Máme. Prestať kecať a začať jednať.

Přestat kecat a začít jednat, děkuji za radu, teď už jsem moudřejší!
Povel, když si hrajeme a začne kousat a přestane se mi to líbit, tak fuj, nebo nesmiš

No určitě o autoritu, kdybych ji měla, tak mě přestane kousat a uposlechne, ne?
nemusíte mi psát takové ironické otázky...( jako kdybych byla ta nejhorší na světě), potřebuji dobře poradit od lidí, kteří mají zkušenosti, né výsměch

v knize je psáno o autoritě na více stranách.přelousknout knížku nestačí.znovu se k ní vrátit a ona vydá to co člověk potřebuje .např.str.190 cituji "síla autority není v agresi a v síle slov nebo donucovacích prostředků,ale v naprosto vyrovnaném klidu"

Věřte, že se snažim aby mi ty nervy neruply a myslim, že on to cejtí, proto ho to tak baví mě provokovat dál. Ale snažím se.
Třeba couračku doma používáme, máme ale obyč, chvíli mu to trvalo, ale zjistil jak mě obelstít a druhý konec si vzal do tlamy a upaloval sním pryč a ví, že na něho nemůžu. Už jsem vzdala nějaké honění, chytání, on z toho má pak srandu a děsně ho to baví, přešla jsem na tu ignoraci co zabírá mnohem lépe a je to pro něj trest, dřív nebo později příjde škemrat. Musíme si pořídit řetízkovou, ale mě fascinuje ta jeho vynalézavost, dělá vše jen aby nebylo po mém.

Štěkání zákazových povelů na rozdováděné štěně vám fungovat nebude, protože ani prostě nemůže. Jestli chcete povelovat, dejte povel, který někam směruje, říká mu, co má dělat. Dobré by bylo řídit hru tak, aby se tolik nerozdováděl a nehryzal tolik a vyměnit svoje ruce za něco, co je hryzat dovoleno.

No a víte co mi ještě vrtá hlavou, v knize jsem četla, že po příchod domů, když pes něco provede, je zbytečné psa trestat, že si to s tím nespojí ( nemá zpětnou vazbu) no ale náš Bady, když doma něco provede, tak nás nejde vítat ale už sedí v rohu s vykulenejma očima a čeká co bude, stačí jen když se na něj ošklivě kouknu tak už se krčí. Takže má strach, ale strach z toho, že ho zbiju mít nemůže, protože ode mně nikdy nedostal max. výchovně po čumě a nikdy se mě neměl proč bát. Takže tomu nerozumim v takovémhle případě má respekt a když si hrajeme(to kousání tak nic). Nenapadá mě nic jiného než to, že neví co po něm chci nebo si myslí při tom hraní, že je to v pořádku, že nedělá nic špatného. Ježiši to je psychologiee....

On nemá respekt, on má strach. To je něco naprosto jiného a nevím, proč to mícháš dohromady. A - nezlob se - ty ho netrestáš, jen se na něj ošklivě koukneš... jde ti to dohromady? Pro moje psy je tohle jedna z nejtvrdších forem trestu.
To, že tě okusuje neznamená, že k tobě nemá respekt. Hraje si tak, jak umí, je to pes. Nauč ho jinou formu hry, která bude vyhovovat vám oběma.

[quote="Essi"]On nemá respekt, on má strach. To je něco naprosto jiného a nevím, proč to mícháš dohromady. A - nezlob se - ty ho netrestáš, jen se na něj ošklivě koukneš... jde ti to dohromady? Pro moje psy je tohle jedna z nejtvrdších forem trestu.
Tak já asi špatně trestám feňuli,když mi venku olizuje nebo vezme do tlamky fujtajbl,tak po ní hodím vodítko a ostrým hlasem jí řeknu,jestli si dělá pr...Ona se přikrčí,takže jdu podle tebe na ni zostra?Ty fujtajbly chce pořád,nevím,jakou jinou formou trestat.

Je to pes od psa, to ti asi nikdo na dálku neřekne. Psala jsem to v souvislosti takové, že i ošklivý pohled je forma trestu. Na tvém místě bych čubinu přivolávala.

On nemá respekt, on má strach. To je něco naprosto jiného a nevím, proč to mícháš dohromady. A - nezlob se - ty ho netrestáš, jen se na něj ošklivě koukneš... jde ti to dohromady? Pro moje psy je tohle jedna z nejtvrdších forem trestu

No ale každý pes to ůže mít jiné, u nás je podle jeho reakce nejtěžší, když hö ignoruju, v některých případech, když použiju ten ošklivý pohled,tak ho to ještě víc rozdovádí....
U toho hraní, to děkuju zabírá to, povel třeba ,, na místo" a jdemi na místo. Nejvíc sebeovládání musím vynaložit, když jdu už si nechci hrát a on se rozeběhne a kousne mě do zadku, udělá to tak třikrát a já pěnim ( ono to docela bolí)
U toho papání fujtajblů, tak to taky po něm něco hodím aby to nechal být...docela to pomáhá

Je to ale pořád trest, takže když příjdeš domů, trestáš ho i když třeba jen pohledem.

Proto říkám, že bych se snažila směrovat hru tak, aby vyhovovala oběma stranám a převést ho z kousání na něco jiného. Nevím, proč se necháš štípat do zadku, když stačí se včas otočit a dát najevo, že tohle teda ne.. .

hanka a baddy písanie niekoľkých príspevkov za sebou je spamovanie, prečítaj si prosím registračné podmienky poradne.



Daj si na poradni vyhľadať termín "zákazové povely" a čítaj. Pochopíš, prečo sa pes správa tak, ako sa správa. Tá moja veta o tom, že by si mala začať jednať, bola o tom, že je chybou vydať povel, alebo ho opakovať, bez toho, aby si dosiahla to, že pes povel splní a že teda prestane robiť to, čo robiť nemá. Toje jedna strana veci. Druhá je zabezpečiť psovi možnosť uvoľniť sa, zahrať sa, vyblázniť, unaviť.
Ak sa urážaš aj na neho tak, ako si sa urazila na moju odpoveď, bude mať z teba naozaj srandu.

holt je to bígl, přemýšlí. Přemýšlej taky a víc, jinak nemáš šanci.

trestání po návratu se tu někde dlouze popisovalo, ve zkratce: pes si nespojí "rozsypal jsem koš (před hodinou) - bude výprask", ale "tady je rozsypaný koš (vůbec ale neví kdo ten koš rozsypal) - bude výprask". Čili je potrestán (byť jen vynadáním) za to že "někdo" udělal nepořádek, zatímco on už hodinu spokojeně spinká...

Když se ti nelíbí kousací hry, převeď je VŽDY a HNED na kousání nějakého přetahovadla. Hrej trochu po svém a trochu po jeho - nemysli si že se spokojí s tím že bude hodinu tiše v koutku ožužlávat nějakou hračku, ale když si s hračkou budeš hrát ty, pak si ji necháš "ukrást" a ještě jej budeš s hravým hartusením honit, bude v sedmém nebi. Pokud se ti podaří hračku chytnout, chvilku se přetahujte. Hru ukončíš buď přivoláním nebo aportem (pokud to pes spolehlivě umí nebo jej k tomu můžeš donutit) nebo si psa jednoduše přestaneš všímat (ve vašem případě raději takto) - on hračku ještě chvíli potrápí a pak přijde za tebou nebo spokojeně usne. Ukončení přivoláním nebo aportem se hodí když ti pes sebere něco co nechceš - pokud je zvyklý hru na povel ukončovat (odměňuj), stačí si jen pohlídat vlastní emoce a máš psa pod kontrolou

Ne tak se na psa neurážim, ale třeba tahle odpověd na můj dotaz se mi líbí, děkuji Vám za ní A rozhodně mi to dalo víc, než ta předchozí. Lidi tady píši o rady, většinou protože něco spackali se svým psem jako napříkald já, četla jsem různé příručky, metodiky. Když jsem objevila tyto stránky a vůbec způsob výchovy nebo převýchovy psa, žasla jsem, ale samo to nejde.
Jak psal i pan Desenský, začal jako úplný laik a když si pak laik přečte rady o trestání psa, neví, že to je špatně. Zjistí to až když mu to pes vrací- opět můj případ

Petro tak bígl ten je opravdu chytrej, člověk musí být pořád ve střehu Kdy toho vašeho přešla puberta, nebo kdy se celkově zklidnil?(jeslti teda nějako měl)

už je to hodně dávno (teď má 6,5 roku):
do 6ti měsíců naprosto bezproblémový pes, odvolání od zvěře, všechno. I přesto že jsem nasekala hodně chyb. V 6ti měsících přišel na to k čemu má čenich, navíc znásobeno prvním sněhem = povedl se mu první útěk za zvěří, od té doby to bylo horší a horší a okolo 7-8. měsíce přešel do puberty, kdy neposlechl ani "sedni". Tohle jsme si postupně vysvětlili, navíc jsem přestala dělat takové chyby, takže z toho nejhoršího záchvatu neposlušnosti byl venku vcelku rychle. Přesto zhruba do dvou let neměl odvolání od zvěře. Ve dvou letech poslechl, když jsem na něj viděla (stačilo aby zaběhl za keř a už neposlechl), i když už byl dost daleko. Postupně došel k názoru že honit nee.
Hlavní zásluhu na tom že mám teď naprosto pohodového psa, který sice rád občas provede nějakou ptákovinu, ale můžu se na něj spolehnout vidím v dogtrecích, které prostě z člověka a psa dělají "člověkopsa", no a samozřejmě v tom že jsem se snažila (a pořád snažím) co nejvíc řídit radami z Poradny a nedělat zbytečné "kopance". Snažím se nechtít po psovi víc než na co má, ale také ne míň.

Zabav ho, utahej ho tak, že nebude mít na lumpárny ani pomyšlení. Buď důsledná, ne tvrdá.

No právě ty ,, kopance" člověk aby se pak kopal sám. My máme ten rok, takže nic není ztraceno My tak do toho 5 měsíce jsme ho měli na volno (mimo silnici) taky nebyl problém až když potkal traktora na poli, kterého honil, tak od té doby jedině na vodítku, nebo stopce, občas jdeme na volno, ale jen chůze u nohy- né delší vzdalování.
No a když jste ho učila chůzi u nohy tak pomocí pamlsků nebo bez nich, ze začátku jsme mu je dávali, ale dozvěděla jsem se, že by to měl dělat bez pamlsků. Troufám si říct, že pro jídlo je schopen udělat všechno.

já mám v podstatě celý výcvik postavený na pamlscích ve stylu "ukážu ti co chci a pak ti za to něco dám", u důležitých povelů (kam chůzi u nohy jednoznačně zařazuji) je pak ještě dodatek "když to chci, chci to vždycky a hned". Tedy pes buď poslechne, nebo je poslechnut a nikdy jinak. Pomocí pamlsků psy učím, postupně odbourávám. Když sebou nemám nic (většinou) musí základní povely poslouchat, blbiny typu válení sudů bez odměn moc nedělám. Nemůže se stát že pes poslechne jenom když máš něco v ruce. Už od začátku, kromě úplně první fáze učení, pes pamlsek uvidí až v okamžiku kdy poslechne, tedy nikdy neví jestli jej mám/nemám dám/nedám

To mi připomíná jednu z mých chyb, které ted teda už nedělám , když byl mladší a něco třeba venku vyváděl, nebo nechtěl jít ze zahrady domů, tak jsem právě měla ten pamlskek v ruce a volala na něj Hami, Hami...většinou hodil čáru a přiběhl, když bylo nejhůř třepala jsem s granulema v misce...
no pěkně se mi to uplácání vrací. Já po něm žádné sudy chtít nebudu, nám bude stačit kdž zvádneme ty základy ale je to kluk šikovnej, učivej, když si zrovna neprosazuje svou. Jsem zvědavá jeslti to opravdu dotáhneme až tam, kdy ho budu moci pustit a vědět, že vždycky poslechne.

Já bych naopak kvůli zlepšení poslušnosti na něm ty sudy klidně chtěla, kdyby byla naděje, že vás to bude bavit. Pilování základní poslušnosti nebývá pro psa zábava, pro kterou by se přetrhnul. Ale když se potom ta poslušnost začne využívat k nějakýmu složitějšímu výcviku (kór když je to kluk šikovnej), kde psisko musí víc přemýšlet a baví ho to, líp se sehrajete a i ta základní poslušnost by mohla začít fungovat líp.

Pilování základní poslušnosti? Jestli se tomu tak dá vůbec říkat, zábava to pro psa být může, když se to správně podá. Já ale dávám u poslušnosti přednost spolehlivosti před vypilovaností.

Essi: pro mě třeba znamená vypilovaná = spolehlivá. Prostě dodělaná na takovou úroveň jakou jí chci. A to je v mým případě 100%-ně spolehlivá a zadek ať má třeba křivě. A mě osobně poslušnost, triky a různý vylomeniny zlepšily vztah s Trixem a zlepšily ho na takovou míru, že mi leží u hlavy místo u nohou, když si jde lehnout ke mě, přitiskne se ke mě, když jsme venku, ohlíží se, neustále mě kontroluje, jesli něco nepotřebuju, když potkáme psa, jeho největší lákadlo, kolikrát mi dá přednost před ním a začne vyzývat ke hře mě a psa ignoruje. Takže já jsem rozhodně pro to, aby člověk se svým psem něco dělal a pokud bude chtít mít někdo poslušnost spolehlivou a někdo spolehlivou a vypilovanou, na tom moc nezáleží... Důležitej je ten vztah a to, co ten společnej ténink vytvoří.

včera jsem měla takový rozhovor se synem majitelky štěníka ridgebacka.říkal jí,že na něj musí tvrdě.tak jsem se ho zeptala,zda ho na vojně šikanovali.a on odpověděl,že by se nedal a bojoval.tak jsem se ho zeptala ,jak si myslí,že bude reagovat pes na kterého se půjde tvrdě.už neodpověděl.

Dobrý argument.

Dobry den,

kedze ziadne z rad ktore som si vsade precitala nefunguju, prisla som si po radu sem. Mam 8 mesacneho labradora, psa. Od malicka sa o neho staram ja, davam zrat, chodila som s nim vonku, snazila vychovat. Povely mame naucene, ku mne nie je na 100% vzdy, ale pracujeme stale na tom. Problem je v tom, ze pes mojho manzela akceptuje viac ako mna. Pritom mu ,,liezol na nervy" lebo si vyzadoval vela starostlivosti a stale knucal, stekal. Vela som sa mu venovala, robim to aj dnes, prakticky cely den sme spolu. Moj manzel pracuje a je s nim iba rano a vecer. Vidim ten rozdiel v tom zboznom pohlade ktory nanho hadze ked k nemu pride. Co sa tyka vychovy je pravda, ze bol ovela razantnejsi a tvrdsi, ja som skor bola tutuli mutuli. Bola to chyba, dnes uz to viem. Labrador je velmi tvarne plemeno, ale treba pevnu ruku, ktoru som ja coby zena asi nemala. Ako si vydobit tu autoritu u neho. Skusala som si ho nevsimat niekolko dni, nic. Davam mu zrat iba ja, cize zavisly je v podstate na mne, ale nacucnuty je k muzovi. Alebo si to mam vysvetlit tak, ze som s nim stale a nie som mu vzacna. Velmi mi na tom zalezi, lebo psika som chcela ja, investovala som do nho gro svojej energie, casu a penazi. Mrzi ma to, ale neviem ci to zmenim, aj ked s nim sama zacnem chodit na vycvik.

Asi se u vás se projevilo "pravidlo": čím víc psu lezete někam, tím rychlejš vás do onoha místa pošle. Jak chcete být pro psa autorita, když žárlíte na manžela? když se psu vnucujete? Ne třeba vědomě, ale děláte to. Je vám líto, že se o něho staráte, dáváte prachy... a on, nevděčník, má stejně radši manžela, který ho vlastně "ani nemá rád". Dokud nezměníte tento "mateřský" a i "vyděračský" přístup ke psu, nestoupnete u něj v ceně. To se ale nedá změnit tím, že pes bude spát na zemi, že si ho nebudu všímat.... To se musí změnit ve vás, vy musíte přestat brát psa jako dítě, jako něco "vašeho" a začít ho brát jako psa, jedince vám podřízeného. Zažila jsem to s naším prvním psem, když mi bylo cca 14 let. Pes mě skoro ignoroval, mámu zbožňuje. Nakonec jsem to přijala. A ono se to změnilo, sice mamka je pro něj vším, ale mě začal brát jako šéfa, miloval mě, poslouchal mě, ke mně se chodil schovat. Bylo to hodně těžké, přijmout to, že "můj" pes mě nemá rád". Ale vyplatilo se. Přestaňte být psu chůvou, ale staňte se mu šéfem, parťákem.

Možná jsem úplně vedle, ale jak jste to popsala, vidím v tom moje chování k našemu prvnímu psu.

V podstate ste si odpovedali sama.Čím viac sa psovi lezie niekam,tým viac on kašle na toho dotyčného.Je to ako s deťmi,uťahaná matka sa venuje celý deň svojim deťom,tatínek príde večer s práce a je im vzácnejší,aj kázeň funguje u mužských lepšie.Ja som teda so svojimi psami celé dni doma viac ako manžo,ale nemám vždy čas a náladu sa snimi mojkať,tak ich pošlem niekam,hoci kolkokrát prídu za mnou sa pomazliť.Proste si určujem ja,kedy sa bude mazliť a neurčuje mi to pes.Vyžadujem 100% poslušnosť,nestrpím aby ma pes neposlúchol,keď vonku stretneme neznámeho psa a tudíž zaujímavý objekt.Proste musia urobiť to čo po nich chcem a až po splnení povelu rozhodujem,či sa možu hrať s dotyčným alebo nie.

někdy se stává, že pes má raději chlapa, jenom "za to", že je to chlap...

Tak já sem dám taky svůj dotaz... se psem "žiju" teď asi 3 tejdny. Když jsem večer doma s nim, tak se ode mě nehne, spíš vedle mě na gauči, když si pak jdu jenom pro pití, tak ho mám hned za zadkem. Nevnucuju se mu, pomazlim se s nim, ale když mě už něčim obtěžuje, tak si ho třeba nevšímám.
Problém je ale teď na procházkách. Dřív jsem ho venčila 2x tejdně, na stopce docela poslouchal a fakt to šlo. Teď je se mnou na stopce 2x denně a celý se nám to po.... třeba povel "čekej", kterej uměl 100% najednou skoro nezná, sice se o něco zlepšilo přivolání, ale ne o moc a pro mě bylo "čekej" jakoby místo toho (když jsme viděli psa, kočku....), stopku si musim hlídat o dost víc. Pak mě přestává občas vnímat, což se mi předtim už taky povedlo docela odbourat... nějak se mi teď nedaří to díky tomu dělat všechno na pohodu, jsem pak rozmrzelá a štve mě to vůči němu.
Čim to může bejt? Přijde mi, jakoby to předtim bral jako "svátek"- tak musel bejt hodnej, aby se o to nepřipravil. A teď, jak je to denní chleba, ho to už nebere a myslí si, že to má jistý. Jinak fakt nevim, co to je... to že nemám moc respekt vim, taky vim, že co se týče třeba ostatních psů, tak mi nevěří... snažim se s tim něco dělat, ale asi mi to nejde... Jinak na jaře bych ho chtěla vzít na freečko, pokud teda bude ochotnej jet i přítel, ale do tý doby s timhle potřebuju něco dělat...

Indiánka napísala. "Čím viac sa psovi lezie niekam,tým viac on kašle na toho dotyčného"
...mozno to plati vseobecne
..hlavne dievcata, ale i ja, nasho maltezacika, niekedy pekne rozmaznavame (i vonku zaznieva "je ako plysak, to mate na hranie"?)...aj kolkokrat do postele, za hocikym z nas, i za synom, zavita, dcerka je z neho hotova, i manzelka....ale ho aj cesu, krmia, chodia s nim na prechadzky(ano, prechadzky, lebo su aj hodiny vonku, aj teraz v zime, cez leto je skoro stale vonku, bud na "domceku", alebo u svokrovcov na zahrade)
..ale ja mam taky dojem (som presvedceny), ze ten nas psik, mozno tym dospievanim viac, akoby i jeho posluchanie bolo prejavom urciteho dobreho vztahu ku nam, ze sa nam snazi vratit, co mu davame....aj vonku sa uz stalo, ze mi neznami ludia povedali, ako vidno, ze toho psika mate rad...
...a pritom so na neho ale i "tvrdy"...skusal som i odlozenie, nechal som Charlieho 15 minut sediet, a este vedla bola metla, jeho asi najoblubenejsia hracka,...pozoroval som ho cez okno,...ani sa nepohol...
...i problemy mame...dievcata neavali presne povely,...a zacal neposluchat,...dstali instrukcie, ujednotili sme sa v slovniku, upresnili pravidla, havo dostal stopovacku, a okamzite nastalo vyrazne zlepsenie....

To nedělaj jenom ženský ;) ťuťuňuňu plyšáček :) i když je fakt, že u štěněte se taky někdy neudržim, ale nešišlám na ně aspoň :)
Mně pobavil přítel, když psa krásně asertivně vyhodil od sebe (prostě nemá to znásilňování rád), pes se uraženě stáhnul na druhou půlku gauče a přítel se mu hned začal omlouvat"promiiiň, já to tak nemyslel"

Rynn: Já jsem si taky všimla, že čím MÍŇ mám na psa času, čím víc jsem v práci, tím líp venku poslouchá, asi se fakt víc snažej, když jsi pro ně sváteční... Co s tím, to nevím, bohužel.

Rynn, jj, dovedu si představit. Proč ho rozmazlovat? Dřív byl zvyklej na plnohodnotné procházky s tebou jen o víkendu a teď se namlsal a myslí si, že tě má jistou... tak mu ukaž, že nemá.
Chceš si ze mně dělat dobrej den, pse? Fajn, tak na voďák a domu. Když si myslíš, že ti procházku nezvládnu zorganizovat já, tak nebudeš mít žádnou...

Jo, je fakt, že teď jsem na to neměla náladu, tak byl prostě dva dny na vodítku a řikala jsem mu přitom, že je to jeho chyba, že je blbej a neposlouchá
Ale řikám, jinak doma ho mám furt za zadkem, když mi to začne vadit a nevšímám si ho, tak to nepomůže. Nesnášim, když jim a on na mě dělá oči, tak to ho vyhodim pryč a on pak na mě háže smutný očka :) já sebou nenechám vorat, ale nevim, jak mu to mám vysvětlit už mě pak na procházce se*e, když mu řeknu "čekej", on se zastaví, ale nečeká, než k němu dojdu, ale pomalu se rozejde... tak mu zašlápnu stopku, ale jak z ní sundám nohu, jde zase dál... mám dojem, že se mě snaží vytočit, že zkouší, co vydržim :) ale já si právě řikala, že se to zlepší, když s nim budu chodit denně, že si zlepšíme vztah... a ono je to naopak, teda jako přítulnej je víc, ale poslouchá míň

Hmmm. Já se teď taky přestěhovala za psicema tak uvidím, třá mě to taky potká. Ale zatím jsem žádný rozdíly v poslušnosti nepozorovala, ať jsem s Elí jednou týdně nebo 24 hodin denně. Očůrat se mě pokusí tak 1x za půl roku a to dost tvrdě narazí. A to je většinou po nějaký zkoušce nebo soutěži, kdy si připadá strašně šikovná a důležitá.

Rynn, měj stopku v ruce (tak aby ji táhnul jako jindy, ale konec držíš ty). Řeknu čekej, vteřina a pokud nestojí, zašlápnu. Přechytím si stopku tak abych ji měla připravenou na cuknutí. Jdu dál a pokud se pes hne, cuknu. Přidám nějakou ostřejší průpovídku, jako "co je? ČEKEJ!". A čím víc takhle zkouší, tím pomaleji k němu dojdu a ještě pak chvíli počkám než ho pustím dál. Na druhou stranu ale zase když počká, tak pochval, odměň.

Díky, zkusim... já to teď dělala právě s tim, že jsem řekla čekej, když se zastavil, tak jsem prostě šla až k němu, pochválila a šli jsme. Když se nezastavil, nebo se po chvilce chtěl rozejít, tak jsem na stopku šlápla a sundala nohu, když ani to nepomohlo, šla jsem po stopce až k němu, právě druhej povel už byl "řekla jsem ČEKEJ! ty nevíš, co to znamená?!" ostřejším hlasem.
Mě štve, že on ví moooc dobře, co to znamená, kdybych si myslela, že to neumí, tak neřeknu ani popel, ale tohle byl snad jedinej 100% povel, co jsme měli.. a je v haj*lu....

Zatím tady ještě tápu tak nevim jesli jsem to udělal spravně kdyby ne tak se předem omlouvám.Chtěl jsem se zeptat jak u psa získat respekt a důvěru.
A aby když ho zavolám přišel s ochotou a ne se znuděným výrazem už zase .
Předem děkuji za odpověd.

Nejsem oprávněná odpovídat, ale jak se můžeš takhle ptát??? Respekt a důvěru si (dle mého úsudku) získáš tím, že nezklameš při soužití...A na první místo bych dala soužití - jako že dohromady, ne jen vedle sebe...a pak už jen být pevný v zásadách, chránit, ale nerozmazlovat a tak...ale to je jen o tom, jak to mám já - s důvěrou a respektem.

Klidem, důsledností, svojí vlastní stabilitou (emoce pod kontrolou), srozumitelným chováním pro psa, tím, že přiměřeně řešíš to, co je řešit třeba. Tím, že děláš psovi přiměřenou ochranku, napovídáš mu, když to potřebuje, odpovídáš mu na otázky,když ti je položí, tím, že respektuješ jeho jako živého tvora, tím, že ho máš rád a umíš mu to dát najevo.
Přivolání - neopakuješ ho do zblbnutí, používáš intonační navigaci, pomazlíš, odměníš, pohraješ si s ním.

A nemáš v tom stereotyp

To je pekne napisane...

Zdravím. Mám dotaz, doufám že se nebudu opakovat, hledala jsem, ale nenašla.
V budoucnu si chci pořídit štěně (RR), ale vzhledem k tomu že bydlím u rodičů, potřebuju si ujasnit některé věci. Psovi se budu věnovat já, cvičit ho, vychovávat, krmit a tak dál. Potřebuju si u něj tím pádem vypěstovat autoritu, ale mám trochu obavu z toho, že pes vycítí silnou osobnost v někom jiném (konkrétně v tátovi - přirozená autorita) a taky pozná že já mám k tátovi respekt, takže ho automaticky zařídí nade mě, ne? Dá se psu nějakým způsobem vysvětlit, že smečku tvoříme my dva a hierarchie v mojí rodině se ho netýká?
Taky až se v budoucnu od našich odstěhuju, nebral by to jako odtržení od jeho smečky, což je druhý problém, který mě trápí.
Děkuji za rady, Ivča.

ahoj, taky žiji s rodiči a mám fenku čévéčka...měla jsem obavu, že tata nebo přítel bude ta autorita o které mluvíš, ale není tomu tak...tata s ní neumí a ona toho zneužívá a "laškuje" s ním, vymýšlí hovadiny, aby ho pozlobila, ale mu to nevadí má jí hrozně rád, a problémy, co s ní nastanou volá ať to du vyřešit a přítele má totálně jen na hraní...už od mala s ní dělal blbiny a já cvičila...když je potřeba poslechne i je..ale je to slabší...asi je to na lidech...jak moc jsi ty schopná a jestli je táta víc či míň autorita v očích psa...a nepíšeš kolik ti je...na tom taky záleží...

Takže se tomu nedá nějak předejít? Třeba nějak instruovat taťku jak se k němu chovat? Je mi 20, před rokem nám umřel pesan, kterýho jsme měli od mejch tří let. Měla jsem s ním krásnej vztah, protože si mě vychoval od mala ale o respektu vůči mě se asi mluvit nedalo. Ne že by nepřiběh na zavolání, ale ani ne tak z respektu, jako prostě proto že věděl že se o něj bojím Byli jsme kamarádi a já jsem neměla důvod to nějak řešit, protože respekt a výchovu obstarával právě taťka. Proto mi to teď dělá starost.
A v tom stěhování byste neviděl problém ani v případě, že by se mi to vymklo a on si taťku opravdu "vybral"? Děkuju za odpovědi:)

Pes bere malé deti a deti celkovo ináč než dospelých,aj keď Rudo má skúsenosti s deťmi,ktoré pes poslúchal lepšie než dospelého.Ide o to čo v tom človeku je,a je to jedno či to je dieťa alebo dospelý.Pes si vyberie prirodzenú autoritu.Pokial človek vie čo chce a ako to chce,pes nerieši blbosti a prisposobí sa tomu "svojmu" človeku.

Pán Desenský, je možné naučiť dominantnú fenku stredného bradáča, ktorej matka bola hyperaktívna a otec agresívny, úplnej poslušnosti? Bradáče sú navyše vo všeobecnosti tvrdohlavé. Viem, že pre Vás by to nebol problém, ale čo my ostatní, z ktorých nevyžaruje také fluidum ako z Vás?
Ďakujem za odpoveď
Bejka

Bejka prečítaj si sekciu, do ktorej témy som zaradila tvoju otázku a skús si odpovedať, či hyperaktivita a agresivita u rodičov tej fenky nebola skôr dôsledkom ich nevychovanosti, takto to býva veľmi často. Bradáč má byť psom aktívnym a sebavedomým, ale tak isto veľmi dobre spolupracuje s človekom, pokiaľ mu ten človek rozumie. Pokiaľ by rodičia fenky naozaj objektívne mali problémy v povahe, chybu bolo už chovať na nich. Väčšinou je ale chyba na strane človeka. O dominancii sa tu toho píše tiež dosť, čítaj, čítaj...

Ahoj,
mám 3 a 1/4 roku starého jack russela z chovné stanice bez pp. Pes se chová slušně vůči ostatním psům pokud ho přílišně neočuchávají a vůči svím kamarádům (psům s kterýma se stýká) je absolutně bezproblémový. K dětem se chová hezky, i když mu někdy třeba šlápnou na tlapku tak se jen utíká schovat a ukazuje mi pacičku a žádá o drbání. Když ho zavolám, přiběhne, když něco drží, pustí to (kost a podobně, třeba salám do sebe co nejrychleji rve aby nebylo co pouštět) . Na vycházkách chodí zásadně na vypouštěcím vodítku u nohy a při každé vycházce házíme míček nebo klacík, na volno chodí když nejsou v okolí psi, to jen pro informaci jak to u nás chodí.

Problém je tenhle, pes když mu byl tak rok nebo trochu míň, dostal svou první velikou kost, zalezl s ní do boudičky a nechtěl jí pustit, vrčel. Vyklepl jsem ho z bedýnky a on kost pustil. Později se stalo pravidlem že když měl nějakou dobrotu, vrčel když jsem mu jí chtěl vzít. (Už chápu že když něco psovi dám, je to jeho, tehdy jsem to nevěděl, měl jsem retrývra který byl sice opravdu ostrý ale v životě na nikoho z rodiny nezavržel i když jsme mu páčili vrabce z tlamy. Nečekal jsem tedy problémy ani tady) Ptal jsem se chovatelů které jsem znal a i například paní ze zverimexu (která vlastní psí hotel a má asi 2 vlčáky) a všichni mi řekli, že když pes vrčí, je potřeba mu dát na zadek (v případě některých "mlátit dokud se nepochčije" což sem opravdu nepraktikoval). - pokračování

Poslechl jsem tedy rady a psovi dal na zadek (je jasné že jack russelovi moc dát na zadek enmůžete, psa sem nebil, prostě jen plácnul malou silou na zadek).
----
Časem jsem díky různým publikacím zjistil že jsem postupoval zcela špatně a snad si ani nedokážete představit jak mě to mrzí.

V tuhle chvíli se pes pravděpodobně cítí ohrožen i když mu třeba chci přenést pelech, jít k němu když se něčím cpe nebo dokonce když si myslí že udělal něco hodně špatného a dostane vyhubováno.
Myslím že se dominantně nechová, na postel nesmí, olizuje mi obličej když kl tomu má možnost, když ho začnu drbat na bříšku, plácne sebou na záda, roztáhne nohy a natáhne krk, když ho okřiknu, snaží se věc napravit a mimo ty krizové situace se chová hezky.

S panem Desenským jsem po telefonu velmi krátce mluvil, vylíčil mu problém a dostalo se mi jen rad že bych měl v krizových situacích psa zvládat pomocí různých povelů (což jsme zvládli celkem v pohodě, pes začně vrčet a cenit zuby, dám mu povel na místo, on vlétne do pelechu a pomalu se uklidní, pak ho zavolám k noze a on přijde sedne si u nohy a dívá se na mě) to jak ale psa "vyléčit" úplně jsem se nedozvěděl, chápu že p. Desenský má práce a problémů se psy dost ( i když jsem čekal že se dozvím trochu víc) a proto se obracím sem.

Vím co jsem udělal špatně, rád bych psovi, sobě a rodině pomohl protože jsem z toho opravdu nešťastný. Díky všem

několikrát jsi mu ukázal že se chováš špatně - nemůže ti v tomhle začít důvěřovat hned. Až situaci 100x zvládneš v klidu a v pohodě, snad pochopí že už to bude ok a nemá se čeho bát. Buď za všech situací v klidu, řekni psovi co má dělat, projev spokojenost (žádné výskání, stačí úsměv, vyjádření souhlasu a pohody). Čas a správný přístup to vyřeší.