičí a přítel s ním jen "je", má (Milka) psa logicky víc navázaného na sebe. Já taky se psem trávím toho času relativně míň než jiní a psice se mnou jde kamkoliv. Ono jde o to JAK se ten čas tráví.

zita určitě ale i o tom ta autorita je žejo. když pomineme teda ty lidi co maj tu přirozenou autoritu au jakýhokoliv psa

Ale já bych pro to ráda něco udělala a nerada bych udělala nějakou chybu...hranice mezi tím vybudovat důvěru, nebo jistou závislost a mezi tím "podlézat" psovi mi připadá slabá..

paku to rozhodně není podlézání a zdravej vztah se psem je diametrálně odlišný. a věř že dokud to bdueš takhle řešit a heldat návody tu důvěru si nevybuduješ

Mícháš dohromady dvě rozdílné věci. Podlézání psovi vede k přesnému opaku, než je respekt a důvěra. Pes ti dává svoji důvěru najevo spoustou drobných gest, chováním a tak dál. Když se tě pes ptá, vypadá to, že ti věří, když si od tebe nechá třeba vyndat klíště, asi ti věří.... . Nehledej na všechno šablonu, zapoj cit pro psa a danou situaci a už se ptát nebudeš muset.

Možná se to tak může jevit na první pohled, ale když si to převedeš do světa lidí, tak zjistíš, že je mezi podlézáním a opravdovou autoritou čínská zeď. To první nesnáším a to druhé obdivuji.
Hodně se už tady psalo, co bere pes jako podlézání, čemu nerozumí, stačí pohledat. Tyhle věci je asi dobré vědět, sama jsem musela spoustu věcí opravit, hlavně u psa. Ale jinak si myslím, že je dobré se řídit vlastním rozumem, aby to člověk ze samé snahy nepřekombinoval. Nebo zkusit Free, kde uvidíš, jak se chová Ruda ke psům.

Ajka - já myslím, že to myslíme v podstatě stejně.
Tyhle stránky mě taky přiměly přemýšlet o psím respektu a celém tom vůdcovství. Dospěla jsem k závěru, že respekt, úctu a důvěru si u psa vydobydeš úplně stejně jako třeba u dítěte nebo podřízených - musíš je přesvědčit svými schopnostmi je chránit a férovým a stabilním chováním. Jestli smí pes do postele, skákat na lidi a dostává jídlo od stolu a jako první, je už pak úplně jedno.

Na to se chystám, ale budu muset počkat na nějakou další akci v Praze, nebo kdekoliv blíž než na Vysočině, teď toho 14. to bohužel nepůjde, to budeme v jiných lesích, ale snad bude brzy další..věřím, že mi to dá mnohem víc než o tom psát a číst, ale zas alespoň něco, dost lidí tady má myslím docela zdravé názory a cenné zkušenosti

Musel bych to videt, ale nejcasteji jsem se stim setkal kdyz se pes k druhemu cloveku chodil "schovat" pred vykonanim toho povelu. Vetsinou z duvodu prilisneho tlaku na psa pri uceni povelu.

Tím to asi nebude, zatím cvičíme aport formou hry, vlastně to ani není aport spíš ona strašně ráda něco nosí a podává , tak jí to hážeme jen tak pro její radost

Ahojky lidi,
musím Vám napsat a především těm, kteří nemají úplně dospělí psi, jak už jsem tu psala máme ročního nevychovaného bígla a na radu p.Desenského jsem si koupila jeho knihu, kterou jsem přelouskala asi za dva dny A můžu jen doporučit, nejenže jsem zjistila, že jsem totálně všechno zvorala a dělala špatně, ale hlavně si i myslím, že to opravdu začíná zabírat Náš Badouš to nějak brzy pochopil a můžu říct, že se mu to vůbec nelíbí ( přivolání, odvolání na místo, zůsta'n....) vůbec se mu to nelíbí a to projevuje nejdříve kňučením pak štěkáním a tahle se to opakuje než zjistí, že má smůlu. Určo to bude trvat ještě dlouho, ale opravdu doporučuju.
Co akorád přesně v knize není je ta autorita, jednou mi jedna chovatelka řekla ,, mí psi mi můžou skákat po hlavně, ale když řeknu povel, tak toho nechaji" a to je právě to co nemám, hrajeme si, okusuje mi ruce, ale dám povel a on mě vesele okusuje dál až to bolí, jediné co tak pomohlo byl košík(s kterým jsme dlouho zápasili a on poté taky) pak si unaveně lehl do postele a já mu ho sundala, to zabralo. Jina metoda mě nenapadá, protože povely nefungují.....co vy nato? nebo máte něco lepšího.
Podle p. Desenského u nás bylo hrozně chyb co děláme, jak jsem psala snažímese dle knihy...

O co ti jde, o to, aby tě přestal kousat nebo o autoritu? Pokud o to druhé, pokud nemáš přirozenou (asi ne, co? ), tak tu si musíš nejdřív získat. A co se týče toho kousání a pak povel aby přestal, jaký mu dáš povel?

v knize je psáno o autoritě na více stranách.přelousknout knížku nestačí.znovu se k ní vrátit a ona vydá to co člověk potřebuje .např.str.190 cituji "síla autority není v agresi a v síle slov nebo donucovacích prostředků,ale v naprosto vyrovnaném klidu"

Jaký povel jsi dávala - zákazový? Nebo takový, který psovi říkal, co má dělat?