Myslím, že by jste měla svého kokra bránit sama, aby retrívr nemusel nic řešit. Retrívr vzal situaci do svých rukou, ale tu situaci by jste měla ovládat Vy a dokázat ochránit svého psa.

Podobný problém mám so svojím psom-bostonom rok a pol starým-lenže ten vyjíždí na psy roznych velkostí (nie na všetky,s niektorými je v pohode a nevšíma si ich) Niekedy na psy reaguje ako "pitbul pred zápasom",naježí sa,kňučí a je hotový na psa skočiť aniž by k nemu prišiel bližšie a zistil čo je zač.Niekedy si ku psovi beží čuchnúť a beda keď druhý pes javí známky agresivity,do dvoch sekúnd skočia do seba.Mám ho odvolatelného na 100%,takže stačí v tomto prípade zvolať hej,vypadni! (pokial to nestihnem ešte pre tým než na seba skočia)Hlas volím nie práve najpríjemnejší,takže odskočí aj druhý pes.Hlavne majitel druhého psa by si mal spacifikovať svojho psa aby si mala možnosť sa sústrediť na svjho psa,ale takých majitelov je ako šafránu.Inak musíš riešiť útočníka a brániaceho psa z bojového pola vyhodiť nech sa do toho nemieša.Horšie je keď máš vlastných dvoch psov ktorý sa zapoja do rvačky,v tomto prípade je na mieste 100% poslušnosť.Z vlastnej skúsenosti viem že je ťažké rýchlo zasiahnuť,psy sú rýchli a nie vždy človek stojí zrovna blízo.Rudo takéto psy napravuje napr.na fríčkach,tam im velmi rýchlo vysvetlí že pokial má útočný pes problém s inými,nech mu to dá písomne a každý pes po jeho preslove a mrazivom pohlade skrotne že je ako baránok.

Podle mě to není žádný vážný problém. Prostě jednoznačně nasadit stopku. Ani bys netušila, jak krásně si s její pomocí "odvoláš" psa ze rvačky. Měla jsem tu čest vidět to na freečku - co jsem lovila 2 hodiny za obojek, to jsem měla za 2 vteřiny u sebe. Navíc zbytečným "lovením" zvyšuješ napětí, agresi, strach a možnost vážného poranění. A ještě: pořiď si náhubek, to je velmi užitečná věc. Stopka bez náhubku ti taky může být na houby... Pes sice "přijde", ale s druhým psem v zubech.
Trenažér bych ti klidně poskytla, taky bych potřebovala trénovat . Ale jen se správným vybavením a odborným dozorem.

Dokud neuvidíš, jak na to, trenažer raději ne, začni konzultací.

To 100%!! Jako trenažér jsem používala mamčiného psa a teď spolu mají hooodně veliký problém, který se jen těžko odbourává. A to předtím mohli být i v jedné místnosti. Teď je to nemyslitelné. Byla to pro mě nová situace, řešila jsem ji blbě, teď už bych spoustu věcí udělala jinak, ale přerostlo mi to přes hlavu...

Děkuji za rady, určitě to stojí za vyzkoušení. Zas mi ale přijde psa líto když musí mít celou procházku košík, kdyby jsme náhodou potkali psa, s kterým by se chtěl poprat. A se stopkou už jsem to zkoušela, ale psa jsem silou z rvačky odtáhla až za dlouhou, je mnohem silnější. Ráda bych zajela na fríčko, ale jsem bohužel ještě nezletilá a rodiče mě nechtějí pustit, o panu Desenském nemají dobré mínění a myslí si, že by psovi nějak snad ubližoval a byl na něj zlý nebo co. Tak bych to psovi potřebovala vysvětlit nějak bez p. Des. Ze strachu se určitě nepere, spíš mi přijde jako by chtěl každému psu vysvětlit, že je šéf a jak se mu nepodvolí je rvačka. S těmi, co se podřídí si dokonce začne hrát. Potřebovala bych mu vysvětlit, když ho dostanu z rvačky, že to fakt nesmí dělat, zkoušela jsem ho povalit na záda, ale byl úplně v klidu a nic to s ním neudělalo. Také by mě zajímalo (možná je to případ někoho z vás) jak to dělají ty páníčci, co psy skoro netrénují, jejich pes jde před nimi na volno kolem jiného psa a ani se ho nevšimne? Možná jen ho jde očuchat, ale když vidí, že je ten druhý pes nějak agresivní prostě jdou dál a nevšímají se ho. Dá se toho docílit nějakým tréninkem? Díky za odpovědi.

Přijde mi líto psů, který potká tvůj pes a rozhodne se, že se s nima chce poprat a ty s tím nic neuděláš, protože je silnější než ty. Oni za to nemůžou.

GaB88, to je otázka socializace - vysvětlit psovi, co je správně a jak se má chovat při setkání s jiným psem, i když se mu třeba nelíbí. Co zkusit aspoň některý ze cvičáků pro retrívry? Aby byl pejsek jednou týdně ve společnosti, naučil se pracovat (poslouchat, chodit u nohy, aportovat) ve společnosti jiných psů a v neposlední řadě ti tam s ním taky pomůžou. Jestli je bez PP můžeš zkusit Retriever Real v Újezdě - chlapík, co tam cvičí, to se psy umí a rozhodně nebude zlej ani tvrdej. Jestli je s PP můžeš buď do Újezda nebo do Koloděj. Nevím, kolik ti je, viděla jsem tam s goldenem i 12-letou holku a jak jim to šlapalo!
Jinak se taky přimlouvám za košík. Může se ti stát, že tvůj pes vyprovokuje nějakého drsného bitkaře a dopadne to špatně. Nebo vážně zraní jiného psa.

Zabila bych tě, kdyby tvůj pes napadl mého a ty jsi ho ani nebyla schopná odtrhnout. Navíc náhubek psovi neubližuje, nevidím důvod ho nenosit.
Jestli máš problém s rodiči, tak se vymluv, že jdeš venčit na půl dne s kamarádkou a já tě klidně na freečko hodím. Teď jsem tam nebyla, ale jinak jezdím furt. Taky můžeš přijít na free v Praze, ale nevím, jestli ti to k něčemu bude, jelikož tam asi bude spousta lidí.

Můj pes taky nosí, když neni sníh, na procházky koš, ne kvůli psům, ale kvůli kočkám. A fakt to neberu tak, že tu kočku potkáme jednou za měsíc, tak proč by, chudáček, musel nosit koš pořád... ze začátku se mu nelíbil, neměl na vybranou, teď už ho bere, i když občas mám omlácený nohy. Ale koš je v takovymhle případě základ, pokud nevíš, co a jak...

Cvičák pro retrívry jsem zkusila, v Říčanech, pes mi u nohy chodit umí, aportovat ho vysloveně nebaví a má k tomu nechuť, ani tam ho to nenaučili. V tom byl právě ten problém, celej výcvik byl jenom aportování a my tam jen stáli, protože ho aport nezajímal. Bylo mi tam řečeno, že dva psy stejného pohlaví se dohromady pustit na volno nesměj, takže tam vlastně nic nenaučili a po týhle zkušenosti mi rodiče žádnej cvičák ani nedovolej navštěvovat. Přivolání má dobrý, vždycky když vidíme psa, zavolám ho a kolem projdeme úplně v pohodě, takže mu ani nemusím nasazovat košík. Jen když někdo nechá svýho psa na volno a zrovna se potkaj a zrovna si nesednou tak se poperou. A to je fakt malá šance.

No právě, že četla, sice jen jednu, ale četla...taky sem ho nepovalila na záda hned, při první rvačce jsem mu nejdřív tlačila hlavu dolů a "vrčivým" tónem mu hubovala, pomalu a trvalo pěknou dobu než sem ho pustila, stejně se oklepal a byl v pohodě, po pár dalších rvačkách, kdy šel psovi fakt po krku, sem ho povalila na ty záda a zase pomalu pouštěla, přesně jak to píšete, bohužel bez efektu.

Hele přesně takhle jsem se cítila na cvičáku v Kolodějích - Baysha jenom seděla, kolem ní lítaly dummíky a naprostý nezájem... získala jsem dojem, že je beznadějný případ. Teď jsem začala chodit k zmiňovanému Viktoru Janošíkovi (Retriever Real) a příšerka je jak vyměněná, za aportem se nadšeně dere - zkus ho kontaktovat, první hodinu má zdarma;-)

Když potkáme psa, který je na volno a pána neposlouchá, tak to v podstatě problém toho majitele, ještě navíc když ho často upozorním ať si psa chytí, že můj se pere. Pes je sice skoro silnější než já, nicméně jsem schopná ho z rvačky dostat, poměrně rychle, jen jsem psala, že se mi to špatně dělá se stopovačkou. Snažím se s tím samozřejmě něco dělat a proto píšu sem, a tím že nasadím košík mi přijde, že nic nevyřeším.

Košík je pojistka abys to mohla začít řešit a aby si psi nezpůsobili žádná zranění, může je to dost psychicky poznamenat a mohou se navzájem zranit a některé rány se špatně a dlouho hojí.

Košík je u rvacího psa naprostý základ. Ostatní neposlušní psi jsou sice problém jejich majitelů, ale ani s těmi se můj pes nesmí rvát. Prostě se nesmí rvát. Kromě toho, když lidi vidí, že můj pes má košík, už zdálky vědí, že je to rvací pes a dají si na své psy pozor.

Ok, cvičák v Říčanech neznám a neslyšela jsem na něj kladný ohlasy. Rodiče by asi měli pochopit a přiznat, že se psem je potřeba něco dělat a pomoct ti a ne ti v tom ještě bránit. Zkus jim vysvětlit, že nejsou všechny cvičáky a všichni cvičitelé stejní a že to bez pomoci nezvládnete. Snad nebudou zavírat oči tak dlouho, dokud se nestane nějaký průšvih.

Toto je tvoj, ľudský pohľad, zo strany právnej, pes ale ľudské zákony nepozná, nikdy sa nimi riadiť nebude, on sa riadi tým, čo sa deje, ako to riešiš, alebo neriešiš a teda musí on sám podľa skúseností, ktoré získal hlavne vďaka tebe. Aj keď podľa teba je na vine druhá strana, aj to pravda môže byť, ale psovi to je jedno. Prehoď sa na realitu psa, nie na zákony. Tie si potom vybav s tým človekom, ak to má zmysel.

Můj pes se pere "jenom", když na něj vyjede druhý pes a ještě musí být určité rasy/velikosti/pohlaví... a já nesmím zrovna dávat pozor. Kdybych neměla náhubek, pravděpodobně bych přišla k újmě i já (což se mi i stalo - doma - prali se s mou fenou) a pokud by ten druhý pes měl světlou srst, tak by 100% odcházel se srstí červenou - teda "odcházel"... spíš by ho odnášeli. Myslíš, že chodím bez náhubku, protože se mi to stane "jen" asi 3x do roka? Pochopitelně ne!!!
Moje fena v životě nenapadla jiného psa. Jenom se ožene, když ji někdo otravuje - nekousne. Myslíš, že chodím bez náhubku? Ne! Proč? Protože dokážu věci domyslet do důsledků. Může být jen otázkou času, kdy pes dostane nějaký silnější podnět k použití zubů a pak si budeš vyčítat, že jsi ten pitomý košík tehdy neměla. Vím to, protože jsem měla dva bullmastiffy a chodila jsem bez náhubku. Ti psi byli 7 let v naprosté pohodě. Nikdy ani nezavrčeli. Pak jsme potkali ožralého výcivkáře s jeho psem. A najednou byl problém. Mě bylo tehdy asi 15, vážila jsem sotva 45kg a psi asi 60kg. Problém byl slabé slovo a já děkovala bohu, že jsem v tu chvíli měla jen jednoho psa, jinak... nechci domýšlet. Ale každé děcko si musí sáhnout na plotnu, aby zjistilo, že opravdu pálí... takže hodně štěstí. Kdyby něco, moje nabídka na svezení na freečko platí.

Uběhl týden od velké bitky mých dvou dobrmanů,chtěla jsem se zeptat,jednou se mi servali venku,od té doby mají na ven oba koše,právě ta druhá rvačka byla doma,ve tři řáno,od tady té události starší pes dělá sádrovýho panáka,pokaždé když mladší prochází,má ježka až na čenich,dělá větší ofuky,protože jsem to docela schytala,blbka jsem se je snažila od sebe dostat,mám pár stehů,mojí vinou,ale jak mě ta ruka bolela,už jsem si doma nebyla tak jistá,vím že představovat si situace je blbost a že tím můžu věci akorát přivolat,ale už bych to asi nedovedla s jednou rukou,mám je na noc oddělovat,nebo jim dávat koše na noc..na den...prostě 24 hodin denně i vodítka??máme barák bez dveří,jen v ložnici sme zavření,ale mám strach,že by si malej mohl lehnout k velkýmu na gauč a že by se mohla historie opakovat.

Pokud je situace napjatá, ty jen jednu ruku, dávala bych koše i couračky (dva a půl délky psa!) a domluv si konzultaci u Rudy. DOkud v tom nejste až po uši.

A mám je oddělovat,když jdu z domu pryč?Nejsou na to zvyklí a včera jak sme byli pryč,tak starší pes si řádně pohrál s dveřmi od kuchyně....se záclonou,mladej je zvyklej na chodbě a v obýváku tak ten nic,v pohodě....

Je možné, že oddělováním to právě ještě zhoršíš. Rvou se i ve tvé nepřítomnosti? Není v tom spíš žárlivost? Dala bych jim košíky, ale nechala bych je spolu.

To právě nevím,netuším,asi se ještě v mé nepřítomnosti neporvali,určitě ne,myslím,že starší je víc mazánek,ale dneska třeba malej přišel s kostičkou,tak sem mu ji držela,velkej přišel,sedl si vedle mě na gauč a z vrchu na něho civěl a zavrněl,okamžitě letěl na místo....má moresy...malej se sklidnil,je hodnej,ale někdy tu svou radost tak projevuje,třeba při vítání,že radostná situace se muže v blesku odvrátit v negativní chování...velkej stresuje....sleduje...hned se lekne...chjo

Tohle jsem řešila se svými dvěma RR, při příjezdu domů nastala hrozná vítačka, mladší pes na mě začal skákat a olizovat mě, než jsem stihla reagovat a poslat ho na místo, starší okamžitě vystartoval a sejmul ho (on ví, že se to nesmí), nicméně nikdy v tom nebyla krev. Protože nechci, aby mě kecal do výchovy a kolikrát se to odehrálo, jen když mlaďoch viděl auto a začal skákat na plot, tak jsem jednou zkusila, zamávat jim před čumákem, pribiňákem. Rázem bylo po problému, okamžitě toho nechali a byl klid. Mlaďoch zjistil, že když přežene vítání a skáče, žádná pochoutka se nekoná a starší to přestal řešit. Asi to nebylo ideální řešení, ale u nás fungovalo. Dneska jsou už naučení "jdu nakoupit" = znamená něco bude, pokud nic nehlásím= nic nebude a už jsou taky v klidu. Hezky vedle sebe stojí a čekají. Asi mě za tuhle "metodu" odborníci sepsují, ale já je trošku uplatila a byl klid.

Mě se nervou ani při žrádle, to by si mohli zkusit. Naprosto v pohodě žerou z jednoho talíře (pokud mám nějaký zbytek co jim chci dát), jsem líná to dávat do misek. Je jedno jestli dostanou něco oba nebo jen jeden. Oni vědí, že tohle jim nepřísluší a tak čekají co bude, ale nikdy na sebe ani nevrknou.

Ale tak jako pro psa může být stresující, že se mu člověk hrabe v jídle, tak pro něj může být i stresující,když žerou dva psi ze stejné misky, talíře, hromady, ruky, především když tam platí, že kdo bude žrát rychlejš, bude toho mít víc. Konkrétně tohle žraní dohromady by u nás mohlo být zdrojem konfliktů, jedna se bude cenit na druhou, když cenící okřiknu, tak se radši zdekuje a nechá to druhý, protože jinak to prostě vyřešit neumí. TAdy už neplatí, že by měl mít pes při žraní klid? Přijde mi to mnohem víc konflitkní situace, než když mu tam šmátrá člověk - alfa, který beztak rozhoduje o všem přiděleném žrádlu.

Dobře, ale něco jiného je žraní - leckdy jediné jédlo psa za celý den (nebo několikaminutové až hodinové ožužlávání kosti) a něco jiného pár líznutí jazykem po talíři. Je to úplně jiná atmosféra.

přesunul jsem tvůj příspěvek sem a doporučuji pročíst přidružená téma mezipsí agrese.



Dobrý den,
mám dotaz ohledně agrese, která se objevila u mojí 3-leté feny NO. Se sousedovic labradorkou si vždy v pohodě hrály. Moje Leny vždy tolerovala i to, že jí labradorka vždy vyžere misku s granulema, bere jí její hračky, vyhrabe a sežere kosti po zahradě atd. (její panička ji má dle mého názoru rozmazlenou a nevychovanou). Tuto neděli jí ale zřejmě došla trpělivost a vyjela po ní. U nás na zahradě. Porvaly se, labradorka odešla z boje jako poražená. Samozřejmě jsem se snažila je od sebe odtrhnout, ale byl to chuchvalec nepolapitelných zuřivců. Nic se jim naštěstí nestalo, trvalo to celé asi minutu.
Dnes jsme se zase potkaly, tentokrát na neutrálním místě. Přiběhly k sobě zase jako staré známé a pak se do sebe zase pustily, opakovalo se to co poprvé.
Chci se zeptat, je nějaká šance, že spolu budou zase vycházet nebo už to nemám pokoušet a nepouštět je k sobě?
Ještě bych dodala, že to bylo poprvé, co jsem viděla Leny se takto rvát. Je dost temperamentní, ale nikdy nebyla asi tak naštvaná.
Předem děkuji za reakce....

Určitě to jde vyřešit, ale musíte vědět jak. Když je k sobě ještě jednou pustíte a bude se jen koukat, jak se rvou, jen to zhoršíte. Zavolejte p. Desenksýmu (banner nahoře), čtěte tu, jeďte na free sobotu nebo osobní konzultaci. Nepokoušejte se o nic samotné.

mám dotaz, za chvíli budu mít dma pěkného puberťáka( i když možná ne, Altar je dost kliďas:)) jde mi o to, že už párkrát si hrál se svým psím kamarádem, se kterým vyrůstá od štěněte, ten je asi jen o dva měsíce starší, a už párkrát šli "natvrdo" do sebe. zajímalo by mě, jak si vyříkají mezi sebou,kdo tedy bude "vůdce" mezi nimi, když je nenechám se o to porvat?(což je celkem jasné, nikdo nemá rád když se mu pes rve:D) jak to udělat, aby zůstali kamarádi a nepokoušeli se vybojovat si své místo nad tím druhým? nevím kvůli čemu se rvali, zrovna jsme byli na zahradě a já je nesledovala, každopádně si spolu jen tak hráli a pak najednou přitvrdili. přitom Altar pokud se mu něco nelíbí tak psa pěkně seřve, nemá potřebu se rvát(furt je ještě štěně i když na to výškou nevypadá..)jak si to tedy vyříkají? dřív co jsme měli psy, tak to tak nějak vyplynulo, že fenka byla u nás a pes se "přistěhoval" k ní do kotce když hárala:) a tulák už u nás zůstal. takže byl cizí a o něco mladší, tak Tauna měla jasně navrch a nikdy o tom spolu nediskutovali..přinejmenším jsme je u toho nikdy neviděla:) ale co tihle dva...běžně spolu nebývají, studuju vysokou a Altík jezdí se mnou od Ostravy, se Setem bývají jen tak jednou za 14 dní o víkendech.zatím je to asi trochu předčasné řešit, ale kdyby náhodou se zase rvali, co s nima?teda jako..nenechám je jít si po krku,jasně,ale co dál?

vyvsětlit jim že bud is maj hrát a nebo se radši neřešit aneb jim u tý hry asistovat a ve chvíli kdy se začnou přetáčet hru stopnout

Dobrý den.Všem měl bych dotaz na zkušené psovody nebo vychovatele.Mám 9 měsíční NO.Od malička ho pouštím ke každému psovi kromě těch agresivních.Ty raději ignorujeme nechci aby pesan měl stejné moresy.Ale u dvou pesanu jeden údajný rváč druhý naprostý flegmouš se nám stalo že ze začátku si hráli očuchávali se ,ale postupem co mi dospívá.Jsou v jednom případě oba připraveni nastoupit a v tom druhém jen ten můj nastoupí.A pokud jsem vypozoroval dobře je možné ,aby to pesani dělali ze strachu svých pánů.Pokaždé totiž pokud si paničky svých psů nevšímali ,tak se psi chovali naprosto uvolněně ale hned jak si nás všimli ,tak div svého psa na obojku neuškrtili a v tu chvíli ten můj nastartuje.Nemáte někdo s takovým problémem zkušenost?Klidně do mě palte ,jestli je to má chyba nikdo neni dokonalý rád se něco naučím chci mít psa pohodáře.

deefenbacker áno, pes je v puberte, vďaka dospievaniu sa mení, inak vníma psov a psi začínajú inak vnímať jeho, preto je správanie iné, ako bolo zvykom, keď bol šteniatkom, preto by socializácia mala správne prebiehať stále.
Pravda je aj to, že neistota a strach majiteľa často vyvolá konflikt medzi psami, nemusia ich ani preventívne škrtiť na vodítku, stačí obava.

A myslíš si Reo,že by to mohl po těchto zkušenostech také převádět na ostatní psi u některých velkých plemen malých si nevšimne.Ale ten pesan bývá starší.Mohlo by jít o strach nebo třeba blok z jeho strany kvůli těmto 2 pesanům a nebo jen zkouší jak dospívá co vše může na mě zkusit a co mu povolím.Předem říkám že nemám rád žádnou rvačku a nedovolil jsem nikdy jak jemu tak jinému psu do sebe jít na tvrdo.

Všetko, čo píšeš, je možné. Čo psa ako ovplyvní, to záleží na toľkých podmienkach, že by to bolo na dlhé filozofovanie, nakoniec by sme prišli na to, že najlepšie by si mal poznať svojho psa ty a neriešiť príliš to, čo bolo a čo bude, ale to, čo sa deje. Aj keď je fajn, že nad takými súvislosťami premýšľaš

My byli s pubertakem (10mes)na chate,kde byla fena dogy,2 barzojove (taky 10mes.) a pak prijel bigl (utulkac, vek 5-8let).Vsichni se ocuchali, s barzojema jsme kamosi, s biglem ok.Stene zaclo dogu otravovat,pred tydnem doharala. Jsem ho zavolala, at ji da pokoj.Pak ji zacal obtezovat bigl. Uz jsem videla, jak se muj blbe kouka, zajistila jsem voditkem. Bigl prosel,muj vrknul.Rikam jizlive: Ty pako,co hudras.Panicek bigla nechal fenu obskakovat. Muj Dex chtel jit za nema, bigl u feny zacal vrcet, chtela jsem byt rychlejsi a prevest pozornost jinam a jit s nim od bigla,at Dex vubec nestihne reagovat. Rikam: sedni, pozde,zavrcel a kdyby nebyl na voditku a nestala jsem mezi nima,tak by se servali.Od toho okamziku na nas bigl vrcel porad, snazila jsem se, aby muj pubos zustal v klidu a ignoroval. Bigl uvazany a o to vic nas...y kus za nama stekal, sedla jsem si tak, aby muj na nej nevidel a rekla mu naucene veci: pac, lehni. Chvalila. Pak mu zas ruply nervy a zacal na stekajiciho bigla vrcet. Takze grilovacka pokazena, ja na nervy, mam strach, aby pes po puberte nebyl rvac, znamena to, ze k tomu ma sklony? O co slo? Ja jsem se snazila byt v klidu, aby muj pes videl, ze se blbci neresi. Udelala jsem to blbe? Jak jsem mela zakrocit do bigla, co vrcel? Nebo se svym psem odejit? Kdyz uz zacal muj pes utok vracet, tak jsem ho nasilim otocila k sobe a chytla mu tlamku, mluvila klidne:necuc tam a bud v hodnej. Ale proste je jak certik vylitlej z krabicky.Neni to na 10mes psa moc vzteku?

Takže do psa mi nedávno vlítnul skoro stejně velkej a než jsem odklidila děcko z cesty, byli v sobě takže jsme zase na začátku, pes mi nevěří a startuje po všem větším (nedej bože, aby to taky bylo agresivní, to vylítne hned..). Pokud potkáme většího psa, který po něm ale nevyjíždí, Argo se dostává do 'loveckého módu' - napjatý a když jdeme proti tomu psu začne trochu zrychlovat. Vím, že nesmím napínat vodítko, ale jak ho mám srovnat, aby nezrychloval a šel tak, jak má? Slovní povel samozřejmě odignoruje, krátké silné cuknutí vodítkem ho jen vyprovokuje k útoku, stejně tak jakýkoliv můj dotyk, rejpnutí.. :/ Takhle mi vyjel po rotvíkovi, samozřejmě jsem ho hned stáhla, ale jak byl v rauši, vrčel i na mě. Naštěstí má tolik rozumu, že si nedovolí mě kousnout. Doslova jsem ho pak zbuzerovala povelama, dokud mě nevnímal a mohli jsem kolem něj projít. Ale jakmile se pokusím vynutit si povel, když je soustředěnej na psa, vylítne po něm :/ Jak na to? Jde tomu vylítnutí předejít, nebo musím projít tím, že mu dám povel, zkusím vynutit, on vylítne, já ho přinutím povel splnit, a to furt dokola, než mu dojde, že se mu to nevyplatí?

Měli jsme problém s naší 10měsíční pitbullkou. Dá se říct,že jsme byli dost benevolentní (přesto že o samotě poslouchala skvěle), nějak nám ale utekla ta hranice štěně - puberta. Začala startovat na psy - kvůli blbostem, klackům, blbé náladě. Venku je spíše submisivní ale hra se často rychle mění. Byli jsme u pana Desenského a ten nám narovinu řekl,že je rozmazlená, že takhle to nejde. Tak jsme začali od znova. Bohužel přítel má pořád tendence ji chránit chlácholit a rozmazlvoat, ale stím jsem ho poslala slušně k šípku a Kiminy nálady taky. Dneska byl první úspěch. Přesně jsem viděla pohled,že vystartuje kvůli klacku. Na nic jsem nečekala a stoupla si mezi ní a psa a dala ji ruku za krk, už věděla co přijde tak si lehla na bok. Ani jsem netlačila silou (když šikanovala kamarády, šla k zemi rychle a bez hrubostí) ale věděla o co šlo, klacek jsem zahodila a arogantně ji oznámila "problém? není? jestli je pošli mi to písemně". Koukala kam nesu klacek a hra pokračovala bez vrčení štěkotu a všeho pitomého. Chce to jen vystihnout ten moment, kdy pes už nemá na výběr a nemá šanci ukázat co "chce". Pak neni potreba tahat za voditko, kricet, pouzivat hrubsi silu a podobny zbytečnosti. Chce to chladnou hlavu i u30kg pitbulla a mit vzdy navrch čím psa překvapit. Celá hra skončila v pohodě, já jsem s Kimi poté mluvila normálně jako s kámoškou a ona i tak reagovala. Děkujeme pane Desenský, snad mi to s ní pujde takhle i dál.

ok, ona i když leží, koukáme si do očí. zkoušela jsem to když sedí, ale stále sledovala psa (který ji chtěl něco sebrat, nebo toho kterého šikanoval. i když byla zády stále se otáčela a já ji musela vždycky napomenout. stejně se teď budu snažit zasáhnout dřív, než konflikt zvnikne, těch několik, které jsme měly mě naučily torchu líp se dívat
já jsem to zkoušela dříve ale asi špatně, fenka se pořád ohlížela a já ji musela dotekem napomínat, že teď nemá problém tam ale tady. zkusíme to v sedě, couračku má od 5 měsíců.

Nemám správně nastavený respekt. Jak přesvědčivě jednat, pokud zasáhnu včas (ještě než vyjede), ostře ji přivolám, ona si sedne čelem ke mně, zády k "problému" a stále tendence otáčet se. Jistá překvapení jako ruce v kožichu při otočení absolutně bez šance.Respekt za těchto situací nemám. Její priorita, k čemuž ji MOŽNÁ dopomáhá i povaha pitbullteriéra je v ten moment někde jinde a bolest a překvapení v tuto chvíli prioritou není. Vím, kde má slabá místa, kam sáhnout aby jí to bylo nepříjemné (pokud hodlá vystartovat) - slabiny, otočí se, "kníkne" a o vteřinu později je jí to zase jedno. Pokud jdeme a je na vodítku a vystartuje na ní yokrshire bez vodítka dosti agresivně, naučila se neřešit, jde na druhé straně ode mně než je pes, přesto je vidět strach. Kvůli klacku nebo čemukoliv je ale na hřišti na šňůře a skošíkem schopna vystartovat snad i přes to, že bych jí snad i zadní nohy držela ve vzduchu.Je jí 11 měsíců a bohužel díky mé neschopnosti jsme začali na novo, u tahání na vodítku, o větší důslednosti co se týče povelů a přivolání, více se kontroluju, neřeším co jsem řešívala. Jde to pomalu. Jsem důsledna jak nejvíce umím a snažím se být čitelnější. Výsledky jsou trochu vidět. Jak ale zvládat tuhle příšernou majetnickou agresi a startování v případě, že jí o něco jde. Teoreticky vím, prakticky nikoliv, protože momenty překvapení selhaly, nebo je neumím u pubertálního pitbulla vyvolat.

Prakticky to písaným slovom veľmi ukázať nejde. Presvedčivé jednanie je pre každého psa trochu iné.

Zacatecnicky urcite, popravde si v techle situacich nejsem dost jista a jsou mi neprijemne (jako asi kazdemu). Dneska po dlouhe dobe zase doslo ke konfliktu, postupovala jsem vicemene zase stejne a presne, jak pisete, stoji to na bodu mrazu. Urcite chci tuhle situaci umet zvladnout a hlavne videt vysledek v chovani psa, jinak ho v te jeho puberte pretrhnu. A pokud rikate, ze tento problem je resitelny celkem snadno, je to jeste lip. Je mozne si vas "ulovit" na free (chtela bych v listopadu do Brna) a poucit se? Jen je prave nutne vyvolat tu situaci, aby bylo jak si ukazat jeji reseni.

Nedávno jsem sem psala, mám retrívra a kokra, někdy se perou a kokr zdrhá, teď maj oba stopovačky a krásně je s nima odvolám i ze rvačky, ale když pak běží ke mně, kokr si asi potřebuje vybít zlost nebo co a začne se prát s retrívrem. Netušim proč to dělá, když jsou normálně nekonfliktní. Taky to dělá, když procházíme kolem nějakého psa, se kterým by se rádi poprali a pak přejdem a on se zakousne do retrívra, ten většinou jenom kouká co blbne. Nevíte jak ho to kokra odnaučit a proč to dělá? Dík