NO už má 12 měsíců,nelze jej odnaučit -sám si otevírá dveře a když spí v chodbě tak neustále skáče po dveřích,vypínačích a škrábe,nic na něj nepomáhá dobré ani zlé,nevíme si rady co s tím dělat,ale hlavně se to projevuje u manželky když přijde dpmů na kterou je moc závislá. Já to zřejmě budu řešit elektr.obojkem,protože už to tak dál nejde. Máme kotec,ale manželka nedovolí aby tam byla,vše má ok,ale chodbička zničená přitom je to super NO s PP,ale co dělat dál ???

Budu malinko nepříjemný,
...ale asi to nebude tím, že by byl ten pes hlupák. (možná bude chyba v pisateli tohoto příspěvku a měl by se zamyslet na tím jestli ví že jedná se šnětem) Třeba by taky mohl věnovat trochu času tomu, aby si něco pročetl nastudoval a popřemýšlel o tom co vlastně to 12 měsíční štěně říká a co chce.



Tohle by jako mělo být to "nej řešení"??? ... když budu mluvit "čínsky" a budu ti říkat, že máš něco udělat a ty to neuděláš (protože mi nerozumíš) tak pro mě bude 100% jednodužší dát ti elektrický šok a doufat, že pochopíš co po tobě chci,(když ne tak tvoje smůla - takových je plno) nebo si dám tu práci a naučím tě "čínsky" abych s tebou mohl "pokecat" a kamarádit .... co by jsi si vybral ??!!??

Od dnešního rána, štěndo zavíráme na chodbu aby si zvykalo na samotu, dycky jen na pár minut a do vnitř ho pustíme když je alespoň chvíli zticha, aby pochopil, že s náma bude jen když bude mlčet.
Je to tak správně?
Zdá se mi, že už to začíná celkem chápat, už tolik neřve, sice si trochu pokníkává, ale rozhodně to není žádný veliký řev v jednom kuse. Jen aby to tak dělal i když budeme pryč úplně.
Asi ho nemám po vpuštění do místnosti chválit když je zticha co? Jak se mám chovat? dělat jakože nic, prostě úplně stejně jako když se vrátím odněkud z venčí??

určitě nic extra se neděje uděll jen to co je naprosto normální

Dobrý den,

mám problém se 4 a půl měsíčním štěňátkem boloňáčka - Annie. Nechce mi zůstávat sama doma. Snažím se podle vašich rad řídit, ale na Annie mi nic nezabírá a raději se zeptám zde na poradně, než abych pokračovala ve špatném učení.

Když je Annie sama, tak se celou dobu klepe - prostě se bojí. Ničeho si nevšímá a snaží se dostat ven. Občas do toho i štěká a kňučí. Je takto schopna vyvádět třeba 5-6 hodin v kuse a mám pocit, že se to horší.

Zkoušela jsem ji zabavit - prasečí ucho, kostičky - ničeho si nevšímá.

Co já dát, když je se mnou? Prasečí ucho má, když je sama, jenže si ho vůbec nevšímá. Když přijdu a přivítáme se, letí pro ucho a utíká s tím z kuchyně. Tak jí to vezmu, s tím, že to má jen, když je sama. Je to tak správně nebo jí ho dávat normálně? Nebo mám naopak doufat, že se umoudří a začne se doma "jen" nudit?

Když odcházím, jen ji zavřu, dám jí motivační hračku (baví ji 1min) a odejdu. Když přijdu, pochválím ji, pustím ji, pohladím a víc ji nevítám. Myslím, že ani nemám pocit viny, že ji tam nechávám, spíš doufám, že se to konečně naučí a bude potichu.

Snažím se ji učit tak, že ji zavřu, i když jsem doma (někdy kňučí, někdy baští prasečí ucho), do toho zkouším odcházet za dveře - jak slyší klíče, vyvádí, tak ji okřiknu "tiše", jdu za dveře, chvíli poslouchám, dám jí pamlsek. Pak se vrátím nebo ji pustím, snažím se to obměňovat. Jenže déle jak minutu sama nevydrží. Na povel "zůstaň" reaguje jen tehdy, když mě má v dohledu.

- kam a proč ji zavíráte?
- okřikování nemá smysl
- zůstaň (odložení) je povel, který se musí učit postupně a znamená "buď v této poloze dokud nepřijdu a neřeknu ti něco jiného", takže ho v žádném případě nevydám před odchodem z domu! Buď má pes povel naučený hodně dobře - tzn. že se několik hodin nesmí ani hnout = týrání (ale u čtyřměsíčního prcka fakt nehrozí), nebo jej má naučený špatně a po čase si jej sám "zruší", čímž si ale kazí poslušnost, protože povel trvá do dalšího povelu.
- 4 měsíční prcek má rychlý metabolismus a 5-6 hodin v kuse "být hodný" nevydrží. Určitě před odchodem utahat a nakrmit. Po příchodu nechválit, nevítat, vyvenčit.
- zvuk klíčů, oblékání apod. odbouráte tím, že se budete oblékat, cinkat klíči,... bez souvislosti s odchodem, tj. obleču se, vezmu klíče a jdu si uvařit kafe. Pak zas odejdu bez oblékání a cinkání. Prostě zrušit vzorec klíče=odchod.

Zavírám ji do kuchyně (zde nejsou dveře, proto jsem koupila metrovou desku - vidí tedy z kuchyně do chodby), protože když jsem ji nechala v celém bytě, tak se nehla od hlavních dveří a hodně se to rozléhalo na chodbě.

Než odejdu, tak ji samozřejmě nakrmím a snažím se ji utahat. Jenže utahat ji dost dobře nejde - když si myslím, že už nemůže, tak třeba 5 minut spí a můžu začít nanovo. Nevím, kde bere tolik energie. Poté, co přijdu, jdeme ven a potom sebou někde buchne a zbytek dne prospí, protože se celou dobu snaží přeskočit tu desku a nesmírně ji to unaví. V době, kdy je zavřená spát odmítá (ale dneska jsem přišla a měla zbaštěné granulky, tak aspoň, že není o hladu).

Když odcházím, říkám jí spíš "čekej" nebo jí neřeknu nic. Aby si to právě nepletla se "zůstaň".

Když ji ale cvičně zavřu do kuchyně a přitom jsem doma - to ji mám nechat kňučet a vyvádět, když začne? Říkala jsem si, že když ji okřiknu, bude vědět, že je to špatně. Zkoušela jsem ji také chválit, když je potichu, ale to jí nevydrží ani minutu.

...Charlie ked vidi, ze sa zacinam obliekat (ci uz len slipy po kupeli), zbystri, pozera na mna, a caka, co ja, a ak ideme von, "aj Charlie ide von", okamzite sa vytesuje, otvorim mu dvere, vybehne na chodbu, ak som uz skoro obleceny, zavolam "remen", pribehne, dostane postroj, a ideme von, ....ak havo zostava doma, poviem mu "nejde Charlie, Vladko sa vrati", aj som vyskusal dvere otvorit, je mu jasne, ze zostava, ani neskusa, bud hned ide na niektory pelech, alebo sedi (lezi) a odpociva (susedia su kamarati, sem tam popocuvaju, je ticho). Ked sa vratim, ako odomykam, pribehne, tesi sa, sam na "lopatky", trosku sa s nim pomazlim, sem tam aj pozriem, kde odpocival (teplucky pelech), ale vacsinou podla uzkych kukacov vidim, ze spal,.....stava sa, ze ho necham u svokrovcov, je s nimi napr. v izbe, sedi pri dverach, a place za mnou,...ale to naozaj sporadicky....

Já odcházim od psa různě.
Buď se s nim rozloučim, ale stylem "tak čau pse, odpoledne zase přijdu", nebo odejdu, aniž bych mu cokoliv řekla. Nebo občas dostane třeba sušený ucho a zatimco ho žvejká, já odejdu. Neřešim.
Problém je v tom, pokud jsem doma a já ho právě někde zavřu. On nemusí bejt se mnou v místnosti, ale jak ho někde zavřu, tak kňučí a škrábě na dveře... což je nepříjemný, když je to třeba v noci. V tomhle případě nevim, jak zakročit. Protože když otevřu dveře, abych mu to zatrhla, tak vlastně dosáhne svýho. A tim, že je nalepenej na dveřích. A zatrhávat mu něco ve chvíli, kdy dveře otevřu a on tudíž přestane kňučet, je taky asi trochu na nic...

Rynn mě v tomhle pomáhá povel na místo. Učíme se ho teprve chvíli takže to ještě není dokonalý a nevydrží tam být kdovíjak dlouho a většinou ho ještě musim vracet. Ale jakmile tam zůstane a já zavřu dveře, tak tam leží, nebo sedí ale už nekňučí. Teď si už troufám nechávat dveře otevřené a vim, že za mnou nepříjde. Možná, že kdybych byla vedle třeba 2Ominutek, tak se asi zvedne a pude se podívat, ale to ho prostě vrátim se slovy "neměl si být náhodou na gauči/na místě?".
Ale rozhodně už nekníká, ani nic jinýho a potom si už začne všímat nějaký hračky...

Super .. no vidíš, za 14 dní už to bude samostatný fešák-pašák Jste šikovní ...

Jo jo, de to rychle až mě samotnou to překvapuje. Sice někdy, když sem v jiný místnosti, hlavně teda když du na záchod nebo do koupekny, u jiných pokojů to nedělá tak trošek pokňukává, ale ne moc. A když deme pryč tak je ticho. Dřív začal kňučet, hned jak se za námi zavřeli dveře, a když sme se vraceli tak sme slyšeli jak vyje, už ve výtahu, ale teď je ticho.
Moc mi pomohlo, nacvičování venku. Prostě sem ho přivázala ke stromu, dala mu povel a šla od něj. Když kňučel, tak sem ho absolutně ignorovala, po chvilce se k němu vrátila ale jenom sem si tak vedle něj stoupla a nevšímala si ho. Když byl hezky potichu a jenom koukal, tak sem se k němu vrátila a podrbala ho a nechala ho ať se proběhne. Tohle mi pomohlo víc, než zapomenutý klacík, páč toho si nevšímá....

Perfektní ... fakt jste dobří a Obstík je kluk šikovnej - kuišák jeden.

Když byla Gugísová malá, tak za mnou taky chodila ... i na záchod, prostě pořád jako ocásek. Jak jsem jí zavřel řed nosem tak sice nekníkala, ale občas si uměla malinko vztekle štěknout, když si nemohla otevřít. Taky jsem to řešil odložením, ale nemusel jsem ji přivazovat. Dal jsem jí sednout nebo lehnout (to už jsme uměli) a jak se zvedla a šla zamnou tak jsem ji naprosto "nezůčastněně" chytil za obojek (někdy i za kožich) a odtáhnul na místo kde byla odložená. Párkrát to zkusila a nechala se odtáhnout, ale potom už jsme řešili jen problémy s tím, že když dostala povel lehni a ona si za chvilku sedla (aby viděl jestli už nejsem moc daleko a jestli se vrátím) tak aby zůstala ležet. To pak stačilo jen nznačit se jako vracím rychleji než bych měl a ihned ležela jako e ona nic a to jsem jistě něco špatně viděl. Jak si lehla tak jsem zpomalil udělal jsem ještě pár kroků jeím směrem a pak jsem změnil směr a šel zase jakoby od ní.
Příde mi že jsou štěňata v tomhle věku jako vyschlá houba co do sebe nasává absolutně vše co jim život postaví do cesty a pokud mají dobrého páníčka, který jim ukáže jak se v tom orientovat tak to pak funguje

Sedni sice umí, lehni už tolik ne, ale teprve trénujeme, že když řeknu sedni tak má opravdu zůstat sedět, dokud neřeknu něco jiného. Ale to časem pochopí a pak už mu to půjde.

Jen jsem se chtěla zeptat. Dneska odjíždíme do Trutnova za rodičema, kde bude ten náš jeliman nějakou dobu sám zavřenej u našich. Sice tam bude ještě Boris, ale ten bude na chodbě, k sobě je nepustíme, jinak bude v celým baráku úplně sám. Je mi jasný, že tam asi řvát bude, ale zajímalo by mě, jestli si to tím zase celý nerozházim a až přijedeme zase zpátky domů tak aby zase nezačal řvát i tady.
Jako nebude tam zavřenej nějak moc dlouho, tak nějak kolem hodinky, ale bude v neznámím prostředí.

Hlavně ne žádnou lítost .. prostě ho tam v klidu "odlož" a v klidu se vrať, nic by se tím pokazit nemělo.
A jestli to dobře chápu tak stejně nemáš na vybranou

Benick, problém je, že on má "místo" akorát dole, ložnici mám nahoře a když ho potřebuju občas z určitejch důvodů vyhodit za dveře (když mi tam spí přítel, no, tak občas na chvilku, ehm...), tak pes se prostě sekne u dveří a kňourá. Tam by mi "místo" nepomohlo. Ale možná mu tam udělám další pelech a zkusim ho učit tam, nevim, no...

Gungan, na vybranou opravdu nemám. Není totiž nikdo kdo, kdo by ho mohl na chvilku pohlídat. Tak to snad zvládne a nic se tím nepokazí...

Rynn, tak přesně z toho důvodu Obiho učim gauč, protože místo má taky jinde. A když potřebuju aby mi nepřekážel, tak mu řeknu ať de na gauč. Ono stejnak ten gauč je už jakoby jeho místo, nikdo jinej na něj nesedá, místo kde spí je v ložnici na zemi vedle mojí půlky postele, ale tam ho většinou neposílám...

...nam to ...ehm tiez Charlie niekedy prekazi, ale co uz, musi nam stacit i raz denne (v 50-tke primerane )

No nám nic nepřekazí, když ho vyhodíme (mně by teda v místnosti nevadil, jemu by to bylo asi fuk, ale příteli to bůhví proč vadí ), ale pak zase posloucháme kňučení za dveřma... a ono je blbý vstát a třeba vzít psa na místo... no... nějak to vymyslim... :)

Zdravím, vzal jsem si z útulku 4. letou fenu. Řeším problém ohledně odchodu z bytu a kňučení (vytí) za dveřmi. Nejdřív jsem jí naučil aby byla sama na pelechu i když jsem třeba zavřený o 3 místnosti jinde. Potom jsem pokračoval tak, že jsem odešel ale zůstal za dveřmi, všechno v pohodě. Teď ale mám problém. Když čekám za dveřmi, tak je pesan v pohodě (cítí mne a určitě i slyší). Další krok je ten, že odejdu třeba do sklepa, kde už o mne asi neví a po chvíli začne kňučet. Ale jak jí mám dát najevo, aby nekňučela, když ze sklepa do bytu jsem tak cca za 7 vteřin a ten pes už neví, za co dostane vynadáno. Jsem odpůrce jakýchkoliv el. obojků a podobných hovadin.

Děkuji za každou informaci

Tak jsme se dostali na cca hodinu (hodinu je sama doma) a občas zakňučí. Přijde mi, že je docela těžký se dostat třeba na hodinu a půl. Ještě otázka: Jestli je potřeba jí vynadat za každý "zakníknutí" a nebo jí trestat jenom za ty "hluřnější" kňučení.

Předem upozorňuji, že jsem četlavšechny příspěvky, než jsem se odhodlala sem napsat dotaz. Snažila jsem se využít rad, které tu byly a nic nepomohlo. Mám ročního Yorkšíra, bydlíme v bytě. Od malička jsme ho učili,aby si zvykal být sám. Pokud víme, vše se dařilo. Po dvou měsících, jsem byla ale nucena zůstat doma a ani jsem neměla možnost někam chodit. Ricky byl buď se mnou a nebo byl ve svém pelíšku v kuchyni a já byla v ložnicici.Postupem času jsem měla možnost někam odejít, ale bez Rickyho. Sousedi si začali stěžovat, že náš Ricky štěká a hrozně vyje. Začala jsem to řešit tím, že :
1.při odchodu jsem se s ním přestala loučit
2. při příchodu jsem ignorovala jeho přílišné vítaní a až se uklidnil, teprve potom jsem ho pohladila
3. pokud jsem byla s rodinou doma, dali jsme mu prostor být s námi, ale postupně jsem začala ho učit, aby byl i při naší přítomnosti v kuchyni sám a nemohl za námi
4. intervaly mé nepřítomnosti jsem postupně navyšovala
5. pořád za mnou nebo za manželem v bytě chodil, začali jsme mu to zakazovat
Tohle všechno jsem vyzkoušela. Bohužel, asi dělám něco špatně, protože všechny tyhle věci ignoruje a prostě štěká a vyje. Spí sám v pelechu v kuchyni. Povahově bych ho spíše typovala na trochu labilního, uštěkaného, nedůvěřivého. Prosím, pomozte mi!
Omlouvám se, že je dotaz tak dlouhý, snad mě pochopíte.

napadá mě...jak moc se mu věnujete?nemyslím to, že je s vámi, ale to kolik času se mu věnujete hrou, výcvikem, učení blbinek atd?když odcházíte, je dost unavený?a má něco, co by ho zabavilo...na jak dlouho odcházíte?myslím, že je důležité, vystihnou okamžik, kdy ještě vydrží být sám a vrátit se dřív, než začne blbnout...když začne výt a štěkat je pozdě přijít...má to opačný efekt - přivolal si vás...pokud je to kritické začínala bych klidně na minutě...abych si byla jistá, že nezačne jančit dřív, než se vrátím...tohle fungovalo mně...nevím, co řeknou jiní...důležité je psa unavit - to se taky osvědčilo mně...ta samostatnost je potřeba trénovat pomalu...zakazovat chodit za vámi a být s vámi si myslím, že akorát kazí vztahy...když vám pes někde vadí oděšlete ho na místo...zkuste naučit spolehlivé odložení...to jsou moje nápady k téhle věci...přeji hodně štěstí...

většina jorků Ale jak píše Vlčice, je to teriér a jako takový je to malá chlupatá koule plná energie. Potřebuje zapřáhnout. Podle popisu co jste sem dala, to vypadá, že je pes nechán napospas sám sobě a že ho jen odstrkujete (možná, že to tak vyznělo jen díky stručnosti). Zksute to dělat víc "přirozeně" a ne "dodržovat postup". A jak už jsme psali, platí: unavený pes = hodný pes. Přeházejte mu denní harmonogram, odcházejte nepravdelně, oblékejte se, i když nikam nejdete, berte klíče.... Na různou dobu, v různý čas. Když už jste tu smaostatnost jednou měli, nevzdávejte to, zase se to naučí.

Pomohlo by mi v nácviku samostatnosti psa, nechat ho někde zavřenýho a nechat si ho tam dobu vyřvávat jak se mu chce, třeba i několik hodin? Prostě aby pochopil, že když bude takhle vyvádět, tak že ničeho nedosáhne?
Sice sme se celkem rychle v samostatnosti zlepšili, ale pořád to není ono, pes je po celou dobu naší nepřítomnosti asi celej napjatej a čeká kdy se vrátíme (podle nahrávek mi to tak připadá). Tak by mě napadlo, že bych ho nechala někde samotnýho, někde kde to zná, ale nevadilo by, že tam prostě řve...

Dobrý den, snažila jsem se najít stejné, nebo podobné téma, ale nenašla. Máme 2 létého zprsklíka, který strašně brečí u krámu, stánku, prostě kdekoliv ... stačí, aby jeden odešel od něj dál a řev je na světě, je jedno, jestli se vzdálím já, nebo přítel, vždy začne stejně i když tam s ním jeden zůstane. Dřív to nedělal, nevím čím to je. prosím o radu

Proč, čím víc cvičíme samostatnost a čím víc je sám, tím víc vyvádí?? Jednou vydrží v tichosti klidně i půl hodiny, ale potom prořve i jenom celých pět minut co je sám. Kňourá i když du jenom na záchod. Jak ho zbavit tý závislosti na mě? Už mě napadlo, že bych ho snad k někomu strčila....

Benick niečo som k tomu neúspešnému riešeniu práve napísala TU, s nesamostatnosťou to má súvislosť.

Když je v jiný místnosi než já a začne kňourat, tak hnedka rozrazim dveře a dám mu najevo, že takhle prostě ne (ale to se dělá blbě když sem na záchodě...). Když jdu někam pryč a on hned běží ke dveří s tím, že jde semnou, já zavřu a on začne pokňourávat, tak zase prudce otevřu dveře a od těch dveří ho vyženu pryč. Ale když jsem pryč, tak mu nic říct nemůžu, to že vyvádí zjistim teprve až z nahrávky a nebo ho slyšim za dveřma. Jenže než otevřu a dostanu se k němu, tak mu už nic říct nemůžu, to bych mu pak prakticky nadávala za to, že mě vítá a to je blbost.
Jenže teď pozoruju, že on nemusí být ani sám, on je třeba v místnosti s přítelem, já odejdu a zavřu ho tam s nim a on začne kňourat. Když odejde přítel, tak se ani neobtěžuje vztát, když sem pryč já tak je schopnej prokňourat celou dobu.

A čo to prestať riešiť keď to nepomáha? Proste si ho nevšímať .Moji psi nekňourajú ale sa zas motajú kde nemajú,alebo mi to leze na nervy že o nich zakopávam,tak si zahreším a pošlem ich niekam.To sa odpracú na miesto a sú radi že si ich nevšímam.Ashoňák je dosť velký závislák na mne,stačí len keď vonku robím s Bárou nejaký cvik a jeho niekomu nechám na vodítku aby sa mi nemotal pod nohami,tak vyvádza a jačí,že idem od neho.Ale doma si nájde flek a tam je,alebo sa zamestná sám a neotravuje,aj keď som v kúpelni zavretá.Možno je to tým,že mám doma roboty nad hlavu a nemám čas ho sledovať.Keď je niekde kde mi prekáža,proste ho vyhodím.A problémi aby ostal sám nemáme.(doma)

U tebe to možná bude tím, že máš ještě spoustu práce s Ondráškem, ale já mám nastarosti jen jeho...Většinou si ho nevšímám a snažím se aby si vystačil jen on sám se sebou. Aby si sám hrál atd, když jsem v místnosti není problém, vystačí si sám, ale když odejdu tak už ne. To si přestane všeho všímat a zajímaj ho jen dveře....

No a? Jeho problém. Neprožívej to tolik, nemysli na to, nenahrávej si ho. Je ještě malej, fšak on se to taky naučí, pokud budeš důsledná. Prostě mu dej čas.

No, žel i můj, páč tu je dost sousedů kterým to vadí. Viz. ta bába pod náma a já mám vážně strach, že mu někde něco podstrčí....

Tej babe by vadilo všetko,zrovna že máš Obstyho,tak Obsty.Keby si mala deti,tak by jej vadili dupajúce a revúce deti.Takže je to v tebe tá neuróza,z tej babky.Podvedome sa krčíš,aby Obsty nerobil moc hluk a ten cíti,že nie si v pohode,aj keď hovoríš že si.Skús prestať riešiť susedu,nie je v práve že ťa peskuje,nič neporušuješ,pokial nerušíte nočný klud.

Indiánka, dobu sem žila v tom, že je tady klid a on neštěká, ničím jsem se nenervovala a nic sem neřešila. Jen mi jedna sousedka říkala, že slyší nějakýho psa a ptala se mě jestli to je ten náš. Tak sem jí v klidu řekla, že určitě ne, že je tu hodný. Ale nedalo mi to a zkusila jsem si ho pak nahrát, prostě jen tak abych si potvrdila to co sem si celou dobu myslela. A popravdě sem byla velice nemile překvapená když jsem si tu nahrávku pustila. Chvilku klid a občasný zapískání a pak každých pár minut štěkot a vytí, čím dýl sme byli pryč o to víc potom vyřvával....
Takže, když sem byla celou tu dobu v klidu a nic sem neřešila, protože sem si myslela, že je tu klid, tak jak mohl být nervózní díky mě? Protože ze mě tu nervozitu cítit prostě nemohl, nebylo jak. Proč bych se nervovala, kdybych si celou tu dobu myslela, že tu na nás poslušně čeká?

Ahoj všichni,
Mám pejska - křížence z útulku, jsou mu tři roky. Pejsek si jako štěně zvykl být sám, ale cca v roce jsme se přestěhovali a pes byl celý den s mámou - tím to začalo. Když jsem odešla, štěkal a vyl, máma na moje upozornění, ať ho napomene nebo pošle na místo nereagovala, naopak ho "chlácholila", tudíž to v něm jen umocňovala. Taky se mu neustále věnovala - když pes chtěl, tak se s ním hrálo, když se chtěl mazlit, tak se mazlilo atd. Prostě z pejska se stal rozmazlený fracek.
Bohužel před rokem měla máma mrtvici a už s námi nebydlí. Já musím na osm hodin do práce a pes to moc nezvládá - píšu moc, protože pokroky jsme udělali obrovské, ale... Stejně doma křičí, ne v non-stop verzi, ale tak jednou za půl hodiny vyje. Sousedům se to nelíbí-chápu je, když jsem ho slyšela na vlastní uši, je to děs!
Poslouchá na slovo, nevyje hned po mém odchodu, to až později. Venčím ho ráno půl hodiny-neustále cvičení, házení míčku atd. Pes plete nohama, ale nic. Je hyperaktivní, snažím se ho unavit-po 14 km co běží vedle kola se tváří jak nic (a to má tak 9 kg)
Tuhle poradnu mám pročtenou snad 1000x. Spousta rad nám pomohla ale pořád brečí, myslím, že snad i z nudy, má tam hračky, ale za mojí nepřítomnosti si jich ani nevšimne! PROSTĚ NIC! Obzvlášť večer nemůžu pomalu nikam vyrazit. Nemám ho komu dát na hlídání a bojím se, že dojde k nejhoršímu
Vím, že je to dlouhý příspěvek, ale chtěla jsem vás seznámit se situací. Moc děkuju za vaše rady ...

Pane Desenský, to tedy byla chyba a velká! Bohužel, člověk je idiot (aspon já) a nedomýšlí následky, jaké by to mohlo mít, kdybych s ním zůstala sama, což se taky stalo. Neměla jsem možnost ho od matky oddělit, byla v důchodu, celý den doma...
Upřímně... Myslíte, že je možné, že se to odnaučí? (samozřejmě s mou pomocí, je to fňukna, snaží se vynutit pozornost kníkáním atd. , ale to u mě narazil). Ale už je to rok proboha, nevím, jak mu to mám vysvětlit. Hlavně i to, že mu ještě nedošlo, že mu to k ničemu není, nikoho tím řevem nepřivolá.. Je to moc milý pejsek, vzdát se ho samozřejmě nechci, ale už nevím jak na něj.

Tak myslíte, že bychom si o tom mohli pohovořit na individuálce u Vás? Potřebovala bych trošku konkrétních rad, nechci se v tom patlat, zkoušet páté přes deváté a pak se divit výsledkům..

Dobrý den všem, za dva týdny si pojedeme pro štěně bulíka (fenka). Na první dva týdny si beru dovolenou a pak začnu chodit do práce normálně na osm hodin. Nicméně přítelkyně má až do října prázdniny. Takže se pejskovi sice dostane výborné socializace, ale na druhou stranu by si mohl zvyknout, že s ním pořád někdo je. Přítelkyně sice říká, že bude odcházet různě přes den i bez psa, aby si zvykal, ale já si myslím, že bude odcházet hlavně se psem
Myslíte, že z toho kouká problém - vytí, štěkání, ničení atd.? Nebo se za ty 4 měsíce dostaneme na samostatnost v rámci několika málo hodin a v pohodoě pak přejdeme na ty klasické cca 8-9h (já práce, přítelkyně škola + dojíždění) pejsek sám doma?
děkuji.

PS: nebo stahujeme kalhoty ač brod je ještě daleko?

No pokud přítelkyně dodrží slib a bude odcházet i bez psa, tak nevidím důvod, aby si nezvykl. Ale pokud s ním bude 24/7...

Podelim sa s Tebou o moju skusenost, mam 3 rocneho psa - ridgebacka. Celkom zavislak, jeho prvych 5-6 meiacov som pracovala z domu, odvtedy bezne ostava doma aj 8 hodin, nikdy mi nic neznicil okrem toho co mohol - hracky na to urcene...Robila som to tak, ze som vzdy odisla ked stena zaspalo, po najedeni, po hrani a vratila sa do doby kedy som vedela ze sa zobudi. Postupom casu ako rastol a predlzoval sa aj cas kedy som vedela ze vydrzi s potrebou, som aj ja cas mimo domu predlzovala.
Zasada je - odchadzat ked je stena vyvencene, napapane a hlavne unavene. Je vyhoda, ze bude priatelka doma, moze ho rychlo naucit cistotnosti a aj samostatnosti.
Ako pise Eva, byt so psikom 24 hodin 3 mesiace a potom zrazu ostane sam doma na 8 hodin - to my mohol byt problem.

děkuju za reakce. Vidím to stejně jako vy. Takže si jen s přítelkyní ujasníme, jestli i ona chápe důležitost toho, že musí štěně postupně zvykat na odloučení. Znáte to, bude ho mít tak ráda, že bude chtít být pořád s ním )

Pokud bude jako štěně, co mam teď doma, bude ráda, když bude moct na chvíli utéct od jeho jehliček