ježek, a co pozvat veterináře domu? Pro takhle starého pejska bych to asi udělala, asi by se mi ho nechtělo stresovat... ale bojím se, že vet stejně na nic nepřijde... přeju hodně moc síly, ať to zvládáte.

Vet je můj kamarád, určitě to pro mě udělá, já jsem teď ráda že je pes zatím dobrý, žere i chodí ven.., já si myslím, že ještě chce být s námi a pere se s tím, moc bych chtěla aby s námi byl na Vánoce..Nikdy bych ho nevezla do ordinace , které se tak bojí, jen nevím co bych dělal s tím druhým ,psem, asi bych řekla manželovi ať s ní jde na dlouhou procházku, aby se vrátil až bude po všem.. je mi z toho na nic..

To dáte, ty vánoce. Jinak by to bylo moc smutný. Držím palce.
Vím o čem mluvíš, taky máme starušku 12-letou. Už nevidí, skoro neslyší, počurává se, špatně vstává, ale pořád je plná optimismu a nebojí se dát najevo svoje názory Doufám, že ty naše děduly ten život furt baví a užívají si každý den...

jj jsou to bojovníci a dokud má chuť bojovat budu ho podporovat. Líbí se mi citát : Vítězem může být pouze ten ,kdo se nikdy a v ničem nevzdává. Jak to vzdá pomůžu mu odejít důstojně a s klidem

Aha, no já doufala... Jinak s druhým psem určitě ven a na dlouho, neměl by u toho být. A pak klaska nelitovat, nemusmutnit - už kvůli mladšímu psu.

Ano, děkuji všem za podporu..., chtěla jsem to někomu říct...

Je dodám... Taky mám psa dědulu žijícího u mámy a když jsem ráno vstávala třeba i kolem deváté aby se šel se mnou vyvenčit po ránu, tak jsem ho musela budit. Ze začátku jsem se lekla, že usnul už na vždy, protože jsem s ním mohla cloumat jak jsem chtěla a on nic. Na to jsem nikdy nebyla zvyklá, jak jsem se vždy jen pohnula už byl štajf a najednou jsem na něj mohla mluvit potichu - nic, nahlas - nic, pohladit, což dotek vždycky zabral - nic. Až když jsem s ním 2x 3x zacloumala, tak se začal probírat. Pak už jen pomalu a lehce abych ho nevyděsila. A chvilkama jsem si v téhle chvíli někdy nebyla ani jistá jestli se mu zvedá hrudník jak dýchá. Má chundelatou srst, tak to tolik patrné není. Dneska jsme si už zvykly. Je mu 15 let a poslední rok už taky vůbec neslyší. Reaguje jen na gesta.

Dobrý den,
bydlíme v RD, v přízemí bydlela tychýně s fenkou pražského krysaříka (11 let). Tchýně nedávno zemřela, a tak jsme si fenku vzali k sobě. Máme ještě fenku novofundlanďana, ta je venku na zahradě. Jde mi o to, že fenka krysaříka je zvyklá na věci, které já bych třeba mému psovi nedovolila-žebrá jídlo od stolu, nechce spát jinde než v posteli...atd. Zároveň ale chápu, že fence je 11 let, své zvyky má už opravdu zažité, přišla o paničku, má teď úplně jiný denní režim, musí najednou žít s dvěma malými děti...... Zkrátka teď nevím, jestli věci, které se mi úplně nelíbí, mám fence tolerovat, nebo trvat na tom, aby je nedělala. Máme jí rádi, a nechceme jí způsobit žádné trauma. Díky moc za rady.

Osobně bych neřešila blbosti - třeba to žebrání, pokud neleze až na stůl, tak at si klidně slintá. Ostatní věci, důležitější (například vybírání koše) bych jí zatrhla, ale jemně, s citem. Ale zase jasně. Přece jenom je to už důchodce. Nechte to na pocitech. Hlavně jí nelitujte a neulevujte proto, nebo jí utopíte v sebelítosti.

Uz dva psy tvori smecku...pro stari psa bych nepodstatene veci neresil,spise bych resil jen to co chcu aby mi nedelal zadny ze psu,obema mereno stejne a pokud je pes ktery byl doma driv mladsi nez starsi nove prichozy pohlidat aby senior nebyl prilis obtezovan vdobe kdy chce odpocivat

Mamulo, mám doma také psího dědečka ...letos před vánocemi se začal hodně spadávat, nedožírá granule, tak mu je vylepšuji. A nabízím pak ještě během dne. Jdu ho vynést, domů si už pak dohopká sám, zvládne i těch pět schodů směrem nahoru. Můj bratr hodnotil to pití nebo lízání ledu jako činnost, kterou má v zaběhnutém rituálu. Miska a vše je již roky na stejném místě. Držme si palce navzájem.

Zdravím Deníčka... ale nevšimla sis, že příspěvek, na který reaguješ, je z r. 2008

Chtěla bych se zeptat -náš psí dědeček (cca 15let), fyzicky v pořádku, optimismus nadevšechno :) jen celkem silná "stařecká demence", někdy je to lepší někdy horší... ALE štěká a štěká, neštěká snad jen když jí, nebo spí... nám to nevadí, sme zvyklý, sousedi taky. JENŽE jak se stěhovaní stalo reálnější, přemejšlím, jestli nezkusit třeba aromaterapii nebo tak něco -myslíte, že by to mohlo pomoct?

úkázka: minuta a půl z našeho všedního dne :)
http://vhera.rajce.idnes.cz/dog#MOV01892.jpg

No, popravdě, z tohohle by mi asi hráblo (chápu, že za to pejsa nemůže), máte vážně tolerantní sousedy. U demence by měly bodnout EPA a DHA nenasyc. kyseliny (lososák, rybák...), lecitin, trošku mu zaměstnat mozek, na problémy s chováním a nervy taky ovesné vločky - to mu podpoří i stolici a nabírání, ještě taky u hlučných se doporučuje heřmánek.

Zkus možná i Bachovky http://www.umarkety.cz/ (je to pani od Vlčárského dvorního jehličkáře )

Tady sme naštěstí ještě na starym dobrym venkově, kde se kokrhání, bečení ovcí, štěkot psa atd považuje za samozřejmost. Ikdyž je to občas docela náročný. Zaměstnat mozek je dost těžký, jeho reálný čas není delší než 10 vteřin

Evi, něco takovýho sem myslela, myslíš, že by to mohlo trochu pomoct?
Jinak mu snad budeme muset vystavět odhlučněnej pokoj

vyzkoušej a uvidíš myslím, že určitá šance tu je

Tak dneska jsme byli s naším čtrnáctiletým retrívrem na veterině. V neděli průjem, ten už je dobrej, ale taky zvrací. Nestrávený jídlo. Už jsem myslela na nejhorší, jeli jsme do Jihlavy a doktor ho pořádně prohmatal, poslechl, udělali jsme radši i krevní testy. Pohmatem prý žádné výrůstky nezjistil, srdeční ozvy výborné, z krevních testů jen zvýšený cholesterol a jaterní testy, ale jinak nic závažného. Když jsem k našim přijela, vypadal chudáček nějak sklesle, ani nevítal, ale v průběhu odpoledne se dost vylepšil, venku očuchával, byl veselej...tak snad už zítra nějakej ten žvanec udrží!!! Nemáte někdo podobné zkušenosti s psím veteránem..?