Nelituj jí, rozhodně je lepší vedle sebe vidět veselýho čoklíka a veselou holku, než dva ustrašený uzlíčky nervů... Držíme palce

Nikysek, všichni ti tady radí jak pokračovat se štěnětem dál. Jediné tu chybí, že chovatel , který to celé způsobil tím, že se na štěňata vykašlal a nechal je zavřené v kotci bez kontaktu s okolním světem by měl mít pouze psy plyšové. Proč je chová, pro peníze? Pro lásku ke psům určitě ne. Přeji ti hodně štěstí, ať se ti ze štěníkem daří.

Amina - chovatel to samozřejmě dělá pouze pro výdělek, ale to nejde změnit, dokud si lidi od takových lidí budou kupovat štěňata....... :-(

Všem vám mockrát děkuju za rady. V pátek jsem byla u pana Desenského a on mi ukázal co a jak mám dělat. Už je to se štěníkem mnohoem lepší. Přijde na zavolání, krásně chodí na vodítku a už se tolik nebojí. A když se lekne, tak jen uskočí a přokrčí se, ale neutíká . Dělá nám velkou radost. Ještě jednou Vám moc děkuju. Moc jste mi pomohli

no huráááá kdby to tak udělali všichni tak by měl pejs zachvíli pohodičku

škoda že jsem na tuto stránku nepřišla dřív.....bych to s ní takto zkoušela už od začátku...ale už je to v pořádku. štěndo teď spinká v boudě a vypadá skokojeně

Dobrý den,mám asi více otázek se kterými potřebuji pomoci.Máme doma asi tři týdny 3měsíční tosí holčičku,je hodná,čistotná, ale bojí se venku snad všeho,hla´vně dětí,hluku,kočárkú,lidí,kol,nikdo si jí nemúže pohladit,snaží se zdrhnout,uši dozadu,ocas mezi nohy.Doma je v klidu,nechá se hladit i od návštěv.Máme ještě 8letou labradorku Barču, je to miláček sídliště,snažila jsem se toho využít ale moc to nepomáhá,Barču hladí děti a ona se blaženě válí v trávě a malá se snaží utéct co nejdál.Přitom u Tos je dúležitá vyrovnanost.Za pár měsícu bude mít 50kg a co potom.Když jsme venku větší smečka je to o chlup lepší.Doma se malá chová normálně jako zdravé štěně.
Druhá otázka když štěně moc okusuje Barču múzu jí usměrnit(Barča je moc hodná a nechápu proč si nedělá pořádek sama?)
A poslední -od včerejška se Barča snaží prostě chová se k malé jak pes k háravé feně a snaží se jí nakrýt a já nevím co s tím. Díky za rady Evka

Štěndo nejenom že můžete usměrnit, dokonce jako správný vůdce smečky musíte když se vám bude zdát, že starší čubu už moc otravuje, tak převeďtě její zájem na jinou činost

nakrejvat jí klidně nechte, pokud malou moc nevalchuje nebo se malá nebojí - pokud to bude přehánět, opět odveďte pozornost na něco jinýho

a co se týče strachu - máte jedinečnou šanci skvělé socializace a dostání jí z toho - v tuto sobotu je Free sobota (info v sekci " free soboty, Bowenovi masáže a jiné veřejné akce"), kde bude kolovat z ruky do ruky, od psa ke psu a náramě si to tam užijete obě dvě.

Díky za odpovědi,škoda že to v sobotu nevýjde, nemáme auto a jak jsem se dívala na vlaky,tak i kdybychom vlakem ve 4ráno v Pelhřímově jsme asi v 10.30. Jsme z Kopřivnice a k vám nemáme moc dobré spojení. S naší malou jsme byli dnes na poli u lesa,takže klid a pohoda,žádné stresy.Zato Barča, začínám mít pocit že hraje divadlo a nevím jak na ni.Nechá se od malé okousávat a malá je jak pirana,tam se jí pověsí na ucho,kousne do břicha,a Barča bolestí zaknučí,podívá se na mě, ale nejde pryč, ani se neožene,jen stojí,při kousnutí do nohy upadne na zem a ukáže břicho a vleže se začne opatrně bránit.Nevím jestli jsem něco nezkazila já, nebo to na mě Barča hraje, ale musím pořád zasahovat já. Doma odvedu pozornost štěněte na něco jiného (ale nejsem doma pořád), venku malá Barču dost hustě loví a já jen řvu a trhám stopovačkou a zdá se mi, že všechno jen kazím.Kdyby malá trošku té odvahy co má při lovu Barčí projevovala pří procházce sídlištěm,bylo by to tak akorát . Nebo si Barča jen hraje na chudáka ????je pravda že rozmazlená je dost Prosím poradte nevím kdy bránit, kdy si nevšímat,kdy kárat a koho ????

to nezjistíte, protože takhle po internetu to prostě nejde říct. Zbejvá jen osobní setkání. jinak píši vám sz (soukromou zprávu)

Dobrý den,
před měsícem jsme si pořídili fenku Border kolie. Fenka je ze sedmi štěňat, byla poslední a také nejmenší a žili ve stodole ve smečce na statku mimo civilizaci. Předpokládám, že za dobu, co tam byla, přišla do kontaktu s minimem lidí a s žádnými předměty normálního života, natož s domácími předměty jako je flaška s pitím, vysavač, židle a tak podobně. Brali jsme si ji ve 3 a půl měsících a máme s ní zatím problémy kvůli jejímu strachu. Nela si zvykla na určitý okruh lidí doma a těch se nebojí, ale jakmile vyjdeme mezi lidi ven a nebo někdo přijde k nám, je konec. Bojí se všech lidí. Také se bojí aut nejen jedoucích ale i stojících. Jakmile vyjdeme na ulici, uši dozadu, ocas dolů a snaží se být neviditelná. Tenhle stav ale trvá pouze v rušnějším prostředí. Jakmile se dostaneme na louku, je v pohodě. Hned se stane strašně hravou, jak je Borderkám vlastní. Další problém je to, že nikdy nebyla v domácím prostředí a teď ji všechny věci, zvuky a předměty doma lekají. Flaška s pitím, židle, prudké dosednutí na zem....prostě je toho spousta. Od začátku si z ní snažím dělat v těchto situacích legraci, ale velké zlepšení nevidím. Prosím Vás o radu...Děkuji za odpověď,
Michaela Zimová

Děkuji Vám za odpověď. Určitě bych to viděla na osobní schůzku a to také z toho důvodu, že bych chtěla trošku více porozumět chování své Borderky. Nechám to ale až na dobu po svátcích. Měla bych ještě jednu otázku. Jak jsem psala, naše Borderka doma vzala a nebojí se asi pěti lidí ale šíleným způsobem se bojí mé babičky a dědy. Myslíte, že byste mi mohl dát radu, jak to alespoň trošku zlepšit i po internetu? Nevím totiž, čím by to mohlo být. Venku se sice lidí bojí, ale po určité době je k sobě na chvilku pustí. To samé doma. Návštěvy alespoň respektuje a neschovává se do nejzazšího koutu, ale jakmile přijde do místnosti babičk a nebo děda stáhne ocas, uši dozadu a už ji nevidíme. Tohle je jen jeden problém z mnoha, ale teď přes Vánoce budeme všichni spolu, tak jsem jen chtěla vědět, jestli by se to nedalo zlepšit. Děkuji, a po Vánocích bych se s Vámi určitě chtěla spojit, protože bych chtěla vědět, v čem spočívá strach naší Nely.

Dobrý den, chování mé Borderky se už podstatně změnilo a je to lepší a lepší, takže to chce asi více času. Co se ale nelepší, je její strach z babičky a dědy. Jsou to jediní lidé, které k sobě nepustí, schová se před nima a nevyleze a kontroluje každý jejich krok. Už nevím, jak bych to měla řešit. Poradíte?

Nechci radit za nikoho, ale pokud se vám to nedaří nijak řešit, bylo by ideální naložit babičku, dědu a psa do auta a vzít je na výlet na Vlčáry. Chápu, že to není nic jednoduchého kór možná v babičky a dědy věku, ale určitě by se to vyplatilo jim i pejskovi.

Michaelo, pokud jste z Čenčic u Loun, tak ta cesta netrvá nijak dlouho. Jak píše Dzedzy, naložte všechny tři a jeďtě na Vlčáry.

Dobrý den,
máme doma 8 měsíční fenku zlatého retrívra. Moc hodná, docela poslouchá, lidi má ráda. Velice rádi s ní jezdíme na výlety hlavně po horách. Kde jsme bohužel nemůžeme mít bez vodítka (normálně na vycházkách běhá kolem nás), protože vyjíždí po lidech, kterí mají na sobě něco nezvyklého (velký batoh, běžky, hole, sněžnice)nekousne, ale agresivně vyjíždí, šklebí se. Myslím si, že jí nevadí ti lidé (ve městě toto nedělá) ale ty nezvyklé velké věci. Moc ráda bych ji pustila a užívala si výletu, ale nelze jelikož se bojím jestli se nekde neobjevi "ten divny" turista s těmi velkými věcmi:-) Dokážete poradit co s tím? Děkuji

Tipuji že to nebude agrese skutečná, ale strachová. Fenka se prostě těch "divných" lidí bojí a preventivně je zahání aby náhodou nesežrali oni ji. Zadejte si do vyhledávače strach, strachová agrese a pročtěte si zejména červeně psané příspěvky.

Dobry vecer.aj ja mam problem z leonom.je to bordeauxska doga.uz som pisal mail p.Desensky.asi ste nemal cas.to nevadi.neviem ci mozem zavolat vam a dohodnut stretnutie,lebo leon je nemocny.kupil som ho v 3mesiacoch od Pribrami.v 6mesiacoch prestal zravat,zvracal a ledva chodil.od malicka bol bojazlivi.myslel som ze to prejde.v Ceskych Budejoviciach povedali ze to je leukemia a poslali ma do Prahy.po tych vsetkych vysetreniach sa boji uplne vsetkeho.povedali ze ma minimum cervenych krviniek,biele mu ich nicia.tak ma prednison a ranisan.je na tom lepsie po 10mes.len kazdy den zvracia.o tom strachu.je to hrozne.nevie sa mi pozret do oci.ked je vonku tak skusam povzdvihnut jeho sebavedomie tym ze si nevsimam jeho strach.normalne sa s nim bavim.nerobim tutuli atd.ako mna by v zivote neubranil.zdrhol by prvy.raz som skusal lumpik.hrozne.pokandil sa.ked je v kotci a niekdo pride za nim.napr moj kamarat.lahne a roztrase sa ako osika.co s tim?teraz idem na vysetrenie krvi do Prahy.doktorka povedala ze tie lieky bere uz moc dlho,ale bez nich nevydrzi.tak uvidim co dalej.ale urcite ho nechcem stratit.budem bojovat do konca

Dobrý den, mám problém se svým dvouletým psem. Je to kříženec a už od malička se strašně moc bojí jak lidí, který nezná, tak i psů. Ale asi tak před měsícem byl na chatě s rodičy a malý synovec jezdil na bobech a málem ho přejel. Máma měla na něm poslední dotek, protože ho odstrčila, aby mu synovec nezlomil vaz. Bohužel mu narazil na zadní nohu, kterou měl naraženou. Od tý doby se mámy strašně moc bojí a strachy na ní vrčí (ale nekouše) a když k ní má jít, tak se klepe, sklopí uši a jde velice opatrně k ní. Už nevíme co s tím máme dělat, protože se to nezlepšilo. Pak je z toho tak "vynervovaný" a tak bojácný, že se bojí jít i k ostatním a radši si zaleze někam do klidu. Už nevíme co s tím. Mohly byste mi prosím poradit. Děkuji mockrát Pecharová.

Sežeň si někde nějaké odložené batohy nebo něco, čeho se bojí a vezmi si to domů, postav to do předsíně nebo do obýváká a tvař se, že je to naprosto normálka. Nech jí, aby si to očuchávala, klidně jí do toho nebo k tomu postupně dej třeba hračku nebo něco takového. Nech členy rodiny, aby si brali batoh na záda, hráli si s hůlkami a tak dále, postupně do toho zapoj známé. Když jste na horách, může to být také tím, že lidé na lyžích nebo bruslích se pohybují jiným, pro ni neznámým způsobem, na který si musí zvyknout a seznámit se s tím. To bude chtít čas a pár kamarádů, kteří budou ochotni dělat "figuranty". Přečti si téma o strachu. A začni pracovat na spolehlivém přivolání na první povel, od čehokoli, teda i od "divných turistů".

Zdravim pana Desenskeho,
mam maly dotaz. Mam psa cca 1 rok stary, asi 20 kilo - je z utulku, kam byl privezen asi ve trech mesicich policajtama, je to krizenec stred. knirace a mozna nakeho loveckeho psa - nedokazu posoudit. Je u nas asi pul roku, bohuzel, ale ma neustale strach z neceho a brani se agresí - hodne casto se chouli v koute a je nepristupny. Spoustu vecem, ktere myslime, ze by ho mohly drazdit, se vyhybame. Stava se, ze pokud ho oslovime, najednou se zapre, nahrbi a z niceho nic zacne vrcet a obcas i vyjede, nekdy se pocura - neni to tak pokazde. Je pomerne dost veci u neho, se kteryma si nedokazeme poradit. Je videt, ze je neustale ve strehu. Urcite bych Vas rada navstivila pokud to bude nak mozne, chtela bych mu pomoc ziskat duveru a klid, tak i vratit moji duveru v neho, protoze je to skvelej pes jinak - parkrat uz me teda kousl, takze k te neduvere urcite uz prispiva i muj obcasny strach.
Moc diky za odpoved,

hezky den

Dagmar

Moc diky za odpoved a urcite vam zavolam. Dagmar

Dobrý den pane Desenský,
psala jsem Vám, že se chování mé Borderky zlepšilo, ale i přes vytrvalou snahu odstraňovat její strach se nám to nepovedlo úplně. Povedlo se nám toho už dost, ale jelikož vidím, jak se chová na rušných místech ve městě a hlavně mezi větší koncentrací lidí, myslím si, že naše dílčí úspěchy v odstraňování jejího strachu nejsou skoro k ničemu. Dřive se bála aut, lidí, mechanických věcí, hlasitých zvuků, no prostě skoro všeho. Dneska už se nebojí aut, lidí se nebojí na kraji města, na polích, loukách a u našeho domu. No nebojí...projde kolem nich, chce jim očuchat nohy, ale jakmile si ji chce někdo pohladit utíká. Hlasité zvuky jsou taky v pohodě, ale opět jen na málo rušných místech. Jakmile s ní jdu ale do města, je konec. Přijdu si, jak kdybych ji měla první den a jako kdyby se bála všeho. Strašně se třese, na vodítku nejde, to ji táhnu ve vzduchu až se dáví, ocas stažený tak, že ho ani není vidět. Dřive se ve městě takhle netřásla, i když se bála taky strašně. No a pak je tu ještě problém můj děda, před kterým má stejné reakce jako ve městě. Strašně se klepe, ocas stažený a přijde mi, jako kdyby nikoho nevnímala. Já jsem se snažila to všechno dělat tak, jak tu píšete, ale nejde to. Legrace nepomáhá, prostě mě nevnímá. Když ji přitahuju k cizím lidem, aby si ji pohladili, tak to taky nemá žádný účinek. Asi bude opravdu návštěva u Vás jediné řešení. Myslíte, že byste mi k tomu mohl něco napsat a nebo si mám rovnou zavolat?
Děkuji za odpověď

Michaelo dovolím si reagovat na něco z tvého příspěvku . Když píšeš, že ji bereš do města, že vám nepomáhá, že je to legrace, zkus být prostě jen suveréní. Myslím, že to nemusí být za každou cenu legrace, protože pokud o tom nejsi 100%přesvědčena, tak to ten pes stejně pozná. Já jsem se svou bázlivou čubinou taky tak postupovala. Tak jak tu radí pan Desenský, představovala jsem si na druhým konci vodítka pekně jdoucí veselou čubís a prostě jsem jakoby neviděla, to že je tam někdo kdo je podělanej strachy. Když už byla moc v křeči a přiškrcená, zastavila jsem, aby to chvíli vydýchala. Jak se ti přiškrtí na obojku, tak má málo kyslíku a opravdu tě přestane vnímat. A k cizím lidem ji na hlazení nepřitahuj. Posaď si ji, dřepni si za ni, tak aby nemohla vycouvat a zajsti aby prostě před tím kontaktem neutekla a pak ať ji někdo hladí. Nechláchol ji a přátelsky a klidným hlasem konverzuj s tím člověkem, který by se jí ale neměl dívat do očí.

Proč považujete za nutné, aby ji v tomto stadiu hladili cizí lidé ?

Já to za nutné nepovažuji, ale chci, aby se lidí přestala bát a můžu toho docílit tehdy, když zjistí, že ji nic neudělají. Pro mě není důležité to, aby si ji každý mohl hladit, ale to, aby mi před lidmi nezačala vyšilovat, klepat se atd.

Michaela asi si sa naozaj snažila robiť to, čo sa píše, ale otázka je, ako.



Join tento postup nemusí byť zlý, za okolností, že práve tú atmosféru, ktorá tam má byť, do toho ten človek vie preniesť. Ak to nevie, hodí si psa do problému ešte hlbšie. To je dôvod, prečo dal Rudo tak stručnú odpoveď.



To môže zistiť aj tak, že tí ľudia jednoducho naozaj neurobia nič, že ju nikto nebude kontaktovať. Ak zvládne toto, môže sa ísť na zložitejšie situácie. Ako vidíš, nie si schopná posúdiť, ktorý postup by bol lepší, tak prečo jednoducho nezavoláš?

Michaelo,
podle tvého popisu tam nejmíň jedna chyba je. Netahej jí k lidem, to jí stresuje opravdu hodně. Je možné tenhle strach odstranit, ale nedá se to popsat na netu, je potřeba to předvést a ukázat ti případné chyby. Zavolej Rudovi a domluv si konzultaci.

Rudo díky za včerejší free sobotu a díky za tato slova,je naprosto jasné,že jdou od srdíčka

Z této věty jsem to pochopila tak, že z lidí, kromě dědy, nemá hysterický záchvat, tak proto jsem psala, že pokud hladit, tak netahat k lidem, ale sednout si za ni atd.. Příště se zdržím komentáře , protože je fakt, že něco jinýho je to co člověk píše a něco jinýho je ta skutečná situace a asi nemá smysl něco říkat, když to člověk nevidí na vlastní oči. Myslela jsem to dobře a chtěla jsem Michaele poradit.

Chcela by som sa s vami podeliť o naše "skúsenosti" so strachom. Naša Molly tiež borderka keď sme si ju priniesli domov 7týždňovú sa bála absolutne všetkého. Asi len mňa nie Postupne, trpezlivo doslova krok za krokom sme jej "strachy a obavy" odstraňovali asi 5 mesiacov. Mnohokrát to bolo ťažké ale trpezlivosťou sme to zvládli pomerne dobre. Ešte nám ostáva obava z ľudí na lúke, ale verím, že vyriešime aj to! Veľmi nám pomohli aj na našom cvičáku, kde dochádzame od jej 7 mesiacov. Na základe jej povahy jej ušili výcvik doslova na mieru. Pri jej výchove a výcviku nám pomohla hlavne v meste halti ohlávka. Držím palce.

Tak za těch pár dní co máme štěňáka doma jsme zjistili, že má strach když je na zemi. To se schovává do koutu, pokud nesedím přímo na zemi a nemůže se tulit ke mě. Jakmile si sednu za židli nebo se postavím tak se okamžitě běží schovat. Nebo prostě chodí kolečka po kuchyni pod stolem.

Na chodbu nevleze vůbec, tam jsou činčily a z těch má hrůzu. Když se náhodou překoná tak maximálně přeběhne do ložnice.

Když je v posteli je z něj najednou hravé štěně co lítá po posteli, kouše plyšáky a je hravé. Dokonce i žrádlo když má na zemi tak jen trošku pokouše, ale včera jsem mu zkusila dát misku na postel a to rychle snědl všechno z misky.

Povely zvládnuté zatím nemáme, na jméno už reaguje docela dobře. Máme ho dama teprve 3 dny. Myslíte, že mu máme dát čas? Nebo ho něják "donutit" se nebát? Nechci ho krmit na posteli

Čas mu nedávajte, pomôžte mu s tým hneď, inak sa len upevní to schovávanie. Poznala som fenku, ktorá sa nedokázala presúvať po byte inak, ako po kreslách, posteliach a gaučoch, jedine tieto miesta boli pre ňu bezpečné. Dôvody ma nezaujímali, ukázala som jej, že bezpečné je to aj inde. Pohodová atmosféra, prirodzené a rozhodné správanie, ukázať, že strach ani ju ani mňa nebude ovládať, že ho zvládneme. Žiadne prosenie, aby vyšla na svetlo sveta, pomôcť vodítkom, nestriedať možnosť schovávať sa s tým, že sa psovi zabráni schovať sa. Argumenty musia byť dostatočne zrozumiteľné a silné, teda psovi primerané. Dúležitá je dôslednosť. Tú primeranosť ľudia bez skúseností väčšinou odhadnúť nedokážu, preto odporúčam osobnú konzultáciu. Odporúčam prečítať Rudove slová o pár príspevkov vyššie.

Takže na postel, křesla atd ho pouštět co nejmíň, jinak si s ním hrát na zemi. Když ho vezmu třeba na chodbu tak se jenom třese. Doufám, že z toho nebude mít trauma

Aeteria to je práve o tom odhade, nie čo najmenej, nech tam kľudne ide, ak sa tam pred niečím neschováva... To nie je na opis v poradni.

Ahoj,jsem tu nová a jak to tady pročítám, pochopila jsem, že nemáme správnej přístup k naší fence . Jedná se o čivavu, 18 měs. Je od mala strašně bázlivá, více než je u těhle prcků běžné. Bohužel jsme jí asi dostatečně nesocializovali, moc jsme s ní nechodili mezi psy a lidi, a teď se všeho bojí. Nesnáší psy, agresivně vyjíždí na velká plemena (více než na malé psy), štěká tak zuřivě až je zažene, dělá výpady. Bojí se štěňat, lidí, listí co letí po ulici, dětí, prostě všecho. Tady se řeší hlavně velcí psi, mohl byste mi přesto někdo poradit? Jsou tu někde třeba články - základní návod, jak porozumět svému psu, jak správně postupovat v určitých situacích? díky

Napadlo mě to, jak jsem si tu večer pročítala ještě web. Už jí mám objednanou

Do kdy pořádáte free soboty? (i v zimě?) ty dva termíny, co jsou vypsané, bohužel nemůžu, ale s rodinou bysme k vám rádi přijeli. Jen nevím, jestli je to vhodné nechat na fríčko, když je Bára (čivava) tak bázlivá a vyjíždí na všechny psy. Asi by tam dost šílela, když se k ní chce nějaký pes přiblížit, začne šílet, namotává vodítko kolem nohou, no prostě stres a agrese.

Bria: Jsi ve správné poradně, tady toho načteš spousty. Na freečko klidně přijeďte, s tímhle si Ruda poradí. Na pomalost internetu je nejlepčí rada pořídit si rychlejší internet nebo knihu, jak je psáno výše.

JirkaSi: jj, kniha už je na cestě :)

Těším se, až přijedeme nějakou sobotu, už jsem to oznámila manželovi, netvářil se moc nadšeně, proč bysme jezdili tak daleko, když Bára není nijak hrozný případ, bojí se jako všechny čivavy, tak proč to řešit a nafukovat, že je to zbytečný...ale já chci nasát tu atmosféru, seznámit se s novými lidičkami, pohladit si i jiné psy....a okoukat, jak se vlastně správně chovat.

Třeba první věc, kterou jsem si uvědomila až zde je, že když se Bára bála nějakého psa, začala jsem jí chlácholit a utěšovat. Nikdy by mě nenapadlo, že to má obrácený efekt a psa utvrzju v jeho strachu.

JirkaSi: koukám, že jsi z Prahy 3 Vinohrad - já taky. Co někdy vyvenčit hafany společně? Potřebovala bysem pro Báru kamaráda, jednoho nebo dva, na které by si zvykla, a pak bych s ní začala postupně chodit mezi více psů.Je to jen nápad...kdyby se našel někdo z mého okolí a chtělo se mu, to by bylo príma!!

mrkni do sekce cestovani a spolecne venceni, prazaci si tam spolecne venceni domlouvaji casto

Ahojky Všem. Před 4mi měsíci si žena pořídila pejska. Je to Tervueren a jelikož jsme nechtěly platit maximální částku která je za štěně opravdu nad naše možnosti, tak jsme pořídily ročního. Nemohly ho udat neb měl jako štěně zlomenou nohu. Je z chovné stanice.
Je to ale uzlíček nervů jakmile zvýším hlas tak jdou uši dolu a často se stane, že se pomočí. A to nemluvím na něj. Pokud chce kdokoli doma zabít mouchu plácačkou tak jedině pokud není přítomen jinak by se přerazil - utíká jako o život. Nikdo na něj doma nešáhl ve zlým úmyslu. Po čase se i trochu srovnal už ke mě nepřichází s vyceněnýma zubama, nemá důvod se bát. udělal jsem to na dobroty, když přišel vždy dostal ňamku. Přiběhne radostně. Poslušnost funguje, ale velmi opatrně neb by si propíchl břicho ocáskem. Pokud se k němu přiblíží figurant jde po něm né po hračce "pešku". Píšu jen základní problémy, je jich víc neb bych popsal moc stránek.

V prvom rade ho od zdroja jeho strachu nesmiete nechať utekať. Potrebuje spoznať, že sa báť nemusí. Pokiaľ nechcete, aby sa jeho strach a nesprávne reakcie prehlbovali, zabudnite na obrany a figuranta, vymeňte ich za hru a kamarátov. V starších príspevkoch sú pre vás užitočné informácie, treba čítať.

Když jsem bydlela ještě u rodičů pořídily jsme si po smrti naší křženky husky křížence něm.ovčáka.Nemohla jsem na ní když šla na volno vůbec hlasitě zavolat.Ani podřep a piškotky nepomohly.Prostě vzala šmíra a tradá domu..tak jsem začala chodit na samonavíjecím vodítku a zapracovaly na přivolání,aby pochopila,že se mě bát nemusí a může v klidu přijít.Ted je to úplně v pohodě...