Díky všem za rady a názory.Možná,je to tím,že neví co dělám,ale taky nemusí vědět všechno. Každopádně ji tedy přestanu okřikovat a zkusíme to po dobrém.
Vyžadování pozornosti to asi není-toho se dožaduje nošením hračky a to já prostě buď přijmu nebo ne a ona si jde po svých.Navíc je od malička zvyklá,že byla doma i jiná zvířata,kterým jsem se také věnovala.
Včera byla najednou nějak klidnější,tak jsem si řikala,že potvora,hned jak někam napíšu,tak přestane vyvádět,ale dneska jsem zjistila,že začala akorát (poněkud předčasně)hárat a to je vždycky přítulnější.Ale i tak dnes odpoledne ležela vedle nás na gauči na zádech,zavřené oči,něco zaslechla z venku a začala vrčet i se zavřenýma očima,tak nevím,zkusíme to tedy jinak a uvidím jestli dojde k nějaké změně.

Zrdavím všechny, tak se opět projevila agresivita (strach) mého miláčka, nedá mi se o to s vámi nepodělit. Vařila jsem oběd Bártík jako vždy sondoval co bude dnes dobrého. Byla jsem plně zabraná do vaření když jsem zaznamenala nepříčetné vrčení Bárta otočila jsemse a podívala na Bárta. Byl celý naježený a nepříčetně vrčel podívala jsem se tedy tím směrem a co jsem neviděla....Bártík vrčel na pokličku, kterou jsem si odložila na stůl, tak že to vypadalo jako by ho chtěla sežrat. Musela jsem se začít smát, vzala jsem pokličku do ruky a chtěla mu jí dát očuchat...utekl a schoval se mi do postele. Hodila jsem tedy pokličku na zem a začala si s ní hrát nakonec se tedy Bártík odhodlal a přišel se podívat co dělám, když viděl, že mi poklička nic neudělala přidal se do hry a moc jsme se u toho nasmáli....

Máca toto je o strachu http://www.psycholog-psu.com/poradna/viewforum.php?f=10 .

Uf!Tak jsem toto výživné téma přelouslaka a ptám se: 1.Jak prakticky vést v rodině psy a děti společně? 2.Co dovolit dětem vůči psům a naopak? (A co dělat, když děti chtějí mermomocí velet psovi a to ještě nevhodným způsobem, jaký odkoukali třeba na prázdninách.) 3.Co děti pro psy představují, znamenají? 4. Zařazují psi děti do hierarchie své domácí "smečky"? Kam? 5.Kam bychom je měli psovi zařadit my. když nechceme, aby děti psům "veleli!?

K reakci mě vede poznatek z dětství. A furt ho v sobě mám - podle mě děti a zvířata patřej k sobě, vždycky to tak bylo, podle mě každý normální dítě miluje zvířata, chce nějaký mít, myslim, že je to přirozená dětská touha, který se bránili asi všichni naši rodiče. A pak nám pořídili ty křečky, morčata a nakonec vytouženýho psa. Nikdy sem od žádné matky neslyšela, že by zvažovala tyhle otázky. Třeba je to dobře, třeba ne. Rodiče jsou vždy ti, kteří rozhodují, protože mají zodpovědnost jak za haranty, tak za pořízená zvířata. Děti si se zvířaty hrají, učí je blbosti, lumpačí, rodiče z toho mají hlavu v pejru, když jsou vytočeni, seřežou haratny i zvěř na jednu hromadu a jde se dál....Pes se zařadí tam, kde mu určíte místo. Místo určujete tím, jak jste důslední, spravedliví, laskaví, čitelní a jasní, kolik nabídnete bezva aktivit...Dobrým pravidlům se rádi podřídí děti i zvířata....Co se třeba radši řídit citem, selským rozumem, srdcem, než čekat manuál - Jak na psa....

Můžu se podepsat pod to, co napsala Gerda, jen moje zkušenosti jsou takové, že když jsme vytočili prarodiče, dostali jsme zásadně jenom my, děti, přece by děda nikdy nevztáhl ruku na svoji milovanou Aluš (českou fousku).... .
Učila bych děti, že pes není hračka a nic, na kom by si mohli honit triko a velet mu, že o psa je potřeba se starat a mít vůči němu respekt. Psa bych učila, že děti jsou pod mojí přímou ochranou, že se na mládě nesahá a že když má dětí plné zuby, má odejít. Nebrala bych socializaci psa na děti buzeračním způsobem, ale nastolila bych pohodu a klid a jistotu pro obě strany. Moje obě děti vyrostly se psem, samcem, učil je chodit, nosil jim hračky, byli spolu v pohodě. Nikdy jsem ale nenechala děti se psem bez dozoru. Přesto došlo k jedné nehodě, kdy pes už byl starý a špatně slyšel. Spal na sluníčku a syn s kamarády lítali po zahradě, syn zakopl a upadl psovi obličejem rovnou na hlavu. Pes hlavu zvedl s otevřenou hubou a bylo z toho škrábnutí na obličeji. Nikdo nebyl trestán ani z toho nebyla aféra.

Moje Máňa děti opravdu moc nemusela, přes klid a jídlo se z nich přece jen stali docela dobří kamarádi, hlavně pes zjistil, že je výhoda mít kolem sebe děti, co nosí jídlo ve výšce jeho očí )) Tady jsme u naší druhé testovací kamarádky, která ochotně děcka k nácviku zapůjčuje:





Největší kámoška je ta nejmenší, protože se ráda o jídlo dělí ))

Dobrý den,
chci se zeptat, jak postupovat v případě, kdy máme doma 2 parson teriéry a 10 měsíční dítě. Starší teriér 5 let je ok., ale ten mladší 2,5 roku začal na malého vrčet od té doby, co začal malý lézt po 4. Jsou situace, kdy mladší pes, přijde sám k dítěti, olíže ho od ucha k uchu, nechát se pohladit, ale jakmile jde dítě k němu, odchází s vrčením nebo bez. Nevím jak to řešit, lidí radí, ať dáme psa pryč, ale není to věc, která se jen tak odloží, ale strach o dítě je samozřejmě větší. Slyšela jsem taky názor, že když začnou děti chodit, tak je to jiné (a je pravda, že větší děti jsou ok, nevadí mu, hraje si s nimi). Co poradíte? Díky moc.

Psovi je pravdepodobne nepríjemný neznámy spôsob pohybu dieťaťa a vrčaním sasnaží držaťsi ho v pohybe od tela. Je to teda najmä otázka strachu a nedôvery z neznámeho. Riešením je zoznámiť ho, vysvetliť, že aj tento pohyb dieťaťa je normálny a prirodzený a neublíži mu. Ako ste to riešili doteraz?

Do teď jsme to monitorovali a pokud jsme byli třeba v obýváků, pes ležel u nás a přilezl syn a pes zavrčel, tak jsme psa vykázali do kuchyně na své místo. Používáme i takovou minibranku v bytě, takže když třeba vařím a nemám oči vzadu, tak ho dám do předsíně a zavřu ho za tu minibranku. Mám ale pocit, že se to tím zhoršuje....

Třeba to není ten správnej postup, ale snažila sem se udělat z dítěte velice příjemného parťáka, se kterým, když je přítomen, se psovi dějou ty nejlepší věci. U nás je to teda jídlo, takže to bylo snadnější, ale ani moje čuba nebyla z dětí příliš nadšená. Brala sem jí hodně s kamarádkama na hřiště, na "kočárkoprocházky", velkym testem byly ty plastový odrážecí motorky, co dělaj šílenej hluk, "pikniky" kdy se okolo nás plazila spousta haranťat, pes z toho měl ty nejlepší zážitky, největší pochvaly za splnění drobností...ale pravdou je, že doteď nenechám děti, aby mi za psem lezly pod stůl, pod židli...prostě když je pes někde, odkud nemůže odejít bez kontaktu s dětma. Pes musí mít možnost "vyklidit pole" bez stresu. Za sebe říkám, že bych ho tomuto způsobu pohybu dětí vystavovala co nejvíce, s ohledem na bezpečnost všech zůčastněných, tak až by mu to prostě zevšednělo. A kamarádek děti učim, aby si psa volaly a ne aby za ním chodily.

Gerdo, to přivolání se mi zdá dobrý způsob, ale našemu mimču je 10 měsíců :-/ a větší děti mu nevadí. Psala jsi o tom "vyklidit pole" tak na tom taky něco je, protože když jsme venku na zahradě, tak je v pohodě, jenže momentálně žijeme v bytě a asi tak rok ještě budeme a potřebujeme vyřešit situaci doma, takže jak na to? A za sebe říkám, že vystavovat dítě a psa těmto situacím (že pes leží a dítě kolem něho leze a pes s vrčením utíká) tak na to asi nemám . Díky za typ!

těžko říct, tohle jsou opravdu dost citlivý situace, kde fakticky průšvih nastat může, jakejkoli experiment s bezpečností je špatně....

Ve svém okolí jsem se už 2x setkala právě se situací, kdy dítě začalo lézt a psi reagovali stejně. Pokaždé dala rodina psa pryč, aby neriskovali. Vzhledem k tomu, že na jaře začínáme stavět dům k tomuto kroku nechci přistoupit. Snažím se se synem dávat psovi z ruky piškoty, nebo si spolu sednem a přivoláme si ho, ale kolikrát k nám ani nechce jít. Když je v pelíšku a malý se na něj jen podívá, už na něm vidím, jak je neklidný a někdy se i trochu třese...??? Když ho dám za branku, tak se aspoň v klidu vyspí. Nerada bych tím něco pokazila, protože vím, jak těžké je to pak napravit.
a ještě uvedu, že když se syn přiblíží ke krmení, tak to vůbec nevadí, syn vydává granule a pes je jí ze země, příjde mi, že je pes v klidu, žádný stres, strach, vrčení nic podobného

Vzala bych psa, začala si s ním hrát -ne moc rozdivočit, ale aby měl příjemný pocit a užíval si to a šla bych na všechny čtyři a lezla se psem po čtyřech. Doslova. Postupně bych do toho zapojila dítě, všechno v klidu a v pohodě, tak, by se dítě zapojilo trošku do hry, ale opravdu psa jen pozitivně naladit, ne rozdivočet. Moje dvě děti vyrostli se psem - samcem, všechno bylo v pohodě, kromě jedné drobné nehody, za kterou vůbec nemohl pes. Určitě ale nenechávat dítě lézt za psem, který nemá kam odejít, kam ustoupit. Lezoucí děti, kterým se líbí pejskek nebo hračka, výskají a vydávají zvláštní zvuky, pes asi neví, co s tím a je z toho nejistý. Jak říkám, lezla bych po čtyřech s nimi. A nikdy je nenechávala bez dozoru.

Zdravím,
mám úplně stejnou zkušenost s chováním našeho psa - dobrman 2,5 roku a Vašík 1rok. Od narození byl s malým OK, leželi spolu na zemi, pes ho olizoval, hodiny denně trávíme společně na loukách a venku, obecně žijem dost aktivně - vypadalo to jako idyla. Bydlíme se psem v bytě. Jenže přávě s tím lezením se postupně všechno změnilo viz. popis od Lucimini. Pes se mi po malym několikrát ohnal. Takže taky, že hned pes pryč....... Pak jsem to taky cca 2 měsíce řešila dětskou zábranou, pes na nás viděl. Bylo to z důvodu, aby měl taky svůj klid. Jenomže byl neustále přilepenej na tý brance na svém místě ležel nervozně a kňučel nebo si s malym skrze branu posilali balonek. Situace se spíše též zhoršila a negativní reakce na malýho trvaly.
Volala jsem i panu Desenskému, co s tím. Též mi radil zvykání formou her. Takže jsme začli společně lézt a běhat, hrát si s oblíbeným balónkem. Bohužel psa to moc nebere. Když se s malým k němu blížím (s pozitivním přístupem nebo výzvou ke hře) pes zase stáhne uši a mizí pryč.
Vyloženě "blbě" se na něj dívá. Vzhledem k tomu pohledu na malýho je ztráta důvěry hrozně jednoduchá, ale beru to jako svoje selhání, že jsem to neohlídala. Možná jsem jenom netrpělivá, dá se to ještě nějak řešit?

Zrovna dneska jsme přišli se synem domů, tak ho pes uvítal, vrtěl ocáskem, od syna si vzal piškot, jen jsme se dostali do obýváku, opět pes odchází (jakoby naštvanej, oooje, už je tady zase to mimino) a jde pryč. Nám se branka osvědčila, v klidu tam spí, díky Bohu!!! Protože tady jde o čas a hlavně nezvorat situaci ještě víc,než je!

Mám pocit, že tu velkou roli hrajete vy, moc tlačíte na pilu, je vám líto, že pes se chová jak se chová a tak se taky chováte jinak, vnucujete se mu (alepsoň myšlenkama), litujete, snažíte se to vynahradit, sledujete...chybí tomu přirozenost. Já jsem tohle nezažila, ani si to neumím představit. Mám rok a kousek starého snyovce, všichni psi (6) zvládli jeho "mobilní" období v poho. Pokud se nějaký jen blbě zatvářil, okamžitě dostal vyhazov "za kažení atmosféry". Už to nikdy nezopakoval. Momentálně hrajou hru, který pes mu ukradne rohlík a zda si ho Matýsek dokáže uhlídat. Dokáže velice dobře. Protože v tomhle je na prvním místě dítě, mládě, kterí se chrání vždy a předkýmkoli. Ten druhý si klidně "může zbalit raneček a odejít, pokud chce".

Plně souhlasím s Evou Štemberovou. Jen bych ráda podotkla, že je rozdíl vlastní dítě, které je mimo jiné přítomno pořád, a synovec.

Jo to určitě, Bony a Rikky ho vidí jen nárazově, často, ale nejsou s ním pořád. Ale domácích psů je počet 4 ks v různém plemenném zastoupení a velikosti i stáří a platí co jsem popsala.

Všem díky za rady a podněty. Situace se zlepšila. Možná to bylo i tím, že jsem to opravdu moc sledovala a tlačila na pilu. Není to úplně ideální, ale Mikeš se už neschovává, pouze si přejde na jiné místo. Syn začal Mikeše krmit piškotama a to očividně zabírá .Věřím, že si na sebe všichni zvykneme a že nám spolu bude fajn . Díky a mějte se fajn.

lucimina - skvělá zpráva, držím palce, ať jste nejen zlepšení, ale i ve svém spolužití šťastní všichni!

Dobrý den,
nevím si rady s chováním našeho psa. Je to kokršpaněl 1,5 starý. Problém se týká mých dětí a muže. Když si sednou do dřepu nebo na zem, pes začně výhrůžně vrčet a když se přibližují tak intenzita vrčení stoupá. A s velkým zlým vrčením se vyřítí do chodby kde má svoji klec, kde tráví čas když chce být sám, nebo ho tam vyženu když vyhrožuje dětem, které se ke mě přiblíží.Když jsou sami doma tak říkají, že pes na ně nezavrčí a leží u nich v pokoji. Ale jamile se vrátím z práce už vrčí. Když dostane povel na místo tak vrčí (připadá mi to jako když říká trhni si).Zkátka poslední slovo. Clifa máme moc rádi, děti mu dávají žrádlo, chodí s nim ven, hrajou si spolu, ale pomazlit se s nimi nechce. U toho musím být já a nejdřív mu domluvit. Když začne vrčet tak si k němu sednu, nebo si ho zavolám, dám si svoje čelo na jeho a s tlumeným hlasem mu říkám, že nesmí. Jinak půjde na místo. Má takový nedůvěřivý pohled, ale je na něm vídět, že je pořád ve střehu a já taky. Ještě po nikom nevyjel, je to takové vyhrožování, ale jak dlouho. Holkám je 10 a 12 let, takže nejsou nechápající. Snažím se jim vše vysvětlovat a ony to respektují, ale té mladší je to hrozně líto. Clif spí u mě v ložnici a ne u ní v pokoji, k ní si lehne pouze ráno když odejdu do práce. Venku musí chodit s náhubkem, protože co najde to sežere. Když mu to chceme vzít nebo dávám povel fuj,pust, nesmíš, tak zle vrčí. Muž ho popadne za kůži a hodí na záda, pak to pustí a je jako beránek.

Ahoj, muj 9ti mesicni krizenec (NOxohar) kouka na deti uz ted dost vyhruzne. Ve vedlejsich bytech bydli rodiny s detmi, takze jinde nez na chodbe se s nimi jeste nesetkal. Kdyz nejake dite vidi i zdalky, tak se zacne jezit a vim, ze by vyjel - i kousnul. To same plati i u drtive vetsiny lidi. Chtela jsem se ale zeptat, jak mu ukazat, ze mi muze verit - ze me nemusi ochranovat? U pritele (alfa) se chova stejne.

Dobrý den,
potřebovala bych poradit, máme 7letého Jack Rusell Teriera a od doby, co se narodil syn se chová agresivně. Na malého vrčí a v poslední době se takhle začal chovat i ke mně, vrčí, cení zuby a vyjiždí. Stačí jen, když mu dám jakýkoliv povel, tak hned reaguje vrčením. Stejně se chová, když ho pohladím, prostě pořád vrčí. Vůbec nevím, jak se teď k němu chovat, co s tím, prosím poraďte. Děkuji.

mám 3 letého VO a 1 miminko,jednou mi po ní vyjel a to hned za to dostal,(asi si uvědomil co udělal),jinak od té doby jí nic neudělal,když jsem s nima tak on příjde sám za ní a začne jí olyzovat ucho,občas se s ní pomazlí ale když ona chce jít za ním tak už předem jemně zavrčí a to už vím že se mu to nelíbí a raději odejde,ale problém mám v tom že by si ho ostatní děti chtěli pohladit ale on se nenechá,jinak na neteř je v pohodě protože se ho nebojí a navíc mají taky velkého psa ale se synovcem je to horší,hodně se ho bojí a pes toho využije ale nikdy po něm nevyjel jen na něj občas škaredě vrčí,na sousedového kluka je obzvlášť agresivní ale to si zase myslím že si hlídá svoje území.jinak vše řeším v klidu,tak trochu to pomáhá.Díky všem předem za nějakou kladnou odpověď co mi napíšete jak bych měla postupovat,jinak ovladatelnost moc neumí ale snažím se ze všech sil ho to učit každý den.

Dobrý den,
máme 4m.štěně malamuta a 2 letého syna.Vycházejí spolu dobře,hrají si na zahradě,syn ho nijak netrápí,perou se úměrně tomu,že jsou oba mláďata-ale poslední dny jsem si všimla,že na něj pes vyjede-např.když si na zahradě kouše jablko,klacek atd. nebo když se syn přiblíží k jeho pelíšku a on tam jen tak leží.Samozřejmě kluka hlídáme,aby k němu nechodil,když jí nebo si kouše kost,ale zdá se,že ho odhání i od čehokoliv jiného.Bojím se ,aby to nebylo časem horší nebo naopak vyroste a bude brát syna jako mládě a sebe jako dospělého-prý malamuti vůči dětem agresivní nebývají,ale spíše shovivaví,ale každý pes je jiný.Mám ho trestat a jak,když na něj vyjede?Díky moc Zuzka L.

Dobrý den, máme fenu Slovenského čuvače a malé děti - 5 a 6 let. Fena má 3,5 a máme ji od štěňátka. První měsíc až dva jsme ji měli v bytě, od té doby je na zahradě. Už 2x zaútočila na nejmladší dítě, vždy ve spojitosti s krmením. Jednou jí syn vysypal granule a nechala jsem ho to posbírat, tak na jěho fena zahrčela (nekousla, ale čumák použila). Zrovna hárala, tak jsem si říkala, že není v náladě, bylo to vloni v létě. A podruhé minulý týden, kdy jí syn dával granule, přidával jí do její misky granule a opět na něho vyjela. Tentokrát už to bylo na prstíku vidět - malá odřeninka. Na staršího syna si nedovolí, má ho i raději, více si s ní hrál a hraje, fena vyhledává spíše jeho společnost. Mladšího moc nebere... jak mám reagovat? Co s ní? Když jsou děti venku, tak ji vždy zavřu, ale když vyloučím to, že děti nebudou u krmení, mám vyhráno? Nebo může zaútočit i jindy? Má je moc ráda, vyhledává jejich společnost (když má volbu, bere toho staršího), ale toto mě trápí. Díky za odpověď. Lenka

Dobrý den,
Máme čtyřletého plavého krásného psa Hovawarta bez PP jménem Max. Nevím, kde se stala chyba, děti (máme dva kluky 10 a 14 let) jistě také nejsou bez viny, ale je zřejmé, že v žebříčku smečky jsou u našeho Maxe daleko pod ním. Třikrát už napadl naše kluky a dvakrát kluka šestiletého od bratra, když byl u nás na návštěvě. Není to jen nějaké ohnání se, ale cílené trestání. Těch případů je již celkem pět. Vždy se to stane jen když není přítomný žádný dospělý. Tudíž si myslím, že děti netoleruje, v nepřítomnosti dospělého je svým způsobem vychovává. Žádný útok jsem neviděla, jen ty následky. Mě a manželovi nikdy nic neudělal, mazlí se s námi poslouchá základní povely - to jsme ho naučily, je výborný hlídač, k nám by nikdo nestrčil ani prst, nemá ale rád vodu a bojí se do sklepa, tam se mnou nikdy nešel. Mazlí se s ním i děti. Je možné to ještě nějak napravit? Jinak je to dobrý pes,rád se vším pomáhá, při práci na zahradě mě neustále doprovází.
Je mi ho líto, je to prostě jenom pes a jeho psí chování a jeho dominantní povaha, vůči dětem. Vím, že kdyby chtěl opravdo dětem ublížit, dopadlo by to při jeho síle katastrofálně, tedy jsem přesvědčená, že jsou to jen jeho psí výchovné zásahy vůči dětem - štěňatům, ale nikde není psáno, že to jednou nemůže skončit katastrofou. Proto se na Vás obracím o radu, jak to dát vše do pořádku?

Děkuji za odpověď
Jana Švarcová

Dobrý den, mám dvou letou fenku pudla a tří letého synovce. znají se odmalička. Fenka byla k malýmu vždy hodná, nic neudělala. Synovec kolem druhého roku ji začal "hladit" což u malých dětí je nekorigovaný pohyb a vyzní to jako plácnutí. později se k tomu přidalo tahání za uši (jen jednou, od té doby je hlídám, aby k podobným věcem nedocházelo) přesto se fenka po malým už jednou ohnala hlavičkou, ale nekousla (když ji "hladil"). fenka se občas synovce bojí (stažený ocásek, přikrčená k zemi) právě díky tomu jeho "mazlení", ale jen když si s ní chce synovec hrát. jak říkám, jak se to stalo jednou, tak od té doby vše hlídám a jsem vyloženě u nich. ale mám obavu, jestli fenka by nemohla vystartovat až tak, že by mohla kousnout. fenka žije se mnou, já děti zatím ještě nemám. jednou ale ano a to pak mám obavy aby nebyl problém. nemám s tím zkušenost a nevím jak se mám chovat k feně. mám ji potrestat, když se bude chtít po dítěti ohnat a nebo to nemám řešit? vím, že kdyby ji hladil normálně, tak je to v pohodě.

Troj ročné dieťa sa už dá naučiť ako sa ku psovi správať,ako ho má hladiť.Či by dieťa kusla,záleží na tom do akej miery necháš to dieťa fenku plácať a pes sa raz neudrží.Na to je lepšie aby fenka vedela že má od malého radšej odísť keď ho má plné zuby a dieťa aby malo hranice v hre.A určite mať oboch na očiach.Psovi vrčanie na deti netolerujem ale zasa musím decku vysvetliť,že pes chce tiež svoj klud a hru v pravom čase ukončiť.Samozrejmé je aby dieťa psovi nerobilo nepríjemné až bolestivé dotyky.Pokial si toto uhlídaš,fenka sa nebude mať prečo po malom oháňať.

Dobry den pane Desensky!
Chcem Vas poprosit o radu ,mame psika ,ktory bol najprv v utulku a potom v DO ta opatrovatelka tvrdile ze ma rad deti,tak nebol problem si ho adoptovat,no lenze uz v prvy den ked k nam prisiel vybehol na moju 7.mesacnu dcerku zacal stekat a vrcat,bolo vidno ze ma z nej strach...myslela som si ze je to novym prostredim ale nie je na nas si uz pekne zvykol pocuva na privolanie,sadne si na povel a tak ale s dcerkou sa neznesie.Uz sme to skusali aj tym ze odvedieme jeho pozornost hrackami a nic,alebo ze v jej spolocnosti mu davame pamlsky...A teraz aj ked som volala byvalej opatrovatelke tak mi povedala ze on male babo ani nikdy v zivote nevidel,no ale tak ma nastvala...ved co ak by sa nieco stalo?Dinko je krizenec ratlika je bojazllivy.Dakujem vam velmi pekne za skoru odpoved...Lenka

Dobrý den,

V květnu minulého roku jsem si po důkladném zvažování rasy koupila štěňátko Hovawarta. Při vyzvedávání nového přírůstku jsem si všimla, že všechny štěňátka spí u sebe a jen ona spí sama od nich - pár centimetrů. Její výchovu jsem vzala vážně a hned ve 3 měsících jsme začali chodit do štěněčí školky. Hned od mala byla hodně ustrašená, bála se psů. Dokonce se bála i 7 měsíční fenky zlatého retrívra. Nakonec jsem ji přestala chránit a obě dvě jsou teď velké kamošky. Ale proč to píšu. Všimla jsem si, že když je víc psů (třeba na cvičáku) a hrají si, tak ona se nepřidá - je pořád u mě. Pokud je tam 1 - 2 psy, tak si s nimi chvilku hraje, ale jinak se zase drží u mě. Když jsou na blízku děti a začnou vydávat zvuky - zdrhá. Když je něco nového, co nezná - taky se snaží zdrhnout. Včera se stalo to, že zaútočila na 15-ti měsíční batole (nejdřív začala vrčet a pak málem kousla). Nevím, jestli to bylo tím, že žárlila nebo že se bála. Zkoušela jsem to ještě jednou a pomaličku, ale opět to stejné. Nebo někdo šel oblečený jak esimák, tak začala startovat. U některých lidí dělá to, že když kolem projdou, nevšímá si jich a pak se otočí a skočí na ně ze zadu. Je jí 9 měsíců a nechci nic zanedbat, můžete mi poradit, jak ten její blok nějak odblokovat?

přečtěte si vše o strachu a zvedání sebevědomí- třeba novou knížku která rpávě vyšla od p. desenského a určitě doražte někdy na freečko. základme je dát fence jsitotu že se jí nic nestane

A co je to free?

Tohle: http://www.psycholog-psu.com/freesoboty.html

A z Brna to není tak nemožné se na fríčko dostat, taktéž je teď v Brně i autogramiáda Rudovy knihy, kde jej můžeš osobně zastihnout.

Ahoj. Chcela by som sa poradiť, ideme na Vianoce na Slovensko, v byte, kde budeme, sú dve deti. Poradil by mi niekto nejaký rámcový postup (ako zoznámiť apod)? Bobeš na deti reaguje dosť škaredo, mne osobne stačí obracať jeho pozornosť na mňa a je pohoda. Akurát som si uvedomila, že keby náhodou nejaký prúser nastal, nevedela by som vlastne technicky, ako reagovať. Akurát viem, že mám byť v kľude, dýchať a včas reagovať . Zatiaľ mi napadá permanentný košík, vodítko, zamestnanie, čo najviac nútenej socializácie s tými deťmi, inštruovanie ... Rada by som prišla na fríčko 18. 12., aby mi to niekto ukázal, ale celá tá akcia je neistá, keďže má tú nohu takú, akú má, nemám auto a občas mi v mraze odmieta chodiť, lebo ho to bolí (ale botičky už sú na ceste, nohavica je ušitá, možno to bude fungovať).

To záleží - buď "nucený kontakt" pokud to chceš vyřešit, nebo mu zabezpečit kldný pelech, ke kterému budou mít děti zákaz. A na procházce ať mu hází sněhové koule a pod (pokud si dobře pamatuju, že je aporťák). Ale cokoli co e týče dětí a psů je nebezpečné když nevíš co a jak. Radši si zavolej Rudovi. Jo a bacha na tu nohu! Jak ho bolí, může být o to víc nervozní.

To je pravda s tou nohou, je na ňu teraz prudko háklivý.

Tak nič, nezvládame. Vonku na deti v pohode, aj loptičky nosí, v byte je celý bez seba, aj na smiech z vedľajšej izby, doktor Jekyll a pán Hyde

Po pravdě již mám strach jednat na vlstní,,pěst", z doměnek, to už tu bylo a dopadlo to tak, že jsem nechtěne svýmu psovi vytvořila odpor k dětem, a to vůbec nebylo mým cílem. Ted jsem z toho zoufala, protože na jednu str. koukám na Gí jak si s nima chce hrát a na druhou str. vidím jak se jich bojí a z toho pak chnape..A i když to tu čtu a to nemá nic společného s tím jestli ráda či nerada, protože prostě nemám na vybranou..Dočtu se pouze , že psa mám odlákat něajkou jinou činností,ale ta ne vždy funguje,a pak vysvětlujte to těm ustrašeným matkám, že hned nezasáhnu a psa nechytnu za kůži a neseřežu.Což se mi extra protiví.
Chci prostě říci, že člověk i když to myslí sebe lépe, doupuští se nevědomky chyb na výchově a to nejen u psů, koukněte někdy na ty děti satany čeho jsou schopní,rodiče nezvládají výchovu. A přesto já se tím trápím, a příjdu si, že jsem v něčem zklamala. Doufala jsem, že tady najdu odpověd, krátkou, ale účelnou, a je jasné, že se k ní musím dobrat což bude trvat pár dní.A nechápu, že si tu semnou píšete a trávíte tak svůj čas,ale napsat mi konkretní možnosti co s tím..stále ne. Už si příjdu jak, když si to vynucuji, ale já opravdu nevím co dělat, a bydlím prozatím na sídlišti, kde je milion dětí, před barákem hřiště.A chozením na vodítku,aby se nic nestalo, ji to neodnaučím...jdu tedy dál pročítat milion vzkazů,a až mi sundají ortezu a já opět ,,budu skákat přes kaluž"pojedu se podívat osobně na ty vaše metody,ale hlavně pozbírat ty cenné rady.

Petra presunula som tvoj príspevok sem, k deťom, pretože už sa to od exkrementov dostalo inam. Snáď som to pochopila dobre, že problém je inde, ako sa zdalo. Podľa toho, čo píšeš tu, sa stala chyba pri socializácii, neviem aká, ale želám si a hlavne tebe, aby tú ortézu dali dolu, nech sa môžeš ísť poradiť osobne. Ja by som išla asi aj s ňou...

Netrápit se že jsi zklamala-nezoufat-jednat dřív než pes-neodlákavat na jinou činnost, ale striktně ji převést na jinou činnost suverenně, s láskou a pocitem sebevědomí a dřív než naznačí svůj záměr. Věřit si-věřit si-věřit si. Až potkáte dítě co neřve jen když psa vidí, psa si podržet hlavou od dítěte, držet mu hlavu aby po něm nevyjel-přidržet ale jen tak jakoby mimochodem při hlazení-s úsměvem-nechat dítě aby si ho dvakrát dlouze pohladilo a šlo dál...ideální aby si dítě k němu nesedalo, ale stálo-usmát se sebevědomě s láskou na psa a beze slov, bez slovního chválení , jen s mírným pochvalným poplácáním jít dál. Trénink a emoce dělají mistra...

Děkuji mnohokrát za radu, budu se snažit, je to dost obtížné, děti nebezpečí vycítí, a ty co si troufnou pohladit..Gí utíká..ale udělám vše proto ,aby se to zlepšilo.
Děkuji také za přání, je to jen křížový vaz...a samo, že vezmu i Gí....snad se Rudolfa nebude bát..i když chlapy miluje:-)..a jak mám přijet, to si musím domluvit schůzku? nebo jak to chodí?
Zítra až pujdu venčit, hned to vyzkouším v praxi, ona si,ale vybírá jen nějaké děti..ještě jsem nezjistila podle čeho vybírá...ale je fakt, že většinou ,když dítě sedí, nebo leží..na stojící si netroufá,,,,jo a také se mi osvědčila rada, a neopakuji povel ,,na místo" a jdu na ní beze slov a jak maže na místo, to čumím:-)po chvilce to zkusí opět, zase na ni udělám divné oči a letí ..neuvěřitelné:-)