Rad bych polozil otazku i ostatnim-pomerne casto se setkavam posledni dobe s prave s Kokrspanely pri jejich snaze napadat at psy nebo lidei. Zajimalo by mne zda jde o specialitu tohoto plemene nobo nebo nahodu? Jaje mate snimi skusenosti ?

Máme doma trinásťročného kokríka a viem si predstaviť, že pri nesprávnom prístupe by sa takéto správanie u neho veľmi rýchlo objavilo. Prichádzam do styku s kokrami často a veľa znich toto správanie má. Bohužiaľ si myslím, že veľa ľudí ich nezvládne a potom to ospravedlňujú syndrómom závislosti na majiteľovi a podobne. Zatiaľ so všetkými sa podarilo pri správnom postupe správanie zmeniť k lepšiemu. Čím teda nechcem tvrdiť, že tento syndróm neexistuje, ale mne sa zatiaľ nepotvrdil. Predsalen, ako šteniatko je kokrík krásny a jeho kukuč v mladom veku niekomu nehovorí nič o tom, že ho treba usmerňovať už ako šteniatko.

Ahoj, také mám podobné zkušenosti s kokrem. U nás v ulici na Kladně měli kokšpaněla a ten, kdykoliv jsme procházeli kolem jejich zahrady, okamžitě přiběhl k plotu a začal štěkat a točit se dokolečka, docela z něj šla hrůza.
Ale jsou i hodní kokři, ale je to asi náhoda. V domě, kde pracuji, si po zemřelem pejskovi kokříkovi (ten byl moc hodný), pořídili dalšího kokra, ale ten je zase dost zlý. Ve výtahu s ním (s paničkou) nesmí jet nikdo cizí, protože by se na něho vrhl a stejně tak, pořád štěká na okolní "svět", takže nemůže být ani puštěn z vodítka, aby někomu něco neudělal.
Ale stejně si myslím také, že se na tom jaký pes je, podílí i výchova jeho majitele. (Související s výchovou pitbulů a jiných bojovných plemen - ne, všichni psi těchto plemen jsou zlí.)

Moje kamarádka má kokřičku - sobolku - 2 roky starou. je to největší miláček na světě, velmi klidná vyrovnaná fenka, lidi miluje, děti ještě víc, vychází se všemi psy, myslím, že se nemá vůbec žádný problém. její přítel má cca 7letou černobílou kokřici, velmi příjemný stvoření, vychází dobře i s mojí Máňou, na některé feny je "vyjížděcí" obecně se psy ani s lidmi nemá problém. Znám pouze dva problémové kokry - fenu a psa - kteří vyjíždějí po lidech i psech, oba jsou to zlatí kokři.

Nedávno jsem četla- nevím co je na tom pravdy, ale psal to chovatel, co kokry dlouho chová- že obecně jsou vyrovnanější a "hodnější" kokři více barevní, než např. zlaťáci a černý, ale jistě se asi najdou i vyjímky jako všude.
Já měla kokra černou fenku(bez PP) jako prvního psa od mých 11let, dožila se 9let. Byla moc hodná a klidná, hlavně trpělivá k dětem a ostatním domácím zvířatům- potkan, morče, papoušek, kočka, co se týče psů, byla mojí chybou špatně socializovaná, takže se se všemi nesnesla, ale nikdy se nepoprala, spíš šlo asi o vrčení ze strachu. Vzdálení známí si pořídili kokra psa s PP taky černého, protože "se jim naše Besina moc líbila", ale to byla chyba, jinak si o plemeni a o výchově psa nic nezjistili a když byl pejsek v pubertě několikrát je pokousal, dali ho snad někam vycvičit, ale po čase se vše vrátilo zpět, tak ho prodali nebo dali do útulku, dost mě to mrzelo ...

Tak ja neviem, ale spájať vyrovnanosť psa s farbou jeho srsti sa mi 2x nepozdáva...

No co já vím tak ten zmiňovaný Jekyll - Hyde syndrom se snad vyskytoval jen u zlatých kokrů Opravte mě někdo,jestli ne

Já neříkám, že s tím souhlasím, ale viděla sem už víc článků nebo statistik, kde zmiňují agresivitu v souvislosti s barvou, jde třeba o větší četnost rozšíření jednoho zbarvení....tak mě to napadlo sem napsat
Tohle je třeba kus článku z ifauny:
V padesátých létech 20. století se u kokrů objevila kousavost – agresivita. (První zmínky pocházejí z Anglie). Bohužel tito jedinci nebyli hned vyřazeni z chovu a tak se tato kousavost geneticky předávala skrytě i neskrytě na potomky. I přesto, že se později začalo s radikálním vyřazováním agresivních jedinců, může se ještě čas od času, zejména u psů bez průkazu původu (jejichž rodiče mohli být pro agresivitu vyřazeni z chovu) objevovat. Cambridgeský výzkum prokázal, že ze všech zbarvení jsou nejčastěji agresivnější kokrové zlatí

Do Českého chovu zatáhl syndrom zuřivosti zlatý kokršpaněl,proto se většinou toto postižení objevovalo u zlatých kokršpanělů,potažmo čených. Takže tohle opravdu není výmysl

Ja mám pocit, že sa niekde sériovo vyrábajú majitelia, ktorí majú vštepené, že ich pes má určite nejaký syndróm. Tak spolu so psom trpia, lebo ho majú predsa hrozne radi. Ale nechcem zľahčovať problémy v chove, samozrejme. Ani nikomu krivdiť.

Možno by mohlo byť zaujímavé do pripravovanej knihy dať aj kapitolu takýchto "perál"

Pridávam sa k tebe.U nás na sídlisku má jedna pani zlatého kokra,od ktorého je permanentne dokúsaná,keď ju vidím s ofačovanými rukami,ani sa nemusím pýtať,čo sa jej stalo.Odpoveď je stejná-napadol ma Deny.Napr.pes je pri nej,ona ho chcela pohladiť,a on sa jej zúrivo zakusol do ruky.Alebo jej liezol do postele,vykázala ho,nech ide dolu,a zas ju napadol.Hovorila,že má z neho strach,ale utratiť ho nechcela,tak ho dala vykastrovať.pes sa o niečo skludnil,ale nie úplne.Tieto zmeny v správaní sú neurologic.povodu,sú dedičné a pes ich nemože kontrolovať.Je to záchvat besnenia,na ktoré trpia jednofarebné kokry.Takto postihnuté psi niekedy dobre reagujú na protikrčové lieky.Ale najlepšia metoda je takéto psi nemnožiť.

před lety jsem měla černou fenku kokra a je pravda že jsem si kolkrát říkala zaplat bůh že je to holka kluci jsou víc nezvladatelný ale povedlo se mi ji natolik usměrnit že byla relativně klidná na lidi a děti byla miláček na ostatní psy si sice troufala ale nějak kupodivu ji to její vyskakování tolerovali ono to nikdy nebylo moc velký troufání a tak jsme měli vcelku klidný život jen se chuděra nedožila ani 7 let zemřela na rakovinu pro mě to byla a je pořád rána bolavá pro mě to byl jeden z nejlepších psů v mém životě chodila manželovi sama pro noviny -přes sídliště ! tenkrát ještě nejezdilo moc aut a všchni ji znali jak si to mastí s novinama v čumáčku...byla prostě úžasná v jejím roce života se mi narodila dcera a po příjezdu z porodnice jsemji položila na práh Besinka ji olízala celou pusinku /pediatři by se asi zhrozili / ale mojí dceru od té chvíle měla jako vlastní a to ji dokonce začalo tect i mléko a malou chtěla kojit ,naučila ji i chodit a podobně kdybych chtěla jednou kromě našich dobrmánků ještě jiného psa pak jedině kokra

jediný pes,který mě jako dítě dvakrát kousnul byl zlatý kokr.byla tam naprosto nezvládnutá výchova,byl to pes mého dědy. ten pes,pokud zalezl v kuchyni pod linku,tak pokud by tam někdo pro něj vlez,tak ho sežere.pěkná bestie to byla.jmenoval se Gaston.

Kokry sú veselé a kamarádske psy,ale keby som si nejakého chcela kúpiť,tak jedine s kontrolovaného chovu,aby sa vylúčil ten syndrom.Majitelka toho kúsavého mala pred ním tiež zlatého,a hovorila o ňom,že to bolo zlatíčko,a citujem-"ne jak tento hajzl".Pani práve obdivujem,je už z neho zrelá na blázinec,začala mať z toho migrény a je až neurotická,kedy na ňu ten pes vyletí,lebo to príde vždy nečakane.,a doma že chodí obalená v deke,aby ju nedokúsal.Najhoršie je,že sa ho začína báť,a to je ešte horšie pre ich vzťah.Ale utratenie kategoricky odmieta.

Tak já znám zlaté kokry (bez PP) dva. Jeden je naštěstí vždy za plotem, ale zato na mě vydrží štěkat i hodinu v kuse, když např. na zahradě hrabu listí. Milé zvířátko. Další je totálně nevychovaná agresivní prudička. Kradla lidem na táboře fusekle, někam si je odnášela a když se jí to někdo pokusil sebrat, dostala hysterák a jelo se na chirurgii.

Zdravím Vás,

mám také anglického kokršpaněla. Nyní mu je rok. Cirka od 7. měsíce začal být dost agresivní co se týče jídla - jakmile něco venku našel a chtěl jsem mu to vzít začal to bránit a vůbec mu nevadí mě pokousat - což také udělal již několikráte. Nevím co jej přimělo k tomu aby se takhle začal chovat, zvlášť ke mě. Přitom povel nesmíš a fuj používáme a reaguje na něj. Ale jakmile se zmocní jídla či nějaké té věci tak je zle.
Jediné jídlo u kterého není tak agresivní jsou granule. Ty jsem mu od mala dával nejdříve z ruky, pak do misky. Mohu mu dát jídlo do misky, tu mu kdykoliv během jídla vzít a je stále v klidu.
Toto chování nechci svádět na nějaké syndrom či dědičnost, je mi jasné, že jsem někde udělal chybu, jen nevím kde a mrzí mě to.
Proto jsem se rozhodl obrátit na toto forum s prosbou o pomoc.

Děkuji za odpovědi a rady

My jsme měli černého kokříka, kluka, kterého jsme si vzali asi ve třech letech po paní co zemřela, byl hrozně zanedbaný, na první pohled nebylo snad ani poznat, že to je pes, klíšťata z něj padaly velké jako hrozny. První cesta s ním byla hnedka na chalupu, kde musely všechny chlupy dolů na nejkratší možnou délku a následovala pořádná koupel. I přes to, že nás vůbec neznal a hned jsme ho tak trápili byl nejhodnější pes na světě, nikdy jsem ho neslyšela vrčet ani nic podobného. Dali jsme ho dědečkovi na baráček a byli to nejlepší parťáci. Jediný problém, který s ním byl, tak že se strašně bál bouřky to potom ničil dveře a všechno co mu stálo v cestě. Ale úplně stačilo, když s ním někdo byl a bylo všechno v pohodě.
Jinak osobní zkušenost z agresivním kokrem nemám ani v okolí žádného neznám, ale z vyprávění o pár vím a všichni mají zlatou barvu.

Tak já měla taky kokra, černého. Byl zlatíčko. Sice občas, když se mu něco nelíbilo, tak brulal, ale vždycky jsem mu řekla, aby se ne.....l a tím to skončilo. Lidi miloval a malé pejsky taky. Někdy vrčel na velké psy, kolem fenek tancoval kankán. Nebyl žádný posera, nebál se bouřky, klidně u ní na verandě spal. Na Silvestra s námi vítal nový rok na balkoně. Dožil se 11 let. Za poslední rok měl skoro 200 epileptických záchvatů, vždycky jsem ho držela, aby si neublížil a nikdy mě nekousl. Hrál si se zlatým kokrem a černou kokřicí z vedlejšího domu, oba hodní. Moje střihačka psů má 4 kokry, všichni jsou v pohodě. Osobně neznám žádné agresivní kokry.

Áno. V okolitých témach je ich veľa. Nie si v tej správnej téme.

Za mne - ze všech dostupných internetových psích poraden a fór, tohle je jednoznačně nejmíň zapráskané nesmyslama a opravdu v každém vlákně jsou hodnotný informace k věci. Jo a těch vláken je tu hodně, to je fakt. Protože se každej na všechno ptá znova a znova, aniž by pohledal Zkus hledat pojmy jako zákazové povely, vrčení, agresivita atd..